Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

ZÁSADA č. 17

Právo k ochranné známce zaniká

a) uplynutím ochranné doby, nebyl-li zápis ochranné známky obnoven ve lhůtě podle zásady č. 16,

b) prohlášením majitele ochranné známky, ze se svého práva vzdává; v tomto případě právo zaniká dnem do.ručení prohlášení majitele ochranné známky Úřadu,

c) zánikem způsobilosti. majitele ochranné známky mít práva a povinnosti, nebylo-li právo k ochranné známce převedeno neb nepřešlo-li na nového majitele,

d) rozhodnutím Úřadu o výmazu ochranné známky z rejstříku.

ODŮVODNĚNÍ:

Zákon převezme i pro vztahy z ochranných známek osvědčenou úpravu zániku práv, známou i u jiných předmětů průmyslového vlastnictví. S výjimkou výmazu ochranné známky z důvodu, že známka byla zapsána v rozporu se skutečnostmi uvedenými v zásad č. 2, zánik práv působí od doby, kdy nastala skutečnost, jež zánik způsobila. K zániku práva dojde přímo ze zákona, aniž by bylo potřeba zvláštního úředního výroku.

ZÁSADA č. 18

Úřad vymaže ochrannou známku z rejstříku, jestliže v řízení zahájeném na návrh třetí osoby nebo z vlastního podnětu zjistí, že

a) byla zapsána v rozporu s podmínkami stanovenými v zásadě č. 2 tohoto zákona; ochranná známka se posuzuje tak, jako by vůbec nebyla zapsána,

b) nebyla v České republice užívána po dobu pěti let před zahájením řízeni o výmazu a majitel ochranné známky její. neužívání nezdůvodní; užívání ochranné známky na základě licenční smlouvy se považuje za řádné užívání,

c) byla zapsána, popřípadě převedena, na osobu, která podle tohoto zákona není způsobilá být majitelem ochranné známky; v tomto případě práva k ochranné známce zanikají. k datu zápisu, popřípadě převodu, ochranné známky na nezpůsobilého nabyvatele.

Na základě zákonem stanovených podmínek Úřad na návrh provede řízeni o výmazu shodné či zaměnitelné ochranné známky z rejstříku, jestliže její ochrana by se dostala do kolize se zájmy třetích osob podle zásady č. 7, jestliže se ochranná známka stala označením obvyklým v obchodním styku pro výrobky nebo služby, pro které je zapsána, a tím ztratil.a svou rozlišovací způsobilost, popřípadě na základě soudního rozhodnutí, podle něhož ochranná známka, která obsahuje jméno a příjmení nebo vyobrazení osoby, zasahuje do práv na ochranu osobnosti, popřípadě že ochranná známka zasahuje do práv k autorskému dílu, či jejím užitím došlo k nekalé soutěži.

ODŮVODNĚNÍ:

Návrh zákonné úpravy umožní všem třetím osobám, s jejichž zákonem chráněnými zájmy by se zápis a užívání ochranné známky mohly dostat do kolize, aby již v řízení o přihlášce uplatnily své námitky a zabránily tak zápisu ochranné známky do rejstříku. Neučiní-li tak během řízení o přihlášce ve stanovené lhůtě po uveřejnění přihlášky, umožní zákon některým oprávněným osobám k zajištění ochrany jejich dotčených práv, aby se domáhaly výmazu zapsané ochranné známky z rejstříku.

Vzhledem k tomu, že právo majitele zapsané ochranné známky je právem silnějším, než je právo držitele nezapsaného označení, bude moci držitel nezapsaného označení pouze uplatnit námitky proti zápisu, avšak nebude moci žádat výmaz již zapsané ochranné známky.

V řízení o výmazu ochranné známky z rejstříku bude možné uplatnit rovněž tzv. námitku zdruhovění ochranné známky, jestliže ochranná známka neplní svou rozlišovací funkci, neboť je po dlouhou dobu užívána různými výrobci k označení určitého druhu výrobku. V případě, že ochranná známka zasahuje do osobnostních práv třetích osob, bude výmaz ochranné známky proveden na základě výroku příslušného soudu.

