K návrhu obecně:
Zásady jednání Sněmovny jsou dosud upraveny zákonem ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákona ČNR č. 249/1990 Sb., zákona ČNR č. 97/1991 Sb., zákona ČNR č. 280/1991 Sb. a zákona ČNR č. 42/1993 Sb. Přesto, že byl zákon o jednacím řádu ČNR v poměrně krátké době čtyřikrát novelizován a největších změn doznal při poslední novelizaci počátkem roku 1993, která reagovala na ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb., kterým byla přijata Ústava České republiky, nestal se dostatečně účinným nástrojem pro jednání Sněmovny. Bylo proto rozhodnuto navrhnout zrušení platného zákona upravujícího jednání Sněmovny a nahradit jej zákonem zcela novým, který bude novou koncepcí lépe vyhovovat demokratickým přístupům Sněmovny jak v legislativním procesu při tvorbě a přijímání zákonů, tak při plnění kontrolní funkce vůči vládě, ministerstvům a jiným správním úřadům.
Pro přípravu návrhu zákona zřídila Sněmovna Dočasnou komisi pro přípravu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, v níž byly zastoupeny všechny parlamentní politické strany. Výsledkem práce komise je tento návrh zákona.
Kromě změn, které jsou zakotveny v nové Ústavně vedly k rozhodnutí vydat nový zákon o jednacím řádu Sněmovny i další důvody související s demokratickými přístupy v činnosti Sněmovny. V návrhu nového zákona je např. zakotvena zcela nová koncepce legislativního procesu, která opouští dosavadní, namnoze již formální a přežitý institut projednávání zásad zákona ve výborech a předpokládá přijímání zákonů ve trojím čtení. Tento nový způsob projednávání a přijímání zákonů by měl přispět k přesnějšímu vyjádření zákonem upravovaných otázek a odstranit nepřesnosti, které někdy vedou k předčasné novelizaci přijatých zákonů.
Návrh zákona o jednacím řádu Sněmovny nově upravuje základní práva a povinnosti poslance, jeho účast na jednání Sněmovny a jejích orgánů a oproti současné úpravě přesněji stanoví hmotné i procesní podmínky disciplinárního řízení proti poslanci. Nově se zavádí možnost pořádkového opatření jak proti poslanci, tak proti jiným osobám, pokud se při jednání Sněmovny chovají nepřístojně.
Předložený návrh zákona upravuje zcela nově institut poslaneckých klubů, v nichž se mohou poslanci sdružovat podle příslušnosti k politickým stranám, za něž kandidovali ve volbách. Návrh zákona stanoví též účast poslanců na jednání Sněmovny a jejích orgánů.
V souladu s Ústavou byla již podle platného zákona o jednacím řádu Sněmovny zřízena vyšetřovací komise. Návrh zákona v příloze č. 1 obsahuje jednací řád vyšetřovací komise, který podrobněji upravuje řízení před komisí.
Nová je i část zákona upravující způsoby voleb a nominací funkcionářů Sněmovny a orgánů Sněmovny a na ní navazující příloha zákona č. 2, která obsahuje Volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro volby vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny.
Zcela nově předpokládá návrh zákona zřízení Parlamentní stráže, přičemž její úkoly, organizaci a řízení ponechává zvláštnímu zákonu.
Při přípravě nového zákona o jednacím řádu Sněmovny vycházeli navrhovatelé jednak z právních úprav jednacích řádů bývalého Národního shromáždění Republiky Československé a jednak ze zkušeností některých evropských parlamentů.
Před zahájením prací na návrhu zákona bylo nutno posoudit, zda má jít o stručnou rámcovou normu, která by ponechávala prostor pro improvizaci při řízení jednání Sněmovny a jejích orgánů, nebo o jednoznačná podrobná ustanovení, jimiž se jednání Sněmovny, jejích orgánů a poslanců bude řídit. Dočasná komise pro přípravu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se přiklonila k druhé variantě. To vedlo k recepci některých ustanovení Ústavy, které se týkají Sněmovny, jejích orgánů a poslanců.
