Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám poslancům
následující interpelaci poslance Zdenka Vorlíčka
na předsedu vlády Václava Klause. Interpelace
je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
Vážený pane
předsedo vlády!
Čekal jsem, že po
listopadu 1989 nastane oteplení vztahů mezi Rakouskou
republikou a Československou, resp. pozdější
Českou republikou. Paradoxně však dochází
už po delší dobu ze strany rakouských
oficiálních představitelů k nečekaně
nevraživým reakcím vůči našemu
státu.
Připomínám
např. snahy protekcionisticky zabraňovat vývozu
řady českých exportních položek
do Rakouska na základě neoprávněného
obviňování z dumpingu, nátlak kancléře
Vranitzkého na zastavení jaderné elektrárny
Jaslovské Bohunice v r. 1991, nebo pokusy na jaře
1993 neoprávněné znovu nastolovat problém
majetkového odškodnění tzv. Novorakušanů
(t.j. především sudetských Němců,
odsunutých po válce do Rakouska), ač se dohodou
z 19.VII.1965 rakouská strana
zavázala neuplatňovat tyto nároky tehdy,
ani v budoucnu. Tento trend pokračoval dále tím,
že v květnu 1993 dolnorakouský hejtman veřejně
ohlásil záměr žalovat českou
republiku v Haagu kvůli zatajování údajných
trhlinek na reaktorech jaderné elektrárny
v Dukovanech od r. 1988, i když (pokud by hledal pravdu)
bylo možné se přesvědčit u Mezinárodní
atomové agentury ve Vídni (!), že kontroly
v letech 1988 a 1989 nic takového nezjistily.
Málo přátelský
postoj rakouských představitelů vůči
ČR se pak v dalším období koncentroval
na jadernou elektrárnu Temelín, nejprve do kritiky
a slovního zpochybňování rozhodnutí
české vlády o dostavbě této
elektrárny, v poslední době pak dokonce do
činů, které považuji za nepřátelské
akty, poškozující české národní
zájmy.
Sem počítám
nejprve oznámení rakouského kancléře
Frantze Vranitzkého, že rakouská vláda
a parlament využijí svých kontaktů v
USA, ani znemožnily poskytnutí úvěru
na část zařízení pro dostavbu
jaderné elektrárny Temelín (JETE), později
pak, že podle zprávy světových agentur
z 12.II. t.r. rakouský kancléř zaslal dopis
předsedovi podvýboru americké Sněmovny
representantů, který se údajně má
23.II. t.r. otázkou finanční záruky,za
úvěr zabývat.
Podle zpráv agentur v dopise
rakouský kancléř zejména tvrdí,
že
- Temelín nesplní
americké bezpečnostní.zdravotní a
ekologické normy
- Temelín bude nebezpečím
pro okolí, neboť (jak údajně F.Vranitzky
napsal) se jedná o " kombinaci ruské a moderní
západní technologie, jejichž kombinace nebyla
dosud nikde vyzkoušena ".
Dopis rakouského kancléře
je aktem málo obvyklým mezi státy, usilujícími
o klidné sousedství, nemluvě o tom, že
nesmyslnost v dopise zmíněných tvrzeni je
zřejmá pro každého, kdo je. s oblastí
jaderné energetiky v ČR alespoň troch obeznámen.
Právě.poslední
krok kancléře F. Vranitzkého mne přiměl
k tomu se na Vás, vážený pane předsedo
vlády, aby česká vláda. a české
ministerstvo zahraničí učinily svými
kroky přítrž nepřípustnému
vměšování rakouských představitelů
do vnitřních záležitostí České
republiky, které
ve svých důsledcích může poškodit
naši republiku ekonomicky, ekologicky i mezinárodně
politicky.
Závažnost mých
tvrzení si vyžaduje i důkladné zdůvodnění,
které předkládám.
Jsem přesvědčen,
že jednání rakouských oficiálních
představitelů přesáhlo hranici, do
níž bylo pochopitelné tolerantní mlčení
české republiky na diplomatické frontě
a reakce české strany se omezovala pouze na odpovědi
předsedy vlády na dotazy novinářů
na jeho názor na tiskových konferencích.
Oceňuji, vážený pane předsedo
vlády, Váš
jasný a nekompromisní postoj. který jste
několikrát k výrokům rakouského
kancléře zaujal. Bohužel se ukazuje, že
rakouská strana ho vnímala jen jako Váš
osobní názor, důkazem čehož je
pokračování a stupňování
ostrosti rakouských kampaní.
