Zásada č. 22
Při provozování detektivních služeb a vlastní ochrany nesmějí být přijímány zakázky nebo plněny úkoly směřující k pátrání po politickém, odborářském nebo náboženském založení osob, po jejich zdravotním stavu, jakož i po jejich sexuálních stycích, ledaže jde o protiprávní styky nebo sklony, které mohou vést k protiprávnímu jednání.
Odůvodnění:
Tato zásada má zabránit zneužití detektivních služeb nebo vlastní ochrany na úkor ústavou zaručených práv a svobod jiných osob.
Zásada č. 23
Ostrahu osob lze provádět pouze s jejich výslovným souhlasem.
Odůvodnění:
Cílem této zásady je zabránit zasahování do svobody soukromí. Praktická potřeba navrhovaného řešení se ukazuje zejména v případě, že objednatel ostrahy není totožný s chráněnou osobou. Souhlas může být dán ústně i písemně, musí však jít o souhlas výslovný. Požadavek výslovného souhlasu má zamezit obcházení zákona. U osob, které nejsou v plném rozsahu způsobilé k právním úkonům, bude zapotřebí souhlasu jejich zákonného zástupce, popřípadě opatrovníka.
Zásada č. 24
Provozovatel bezpečnostních služeb je povinen uzavřít smluvní pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s činností bezpečnostních služeb. Provozovatel vlastní ochrany je povinen uzavřít smluvní pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s činností vlastní ochrany, pokud je vlastní ochrana prováděna na veřejně přístupných místech.
Výši minimální částky, na kterou je provozovatel povinen pojištění sjednat, stanoví ministerstvo vyhláškou vydanou v dohodě s ministerstvem financí.
Odůvodnění:
Povinná pojistná ochrana posiluje jistotu provozovatele, ale zejména třetích osob, které budou v souvislosti s provozováním bezpečnostních služeb nebo vlastní ochrany eventuálně poškozeny. Její požadavek je dán specifickou rizikovostí těchto činností k ochraně osob a majetku.
Obdobné řešení znají i zahraniční právní úpravy.
Zásada č. 25
Povinností provozovatelů bezpečnostních služeb a detektivních služeb, kteří jsou právnickými osobami, je ustanovit výkonného ředitele a jeho zástupce. Stejnou povinnost má provozovatel, který je fyzickou osobou, jestliže není státním občanem České republiky. Povinností ostatních provozovatelů, kteří jsou fyzickými osobami a mají zaměstnance, je ustanovit zástupce provozovatele.
Povinností výkonného ředitele je činit veškerá opatření při poskytování služeb s cílem zajistit dodržování právních předpisů a řádné poskytování služeb.
Zástupce nastupuje na místo výkonného ředitele v případě, že dosavadní výkonný ředitel přestane vykonávat svoji funkci.
Zástupce provozovatele, který je fyzickou osobou, přebírá povinnosti provozovatele okamžikem jeho smrti nebo okamžikem ztráty podmínky podle zásady č. 5 odstavec 1 písmeno b) a to až do získání oprávnění jinou osobou, ustanovení výkonného ředitele anebo ukončení podnikání.
Odůvodnění:
Povinnosti při ustanovování výkonného ředitele a jeho zástupce nebo zástupce provozovatele podniku se týkají podnikatelů provozujících bezpečnostní služby nebo detektivní služby. Tyto instituty mají zajistit náležité - odborné poskytování služeb a dodržování veřejnoprávních předpisů. Tak jsou formulovány povinnosti výkonného ředitele (zástupce) i jeho odpovědnost (zásada č. 43 odstavec 3). Požadavek ustanovovat zástupce - mít tedy "k dispozici do zásoby" osoby, které splňují kritéria uvedená v zásadě č. 5, je prostředkem ochrany veřejného zájmu i zákazníků. Zajišťuje plynulost poskytování služeb, neboť snižuje četnost případů, kdy oprávnění bude pozastaveno nebo zrušeno. S ohledem na povahu těchto služeb totiž nelze uvažovat provozování podniku bez uvedených osob. To je také odlišnost od obecné úpravy podnikání.
Zásada č. 26
Provozovatelé bezpečnostních služeb a detektivních služeb jsou povinni vést evidenci zakázek a archivovat ji po dobu 5 let. Smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb a detektivních služeb musí mít písemnou formu, jinak jsou neplatné. Všechny písemnosti související s těmito službami musí být označeny identifikačním číslem (zásada č. 9).
Podrobnosti o vedení evidence uvedené v odstavci 1 upraví
ministerstvo vyhláškou.
Odůvodnění:
Tato zásada slouží především ochraně zájmů zákazníků a je rovněž prostředkem, který usnadní výkon státního dozoru.
Zásada č. 27
Provozovatel detektivních služeb je povinen ke každé zakázce zpracovat ve dvou vyhotoveních závěrečnou zprávu. Jedno vyhotovení je povinen předat zákazníkovi, druhé archivovat po dobu 5 let. Podrobnosti o náležitostech závěrečné zprávy upraví ministerstvo vyhláškou.
Provozovatel detektivních služeb může se zjištěnými údaji nakládat pouze způsobem, který určila osoba, jež poskytnutí služby objednala, a který je v souladu s právními předpisy. Oznamovací povinnost podle zákona není tímto ustanovením dotčena.
Odůvodnění:
I tato zásada slouží ochraně zákazníků. Zákaz nakládat se zjištěnými údaji v rozporu s právními předpisy je samozřejmý, ale jeho uvedení má význam též s ohledem na možnost uložit za takové protiprávní jednání sankci podle tohoto zákona.
Zásada č. 28
Provozovatelé bezpečnostních služeb, detektivních služeb, technických služeb a vlastní ochrany jsou povinni zaměstnávat pouze osoby, které jsou bezúhonné a spolehlivé.
