Úmluva z 29. července 1960 o občanskoprávní
odpovědnosti v oblasti jaderné energie, doplněná
dodatečným protokolem z 28. ledna 1964 a protokolem
z 16. listopadu 1982.
Text zahrnuje opatření Dodatečného
protokolu z 28, ledna 1964 a protokolu z 16. listopadu 1982, které
Pařížskou konvenci upravují.
Vlády Německé spolkové republiky,
Rakouské republiky, Belgického království,
Dánského království, Španělského
království, Finské republiky, Francouzské
republiky, Helénské republiky, Italské republiky,
Lucemburského velkovévodství, Norského
království, Nizozemského království,
Portugalské republiky, Spojeného království
Velké Británie a Severního Irska, Švédského
království, Švýcarské konfederace
a Turecké republiky (viz pozn. 1).
Vzhledem k tomu, že Agentura pro jadernou energii
vytvořena v rámci Organizace pro hospodářskou
spolupráci a rozvoj (dále OECD) se pověřuje
podporou vytváření a slaďování
zákonů o jaderné energii v účastnických
zemích zvláště pokud jde o veřejnou
odpovědnost a pojištění proti atomovým
rizikům.
Ve snaze zajistit odpovídající a spravedlivé
odškodnění osob, které utrpěly
škody v důsledku jaderných havárií
a při přijetí všech nezbytných
opatření, aby se tím neomezil rozvoj výroby
a využití jaderné energie k mírovým
účelům.
V přesvědčení, že je nezbytné
sjednotit základní pravidla užívaná
v jednotlivých zemích pokud jde o odpovědnost
vyplývající z těchto škod a přitom
ponechat zemím možnost přijímat v měřítku
vlastního státu dodatečná opatření,
pokud je budou považovat za nezbytná.
Dohodly se na následujícím:
a) Ve smyslu této Úmluvy
I) Jaderná nehoda znamená každou událost
nebo několik po sobě jdoucích události
téhož původu, které způsobily
škody, za předpokladu, že tyto události
nebo některé z těchto škod vznikly nebo
byly důsledkem:
1) radioaktivních vlastností nebo
kombinace radioaktivních, toxických, výbušných
nebo
jiných nebezpečných vlastností jaderných
paliv a produktů nebo radioaktivních odpadů,
2) ionizujícího záření z kteréhokoli
zdroje radiace uvnitř jaderného záření.
II) Jaderné zařízení jsou:
- reaktory jiné než ty, které jsou součástí
nějakého dopravního prostředku;
- závody pro výrobu nebo zpracování
jaderných látek;
- závody na odlučování izotopů
jaderných paliv;
- závody na zpracování vyhořelého
jaderného paliva;
- zařízení určená ke skladování
jaderných látek kromě uskladnění
během dopravy a každé další zařízení,
v němž jsou jaderná paliva nebo jaderné
produkty, případně radioaktivní odpady,
a které může označit Řídící
výbor pro jadernou energii OECD, (dále jen Řídící
výbor);
- každá Smluvní strana se může
rozhodnout, že několik jaderných zařízení
téhož provozovatele, pokud se nacházejí
v jednom místě, spolu se všemi ostatními
objekty s radioaktivním materiálem v tomto místě,
se budou považovat za jediné jaderné zařízení.
III) Jaderné palivo je štěpný
materiál obsahující uran v podobě
kovu, slitiny nebo chemické sloučeniny (včetně
přírodního uranu), plutonium v podobě
kovu, slitiny nebo chemické sloučeniny a každý
další materiál, který Řídící
výbor označí.
IV) Radioaktivní produkty nebo odpady je jakýkoli
vyprodukovaný radioaktivní materiál nebo
materiál ozářený při výrobě
nebo používání jaderného paliva;
nepatří sem jaderné palivo ani radioizotopy
v konečné fázi výroby, použitelné
k jakémukoli průmyslovému, obchodnímu,
zemědělskému, lékařskému,
vědeckému nebo vzdělávacímu
účelu, jsou-li mimo jaderné zařízení.
V) Jaderné látky jsou jaderné palivo
(s výjimkou přírodního a ochuzeného
uranu) a radioaktivní produkty nebo odpady.
