Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux zaslal odpověď na interpelaci poslankyně Evy Fischerové dopisem ze dne 27. září 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe na interpelaci poslankyně Evy Fischerové. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Místopředseda vlády

a ministr zemědělství

České republiky

Ing Josef Lux

V Praze dne 27.9.1994

Č.j.: 4405/94-10

Vážená paní poslankyně,

prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pana PhDr. Mi lana Uhdeho jsem obdržel Vaši interpelaci k "Zákazu odvolání Lesů České republiky proti rozsudku Okresního soudu v Přerově" ve věci Fondu Dr. Leopolda Prečana, arcibiskupa olomouckého (dále jen Fond). Nechal jsem celou situaci prověřit a mohu Vám sdělit následující.

Zbytkový statek Kojetín se historicky skládal ze dvou částí, které byly získané jednak smlouvou trhovou ze 17. dubna 1937 a jednak věnovací listinou z 8. dubna 1937. Šlo o tzv. zbytkový statek, vytvořený částečnou koupí pozemků a nemovitostí ze záboru vyloučených a z pozemků propuštěných. Na celý zbytkový statek byl vydán Ministerstvem zemědělství výnos o záboru podle zákona č. 142/1917 Sb. č. 19.250/R-12/IX/1948 ze dne 28. února 1918, dále byl dne 24. března 1948 podán Ministerstvem zemědělství okresnímu soudu v Kojetíně návrh na výpověď z hospodaření pro pozemky vedené na vložce č. 570 v k.ú. Kojetín. Výpověď byla doručena hospodařící osobě dne 7. května 1948

Bez ohledu na tyto právně dostačující akty k převzetí majetku, byla na pozemky Fondu v k.ú. Kojetín zavedena prozatímní národní správa výměrem ONV v Přerově č. 13'74/48 a č. 1510/48 z 3. května 1948 - 13. září 1949, což bylo nadbytečné v případů, že předmětné pozemky podléhaly ustanovení zákona čv. 147/1917 Sb. Nález soudu, že předmětné pozemky režimu podle zákona č. .142/1947 Sb. nepodléhaly, je takto potvrzován.

K vydání nemovitostí Fondu došlo na základě rozhodnutí Okresního soudu v Přerově. Předmětem rozsudku tohoto soudu čj. 1037/94 - 12 z 29. března 1994 (viz příloha) jsou nemovitosti, zapsané původně ve složce č. 570 pozemkové knihy pro k.ú. Kojetín, které patřily Fondu podle trhové smlouvy ze dne 14. a 17. dubna 1937 a věnovací listiny z 8. dubna 1937 schválené zemským úřadem v Brně dne 24. dubna 1937 a jsou nyní vedeny (a pravděpodobně vždy byly vedeny) v katastru nemovitostí pro obec a k.ú. Kojetín na listu vlastnictví č. 2637 podle výpisu ze dne 20. května 1993.

Nemovitosti, o které fond požádal, se zdaleka nedotýkají pouze Lesů České republiky, s.p. (dále jen LČR). Přesto jsou jako jediné uvedeny v interpelaci. Ostatní subjekty (např. Střední zemědělská škola, Školní statek Kojetín, město Kojetín, OÚNZ Přerov, České dráhy, Mlýny Olomouc, Státní statek Kojetín) uzavřely s Fondem jako vlastníkem již v roce 1993 nájemní smlouvy, které patrně vycházely z ustanovení §§ 11 a 16 zákona č. 265/1992 Sb., podle kterých se má za to, že údaje katastru nemovitostí jsou pravdivé.

Podstatné pro postup LČR je také to, že Okresní úřad v Přerově vydal dne 30. července 1993 bez jednací.ho čísla rozhodnutí, ve kterém zrušil prozatímní národní správu, která byla uvalena na majetek Fondu rozhodnutím ONU ze dne 3. května a 29. července 1948.

Postup soudu nemohly LČR ovlivnit. Okresní soud v Přerově uložil vyklizení nemovitostí na základě § 723 občanského zákoníku pro nemovitosti v k.ú. Kojetín., které jsou zapsané na listu vlastnictví č. 237 na Fond. Současně zdůvodnil proč nebyl uplatněn zákon č. 229/1991 Sb. v platném znění. Vzhledem k zápisu na listu vlastnictví nepovažuji za opodstatněný závěr v interpelaci, že část: uvedených pozemků byla rozdělena v rámci 1. pozemkové reformy do vlastnictví jiných osob, tj. mezi zemědělce. K ohrožení těchto zemědělců však nemůže v žádném případě dojít, protože se jedná o vydržení ve smysl.u § 130, odst. 1) a § 134, odst. 1) - 3) občanského zákoníku.