Za bezúhonného se pro účely tohoto ustanovení nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin nebo pro trestný čin ohrožení státního tajemství, maření úkolu veřejného činitele, obecného ohrožení, ohrožení pod vlivem návykové látky, opilství, ublížení na zdraví, ohrožování mravní výchovy mládeže, neuposlechnutí rozkazu, vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby, porušování povinnosti strážní služby, porušování povinnosti dozorčí služby nebo porušování povinností při obraně vzdušného prostru spáchaný z nedbalosti. Za bezúhonného se nepovažuje ani ten, komu soud nebo správní orgán uložil zákaz činnosti, která je předmětem podnikání.
Změnu skutečností rozhodných pro posuzování bezúhonnosti je pracovník povinen bezodkladně hlásit provozovateli.
Spolehlivost uchazeče o zaměstnání nebo pracovníka posuzuje provozovatel na základě všech skutečností, které se o pracovníkovi dozví. Při ztrátě spolehlivosti nesmí být pracovník až do skončení pracovněprávního vztahu pověřován úkoly při přímé ostraze nebo pátrání.
Posuzování spolehlivosti může provozovatel přenést na výkonného ředitele.
Spolehlivost se posuzuje ve vztahu k vykonávané práci se zřetelem na ochranu života, zdraví, majetkových a jiných práv osob, jakož i veřejných zájmů.
Závazným podkladem pro posouzení spolehlivosti pracovníků pověřených výkonem přímé ostrahy, pátrací činnosti, nebo montáže, údržby, revize a oprav poplašných zařízení, jakož i všech pracovníků, kteří je řídí nebo přicházejí do styku s informacemi důležitými pro organizaci nebo řízení výkonu těchto činností anebo zjištěnými při poskytování služeb, je osvědčení o tom, že pracovník není osobou uvedenou v § 2 odstavec 1 písmeno a) a b) zákona č. 451/1991 Sb. Uchazeč o zaměstnání je povinen předložit provozovateli osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb.
Odůvodnění:
Posuzování bezúhonnosti každého pracovníka nemůže a priori provádět orgán státní správy, jemuž přísluší rozhodovat ve věcech podnikatelského nebo jiného oprávnění. Povinnost posuzovat bezúhonnost pracovníků se proto ukládá provozovateli. Požadavek spolehlivosti všech pracovníků zná i současná úprava obsažená v živnostenském zákoně, z níž ovšem nevyplývá, jakým způsobem má být tato spolehlivost posuzována. Povinnost posuzovat spolehlivost pracovníků se z obdobných důvodů jako u bezúhonnosti ukládá provozovateli nebo výkonnému řediteli. Z povahy věci se podává, že ztráta spolehlivosti je důvodem k rozvázání pracovněprávního vztahu a k převedení na jinou práci do jeho skončení. Pracovněprávní předpisy nejsou ustanovením této zásady jinak dotčeny. Spolehlivost pracovníků může sekundárně posuzovat orgán státního dozoru. Pokud by provozovatel nezajistil náležité posouzení spolehlivosti pracovníků nebo pokud by nevyvodil patřičné důsledky ze ztráty spolehlivosti, riskuje uložení sankce.
Zásada č. 29
Výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti mohou být pověřeny pouze osoby, které
a) dosáhly věku 21 let a jsou způsobilé k právním úkonům,
b) jsou odborně způsobilé,
c) jsou zdravotně způsobilé.
Odůvodnění:
Zásada stanoví podmínky pro pověřování osob výkonem přímé ostrahy a pátrací činnosti.
Zásada č. 30
Odbornou způsobilost podle zásady č. 29 písmeno b) ověřuje u osob pověřených výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti při poskytování bezpečnostních a detektivních služeb zkouškou zkušební komise ministerstva. O zkoušce se vydá osvědčení.
Odbornou způsobilost podle zásady č. 29 písmeno b) ověřují u osob pověřených výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti při provozování vlastní ochrany zkouškou zkušební komise právnických nebo fyzických osob, které obdržely akreditaci od ministerstva podle odstavce 3. O zkoušce se vydá osvědčení.
Odbornou přípravu ke zkoušce zajišťují právnické nebo fyzické osoby, které obdržely akreditaci od ministerstva. Akreditaci lze udělit k teoretické části přípravy, k praktické části přípravy nebo ke komplexní přípravě. Akreditaci ministerstvo udělí žadateli, který prokáže, že je schopen zajistit řádnou úroveň přípravy nebo její příslušné části.
Orgán dozoru (zásada č. 38) je oprávněn nařídit přezkoušení odborné způsobilosti.
Podrobnosti o obsahu a průběhu zkoušky, o složení, jmenování a činnosti zkušební komise a o osvědčení, jakož i o odborné přípravě upraví ministerstvo vyhláškou.
Zdravotní způsobilost podle zásady č. 29 písmeno c) posuzují u osob pověřených výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti při poskytování bezpečnostních a detektivních služeb lékařské komise zdravotnických ústavů správy Policie příslušného kraje na základě somatického, psychiatrického a psychologického vyšetření.
Zdravotní způsobilost podle zásady č. 29 písmeno c) posuzují u osob pověřených výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti při provozování vlastní ochrany odborní lékaři na základě somatického, psychiatrického a psychologického vyšetření.
Orgán dozoru je oprávněn nařídit opětovné posouzení zdravotní způsobilosti.
Podrobnosti o posuzování zdravotní způsobilosti upraví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou vydanou v dohodě s ministerstvem.
Odůvodnění:
Zárukou odborné způsobilosti je úřední ověření zkouškou. Zásada stanoví pouze základní požadavek, který zajišťuje objektivnost zkoušek. Předpokládá se, že zkoušky bude zajišťovat ministerstvo. Akreditace osob k provádění odborné přípravy má zajistit její náležitou úroveň. O akreditaci mohou požádat zejména provozovatelé bezpečnostních služeb nebo detektivních služeb.