VI) Provozovatel jaderného zařízení
je osoba určená nebo uznaná kompetentním
úřadem za provozovatele tohoto jaderného
zařízení.
b) Řídící výbor může
vyjmout kterékoli jaderné zařízení,
jaderné palivo nebo jaderné látky z působnosti
této Úmluvy i rizika spojená s jeho použitím
nepatrná.
Tato Úmluva se nevztahuje na jaderné nehody, k nímž
dojde na území státu, které nejsou
smluvními stranami Úmluvy, ani na škody vzniklé
na těchto územích, ledaže legislativa
Smluvní strany, na jejímž území
se jaderné zařízení provozovatele
nesoucího odpovědnost nachází, stanoví
jiný postup, a s výjimkou práv stanovených
v článku 6 e).
a) Provozovatel jaderného zařízení
nese podle této Úmluvy odpovědnost za:
I) každou škodu utrpěnou nějakou osobou
a za ztrátu na životě,
II) každou škodu na majetku kromě:
1) vlastního jaderného zařízení
a jiných jaderných zařízení
včetně zařízení ve výstavbě,
která se v místě tohoto zařízení
nacházejí;
2) majetku, který se nachází v místě
samém a užívá se nebo má být
užíván ve spojení s kterýmkoli
z těchto zařízení, prokáže-li
se, že tato škoda nebo ztráta (dále pouze
škoda) byla způsobena jadernou havárií
v tomto zařízení nebo zahrnuje jaderné
látky pocházející z kteréhokoli
zařízení s výjimkou Článku
4.
b) Pokud škody způsobí zároveň
jaderná havárie a havárie zcela jiného
původu, pak ta část škody zapříčiněná
touto havárií, pokud je nebude možné
zcela jistě odlišit od škod pocházejících
z jaderné havárie, budou pokládány
za škody způsobené jadernou havárií.
Dojde-li ke škodám nebo ztrátám společně
jak z důvodu jaderné havárie tak působením
ionizujícího záření, na které
se tato Úmluva nevztahuje, pak tato Úmluva nikterak
nesnižuje ani neovlivňuje odpovědnost jednotlivých
osob ve spojení s vyzařováním ionizujícího
záření.
Při dopravě jaderných látek včetně
uskladnění během dopravy (aniž se tím
jakkoli omezuje Článek 2).
a) Je provozovatel jaderného zařízení
podle této Úmluvy odpovědný za škodu,
jestliže se prokáže, že jí způsobila
jaderná nehoda, k níž došlo mimo toto
zařízení, a která zahrnuje jaderné
látky z něho pocházející při
dopravě ven ze zařízení, pod podmínkou,
že k havárii došlo:
I) dříve než na sebe provozovatel druhého
jaderného zařízení vzal v písemné
smlouvě odpovědnost za havárie způsobené
jadernými látkami;
II) chybí-li ve smlouvě takovéto výslovné
opatření v tomto smyslu podmínek, dříve
než provozovatel druhého jaderného zařízení
jaderné látky převzal;
III) nebo v případě, že byly jaderné
látky určeny pro reaktor, který je součástí
dopravního prostředku, předtím než
osoba pověřená provozováním
tohoto reaktoru jaderné látky převzala;
IV) v případě, že jaderné látky
byly zaslány osobě na území neúčastnického
státu, a to předtím, než byly vyloženy
z dopravního prostředku, kterým na území
tohoto neúčastnického státu dorazily.
b) Provozovatel jaderného zařízení
je podle této Úmluvy zodpovědný za
škody, prokáže li se, že je způsobila
jaderná havárie, k níž došlo mimo
toto zařízení a která zasáhla
jaderné látky dopravované do něj,
pouze pod podmínkou, že k havárii dojde:
I) poté, co na něj byla písemnou smlouvou
převedena odpovědnost za jaderné havárie
způsobené jadernými látkami;
II) poté, co převezme jaderné látky,
není-li to výslovně uvedeno;
III) poté, co převezme jaderné látky
od osoby provozující reaktor, který je součástí
dopravního prostředku; ale,
IV) jestliže jaderné látky zaslala s písemným
souhlasem provozovatele osoba žijící na území
neúčastnického státu, poté,
co byly naloženy na dopravní prostředek, kterým
mají opustit území neúčastnického
státu.
c) Odpovědný provozovatel je podle Úmluvy
povinen předat dopravci osvědčení
od pojišťovatele nebo sepsané pro něj
jeho jménem nebo od jiného finančního
garanta podle Článku 10. Smluvní strana však
může tuto povinnost zrušit u dopravy, která
probíhá výhradně uvnitř jejího
vlastního území.