Přijetí nového zákona o jednacím řádu Sněmovny si nevyžádá podstatné zvýšení nároků na státní rozpočet. Zvýšení nákladů přichází v úvahu pouze s novou koncepcí zřízení Parlamentního institutu a Parlamentní stráže. Vzhledem k tomu, že Parlamentní institut by měl být budován na základě obdobného současného zařízení a úkoly budoucí Parlamentní stráže vykonávají v současné době příslušníci Ministerstva vnitra, půjde jen o nepodstatné zvýšení nákladů na platy vedoucích pracovníků těchto institucí. Nepodstatné zvýšení nákladů na platy a odměnu za pracovní pohotovost pracovníků Kanceláře sněmovny může znamenat nová organizace Kanceláře sněmovny, která se má podle nového návrhu členit na sekce a další nižší organizační jednotky.
K jednotlivým částem návrhu:
K části první (§ 1)
Úvodní ustanovení vymezuje účel a obsah zákona o jednacím řádu Sněmovny. Současně zmocňuje Sněmovnu, aby v rámci tohoto zákona mohla usnesením upravit své vnitřní poměry a stanovit podrobnější pravidla pro jednání Sněmovny a jejích orgánů.
K části druhé (§ 2 až 22)
V této části zákona jsou zejména upravena práva a povinnosti poslanců a vznik i zánik poslaneckého mandátu. Ustanovení § 2 vychází z toho, že poslanec nabývá svých práv a povinností, tedy svůj mandát, zvolením. Za okamžik zvolení poslance je třeba považovat podepsání zápisu České volební komise o výsledku voleb (§ 45 zákona č. 54/1990 Sb., o volbách do České národní rady, ve znění zákona č. 94/1992 Sb.). Tímto okamžikem získává poslanec svá práva a povinnosti mezi něž patří též poslanecká imunita. Po splnění další podmínky, kterou je složení poslaneckého slibu (§ 4) může poslanec vykonávat svá práva a povinnosti ve Sněmovně a jejích orgánech jako např. předkládat návrhy hlasovat atp. Současně se upravuje nabytí práv a povinností (poslaneckého mandátu) náhradníka, který nastupuje za poslance, jehož mandát zanikl.
Ustanovení § 6 taxativně vypočítává podmínky, za nichž zaniká mandát poslance.
V ustanoveních § 9 a 10 jsou stanoveny povinnosti poslance, související s jeho účastí na jednání Sněmovny a jejích orgánů, do nichž byl zvolen. Stanoví se povinnost poslance řádně a včas se z vážných důvodů z jednání Sněmovny a jejích orgánů omluvit. Současně se upravuje způsob rozhodování o ztrátě nároku poslance, který předpokládá ustanovení § 8 zákona ČNR č. 371/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců České národní rady.
V § 11 je zakotveno oprávnění poslance požadovat od členů vlády a vedoucích jiných správních úřadů informace a vysvětlení. Takové oprávnění je podmíněno tím, že musí jít o informace a vysvětlení potřebná pro výkon funkce poslance. Pro podání takových informací a vysvětlení zákon sice stanoví lhůtu 30 dnů, avšak nestanoví žádnou sankci za nesplnění této povinnosti. Předpokládá se, že členové vlády a vedoucí jiných správních úřadů budou tuto zákonnou povinnost plnit dobrovolně. Pro případ, že by jí nesplnili, má poslanec možnost podat interpelaci (§ 110 a násl.). Na druhé straně se předpokládá, že oprávnění poslance podle § 11 může pozitivně ovlivnit množství interpelací, které poslanci nebudou podávat zejména v méně důležitých věcech.
