Rada České republiky pro rozhlasové a televizní
vysílání předkládá tímto
v souladu s § 2, odst. 2, zákona č. 103/1992
Sb. ve lhůtě stanovené § 5, odst. 4
tohoto zákona, ve znění zákona č.
36/1993 Sb. zprávu o stavu vysílání
a své činnosti za období od 1. března
1993 do 31. ledna 1994.
V Praze dne 28. února 1994 |
OBSAH
ÚVOD
I. STAV ROZHLASOVÉHO A TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ
V ČESKÉ REPUBLICE
a) legislativní stav
b) provozovatelé vysílání
I.1. TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ
Celoplošná televize
Regionální televizní vysílání
Lokální televizní vysílání
Satelitní televizní vysílání
I.2. ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ
Celoplošné vysílání
Regionální rozhlasové vysílání
Lokální rozhlasové vysílání
Rozhlasové vysílání do zahraničí
v pásmu krátkých vln
Vysílání v síti rozhlasu po drátě
I.3. TELEVIZNÍ KABELOVÉ ROZVODY
I.4. VYSÍLÁNÍ TELETEXTU
II. ČINNOST RADY PRO ROZHLASOVÉ A TELEVIZNÍ
VYSÍLÁNÍ
II.1. SLOŽENÍ RADY
II.2. REALIZACE ZÁKONEM STANOVENÝCH KOMPETENCÍ
A) stanoviska a návrhy k zásadám státní
politiky vysílání
B) tvorba plánu využití kmitočtů
C) udělování a odnímání
licence
D) plán licenčního řízení
na rok 1994
E) kontrola dodržování zákonnosti ve
vysílání
F) stanoviska k návrhům a plnění mezinárodních
smluv
G) další činnosti Rady
H) organizace a fungování Úřadu Rady
III. PROBLÉMY A VÝHLEDY VYSÍLÁNÍ
A ČINNOSTI RADY
REGULAČNÍ ÚLOHA RADY
ROVNOVÁHA VEŘEJNOPRÁVNÍHO A SOUKROMÉHO
SEKTORU TV VYSÍLÁNÍ
REGIONÁLNÍ TV VYSÍLÁNÍ
VYSÍLÁNÍ V TELEVIZNÍCH KABELOVÝCH
ROZVODECH
PROBLÉMY ŘEŠITELNÉ POUZE V SOUČINNOSTI
S POSLANECKOU SNĚMOVNOU
VÝHLEDY
Přílohy 1 - 14
Mapy 1 - 4
Zpráva se zabývá stavem vysílání
a činnosti Rady ve druhém roce její existence.
Rada s uspokojením konstatuje, že její postavení
v rámci systému orgánů státní
správy se stabilizovalo proti prvnímu roku její
činnosti. Radě se podařilo navázat
vzájemné prospěšnou komunikaci a kooperaci
se zastupitelskými orgány a jejich složkami
(zejména se Stálou komisí Poslanecké
sněmovny pro sdělovací prostředky
a zastupitelskými orgány měst a obcí),
ústředními orgány státní
správy (Ministerstvo hospodářství
- Český telekomunikační úřad,
Ministerstvo kultury, Ministerstvo zahraničních
věcí, Ministerstvo obchodu) a dalšími
institucemi působícími v oblasti rozhlasového
a televizního vysláni (Rada České
televize, Rada Českého rozhlasu).
Ve sledovaném období byla prioritou Rady licenční
činnost garantující pluralitu masmédií,
svobodu projevu, volný tok informací a uspokojení
rozmanitého vkusu diváků a posluchačů.
Kromě kvantitativního rozvoje soukromého
sektoru vysílání se Rada stále více
zaměřuje také na otázku kvality vysílání
a naplňování funkce veřejné
služby držiteli licencí. Rada přikládá
zvýšený význam kontrole dodržování
zákona Českou televizí a Českým
rozhlasem a respektování zákonů a
podmínek, které uložila soukromým subjektům,
působícím ve sféře vysílání.
Na základě analýzy stavu vysílání
v České republice Rada dospěla k přesvědčení
a považuje si za čest oznámit Poslanecké
sněmovně Parlamentu České republiky
a veřejnosti, že Česká republika zahájením
vysílání celoplošných soukromých
rozhlasových stanic a celoplošné stanice televizní
završila úvodní etapu demokratické reformy
vysílání. Stala se tak první postkomunistickou
zemí, která na své cestě vedoucí
k položení legislativních a institucionálních
základů pro fungování demokratické
společnosti postupně a důsledně realizuje
duální systém vysílání.
a) legislativní stav
regulační rámec vysílání
v prvním roce samostatné existence České
republiky tvořily zejména zákon č,4(g/
1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního
vysílání, zákon č. 103/1992
Sb., o Radě ČR pro rozhlasové a televizní
vysílání a zákon č. 36/1993
Sb., o některých opatřeních v oblasti
rozhlasového a televizního vysílání.
