(1) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (dále jen "navrhovatel").
(2) Návrh zákona se předkládá písemně a musí obsahovat přesné znění toho, na čem se má Sněmovna usnést.
(3) Součástí návrhu zákona je důvodová zpráva, která odůvodňuje principy nové právní úpravy. Zhodnotí se v ní platný právní stav a vysvětlí nezbytnost nové úpravy v jejím celku (obecná část) i jednotlivá ustanovení (zvláštní část). Důvodová zpráva obsahuje též předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy, zejména nároky na státní rozpočet.
(4) Jde-li o návrh novely zákona, zajistí Kancelář sněmovny, aby každý poslanec měl k dispozici jeho stávající platné znění, nebo tu jeho část, jíž se novelizace týká.
(5) Navrhovatel může vzít svůj návrh zákona zpět až do ukončení prvého čtení zákona. Poté může vzít takový návrh zpět jen se souhlasem Sněmovny.
(1) Návrh zákona se předkládá předsedovi Sněmovny, který jej s výjimkou vládního návrhu zákona postoupí organizačnímu výboru.
(2) Organizační výbor přezkoumá, zda návrh splňuje náležitosti stanovené tímto zákonem a zda je způsobilý k projednání.
(3) Dojde-li organizační výbor k závěru, že návrh zákona není způsobilý k projednání, vyzve navrhovatele, aby jej vzal zpět. Nevyhoví-li navrhovatel výzvě, předloží organizační výbor věc k rozhodnutí Sněmovně.
(1) Dojde-li organizační výbor k závěru, že návrh zákona splňuje stanovené náležitosti a je způsobilý k projednání, nebo rozhodne-li tak Sněmovna, předá jej organizační výbor předsedovi Sněmovny.
(2) Organizační výbor předá předsedovi Sněmovny návrh zákona též tehdy, jestliže do 30 dnů od jeho předložení o jeho způsobilosti k projednání nerozhodl.
(1) Předseda Sněmovny rozešle neprodleně návrh zákona všem poslancům a poslaneckým klubům. Pokud není navrhovatelem vláda, požádá ji, aby zaujala k návrhu stanovisko.
(2) Vláda zašle své stanovisko k návrhu zákona předsedovi Sněmovny, který je rozešle všem poslancům a poslaneckým klubům.
(1) Po vyjádření vlády k návrhu zákona, nebo nevyjádří-li se vláda k takovému návrhu do 30 dnů od doručení žádosti, anebo jedná-li se o návrh podaný vládou, doporučí organizační výbor do 15 dnů předsedovi Sněmovny zařadit předložený návrh zákona se stanoviskem vlády, bylo-li předloženo, do návrhu pořadu schůze Sněmovny. Současně navrhne, kterému výboru, popřípadě výborům, má být návrh přikázán a určí zpravodaje pro prvé čtení. Pokud tyto povinnosti včas nesplní, zařadí předseda návrh zákona do návrhu pořadu schůze Sněmovny bez doporučení organizačního výboru, určí zpravodaje pro prvé čtení a navrhne přikázání návrhu zákona k projednání výborům.
(2) Předseda Sněmovny přihlédne k doporučení organizačního výboru a po projednání věci s místopředsedy rozhodne o zařazení návrhu zákona do návrhu pořadu nejbližší schůze Sněmovny, a to tak, aby před jeho předpokládaným projednáváním uplynula lhůta uvedená v § 91.
Návrh zákona a stanovisko vlády se doručí poslancům a poslaneckým klubům nejméně 10 dnů před schůzí Sněmovny, na které má dojít k jeho prvému čtení.
(1) V prvém čtení uvede návrh zákona navrhovatel. Ustanovení § 59 odst. 2 tu platí obdobně; za vládu však může jednat jen pověřený člen vlády. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj, kterého určí organizační výbor nebo předseda Sněmovny (§ 90 odst. 1).
(2) V prvém čtení se koná o návrhu zákona obecná rozprava, po níž se Sněmovna může usnést, že jej vrátí navrhovateli k dopracování, nebo že jej odkládá a dále o něm jednat nebude. Nerozhodne-li tak, rozhodne o přikázání návrhu zákona výboru, popřípadě několika výborům.
(3) V prvém čtení seznámí předseda Sněmovnu s doporučením organizačního výboru o přikázání návrhu výboru. Kterýkoli z poslanců může předložit jiný návrh. Sněmovna o takovém návrhu rozhodne bez rozpravy.