Zákon nově vymezí práva majitele takové ochranné známky, která se stala proslulou. V souladu s praxí, jak je obecně přijata v evropských zemích, ochranná známka se nestává proslulou výrokem správního orgánu, jak tomu bylo doposud podle zákona č. 174/1988 Sb., ale ochrany lze dosáhnout výrokem soudu ve sporu z nekalé soutěže. Majitel ochranné známky, o níž soud rozhodl, že její užívání je s to přinést i jinému soutěžiteli prospěch, kterého by jinak nedosáhl, bude pak oprávněn požádat Úřad o výmaz všech jiných shodných či zaměnitelných ochranných známek, a to bez ohledu na seznam výrobků či služeb, pro které jsou jednotlivě ochranné známky zapsány.

V zájmu zabezpečení právní jistoty majitelů zapsaných ochranných známek, bude právo napadnout známku časově omezeno, neboť v průběhu času se ochranná známka stává pro svého majitele zavedenou a informuje zákazníka o původu a kvalitě zboží či služby. Lhůta od zápisu ochranné známky, v níž bude možné zápis napadnout, bude stanovena v souladu se Směrnicí ke sblížení zákonů o ochranných známkách členských států Evropských společenství.

ZÁSADA č. 19

Každé podání Úřadu se činí písemně v jazyce českém. S výjimkou podání ve věci převodu přihlášky či zapsané ochranné známky, změny obchodního jména, bydliště nebo sídla přihlašovatele, majitele ochranné známky nebo zástupce se může týkat pouze jedné ochranné známky. Neúplné či nesprávné podání lze doplňovat, popřípadě opravovat, pouze neuplynula-li. doba stanovená pro provedení úkonu.

Nevyhoví-li účastník řízeni výzvě Úřadu ve stanovené lhůtě, popřípadě nelze-li pro neúplnost či nesprávnost podání v řízení pokračovat, Úřad řízení zastaví. Úřad řízení zastaví i na žádost toho, kdo podal návrh na jeho zahájení.

Za úkony spojené s řízením podle tohoto zákona vybírá Úřad správní poplatky, popřípadě je podmínkou provedení úkonu složení kauce, která bude navrhovateli vrácena, jestliže se v průběhu řízení prokáže, že návrh na zahájení řízení byl oprávněný.

ODŮVODNĚNÍ:

V řízeních o poskytování ochrany předmětům průmyslového vlastnictví je zjišťováno, že ustanovení obecného správního řádu v těchto specifických případech nevyhovují. Zákon z tohoto důvodu upraví v některých případech řízení ve věcech ochranných známek odlišně od ustanovení platného správního řádu. Těmito případy budou například obligatornost písemného podání žádostí o zahájení řízení či zahájení řízení z podnětu Úřadu pro neodstranění překážek řízení ze strany navrhovatele stejně, jako je tomu podle dosud platného zákona.

V některých případech, např. v řízení námitkovém, bude mít řízení před Úřadem charakter inkviziční. Jednání bude neveřejné a probíhat bude na základě písemných podání. V těchto případech si Úřad nebude opatřovat podklady potřebné pro rozhodování a prováděč dokazování, nýbrž při rozhodováni bude pouze hodnotit důkazy, které mu budou předkládat strany na podporu svých tvrzení.

Nebudou-li Úřadu předloženy podklady dostatečné pro rozhodnutí, bude možné řízení zastavit.

Zpoplatnění jednotlivých úkonů v řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví je obvyklou praxí, podle níž majitel, na straně jedné, k získání a udržení výlučného průmyslového práva je povinen platit správní poplatky, a stát, na straně druhé, mu za tyto poplatky garantuje exkluzívnost jeho práva.