Nejsem pro konfrontační
politiku ČR vůči jejím sousedům.
nicméně jako memento může posílit
vývoj okolo sudetoněmeckých požadavků,
kde se ukázalo, jak přílišná
tolerance resp. až podbízivost ze strany některých
českých ústavních činitelů,
byla vzápětí potrestána růstem
nátlaku a požadavků.
Z hlediska mezinárodně
politického je nátlak Rakouska v záležitosti
JETE zjevně neoprávněný a diskriminační.
neboť
- Expertiza MAAE 1990 a audit
mezinárodního týmu expertů z USA,
Švýcarska, Německa, Francie a Rakouska (!)
nepochybně prokázaly, že JETE bude odpovídat
všem přísným požadavkům
západoevropských a amerických standardů,
tak jak jsou očekávány ve 2.polovině
90.let.
Temelínský kontejment
se ukázal jako jeden z nejsolidnějších
na světě, kabelová vedení a nehořlavé
kabely jsou zhotoveny snad podle nejpřísnějších
norem na světě, řídící
a bezpečnostní systém Westinghouse je špičkovým
systémem atd.
- Není pravda, že
kombinace ruské a západní technologie nebyl
nikde vyzkoušena, ale naopak je pravda, že byla ověřena
a fámy o nebezpečnosti vyvráceny provozovanou
finskou elektrárnou Loviisa, kde jsou v činnosti
2 reaktory VVER 440-230 a kontrolní a řídící
systémy byly dodány firmou Siemens. Zdůrazňuji,
že temelínský reaktor VVER 1000 je podstatně
modernější než reaktory VVER 440--230
zmíněné finské
elektrárny.
- U rakouského souseda
- v Německu - produkuje 22 reaktorů téměř
24 tisíc MW elektrické energie. Z toho 2 jaderné
elektrárny na řece Isaře jsou pravděpodobně
blíže rakouských hranic, než Temelín.
Švýcarské jaderné elektrárny
jsou sice daleko od Vídně, ale nepříliš
daleko od rakouských hranic.Vůči těmto
státům si však rakouští představitelé
protesty nedovolí.
Ani proti finské elektrárně
Loviisa, o níž jsem se zmínil, jsem rakouský
odpor nezaznamenal.
Důvody k napadání
české jaderné energetiky se tedy neprojevují
jako součást důsledného rakouského
odporu ke všem všemu jadernému, ale je to odpor
selektivní ve kterém jsou promítnuty motivy
jiné.
Snaha rakouských představitelů
zastavit český jaderný program, m.j. i snahou
zastavit za každou cenu výstavbu meziskladu jaderného
paliva v Dukovanech, by značně poškodila ČR
ekonomicky.
Návrhy Rakouska na zastavení
výstavby,JETE a nahrazení jeho výkonu přebudování
zařízení na jiný zdroj (zemní
plyn), nebo nahrazení výkonu úsporami (jak
žádají některé tzv. ekologické
iniciativy) jsou buď zcela nereálné vise, nebo
projekty nedoložené seriosní analýzou,
která by ukázala obrannou finanční
náročnost předkládaný návrhů
(např. na likvidaci stavby; na přebudování
na plyn kdy by 3/4 dosavadních investic
v ceně desítek mld. Kč nebylo k ničemu
a pod.).
Mimochodem, rakouská vláda
už dávno mohla prokázat, jak je reálná
a výhodná přestavba jaderné elektrárny
na plynovou. Ve Zwetendorfu, nedaleko Vídně, už
totiž léta stojí (po referendu) nevyužitá
jaderná elektrárna. Přitom v zimních
měsících Rakousko elektrickou energii (i
tu jadernou třeba z Německa!) kupuje!
Nahrazení JETE úsporami
elektrické energie by nejen vyžadovalo projekty plošného
nasazení příslušných technologií
(které nejsou vypracovány),ale i obrovské
finanční částky a jejich realizaci
(které nemáme), nemluvě o tom, že vyžadují
i změnu dosavadní konsumní orientace v životě
lidí, což je úkol pro výchovu nejméně
jedné generace.
Rakouské snahy nedostavět
JETE by poškodily ČR (a nejen jí) i ekologicky.
Bez JETE nelze např. v severních Čechách
odstavit některé beznadějně zastaralé
hnědouhelné elektrárny a zbývající
uhelné elektrárny, nezbytné pro energetickou
soustavu, odsířit.
Odsíření
přitom není alternativou k jaderné energetice,
jak se to někdy v souvislosti s protijadernými kampaněmi
traktuje, protože při spalování hnědého
energetického uhlí uniká z komínů
elektráren nejen kysličník siřičitý,
ale takříkajíc celá Mendělejevova
tabulka prvků, z nichž řada je svými
účinky mnohem nebezpečnější,
než často skloňovaná
síra., nemluvě o tom, že se spalováním
uvolňuje z fosilních paliv přirozená
radioaktivita v takové míře, že by byl
protijaderný laik překvapen.
