Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

3. MOŽNOSTI ŘEŠENÍ

Vláda si je vědoma, že východiska pro řešení výše uvedeného stavu kriminality a obav veřejnosti z ní je třeba hledat především ve vyváženém vztahu mezi represí a prevencí.

Vytváření účinných represivních prostředků k ochraně občanů a k ochraně fungování společnosti (tj. vytváření funkčního systému trestního práva a trestní justice, do něhož patří policie, státní zastupitelství, soudnictví a vězeňství) je v demokratickém právním státě nezbytné, nicméně používání pouze represivních prostředků není dostatečně účinné. Proto budou doplňovány co nejširší škálou preventivních opa-tření, která jsou podstatně účinnější a navíc pozitivně ovlivňují atmosféru ve společnosti.

Důležitá jsou i ekonomická hlediska. Udržování, resp. rozšiřování represivních složek státního aparátu vyžaduje velké finanční prostředky. Např. výdaje státního rozpočtu ČR pro rok 1993 (viz Zákon č.10 ČNR/1993 Sb.) činí - kromě zvláštní části rozpočtu - pro resort MV ČR 15 387 mil. Kč, pro resort MS ČR 4 236 mil. Kč, pro bývalou GP ČR 445 mil. Kč. Naproti tomu známé škody bezprostředně způsobené kriminalitou se pro rok 1992 odhadovaly na 9,5 mld. Kč.

V případě nákladů na státní instituce jsou skutečné náklady na potírání kriminality přirozeně nižší, než rozpočtované částky, ale naopak škody způsobené kriminalitou jsou pravděpodobně podstatně vyšší vzhledem k vysoké latenci zejména hospodářské kriminality, nemluvě o morálních, těžko vyčíslitelných škodách. V porovnání s tím si preventivní aktivity vyžadují je zlomek nákladů, které kriminalita každoročně společnost stojí. [Výše skutečných nákladů na preventivní aktivity v našich podmínkách není dobře vyčíslitelná. Např. britské prameny uvádějí, že náklady na činnost justičních orgánů v Anglii a Walesu byly vyčísleny částkou 8770 mil. Lbst., "cena zločinu" pak částkou 3500 mil. Lbst u majetkové trestné činnosti a

3660 mil. Lbst. u násilné trestné činnosti, což je celkem 15930 mil. Lbst. Výdaje na preventivní činnost činily za stejné období ze státního rozpočtu 15,6 mil. Lbst a u soukromého sektoru 1600 mil. Lbst., tj. v souhrnu přibližně devětkrát méně. (Information on the Criminal Justice System in England and Wales, Home Office, Digest 2, 1993).]

K omezování kriminality vláda proto využije, kromě represe, také prevenci a vhodnou trestně právní a sociální politiku.

a) Oblast sociální politiky

Sociální politika našeho státu spočívá na dvou základních principech, a to občanské odpovědnosti a sociální solidaritě. Různé aspekty této politiky se promítají do činnosti většiny státních orgánů a organizací, i když jejich těžiště spočívá v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí. V sociální politice má stát rozhodující, nikoliv však výlučnou úlohu. Efektivita této politiky často závisí na iniciativě místních orgánů státní správy a územní samosprávy, církevních a zájmových sdružení občanů, neformálních občanských iniciativní samotných občanů. Vláda proto vychází z toho, že zajištění bezpečnosti občanů není pouze záležitostí orgánů státu, ale i občanů samých. Jde především o to, aby sebe i své rodiny podle svých možností chránili před kriminálními útoky a vyhýbali se zbytečným rizikům.

Prevence sociální představuje nedílnou součást sociální politiky. Vláda bude vytvářet příznivé společenské podmínky pro sociální integraci jednotlivců a skupin, blokovat a odstraňovat faktory, které procesy sociální integrace narušují. Zároveň bude usilovat o opětné sociální začlenění osob, u kterých je zvýšené riziko, že se stanou nositeli sociálně patologických jevů, popř. těch, které se jimi již staly.