Ustanovení § 12 stanoví rozsah osob, které se mohou zúčastnit nebo být přítomny schůze Sněmovny a jejích orgánů. Návrh zákona rozlišuje mezi účastí na jednání, tj. osob, které se jej aktivně účastní (vystoupení, návrhy, hlasování atp.) na rozdíl od přítomnosti na jednání, bez oprávnění na něm aktivně zasahovat (organizační pracovníci Kanceláře sněmovny, pracovníci tisku, televize, hosté na galerii atp.). V tomto ustanovení je dále zakotven zákaz vstupu do budovy kde Sněmovna jedná, se zbraní nebo výbušninou a omezuje počet členů delegace vyslané do Sněmovny k předání petice maximálně na pět členů.
V § 13 se odkazuje na Ústavu, pokud jde o podmínky k trestnímu stíhání, popřípadě zadržení poslance a stanoví podrobnosti pro postup Sněmovny, kdyby k takovému případu došlo.
Ustanovení § 15 až 19 upravují disciplinární řízení proti poslanci a obsahují jak hmotná, tak procesní ustanovení.
Ustanovení § 20 a 21 dává předsedajícímu schůze Sněmovny možnost uplatnit vůči poslanci, ale i vůči všem dalším účastníkům nebo osobám přítomným jednání Sněmovny, pořádkovou pravomoc. Proti poslanci však lze užít pouze pořádkové opatření podle § 20 odst. 1, zatímco proti jiným osobám, které jsou jednání Sněmovny přítomné, lze uplatnit opatření uvedená v § 21.
K části třetí (§ 23)
Zásady svolávání, přerušení a ukončování zasedání Sněmovny vycházejí z čl. 34 Ústavy. Vzhledem k tomu, že podle § 37 odst. 1, v době, kdy je zasedání Sněmovny přerušeno výbory nejednají, bylo nutno výslovně stanovit, že v době přerušení zasedání Sněmovny neběží lhůta uvedená v § 93 odst. 1 a 2 pro projednání návrhu zákona ve výborech a § 103 odst. 2 o minimální době pro projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu ve výboru.
K části čtvrté (§ 24 až 31)
Tato část návrhu zákona obsahuje postup na ustavující schůzi Sněmovny. Nově se upravuje složení slibu předsedajícího ustavující schůze, který skládá slib před shromážděním poslanců (§ 25 odst. 1). Navržená úprava předpokládá změnu též v navrhování kandidátů na funkcionáře Sněmovny a orgány Sněmovny, které se svěřuje poslaneckým klubům (§ 116 odst. 1).
Stanovit počty místopředsedů Sněmovny, ověřovatelů Sněmovny a počty členů výborů a komisí se svěřuje Sněmovně (§ 28 až 30). Zákon nestanoví výslovnou povinnost provést doplňovací volbu na uvolněné místo funkcionáře Sněmovny nebo člena jejího orgánu. Posouzení otázky, zda má být provedena doplňovací volba, například schyluje-li se ke konci volebního období, se ponechává rozhodnutí Sněmovny.
K části páté (§ 32 a 33)
V této části návrhu zákona je uveden demonstrativní výčet úkolů předsedy Sněmovny, jakož i práva a povinnosti místopředsedů Sněmovny. Kromě nových úkolů předsedy Sněmovny, vyplývajících z Ústavy, dává se v návrhu zákona předsedovi oprávnění předkládát Sněmovně k rozhodnutí návrh výkladu zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.
K části šesté (§ 34 až 51)
V § 34 se taxativně vypočítává, které výbory zřizuje Sněmovna ze zákona a svěřuje se jí oprávnění zřídit další výbory, na nichž se usnese. V ustanoveních o výborech, v nichž je těžiště přípravy pro jednání Sněmovny, se zakotvují demokratické principy v jejich práci a zdůrazňuje jejich pracovní charakter. Oproti současné úpravě může být poslanec členem až tří výborů a musí být členem alespoň jednoho výboru. Z této zásady může povolit Sněmovna výjimku.
Nově je upraveno rozhodování výboru. K platnosti usnesení výboru se už nevyžaduje přítomnost nadpoloviční většiny jeho členů. Postačí přítomnost třetiny všech jeho členů, z nichž nadpoloviční většina vysloví souhlas s usnesením. Tuto změnu si vyžádala praxe, aby nedocházelo k situacím, že výbor, byť bez zavinění jeho členů, není schopný usnášení.
