Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr obrany Antonína Baudyš zaslal odpověď na interpelaci poslanců Alfreda Frommera, Pavla Hirše, Evy Matouškové, Pavla Kuličky a Vítězslava Valacha dopisem ze dne 26. května 1994.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra obrany Antonína Baudyše na interpelaci poslanců Alfreda Frommera, Pavla Hirše, Evy Matouškové, Pavla Kuličky a Vítězslava Valacha. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MINISTR OBRANY

České republiky

Paní poslankyně, páni poslanci,

Vaší interpelací ve věci problému obcí s nehospodárným chováním jednotek armády k obecnímu majetku, kterou jsem obdržel 25.4.1994, mi kladete tři otázky. Dovolte mi, abych k nim podal následující odpovědi:

Ad 1. V armádě ČR je problematika hrazení škod řešena služebním předpisem "Vypořádání škod způsobených výcvikem vojsk" (ev. zn. Všeob-P-40). Tento předpis stanoví na základě obecně závazných předpisů zásady pro vypořádání škod způsobených právnickým a fyzickým osobám výcvikem a cvičeními vojsky, popřípadě jiným výkonem služby, jakož i zásady pro předcházení jejich vzniku.

Škodami způsobenými výcvikem a cvičeními vojsk, případně jiným výkonem služby, se rozumí takový výkon služby, který má obdobný charakter, jako cvičení s vojsky a jehož obsahem je bojová příprava vojsk. Tento předpis rozvádí a konkretizuje ustanovení zákona č. 40/1961 Sb., o obraně, zák. č. 135/1961 Sb., silniční zákon, občanského zákoníku, vládního nařízení č. 41/1961 Sb. o ubytování ozbrojených sil.

Armáda ČR je oprávněna po dohodě s příslušným obecním úřade používat ke cvičení pozemků a komunikací, kterých je k tomu třeba, nestačí-li jí pro cvičení její vlastní pozemky. Je však přitom povinna co nejvíce šetřit. zemědělské a lesní kultury (porosty), komunikace, stavby a ostatní zařízení (§ 23 zákona o obraně). Takto způsobenou škodu hradí stát (§ 27 odst. 3 zákona o obraně), za stát zde vystupuje vojenská správa prostřednictvím příslušného orgánu.

Postup při vypořádání škod způsobených bojovou technikou AČR na pozemních komunikacích upravuje

Směrnice Ministerstva dopravy, a to na základě zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích ve znění pozdějších předpisů. Jde o "Směrnice o předcházení škodám a vypořádání škod způsobených bojovou technikou ozbrojených sil na pozemních komunikacích" (Věstník dopravy č. 22/1977, registrovaný ve Sb. zákonů částka 24 z roku 1977). Ta však neřeší náhrady škod způsobených provozem vozidel (vč. bojové techniky) AČR na pozemních komunikacích, za které provozovatel odpovídá podle obecných předpisů.

Škodou způsobenou provozem bojové techniky AČR na pozemních komunikacích se rozumí poškození vozovky pozemní komunikace nebo její krajnice nedodržením opatření výše citované směrnice, která stanoví závazné podmínky pro používání pozemních komunikací. Způsob vypořádání škod způsobených bojovou technikou na pozemních komunikacích a postup při řešení jejich vypořádání se řídí § 4 a 5 Směrnic Ministerstva dopravy.

Příslušné orgány vojenských ubytovacích a stavebních správ jsou povinny podle požadavků materiálně zajišťovat a koordinovat. obnovu komunikací poškozených vojenskými vozidly, pokud tato obnova přísluší vojenské správě, popř. aby se předcházelo poškození, dohodnout s obecními (okresními, krajskými) úřady jejich další údržbu.

K náhradě škody může dojít až na základě proběhnuvšího řízení o její náhradě (hlava 4 předpisu Všeob-P-40). Vojenská správa je povinna nahradit škodu, kterou způsobila organizaci nebo občanovi na nemovitostech a zemědělských a lesních porostech (kulturách) cvičeními vojsk, popřípadě jiným výkonem služby, a to bez zřetele na zavinění. Této povinnosti se vojenská správa nemůže zprostit. Není zde rozhodné, zda ke škodě došlo porušením právní povinnosti, dohody nebo jiného závazku, či oprávněným výkonem určité činnosti.

Postup při vypořádání ostatních škod upravují ustanovení občanského zákoníku, jde-li o škody způsobené příslušníky AČR při plnění služebních povinností nebo v přímé souvislosti s nimi na majetku organizací, nebo na majetku a zdraví občanů.

Škoda je způsobena vojenskou správou, jestliže byla způsobena v rumci plnění jejich úkolů nebo v souvislosti s nimi těmi, kteří tyto úkoly plnili. To je zpravidla vojáky AČR v rámci plnění služebních povinnosti nebo o.z. vojenské správy v rámci plnění pracovních povinností.

O nárocích na náhradu těchto škod, nedojde-li k dohodě mezi vojenskou správou a poškozenými subjekty, rozhoduje soud, jde-li o škody způsobené vojenskou správou na majetku organizací a občanů a na zdraví občanů. Pravomoc soudu (§ 5 občanského zákoníku) je dána i pro řízení o náhradě škod způsobených organizaci neb o občanovi provozem vojenských motorových vozidel, dojde-li mezi vojenskou správou a poškozeným subjektem ke sporu a nejde-li o škody způsobené na nemovitostech a zemědělských a lesních porostech (kulturách) a pozemních komunikacích ve smyslu Směrnic ministerstva dopravy.