Naproti tomu prevence kriminality se především zaměřuje na společenské faktory vzniku kriminálního chování a je tedy zvláštním případem prevence sociální. Realizuje se též pomocí situační prevence, zaměřené na omezování výskytu kriminogenních situací tj. příležitostí ke spáchání trestného činu, jakož i na zvýšení rizika dopadení pro potencionálního pachatele. [Podle okruhu adresátů preventivních aktivit bývá prevence také členěna na primární, sekundární a terciární primární prevence je zaměřena na celou společnost, především na dosud kriminálně nezasaženou část populace, zatímco sekundární na kriminálně rizikové sociální skupiny a terciární na osoby a skupiny, které se již kriminálních činů dopustily.]

Vláda při realizaci programu prevence si je vědoma, že je třeba respektovat objektivní, zejména materiální možnosti společnosti a stanoví vzhledem k tomu sled řešení jednotlivých problémů a jejich priorit pro nejbližší období dvou let:

1. Vláda považuje za prioritu svého zájmu v oblasti cílené sociální prevence sociální skupinu dětí a mládež. Pozitivní výsledky na úseku sociální integrace a reintegrace mohou být dosaženy nejdříve, což se projeví omezením reprodukce sociálně patologických jevů v budoucnu.

Za tím účelem:

Vláda bude nadále věnovat pozornost zlepšení situace v těch oblastech, které mají největší vliv na průběh a výsledky sociální integrace dětí a mládeže, a zaměří se na: a) rodinu, b) školu, c) prostředí bydliště a volnočasové aktivity, d) profesní přípravu a zaměstnanost. Pokud jde o rizikovou část dětí a mládeže, soustředí se vláda na problematiku ústavní výchovy, výkonu trestu odnětí svobody u mladistvých odsouzených a péče a ně po propuštění (e).

a) Základní odpovědnost za výchovu dětí nese rodina, avšak na vývoji osobnosti se významně spolupodílí i škola. Pokud by tyto dva základní instituty výchovy selhávaly, je nezbytná pomoc ze strany státu. Stát bude nadále vytvářet podmínky pro plnění úlohy rodiny a školy. Škola však nemůže funkci rodiny nahrazovat.

S tímto cílem vláda vypracuje ucelenou koncepci rodinné politiky a koncepci náhradní výchovy v případě nefunkčnosti vlastní rodiny. Posílí systém rodinného poradenství, který poskytuje rodičům poučení a výcvik, týkající se výchovy dětí a způsobu překonáváni konfliktů v rodině. Tento systém je realizován profesionálními odborníky, schopnými rozpoznat problémové chování dítěte v raném vývojovém stadiu, včetně zajištění příslušných služeb atd. Vláda rovněž dobuduje v celostátním měřítku mechanismy ochrany před týráním a zneužíváním dětí.

b) Na školách všech stupňů bude vláda klást důraz na systém právní a etické výchovy a na zajištění včasného reagování školy na záškoláctví, projevy agresivity, brutality a jiných způsobů delikventního chování

c) Ve sféře volného času mládeže vláda podpoří podle konkrétních podmínek aktivity dobrovolných, církevních, charitativních, sportovních a dalších organizací na základě cílených programů. Vytvoří podmínky pro zavádění funkcí sociálních asistentů specializovaných na terénní práci mezi rizikovou mládeží.

d) V profesionální přípravě bude vláda klást důraz na přípravu mládeže podle potřeb trhu pracovních sil s cílem zajistit dlouhodobé pracovní uplatněni pro co nejširší okruh mladých lidí. Podpoří tvorbu a realizaci programů zaměstnanosti mládeže v konkrétních lokalitách.

e) V práci s rizikovou částí mládeže vláda podpoří ve městech či lokalitách s vyšším výskytem sociálně patologických jevů zakládání středisek výchovné péče, která budou poskytovat všestrannou preventivně výchovnou péči. Tato střediska budou ve smyslu usnesení vlády č. 446/1993 (Koncepce a program protidrogové politiky) zároveň poskytovat pomoc dětem a mládeži zasažené návykovými látkami.