Chtěl bych dále zdůraznit, že veškerá jednání okolo vydání majetku Fondu probíhala po řadu měsíců ve vzájemné součinnosti a za konzultace zásadních otázek mezi generálním ředitelstvím LČR v Hradci Králové a Oblastním inspektorátem v Olomouci. Já osobně jsem se v této věci vůbec neangažoval, ani nikdo z pracovníků ministerstva.

Je skutečností, že dne 6. května 1994 podal Oblastní inspektorát LČR v Olomouc i odvolání proti rozsudku Okresního soudu. Odvolání bylo o postaveno na výnosu Ministerstva zemědělství čj. 19.570/48-IX/R-12 ze dne 28. února 1948, v němž šlo o postup dle zákona č. 142/1947 Sb. Při podrobnějším přezkoumávání soudního rozhodnutí a archivních podkladových materiálů právníky LČR se došlo k závěru, žě soud se i s tímto již vypořádal, protože v rozsudku,je mimo jiné uvedeno, že:

- "... k přechodu vlastnictví podle zákona č. 142/1917 Sb. rovněž nedošlo...." (str. 3 rozsudku, čtvrtý odstavec)

- "...Odpůrci nesvědčí platný zákonný titul předmětným nemovitostem, které režimu zákona č. 142/1947 Sb.nepodléhaly...."

- "... Nulita jakýchkoliv dalších úkonů na tento neodstranitelný nedostatek navazujících je přitom zřejmá ...".

Proto byl ředitelstvím LČR dán pokyn k vzetí zpět opravného prostředku. Mám za to, že není možné veškerá soudní rozhodnutí nechat přezkoumávat ze strany LČR až na úroveň nejvyšší.

K Vaší připomínce, ohledně údaje v soupisové přihlášce pro revizi I. pozemkové reformy, že vlastník na majetku nehospodařil a ani neměl v místě své sídlo sděluji, že podle navazujících archivních dokladů jde o údaj chybný.

K Vašim přímým otázkám sděluji následující:

ad a) LČR jako jediný subjekt; v předmětné věci po více jak ročním vyžadování podrobných podkladů (registrace Fondu, nabytí nemovitosti Fondem, zastoupení Fondu a jiné) byly Fondem žalovány a v soudním sporu neuspěly. Domnívám se, že v tomto případě byly využity všechny legální prostředky k vyjasnění celého případu.

ad b) LČR nepostupovaly při zpětvzetí opravného prostředku u Okresního soudu v Přerově podle nařízení či doporučení některého z pracovníků ministerstva a jak jsem,již výše uvedl ani mne samotného.

ad c) O stažení opravného prostředku proti rozhodnutí Okresního soudu v Přerově jsem nevěděl a ani nemohl vědět. Mám za to, že LČR svým postupem v předmětné věci neporušily žádný právní předpis a využily zákonem daných prostředků vyplývajících z jejich povinností jako státního podniku, který spravuje majetek ve vlastnictví státu.

Vážená paní poslankyně, pokud budete požadovat další informace, poskytnu Vaším je velice ochotně.

S pozdravem

Vážená paní

Eva Fischerová

poslankyně

Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Praha

Na vědomí:

Vážený pan

PHDr. Milan Uhde

předseda

Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

Praha

Příloha: 3 listy

o zrušení prozatímní národní správy uvalené nad majetkem Fondu arcibiskupa dr. Leopolda Prečana zavedené do evidence nemovitostí pod č. d. 1132/48, č. d. 1374/48 a č. d. 1610/48 sbírky listin pozemkové knihy kn. vl. č. 570 pro k. ú. Kojetín.

Okresní úřad v Přerově - finanční referát ruší jako orgán místně a věcně příslušný podle § 11 dekretu prezidenta republiky č. 5/45 Sb. prozatímní národní správu nad majetkem Fondu arcibiskupa dr. Leopolda Prečana a to konkrétně na nemovitosti zapsané na LV č. 2637 pro k. ú. Kojetín.

Výměrem Okresního národního výboru v Přerově ze dne 3. 5. 1948 čj. 6490/2 a § 15 písm. a) dekr. č. 5/45 Sb., ze dne 29. 7. 1948 čj. 6490/3-VIII-48, a výměrem ze dne 13. 9. 1948 čj. 11129/12-VIII-48 byla zavedena prozatímní národní správa nad částí majetku Fondu arcibiskupa dr. Leopolda Prečana. Jelikož pominuly důvody, pro které byla národní správa zavedena a tato již prakticky několik let není vykonávána, rozhodl okresní úřad, jak je uvedeno ve výroku.