V souvislosti s doladěním regulačního
rámce pro vyvážené fungování
duálního systému vysílání
předložila Rada Stálé komisi Poslanecké
sněmovny pro sdělovací prostředky
pracovní návrh některých novel vztahujících
se k citovaným zákonům (příloha
č. 3). Rada dále doporučila uvést
legislativu České republiky do souladu s legislativou
Evropské unie a Rady Evropy zejména přistoupením
k Evropské úmluvě o televizi přesahující
hranice států.
b) provozovatelé vysílání
V České republice na počátku období,
které je předmětem této zprávy,
provozovalo vysílání na základě
zákona nebo licence udělené v souladu se
zákonem Meziresortní komisí vlády
ČSFR, Meziresortní komisí MK ČR, Federální
radou pro rozhlasové a televizní vysílání
a Radou ČR pro rozhlasové a televizní vysílání
celkem 48 subjektů.
Po udělení dalších licencí Radou
ČR pro rozhlasové a televizní vysílání
se počet provozovatelů vysílání
k 4. 2. l994 rozšířil na 108 subjektů.
typ vysílání | ||
k 1. 3.1993 | ke 4. 2.1994 | |
celoplošné televizní vysílání | 1(ČT) | 2 (ČT, NOVA) |
regionální televizní vysílání | - | 1(Premiéra) |
celoplošné rozhlasové vysílání | 2 (ČRo, RFE) | 4 (ČRo, RFE, F1, Alfa) |
rozhlasové vysílání v regionech | 42 | 59 |
vyslání v rozhlase po drátě | 2 (ČRo, Radio Vajgar) | 11 |
televizní teletext | 2 (ČT, Image) | 2 |
televizní kabelové rozvody | - | 28 |
vysílání do zahraničí v pásmu krátkých vln | 1(ČRo) | 3 |
K datu předložení zprávy nenabylo dosud
právní moci 19 licencí (rozhlasové,
kabelové) udělených v rámci posledních
licenčních řízení.
I 1. TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ
Zatímco rozhlasové vysílání
v ČR v důsledku licenční činnosti
meziresortních komisí vlády ČSFR a
Ministerstva kultury ČR a Rady ČR pro rozhlasové
a televizní vysílání nabylo své
pluralitní podoby již v prvním roce činnosti
Rady, tak monopol České televize skončil
až na počátku roku 1994.
Důvodů bylo několik: Předchozí
licenční orgány se před schválením
zákona o vysílání nehodlaly pustit
do věci natolik závažné a složité,
jako je demonopolizace televizního vysílání
a ponechaly rozbití televizního monopolu až
orgánu vytvořenému na základě
zákona.
Rada po svém vzniku udělila regionální
a celoplošnou licenci v maximálně zkráceném
čase. Příprava televizního vyslání
však vyžaduje minimálně roční
lhůtu, proto vysílání první
soukromé regionální televizní stanice
zahájila společnost Premiéra TV až 20..
1993 a první celoplošná televize NOVA TV (CET
21) až 4. 2.1994.
Alespoň částečným naplňováním
pluralitního modelu vysílání bylo
do té doby uvádění zpravodajství
zahraničních televizních stanic a regionálního
zpravodajství a publicistiky připravované
soukromými producentskými firmami v rámci
3. programu ČT. Toto vysílání bylo
ukončeno k 31. 12.1993.
Celoplošné televizní vysílání
Ve sledovaném období vysílala celoplošně
pouze Česká televize, a to na programech ČT
1, ČT 2 a ČI' 3.
K posílení celoplošného charakteru třetího
programu České televize (nyní program ČT
2), který jí byl zákonem č. 36/1993
Sb. svěřen do správy do konce roku 1995,
rozhodla Rada o uvolnění dalších sedmi
kanálů podle Stockholmského plánu.
V roce 1994 se má využitím těchto technických
prostředků zvýšit pokrytí z dosavadních
36% na 60 až 70% obyvatel ČR (mapa č.1).
Přípravy k vysílání společnosti
CET 21 (NOVA TV) byly Radou průběžně
kontrolovány. Společnost předkládala
Radě zprávy o dodržování časového
harmonogramu příprav nejméně jedenkrát
měsíčně.
