Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Miroslava Řezníčka na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe a ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane ministře,

obracím se na Vás s interpelací ve jménu občanů Sokolovska, těžce postižených výsledky pronájmu částí státního podniku AGP Sokolov majiteli soukromé firmy Lotos JUDr. Karlu Haisovi.

Vyžádal jsem si výsledky oficiálních šetření a nechal jsem si zjistit též názory zaměstnanců firmy, některých jejich obchodních partnerů i odborářských pracovníků. Závěry jsou shrnuty v přiložené Důvodové zprávě. Ačkoli nezachycuje celou šíři problematiky a přirozeně ani okolností za nichž došlo k náhlé změně postoje státních orgánů vůči firmě Lotos, jsou zjištěné skutečnosti natolik závažné, že kopii interpelace zasílám jako podnět Nejvyššímu kontrolnímu úřadu.

Žádám o sdělení jaká opatření hodláte učinit

a) aby se neopakovala situace, kdy právní jistoty byly narušovány způsobem hospodaření na státním majetku a to za účasti pracovníků státních orgánů.

b) aby byly řádně vyšetřeny všechny aspekty tohoto případu, včetně politických.

c) aby bylo zabráněno aktivitě vedoucích pracovníků státních orgánů a podniků, směřující v rozporu s mezinárodními závazky republiky i s opakovanými sliby vládních představitelů k převodu majetku do rukou odsunutých sudetských Němců.

d) aby bylo vyšetřeno, zda se zodpovědní pracovníci státních orgánů nedopustili zanedbání služebních povinností, popřípadě trestných činů. Jmenovitě jde o bývalého I. náměstka ministra zemědělství ing. Tlustého, bývalého ředitele odboru privatizace MZe a současného I. náměstka ministra zemědělství ing. Burdu, ředitele regionálních (později územních) odborů MZe a jejich detašovaných pracovišť ing. Hrušku, ing. Hlaváčovou a současného ředitele AGP Sokolov ing. Valíčka.

Důvodová zpráva

Firma Lotos vznikla v roce 1991, kdy se JUDr. Karel Hais, dříve vedoucí činitel podnikatelských svazů a vysoký státní úředník, rozhodl využít příležitosti při tehdy preferovaném pronajímání státního majetku v zemědělství podnikatelům, kteří měli prokázat přednosti privatizace.

V května 1991 a dalších měsících uzavřel s tehdejším Zemědělským podnikem Sokolov a později Agropodnikem Sokolov jakožto jeho právním nástupcem základní smlouvy o pronájmu odštěpných závodů tohoto podniku, upřesněné a zčásti změněné pozdějšími dodatky. Dalšími jeho aktivitami se tato zpráva nezabývá, neboť nesouvisejí bezprostředně se zemědělstvím.

Od 1.6. 1991 začal Dr. Hais hospodařit v dosavadních odštěpných závodech (oz) Lítov a Dolina, od 1.7. 1991 v oz Dolní Nivy a ZaO (později Agroservis) Sokolov. Ke 22.4. 1992 narostly nezaplacené pohledávky AGP Sokolov u Dr. Haise na 49 485 225, 10 Kčs. Ředitel podniku přikročil k jejich vymáhání. V téže době se vyhrotily i konflikty dr. Haise se zaměstnanci Lotosu a v srpnu 1992 skončily pravidelné výplaty mezd v zemědělském úseku. Od 26.10. 1992 probíhala v Lotosu s přerušením až do 26.2. 1993 prověrka Ministerstva státní kontroly (MSK), od ledna 1993 sledovala Státní veterinární správa stav dobytka a nakládání s ním. Od počátku března proběhla kontrola Ministerstva zemědělství (MZe). Případem se začala zabývat i policie a od 23.6.1993 (resp. od 26.6. dle rozhodnutí soudce) je dr. Hais ve vyšetřovací vazbě v Plzni. AGP Sokolov jde v rozporu s původním rozhodnutím do likvidace.

Z tohoto přehledu se zdá být všechno jednoznačné. Zabýváme-li se však událostmi podrobněji, nezachycuje obraz pouze krach podnikatele, oprávněně postiženého státními orgány, ale také nedostatky a přímo podezření vzbuzující počínání těchto orgánů. Napovrch vyplouvá i podíl legislativních norem a v neposlední řadě zemědělské politiky vlád. Dokumentují to následující okruhy problémů:

Náležitosti nájemních smluv a jejich dodatků.