V Přerově dne 30. 7. 1993

Okresní soud v Přerově rozhodl dne 29. 3. 1994 samosoudkyní JUDr. Lenkou Dopitovou v právní věci navrhovatele Fondu dr. Leopolda Prečana, arcibiskupa olomouckého, se sídlem v Kojetíně, Komenského č. 8, PSČ 752 01, zast.JUDr. Bohumilem Mužíkem, advokátem, Přerov, Vaňkova č. 14, proti odpůrci Lesům České republiky s. p. oblastnímu inspektorátu Olomouc, Na Zákopě č. 1a/, o vyklizení pozemku takto:

Odpůrce je povinen vyklidit pozemky zapsané původně ve vložce č. 570 pozemkové knihy pro k. ú. Kojetín, které vlastnicky navrhovateli patří podle smlouvy trhové ze dne 14. a 17. 4. 1937 a věnovací listiny ze dne 8. 4. 1937 schválené zemským úřadem v Brně 24.4. 1937, jak byly tyto zapsány pod č. d. 1393 pozemkové knihy tamtéž a jak jsou nyní vedeny ve výpisu z katastru nemovitostí pro obec a k. ú. Kojetín na LV č. 2637 z 20. 5. 1993.

Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli na nákladech řízení 920,- Kč do tří dnů do právní moci rozsudku k rukám JUDr. Bohumila Mužíka, advokáta AK Přerov, bytem Přerov, Vaňkova č. 14.

Odpůrce je povinen zaplatit státu na účet Okresního soudu v Přerově na soudním poplatku Kč 500,- do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

Navrhovatel domáhal se vydání výše uvedeného rozsudku s odůvodněním, že je podle trhové smlouvy ve výroku uvedené vlastníkem nemovitostí tam popsaných, na které sice byla uvalena národní správa rozhodnutím ONV v Přerově z 3. 5. 1948, avšak tím nedošlo k přechodu vlastnictví na jiný subjekt, v současné době na odpůrce.

době drží část nemovitostí původně vlastnicky zapsaných ve prospěch zmíněných fondu odpůrce, jak je blíže ve výpisu uvedeno, přičemž některé z pozemkových parcel jsou v držbě jiných subjektů, nikoliv odpůrce.

Podkladem k zápisu do evidence nemovitostí - dnes pozemkového katastru byly kromě smlouvy trhové ze dne 17. 4. 1937 a věnovací listiny z 8. 4. 1937 shora citovaných rovněž výměr ONV Přerov ze dne 13. 9. 1949 o zavedení národní správy pod čd. 1132/64. čd. 1374/48 a čd. 1510/48.

Ze zápisu sepsaného dne 1. 10. 1948 v kanceláři ústředního ředitelství arcibiskupských statků v Kroměříži zjistil soud, že pokud jde o lesní majetek velkostatku Kojetín-Viceměřice, jehož vlastníkem byl Fond dr. Leopolda Prečana, arcibiskupa olomouckého, byl o tomto majetku sepsán zmíněný zápis, který za správní orgány vlastníkovy podepsaní Oldřich Grégr, jako centrální ředitel a který s odvoláním na výnos min. zemědělství č. j. 19.570/48-IX/R-12 ze dne 28. 2. 1948 a podle ust. zák. č. 142/47 Sb. deklaroval převzetí celého lesního majetku vlastnicky náležejícího zmíněnému fondu.

Z přílohy 1a/ tohoto zápisu zjišťuje soud, že se toto převzetí mělo týkat parcel č. 4842, 5679, 4841, 4840 a 5678 vše v k. ú. Kojetín, evidovaných vesměs jako cesta, zapsaných ve vl. č. 570 poz. knihy pro k. ú. Kojetín.

Z rozhodnutí Okresního úřadu v Přerově - referátu finančního - ze dne 30. 7. 1993 zjistil dále soud, že tímto rozhodnutím byl zrušen výměr ONV v Přerově ze dne 3. 5. 1948 č. j. 6490/2 vydaný dle § 15 písm. a/ dekr. č. 5/45. Sb., ze dne 29. 7. 1948 č. j. 6490/3-VIII-48 a výměr ze dne 13. 9. 1948 č. j. 11129/12-VIII-48, jimiž byla zavedena prozatímní národní správa nad částí majetku Fondu arcibiskupa dr. Leopolda Prečana, jelikož pominuly důvody, pro které byla národní správa zavedena a tato již prakticky několik let není vykonávána.