Rada zčásti vyhověla žádosti
společnosti CET 21 a upravila znění některých
podminek licence s ohledem na prokázaný nedostatek
výrobních kapacit domácích nezávislých
producentů a neúměrnou tvrdost původních
podmínek. K podmínkám licence poskytla Rada
závazný výklad (Příloha č.
4).
Společnost CET 21 dodržela zákonnou roční
lhůtu k zahájení vysílání
a pod názvem NOVA TV zahájila vysílání
4. 2.1994. (Licence nabyla právní moci 9. 2.1993).
V souvislosti se vstupem této soukromé televize
na domácí mediální scénu se
objevilo několik zásadních problémů,
jež dle názoru Rady naléhavě vyžadují
legislativní doladění regulačního
rámce duálního systému televizního
vysílání (viz část III. Problémy
a výhledy, str. 33)
Regionální televizní vysílání
Do konce roku 1993 mělo regionální televizní
vysílání vyráběné soukromými
producenty v Plzni, Českých Budějovicích,
Hradci Králové, Liberci, Zlíně, Brně,
Děčíně a Ústí nad Labem
svůj prostor v rámci tzv. trhacích časů
na programu ČT 3.
Zvláštní regulační rámec
pro toto vysílání byl s ohledem na problémy
vznikající prolínáním soukromého
a veřejnoprávního sektoru velmi postrádán.
Vedení České televize jej dočasně
nahradilo "statutem regionálního vysílání
OK 3". Podle statutu byl garantem toho kterého regionálního
vysílání vždy pověřený
pracovník České televize v regionu.
Doba platnosti všech pověření k 31.
1. 1993 uplynula. Vedení České televize se
rozhodlo v souladu se změnou programové koncepce,
kdy program ČT 2 má plnit funkci uspokojování
menšinového vkusu, regionální vysílání
v rámci tzv. trhacích časů ukončit.
Na území Prahy a středních ech začala
od 17. června 1993 vysílat první soukromá
regionální televizní stanice Premiéra
TV, která po prvních měsících
vysílání začíná postupně
naplňovat programové záměry.
Lokální televizní vysílání
Jako nová forma informování občanů
prostřednictvím televize v obcích a městech
severní Moravy, východních Čech a
dalších oblastech se ve sledovaném období
začal neregulovaně šířit tzv.
bezdrátový počítačový
videotext. Rada se v této souvislosti začala zabývat
možnostmi regulace tohoto typu vysílání.
Řešení tohoto problému souvisí
zejména se zásadní změnou kmitočtového
plánování, jež bylo dříve
plně koncentrováno na utváření
celoplošných televizních sítí
a s problematikou prevence vzájemného rušení
v televizní síti. Rada proto postupovala v úzké
součinnosti s mezinárodním garantem dodržování
norem kmitočtového plánování,
kterým je Ministerstvo hospodářství
- Český telekomunikační úřad
(MH-ČTÚ) a v souladu s Pravidly spolupráce
MH-ČTÚ a Rady ze dne 20. 8.1993.
Rada dohodla s MH-ČTÚ způsob plnění
zákonných předpokladů žadatelem,
a to zejména, že:
a) žadatelem mohou být jen subjekty zapsatelné
v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 468/1991
Sb. do obchodního rejstříku, nikoli obecní
či městské úřady
b) žadatelé předloží doklad o homologaci
používaného zařízení
c) žadatelé předloží měření
kanálového obsazení v obci (městě).
Podmínky legálního vysílání
lokální televize byly sděleny Chartě
91, jež sdružuje provozovatele bezdrátového
počítačového videotextu, na kongresu
Charty 91 v Přerově dne 21. 10. 1993. Charta 91
zaručila přerušení nezákonně
provozovaného vysílání do doby udělení
licencí.
Požadavky byly sděleny dopisem Úřadu
Rady ze dne 2.11. 1993 všem žadatelům o tento
typ vysílání.
K 17. 2. 1994 zaslalo Radě doplněné materiály
10 žadatelů. Rada vyhlásila licenční
řízení pro lokální televizi
na svém 3. zasedání v r.1994 s uzávěrkou
stanovenou na 28. 2.1994.
Veřejná slyšení žadatelů
jsou plánována na 28. - 31. 3.1994.