Kriminalitou a výchovnými problémy dětí a mladistvých se zabývá 122 kurátorů pro mládež, každý z nich má v péči přibližně 200 klientů ročně. Za této situace nelze hovořit o preventivním působení, o vyhledávání ohrožených dětí, případně zachycování prvotních signálů negativního vývoje. Ze zkušeností vyspělých států vyplývá, že sociální pracovník, který pracuje s delikventní mládeží, má v péči průměrně 50 klientů (např. v SRN má 30 klientů). Proto dochází v letech 1994 - 1996 k nárůstu o 250 kurátorů pro mládež tak, aby se počet klientů na jednoho pracovníka snížil přibližně na 70.

Problémovými a disfunkčními rodinami se zabývá přibližně 1000 terénních sociálních pracovníků oddělení péče a rodinu a děti okresních úřadů. Vzhledem k tomu, že jedna sociální pracovnice dosud řešila až 300 případů ročně, bylo nutno řešit přednostně závažné a naléhavé případy. Prakticky nebyla možnost věnovat se skutečné prevenci a aktivnímu vyhledávání ohrožených dětí, což bylo terčem kritiky veřejnosti. Ze zkušeností vyspělých států vyplývá, že jedna sociální pracovnice se může efektivně věnovat přibližně 100 rodinám. Abychom se přiblížili tomuto stavu, dochází v letech 1994 - 1996 k nárůstu o 1000 terénních sociálních pracovníků. Bude se jednat nejen o čerstvé absolventy středních a vysokých škol příslušných směrů, ale i o absolventy vysokých škol humanitního zaměření, se kterými je již v nové platové úpravě na tyto funkce počítáno. Lze předpokládat, že nárůstem vysokoškolsky vzdělaných odborníků se zvýší úroveň sociální práce a tím i celková prestiž sociálních pracovníků.

Ke zvyšování počtu výše uvedených sociálních pracovníků nedochází plošně, ale na základě analýzy kriminality mládeže a dalších sociálně patologických jevů v jednotlivých okresech, kterou provedlo Ministerstvo práce a sociálních věcí (s nejvyšším nárůstem sociálních pracovníků se počítá v Severomoravském a Severočeském regionu). l navrhovaného počtu pracovníků na rok 1994 bylo k 15. 5. 1994 přijato do pracovního poměru přibližně 60 % z nich.

2. Vláda bude podporovat situační prevenci s cílem čelit především kriminalitě majetkové krádeže vloupáním do bytů a provozoven, krádeže aut a z aut atd.), násilné (loupeže a další trestné činy proti životu a zdraví), vandalismu a jiným závažným případům porušování veřejného pořádku. Uvedené delikty představují značný zdroj strachu z kriminality ve veřejností. Zkušenosti ukazují, že právě aktivity situační prevence nejúčinněji omezují strach z kriminality, jehož škodlivé důsledky pro kvalitu života občanů jsou nepochybné. Tyto aktivity vedou i k omezení počtu obětí trestných činů. V tomto směru bude vláda usilovat o výrazné zvýšení úlohy policie, zejména poradenské činnosti.

Za tím účelem spatřuje vláda těžiště aktivit situační prevence v jednotlivých městech a obcích. Státní orgány budou napomáhat při vypracování vzorových analýz nejvážnějších problémů konkrétních míst a na jejich základě konkrétních preventivních programů. Jako důležitou součást těchto opatření bude vláda iniciovat široce založenou osvětu, zaměřenou na snížení rizika možných obětí trestných činů a překonání společenské lhostejnosti a kriminální tolerance u veřejnosti. Konkrétním ohroženým skupinám bude poskytována potřebná konzultační pomoc v součinnosti s nestátními organizacemi.