Z písemného osvědčení Mons. Jana Graubnera arcibiskupa olomouckého ze dne 24. 3. 1994 zjistil jinak soud, že správce - ředitel arcibiskupských statků v Kroměříži - neměl v r. 1948 oprávnění rozhodovat o majetkoprávních převodech fondu dr. Leopolda Prečana, neboť vykonával pouze správu majetku svěřeného Ústřednímu ředitelství statků v Kroměříži a nebyl legitimován k dispozicím s majetkem zmíněného fondu. V tomto duchu je třeba pohlížet na jakékoliv právní úkony tehdejších představitelů jednotlivých zařízení arcibiskupství. Jeho jednání leze považovat za jednání v tísni bez patřičné legitimity a schválení právního úkonu církevní autoritou - správcem fondu, t. j. olomouckým metropolitou.

Při takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že návrh na vyklizení je důvodný.

Jde o žalobu opírající se o výkon vlastnického práva nadace pod názvem "Fond dr. Leopolda Prečana, arcibiskupa olomouckého". Z obsahu věnovací listiny, která byla 24. 4. 1937 schválena tehdy příslušným nadačním úřadem, totiž Zemským úřadem v Brně, bere.

Z tohoto důvodu nemohl ani výnos ze dne 28. 2.1948 nést právní účinky, kterých se dnes odpůrce dovolává, a proto soud nahlíží na něj jako na úkon právně neúčinný, který nemohl přivodit změnu vlastnictví z dosavadního pozemkoknižního majitele na jiný subjekt. Neplatnost tohoto úkonu nemohly proto logicky zhojit ani další akty administrativní povahy, kterých se odpůrce dovolával.

Vzhledem k tomuto závěru soudu nebral soud do úvahy ani námitku odpůrce, že předmět sporu je třeba kvalifikovat podle zákona č. 229/91 Sb. Podle hodnocení soudu upravuje citovaný nárok jako lex specialis nároky oprávněných osob ve vztahu k nápravě křivd ohledně pozemkového majetku, jehož vlastnictví přešlo na státu způsobem v zákoně uvedeným a v době v zákoně přesně vymezené.

Z hlediska předmětu řízení nejde však o restituční nárok dle posledně zmíněného zákona, ale o vindikační žalobu vlastníka ve smyslu ust. § 123 obč. zák. ve znění novely č. 509/91 Sb. V takovém řízení musí navrhovatel prokázat své tvrzení o právním titulu nabytí vlastnictví a o jeho rozsahu, odpůrce, který předmět vlastnictív zadržuje, má pak možnost obrany prokázat existenci srovnatelného právního důvodu k držbě věci.

Aktivní legitimace navrhovatele, jakož i způsob nabytí vlastnického práva i předmět vlastnictví byl listinnými důkazy v řízení dostatečně prokázán a zřejmě je i mezi účastníky nesporný. Navrhovatel svého vlastnického práva nemohl pozbýt pouhým zavedením národní správy, k přechodu vlastnictví dle zákona č. 142/47 Sb. rovněž nedošlo a smluvní nabytí vlastnictví navrhovatele smlouvou s odpůrcem nebylo ani tvrzeno.

Tvrzení odpůrce o dobrém právním titulu k držení resp. nabytí vlastnictví k nemovitostem, které užívá, se nezdařilo. Odpůrci nesvědčí platný zákonný titul k předmětným nemovitostem, které režimu zák. č. 142/47 Sb. nepodléhaly, ani nemohl nabýt vlastnictví přechodem správními akty, když obsah národní správy správce nemovitostí k zcizení předmětu národní správy neopravňoval. Nulita jakýchkoliv dalších úkonů na tento neodstranitelný nedostatek navazujících, je přitom zřejmá.

Důvodnému návrhu na vyklizení bylo proto podle ust. § 123 obč. zákoníku vyhověno.

Při plném úspěchu navrhovatele ve věci byla mu přiznána náhrada nákladů řízení představovaná odměnou právního zastoupení dle ust. vyhl. č. 270/90 Sb. za 4 hl. úkony t. j. převzetí věci, sepis návrhu, zastupování při dvou jednáních při sazbě za 1 úkon po 200,- Kč, když jde o předmět řízení penězi neocenitelný a 4 rež. paušály po 30,- kč, celkem tedy 920,- Kč.

Navrhovatel požívá poplatkového osvobození podle ust. § 11 odst. 2/ písm. c/ zák. č. 549/91 Sb., přechází tudíž poplatková povinnost dle ust. § 2 odst. 2/ cit. zák. na odpůrce ve výši 500,- Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dní od doručení dvojmo ku podepsanému soudu.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu soudního rozhodnutí.

Okresní soud v Přerově, dne 29. 3. 1994