Satelitní televizní vysílání
Rada ve sledovaném období upřesňovala
technické, ekonomické i programové možnosti
satelitního televizního vyslání z
území České republiky. Vycházela
přitom z předpokladu, že legislativní
rámec působení satelitních televizí
je vymezen zejména Evropskou úmluvou o televizi
přesahující hranice. Zákonodárství
České republiky, i když ještě náš
stát k úmluvě nepřistoupil, se do
značné míry s dikcí úmluvy
shoduje.
Licenční řízení na satelitní
televizní vysílání bylo vypsáno
s uzávěrkou 8. října 1993. Rada předpokládá,
že vypsáním tohoto řízení
zmapuje situaci a možnosti zájemců o satelitní
televizní vysílání a na základě
žádostí a expertíz posoudí reálnost
projektů, případně licencí
k satelitnímu televiznímu vysílání
z území ČR.
Ke dni předběžné uzávěrky
se do tohoto řízení přihlásilo
celkem 8 uchazečů.
I.2. ROZHLASOVÉ VYSÍLÁNÍ
Rozvoj duálního systému v rozhlasovém
vysílání ve sledovaném období
ovlivnily zejména tyto skutečnosti:
a) postupný přechod vysílání
Českého rozhlasu z pásma VKV I do pásma
VKV II (FM),
b) zahájení vysílání celoplošných
soukromých stanic, kterým byla udělena licence
v únoru 1993 (Radio Alfa a Frekvence 1),
c) licenční řízení vyhlašovaná
v souladu s uvolňováním a zprovozňováním
kmitočtů v jednotlivých regionech.
V souladu se zákonem č. 36/1993 Sb. Rada přidělila
Českému rozhlasu dvě celoplošné
sady kmitočtů v pásmu VKV II, na kterých
se Český rozhlas rozhodl provozovat okruhy Radiožurnál
a Vltava. Dále Rada přidělila Českému
rozhlasu 27 kmitočtů pro regionální
vysílání Tyto kmitočty rovněž
zajišťují prakticky celoplošné pokrytí
a spolu s dalšími přidělenými
kmitočty v pásmu středních vln je
využívá osm regionálních studií
Českého rozhlasu.
Na základě výzkumného úkolu
Výzkumného ústavu spojů byly středovlnné
kmitočty, které jsou k dispozici po rozdělení
ČSFR, rozděleny tak, aby bylo zajištěno
co nejefektivnější využívání
středovlnných sítí.
První síť byla v souladu se zákonem
č. 36/1993 Sb. přidělena českému
rozhlasu. český rozhlas rozhodl využít
tuto síť pro vysílání programu
Praha.
Druhá síť byla nad rámec zákona
dočasně propůjčena Českému
rozhlasu k provozování programu Radiožurnálu.
Rada rozhodla o propůjčení středovlnné
sítě a kmitočtu v pásmu dlouhých
vln po konzultaci s Českým rozhlasem. Přihlédla
k nezbytnosti bezproblémového příjmu
nejvýznamnější zpravodajské stanice
na celém území ČR po dobu rekonstrukcí
anténních systémů VKV. Dále
chce posluchačům vybaveným staršími
přijímači umožnit příjem
Radiožurnálu do doby, než budou jejich domácnosti
vybaveny přijímači v pásmu VKV II.
Přechod vysílání Českého
rozhlasu do limitu vysílacích kapacit přidělených
zákonem č. 36/1993 Sb. by měl být
podle názoru Rady prováděn s maximálním
ohledem na zájmy a práva posluchačů,
z nichž zejména ti starší a sociálně
slabší se jen těžce smiřují
se změnou vysílacích pásem či
ztrátou možnosti poslechu své oblíbené
stanice.
Rada se v souvislosti s ohlášeným ukončením
dlouhovlnného a zčásti také středovlnného
vyslání programu Radiožurnál ohradila
proti postupu vedení Českého rozhlasu (příloha
č. 5). Připojila se však k požadavku vznesenému
Českým rozhlasem na ministra financi zvýšit
koncesionářský poplatek z dosavadních
20,- Kč na úroveň, která by Českému
rozhlasu umožnila středovlnné kapacity provozovat
do doby uspokojivého pokryti ČR signálem
v pásmu VKV II, a také k požadavku, aby dlouhovlnné
vysílání, pokrývající
značnou část Evropy, bylo financováno
jako vysílání do zahraničí
ze státního rozpočtu.
Rada i Český rozhlas obdržely ve sledovaném
období řadu protestů proti tomu, že
posluchači okruhu Praha jej nemohou naladit kromě
pásma středních vln také v pásmu
VKV II. Noční příjem stanice Praha
v pásmu středních vln je vzhledem k fyzikálním
zákonitostem šíření středních
vln méně kvalitní, a proto Rada souhlasila
s tím, aby okruh Praha byl v časech od 18.30 do
6.00 h vysílán také v pásmu VKV II,
a to na kmitočtech uvolněných Radou pro vysílání
regionálních studií Českého
rozhlasu.