3. Vláda zaměří své úsilí ke snížení kriminální recidivy, neboť problém recidivy trvale odčerpává značné množství sil a prostředků již tak přetížených orgánů systému trestní justice.

Účel výkonu trestu odnětí svobody z hlediska prevence recidivy vláda spatřuje v pozitivní přípravě odsouzených na život na svobodě a na zařazení do společnosti, a to již od samého počátku výkonu trestu (tzv. kontinuální sociální práce). K tomu patří i snaha o udržování pozitivních sociálních kontaktů s vnějším světem. Hlavní účel péče o propuštěné vězně kontinuálně navazující na výkon trestu vláda spatřuje v tom, že jim bude poskytována pomoc při vytváření základních existenčních podmínek pro resocializaci, jako je ubytování, zaměstnání a jiná nezbytná materiální pomoc pro překlenutí nejkritičtějšího období těsně po propuštění. Naše i zahraniční poznatky již dlouho přesvědčivě ukazují, že právě opatření tohoto typu skýtají největší šanci na omezen i recidivy.

Na výkon trestu odnětí svobody plynule navazuje zacházení postpenitenciární péče. V této oblasti se vláda zaměří na dva cíle, t. j. zkvalitnit tuto péči a posunout její zahájení již do doby výkonu trestu odnětí svobody. Po ukončení výkonu trestu bude vláda věnovat pozornost otázkám bydlení a zaměstnávání propuštěných vězňů jako součásti kontinuální sociální práce. Zváží možnost zřizovat pracovní střediska pro propuštěné, kde by byli za minimální mzdu zaměstnáváni a ubytováváni na přechodnou dobu než se; jim podaří zařadit se do pracovního poměru, resp. získat ubytování.

b) Oblast trestní politiky.

Při chystané rekodifikaci trestně právních předpisů bude přihlédnuto k moderním institutům, které se osvědčují ve vyspělých evropských státech.

Vláda bude postupně pracovat na novém vymezení skutkových podstat, které budou odrážet aktuální potřeby ochrany společnost i před závažným protiprávním jednáním. Zároveň navrhne opatření k zefektivnění trestního postihu, včetně zavedení krátkodobých trestů odnětí svobody, zváží zavedení alternativních opatření zvláště k nepodmíněným trestům odnětí svobody v případech méně závažných činů. Ustavení těchto institutů bude probíhat v časové návaznosti na vytváření odpovídajících preventivních mechanismů. Zahraniční zkušenosti potvrzují, že širší škála možných opatření vůči pachateli se osvědčuje, umožňuje zjednodušení trestního řízení, humanizuje zacházení s pachateli. Při rekodifikaci trestně procesních předpisů bude vláda na další zjednodušení a zrychlení trestního řízení, k čemuž byl učiněn již podstatný krok při poslední novelizaci trestního řádu.

Významnou formou alternativního opatření je tzv. odklon, který spočívá v jiném způsobu narovnání pachatele s obětí. Tomuto institutu nelze však rozumět tak, že by mohl být uplatňován automaticky na každého jedince. Odklon má být uplatněn především tam, kde jeho aplikace směřuje jak k resocializaci pachatele, tak k rehabilitaci jeho sociálního okolí.

Reforma trestní politiky je probíhajícím procesem, v níž stále průkazněji zjišťujeme, že aplikace trestů s mírnější represí nesnižuje účinnost generální prevence, navíc tresty nespojené s odnětím svobody jsou méně nákladné a jejich vliv na sociální situaci pachatelů a jejich rodinné a další sociální vazby není tak negativní jako trest odnětí svobody. Legislativní práce po listopadu 1989 byly již v tomto smyslu zaměřeny (např. poslední novela trestního řádu posílila možnost odklonu zavedením nového institutu podmíněného zastavení trestního stíhání).