(1) Lhůta pro projednání návrhu zákona ve výboru je 60 dnů od rozhodnutí o jeho přikázání výboru k projednání.
(2) Lhůtu uvedenou v odstavci 1 může Sněmovna zkrátit nebo prodloužit, a to nejvýše o 20 dnů. Prodloužit takovou lhůtu o více než 20 dnů lze jen se souhlasem navrhovatele. Návrh na prodloužení lhůty nelze projednat, vznesou-li proti němu námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 20 poslanců.
(3) Výbory, jimž nebyl návrh zákona přikázán k projednání, mohou své stanovisko k návrhu zákona sdělit výboru, který návrh zákona projednává, a to i písemně; totéž mohou učinit i jednotliví poslanci.
(1) Výbor, popřípadě výbory, jimž byl návrh zákona přikázán, předloží po jeho projednání předsedovi Sněmovny usnesení, v němž zejména doproučí Sněmovně, zda má návrh zákona schválit či nikoliv. Doporučí-li v usnesení změny nebo doplňky návrhu zákona, přesně je formuluje a odůvodní. Nejméně pětinová menšina výboru může předložit předsedovi Sněmovny oponentní zprávu.
(2) Předseda Sněmovny zajistí vytištění usnesení výboru, popřípadě oponentní zprávy menšiny výboru k návrhu zákona a doručí je všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení návrhu zákona.
(1) V druhém čtení uvede návrh zákona navrhovatel. Po navrhovateli vystoupí zpravodaj výboru nebo zpravodajové výborů.
(2) O návrhu zákona se koná obecná rozprava. Po obecné rozpravě může Sněmovna vrátit návrh zákona výboru k novému projednání nebo jej vrátit navrhovateli k dopracování; může též rozhodnout, že návrh zákona odkládá.
(1) Po obecné rozpravě se koná rozprava podrobná. Sněmovna se v ní může usnést, že projedná některá ustanovení návrhu zákona odděleně. Během podrobné rozpravy se předkládají k návrhu zákona pozměňovací, popřípadě jiné návrhy.
(2) Pozměňovací návrhy, popřípadě jiné návrhy, se dají vytiskout a předseda Sněmovny je zašle neprodleně všem poslancům.
(3) I po podrobné rozpravě může Sněmovna vrátit návrh zákona výboru k novému projednání nebo navrhovateli k dopracování; může též rozhodnout, že návrh zákona odkládá.
(1) Třetí čtení návrhu zákona lze zahájit nejdříve za 24 hodin po doručení pozměňovacích, popřípadě jiných návrhů, poslancům.
(2) Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.
(3) Na závěr třetího čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích k návrhu zákona. Po jejich přijetí a odmítnutí se usnese zda schvaluje či odmítá návrh zákona jako celek.
(1) Návrh zákona, s nímž Sněmovna vyslovila souhlas, zašle její předseda bez zbytečného odkladu Senátu.
(2) Schválí-li Senát návrh zákona, s nímž vyslovila Sněmovna souhlas, nebo se k němu do 30 dnů od jeho postoupení neusnese, anebo vyjádří-li usnesením vůli nezabývat se takovým návrhem, je návrh zákona přijat.
(3) Jestliže Senát návrh zákona usnesením zamítne, předloží jej předseda na nejbližší schůzi Sněmovně, nejdříve však za 10 dnů od doručení usnesení, aby o něm hlasovala znovu. Návrh zákona je přijat, schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční většinou všech poslanců.
(4) Jestliže Senát vrátí Sněmovně návrh zákona s pozměňovacími návrhy, předloží jej předseda na nejbližší schůzi Sněmovně znovu, nejdříve však za 10 dnů od doručení poslancům, aby o něm hlasovala ve znění schváleném Senátem; přijme-li Sněmovna usnesení, jímž vysloví souhlas s návrhem Senátu, je návrh zákona přijat.
(5) Neschválí-li Sněmovna návrh zákona ve znění schváleném Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu. Návrh zákona je přijat, schválí-li jej Sněmovna nadpoloviční většinou všech poslanců.
(6) Při novém projednávání návrhu zákona, který byl Senátem zamítnut nebo Sněmovně vrácen, nejsou ve Sněmovně přípustné pozměňovací návrhy.