Smlouvy i jejich dodatky se vyznačují mimořádným počtem nedostatků, od ryze formálních až o věcné. Nesouhlasí v nich vzájemně ani data narození dr. Haise, v některých důležitých ustanoveních je text zkomolen až ke ztrátě s smyslu. Všechny jsou uzavřeny s fyzickou osobou, přitom však podepsány za firmu Lotos a opatřeny jejím razítkem. Není tedy jasné ani to, s kým jsou vlastně po právní stránce uzavřeny.

V době uzavírání smluv navíc stále ještě platil Hospodářský zákoník, stanovící možnost pronajímání věcí i pozemků státních podniků v přesně vymezených případech, zejména při nepotřebnosti či přebytečnosti. V případě pozemků bylo nezbytné předchozí vyjádření národního výboru (tehdy již příslušného okresního či místního úřadu). Ačkoliv však smlouvy byly uzavřeny ke 31. 5. a 1. 7., je vyjádření přednosty Okresního úřadu Sokolov ing. Josefa Michalského datováno až 22.11.1991. Navíc se odvolává při svém souhlasu na paragraf 64, odst. 3 Hospodářského zákoníka, který se dané problematiky vůbec netýká.

Ačkoli se jedná o nájemní smlouvy, obsahují ustanovení o prodeji zásob a případně celého majetku nájemci, což by v některých případech mohlo představovat obcházen právních předpisů převodem majetku. V době uzavření smluv navíc neměl dr. Hais oprávnění podnikat na úseku zemědělské výroby, které obdržel až 1. 10. 1991 na IČO 132 50 483. Podle tehdy platných právních předpisů by samo uzavření smluv mohlo představovat nedovolené podnikání a napomáhání k němu.

Také finanční ustanovení smluv, týkající se vztahů mezi nájemcem a AGP Sokolov obsahují kromě již uvedených nejednotných a někdy přímo zmatečných formulací, z nichž nejsou povinnosti stran patrné, některé pochybné prvky, napadané později zprávou MSK. Hlavně však dodatky smluv snížily původně dohodnutá nájemné o částku 2 734 567, 15 Kčs.

Otázka záměru či neodbornosti

Je zvláštní, že JUDr. Hais, jakožto osoba s právnickým vzděláním a přední činitel podnikatelských svazů, se nepozastavil nad těmito okolnostmi. Z toho však nelze uzavírat, že by šlo jednoznačně o jeho aktivitu, neboť stejným způsobem byly uzavřeny i smlouvy s dalšími nájemci. Všechny tyto smlouvy koncipoval, a původní podepsal, stejně jako některé dodatky, ekonomický náměstek státního podniku Milan Nenádl.

Ten také nesplnil tak závažnou pracovní povinnost, jako byla včasná fakturace Lotosu za odkoupené zásoby. Správa kontroly MZe o to výslovně říká: "Nedostatkem v činnosti bývalého vedoucího ekonoma p. Milana Nenádla lze označit skutečnost, že

faktury za zásoby, které byly v souladu se smlouvou odprodány a předány dnem účinností smluv (tedy k 1.6.1991 a k 1.7.1991) byly vystaveny s několikaměsíčním odkladem. Takto 3-4 měsíce st. podnik úvěroval nájemce a prodlužoval dobu, po kterou měly být faktury nájemcem uhrazeny. Tento pracovník připravoval též dodatky k HS, ve kterých tuto skutečnost smluvně "přikryl" a potvrdil jako oprávněnou hospodářskou operaci s možností realizace úhrad de facto až do konce roku 1991. "..."Pozdějším vystavením fakturace za zásoby byla v podstatě firma pana dr. Haise úvěrována ze státních prostředků Dohoda o dokladu fakturace ze strany pronajímatele, a tím i odkladu úhrad ze strany nájemce zřetelně od samého počátku zvýhodňovala nájemce. Zakládala též nepřímo škodu státnímu podniku z titulu financování podnikatele dr. K. Haise na úkor úvěrů AGP Sokolov. Za období od 1.7.1991 do 31.12.1991 činily úroky z úvěrů 6 361 000,- Kčs (zaokrouhleno)."

Náměstek Nenádl byl sice v září 1991 odvolán z funkce, ani tím však jeho zajímavá podivná aktivita neskočila. Výpočetní technika, bezplatně převedená a pronajatá AGP Sokolov Městskému úřadu Horní Slavkov, se totiž prostřednictvím Domu pionýrů a mládeže dostala k firmě Lotos, která ještě v době kontroly MZe (tj. v březnu 1993) neplatila za tuto techniku nájemné ani ji nevrátila. Ředitelkou Domu pionýrů a mládeže byla manželka náměstka Nenádla.