Zásadou je svěřováno posuzování zdravotní způsobilosti u pracovníků bezpečnostních služeb a detektivních služeb podle zásady č. 29 zdravotnickým ústavům Policie České republiky, a to s ohledem na nutnost jednotného uplatnění odborných kritérií posuzování i vzhledem k vybavenosti resortu vnitra příslušnými lékařskými odborníky. U pracovníků vnitřní ochrany je svěřováno odborným lékařům.
Zásada č. 31
Provozovatelé bezpečnostních služeb a detektivních služeb jsou povinni vystavit osobám pověřeným výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti průkazy, které obsahují údaje uvedené v dokladu o udělení licence, jméno a příjmení a fotografii osoby, údaj o ověření její způsobilosti, číslo průkazu a razítko a podpis provozovatele. Průkazy jsou povinni zvlášť evidovat. Průkazy nesmějí být zaměnitelné se služebními průkazy osob plnících úkoly veřejné správy.
Stejnokroje používané při poskytování bezpečnostních služeb a detektivních služeb nesmějí být zaměnitelné se stejnokroji příslušníků ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, jakož i jiných osob, které plní úkoly veřejné správy.
Provozovatelé bezpečnostních služeb a detektivních služeb jsou povinni vybavit osoby, které plní úkoly ve stejnokroji, osobními identifikačními čísly shodnými s číslem průkazu.
Při plnění pracovních úkolů jsou osoby pověřené výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti povinny mít průkaz u sebe a na požádání jej předložit orgánu dozoru nebo kterémukoli příslušníkovi Policie anebo obecní policie. Osoby, které plní úkoly bezpečnostních služeb a detektivních služeb ve stejnokroji, jsou povinny nosit osobní identifikační číslo viditelně.
Povinnosti podle předchozích odstavců se vztahují i na vlastní ochranu, pokud je činnost provozována na veřejně přístupných místech.
Vzor průkazu, osobního identifikačního čísla a stejnokroje schvaluje ministerstvo.
Odůvodnění:
Smyslem zásady je umožnit rychlou a řádnou identifikaci osob pověřených výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti. To má význam jak pro orgány dozoru, tak i pro veřejnost (osobní identifikační číslo). Schvalovací procedura má eliminovat možnost záměny s úředními průkazy, odznaky či osobními identifikačními čísly.
Zásada č. 32
Osoby pověřené prováděním přímé ostrahy nebo pátrací činnosti mohou zakročovat proti rušiteli zájmu chráněného bezpečnostními službami nebo vlastní ochranou v případech krajní nouze, nutné obrany nebo svépomoci anebo zadržet pachatele trestného činu za podmínek stanovených zvláštními zákony (trestním zákonem, trestním řádem, občanským zákoníkem). Jiné úkony vyžadující součinnost třetích osob mohou provádět pouze s jejich souhlasem.
Odůvodnění:
Z hledisek, která jsou objasněna v právním a ekonomickém rozboru, nelze osoby, které provádějí soukromé činnosti k ochraně osob a majetku, vybavit většími zásahovými oprávněními, než činí obecný standard daný občanským a trestním zákonodárstvím. Pokud by tato míra měla být překročena, lze tak učinit pouze se souhlasem těch, do jejichž práv příslušný úkon zasahuje - to se týká např. vstupu do chráněných (soukromých) objektů. V tomto případě je vlastně "vstup" zásahem do cizího práva a podmínkou vstupu je souhlas osoby, která jej hodlá uskutečnit, s tím, že prokáže svoji totožnost. Obdobně lze řešit řadu jiných situací a zvláštních oprávnění proto ani není zapotřebí. Toto řešení odpovídá standardu v zahraničí.
Zásada č. 33
V souvislosti s prováděním zákroků proti tomu, kdo ruší zájem chráněný bezpečnostními službami nebo vlastní ochranou, jsou osoby pověřené prováděním přímé ostrahy povinny:
a) provádět zákrok co nejšetrnějším způsobem, dbát přitom cti, vážnosti a důstojnosti osoby, proti níž zákrok směřuje, a nepřipustit, aby v souvislosti se zákrokem vznikla komukoli bezdůvodná újma a aby zákrok překročil míru nezbytnou k dosažení účelu vyplývajícího ze zájmu chráněného bezpečnostními službami nebo vlastní ochranou,
b) pokud to situace dovoluje, varovat předem osobu, proti níž zákrok směřuje, a podle okolností ji i vyzvat, aby upustila od svého protiprávního jednání,
c) poskytnout po provedení zákroku potřebnou první pomoc,
d) ohlásit každý zákrok, jakož i každé ohrožení zájmu chráněného bezpečnostními službami nebo vlastní ochranou provozovateli nebo osobě jím určené.
Na místě trestného činu jsou osoby pověřené výkonem přímé ostrahy povinny počínat si tak, aby žádným způsobem neztížily plnění úkolů orgánů činných v trestním řízení.
Při provádění zákroků nesmějí osoby pověřené výkonem přímé ostrahy používat kukly nebo obdobný způsob maskování.
Odůvodnění:
S ohledem na to, že (na rozdíl od ostatních případů zásahů v nutné obraně či krajní nouzi nebo svépomoci) má jít v těchto případech o odborně kvalifikovanou profesionální ochranu, je možné a účelné uložit osobám pověřeným prováděním přímé ostrahy některé zvláštní povinnosti. Uložení těchto povinností obecně snižuje riziko excesu a snižuje negativní důsledky zásahů. Vytváří též podmínky pro plnění povinností provozovatele vůči Policii.
Zákaz maskování vylučuje záměnu se speciálními složkami Policie.
Zásada č. 34
Osoby pověřené výkonem přímé ostrahy nesmějí mimo dobu, kdy plní pracovní úkoly, nosit na veřejnosti stejnokroj a viditelně nosit technické bezpečnostní prostředky.