Institut složení kauce v řízení o výmazu ochranné známky se osvědčil.

ZÁSADA č. 20

Není-li v zákoně stanoveno jinak, platí v řízení před Úřadem obecné předpisy o správním řízení s výjimkou ustanovení o přerušení řízení, čestném prohlášení, lhůtách pro rozhodnutí a o opatření proti nečinnosti.

ODŮVODNĚNÍ:

Jak vyplývá z dosavadních zkušeností v řízení o poskytování ochrany předmětům průmyslového vlastnictví, lze ustanovení obecného.správního řádu v těchto specifických případech použít pouze subsidiárně.

Ustanovení správního řádu budou proto v řízení o ochranných známkách používána jen v těch případech, kdy zákon nebude obsahovat výslovnou úpravu postupu Úřadu a účastníků řízení. Takovýmito instituty budou například opravné prostředky proti rozhodnutí Úřadu, doručování, podjatost pracovníka Úřadu, který se podílí na rozhodování, apod.

ZÁSADA č. 21

Úřad vede rejstřík ochranných známek, do něhož zaznamenává rozhodné údaje o přihláškách ochranných známek, řízení o nich a rozhodné údaje o zapsaných ochranných známkách. Rejstřík ochranných známek je veřejný a každý má právo do něj nahlížet.

Úřad vydává Věstník, ve kterém zveřejňuje přihlášky ochranných známek podle zásady č. 7 a dále zápisy a obnovy zápisů ochranných známek, jejích převody a zániky práv k nim a jiné důležité skutečnosti, které se ochranných známek týkají. Údaje, které se zveřejňují ve Věstníku, stanoví Úřad.

ODŮVODNĚNÍ:

V České republice je tradičně uplatňován kontinentální systém vzniku známkoprávní ochrany, který je založen na registračním principu. Podle tohoto systému se za ochrannou známku považuje do, co je zapsáno do rejstříku ochranných známek. Z tohoto pohledu mají zápisy do rejstříku ochranných známek nezastupitelnou úlohu, neboť ve většině případů jsou právotvornou skutečnost zákon úkony, které nabývají účinnosti vůči třetím osobám teprve procesním úkonem, jakým je vyznačení v rejstříku, výslovně upraví.

V rejstříku ochranných známek se však vyznačují i jiné skutečnosti, jako např. změna sídla či bydliště přihlašovatele, jmenování či změna zástupce pro řízení před Úřadem apod. Tyta zápisy mají převážně charakter evidenční, to znamená, že zápis v rejstříku není podmínkou účinnosti. zapsaného úkonu.

Povinnost vydávat Věstník vyplývá pro Úřad z čl. 12 odst. 2 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, podle níž se jednotlivé členské země zavázaly vydávat periodický úřední list.

ZÁSADA č. 22

Ustanovení mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána a které byly uveřejněny ve Sbírce zákonů, nejsou tímto zákonem dotčena. Osoby, které nemají na území České republiky trvalý pobyt nebo sídlo, mají za podmínek vzájemnosti stejná práva a povinností jako tuzemští přihlašovatelé či majitel.é ochranných známek.

Osoby, které nemají na území České.republiky trvalý pobyt nebo sídlo, musí být v řízení ve věci ochranné známky zastoupeny zástupcem podle zvláštních přepisů.

Fyzické nebo právnické osoby, které mají trvalý pobyt nebo sídlo v České republice, mohou podat u Úřadu žádost o mezinárodní zápis ochranné známky podle mezinárodní smlouvy. Mezinárodní zápis ochranné známky lze uskutečnit jen na základě zápisu téže ochranné známky v České republice. Mezinárodní zápis ochranné známky požívající ochranu na území České republiky má tytéž účinky jako zápis ochranné známky do rejstříku vedeného Úřadem. Jestliže byla mezinárodně zapsané známce odmítnuta ochrana pro území České republiky, ochranná známka se posuzuje tak, jako by vůbec nebyla zapsána.