Podrobně se v návrhu upravuje volba předsedy výboru, kterého již z pravidla nevolí Sněmovna, ale výbor. Podmínkou účinnosti takové volby je však její potvrzení Sněmovnou. Nepotvrdí-li Sněmovna volbu předsedy výboru a vyčerpají-li se všechny možnosti jeho volby výborem, zvolí předsedu výboru Sněmovna.
Povinnost člena vlády a vedoucího jiného správního úřadu zúčastnit se osobně schůze výboru, jestliže o to výbor požádá (§ 41 odst. 2) vyjadřuje autoritu a vážnost výborů Sněmovny. Pouze v případě, že výbor netrvá na osobní účasti člena vlády nebo vedoucího jiného správního úřadu, může se takový funkcionář nechat ve výboru zastoupit jiným členem vlády nebo svým náměstkem.
V souladu s demokratickými principy jednání orgánů Sněmovny, předpokládá návrh zákona možnost, aby menšina výboru mohla tlumočit svůj oponentní názor. Menšině výboru, kterou tvoří alespoň pětina členů výboru, se přiznává právo připravit pro Sněmovnu oponentní zprávu, která se předloží Sněmovně společně s usnesením výboru.
V § 43 se výboru přiznává právo požadovat od člena vlády nebo vedoucího jiného správního úřadu informace a stanoviska. Ten, jemuž bylo usnesení s takovou žádostí doručeno, je povinen odpovědět výboru do 30 dnů, pokud výbor nestanovil delší lhůtu. Z toho plyne, že kratší než zákonem stanovenou lhůtu, výbor stanovit nemůže. Obdobně, jako je tomu u ustanovení § 11, ani v tomto případě zákon žádnou sankci za nesplnění takové povinnosti neukládá. I v tomto případě se předpokládá, že členové vlády nebo vedoucí jiných správních úřadů budou tuto povinnost plnit dobrovolně a k takovým žádostem se budou chovat vstřícně.
Ustanovení § 47 a 48 obsahují demonstrativní výčet úkolů mandátového a imunitního výboru a organizačního výboru.
Zákon předpokládá, že výbor, bude-li to považovat za nutné nebo vhodné, může přijmout svůj jednací řád (§ 39 odst. 1).
V § 49 se poskytuje Sněmovně možnost zřizovat stálé nebo dočasné komise. Současně se tam stanoví, že pro jejich činnost a jednání se užije přiměřeně ustanovení o činnosti a jednání výboru.
Část návrhu zákona o orgánech Sněmovny uzavírá ustanovení § 50, který v souladu s čl. 30 Ústavy umožňuje Sněmovně zřídit vyšetřovací komisi. Návrh zákona stanoví základní principy jednání vyšetřovací komise. Podrobnosti takového jednání jsou upraveny v jejím jednacím řádu, který je uveden v příloze č. 1 tohoto zákona.
K části sedmé (52 až 70)
V úvodu této části návrhu zákona je uveden příkladmý výčet působnosti Sněmovny (§ 52). Poté následují ustanovení o jednání na schůzi Sněmovny. Ustanovení § 53 stanoví podmínky pro svolávání schůze Sněmovny a v dalších ustanoveních je upravena účast osob na schůzích Sněmovny (§ 54), kdy a za jakých podmínek Sněmovna jedná (§ 55 a 56), průběh rozpravy a udělování slova řečníkům (§ 60 až 66) a náležitosti zápisu ze schůze Sněmovny (§ 70).
Svolání schůze Sněmovny na žádost nejméně jedné pětiny všech poslanců (§ 53 odst. 4) nebo svolání schůze před termínem v době přerušení zasedání Sněmovny (§ 53 odst. 5) je podmíněno tím, že žádost musí být písemná a musí v ní být uveden pořad jednání. Návrh takového pořadu Sněmovna projedná a nelze jej ovlivnit ani návrhem na jeho změnu, který zákon v tomto případě vylučuje (§ 56 odst. 7).