Celoplošné vysílání
Rada s uspokojením konstatuje, že obě soukromé
celoplošné rozhlasové stanice zahájily
své vysílání v souladu se lhůtou
určenou zákonem, a to Radio Alfa dne 13. 9. 1993
a Radio Frekvence 1 dne 18. 10. 1993. Radio Alfa pokrývá
zatím 50% území, Radio Frekvence 1 40% území
republiky. V souladu s podmínkami k licencím mají
obě stanice zasáhnout svým signálem
70% území do konce roku 1997.
Existencí dvou soukromých celoplošných
stanic a čtyř programových okruhů
Českého rozhlasu se uspokojivě naplňuje
duální systém rozhlasového vysílání
v ČR nejen v regionálním, ale také
v celoplošném rozsahu.
Pluralitu zpravodajství prohlubuje kromě zpravodajské
stanice Radiožurnál a soukromého Radia Alfa,
také celoplošné Radio Svobodná Evropa
vysílající v pásmu středních
vln.
Koexistence a rovnováha duálního rozhlasového
systému bude Radou pečlivě sledována
a analyzována v souvislosti s podílem obou sektorů
na trhu reklamy, ekonomickými předpoklady jejich
fungování a posluchačskými preferencemi
tak, aby vznikla maximální kvalita, vyváženost
a rozmanitost programů.
Regionální rozhlasové vysílání
Veřejnoprávní regionální rozhlasové
vysílání zajišťují regionální
studia Českého rozhlasu v Praze, Českých
Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem,
Hradci Králové, Ostravě, Brně a nově
též Olomouci.
Regionální studia vysílají na kmitočtech,
které jim byly v pásmu VKV II a středních
vln přiděleny Radou v souladu se zákonem
č. 36/1993 Sb., a to v časech 6.00 -18.30 h.
Kromě veřejnoprávních regionálních
studií působí dnes v regionech množství
soukromých stanic, jejich územní dosah může
být v některých případech srovnáván
s pokrytím regionálních studií Českého
rozhlasu.
Tento stav je však pouze dočasný, protože
se zvyšující se obsazeností a výkonů
v pásmu VKV II se bude rozsah pokrytí soukromých
stanic, kterým byly v minulosti přiděleny
kmitočty druhotné sítě s výkonem
do 1 kW, snižovat.
Proto Rada v zájmu zajištění duálního
systému na regionální úrovni přikročila
ve sledovaném období k udílení licencí
k vysílání na zbývajících
frekvencích Ženevského plánu s výkony
od 10 kW do 100 kW.
Tyto licence byly udíleny pro jednotlivé regiony
v časové posloupnosti odpovídající
zprovozňování ženevských kmitočtů
budováním anténních systémů
na stanovištích, pro které jsou mezinárodně
notifikovány. Vzhledem k tomu, že tento proces pokračuje,
Rada plánuje další regionální
licenční řízení v souladu s
časovým harmonogramem zprovozňování
vysílačů v dalších lokalitách.
S výjimkou Radia Hády a Radia Orion, která
již zahájila vysílání, zahájí
shora jmenované stanice své vysílání
ve druhém a třetím čtvrtletí
1994.
Dalšími regiony, ve kterých bylo vyhlášeno
licenční řízení, jsou jižní
Čechy, jižní Morava, severní Čechy
a východní Čechy.
Stanice s regionálním dosahem se zavázaly
plnit podmínky k licencím, jejichž smyslem
je zajistit kvalitu programu a zavázat stanice k vysílání
programů sloužících potřebám
regionu (příloha č. 6).
Mezi stanice s regionálním dosahem se nadále
zařadí ty rozhlasové stanice vysílající
výkonem do 1 kW, jejich geografické umístění
nebo kvalita vysílacího systému spolu s nízkou
úrovní interferencí umožňují
širší pokrytí území regionu,
popř. ty stanice, které pokrývají
území regionu pomocí více kmitočtů.