Přes uvedená zjištění a tendence v trestání zůstává nepodmíněný trest odnětí svobody v řadě případů trestem dosud nenahraditelným. Je ukládán především pachatelům závažných trestných činů a určitým pachatelům (zejména recidivistům). Vedle tohoto trestu jsou v našem právním řádu zakotveny pouze klasické druhy trestů nespojených s odnětím svobody, jako jsou peněžitý trest, zákaz činnosti, propadnutí věci a majetku, zákaz pobytu a některé specifické sankce (určené jen pro určité druhy pachatelů), jako např. vyhoštění.

Při rekodifikaci trestního práva vládla hodlá prohloubit pomocnou roli trestní represe omezením sféry trestu odnětí svobody formou rozšíření dalších alternativ k tomuto trestu. Vláda učiní legislativní a organizační opatření, aby v odůvodněných případech byla využívána možnost rozšíření systému trestů o veřejně prospěšné práce, které by se ukládaly jako samostatný trest nebo jako příkaz aplikovaný fakultativně u podmíněného odsouzení, případně i jako náhradní trest u trestu peněžitého, dále o institut probace, pří kterém se neukládá trest odnětí svobody (případně o další prohloubení odklonu, v souladu s §163a tr. ř.).

V podmínkách výkonu trestu odnětí svobody bude vláda klást důraz na důležitou složku výkonu trestu, která spočívá ve snaze o resocializaci pachatele. V této souvislosti bude nutno vytvářet širší podmínky pro zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody, aby měly možnost mimo jiné plnit své finanční závazky, nahrazovat již v průběhu trestu způsobenou škodu a případně se rekvalifikovat. Tyto zásady budou uplatněny zejména u mladistvých odsouzených.

Přestupky, zejména kriminálního charakteru představuj i rozsáhlé předpolí kriminality. Vláda proto připravuje novou zákonnou úpravu této oblasti, při níž bude také pamatováno na maximální zjednodušení a urychlení řízení a mnohem účinnější výkon uložených sankcí.

4. FORMY A ORGANIZACE PRVENCE

Úkolem státu na úseku prevence je vytyčovat a legislativně zabezpečovat hlavní směry státní politiky, řešit otázky, které přesahují možnosti nižších správních celků, přičemž na úseku represe zůstává i nadále úloha státu dominantní a monopolní.

Preventivní aktivity, jak dokazují zkušenosti ve vyspělých zemích, zvláště pak z aplikace tzv. anglického modelu prevence, k němuž se začíná klonit většina států západní Evropy a severní Ameriky, prokazují, že preventivní aktivity státu jsou tím účinnější, čím více jsou modifikovány ve vztahu ke konkrétním možnostem a podmínkám konkrétní lokality, čím více preventivní programy přihlížejí k těmto specifikům a čím šířeji je na nich angažována veřejnost. Z toho vyplývají dva základní požadavky na preventivní aktivity, které jsou dnes ve světě uznávány, a to za prvé, aby měly pokud možno lokální charakter a za druhé, aby byly vyvíjeny v součinnosti s občany. Tyto požadavky vezme vláda v úvahu i u nás.

Z uvedeného vyplývá, že na rozdíl od úrovně celostátní ustupuje v prevenci na místní úrovni úloha státu a jeho orgánů do pozadí ve prospěch sféry nestátní.

Úkolem vlády bude v této počáteční fázi přispět ve vybraných městech a obcích k vytváření organizace pro zahájení preventivních aktivit. Vláda přitom vychází ze skutečnosti, že dosavadní nestátní organizace, církve a občanská sdružení zatím nemohou převzít samostatnou odpovědnost za tuto oblast bez pomocí státu. Vláda si je vědoma toho, že stát musí sehrát aktivní úlohu při formulování a nabídce preventivních programů vhodných pro jednotlivá místa, při metodickém vedení realizace těchto programů a při iniciaci spontánních preventivních aktivit vůbec. Vláda bude sledovat, aby preventivní programy v místech nevybočovaly z mezí právního řádu.