Obecné podmínky privatizace

Otázka nezaplacení nájemného a dalších pohledávek se vine jako červená nit celým případem. Z textu smluv jasně vyplývá, že všichni účastníci - tady nejen dr. Hais a AGP Sokolov, ale i další nájemci - počítali, že od 1.1.1992 bude již plně převeden majetek státního podniku na nájemce. Smlouvy dokonce stanoví v některých případech sankce pro případ, že se tak nestane. Pokud získali úvěry k zakoupení majetku do tohoto termínu a navíc se dohodli o odložení některých plateb na dobu po tomto datu, nutně se museli při nenaplnění svého záměru dostat do vážných potíží.

Tomu odpovídá jednání ředitele AGP Sokolov ing. Jana Zichy a dr. Haisem dne 11.3.1992, na němž bylo dohodnuto, že Lotos dá splátky 15 mil Kčs a zbytek doplatí až po privatizaci. Také při jiných příležitostech dr. Hais prohlašoval, že je ochoten složit dlužné částky na zvláštní fond, ale uvolnit je z něj až po privatizaci, neboť je jejím stálým odkládáním poškozován. Totéž ostatně tvrdí spolu s ním i další nájemci v dopise ministrovi pro Správu národního majetku a jeho privatizaci ze 12.2.1992.

Odvolávají se na povinný privatizační projekt podaný v první vlně "velké privatizace" 1.10.1991, který pro AGP Sokolov zpracovali. Tento projekt také doporučil regionální odbor MZe dne 4.11.1991 a meziresortní komise dne 13.3.1992. Vzhledem k tomu, že komise zasedala dva dny po uvedeném jednání mezi ředitelem AGP Sokolov a dr. Haisem by se dalo soudit, že komisi nijak nevadily tehdy již téměř padesátimilionové dluhy Lotosu vůči státu v rozhodnutí převést pronajatý majetek na tuto firmu.

Chování státních úředníků

Je otázkou, zda meziresortní komise brala v úvahu situaci nájemců po odložení privatizace, nebo zda nerozhodovala dostatečná kvalifikovaným způsobem. Zmatečností a povrchností práce komise se totiž v té době zabýval i Zemědělský výbor České národní rady, v němž se člen komise dr. Beran hájil naprostým nedostatkem času pro jednání v zájmu urychlení privatizace. Z toho důvodu odmítal poukazy poslanců na zodpovědnost komise za učiněna rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že komisi vedl první náměstek ministra zemědělství ing Vlastimil Tlustý a jejími členy byli kromě ing. Tomáška i další lidé zodpovědní za stálé novelizace zákona o půdě a další legislativy představující hlavní překážky pro realizaci původních privatizačních projektů, lze předpokládat i naznačené pochopení pro situaci zájemců. Přinejmenším někteří z nich však mohli a dokonce měli (např. náměstek Tlustý) úřední povinnost situaci v privatizovaných podnicích znát.

To se týká zejména ing. Burdy, tehdejšího ředitele odboru privatizace MZe a dnešního nástupce ing. Tlustého ve funkci prvního náměstka ministra zemědělství. Jemu i dalším statním úředníkům však byla situace AGP Sokolov buď lhostejná nebo podřídili své jednání dogmatu privatizace za každou cenu případně dalším zřetelům.

Proto asi vedoucí detašované pracoviště Sokolov regionálního odboru MZe ing. Jiří Hruška vydal dne 1.3.1992 s odvoláním na doporučení meziresortní komise (která je ve skutečnosti vydala až 13.3.) firmě Lotos vyjádření pro Eurobanku, v němž konstatuje, že očekává realizaci kupní smlouvy pronajatého majetku firmou Lotos do poloviny roku 1992. Ing. Burda výslovně potvrdil dr. Haisovi, že "část agropodniku Sokolov s.p., se bude privatizovat přímým prodejem 4 C firmě Lotos". Toto potvrzení není datováno, ale ověřeno 5. dubna 1992 státním notářstvím v Sokolově. Nakonec i ředitel AGP Sokolov vydal 8. 7. 1992 dr. Haisovi potvrzení téhož druhu. To bylo již po předání přepracovaného privatizačního projektu, předaného zakladateli k posouzení 22.6. 1992.