ODŮVODNĚNÍ:

Zákon v souladu s přijatým závazkem z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví zabezpečuje zahraničním účastníkům stejné postavení v řízení o ochranných známkách, jaké mají účastníci tuzemští. Požadavek na jejich. zastoupení je obvyklý ve všech zákonech na ochranu průmyslového vlastnictví přijatých v členských zemích Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví, protože umožňuje úřadům průmyslového vlastnictví těchto zemí zefektivnit řízení o jednotlivých předmětech průmyslového vlastnictví. Zvláštními předpisy, které zmocňují k zastupování zahraničních přihlašovatelů před Úřadem, jsou zákon České národní rady č. 128/1990 Sb., o advokacii, zákon České národní rady č. 209/ 1990 Sb., o komerčních právnících a právní pomoci jimi poskytované, a zákon č. 237/1991 St., o patentových zástupcích, ve znění zákona č. 14/1993 Sb.

Na základě členství České republiky v Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek se umožňuje přihlašovatelům, kteří mají bydliště nebo sídlo v České republice, získat prostřednictvím Úřadu ochranu pro svou ochrannou známku v zahraničí cestou mezinárodního zápisu. Touto cestou mohou zahraniční přihlašovatelé z jiných členských zemí Madridské dohody získat pro svou známku ochranu v České republice.

ZÁSADA č. 23

Vztahy z ochranných známek, zapsaných do rejstříku před nabytím účinnosti. tohoto zákona, se řídí ustanoveními tohoto zákona.

Majitel ochranné známky, kterou Úřad podle dosavadních předpisů prohlásil za proslulou, se může domáhat výmazu shodné či zaměnitelné ochranné známky za podmínek stanovených v § 23 odst. 3 zákona č. 174/1988 Sb. po dobu platnost.i této ochranné známky, nejdéle však po dobu 10 let od nabytí účinnosti zákona.

Řízení o přihláškách ochranných známek a o výmazu ochranné známky z rejstříku, která neskončila před nabytím účinnosti tohoto zákona, dokončí. se podle tohoto zákona s tím že přihlašovatel, popřípadě navrhovatel výmazu, je povinen na výzvu Úřadu v jím stanovené lhůtě uvést své podání do souladu s požadavky, které na takovéto podání klade tento zákon.

Nebude-li podání uvedeno do souladu s požadavky podle tohoto zákona ve stanovené lhůtě, Úřad řízení o něm zastaví.

ODŮVODNĚNÍ:

Návrh zákona představuje jednak závažnou změnu, týkající se řízení před Úřadem průmyslového vlastnictví, jednak změnu týkající se rozsahu práv majitelů ochranných známek.

Zákon umožní, aby řízení o přihláškách, která dosud pravomocně neskončila, byla dokončena podle tohoto zákona. Tím bude odstraněna dosavadní závažná překážka, která bránila efektivnímu průběhu řízení o zápisu ochranné známky, a to nezatřídění výrobků a služeb, pro které je ochranná známka požadována, a tím v podstatě nedostatečné vyjádření vůle přihlašovatele. Navrhovaným postupem bude rovněž umožněna ochrana zájmů třetích osob v námitkovém řízení. Po nabytí účinnosti zákona tedy budou zapisovány do rejstříku pouze takové ochranné známky, jejichž ochrana bude stabilní.

Práva a povinnosti majitele ochranných známek zapsaných podle dříve platných předpisů budou dány novým zákonem s výjimkou práv majitele ochranné známky, která byla prohlášena Úřadem podle zrušovaného zákona za proslulou. Zákon umožní po omezenou dobu, která je dána známkoprávními tradicemi, uplatňovat práva, která byla dána předpisem zrušeným, i při platnosti zákona nového.