Vznik nových řídících a výkonných orgánů státní správy není pro oblast prevence nutný. Koordinace preventivních aktivit na centrální úrovni nevyvolává nutnost vytváření zvláštního řídícího systému s vlastními kompetencemi, protože tuto funkci již plní Republikový výbor pro prevenci krimi-nality.

Rovněž stupeň institucionalizace preventivních aktivit v místech musí odpovídat místním podmínkám. Vláda zde předpokládá rostoucí angažovanost a úlohu nestátních institucí. Přitom vychází z toho, že místní preventivní systémy je třeba vytvářet hlavně na základě neformálních vztahů, znalosti prostředí a důvěryhodnosti osob, na nich se podílejících. Vláda doporučuje na úrovni obcí a měst zakládat, především z iniciativy orgánů územní samosprávy, místní komise pro prevenci kriminality přičemž uloží Republikovému výboru poskytovat všestrannou pomoc, a to především tam, kde to situace kriminality a jiných sociálně patologických jevů vyžaduje. Vláda přitom nepředpokládá, že by se mezi Republikovým výborem a místními komisemi měly vytvořit jakékoliv vztahy nadřízenosti a podřízenosti a pevnější organizační vazby. Styky mezi centrem a místem budou zprostředkovávány hlavně metodickou pomoci ze strany centra a vzájemným zprostředkováním informací a zkušeností. Státní podporu lokálních preventivních aktivit (např. formou grantu) vázat na aktivní spolupráci místních autorit a odbornou úroveň konkrétních projektů.

Vláda má za to, že místní komise by měly být složeny z představitelů státních i nestátních subjektů, které mají v místě vliv, požívají autority a mohou také převzít odpovědnost za splnění konkrétních úkolů.

Zahraniční i naše dosavadní zkušenosti ukazují, že k zajištění činnosti komisí v oblastech se zvýšeným výskytem kriminality a sociálně patologických jevů je užitečné zřídit funkci profesionálního pracovníka - koordinátora preventivních aktivit. Vláda doporučí experimentálně ověřit uplatnění této funkce ve vybraných lokalitách jako jednu z možných alternativ preventivní práce na místní úrovni a ve fázi jejího ověřování poskytne v omezeném množství případů finanční příspěvek.

5. NÁVRHY OPATŘENÍ

- Ověřit možnosti zavedení systému probace v ČR včetně zavedení funkce probačních úředníků v rámci systému trestní justice a institutu veřejně prospěšné práce.

- Vytvořit a realizovat koncepci etické a právní výchovy na všech typech státních základních a středních škol.

- V místech s vyšším výskytem sociálně patologických jevů zřizovat střediska výchovné péče.

- Zajišťovat kapacitu výchovných ústavů pro mládež tak, aby odpovídala aktuální potřebě i perspektivním výhledům.

- Zpracovat koncepci nových forem výchovného poradenství.

- Zpracovat návrh koncepce výchovy mima vyučování zahrnující široké spektrum aktivit, včetně terénní pedagogické práce v době mimo vyučování s komunitami dětí a mládeže pocházejících z problematických rodin s cílem minimalizovat vliv rizikového prostředí ulice, zpracovat návrh na využití středisek pro volný čas dětí a mládeže jako center zájmových aktivit.

- Dále vytvářet podmínky pro zřízení 1000 funkčních míst terénních sociálních pracovníků oddělení péče o rodinu a dětí OkÚ a ObÚ, funkční místa průběžně naplňovat v letech 1994-1996.

- Dále vytvářet podmínky pro zřízení 250 funkčních míst kurátorů pro mládež.

- V dalších vybraných lokalitách s výskytem vysoké koncentrace dětí a mládeže ohrožené sociálně patologickým vývojem experimentálně zavést funkci sociálního asistenta a po vyhodnocení experimentu postupně zavádět tuto funkci do systému sociální práce.