Osvědčení musí obsahovat jméno
a adresu provozovatele, výši, druh a dobu trvání
záruky a osoba, která osvědčení
vystavila nebo jejím jménem bylo osvědčení
vystaveno, ho nesmí zpochybňovat. Osvědčení
musí uvádět jaderné látky a
itinerář přepravy, na něž se
bude záruka vztahovat, a musí obsahovat prohlášení
kompetentního státního úřadu,
že jmenovaná osoba je provozovatelem ve smyslu této
Úmluvy.
d) Smluvní strana může legislativně
stanovit, že za podmínek, které určí
a při splnění požadavků v Článku
10 a) může dopravce, jestliže o to požádá
a pokud provozovatel jaderného zařízení
na území této Smluvní strany souhlasí,
převzít za provozovatele odpovědnost, ale
musí o tom rozhodnout kompetentní státní
úřad. V takovém případě
se pro všechny účely této Úmluvy
dopravce považuje ve vztahu na jaderné nehody vzniklé
po dobu dopravy jaderných látek za provozovatele
jaderného zařízení na území
Smluvní strany, jejíž právní
předpisy tak stanovují.
a) Pokud jaderné palivo, radioaktivní produkty nebo
odpady zapojené v jaderné havárii byly postupně
v několika jaderných zařízeních
a v okamžiku způsobení škody jsou v některém
jaderném zařízení, není za
vzniklou škodu odpovědný ani jeden z provozovatelů
zařízení, kde se materiál nacházel
před vznikem škody.
b) Jestliže však byla škoda způsobena jadernou
havárií v jaderném zařízení
a zahrnuje jen jaderné látky, které zde byly
uloženy během dopravy, nenese odpovědnost provozovatel
tohoto zařízení, ale jiný provozovatel
nebo jiná osoba podle Článku 4.
c) Pokud jaderné palivo, radioaktivní produkty nebo
odpady zapojené v jaderné havárií
byly v několika jaderných zařízeních,
ale v okamžiku, kdy vznikla škoda, v žádném
jaderném zařízení nebyly, nese odpovědnost
pouze provozovatel posledního zařízení,
kde byly před vznikem škody, nebo provozovatel, který
je převzal poté nebo za ně výslovně
převzal odpovědnost písemnou smlouvou.
d) Jestliže podle Úmluvy spadá odpovědnost
za škodu na několik provozovatelů, je tato
odpovědnost společná a nerozdílná;
pakliže však ta.to odpovědnost vyplyne ze škody
způsobené jadernou havárií, která
zasáhla jaderné látky během dopravy
ať už v jednom a tom samém dopravním prostředku
nebo při uskladnění během dopravy
v jednom a tomtéž jaderném zařízení,
maximální celková suma uložená
těmto provozovatelům bude rovna nejvyšší
částce stanovené v Článku 7
pro jednoho provozovatele. V žádném případě
nemůže být na provozovateli požadováno,
aby zaplatil sumu vyšší, než jaká
mu byla podle Článku 7 vyměřena.
a) Právo na náhradu škody způsobené
jadernou havárii lze uplatňvvat pouze vůči
provozovateli, který podle této ťJmluvy nese
odpovědnost;
rovněž lze uplatňovat vůči pojišťovali
nebo každé osobě, která poskytla finanční
záruky podle Článku 10, jestliže zákonodárství
státu obsahuje možnost přímé
ža.lohy o náhradu škody proti pojišťovateli
anebo jinému finančnímu ručiteli.
b) S výjimkou opatření tohoto článku
není žádná jiná osoba povinna
nahrazovat škody způsobené jadernou havárií;
toto opatření však neomezuje uplatňování
mezinárodních dohod na poli dopravy, které
jsou v platnosti nebo připravené k podpisu, ratifikaci
nebo přijetí k datu této Úmluvy.
c) I) Žádné opatření této
Úmluvy neomezuje odpovědnost:
1) kterékoli fyzické osoby za škody způsobenou
jadernou havárií, za níž podle Článku
3 a) II) 1) a 2) nenese odpovědnost provozovatel, a která
vznikla v důsledku jednání nebo zanedbání
ze strany této osoby s úmyslem způsobit škodu.