Připomínáme, že tyto tzv. aktualizované povinné projekty vypracovávaly všechny státní statky s výjimkou jediného, který byl privatizován již v první vlně. Důvodem byly změny zemědělské legislativy, zejména stálá novelizace zákona o půdě, o něž se tolik přičinili členové meziresortní komise a vedoucí pracovníci MZe, jmenovitě náměstek Tlustý i jeho nástupce Burda. Vzhledem k jejich pozitivnímu stanovisku vůči záměru Lotosu není divu, že ředitel AGP Sokolov vydal zmíněné potvrzení, když z jeho důvodové zprávy aktualizovanému projektu ze 2.7.1992 a projektu samého vyplývá Lotos jako nabyvatel OZ Lítov, Krajková a agroservis Sokolov.

Vzhledem k tomu, že dle legislativy založené již zákonem o státním podniku z jara 1990 je každý ředitel státního podniku vydán na milost a nemilost nadřízeným, takže hospodářská samostatnost podniků je daleko menší než kdykoliv po roce 1948, mohl těžko postupovat jinak. Jeho faktický nadřízený jednal tak, že správa kontroly MZe výslovně konstatuje: Bývalý vedoucí detašovaného pracoviště RO MZe ČR v Sokolově ing. Hruška, ačkoliv byl o problémech ve vypořádání finančních závazků mezi nájemcem a státním podnikem informován" ... nevyužil možností daných mu ustanovením paragraf 118, odst.1 zákona č. 103/1990 Sb. (novelou hosp. zákona) k včasnému a důslednému řešení vzniklého stavu. Mohl uložit ve své působnosti opatření, která by vedla k minimalizaci škod a ztrát na státním majetku a pohledávek formou zástavního práva na majetku dr. Haise nebo odstoupit od smluv v důsledku způsobených škod na zvířatech, základních prostředcích a jiných nedostatků v hospodaření." Místo toho naopak dle téže správy "ke snižování výše nájemného a snižování hodnoty prodávaných zásob proti původním HS docházelo s plným vědomím a souhlasem vedoucího detašovaného pracoviště Sokolov RO MZe ČR ing. Hrušky.

Přesto, že HS jednoznačně řešily způsob financování oprav ZP a další investiční výstavbu, další dodatek HS, ve kterém budou specifikovány vzájemné závazky ve věci financování oprav budov a technologie. Požadovat na jedné straně vzájemné odsouhlasení dlužných částech a na druhé straně uzavření dohody o způsoby platby, přestože tyto částky byly už delší dobu obecně známy."..." Toto opatření jen prodlužovalo bezúročné úvěrování nájemce. Tímto dopisem zasahoval vedoucí detašovaného pracoviště Sokolov do sporu ve věci dlužných částek neplacených nájemcem a ve věci změny již dříve schválených HS mezi nájemcem a pronajímatelem. Tímto nepřímo umožňoval nájemci dr. Haisovi vytvářet prostor pro požadavky na financování na zabezpečení provozních činností, přesto tento se zavázal hospodařit na vlastní účet. Na to dne 5.3.1992 nájemce dr. Hais požádal AGP Sokolov o poskytnutí nezbytných finančních prostředků pro zabezpečení nutných provozních činností na všech závodech a dále předložil AGP Sokolov přehled skrytých vad a nepoužitelných základních prostředků v celkové hodnotě 19 415 395,- Kčs.

V důsledku prokazatelného podpory nájemce lze závěrem vyvodit, že vedoucí detašovaného pracoviště Sokolov RO MZe ČR ing. Hruška schvaloval, potvrzoval a inicioval skutečnosti, která vedly ve svém důsledku ke škodám a ztrátám na státním majetku."

Vytýká-li tedy správa kontroly MZe řediteli AGP Sokolov, že souhlasem s podmínkami dr. Haise při jednání 11.3.1992 "de facto znemožnil soudní vymáhání pohledávek, umožňoval úvěrovat dlužníka - nájemce dr. Haise - ze státních prostředků bezúročným způsobem ve výši 34 825 225,- Kčs a zavazoval státní podnik k souhlasu s tito nevýhodnými podmínkami", pak to zjevně učinil pod nátlakem nadřízeného. Je otázkou nakolik tento nátlak spolupůsobil i při prodeji dvou rodinných domů z majetku AGP Sokolov rodině správce firmy Lotos Karla Petruse hluboko pod cenou znaleckého posudku v době, kdy již ředitel AGP Sokolov vymáhal na firmě Lotos dlužné částky.