Navíc problém severních
Čech není zdaleka jen problém spalování
uhlí v elektrárnách (vysoké komíny
rozdělují exhalace i značně daleko
od severních Čech),ale jde též o vliv
obrovské plochy povrchových dolů s jejich
nekontrolovatelnými zápary, které produkují
ročně tisíce tun exhalací a nikdo
je neodsíří, protože to není
technicky možné. Pro zlepšení
prostředí severních Čech je třeba
tedy výrazně snížit výrobu elektrické
energie v tamních elektrárnách, aby bylo
možno výrazně i snížit povrchovou
těžbu uhlí.
JETE však bude vlastně
i příspěvek k řešení problémů
celosvětových. Každý fundovaný
ekolog ví, že základním globálním
ekologickým problém lidstva je dnes produkce CO2,
jehož koncentrace v atmosféře se od konce minulého
století zvýšila asi o 25%, hrozí oteplování
kli.matu zeměkoule a klimatický kolaps. Kardinální
závažnost tohoto problému zdůraznila
světová ekologická konference v Riu, zpráva
Římského klubu zvaná První
globální revoluce a další seriosní
vědecké studie, zabývající
se ekologickými problémy lidstva.
Dá se zhruba říci,
že 1/4 produkce CO2 má
dnes na svědomí výrobna elektrické
energie, polovinu výroba tepla a čtvrtinu doprava.
Redukce vypouštění 0002 je samozřejmě
komplexní záležitost, nicméně
je nutné nasadit především energetické
zdroje, které ne produkují CO2.
Je neoddiskutovatelné, že se zatím přitom
neobejdeme bez jaderné energetiky, jejíž využívání
již dnes zamezilo úniku asi 1,6 mil.tun CO2
do ovzduší, což je asi 7% z celkového
množství CO2,
produkovaného člověkem.
Závěrem této
důvodové části interpelace, vyvracející
opodstatněnost názorů kancléře
Frantze Vranitzkého, je třeba konstatovat, že
převážnou většinu vyspělých
zemí charakterizuje vyšší podíl
jaderných elektráren na výrobě elektrické
energie, než je tomu v ČR a stojí za povšimnutí,
že jadernou energetiku využívají značně
právě země, které jsou pověstné
svou péčí o životní
prostředí (Švédsko, Švýcarsko,Finsko,
Německo, Francie).
Přitom strach z jaderných
havárií je do ČR vnášen z Rakouska
záměrně a uměle, o čemž
svědčí to že např. ve spolkových
zemích Německa kde pracuje 22 reaktorů tento
problém vůbec není rozviřován
a podle sociologických průzkumů tam strach
z jaderných havárií je daleko za obavami
ze znečištění Severního moře,
ze stavu Rýna, z hynutí lesů, za obavami
z havárií chemických komplexů či
strachem z celkového působení znečištěného
prostředí.
Vážený pane
předsedo vlády, argumenty které jsem zde
shromáždil mne opravňují říci,
že akce kancléře Frantze Vranitzkého
proti JET se opírají o tvrzení dílem
neodborná, dílem nepravdivá, celkově
však populisticky nadbíhající strachu
laiků z toho co neznají a čemu nerozumí
Rakousko má jistě
dostatek domácích odborníků i kontakt
na experty v MAAE ve Vídni, aby mohl rakouský kancléř
konsultovat svá vystoupení a tvrzeními, která
jsou odborně na úrovni výroků pana
Žirinovského, nezesměšňoval sebe,
svůj úřad a stát, který zastupuje.
Jestliže pravdu nehledá
a takováto "protijaderná" tvrzení
používá, aby získal podporu části
voličů ve vnitropolitické kampani, je to
věc jeho svědomí. Nesmí však
svými výroky zasahovat do suverenity České
republiky.
To, že jsme svědky,
jak někteří rakouští (ale i bavorští)
politici si dovolí získávat na domácí
scéně politické body napadáním
rozhodnutí představitelů ČR, je podle
mého mínění důsledek málo
sebevědomého a důrazného zahraničně
politického vystupování české
vlády a českého ministerstva zahraničí.
Proto Vás, vážený pane předsedo
vlády o takovéto sebevědomé a důrazné
diplomatické kroky české vlády a ministerstva
zahraničí v uvedené záležitosti
žádám.
Doc. Ing. Zdeněk Vorlíček CSc.
člen hospodářského výboru Poslanecké