Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda vlády Václav Klaus zaslal odpověď na interpelaci poslankyně Evy Fischerové dopisem ze dne 4. listopadu 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně Evy Fischerové. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Václav KLAUS

předseda vlády České republiky

Vážená paní poslankyně,

na základě Vaší interpelace, kterou jste podala ve věci plnění "Programového prohlášení vlády ČR" v oblasti sociální politiky, Vám sděluji následující.

Musím konstatovat, že Vaše interpelace se zcela vymyká dosavadní podobě a charakteru interpelací.

Tématem Vaší interpelace je tak rozsáhlá oblast a naznačujete tak mnoho otázek, že skutečně není možné, abych na Vaši interpelaci odpověděl vyčerpávajícím způsobem.

Budu proto postupovat podle Vámi položených otázek.

V souvislosti s první otázkou považuji za nezbytné zdůraznit, že při realizaci sociální reformy jsou důsledně naplňována a respektována práva všech skupin obyvatelstva tak, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod a z mezinárodních úmluv. Přitom je zřejmé, že muži a ženy musí mít jak stejná práva, tak i stejné povinnosti. Z tohoto pohledu na věc je zřejmé, že iniciování vzniku jakéhokoli týmu či státního orgánu zaměřeného na řešení otázek pouze určité společenské skupiny, by ve svém důsledku znamenalo diskriminační přístup k ostatním skupinám. Jejich vznik proto podporovat nebudu a současně také nesdílím Váš názor, že ženy jsou jakýmkoli způsobem v naši zemi diskriminovány.

K problematice předkládání zpráv o provádění jednotlivých úmluv OSN a MOP chci upozornit na to, že tento postup se řídí specifickými pravidly příslušných mezinárodních organizací. Z textu Vaší interpelace však není zřejmé, jaké konkrétní úmluvy v oblasti práv žen a dětí máte na mysli a komu mají být tyto zprávy o dodržování úmluv předloženy, zda vládě, příslušným kontrolním orgánům mezinárodních organizací nebo přímo Parlamentu ČR.

Vaše další otázka se týká důchodového a nemocenského pojištění, zejména Vás zajímá, zda dojde k oddělení jejich financování od státního rozpočtu. Vámi zmíněná pojištění tvoří jeden ze základních pilířů sociální politiky dnešní vlády. Vláda se tímto problémem seriózně zabývá a opakovaně o něm jedná.

Důchodové pojištění by mělo být založeno jednak na vlastním příspěvku pojištěnce, ale zároveň i na vzájemné solidaritě občanů, kterou může garantovat pouze stát. Klíčovou otázkou je samozřejmě to, jaká má být relativní váha těchto dvou, na odlišných principech fungujících systémů.

V případě, že by základní důchodové pojištění bylo zcela odděleno od státního rozpočtu, mohl by nastat totiž případ, že by v běžném roce nebyla od ekonomicky aktivních obyvatel vybrána částka dostatečná pro běžnou výplatu důchodů, nebo že by v pojistném fondu nebylo z jakýchkoli jiných důvodů dost prostředků, a v této situaci by stejně musel stát (který je přirozeným garantem těchto důchodů), chybějící část doplnit.

Na druhé straně, si je vláda dobře vědoma toho, že důchodové zabezpečení nemůže být plně závislé na státním rozpočtu. Proto volila způsob rozdělení důchodového zabezpečení na dvě části - na základní důchodový systém, založený na průběžném financování a tedy začleněný do státního rozpočtu, a na doplňkové důchodové systémy, založené na kapitalizaci, a proto od státního rozpočtu zcela oddělené.

Také v souvislosti s Vaší další otázkou, týkající se návrhu zákona o rodině, bych Vás rád ujistil o tom, že se vláda touto problematikou intenzivně zabývá. Návrhem zákonů se v současné době zabývá několik resortních ministrů. Vláda sama bude na toto téma jednat opět 9.11.1994 a o výsledcích svého jednání bude informovat Parlament.

Pokud se týká postupu přípravy jednotlivých stěžejních zákonů v sociální oblasti a o jejích hlavních principech, jsem přesvědčen paní poslankyně, že Vy jako členka Výboru pro sociální politiku a zdravotnictví jste o těchto postupech zástupci MPSV a samotným ministrem Vodičkou nejlépe informována.

Při předkládání těchto zákonů je nutné zdůraznit, že na rozdíl od novelizace daňových předpisů, souběžné předložení všech návrhů zákonů o důchodovém pojištění, státní sociální podpoře a sociální pomoci, není funkční. Ze základních charakteristik těchto systémů totiž vyplývá, že řeší naprosto odlišné sociální situace. Jednotlivé dávky jsou odlišným způsobem Financovány a organizovány, přičemž především systém sociální pomoci je determinován doposud nedořešenými otázkami spojenými s územně správním uspořádáním. Tyto skutečnosti proto odůvodňují, že návrh zákona o sociální pomoci bude předložen následně po přijetí zákona o důchodovém pojištění a státní sociální podpoře. Toto řešení navíc umožňuje v systému sociální pomoci řešit i ty sociální situace jejichž zařazení do ostatních systémů bude Parlamentem ČR odmítnuto. V této souvislosti poznamenávám, že návrh zásad zákona o sociální pomoci budou mít poslanci k dispozici současně s paragrafovaným zněním návrhů zákonů o důchodovém pojištění a státní sociální podpoře.

K problematice analýzy věcné náplně životního minima, sděluji, že souhrnné výsledky budou k dispozici v závěru tohoto roku a Poslanecká sněmovna s nimi bude seznámena současně s návrhem zákona o státní sociální podpoře a novely zákona o životním minimu.

S pozdravem

Vážená paní

Eva Fischerová

poslankyně PSP ČR

Praha