2) osoby řádně pověřené
provozovat reaktor, který je součástí
dopravního prostředku, za škodu způsobenou
havárií, pokud za ní podle Článku
4 a) III) nebo b) III) neodpovídá některý
provozovatel.
II) Mimo rámec této Úmluvy nemůže
být provozovatel hnán k odpovědnosti za škodu
způsobenou jadernou havárií.
d) Osoba, která zaplatila náhradu škod způsobených
jadernou havárií na základě mezinárodní
smlouvy uvedené v paragrafu b) tohoto Článku
nebo na základě legislativy neúčastnického
státu získává subrogací do
výše vyplacené sumy práva, která
má poškozená osoba, kterou takto odškodnila
podle této Úmluvy.
e) Osoba, která má hlavní místo činnosti
na území účastnické země
nebo její podřízení, kteří
vyplatili náhradu škody způsobené jadernou
havárií vzniklou na území neúčastnického
státu nebo škody, k níž na tomto území
došlo, získávají práva, odpovídající
zaplacené sumě, jimiž by disponovala odškodněná
osoba proti provozovateli nebýt opatření
v Článku 2.
f) Provozovatel má právo regresu pouze tehdy:
I) jestliže škoda vznikla jako důsledek skutku
nebo zanedbání s úmyslem způsobit
škodu proti osobě, která se toho úmyslně
dopustila;
II) jestliže je to uvedeno ve smlouvě a v rozsahu,
v jakém je zde uvedeno.
g) Pokud má provozovatel právo regresu proti nějaké
osobě podle § f) tohoto článku, tato
osoba nemá vůči provozovateli žádná
práva podle § d) a e) tohoto článku.
h) Pokud předpisy státního nebo veřejného
nemocenského pojištění, sociálního
pojištění, odškodnění za
pracovní úrazy a choroby z povolání
obsahují náhradu škod způsobených
jadernou havárií, práva těch, na které
se tyto vztahují a případné právo
regresu musí být zakotvena v zákonodárství
účastnických států nebo v předpisech
mezivládní organizace, která takový
systém vytvořila.
a) Úhrn náhrad požadovaných za škody
způsobené jadernou havárií nesmí
přesáhnout maximální ručení
stanovené podle tohoto článku.
b) Maximální částka, kterou provozovatel
ručí za škody způsobené jadernou
havárií, se stanoví na 15 mil. Special Drawing
Rights (SDR), které zavedl Mezinárodní měnový
fond a používá je k vlastním operacím
a transakcím. Avšak:
I) Smluvní strana může zákonem sumu
zvýšit nebo snížit vzhledem k tomu, jaké
má provozovatel možnosti získat pojistku nebo
jinou finanční záruku požadovanou v
Článku 1;
II) Smluvní strana může dále s ohledem
na charakter jaderného zařízení a
druh jaderných látek a při zvážení
případných důsledků havárie,
kterou by mohly způsobit, částku snížit
pod podmínkou, že v žádném případě
to nebude částka nižší než
5 mil. SDR.
Tuto sumu lze převádět na jednotlivé
národní měny v zaokrouhlených cifrách.
c) Náhrada škod způsobených v dopravním
prostředku, kde se dotyčné jaderné
látky nacházely v okamžiku havárie,
nemůže snížit odpovědnost provozovatele
za jiné škody v částce nižší
než 5 mil. SDR, případně než je
vyšší částka stanovená zákonodárstvím
dotyčné smluvní strany.
d) Částka stanovená podle § b) tohoto
článku jako zákonné rušení
provozovatelů jaderných zařízení
na území jedné Smluvní strany a legislativní
opatření Smluvní strany přijata na
základě § c) tohoto článku jsou
pro zákonné ručení provozovatelů
závazná, ať dojde k havárií kdekoli.
e) Smluvní strana může tranzit jaderných
látek svým úzením vázat na
podmínku, že maximální výše
zákonné odpovědnosti dotyčného
zahraničního provozovatele bude zvýšena,
domnívá-li se, že tato částka
nekryje odpovídající měrou rizika
jaderné havárie, k níž by při
tranzitu mohlo dojít. Maximální zvýšená
suma však nesmí převýšit maximální
výši zákonné odpovědnosti stanovenou
pro provozovatele jaderných zařízení
na území této Smluvní strany.