Je-li schůze Sněmovny nebo její část prohlášena za neveřejnou (§ 58 odst. 1), stanoví zákon v souladu s čl. 36 Ústavy, že se tak může stát zejména jsou-li na pořad schůze zařazeny utajované otázky související s obranou nebo bezpečností státu nebo jiné závažné utajované skutečnosti. Zákon současně stanoví, která jednání Sněmovny jsou vždy veřejná.
Projednávání bodu pořadu na schůzi Sněmovny zahajuje zpravidla navrhovatel a po něm vystoupí zpravodaj. Projednalo-li věc více výborů, vystoupí na schůzi Sněmovny zpravodajové zúčastněných výborů, pokud se výbory nedohodly na společném zpravodaji. Vystoupí-li několik zpravodajů a v jejich vystoupení již byly obsaženy všechny alternativy návrhů, mohou se ostatní zpravodajové svého vystopení vzdát, i když to není výslovně v zákoně uvedeno.
Podle navržené úpravy se poslanci hlásí do rozpravy písemně nebo zdvižením ruky. Písemné přihlášky mají přednost (§ 60 odst. 2).
Aby se zabránilo zbytečnému zdržování jednání na schůzi Sněmovny může předsedající poslance volat k věci, nemluví-li poslanec k projednávané otázce nebo překročil-li stanovenou řečnickou lhůtu. Předsedající může volat poslance též k pořádku, zejména vybočuje-li svým projevem z mezí slušnosti. Po dvojím upozornění mu může odejmout slovo.
Nově je upraveno též přednesení faktické poznámky, jejíž trvání je rovněž z ekonomických důvodů omezeno na dvě minuty. I za překročení doby stanovené pro přednesení faktické poznámky může předsedající poslanci odejmout slovo (§ 62 odst. 3).
Význam funkce předsedajícího schůze Sněmovny je vyjádřen mimo jiné v § 64 tím, že opustí-li předsedající předsednický stůl, je schůze přerušena. Toto opatření je vhodné zejména pro případ, že by došlo na schůzi Sněmovny k situaci, kterou by bylo namístě řešit přerušením schůze.
Poslancům národnostních menšin se v návrhu zákona zabezpečuje jednat a podávat návrhy v jejich mateřském jazyku. Nemluví-li poslanec česky, tlumočí se jeho projev do českého jazyka, pokud o to alespoň jeden poslanec požádá. Písemné návrhy předložené v jiném než českém jazyku se přeloží do českého jazyka vždy (§ 67).
V § 68 se v souladu s Ústavou zaručuje prezidentu republiky a členu vlády udělení slova, kdykoli o to požádají. Obdobné oprávnění přiznává zákon nově i předsedovi poslaneckého klubu.
Závěrečné ustanovení této části návrhu zákona stanoví obsah zápisu o schůzi Sněmovny, podmínky pro jeho ověřování a lhůty k jeho vypracování a uložení do archívu (§ 70).
K části osmé (§ 71 až 77)
Tato část návrhu zákona pojednává o hlasování ve Sněmovně a jejích orgánech. Pokud jde o hlasování ve Sněmovně reaguje návrh zákona na to, že v jednacím sále Sněmovny bylo instalováno hlasovací zařízení. Proto již úvodní ustanovení této části návrhu zákona ukládá poslanci povinnost, aby se při vstupu do jednacího sálu přihlásil prostřednictvím hlasovacího zařízení a při odchodu ze sálu se z prezentace odhlásil.
Návrh zákona nově stanoví, že se hlasuje pouze pro návrh nebo proti návrhu. U ostatních přítomných poslanců, kteří nehlasovali, se má zato, že se zdrželi hlasování, a to ať nehlasovali z jakéhokoli důvodu. Nově se též stanoví, že Sněmovna je způsobilá se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny všech poslanců. Jinak jako dosud platí, že k platnému usnesení Sněmovny je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců, pokud Ústava nestanoví jinak.