(1) Předseda Sněmovny postoupí přijatý zákon prezidentu republiky a předsedovi vlády.
(2) Vrátí-li prezident republiky přijatý zákon Sněmovně do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen, rozešle se stanovisko prezidenta poslancům. Předseda předloží vrácený zákon Sněmovně na nejbližší schůzi, nejdříve však za 10 dnů od jeho doručení. Pozměňovací návrhy nejsou přípustné. Setrvá-li Sněmovna na vráceném zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí. Jinak platí, že zákon nebyl přijat.
(1) Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu, nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny, na návrh vlády, stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit nebo dobu, na níž byl vyhlášen, omezit.
(2) Ve stavu legislativní nouze může předseda Sněmovny na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném řízení.
(3) Návrh zákona, který má být projednán ve zkráceném řízení přikáže předseda Sněmovny jednomu z výborů a současně stanoví nepřekročitelnou lhůtu, do které mu má výbor předložit usnesení se stanoviskem k věci. Výbor v usnesení navrhne, zda se má konat o návrhu zákona obecná rozprava a o kterých částech se povede rozprava podrobná; navrhne též lhůtu, do kdy má Sněmovna jednání o návrhu zákona ukončit.
(4) Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáním návrhu pořadu schůze, zda stav legislativní nouze trvá. Dojde-li k závěru, že podmínky pro jeho vyhlášení pominuly, stav legislativní nouze zruší.
(5) Ve stavu legislativní nouze posoudí Sněmovna před projednáváním vládního návrhu zákona, zda jsou podmínky pro jeho projednání ve zkráceném řízení. Neshledá-li důvody pro mimořádný postup, návrh zákona ve zkráceném řízení neprojedná.
(6) Ustanovení § 92 a 93 o prvém čtení návrhu zákona se ve zkráceném řízení neužije.
(7) Sněmovna může rozhodnout, že od obecné rozpravy ve druhém čtení návrhu zákona upouští a omezit řečnickou dobu až na 5 minut. Třetí čtení návrhu zákona může následovat bezprostředně po čtení druhém.
(8) Sněmovna projedná návrh zákona ve zkráceném řízení i tehdy, když jí určený výbor nepředloží ve stanovené lhůtě usnesení podle odstavce 3; v takovém případě určí zpravodaje předseda Sněmovny.
(9) Ustanovení § 55 se neužijí.
(1) Vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu předsedovi Sněmovny nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku. Dodatky k takovému návrhu může předložit nejpozději 15 dnů před schůzí Sněmovny, na níž má dojít k prvému čtení zákona.
(2) Předseda přikáže návrh zákona o státním rozpočtu k projednání rozpočtovému výboru.
(3) Součástí zákona o státním rozpočtu nemohou být změny, doplnění nebo zrušení jiných zákonů.
(1) V prvém čtení se koná o návrhu zákona o státním rozpočtu obecná rozprava. Před jejím zahájením dostane slovo navrhovatel a po něm vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru.
(2) Sněmovna projedná v prvém čtení základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, kterými jsou výše příjmů a výdajů, saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů.
(3) Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu schválí nebo doporučí vládě jejich změny a stanoví termín pro předložení nového návrhu. Lhůta pro předložení nového návrhu nesmí být kratší než 20 dnů a delší než 30 dnů od doručení usnesení Sněmovny předsedovi vlády.
(4) Schválí-li Sněmovna základní údaje návrhu zákona o státním rozpočtu, nelze je během jeho dalšího projednávání měnit. Sněmovna se současně usnese na přikázání jednotlivých kapitol návrhu zákona o státním rozpočtu výborům.
(1) Výbory projednají přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu a ve lhůtě stanovené Sněmovnou předloží svá usnesení rozpočtovému výboru.
(2) Minimální doba k projednání přikázané kapitoly návrhu zákona o státním rozpočtu ve výboru je 30 dnů.
(3) Výbor může navrhnout změny pouze u kapitoly státního rozpočtu, která mu byla přikázaná. Chce-li dosáhnout změnu v kapitole, která mu nebyla přikázaná, požádá o projednání změny výbor, kterému byla kapitola přikázaná. Ke všem návrhům na změny je výbor povinen vyžádat si stanovisko správce kapitoly.
(1) Usnesení výborů, popřípadě oponentní zprávy menšin výborů, k jednotlivým kapitolám návrhu zákona o státním rozpočtu projedná, za účasti jejich zpravodajů, rozpočtový výbor, který k nim přijme usnesení.