ZÁSADA č. 24

Úřad upraví vyhláškou podrobnosti o řízení o ochranných známkách, v níž stanoví náležitosti přihlášky ochranné známky, náležitosti námitek proti zápisu označení do rejstříku ochranných známek, náležitosti žádosti o obnovu ochranné známky a o zápis některých skutečností do rejstříku (převod práva k ochranné známce, zápis licenční smlouvy apod.), náležitosti návrhu na výmaz ochranné známky z rejstříku a jednotlivé údaje o ochranných známkách, jež vyznačuje v rejstříku a zveřejňuje ve Věstníku.

Zrušují se:

Zákon č. 174/1988 Sb., o ochranných známkách.

Vyhláška Úřadu pro vynálezy a objevy č. 187/1988 Sb., o řízení ve věcech ochranných známek.

ODŮVODNĚNÍ:

Kromě zákona č. 174/1988 Sb., bude navrhovaným zákonem zrušena rovněž vyhláška bývalého Úřadu pro vynálezy a objev č. 187/1988 Sb., o řízení ve věcech ochranných známek, která byla k provedení zákona vydána. Obecně závazný právní předpis, k jehož vydání je zmocněn Úřad, upraví jednak náležitosti přihlášky ochranné známky, které usnadní práci nejen zápisnému místu, ale rovněž přihlašovateli dále upraví způsoby prokazování příznačnosti určitého označení pro podnikatele, které je pro něj důležité podle zásady č. 2 a náležitosti podání námitek tak, aby jednotlivé fáze řízení probíhaly plynule a práce Úřadu byla natolik racionální, že řízení o zápisu ochranné známky bude možné zkrátit.

ZÁSADA č. 25

Zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1995.

ODŮVODNĚNÍ:

Zásadou předpokládaný počátek účinnosti zákona vyplývá z usnesení vlády České republiky č. 26 ze dne 19. ledna 1994, o plánu práce vlády na 1. pololetí 1994 a výhledu na 2. pololetí 1994.

Právní vztahy z označování výrobků nebo služeb patří do skupiny práv z průmyslového vlastnictví a samotné ochranné známky jednak odlišují výrobky nebo služby téhož druhu a jednak plní funkci ochrannou a soutěžní.

Dosavadní úprava právních vztahů z ochranných známek je obsažena v zákonu č. 174/1988 Sb., který nahradil úpravu z počátku padesátých let a zohlednil tehdejší nové hospodářské vztahy probíhající v tzv. přestavbě hospodářského mechanismu. Do určité míry i přizpůsobil tehdejší československé zákonodárství mezinárodnímu vývoji v oblasti ochrany průmyslového vlastnictví.

Přes nesporné modernější zpracování známkového zákona a zavedení nových institutů, které odpovídaly tehdejšímu stavu prací na revizi Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek (vyhláška ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 65/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 78/1985 Sb.) a revizi Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví (vyhláška ministra zahraničních věcí Československé socialistické republiky č. 64/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.), nelze nevidět, že konečné znění zákonu by to silně poznamenáno obdobím direktivního řízení národního hospodářství a plného uplatnění administrativních zásahů státu do právního postavení tehdejších hospodářských subjektů.

Stát, který v době přijímání právní úpravy ochranných známek v zásadě reguloval většinu ekonomických vztahů, si zajistil dosud platným zákonem právo zasahovat rovněž do vztahů podniků i k tomuto jejich majetku. Činil tak prostřednictvím tehdejšího Úřadu pro vynálezy a objevy. Tyto nedostatky právní úpravy jsou zvlášť zjevné zejména při srovnání platného zákona o ochranných známkách s ostatními již novými předpisy České republiky na ochranu průmyslového vlastnictví, zvláště pak s právem patentovým a obchodním.

Z tohoto pohledu představuje dosavadní úprava ochranných známek vážný limitující faktor a je praxí oprávněně hodnocena jako úprava zastaralá a vývojem překonaná. K odstranění nežádoucího stavu byla již v roce 1992 navržena novela zákona o ochranných známkách v těch ustanoveních, která představují administrativní zasahování státu do práva majitele disponovat se svým majetkem. Návrh zásad zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 174/1988 Sb. byl po projednání schválen Legislativní radou vlády České a Slovenské Federativní Republiky v květnu 1992. K projednání ve federální vládě však již nedošlo v důsledku zániku ČSFR.