Odůvodnění:
Cílem zásady je zamezit excesům mimo dobu plnění pracovních úkolů. Nejde přitom jen o protiprávní jednání samotných osob pověřených výkonem přímé ostrahy, ale i o případy, kdy mohou být tyto osoby na veřejnosti napadány.
Zásada č. 35
Povinností provozovatelů bezpečnostních služeb, detektivních služeb a technických služeb, jakož i jejich pracovníků a pracovníků vlastní ochrany, je zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozví při poskytování služeb nebo provádění vlastní ochrany, pokud je této povinnosti nezprostí osoba, která poskytnutí služby objednala nebo při provádění vlastní ochrany provozovatel. Oznamovací povinnost nebo povinnost vypovídat podle zvláštních předpisů není tímto ustanovením dotčena.
Odůvodnění:
Provozovatelům i jejich pracovníkům je uložena povinnost mlčenlivosti. Jedná se o prostředek ochrany zákazníka i třetích osob. Třetí osoby nemají nárok na přístup k informacím, které o nich shromáždí provozovatel detektivních služeb. Ostatní vztahy jsou ponechány soukromoprávní úpravě. Nedotčena je pochopitelně zákonem uložená oznamovací povinnost nebo povinnost vypovídat.
Zásada č. 36
Provozovatelé bezpečnostních služeb a provozovatelé detektivních služeb jsou povinni do 31. ledna každého roku podat ministerstvu písemnou zprávu o své činnosti v minulém kalendářním roce. Ke zprávě jsou povinni na vyžádání podat potřebná doplňující vysvětlení. Podrobnosti o obsahu a náležitostech zprávy upraví ministerstvo vyhláškou.
Ministr vnitra je povinen předložit Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky každoročně do 31. května souhrnnou zprávu o provozování soukromých bezpečnostních služeb za minulý kalendářní rok.
Odůvodnění:
Jedná se o prostředek parlamentní kontroly v oblasti bezpečnostních a detektivních služeb i o pomocný instrument státního dozoru. Obdobné řešení je známo ze zahraničí a přes jeho novost se v praxi osvědčuje.
Zásada č. 37
Bývalí příslušníci Policie, Bezpečnostní informační služby České republiky, vojenské policie, vojenského obranného zpravodajství, Vězeňské služby a justiční stráže České republiky, obecní policie, jakož i pracovníci bezpečnostního úseku ministerstva nemohou být provozovateli bezpečnostních služeb a detektivních služeb ani nemohou být zaměstnáni jako pracovníci těchto služeb a pracovníci vlastní ochrany před uplynutím 2 let od skončení jejich služebního nebo pracovního poměru.
Ustanovení této zásady platí i pro bývalé příslušníky Federálního policejního sboru, Sboru hradní policie, Sboru národní bezpečnosti, Federální bezpečnostní informační služby a Sboru nápravné výchovy.
Odůvodnění:
Zákaz zaměstnání uvedených osob po určitou dobu od skončení jejich služebního poměru bývá formulován i v zahraničních úpravách. Úprava sleduje především ochranu výkonu veřejné správy před možným zneužitím informací získaných při dřívější úřední činnosti, a podpůrně též širší systémové souvislosti, jimiž je únik osob profesionálně připravených za veřejné prostředky do soukromé sféry.
Zásada č. 38
Státní dozor nad plněním povinností provozovatelů soukromých činností k ochraně osob a majetku a jejich pracovníků vykonává ministerstvo. Ministerstvo může výkonem dozoru pověřit Policii.
Pověření Policie výkonem dozoru se oznamuje jako opatření ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění: Státní dozor je nezbytnou součástí každé veřejnoprávní úpravy podnikatelské činnosti, popřípadě obdobné činnosti. Optimální se jeví dekoncentrovat pravomoc vykonávat dozor na Policii, což zajistí potřebnou odbornost, operativnost i kapacitu dozoru. Úprava dozorčích činností prováděných na základě zvláštních zákonů zůstává touto úpravou pochopitelně nedotčena.
Zásada č. 39
Výkon dozoru se řídí základními pravidly kontrolní činnosti upravených zvláštním zákonem (zákon ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole).
Oprávnění vstupovat do objektů třetích osob, které nejsou veřejně přístupné, mají pracovníci ministerstva nebo příslušníci Policie, kteří plní úkoly při provádění dozoru (dále jen "pověřené osoby") pouze v případě důvodného podezření, že při poskytování služeb dochází k páchání trestné činnosti. Nedotknutelnost obydlí je zaručena.
Odůvodnění: Zásada upravuje procesní aspekty nalézací fáze dozoru.
Obecná právní úprava, kterou představuje zákon o státní kontrole, je pro výkon dozoru postačující. Nedotčeno samozřejmě zůstává postavení policistů podle policejních předpisů.
Omezení při vstupu do soukromých objektů respektuje především ústavně garantovanou nedotknutelnost obydlí. Předpoklady domovní prohlídky stanoví trestní řád, předpoklady služebních zákroků policistů pak zákon o Policii České republiky.
Zásada č. 40
Pověřené osoby při výkonu dozoru mohou:
a) udílet prozatímní závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků,
b) odebrat osobám pověřeným výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti průkaz odborné způsobilosti v případě, že zjistí opakované nebo hrubé nedostatky v poskytování služeb; tyto osoby mohou poté učinit pouze úkony k předání služby; vydání průkazu je možné až po přezkoušení odborné způsobilosti.
Na ukládání opatření podle předchozího odstavce se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.
Proti uloženým opatřením může provozovatel podat do dvou dnů námitky. Námitky nemají odkladný účinek. O námitkách rozhodne orgán dozoru do 3 dnů rozhodnutím ve správním řízení.