f) Opatření § e) tohoto Článku
se nevztahují:
I) na dopravu po moři, jestliže podle mezinárodní`ho
práva dotyčná Smluvní strana povoluje
průjezd svým územím nebo nouzové
přistání plavidel ve stavu okamžitého
ohrožení v některém ze svých
přístavů;
II) na vzdušnou dopravu, jestliže dotyčná
Smluvní strana podle mezinárodního práva
povoluje přelet nad svým územím nebo
přistání na svém území.
g) Soudní výlohy a náhrady uložené
soudem při projednávání náhrad
škod se nepovažují za odškodnění
ve smyslu této Úmluvy a budou připsány
k tíží provozovatele spolu se sumou, která
mu na základě tohoto článku přísluší
jako zákonné ručení.
a) Právo na náhradu škody podle této
Úmluvy zaniká, jestliže není soudně
uplatněn nárok do deseti let po vzniku jaderné
havárie. Zákonodárství jednotlivých
států však může stanovit delší
promlčecí lhůtu, jestliže Smluvní
strana, na jejímž území se nachází
jaderné zařízení provozovatele nesoucího
odpovědnost, přijala opatření ke krytí
odpovědnosti tohoto provozovatele v oblasti žalob
o náhradu škody započatých po vypršení
desetileté lhůty a spadajících do
tohoto prodlouženého období. Toto prodloužení
však v žádném případě
nesmí narušit právo na odškodnění
těch osob, které provozovatele žalovaly za
způsobení úmrtí nebo poranění
ještě před vypršením této
desetileté lhůty.
b) Byly-li škody způsobeny jadernou havárií,
na níž se zúčastnila jaderná
paliva, radioaktivní produkty nebo odpady, které
byly v době, kdy k havárii došlo, odcizené,
ztracené, shozené přes palubu nebo odložené
a dosud se nenašly, počítá se lhůta
předpokládaná § a) od okamžiku
jaderné havárie, ale v žádném
případě nesmí překročit
dvacet let od data zcizení, ztráty, shození
přes palubu nebo odcizení.
c) Zákonodárství států může
stanovit nejméně dvouletou lhůtu pro promlčení
nebo zániku nároku. Lhůta se počítá
buď od okamžiku, kdy se dotyčná osoba
o svém poškození dověděla nebo
od okamžiku, kdy se o něm logicky musela dovědět
a kdy zjistila, kdo je za ně odpovědný;
nesmí však být překročená
lhůta určená v § a) a b) tohato článku.
d) V případech uvedených v Článku
13 c) II) však právo na náhradu škody
nezanikla, jestliže ve lhůtě stanovené
§ a), b) a c) tohoto článku:
I) ještě před rozhodnutím tribunálu
uvedeného v článku byla podána žaloba
u některého ze soudů, z nichž si tento
tribunál může vybírat. Pakliže
tento tribunál rozhodne:
1) že v dané věci má být kompetentní
jiný soud než ten, kde již byla žaloba podána,
může stanovit lhůtu, v níž se žaloba
musí podat u takto zvoleného soudu,
2) byla Smluvní straně, zainteresované na
jmenování kompetentního soudu podle Článku
13 c) II, předložena žádost, a že
po tomto jmenování byla podána žaloba
ve lhůtě určené tribunálem.
e) Pokud zákony daného státu nestanoví
opak, každá osoba, která utrpěla škodu
v důsledku jaderné havárie a podala žalobu
o náhradu škodu ve lhůtě stanovené
tímto článkem, může svou žádost
doplnit, pokud po vypršení této Lhůty
došlo k dalšímu zhoršení škod,
pod podmínkou, že kompetentní soud ještě
nevynesl konečný rozsudek.