- Koncipovat systém kontinuálního resocializačního působení ve fázi penitenciární a postpenitenciární a prohloubit spolupráci sociálních kurátorů se sociálními pracovníky vězeňské služby při vypracovávání individuálních programů znovuzačlenění propuštěných do občanského života.

- Stabilizovat a rozšiřovat existující specializovaná pracoviště sociální prevence a podle potřeby je zřizovat v dalších městech, případně okresech.

- Vypracovat resortní programy činností vztahujících se k prevenci kriminality.

- Zohlednit realizaci návrhů opatření při tvorbě státního rozpočtu.

Obsah:

Příloha č. 1: Statut a jednací řád republikového výboru pro prevenci kriminality

Příloha č. 2: Přehled systémů prevence zločinnosti ve vybraných zemích Evropy

Příloha č. 3: Vývoj kriminality v letech 1992 a 1993 a meziroční změny vývoje v % (dle statistiky Ministerstva vnitra)

Příloha č. 4: Projekt prevence kriminality ve Vsetíně

Příloha č. 5: Republikový výbor pro prevenci kriminality a regionální a místní rady (schema)

Příloha č. 1

Na základě usnesení vlády ČR č. 617 z 3. listopadu 1993 byl ministrem vnitra zřízen Republikový výbor pro prevenci kriminality.

1) Republikový výbor pro prevenci kriminality (dále jen "Výbor") je meziresortní, koordinační a metodický orgán zřízený při ministerstvu vnitra.

2) Výbor plní zejména tyto úkoly

a) koordinuje činnost příslušných ústředních orgánů státní správy v oblasti prevence kriminality,

b) spolupracuje s občanskými iniciativami a hnutími, církvemi a hromadnými sdělovacími prostředky v oblasti prevence kriminality,

c)iniciuje činnost v oblasti prevence kriminality a podporuje vznik místních komisí pro prevenci kriminality, jejichž složení by bylo obdobné jako složení Republikového výboru pro prevenci kriminality,

d) vypracovává a realizuje na základě meziresortní spolupráce projekty a programy prevence kriminality respektující místní podmínky,

e) vyhodnocuje účinnost preventivních programů,

f) předkládá vládě České republiky zprávy o stavu účinnosti prevence kriminality v České republice.

3) Zřízení Výboru a výkon jeho činnosti nezbavuje příslušné ústřední orgány státní správy, zastoupené ve Výboru, odpovědnosti za jejich činnost v oblasti prevence kriminality.

1) Výbor je složen

a) z předsedy, kterým je ministr vnitra,

b) z místopředsedy, kterým je vedoucí oddělení prevence odboru Public Relations a prevence ministerstva vnitra,

c) z členů a zástupců jmenovaných příslušnými ministry a státním zástupcem z pracovníků:

ministerstva práce a sociálních věcí,

ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,

ministerstva zdravotnictví,

ministerstva spravedlnosti,

ministerstva obrany,

ministerstva vnitra,

státního zastupitelství (Institut pro kriminologii a sociální prevenci)

(dále jen "příslušné ústřední orgány").

2) Podle povahy projednávané problematiky, lze na jednání Výboru přizvat ke spolupráci odborníky jiných státních a místních orgánů a institucí, občanských iniciativ a hnutí, církví a hromadných sdělovacích prostředků.

3) Předseda Výboru

a) jmenuje a odvolává místopředsedu Výboru

b) řídí Výbor a zodpovídá za jeho činnost,

c) svolává jednání Výboru podle potřeby, nejméně však jedenkrát za měsíc,

d) určuje míso jednání Výboru,

e) řídí jednání Výboru a určuje pořadí projednávaných otázek,

f) na návrh členů Výboru rozhoduje o tom, zda k jednání může být přizván i další odborník dle odstavce 2,

g) řídí místopředsedu Výboru, který v jeho nepřítomnosti plní úkoly předsedy Výboru.