(2) Zpravodajové, kteří se účastní schůze rozpočtového výboru, mají na jeho jednání poradní hlas.
(3) Rozpočtový výbor předloží své usnesení, popřípadě oponentní zprávu menšiny výboru, předsedovi Sněmovny, který je dá vytisknout a doručí je všem poslancům, poslaneckým klubům a navrhovateli, nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení návrhu zákona o státním rozpočtu.
(1) Ve druhém čtení se koná o návrhu rozpočtového výboru podrobná rozprava, v níž se předkládají pozměňovací, popřípadě jiné návrhy.
(2) Před zahájením podrobné rozpravy vystoupí navrhovatel a zpravodaj rozpočtového výboru. Obsahuje-li usnesení rozpočtového výboru změny oproti vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu, přednese zpravodaj rozpočtového výboru též stanovisko vlády k navrhovaným změnám.
(3) Pozměňovací návrhy, popřípadě jiné návrhy se vytisknou a předseda Sněmovny je zašle neprodleně všem poslancům.
(1) Třetí čtení návrhu zákona o státním rozpočtu lze zahájit nejdříve 48 hodin po skončení čtení druhého.
(2) Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.
(3) Na závěr třetího čtení Sněmovna hlasuje o pozměňovacích, popřípadě jiných návrzích. Po jejich přijetí a odmítnutí se Sněmovna usnese, zda návrh zákona o státním rozpočtu jako celek schvaluje nebo odmítá.
(1) Zákony se uvádějí větou: "Parlament se usnesl na tomto zákoně:".
(2) Předseda Sněmovny podepíše přijatý zákon a zašle jej k podpisu prezidentu republiky a předsedovi vlády.
(3) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen. Způsob vyhlášení stanoví zvláštní zákon. [Zákon ČNR č. 545/1992 Sb., o Sbírce zákonů České republiky.]
(1) Sněmovna jedná o mezinárodních smlouvách, pokud je třeba jejího souhlasu k ratifikaci nebo má-li být odstoupeno od smlouvy, s jejíž ratifikací vyslovila souhlas.
(2) Pro projednávání mezinárodních smluv platí ustanovení o projednávání návrhů zákonů přiměřeně. Ustanovení § 94 až 97 o druhém a třetím čtení návrhu zákona se pro projednávání mezinárodních smluv neužije.
(3) Po projednání mezinárodní smlouvy v prvém čtení předloží výbor, jemuž bylo projednání mezinárodní smlouvy přikázáno, předsedovi Sněmovny usnesení, v němž zejména doporučí, zda má Sněmovna vyslovit s ratifikací mezinárodní smlouvy souhlas.
(4) Předseda Sněmovny zajistí vytištění usnesení výboru, popřípadě oponentní zprávy menšiny výboru, k návrhu na projednání mezinárodní smlouvy a doručí je všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením dalšího čtení mezinárodní smlouvy.
(5) V dalším čtení mezinárodní smlouvy, vystoupí navrhovatel a po něm zpravodaj, který odůvodní návrh výboru.
(6) O mezinárodní smlouvě a návrhu výboru se koná rozprava. Po jejím skončení Sněmovna rozhodne, zda vyslovuje s ratifikací souhlas či nikoli; může též rozhodnout, že jednání o vyslovení souhlasu odročuje.
K platnosti mezinárodní smlouvy schválené Parlamentem je třeba, aby byla vyhlášena. Způsob vyhlášení stanoví zvláštní zákon.15)
(1) Každý poslanec má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich působnosti.
(2) Interpelace vytýká nedostatečné naplňování toho, co nařizuje zákon anebo toho, co je obsahem základních programových dokumentů vlády.
(3) Poslanec nebo skupina poslanců podává interpelaci písemně prostřednictvím předsedy Sněmovny.
(4) Předseda zašle neprodleně interpelaci předsedovi vlády a je-li interpelován člen vlády, též tomuto členovi.
(1) Vláda nebo její člen odpoví na interpelaci písemně do 30 dnů ode dne jejího podání.
(2) Není-li poslanec s odpovědí na interpelaci spokojen, může požádat o její zařazení na pořad schůze Sněmovny. Podá-li poslanec takovou žádost, interpelace i odpověď na ni se vytiskne. Předseda Sněmovny ji zašle všem poslancům a zařadí ji na pořad schůze Sněmovny.