Orgán dozoru v návaznosti na výkon dozoru:
a) ukládá závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků,
b) rozhoduje o tom, že pracovníci provozovatele bezpečnostních služeb, detektivních služeb, technických služeb nebo vlastní ochrany nesplňují podmínku spolehlivosti nebo že osoby po věřené výkonem přímé ostrahy nesplňují podmínku bezúhonnosti anebo nařizuje posouzení jejich zdravotní způsobilosti či přezkoušení jejich odborné způsobilosti,
c) rozhoduje o pozastavení oprávnění.
Odůvodnění: Zásada upravuje nápravné prostředky dozoru.
Jedná se o prostředky dvojí povahy - bezprostřední zásahy a správní rozhodnutí.
Prvou skupinu nápravných prostředků jsou oprávněny aplikovat pověřené osoby na místě. Jejich realizace je věcí správního uvážení. Na ukládání těchto prostředků se nevztahuje správní řád, zákon upravuje zvláštní opravný prostředek - námitky. O nich je však zapotřebí rozhodnout ve správním řízení; jiné řešení by umožňovalo podat okamžitě žalobu k soudu bez možnosti korekce rozhodnutí nadřízeným správním orgánem.
Druhá skupina nápravných prostředků je ukládána ve správním řízení.
Závazné pokyny mohou obsahovat i konkrétní návod k odstranění zjištěných nedostatků.
Zásada č. 41
Příslušníci Policie mohou ve veřejném zájmu udílet závazné pokyny osobám pověřeným výkonem přímé ostrahy nebo pátrací činnosti. Přitom jsou povinni přihlédnout k zájmu chráněnému bezpečnostními službami, detektivními službami nebo vlastní ochranou.
Odůvodnění:
Zásada upravuje specifickou formu součinnosti mezi Policií a provozovateli bezpečnostních služeb, detektivních služeb nebo vlastní ochrany, která má pomoci předcházet v konkrétních případech střetům zájmů.
Zásada č. 42
Tomu, kdo neoprávněně provozuje bezpečnostní služby nebo detektivní služby, uloží ministerstvo pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Vedle pokuty může ministerstvo uložit též propadnutí nebo zabrání věci.
Právnické osobě, která neoprávněně provozuje vlastní ochranu, a fyzické osobě, která neoprávněně provozuje vlastní ochranu v souvislosti se svou podnikatelskou činností, uloží ministerstvo pokutu až do výše 500 000 Kč. Vedle pokuty může ministerstvo uložit též propadnutí nebo zabrání věci.
Provozovateli bezpečnostních služeb, detektivních služeb nebo technických služeb, provozovateli vlastní ochrany, který je právnickou osobou, a provozovateli vlastní ochrany, který ji provozuje v souvislosti se svou podnikatelskou činností, uloží ministerstvo za porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo opatřením vydaným na jeho základě pokutu až do výše 500 000 Kč. Vedle toho může uložit též propadnutí nebo zabrání věci.
Právnické osobě, která nesplní povinnost vrátit doklad o udělení licence (zásady č. 9 a 14), může ministerstvo uložit pokutu až do výše 100 000 Kč.
Odůvodnění:
Zásada upravuje skutkovou podstatu správního deliktu podnikatelů. Odpovědnost nezávisí na zavinění a je diferencována v závislosti na předpokládaném typovém rozdílu v závažnosti protiprávního jednání. Standardní sankcí je pokuta, velmi účinná však může být i sankce propadnutí věci, jakož i zabrání věci, které má povahu ochranného opatření.
Na principu objektivní odpovědnosti je konstruován i správní delikt právnické osoby, který spočívá v nesplnění povinnosti vrátit doklad o udělení licence.
Zásada č. 43
Fyzická osoba, která neoprávněně provozuje vlastní ochranu, nejde-li o případ uvedený v zásadě č. 42, se dopustí přestupku, za který může ministerstvo uložit pokutu až do výše 100 000 Kč nebo propadnutí nebo zabrání věci.
Fyzická osoba, která jako provozovatel vlastní ochrany poruší povinnost stanovenou tímto zákonem nebo opatřením vydaným na jeho základě, nejde-li o případ uvedený v zásadě č. 42, se dopustí přestupku, za který může ministerstvo uložit pokutu až do výše 100 000 Kč nebo propadnutí anebo zabrání věci.
Výkonný ředitel, jakož i jeho zástupce nebo zástupce provozovatele bezpečnostních služeb nebo detektivních služeb, pokud nastoupili na místo výkonného ředitele nebo provozovatele, který poruší povinnost stanovenou tímto zákonem nebo opatřením vydaným na jeho základě, se dopustí přestupku, za který může ministerstvo uložit pokutu až do výše 100 000 Kč, zákaz činnosti až na 5 let nebo propadnutí anebo zabrání věci. Za méně závažné zaviněné porušení povinnosti mohou tomu, jehož totožnost je spolehlivě zjištěna, uložit pověřené osoby blokovou pokutu do výše 2 000 Kč.
Jiná fyzická osoba, která poruší povinnost stanovenou tímto zákonem nebo opatřením vydaným na jeho základě, se dopustí přestupku, za který může ministerstvo uložit pokutu až do výše 50 000 Kč, zákaz činnosti až na 5 let nebo propadnutí věci anebo zabrání věci. Za méně závažné zaviněné porušení povinnosti mohou tomu, jehož totožnost je spolehlivě zjištěna, uložit pověřené osoby blokovou pokutu až do výše 2 000 Kč.
Fyzická osoba, která nesplní povinnost vrátit doklad o udělení licence (zásady č. 9 a 14), se dopustí přestupku, za který může ministerstvo uložit pokutu až do výše 50 000 Kč.
Odůvodnění:
Zásada upravuje speciální skutkové podstaty přestupků. Vyšší typové závažnosti odpovídá i vyšší horní hranice pro ukládání pokut a zákazu činnosti ve srovnání s jinými přestupky. Diferenciace je obdobná jako u předchozí zásady.