V § 73 je stanoveno závazné pořadí pro hlasování o jednotlivých druzích návrhů pro případ, že je v jedné věci předloženo více návrhů. Pokud jde o způsoby hlasování, zachovává se hlasování veřejné a tajné. U veřejného hlasování, které se zpravidla provádí hlasovacím zařízením, předpokládá návrh zákona i hlasování podle jmen. Tato forma veřejného hlasování se užije vždy při hlasování o žádosti vlády o vyslovení důvěry nebo o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě. Jinak se hlasuje podle jmen, stanoví-li tak zákon nebo usnese-li se na tom Sněmovna (§ 75 a 76). Dojde-li k poruše hlasovacího zařízení rozhodne Sněmovna o jiném způsobu veřejného hlasování.
Za zmínku stojí i nové ustanovení návrhu zákona o tom, že informace o výsledku hlasování musí být veřejnosti a hromadným sdělovacím prostředkům na požádání dostupná.
K části deváté (§ 78 a 79)
V této části návrhu zákona se upravuje postavení poslaneckých klubů, jejich oprávnění užívat místnosti a technické prostředky Sněmovny, jakož i úhrada nákladů na jejich činnost. Návrh zákona neupravuje pracovněprávní postavení pracovníků poslaneckých klubů, zejména tajemníků a sekretářek klubů.
K části desáté (80 a 81)
Tato část návrhu zákona upravuje některé podrobnosti jednání Sněmovny v souvislosti s volbou prezidenta republiky. Vlastní volbu prezidenta republiky upravuje Ústava.
K části jedenácté (§ 82 až 85)
Ústava stanoví, že vláda může předložit Sněmovně žádost o vyslovení důvěry (čl. 71 Ústavy) a Sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru (čl. 72 Ústavy). Vláda je též oprávněna žádat, aby Sněmovna skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry (čl. 44 odst. 4 Ústavy).
Tato ustanovení Ústavy jsou recipována do návrhu zákona o jednacím řádu Sněmovny, který stanoví i další podrobnosti jednání Sněmovny o těchto otázkách. Významnými ustanoveními návrhu zákona jsou v této souvislosti lhůty k projednání žádosti vlády o vyslovení důvěry nebo návrhu poslanců na vyslovení nedůvěry vládě a ustanovení, že o takových žádostech, popřípadě návrzích se vždy hlasuje podle jmen. Tato nikoli běžná forma hlasování zdůrazňuje závažnost rozhodnutí jakou je odepřenení vyslovení důvěry vládě nebo vyslovení nedůvěry vládě.
K části dvanácté (§ 86 až 100)
Zákonodárná činnost je v komplexu činností Sněmovny jednou z jejich základních a nezastupitelných funkcí. Legislativnímu procesu byla proto při přípravě návrhu zákona o jednacím řádu Sněmovny věnovaná mimořádná pozornost.
Podstatnou změnou oproti současné úpravě je opuštění povinnosti navrhovatele, aby před předložením návrhu zákona vypracoval a předložil výborům Sněmovny k projednání jeho zásady. Návrh vychází ze současné sněmovní praxe, která v převážné většině případů, upouštěla od projednávání zásad zákonů.
Místo projednávání zásad zákona a poté návrhu zákona se zavádí jednání o návrhu zákona ve trojím čtení. Návrh zákona může podle čl. 41 Ústavy podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.
Návrh zákona se předloží Sněmovně k prvému čtení, v němž může Sněmovna rozhodnout, že jej vrátí navrhovateli k dopracování nebo že jej odkládá a dále o něm jednat nebude. Pokud tak nerozhodne, přikáže návrh zákona jednomu nebo několika výborům.
Výbory předloží po projednání návrh zákona Sněmovně ke druhému čtení, v němž navrhnou případné změny a doporučí Sněmovně, zda má návrh schválit.
Třetí čtení návrhu zákona se zahájí nejdříve za 24 hodin po doručení pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů, poslancům. V tomto čtení lze navrhnout pouze opravu zřejmých chyb nebo opakování druhého čtení. Na závěr třetího čtení se hlasuje o pozměňovacích návrzích a po jejich přijetí a odmítnutí o zákonu jako o celku.