Vojenská správa neodpovídá za škody způsobené svými příslušníky (vojáky základní služby, vojáky z povolání a o.z.), je-li jejich jednání mimo plnění služebních či pracovních povinností. Zde nastupuje odpovědnost za jednání jako u kteréhokoliv jiného občana. Tudíž i nároky na náhradu škody je nutné uplatňovat vůči konkrétní osobě, která ji svým jednáním způsobila, nikoliv vůči vojenské správě. U "branců" vůbec nepřichází v úvahu odpovědnost vojenské správy. Branec není příslušníkem AČR de jure, ani de fakto. Jde o občana, který je za své jednání přímo odpovědný a tuto odpovědnost nelze přenést na jiný subjekt. V případě vandalismu je nutno zvažovat, zda takové jednání je přestupkem neb o trestným činem a v případě zajištění pachatele podle toho postupovat v dalším řízení.

Ad 2. Škody způsobené civilnímu sektoru příslušníky vojenských součástí při plnění služebních (pracovních) povinností neb o v přímé souvislosti s nimi jsou velitelé těchto součástí povinností je s poškozeným projednat a uhradit. Poškozený může své nároky na náhradu škody uplatnit vůči vojenské správě také u soudu. Vojenský útvar (součást), který škodu způsobil, ji uhradí a pokud byla způsobena zaviněně, zaeviduje ji jako škodu na penězích. Taková škoda musí být zvláštní komisí projednána a pokud se zjistí, že byla příslušníkem vojenského útvaru zaviněna, je na viníkovi vymáhána náhrada podle ustanovení § 172 až 186 zákoníku práce (u vojáků v činné službě podle § 10 zákona č. 480/1992 Sb. o hmotném zabezpečení vojáků a žáků škol ozbrojených sil a jejich odpovědnost za škodu). V roce 1993 vojenská správa uhradila škody způsobené výcvikem vojsk podle předpisu Všeob-P-40 v celkové výši 136.777,20 Kč a škody organizacím ve výši 6,147.656,28 Kč. Všechny vzniklé škody jsou na stupni vojenského útvaru 1x za čtvrt roku vyhodnocovány a jsou přijímána opatření k jejich zábraně. Ministerstvo obrany provádí rozbor vzniklých škod pololetně. O údajích z rozborů škod jsou informováni poslanci branného a bezpečnostního výboru Parlamentu ČR.

Za škody způsobené civilnímu sektoru odpovídá velitel vojenského útvaru, který škodu zavinil. Velitel posádky nemá žádnou odpovědnost za škody, které způsobují vojenské útvary v dané posádce.

Ad 3. Vojenské byty byly definovány zák. č. 41/1964 Sb. - bytovým zákonem. Byty byly ve vlastnictví státu a vojenská správa k nim měla dispoziční právo. Tento zákon i dispoziční právo bylo zrušeno novelou občanského zákoníku, t.j. zák. č. 509/1991 Sb., který je platný od 1.1.1992.

Zákonem ČNR č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník, byly definovány služební byty a vymezeny dvě kategorie: trvale služební byty a přechodně služební byty. Zákon opravňuje ozbrojené složky vydat návrh na uzavření nájemní smlouvy. Tato skutečnost je zřejmě chápána jako dispoziční právo. Skutečností je, že obec jako vlastník, nemůže u služebních bytů bez tohoto návrhu nájemní smlouvu uzavřít.

Na základě této právní úpravy se bytový fond užívaný vojenskou správou snížil o 22 492 bytů, které byly vyřazeny z evidence služebních bytů ve prospěch obcí. Ze současného stavu 54 984 bytů je 37 394 trvale služebních bytů a 17 590 přechodně služebních bytů. V této kategorii dochází k neustálému snižování počtů a v některých posádkách, kde má vojenská správa pouze tyto byty k dispozici, již není schopná zabezpečit ubytování příslušníky vojenské správy.

Zákonem č. 102/1992 Sb. stát řešil ubytování příslušníků všech ozbrojených složek. Zákonem č. 171/1991, Sb., (o majetku obcí) byly státní byty převedeny obcím, a tím na ně přešla všechna vlastnická práva, ale i povinnosti. S ohledem na tuto skutečnost je ze strany resortu v perspektivních posádkách, kam patří i Velká Hleďsebe u Mariánských Lázní, snaha byty získat zpět do vlastnictví stá tu a práva hospodaření AČR. S ohledem na nedostatek finančních prostředků formou bezúplatného převodu, případně směnou za přebytečné objekty.

K zabezpečení takto získaných bytů se v resortu připravuje zřízení příspěvkové organizace, Správy vojenského bytového fondu, která bude tyto byty spravovat.

S ohledem na skutečnost, že vlastníkem převážné většiny služebních bytů jsou obce, mohou pouze obce jako pronajímatel uplatňovat soudní cestou žaloby na zrušení práva zájmu v souladu s ust. §711 zák. č. 509/1991 Sb. Vojenská správa totiž neuzavírá v těchto případech s nájemcem nájemní smlouvu a není tudíž aktivně legitimována podat soudu návrh na přivolení k výpověď,i nájemní smlouvy. To platí i pro služební byty (vojenské) v majetku obce. Obec je tedy oprávněna vojákům z povolání a o.z. vojenské správy, kteří neplní povinnosti z nájmu bytu, nájem vypovědět.

Vážená paní poslankyně, vážení páni poslanci, závěrem mi dovolte vyslovit přesvědčení, že jsem dostatečně na Vaše otázky odpověděl a plně vyhověl Vaší interpelaci. Ta ve svém důsledku může napomoci zlepšování vztahů mezi armádou a představiteli obcí, což je i mým zájmem.

S pozdravem

Poslanecký klub LSNS

Poslanecké sněmovny Parlamentu

Sněmovní 4,

118 26 Praha 1