Rada předpokládá, že o funkčním
duálním systému rozhlasového vysílání
ve všech regionech České republiky bude informovat
Poslaneckou sněmovnu ve své příští
výroční zprávě.
region | název stanice | výkon |
Liberec | Radio Triangl | (20 kW) |
Brno | Radio Hády, Radio Nonstop | (obě 10 kW) |
Zlín | Radio A - Z | (10 kW) |
Ostrava | Radio Hellax | (40 kW) |
Valašské Meziříčí | Radio Orion | (10 kW) |
Jeseník | Radio Jaramo, Radio Attack | (obě 10 kW) |
Praha | Radio VOX, Radio Classic, Radio Lion | (100 kW) |
Plzeň | Radio ProTon, Radio Color | (10 kW) |
Pozn.: uváděnými výkony v závorkách
se rozumí zásadně notifikované vyzářené
výkony.
Lokální rozhlasové vysílání
K 28. 2. 1993 působilo na území ČR
35 stanic s licencemi k experimentálnímu vyslání
udělenými meziresortními komisemi, s výkonem
do 1 kW a dále šest stanic s obdobným výkonem,
jímž licenci udělila Rada.
V šesti lokalitách na území ČR
vysílá dále na základě licence
udělené bývalou Federální radou
pro rozhlasové a televizní vysílání
stanice BBC.
Ke dni 31. 1.1994 vzrostl počet držitelů licencí
k lokálnímu vysílání na 49
subjektů. Licence byly udělovány zejména
v těch lokalitách, kde soukromé stanice dosud
nepůsobí.
V ostatních oblastech bylo udělení lokálních
licencí součásti komplexního řešení
vysílání v regionech.
Lokální rozhlasové vysílání
je zajištěno pouze působením soukromých
stanic. Nezbytnou pluralitu a konkurenci proto Rada zajišťuje
všude, kde je to možné, udělením
více než jedné licence pro danou lokalitu.
Toto hledisko zároveň s přednostním
řešením míst v ČR, ve kterých
lokální vysílání dosud neexistuje,
tvoří jeden ze základních rysů
koncepce lokálního rozhlasového vysílání
i v příštím období.
Dalším rysem koncepce Rady pro příští
období bude diverzifikace stanic z programového
hlediska tak, aby jejich vysíláni uspokojovalo rozmanitý
posluchačský vkus včetně zajištění
kvalitního lokálního zpravodajství
a publicistiky.
Již vysílající lokální
stanice mají většinou relativně nízký
programový standard, přitom však překvapivě
vysoký stupeň poslechovosti, vyplývající
zřejmě ze zájmu posluchačů
o lokální informace. Rada se chce do budoucna soustředit
na zvýšení kvality lokálního
rozhlasového vysílání a pomoci v součinnosti
s Asociací provozovatelů rozhlasového vysílání
a dalšími organizacemi při jeho profesionalizaci,
zejména pokud jde o profesní stránku zpravodajství
a úroveň moderátorů.
Rada se dále zaměří na odstranění
interferencí mezi jednotlivými lokálními
a regionálními stanicemi, vyplývajících
z fyzikálních vlastností elektromagnetického
vlnění, na maximálně efektivní
využití jednotlivých kmitočtů
a dosažení maximálně kvalitních
podmínek poslechu rozhlasového vysílání.
Interference a nekvalitní signál mnoha rozhlasových
stanic jsou a budou problémem, který vznikl díky
pochopitelné snaze předchozích licenčních
orgánů urychleně demonopolizovat vysílání
za pomoci využití mnohdy nepříliš
kvalitních kmitočtů druhotné sítě.
Rada, jež má ve své kompetenci péči
o efektivní využívání kmitočtů
určených pro rozhlasové vysílání,
nemůže bránit zprovozňování
ženevských kmitočtů s ohledem na snižování
dosahu a kvality signálu dosavadních provozovatelů
vysílání, kteří obdrželi
licence nikoli k regionálnímu, ale k lokálnímu
vysílání.
Přesto Rada hodlá postupovat maximálně
citlivě a tam, kde je to technicky možné, řešit
problémy lokálních provozovatelů,
přidělením dostupných náhradních
kmitočtů, jak tomu bylo v případech
Radia Rubi, Radia Radiohrad, Radia Vox, Radia Sprint a Radia Labe,
popř. schválením změny vysílacího
místa jako v případě Radia 21 a Radia
City.
Značná část licencí k provozování
lokálního rozhlasového vysílání
konči k 31. 12. 1995. U těchto licenci, vydaných
Meziresortní komisí, byly postupně odstraněny
některé formální nedostatky a vydána
nová osvědčení o licenci. V mnoha
případech byly upraveny zápisy do obchodního
rejstříku nebo pořízeny nové
tak, aby odpovídaly dikci zákona,
Někteří z provozovatelů lokálního
vysílání se stali držiteli licence k
vysílání v regionu. Byli to zejména
ti úspěšní provozovatelé, kteří
vyslali v souladu se zákonem, dosahovali vysokého
stupně poslechovosti a představovali podstatný
přínos z hlediska diverzifikace stanic (Radio Hády
Brno, Radio Orion Ostrava, Radio Zlín, Radio Dragon Karlovy
Vary, Radio Vox Praha, Radio Cobra - Classic Praha).