Uvedený postup má vytvořit podmínky, aby poslanci měli dostatečný časový prostor na posouzení předloženého návrhu zákona, ale též na posouzení případných pozměňovacích návrhů. Tím by se mělo docílit příznivějších výsledků, než při současné úpravě, kdy se pozměňovací návrhy k návrhu zákona často předkládají až v průběhu jeho projednávání ve Sněmovně, a to bezprostředně před hlasováním.
Aby byla zabezpečena potřebná kvalita návrhů zákona, postoupí předseda Sněmovny došlé návrhy, s výjimkou vládních návrhů, organizačnímu výboru. Ten přezkoumá, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem o jednacím řádu Sněmovny (§ 86 odst. 2 a 3) a zda je způsobilý k projednání. Dojde-li organizační výbor k závěru, že návrh není způsobilý k projednání, vyzve navrhovatele, aby jej vzal zpět. Ve sporných případech rozhodne o vhodnosti projednání návrhu zákona Sněmovna.
Návrh zákona zachovává v souladu s čl. 44 odst. 1 Ústavy vžitý postup spočívající v tom, že není-li navrhovatelem vláda, předloží se jí k vyjádření všechny návrhy zákonů (§ 89).
Pokud jde o účast prezidenta republiky a Senátu v zákonodárném procesu (§ 98 a 99) jsou do návrhu zákona převzata ustanovení Ústavy (čl. 45 až 51 Ústavy).
Oproti současnému stavu se navrhuje zvláštní zkrácený legislativní proces ve stavu legislativní nouze. Jde o situaci za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody (§ 100 odst. 1). Zákon stanoví, kdy a za jakých podmínek může být stav legislativní nouze vyhlášen a uplatněna omezení oproti normálnímu legislativnímu procesu ve zkráceném řízení (§ 100 odst. 3 a 6 až 9).
K části třinácté (101 až 106)
Tato část návrhu zákona upravuje odlišnosti v řízení o návrhu zákona o státním rozpočtu. První zásadní odlišností je zákonem stanovená povinnost pro vládu předložit Sněmovně návrh zákona o státním rozpočtu nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku.
Návrh zákona o státním rozpočtu se sice rovněž projednává ve trojím čtení, avšak způsob jeho projednávání je jiný. V prvém čtení Sněmovna projedná základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu (§ 102 odst. 2) a jeho celkový vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů. Sněmovna se současně usnese na přikázání jednotlivých kapitol státního rozpočtu výborům.
Výbory projednají přikázané kapitoly státního rozpočtu a předloží svá usnesení rozpočtovému výboru.
Druhé a třetí čtení návrhu zákona je obdobné jako u projednávání ostatních návrhů zákonů. V závěru třetího čtení se hlasuje o pozměňovacích návrzích a o návrhu zákona o státním rozpočtu jako celku.
K části čtrnácté (§ 107)
Toto ustanovení recipuje zejména čl. 52 Ústavy o vyhlašování zákonů.
K části patnácté (§ 108 a 109)
V této části zákona je stanoven postup pro projednávání mezinárodní smlouvy, k níž je třeba souhlasu Sněmovny k její ratifikaci nebo má-li být odstoupeno od smlouvy, s jejíž ratifikací vyslovila Sněmovna souhlas.
K části šestnácté (§ 110 až 112)
Tato ustanovení upravují podrobnosti k uplatnění práva poslance zakotveného v Ústavě, interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti (čl. 53 Ústavy).
Oproti současné praxi je snaha omezit interpelace jen na důležité otázky. Návrh zákona proto předpokládá písemnou formu interpelace a vylučuje interpelaci ústní, kterou bylo možno podle dosavadních předpisů uplatnit na schůzi Sněmovny. Rozdíl je též v tom, že poslanec může požádat o zařazení interpelace na pořad schůze Sněmovny až poté, není-li s odpovědí na interpalaci spokojen. Pouze v takovém případě se interpelace i odpověď na ni vytiskne, zašle všem poslancům a zařadí na pořad schůze Sněmovny.