(3) Přednese-li poslanec předsedovi Sněmovny stížnost na nesplnění povinnosti člena vlády vůči interpelujícímu poslanci nebo Sněmovně, požádá předseda Sněmovny předsedu vlády, aby neprodleně sjednal nápravu.
(4) O odpovědi na interpelaci zařazenou na pořad schůze Sněmovny se koná na návrh kteréhokoli poslance rozprava. K odpovědi na interpelaci může Sněmovna zaujmout stanovisko usnesením.
(1) Každý poslanec má právo klást otázky vládě nebo jejím členům ve věcech jejich působnosti.
(2) Poslanci kladou otázky ústně na schůzi Sněmovny nebo výboru. Dotázaný odpoví na otázku na schůzi, na níž byla položena. Není-li to možné, odpoví poslanci písemně do 30 dnů.
(1) Petice adresované Sněmovně, jejím orgánům a funkcionářům se doručí petičnímu výboru, který posoudí, zda podání splňuje náležitosti stanovené petičním zákonem. [Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním.] Nepřísluší-li vyřízení petice petičnímu výboru, postoupí petiční výbor její stejnopis tomu orgánu Sněmovny, kterému vyřízení petice věcně náleží.
(2) Věcně příslušný orgán Sněmovny rozhodne, zda pisatele petice nebo toho, kdo zastupuje členy petičního výboru vyslechne a zda o obsahu petice uvědomí příslušného člena vlády, popřípadě vedoucího jiného správního úřadu nebo představitele územní samosprávy.
(3) Po provedeném šetření věcně příslušný orgán Sněmovny vyrozumí toho, kdo petici podal. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsobu jejího vyřízení. Stejnopis odpovědi předá petičnímu výboru.
(4) O přijatých peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení, předkládá petiční výbor Sněmovně zprávy. Ve zprávě zejména uvede, kdo petice podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly projednány a vyřízeny. Nestanoví-li Sněmovna jinak, předloží výbor takovou zprávu nejpozději do 15. srpna za první pololetí běžného roku a do 15. února za druhé pololetí předchozího kalendářního roku.
(5) Zprávu o obsahu a způsobu vyřizování, popřípadě vyřízení peticí si může Sněmovna vyžádat od petičního výboru kdykoli.
Podání, která nejsou peticemi, předá petiční výbor Kanceláři sněmovny, která je předloží věcně příslušným výborům nebo komisím anebo je postoupí příslušným úřadům nebo institucím. Pisatele o vyřízení nebo postoupení vždy vyrozumí.
(1) Funkcionáři Sněmovny, výborů, komisí a vyšetřovací komise se volí většinovým způsobem; obdobně se postupuje při volbě funkcionářů orgánů Sněmovny zřízených na základě zákona [Např. § 8 zákona č. 527/1992 Sb., o Bezpečnostní informační službě České republiky.].
(2) Výbory se ustavují, pokud tento zákon nestanoví jinak, podle zásady poměrného zastoupení.
(3) Sněmovna rozhodne, které komise se volí podle zásady poměrného zastoupení a které se volí většinovým způsobem; rozhodne též, jakým způsobem se volí vyšetřovací komise.
(1) Návrhy na kandidáty pro volbu předsedy Sněmovny a místopředsedů Sněmovny, ustanovení ověřovatelů Sněmovny, členů výborů a komisí a návrhy na jejich počty podávají volební komisi písemně poslanecké kluby.
(2) Členy volební komise navrhují poslanecké kluby. Volební komisi ustavuje podle zásady poměrného zastoupení skupina poslanců delegovaná poslaneckými kluby na základě parity. Členové volební komise se ujímají funkcí poté, kdy Sněmovna vzala ustavení volební komise na vědomí.
(3) Volební komise postupuje podle volebního řádu, který stanoví podrobnosti konání voleb Sněmovnou a voleb vyžadujících souhlas Sněmovny a je přílohou č. 2 tohoto zákona.
Kancelář sněmovny plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti Sněmovny, jejích orgánů, poslanců a poslaneckých klubů.
(1) V čele Kanceláře sněmovny stojí kancléř, který ji řídí podle pokynů předsedy Sněmovny a odpovídá mu za její činnost.