Zásada č. 44
Při ukládání sankcí a ochranného opatření za správní delikty podle zásady č. 42 vychází ministerstvo z povahy protiprávního jednání, charakteru a rozsahu jeho následků a přihlédne k případnému opakovanému porušení právní povinnosti nebo k tomu, že bylo porušeno více povinností.
Propadnutí věci lze uložit, pokud věc náleží pachateli správního deliktu a jestliže jde o věc, která byla ke spáchání deliktu užita nebo určena anebo o věc, která byla deliktem získána nebo byla nabyta za věc deliktem získanou.
Zabrání věci lze uložit, pokud taková věc nenáleží pachateli nebo mu nenáleží zcela anebo pokud pachatele nelze za delikt stíhat a jestliže to vyžaduje bezpečnost osob nebo majetku anebo jiný obecný zájem.
Propadnutí ani zabrání věci nelze uložit, jestliže je hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze deliktu.
Sankce a ochranné opatření lze uložit nejpozději do 3 let ode dne porušení právní povinnosti.
Účastníkem řízení při projednání správních deliktů je i vlastník věci, která má být zabrána.
Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu. Vlastníkem propadnutých a zabraných věcí se stává stát.
Odůvodnění: Zásada upravuje pravidla pro ukládání sankcí a ochranného opatření, některé procesní aspekty uplatňování odpovědnosti za správní delikty a určení rozpočtového výnosu pokut. Obecná úprava těchto otázek u jiných správních deliktů než přestupků v našem právním řádu neexistuje.
Zásada č. 45
O přestupcích podle zásady č. 43 se koná objasňování.
Nestanoví-li tento zákon jinak, platí pro přestupky a jejich projednávání obecné předpisy (zákon ČNR č. 200/1991 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů). Odůvodnění:
Objasňování přestupků má usnadnit jejich projednává ní, ke kterému je příslušné ministerstvo. Vztah k obecné úpravě přestupků je řešen obvyklým způsobem.
Zásada č. 46
Pracovníci ani provozovatelé bezpečnostních služeb nesmějí vstupovat do pracovněprávních vztahů s obcemi, pokud by pracovní náplň byla obdobná jako je předmět činnosti bezpečnostních služeb.
Odůvodnění:
Úprava má eliminovat rozmáhající se praxi, kdy soukromé podniky fakticky (obcházením § 70 zákona ČNR č.367/1990 Sb., o obcích) plní úkoly obecní policie. Tato praxe je z hlediska veřejného zájmu nežádoucí a ve svých důsledcích konec konců snižuje právní jistotu občanů. V případě, že soukromý podnik plní v obci úkoly veřejné správy vedle svých jiných úkolů, dochází navíc ke střetu zájmů, v jehož důsledku může být i zvýšená ochrana některých soukromých objektů zajišťována na úkor plnění povinností při ochraně veřejného pořádku.
Zásada č. 47
Není-li stanoveno jinak, vztahují se na rozhodování podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení.
Odůvodnění: Zásada řeší obvyklým způsobem vztah zákona ke správnímu řádu.
Zásada č. 48
Dosavadní živnostenská oprávnění k provozování činností, které jsou bezpečnostními službami nebo detektivními službami podle tohoto zákona, zůstávají v platnosti jeden rok od jeho účinnosti. Do 6 měsíců od účinnosti tohoto zákona jsou podnikatelé, kteří hodlají ve své činnosti pokračovat, povinni požádat o udělení licence podle tohoto zákona.
Osoby, které jsou podle dosavadních předpisů současně oprávněny provozovat živnosti "podniky zajišťující ostrahu majetku a osob" a "služby soukromých detektivů", musí spolu s podáním žádosti o licenci uvést, kterou z uvedených činností hodlají nadále provozovat.
Pro účely stanovení podmínek provozování bezpečnostních služeb nebo detektivních služeb, pozastavení, změny a zániku oprávnění k jejich provozování se dosavadní živnostenská oprávnění považují za oprávnění podle tohoto zákona.
Ustanovení zásady č. 15 o změně a zrušení kladného stanoviska ministerstva se použijí přiměřeně i ve vztahu k živnostenským oprávněním vzniklým přede dnem účinnosti tohoto zákona. Kladné stanovisko se však v těchto případech nevydává.
Pokud nebyly smlouvy o poskytování bezpečnostních služeb nebo detektivních služeb uzavřeny před účinností tohoto zákona písemně, je třeba je písemně vyhotovit do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak uplynutím této lhůty zanikají.
Smlouvy mezi provozovateli bezpečnostních služeb a obcemi nebo dobrovolnými svazky obcí, které odporují ustanovení zásady č. 46, musí být zrušeny do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona, jinak uplynutím této lhůty zanikají.
Osoby provozující činnost, která je vlastní ochranou podle tohoto zákona, jsou povinny požádat o udělení licence do 6 měsíců ode dne jeho účinnosti, jinak musí provozování takové činnosti v této lhůtě ukončit. O žádostech rozhodne ministerstvo do 6 měsíců od zahájení řízení. Pokud jim nebude licence udělena, mohou tuto činnost provozovat pouze do právní moci rozhodnutí o jejich žádosti.
Není-li dále stanoveno jinak, musí být vztahy provozovatelů bezpečnostních služeb, detektivních služeb, technických služeb a vlastní ochrany a jejich pracovníků uvedeny do souladu s tímto zákonem do jednoho roku ode dne jeho účinnosti.
Činnosti při přímé ostraze a pátrání lze bez ověření odborné způsobilosti vykonávat nejdéle 2 roky ode dne účinnosti tohoto zákona. Namísto odebrání průkazu odborné způsobilosti lze osoby, které vykonávají službu bez ověření odborné způsobilosti, vyřadit do ověření odborné způsobilosti z výkonu služby.