Dvěma lokálním provozovatelům rozhlasového
vysíláni Rada licenci v průběhu r.
1993 odebrala. Šlo o rozhlasové stanice Ekol.S a Radio
Euro K. Zatímco v prvním případě
Rada nesouhlasila se změnami majetkových podílů
ve společnosti držitele licence (a nevyslovila s nimi
souhlas ani ve svém novém rozhodnutí po soudním
řízeni), u společnosti Radio Euro K byl podstatným
důvodem k odnětí licence nesoulad mezi původním
držitelem licence a novým společníkem,
který vedl k doslova skandálním poměrům
v rozhlasové stanici a byl zjevným porušením
platných právních předpisů.
Rada se různými změnami v majetkových
vztazích společností držitelů
licencí zabývala v průběhu roku velmi
často. S méně podstatnými a řádně
doloženými změnami, zejména u lokálních
rozhlasových stanic Rada vyslovila vesměs souhlas.
U větších provozovatelů zkoumala bedlivě
i možnost ohrožení hospodářské
soutěže, povahu a rozsah změn, případnou
účast kapitálu nejistého nebo pochybného
původu. Stejně jako při výběru
nových držitelů licencí se i v tomto
případě Rada potýkala s nedostatkem
přesných informací zejména ekonomické
povahy.
Rozhlasové vysílám' do zahraničí
v pásmu krátkých vln
V tomto pásmu je uskutečňováno výhradně
vysílání do zahraničí. Technické
prostředky potřebné k tomuto vysílání
jsou v ČR k dispozici v dostatečném množství
a jejich využití je pro ČR výhodné
i z ekonomického hlediska. Rada předpokládá,
že držitelé licencí budou využívat
kapacit vysílačů, které budou k dispozici
po uspokojení požadavků Českého
rozhlasu na vysílání do zahraničí
v rámci státní zakázky.
Vysílání v síti rozhlasu po drátě
Síť rozhlasu po drátě v sledovaném
období přešla do správy a.s. SPT TELECOM,
která získala pověřeni Ministerstva
hospodářství ke zřizování
a provozování jednotné telekomunikační
sítě.
Tímto pověřením bylo SPT TELECOM uloženo
zajišťovat provoz sítě rozhlasu po drátě,
a to bez dalšího rozvoje a obnovy.
V souladu s doloženým souhlasem provozovatele sítě
a licencí udělenou na provozováni rozhlasu
po drátě Radou vstupuje svým programem regionálního
rozsahu do programu rozhlasu po drátě ve vymezených
časech Radio Vox, Radio Faktor, Radio 21 a Radio Vajgar.
Na základě žádostí obecních
a městských úřadů o možnost
vstupu do sítě rozhlasu po drátě zpravodajstvím
a publicistikou z lokality Rada řešila v sledovaném
období problém, zda obecní a městské
úřady mohou být držiteli licencí
podle zákona. Doporučila těmto žadatelům,
aby lokální zpravodajské vstupy zajistili
prostřednictvím subjektů, které lze
ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 468/91 Sb.
zapsat do obchodního rejstříku.
Rada poté vyhlásila licenční řízení,
v němž byly uděleny licence dalším
šesti provozovatelům, kteří budou v
daných lokalitách vstupovat do sítě
rozhlasu po drátě lokálním zpravodajstvím.
Rada řešila právní názor vyslovený
vedením Českého rozhlasu, že na rozhlas
po drátě se má pohlížet jako
na kabelový rozvod a podřídit jej režimu
stanovenému § 19 zákona č. 468/91 Sb.
Rada usoudila, že rozhlas po drátě je technický
prostředek sui generis, upravený, byť nedostatečně,
specifickým souborem zákonných norem, a že
se ve smyslu platného Řádu rozhlasu po drátě
o kabelový rozvod nejedná.
Zároveň má však Rada za to, že
regulační rámec pro provozování
rozhlasu po drátě je nedostatečný
a v rámci návrhu novelizace zákonů
pro oblast vysílání doporučuje Stálé
komisi problém řešit.
Rozvoj vysílání v televizních kabelových
rozvodech pokračoval výrazným tempem.