S ohledem na další rozvoj známkového práva v Evropě, a s přihlédnutím ke stavu prací na harmonizaci známkového práva organizovaných Světovou organizací duševního vlastnictví, jakož i vzhledem ke stavu prací na Nařízeni Rady Evropských společenství o společné známce, předkladatel opustil svůj návrh z roku 1992 a přistoupil k zcela nové právní úpravě vztahů z ochranné známky.

Základním záměrem připravovaného zákona je přesné rozlišení mezi soukromoprávní a veřejnoprávní sférou známkového práva. Cílem nového zákona je vytvořit podmínky pro ochranu těchto nehmotných statků odpovídající vztahům v tržní ekonomice. Taková úprava směřuje k posílení právního postavení majitele ochranné známky a k posílení odpovědnosti dalších podnikatelských subjektů při označování svých výrobků či poskytovaných služeb.

Zákon současně v souladu s dosavadními výsledky harmonizačních prací známkového práva organizovaných S větovou organizací duševního vlastnictví, stanoví vhodnějším a jednoznačnějším způsobem, která označení jsou ze zápisu ochranné známky vyloučena absolutně a která označení jsou vyloučena relativně. Záměrem je zde posílit právní postavení jednotlivých přihlašovatelů ochranných známek. V souladu s rozvíjejícím se konkurenčním prostředím, vytvářeném nezávislými a rovnoprávnými podnikateli, zákon zabezpečí zcela nově ochranu dalších práv jednotlivých subjektů, s nimiž by se užívání ochranné známky mohlo dostat do kolize, jako např. ochranu držitele nezapsané značky, která se stala pro podnikatele příznačnou v daném hospodářském odvětví, ochranu obchodního jména, ochranu osobnostního práva na jméno a portrét apod. Tato ochrana bude především zabezpečena tzv. námitkovým řízením. Námitkové řízení je institutem umožňujícím v známkoprávním řízení třetím osobám bránit svá práva ještě před vlastním zápisem ochranných známek do rejstříku.

Základním principem, který má přispět k vytvoření konkurenčního prostředí na trhu těchto předmětů průmyslového vlastnictví, je výlučnost jejich ochrany. Bez souhlasu majitele ochranné známky nadále nebudou moci jiní výrobci či poskytovatelé služeb označovat své produkty, na straně druhé již k uzavření licenční smlouvy nebude zapotřebí souhlas státního orgánu. Stejně tak nebude zapotřebí souhlasu k přihlášení ochranné známky do zahraničí či naopak k upuštění od udržování takové známky v platnosti v zahraničí. Zábranou před zneužíváním známkových práv pak bude nové ustanovení, které omezí práva majitele ochranné známky.

Návrh zásad zákona respektuje závazky z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, zejména z Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví a z Madridské dohody o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek, a plně odpovídá požadavku na sblížení našeho právního řádu s právem Evropských společenství. Vychází totiž důsledně z pojetí známkové ochrany jak vyplývá ze Směrnice Rady Evropských společenství č. 89/104 ze dne 21. 12. 1988, ke sblížení zákonů členských zemí Evropských společenství vztahujících se k ochranným známkám, a přihlíží rovněž k připravovanému Nařízení Rady Evropských společenství o společné známce.

Přijetí zákona dovrší komplexní přeměnu právní úpravy ochrany průmyslového vlastnictví, která se postupně uskutečňuje od roku 1990.

Navrhovaná právní úprava je v souladu s právem a legislativními záměry Evropských společenství.

Přijetí navrhovaného zákona nevyvolá nároky na státní rozpočet.

Uplatnění návrhu zákona si nevyžádá žádné institucionální opatření.