K osvědčením vydaným podle zákona č. 451/1991 Sb., se přihlíží pouze po dobu jeho účinnosti. Poté se ke splnění podmínky spolehlivosti nebudou tato osvědčení vyžadovat.
Odůvodnění: Zásada upravuje nezbytná přechodná ustanovení. Vychází z požadavku všeobecné transformace. Lhůty jsou stanoveny diferencovaně s ohledem na kapacitní možnosti a náročnost jednotlivých aspektů transformace. Upřesňuje se rovněž vztah mezi tímto zákonem a tzv. lustračním zákonem.
Zásada č. 49
Provozování bezpečnostního podniku a detektivního podniku se vyjímá z působnosti zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (dosavadní živnosti "podniky zajišťující ostrahu majetku a osob" a "služby soukromých detektivů").
Seznam koncesovaných živností v příloze č. 3 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, se mění a doplňuje tak, že dosavadní živnost "zřizování poplašných zařízení" se označuje jako "vývoj, výroba, montáž, údržba, revize a opravy poplašných zařízení".
Odůvodnění: Navrhovaná úprava vyžaduje novelizaci živnostenského zákona.
Zásada č. 50
Účinnost zákona se předpokládá od 1. ledna 1994.
Odůvodnění:
Je žádoucí, aby úprava nabyla účinnosti co nejdříve.
Právní a ekonomický rozbor
Již sama existence organizovaných činností při ochraně osob a majetku a při pátrání vyžaduje veřejnoprávní úpravu. Vyplývá to přímo z povahy těchto činností, jimiž je často zasahováno do právních poměrů jiných osob a které mají těsný vztah k bezpečnosti státu. Specifická úprava je u nás tradiční tam, kde tyto činnosti vykonávají subjekty veřejné správy (dnes např. Policie České republiky). S ohledem na ústavní svobodu podnikání se však část těchto činností "přesouvá" do podnikatelské sféry. Rovněž tak ochrana majetku prováděná pro vlastní potřebu již nemá ten charakter, jaký měla v období dominantního postavení tzv. společenského vlastnictví.
Současná veřejnoprávní úprava zmíněných činností je nedostatečná jednak z důvodu nespecifičnosti, jednak z důvodu mezerovitosti.
Pokud jsou tyto činnosti provozovány jako předmět podnikání, jsou podle platné úpravy koncesovanými živnostmi ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (jedná se o "podniky zajišťující ostrahu majetku a osob", "služby soukromých detektivů" a "zřizování poplašných zařízení"). Předpokladem vydání koncese je osvědčení podle tzv. lustračního zákona, které musí předložit podnikatel nebo odpovědný zástupce. Zákon nepředepisuje žádné odborné stanovisko.
Tato nespecifická úprava prakticky neumožňuje, neboť to okresní živnostenský úřad ani nemůže odborně uvážit, stanovení podmínek které si vyžaduje veřejný zájem bezpečnostního charakteru, jehož se předmět podnikání bezprostředně dotýká. Toto sepětí je natolik těsné, že za problematickou možno považovat samu působnost živnostenských úřadů v dané oblasti.
Po zrušení dřívějších předpisů o ostraze majetku v socialistickém vlastnictví není vůbec veřejnoprávně upravena (kromě obecných trestněprávních souvislostí) oblast organizované ochrany osob a majetku pro vlastní potřebu. Přitom souvislost s právními poměry třetích osob a veřejným zájmem je obdobná jako u podnikatelských aktivit v této oblasti.
Uvedená situace podmínila legislativní záměr vytvořit komplexní veřejnoprávní úpravu soukromých činností vykonávaných při ochraně osob a majetku, za něž považuje shora uvedené činnosti.
Základní principy navrhované právní úpravy jsou následující:
1. Vyjmout podnikatelské činnosti, které mají nejtěsnější souvislost s oblastí bezpečnosti (tj. "podniky zajišťující ostrahu majetku a osob" a "služby soukromých detektivů") z působnosti živnostenského zákona a "převést" je do působnosti ministerstva vnitra. U podnikatelských činností při vývoji, výrobě, montáži a opravách poplašných zařízení doplnit stávající úpravu odborným stanoviskem ministerstva vnitra. Důvodem je popsaná specifická povaha podnikání a jeho možné dopady.
2. Podrobit všechny soukromé činnosti k ochraně osob a majetku - podnikatelské i prováděné pro vlastní potřebu - veřejnoprávnímu režimu. Důvodem je jejich obdobný dosah z hlediska ochrany práv třetích osob a veřejného zájmu. Diferencovaný přístup, respektující objektivně dané odlišnosti, se projevuje v tom, že hmotněprávní podmínky pro vydání licence k provozování bezpečnostních služeb a detektivních služeb a licence k vlastní ochraně jsou stanoveny rozdílně. Úprava tak respektuje právo každé osoby na vlastní ochranu.
3. Požadovat odbornou způsobilost všech osob, které budou pověřeny prováděním přímé ostrahy nebo pátrací činnosti. To je v souladu s obecným trendem zvyšování odbornosti i reakcí na excesívní případy, které se již vyskytly v praxi.
4. Vybavit osoby, které provádějí soukromé činnosti k ochraně osob a majetku, stejnými oprávněními ve srovnání s obecným standardem daným každému normami trestního a občanského práva. Z veřejnoprávního hlediska, i když tyto činnosti obecně přispívají k naplnění cílů sledovaných výkonem veřejné správvy, se jedná o činnosti soukromé povahy a není možné je "vy bavit" nějakými speciálními oprávněními. Ta příslušejí jen činnostem povahy veřejné. Ze soukromoprávního hlediska jsou oprávnění při provádění soukromých činností k ochraně osob a majetku odvozena z oprávnění osob, jejichž zájmy jsou poskytováním těchto služeb chráněny - nikdo nemůže na nikoho přenést více práv, než má sám.