Místo ústní interpelace může poslanec položit na schůzi Sněmovny otázku vládě nebo na schůzi výboru otázku jejímu členu (§ 112). Dotázaný odpoví přímo na schůzi nebo písemně do 30 dnů. U otázky však nelze požádat o její zařazení na schůzi Sněmovny a zákon nepředpokládá žádnou sankci, pokud vláda nebo její člen svou povinnost odpovědět na otázku nesplní.
K části sedmnácté (§ 113 a 114)
V § 113 je uveden postup při vyřizování
peticí adresovaných Sněmovně, jejím
orgánům a funkcionářům. Z tohoto
ustanovení vyplývá, že Sněmovna
zpravidla o peticích jednat nebude, a to ani o těch,
které jsou jí adresovány. I za Sněmovnu
projedná a vyřídí petici věcně
příslušný orgán Sněmovny
(§ 113 odst. 3). Sněmovna by jednala o peticích,
kromě projednávání zprávy podle
§ 113 odst. 5, jen tehdy, kdyby se na takovém projednání
sama usnesla.
Jiná podání občanů, která nejsou peticemi (§ 114) by orgány Sněmovny měly prošetřovat a vyřizovat jen výjimečně, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. V ostatních případech by měla být taková podání postoupena k vyřízení příslušným výkonným orgánům.
K části osmnácté (§ 115 a 116)
Tato ustanovení upravují podávání návrhů na počty a způsob volby nebo ustavení funkcionářů Sněmovny, výborů, komisí a vyšetřovací komise, jakož i funkcionářů orgánů Sněmovny zřízených na základě zákona. Dále se upravují principy ustavení volební komise, která postupuje podle Volebního řádu pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro volby vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny, který je přílohou č. 2 zákona o jednacím řádu Sněmovny.
K části devatenácté (§ 117 až 119)
V organizaci Kanceláře sněmovny dochází k podstatné změně v tom, že zákon předpokládá její rozdělení na 3 sekce a Parlamentní institut, které se mohou dále členit na odbory, popřípadě na oddělení. Navrhuje se, aby součástí Parlamentního institutu, byla i Parlamentní knihovna.
V čele sekcí i Parlamentního institutu mají být její ředitelé. Rozdíl je v tom, že ředitelé sekcí jsou ze své činnosti odpovědni kancléři, zatímco ředitel Parlamentního institutu má odpovídat předsedovi Sněmovny.
Návrh zákona předpokládá vydání organizačního řádu Kanceláře Poslanecké sněmovny, jakož i organizačního řádu Parlamentního institutu.
K části dvacáté (§ 120)
Tímto ustanovením se zřizuje Parlamentní stráž. Úprava jejích úkolů, organizace a řízení se ponechává zvláštnímu zákonu.
K části dvacátéprvní (§ 121 až 126)
Přechodná ustanovení předpokládají, že návrhy zákonů předložené Sněmovně před účinností nového zákona o jednacím řádu Sněmovny se projednají podle dosavadních předpisů. Naproti tomu neprojednané zásady zákonů se již projednávat nebudou (§ 123).
Důležité je ustanovení, že orgány Sněmovny, jejich funkcionáři, funkcionáři Sněmovny a ověřovatelé Sněmovny zvolení nebo ustavení podle dosavadních předpisů se považují za orgány a funkcionáře zvolené podle nového zákona o jednacím řádu Sněmovny (§ 124).
Ustanovení § 125 stanoví, že do přijetí zákona o Parlamentní stráži vykonává její funkci Policie České republiky. Podle ustanovení § 126 se pro jednání Senátu - do doby přijetí zákona o jednacím řádu Senátu - přiměřeně použijí ustanovení tohoto zákona.
Z předpokládané účinnosti zákona se vyjímá ustanovení § 118 o organizaci Kanceláře sněmovny, které má nabýt účinnosti později. Je to přiměřená doba, v níž lze vydat nový organizační řád Kanceláře sněmovny.