Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Miroslava Řezníčka na ministra dopravy Jana Stráského a ministra vnitra Jana Rumla. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Interpelace

Miroslava Řezníčka

na ministra dopravy Jana Stráského a ministra vnitra Jana Rumla ve věci pochybného vydávání homologačních certifikátů

V Praze dne 11.5.1994

Vážený pane ministře,

od 1. 10. 1993 je platnosti norma Evropské hospodářské komise č. 49.02. závazná pro všechny evropské státy s výjimkou Polska, Maďarska, Rumunska, Bulharska a evropských, států SNS. Tento Předpis, označovaný jako EURO I. stanoví výši přípustných emisí, exhalací a hluku spalovacích motorů vozidel, uváděných do provozu od uvedeného data. Pro některé oblasti Rakouska. Itálie a Švýcarska byla přípustná hranice vnějšího hluku vozidla ještě zpřísněna na 80 dB.

Vozidla, normě vyhovující jsou označována písmenem L. při šetření v loňském roce se však zjistilo, že stanoveným podmínkám nevyhovuje téměř žádný z evropských výrobců nákladních automobilů, zejména tahačů. Mezi čestné vyjímky patří naše automobilka LIAZ. jejíž vozy budou po seřízení motoru a nastavení vstřikovacího čerpadla vyhovovat i připravované normě EURO II. která má vstoupit v platnost roku 1995.

Přesto klesla produkce LIAZu z 18.000 vozí v roce 1988 na pouhých, 1.600 vozů roce loňském. Na tomto poklesu se významně podílí i jednání orgánů ministerstva vnitra a jednání odboru pro silniční dopravu ministerstva dopravy. Tento odbor tiše akceptuje vydání technických osvědčení pro nákladní automobily na základě dokladů potvrzených pouze importérem. od nich se výrobce obvykle distancuje a které mohou sloužit jen pro doprodej starých typů motorů. Homologační certifikáty dle normy EURO I má přitom právo vystavovat právě jen výrobce, což mimo jiné znamená, že na základě nesprávných dokladů jsou k nám nejen dováženy vozy respektující normu EURO I. ale také udělována povolení k mezinárodní přepravě zboží mezi ČR a SRN dle CEMT - Resolution n 91/2 (CEMT/CM (91) 26 final).

Tato praxe zřejmě již poškozuje pověst republiky v cizině. Napjatá situace na hraničních přechodech není totiž způsobena jen nedostatečnou odbavovací kapacitou, ale také čekáním na povolení k přepravě do Německa, které je vydáváno v počtu neodpovídajícím počtu nákladních souprav. Německá strana se přitom zavázala, že pro vozy nově uváděně do provozu a splňující podmínky normy EURO I. co dokládá osvědčením GREEN LORRY, bude vydávat povolení bez omezení počtu. Učinila tak u vědomí rozsáhlých, nákup komponentů či přímo výrobní kooperace německých podniků ČR.

Vzhledem k tomu lze.jednání německých úřad těžko chápat jinak, než jako nedůvěru vůči osvědčením a dalším dokumentům, vydávaným českými orgány. De facto se vůči nám postupuje jako vůči banánové republice, ve které lze za patřičný obnos získat jakýkoliv doklad. Tomuto postupu se ovšem nelze divit, nejsou-li u nás stanoveny jednoznačné předpisy pro plnění evropských norem při přihlašování nových vozidel do provozu a výhradní importéři toho zneužívají k odbytu jinde neprodejného zboží.

Výsledkem je poškozování jména republiky v cizině, faktická podpora nekalé konkurence vůči českému výrobci v době, kdy vládní představitelé demonstrují svou snahu získávat zakázky v zahraničí a v neposlední řadě i újma pro české dopravce, postihované za to, že v dobré víře koupili vozidla nevyhovující předpisům pro mezinárodní přepravu. Snaha přežít nutí tyto dopravce kupovat celoroční povolení k přepravě do Německa na černém trhu, kde se již prodávají i osvědčení GREEN LORRY, dávající na získání celoročního povolení alespoň naději.

Zdám proto o sdělení, jaká konkrétní opatření podniknete k nápravě této situace a zda bude vyšetřováno podezření z korupčních praktik orgánů ministerstva dopravy a vnitra, vzhledem k uvedeným skutečnostem jistě závažné.

V Praze, dne 5. 5. 1994