Provozovatel neodpovídá za škody způsobené
jadernou havárií, jestliže tato havárie
byla přímým důsledkem akcí
ozbrojeného konfliktu, občanské války,
povstání nebo závažné a výjimečné
přírodní katastrofy, pokud zákonodárství
účastnického státu, na jehož
území se jaderné zařízení
nachází, nestanoví opak.
a) Každý provozovatel má podle této
Úmluvy povinnost uzavřít a obnovovat pojištění
nebo jinou finanční záruku ve výši
částky stanovené Článkem 7,
aby mohl čelit požadavkům vyplývajícím
z jeho ručení. Druh a podmínky finanční
záruky stanoví kompetentní veřejný
úřad.
b) Pojišťovatel nebo osoba, která poskytla finanční
záruky, nemůže pojištění
ani finanční záruku pozastavit nebo zrušit
bez předchozího (2 měsíce předem)
písemného vyrozumění kompetentního
veřejného úřadu. Pokud se pojištění
nebo finanční záruka týká dopravy
jaderných látek, nemůže tak činit
během dopravy.
c) Sumy pocházející z pojištění,
zajištění nebo z jiných finančních
záruk být mohou použity jen k náhradě
škod způsobených jadernou havárií.
Charakter, formu a rozsah náhrady škod spolu se spravedlivým
rozdělením těchto náhrad stanoví
v mezích určených touto Úmluvou zákony
jednotlivých států.
Náhrady škod, pojistné prémie a částky
pocházející z pojištění,
zajištění a jiných finančních
záruk podle Článku 10 a soudní výlohy
a náhrady podle Článku 7 g) jsou volně
převoditelné mezi jednotlivými měnovými
oblastmi Smluvních stran.
a) S výjimkou případů, kdy tento článek
stanoví jiný postup, jsou pro rozhodování
v žalobách podaných podle Článků
3, 4, b a) a 6 e) kompetentní pouze soudy na území
účastnické země, kde došlo k
jaderné havárii.
b) Dojde-li k jaderné havárií mimo území
účastnických států nebo nelze-li
s jistotou určit, kde k jaderné havárii došlo,
jsou kompetentní soudy té účastnické
země, na jejímž území se nachází
jaderné zařízení odpovědného
provozovatele.
c) Jestliže budou v souladu s § a) nebo b) tohoto Článku
kompetentní soudy několika účastnických
zemí kompetence připadne:
I) pokud k havárii dojde zčásti mimo území
kterékoliv účastnické země
a zčásti na území jediné z
těchto zemí, soudům této posledně
jmenované;
II) v každém jiném případě
na soudy účastnické země určené
tribunálem uvedeným v Článku 17, jestliže
o to požádá zainteresovaná účastnická
země, protože je s věci nejúžeji
spjata.
d) Jestliže rozsudky vynesené kompetentním
soudem podle tohoto článku jsou vykonatelné
podle zákonů použitých tímto
tribunálem, jsou vykonatelné na území
každé další Smluvní strany, jakmile
byly splněny náležité formality, požadované
zainteresovanou Smluvní stranou. Žádné
další zkoumání případu
není přípustné. Toto opatření
se nevztahuje na rozsudky vykonatelné pouze předběžně.
e) Je-li proti některé účastnické
zemi podána žaloba na základě této
Úmluvy, nesmí se tato země dovolávat
právní imunity před kompetentním soudem
s výjimkou prováděcích opatření.
a) Tato Úmluva musí být aplikována
bez jakékoli diskriminace založené na národnosti
nebo místě bydliště.
b) Zákony státu a zákonodárství
státu znamenají státní zákony
a zákonodárství soudu, kompetentního
podle této Úmluvy rozhodovat o žalobách
o náhrady škod vzešlých z jaderné
havárie, tyto zákony a toto zákonodárství
se aplikují jak v otázkách meritu věci,
tak v otázkách procedurálních, které
specificky neupravuje tato Úmluva.
c) Zákony a legislativa státu musí být
aplikovány bez jakékoli diskriminace spočívající
na národnosti, sídle nebo bydlišti.
a) Je věci každé Smluvní strany přijímat
opatření, která považuje za nezbytná
pro zvýšení náhrady škody, kterou
tato Úmluva specifikuje.
b) Pokud by náhrada škody pocházela z veřejných
fondů a převýšila by 5 mil. SDR uvedených
v Článku 7, může být použití
těchto opatření, ať jsou jakékoli
formy, podřízené zvláštním
podmínkám, které částečně
omezí opatření této Úmluvy.
Opatření přijatá Řídícím
výborem podle Článku I) a II), 1 a) III)
a 1 b) přijmou ve vzájemné shodě zástupci
Smluvních stran.
