Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 90 odst. 2 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující otázku poslance Václava Grulicha na ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického. Otázka je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane ministře,

rozhodnutím finančního odboru ONV v Hlinsku čj. 264 z 8. 2. 1960 ve znění rozhodnutí finančního odboru Rady krajského národního výboru v Pardubicích čj. Fin 1183 ai 1960/B1 ze dne 17.5. 1960 došlo podle ust. § 5 vládního nařízení č. 1 5/59 Sb. a ust. § 1 1 vyhl. č. 88/59 úředního listu k přechodu vlastnického práva k nemovitostem zaps. v knihovní vložce č. 710 pozemkové knihy pro k. ů. Svratka, jmenovitě domu čp. 302 ve Svratce s objekty dílny, skladiště, dvou kotelen, cínárny se stavební plochou č. k. 844/2 včetně všech součástí a příslušenství /tj. zejména chaty/ vlastnicky patřící panu Františku Lorenzovi, tehdy bytem Svratka čp. 302, do vlastnictví státu.

V rámci restituce požádaly o vydání objektů patřících v době restituce státnímu podniku Vysočan, restituentky, paní Alena Lorenzová, bytem Vlárská č. 12, Brno a paní Marcela Michl, bytem Irmelastrasse 18, München 82, SRN.

Dohodou z 1. 9. 1991, která byla registrována státním notářstvím ve Ždáře nad Sázavou dne 6. 9. 1991 pod čj. Re 237/91, vydal státní podnik Vysočan, Bystřice nad Perštejnem, restituentkám nemovitosti v dohodě označené jako díl 1 p. č. 844/2439 m2 a díl 2 p.č. 844/2 1 196 m2 včetně všech provozních objektů postavených na této parcele, dále objekty na st. 342 /2498 m2/. Jmenovitě byly vydány tyto objekty: sklad č. 1, kůlna, garáž, sklad č. 2, kotelna, správní budova, lisovna, klempírna, střihárna, sklad č. 3, expedice č. 1, expedice č. 2, nástrojárna, dílna č. 1. dílna č. 2, vrátnice, vše zapsané v EN na LV č. 139 pro obec Svratka, k. ů. Česká Svratka. Ohledně nevydaných pozemků bylo uvedeno, že Vysočan, státní podnik, odprodá restituentkám díly podle geometrického plánu. V odst. IV této dohody je uvedeno, že předmětná nemovitost byla zhodnocena. Částku stanoví podle ust. § 10 odst. 3/ zák. č. 403/90 Sb. Ministerstvo pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR. Příjemci jsou si vědomi, že jim ve smyslu tohoto ustanovení vzniká povinnost tuto částku uhradit a účet ministerstva ve lhůtě jím stanovené.

Přesně rok po vydání těchto nemovitostí restituentkám podává Vysočan, státní podnik již v likvidaci, Bystřice nad Perštejnem, u okr. soudu ve Žďáru nad Sázavou žalobu o určení neplatností dohody o vydání věci ze dne 1. 9. 1991, registrované dne 6. 9. 1991. V této žalobě uvádí, že dohodu o vydání věci podepsal nový ředitel, který nebyl obeznámen podrobně se všemi skutečnostmi, že v rozporu se zákonem 403/90 Sb. byly restituentkám vráceny stavby, které na svých pozemcích vybudoval s. p. Vysočan Bystřice nad Perštejnem. V žalobě se dále uvádí, že Ministerstvo pro privatizaci ČR na tyto skutečnosti upozornila a tedy v podstatě dalo podnět k podané žalobě. Tato žaloba byla později doplněna tím, že dohoda o vydání věci je nesrozumitelná, a proto je též neplatná.

Vysočan, státní podnik v likvidaci, existuje dále v likvidaci už jen proto, že vede u okr. soudu ve Žďáře nad Sázavou tento spor.