(2) Kancelář sněmovny se člení na sekci parlamentních orgánů, sekci legislativní, sekci hospodářskou; její součástí je Parlamentní institut. Sekce a Parlamentní institut se mohou dále organizačně členit. Součástí Kanceláře sněmovny jsou též sekretariáty funkcionářů Sněmovny a sekretariát kancléře.
(3) Sekce parlamentních orgánů plní úkoly spojené se zajišťováním činnosti Sněmovny, jejích orgánů, poslanců a poslaneckých klubů.
(4) Sekce legislativní plní úkoly z oblasti práva a jeho tvorby.
(5) Sekce hospodářská zabezpečuje materiální, technické a finanční předpoklady pro činnost Sněmovny a činnost jejích orgánů, poslanců a poslaneckých klubů.
(6) V čele sekce stojí ředitel, který je ze své činnosti odpovědný kancléři.
(7) Parlametní institut plní úkoly vědeckého, informačního a školícího zařízení Sněmovny; jeho součástí je Parlamentní knihovna.
(8) V čele Parlamentního institutu stojí jeho ředitel, který je ze své činnosti odpovědný předsedovi Sněmovny.
(9) Podrobnosti o organizaci a úkolech Kanceláře sněmovny upraví Organizační řád Kanceláře Poslanecké sněmovny, který vydá předseda Sněmovny. Předseda Sněmovny vydá též organizační řád Parlamentního institutu.
(1) Kancléře, ředitele sekcí Kanceláře sněmovny, ředitele Parlamentního institutu, vedoucího sekretariátu předsedy Sněmovny a sekretáře výborů jmenuje a odvolává předseda Sněmovny. Ostatní pracovníky Kanceláře sněmovny přijímá do pracovního poměru kancléř; pracovníky Parlamentního institutu přijímá na návrh jeho ředitele.
(2) Plat a odměnu za pracovní pohotovost pracovníků Kanceláře sněmovny, jakož i jejich další požitky upraví Platový řád Kanceláře Poslanecké sněmovny, který vydá Sněmovna.
(1) K ochraně pořádku a bezpečnosti v budově Sněmovny, popřípadě tam, kde Sněmovna nebo její orgány jednají, se zřizuje Parlamentní stráž.
(2) Úkoly, organizaci a řízení Parlamentní stráže, jakož i povinnosti a oprávnění jejích příslušníků, stanoví zvláštní zákon.
(1) Sněmovními publikacemi jsou
a) písemné podklady pro jednání Sněmovny (sněmovní tisky),
b) těstnopisecké zprávy o schůzích Sněmovny s uvedením všech vystoupení, přijatých usnesení a výsledků hlasování.
(2) Sněmovní publikace jsou veřejné a dostávají je všichni poslanci.
V novém volebním období Sněmovny nelze projednat návrhy, které nebyly projednány a rozhodnuty v minulém volebním období s výjimkou peticí a těch návrhů, o nichž je ústavním zákonem oprávněn po rozpuštění Sněmovny rozhodnout Senát.
(1) Návrhy zákonů předložené Sněmovně před účinností tohoto zákona se projednají podle dosavadních předpisů. [Zákon ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu ČNR, ve znění pozdějších předpisů.]
(2) K zásadám zákonů, které byly ke dni účinnosti tohoto zákona výbory projednány, sdělí navrhovateli stanovisko předseda Sněmovny; ostatní předložené zásady zákonů se neprojednají.
Orgány Sněmovny, jejich funkcionáři, funkcionáři Sněmovny a ověřovatelé Sněmovny, zvolení nebo ustavení podle dosavadních předpisů,18) se považují za orgány a funkcionáře zvolené a ustavené podle tohoto zákona.
Do doby přijetí zákona o Parlamentní stráži vykonává funkci Parlamentní stráže Policie České republiky.
Do doby přijetí zákona o jednacím řádu Senátu se pro jednání Senátu použijí přiměřeně ustanovení tohoto zákona.
Zrušují se
a) zákon České národní rady č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 249/1990 Sb., zákona České národní rady č. 97/1991 Sb., zákona České národní rady č. 280/1991 Sb. a zákona České národní rady č. 42/1993 Sb.
b) zákon České národní rady č. 36/1989 Sb., o poslancích České národní rady, ve znění zákona České národní rady č. 371/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 280/1991 Sb.
Tento zákon, kromě ustanovení § 118,
nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1994.
Ustanovení § 118 nabývá účinnosti
dnem 1. ledna 1995.