Každá nesrovnalost mezi dvěma nebo více
Smluvními stranami ohledně výkladu nebo aplikace
této Úmluvy bude prozkoumána Řídícím
výborem a nedojde-li k vzájemné dohodě,
bude předložena na žádost zainteresované
Smluvní strany tribunálu, vytvořenému
Úmluvou z 2. prosince 1957 o kontrole bezpečnosti
v oblasti jaderné energie.
a) Výhrady k jednomu či více ustanovením
této Úmluvy mohou být uplatněny kdykoli
před ratifikací Úmluvy nebo připojení
se k ní nebo před tím, než byla dána
na vědomí podle Článku 23 na území,
kterého nebo kterých se toto oznámení
týká. Tyto výhrady lze přijmout jen
tehdy, jestliže s jejich zněním výslovně
souhlasili signatáři.
b) Není však třeba souhlasu signatáře,
který tuto Úmluvu neratifikoval do 12 měsíců
od data, kdy mu znění výhrady bylo v souladu
s Článkem 24 sděleno generálním
sekretářem Organizace.
c) Každá výhrada přijatá podle
tohoto článku může být kdykoli
stažena; toto stažení je třeba dát
na vědomí generálnímu sekretáři
Organizace.
a) Tato Úmluva musí být ratifikována.
Ratifikační listiny budou předloženy
generálnímu sekretáři organizace.
b) Úmluva vstoupí v platnost, jakmile ratifikační
listinu předloží alespoň 5 signatářů.
Pro každého dalšího signatáře,
který ji ratifikuje nebo potvrdí po tomto datu,
vstoupí Úmluva v platnost okamžikem předložení
jeho ratifikační listiny.
Úpravy Úmluvy se přijímají
po vzájemné dohodě všech Smluvních
stran. V platnost vstoupí, jakmile je ratifikují
nebo potvrdí 2/3 Smluvních stran. Pro všechny
Smluvní strany, které je ratifikují nebo
potvrdí po tomto datu, úpravy vstoupí v platnost
dnem jejich ratifikace nebo potvrzení.
a) Vláda kteréhokoli člena nebo přidružené
země, která tuto Úmluvu nepodepsala, se může
připojit k členství vyrozuměním
adresovaným generálnímu sekretáři
Organizace.
b) Každá vláda kterékoli jiné
země, která nepodepsala tuto Úmluvu, se může
připojit vyrozuměním adresovaným generálnímu
sekretáři Organizace, pokud s tím jednohlasně
souhlasí všechny Smluvní strany. Členství
vstupuje v platnost dnem tohoto souhlasu.
a) Tato Úmluva se uzavírá na dobu deseti
let počítáno ode dne jejího vstoupení
v platnost. Každá Smluvní strana může
ukončit na konci tohoto desetiletého období
platnost této Úmluvy vůči sobě,
pokud o tom vyrozumí generálního sekretáře
Organizace 12 měsíců předem.
b) Tato Úmluva zůstane poté v platnosti na
dalších 5 let pro Smluvní strany, které
její platnost neukončí, jak je uvedeno v
§ a) tohoto článku, a dále na další
pětiletá období kvůli Smluvním
stranám, které své členství
v průběhu některého z těchto
období neukončí výpovědi, zaslanou
generálnímu sekretáři Organizace 12
měsíců předem.
c) Generální sekretář Organizace svolá
konferenci, která prozkoumá množnosti této
Úmluva 5 let po jejím vstupu v platnost nebo kdykoli
jindy na požádání jedné Smluvní
strany a to do 6 měsíců od podání
této žádosti.
a) Tato Úmluva bude uplatněna na metropolitní
území Smluvních stran.
b) Kterýkoli signatář nebo každá
Smluvní strana může v okamžiku podpisu
nebo ratifikace této Úmluvy nebo při svém
vstupu do této úmluvy nebo kdykoli později
vyrozumět generálního sekretáře
Organizace o tom, že ta.to Úmluva se bude vztahovat
i na její území, včetně území,
za něž tato Smluvní strana odpovídá
v mezinárodních vztazích, na něž
se podle a) tohoto článku nevztahuje, a které
v tomto vyrozumění vyjmenuje. Toto vyrozumění
může být staženo, pokud se o tom rok dopředu
uvědomí generální sekretář
Organizace.
c) Území Smluvní strany včetně
těch, za něž je v mezinárodním
styku odpovědna a na něž se tato Úmluva
nevztahuje, se pro účely této Úmluvy
považují za neúčastnický stát.