Odhadovaný počet 178 642 domácností
připojených na počátku roku 1993 na
televizní kabelový rozvod vzrostl k 1. 7. 1993 na
322 604 (Pramen: odhad Asociace provozovatelů kabelových
rozvodů).
Rada podnikla zásadní kroky k legalizaci provozování
televizních kabelových rozvodů. Tyto rozvody
byly budovány a provozovány do vzniku Rady pouze
na základě povolení orgánů
spojů. Teprve na základě zákona č.
468/1991 Sb. a po vzniku Rady mohlo být vyhlášeno
první kolo licenčních řízení.
Veřejná slyšení žadatelů
o licenci se uskutečnila v období od 19. - 28. 1.
1992 a z 28 kandidátů udělila licence 28
kabelovým společnostem, z toho 23 na vysílání
v klasických kabelových rozvodech (na dobu 12 let),
dvěma společnostem k vysílání
formou MMDS (multikanálový mikrovlnný distribuční
systém), jedné společnosti na vysílání
filmového kanálu, jedné na vysílání
programu v hotelovém kabelovém rozvodu a jedné
k provozování městského informačního
kanálu (příloha č.1, mapa č.
3).
Druhé a třetí kolo licenčního
řízení, které Rada považovala
za poslední možnost pro všechny nelegální
provozovatele vysílání uvést své
vysílání do souladu se zákonem, proběhlo
veřejnými slyšeními ve dnech 6. - 9.12.1993.
Druhého a třetího kola se zúčastnilo
27 společností. Licence byla udělena společnosti
Kabel Net Holding, s.r.o., která prokázala schopnost
zajistit distribuční a autorská práva.
Rada pozastavila licenční rozhodování
u ostatních společností s ohledem na nedostatečné
zajištění autorských a distribučních
práv.
Po těchto licenčních řízeních
je v ČR 24 držitelů licencí k vysílání
v klasických TKR, jeden držitel licence k vysílání
filmového kanálu v rámci TKR, jeden držitel
licence k vysílání programu v hotelovém
kabelovém rozvodu, dva držitelé licence k vysílání
formou MMDS v Praze, Brně, Táboře a Uherském
Hradišti a jeden držitel licence k provozování
městského informačního kanálu.
V souladu s postupem legalizace provozování televizních
kabelových rozvodů Rada zaslala 20 upozorněni
provozovatelům, kteří vysílají
bez licence.
Česká televize provozuje vysílání
teletextu v rámci okruhu ČI'1.
Licenci na vysílání teletextu v rámci
bývalého programu ČT3 udělila Rada
v listopadu 1992 společnosti iMAGe, jež vysílání
zahájila 16. prosince 1993. Licence byla udělena
v souladu s platným právním stave předtím,
než Česká národní rada rozhodla
o přidělení kanálu OK 3 do správy
České televize zákonem 36/1993 Sb. ze dne
22, 12. 1992.
Vysílání teletextu stanice NOVA TV má
být zahájeno v roce 1994.
Členové Rady zvolení Českou národní
radou v roce 1992:
Ing. Jiří Brož, nar. 17. 9.1951, ekonom,
Praha, bez politické příslušnosti
Josef Josefík, nar. 2. 9.1949, místopředseda
Rady, psycholog, Praha, bez politické příslušnosti
Ing. Miroslav Pýcha, nar. 26. 2.1957, technik, Praha,
bez politické příslušnosti
Bohuslav Hanuš, nar. 24. 12.1932, technik, Praha,
bez politické příslušnosti
Ing. Jiří Koubek, nar.11. 9. 1950, redaktor,
Praha, bez politické příslušnosti
Členové Rady zvolení Poslaneckou sněmovnou
Parlamentu ČR v roce 1993 na uprázdněná
místa bývalých členů Federální
rady pro rozhlasové a televizní vysílání:
Ing.Leopold Hajíček, nar.17. 9.1927, důchodce,
České Budějovice, KDU/ČSL
Ing. Vladimír Mlateček, nar. 20. G.1958,
podnikatel, Ostrava, bez politické příslušnosti
PhDr. Oldřich Tomek, nar. 26. 2. 1951, předseda
Rady, historik, Praha, bez politické příslušnosti.
Dne 27. 5. 1993 odstoupil z funkce předsedy a člena
Rady PhDr. Daniel Korte. Novým předsedou Rady byl
dne 1. 6. 1993 zvolen PhDr. Oldřich Tomek. Poslanecká
sněmovna dosud nezvolila nového člena Rady
na uprázdněné deváté místo.