Je nesporné, že předmětné nemovitosti byly vydány ve smyslu restitučního zákona oprávněným restituentkám. Je též nesporné, že nemovitosti byly vydány zhodnocené přístavbou, kterou provedl státní podnik. Na tyto skutečnosti je v dohodě pamatováno ve smyslu zákona, jiný postup ani nebyl možný, když sám Vysočan, s. p. Bystřice nad Perštejnem v likvidaci, v žádosti na Ministerstva pro správu národního majetku z 15. 6. 1992 uvedl, že nelze rozdělit objekty provozovny, které vzájemně technologicky navazují, a pozemek je t. č. Vysočanu. Výjimka ze zákona k přímému prodeji byla před sepisem dohody udělena.

Bylo-li v rámci restituce vydáno i zhodnocení původních nemovitostí, i na to restituční zákon pamatoval a pamatovala na to i dohoda o vydání věci. Bylo by tedy na místě ve smyslu této dohody provést ohodnocení tohoto zhodnocení a realizovat dohodu o restituci v její části o zaplacení tohoto zhodnocení na účet Ministerstva pro privatizaci.

Je-li dohoda o restituci z nějakého důvodu nepřesná, byla zřejmě na místě jednat s restituentkami o novaci takové dohody. Podání žaloby o neplatnost této dohody však sleduje zřejmě pouze ten účel, aby úředníci Vysočanu, s. p. Bystřice nad Perštejnem, v likvidaci, mohli dále úřadovat, když už žádná další pozitivní činnost není v jejich náplni. Spor o určení neplatnosti restituční dohody může trvat ještě dlouho, ba je dokonce pravděpodobně, že potrvá ještě léta, takže ještě léta budou mít náplň své činnosti uvedení úředníci zajištěnu. Výsledkem bude rozhodnutí soudu o žalobě a připusťme tedy, že bude rozhodnuto ve smyslu žaloby, tedy že dohoda je neplatná. Pak bude třeba provést novou privatizaci předmětného objektu, což si jistě vyžádá dalšího času. Tyto skutečnosti zdůrazňuji pro objasnění motivu podané žaloby, když z hlediska společenského, toto řízení žádným přínosem není. Pokud totiž má doj:t k privatizaci předmětného objektu, který v současné době v soukromých rukou je, je uvedený krok krokem zpět.

Pokud jde o otázku náhrady za zhodnocení, tato je v dohodě řešena a státu tedy nemůže vzniknout žádná újma. Vzniká mu však újma nepochybně tímto zbytečným řízením a protahováním existence státního podniku v likvidaci. Pravděpodobné však je, že žalobě nemůže být v plném rozsahu vyhověno v žádném případě, neboť je nesporné, že dohodou o vydání věci byly vydány restituentkám skutečně konkrétní nemovitosti vlastnicky náležející původně jejich otci a dále, že důvody restituce jsou dány. Jsou navíc na místě i námitky restituentek, že jsou nyní v postavení vlastníka nemovitosti a že ve smyslu § 40 a/ o.z. se neplatnosti nemůže dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Ve smyslu § 41 o. z. nelze pak dojít k závěru o neplatnosti celé smlouvy.

Podotýkám, že uvedená firma nyní zaměstnává cca 30 pracovníků /většinou dříve registrovaných nezaměstnaných/, dobře prosperuje a má tendenci k dalšímu rozšiřováni výroby. Uvedené skutečnosti pochopitelně působí v rozvoji firmy jako vážná blokace a při snaze o privatizaci našeho hospodářství jsou při nejmenším nejasné.

Rád bych proto, vážený pane ministře, znal důvody a smysl uvedeného řízení o neplatnosti smlouvy ohledně restituce věci. Má-li dojít k odstátnění a převodu majetku do rukou konkrétního hospodáře - vlastníka, je logické, že tímto vlastníkem má být především původní vlastník, nebo jeho dědic. Problémy a potíže, se kterými se oprávnění vlastníci v uvedeném případě setkávají, a to údajně z podnětu ministerstva pro privatizaci, svědčí o snaze dostat tento majetek do jiných rukou, nebo při nejmenším zajistit z tohoto majetku dobré příjmy lidem, kteří se o výrobu, rozvoj podniku a zaměstnanost občanů v žádném případě starat nehodlají.

Prosím proto o vysvětlení, případně o projednání nápravy v uvedené záležitosti.

S poděkováním