5. Uložit některé zvláštní povinnosti provozovatelům soukromých činností k ochraně osob a majetku a jejich pracovníkům. Důvodem jejich formulace je specifická povaha těchto činností, jakož i skutečnost, že na rozdíl od jiných případů zásahů do cizích práv se zde má jednat o zásahy odborně kvalifikované.
6. Zakotvit působnost a pravomoc orgánů v resortu ministerstva vnitra při rozhodování o licencích k provozování bezpečnostních služeb a detektivních služeb, vydávání závazných stanovisek pro živnostenské úřady v oboru technických služeb, rozhodování o licencích k provozování vlastní ochrany, výkonu státního dozoru a projednávání správních deliktů. Důvody spočívající v odvětvové příbuznosti a těsné souvislosti s bezpečnostními agendami. Dekoncentrace působnosti v oblasti dozoru na policejní orgány vychází z představy o odborných a kapacitních možnostech efektivního výkonu působnosti.
Legislativní záměr byl koncem roku 1992 projednán v bezpečnostní komisi výboru pro právní ochranu a bezpečnost České národní rady a posléze ve výboru samotném. Při zpracování předkládaných zásad bylo využito jak závěrů z těchto jednání, tak některých podnětů provozovatelů podniků zajišťujících ostrahu majetku a osob.
Zpracovateli návrhu zásad bylo v průběhu zpracování doručeno několik návrhů provozovatelů podniků zajišťujících ostrahu majetku a osob. Ve svém souhrnu nejsou tyto návrhy konzistentní. Řada podnětů byla přímo využita či přepracována. Zásadní odlišnosti jsou tyto:
- Nebyl respektován požadavek svěřit provozovatelům soukromých činností k ostraze osob a majetku některá specifická oprávnění typická pro veřejné ozbrojené sbory. Argumenty viz výše pod č. 4.
- Nebyl respektován požadavek svěřit rozhodování o licencích samotným provozovatelům - jejich zájmové samosprávě. Argumenty viz výše pod č. 6.
V meziresortním připomínkovém řízení byl legislativní záměr zpochybněn pouze ministerstvem spravedlnosti, které doporučilo řešit navrhovanou úpravu v kontextu živnostenského práva. Této zásadní připomínce nelze vyhovět jak z důvodů naznačených výše, tak s ohledem na charakter našeho současného živnostenského práva, jemuž zcela chybí zvláštní část. Pro úpravu podnikání v oblasti bezpečnostních služeb a detektivních služeb se nehodí především koncesní režim v podobě, která je zakotvena v živnostenském zákoně. Navíc takto nelze řešit věcně obdobnou problematiku vlastní ochrany a nelze ani souhlasit s názorem, že by její úprava nebyla potřebná nebo že je v dostatečné míře pokryta úpravou stávající.
Několik připomínek se týkalo úpravy správních deliktů. Návrh vychází ze skutečnosti, že je účelné, aby správní delikty projednával orgán, který bude vydávat licence - tedy ministerstvo vnitra. Skutkové podstaty nejsou blíže diferencovány (např. pokud jde o výši sankce), což vychází mimo jiné z koncentrace pravomoci tyto delikty projednávat - není třeba koordinovat postup více správních orgánů při aplikaci úpravy.
Ostatní připomínky byly do textu návrhu promítnuty nebo se v této fázi jeho přípravy nejeví jako relevantní. Řada z nich bude využita při přípravě paragrafového znění.
Po projednání v legislativních orgánech byl návrh přepracován v souladu se závěry stanoviska Legislativní rady vlády České republiky. Ve srovnání s původním návrhem byla nově řešena diferenciace veřejnoprávního režimu jednotlivých soukromých činností k ochraně osob a majetku, daleko podrobněji rozpracovány podmínky jejich provozování, zjednodušena konstrukce státního dozoru a správních deliktů a bylo upuštěno od úpravy veřejné zájmové samosprávy v této oblasti. Byla provedena rovněž nezbytná terminologická upřesnění.
Z dostupných informačních zdrojů nevyplývá, že by navrhovaná úprava byla v rozporu s požadavky práva Evropských společenství. Zahraniční právní úpravy se různí v kontextu příslušných národních právních řádů i s ohledem na koncepce bezpečnostní politiky.
V sousedních zemích s blízkou právní kulturou - v Německu a v Rakousku - je podnikání v oblasti soukromých bezpečnostních služeb živností. Odlišné řešení u nás je odůvodněno věcnými hledisky - bezpečnostní situací - i stavem živnostenského práva (v obou zmíněných zemích existuje podrobná úprava jeho zvláštní části).
Legislativní záměr nepochybně podporuje skutečnost, že v některých evropských zemích byly v posledních letech přijaty zákony, které jsou založeny na obdobných principech. Konkrétně se jedná o Belgii, kde byl v roce 1990 přijat zákon o hlídacích podnicích, soukromých bezpečnostních službách a závodních strážích a v roce 1991 zákon o povolání soukromého detektiva, a o Španělsko, kde byl v roce 1992 přijat zákon o soukromé bezpečnosti. Při zpracování návrhu bylo využito podnětů z uvedených úprav, jakož i konzultace s belgickými odborníky. Správnost legislativního záměru potvrzují i dostupné informace z Francie a z Nizozemí.
Ekonomický dopad navrhované úpravy vyplývá z potřeby zejména personálního zajištění uvedených agend v resortu ministerstva vnitra. Jedná se především o vybudování nezbytné organizační složky. Na okresních ředitelstvích lze zřejmě úpravou uložené úkoly řešit v rámci stávajících organizačních struktur. Není reálné přesunout jakékoli kapacity z resortu ministerstva hospodářství v souvislosti se zúžením agend živnostenských úřadů. Předpokládané náklady vzniklé v souvislosti s prováděním agend podle tohoto zákona na ministerstvu vnitra, mohou činit 5 - 10 mil. Kč ročně.