4) Místopředseda Výboru zejména

a) prostřednictvím sekretariátu Výboru zajišťuje běžnou administrativní agendu Výboru,

b) z pověření předsedy Výboru svolává jednání,

c) zajišťuje organizační přípravu a průběh jednání,

d) eviduje uložené úkoly a vede přehled o jejich plnění,

e) vykonává další činnosti, které mu uložil předseda Výboru.

5) Člen Výboru je zejména

a) povinen

1. plnit úkoly související s realizací Koncepce a programu prevence kriminality a předkládat k tomu potřebné podklady, informace a materiály,

2. zúčastnit se jednání a hlasování Výboru,

b) oprávněn podávat návrhy,

c) zastupovat Výbor v souladu s rozhodnutím Výboru navenek.

6) Zástupce člena Výboru v plném rozsahu plní úkoly člena Výboru v jeho nepřítomnosti.

1)Z vybraných odborníků může Výbor zřizovat pracovní skupiny, které pověřuje přípravou podkladů pro jednání a rozhodování Výboru. Současně se zřízením pracovní skupiny odborníků předseda Výboru jmenuje jejího vedoucího, který mu odpovídá za činnost pracovní skupiny.

2) Pracovní skupiny odborníků dle odstavce 1 mohou být doplněny o pracovníky příslušných ústředních orgánů, které na základě vyžádání předsedy Výboru jmenují a odvolávají příslušní ministři. Další pracovníky může přizvat ke spolupráci předseda Výboru.

1) Pozvánky na jednání Výboru, podklady pro jeho jednání a další písemné materiály týkající se programu zasílá místopředseda Výboru všem členům Výboru v časovém předstihu nejméně sedm pracovních dní.

2) Jednání Výboru je neveřejné.

3) Závěry z jednání přejímá Výbor formou

a) usnesení, týkají-li se závěry příslušných ústředních orgánů,

b) doporučení, týkají-li se závěry subjektů stojících mimo příslušné ústřední orgány

4) Výbor může přijímat usnesení nebo doporučení

a) hlasuje-li pro ně nadpoloviční většina všech členů,

b) v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy Výboru nebo člena Výboru, který z pověření předsedy Výboru jednání řídí,

c) při hlasování má každý příslušný ústřední orgány jeden hlas, a to i tehdy, zúčastní-li se jednání jmenovaný člen i zástupce.

5) Usnesení nebo doporučení je součástí zápisu z jednání. Ze zápisu musí být patrno, zda jde o usnesení nebo doporučení.

6) Z jednání Výboru pořizuje místopředseda písemný zápis, který obsahuje

a) místo a datum jednání,

b) obsah jednání,

c) průběh a výsledky hlasování,

d) závěr jednání,

e) prezenční listinu.

Vyhotovený zápis z jednání zasílá místopředseda Výboru nejpozději do pěti pracovních dnů všem členům Výboru.

7) Veškeré písemnosti, jakož i další materiály týkající se jednání Výboru, jsou ukládány na oddělení prevence.

1)Dvakrát v kalendářním roce probíhá jednání Výboru na úrovni ministrů příslušných ústředních orgánů.

2)Jedenkrát za tři měsíce probíhá jednání Výboru na úrovni náměstků ministrů příslušných ústředních orgánů.

3)Pro přípravu a postup jednání Výboru dle odstavce 1 a 2 se použije přiměřeně ustanovení čl. IV s tím, že hlasování se mohou zúčastnit pouze ministři (odstavec 1), nebo náměstci ministrů (odstavec 2) příslušných ústředních orgánů.

Změny a doplňky statutu a jednacího řádu přijímá Výbor dvoutřetinovou většinou hlasů všech jeho členů.

Tento statut a jednací řád Výboru nabývá účinnosti dnem jeho schválení....