Poté co se o stanovisku ing. Hrušky přesvědčila z dopisu ředitele AGP Sokolov dne 5.3.1992 Okresní prokuratura v Sokolově, začaly jevit pozoruhodný nezájem o podnikatelské praktiky firmy Lotos. Na tom ztroskotala i snaha ředitele AGP Sokolov vymáhat dlužné pohledávky prostřednictvím akciové společnosti Credit Management. Tato společnost podala na základě mandátní smlouvy s AGP Sokolov Generální prokurátor České republiky dne 21.8.1992 podnět k zahájení trestního stíhání JUDr. Haise, ale dopisem Okresní prokuratury Sokolov z 11.11.1992 jí bylo oznámeno, že podání bylo podle paragrafu 159 odst. 1 trestního řádu odloženo (tj. že prokuratura se jím vůbec nebude zabývat). Z týchž důvodů patrně Credit Management odstoupil již 10.7.1992 od vymáhání pohledávky ve výši cca 200 000,- Kčs na firmě Lotos pro jiného klienta.

Pracovně-právní záležitosti

Při takovémto postoji státních orgánů si mohl dr. Hais dovolit nerespektovat ani zákoník práce. Obcházel ho již v roce 1991 tím, že jmenoval - nejen vedoucí, ale i řadové - pracovníky do funkcí, přičemž odvoláním z nich končil pracovní poměr. Toho využíval k potlačování kritiky zaměstnanců, pro něž měl a má neúspěch jeho podnikatelského záměru patrně nejtěžší důsledky.

Zaměstnance pobouřila zejména skutečnost, že dle zpráv tisku věnoval dr. Hais na plesu podnikatelů v roce 1992 do tomboly osobní automobil Favorit. Vzápětí na odborové schůzi 25.3. upozornili, že zaměstnancům Lotosu nechtějí jiné firmy nic prodat, neboť Lotos neplatí pohledávky a právě tak v době těchto gest majitele nejdou ani potřebné finanční prostředky do výroby.Odezvou bylo v dubnu okamžité propuštění ředitele zemědělské výroby, který nedostatečné financování provozu kritizoval.

V květnu následoval další střet s odbory, kvůli tomuto případu a kvůli neplnění kolektivní smlouvy již tak špatné vztahy mezi vedením firmy a zaměstnanci se zhoršily, když v srpnu začaly váznout výplaty mezd. Pokusy řešit finanční potíže zastavením výplaty záloh z důvodů údajně technických byly neúspěšné a zaměstnanci nakonec pohrozili stávkou k 17. listopadu 1992. K té nedošlo jen proto, že po jednání odborů s ředitelem AGP Sokolov ing. Zíchou a ředitelem Územního odboru MZe ing Knobem dr Hais nakonec podepsal příslušná ustanovení kolektivní smlouvy.

Dle údajů odborů však ustanovení nebyla plněna a jednotlivé úseky (farmy) si pomohly tak, že místo platů začaly vyplácet z vlastních tržeb zaměstnancům minimální částky na přežití. O tom, že nejde o údaje smyšlené, svědčí skutečnost, že z dosud podaných pracovně-právních žalob byla firma Lotos odsouzena ve čtyřech případech žalob pro zneužití paragrafu 53 zákoníku práce (hrubé porušení pracovní kázně) jako výpovědního důvodu a ve čtrnácti případech k vyplacení dlužných částek mzdy.

Kontroly

Takové podmínky činnosti se přirozeně promítly o hospodaření. S tím souvisí i aktivita veterinářů. V lednu a únoru 1993 šetřila Okresní veterinární správa (OVS) Cheb podmínky v živočišné výrobě firmy Lotos. 1.3.1993 upozornil ředitel OVS Cheb MVDr. J. Liška ředitelku zemědělské výroby Lotosu pí Zíchovou, že krmné směsi mají nekvalitní složení a že "řada dojnic, zejména v poporodním období, je silně podvyživená." 17.3.1993 vydal závazný pokyn k nápravě nedostatků. Protože na něj firma nereagovala a výsledky dalšího šetření 7.4. nebyly o nic lepší, udělil 31.5.1993 dr. Haisovi pokutu 5 000,- Kčs. O těchto svých opatřeních informoval dopisem ze 17.3.1993 ústředního ředitele Státní veterinární správy MVDr. Kozáka a ten zas ministra zemědělství J. Luxe.

Oproti některým líčením masových sdělovacích prostředků je ovšem třeba konstatovat, že u firmy nedocházelo k týrání zvířat a že krmné dávky byly zejména v zimním období sice nízké a nekvalitní, přesto však nad hranicí dávek záchovných. Z finanční situace firmy zjevně souvisí nejen tato okolnost, ale i další, totiž konstatování "velmi dobrého" výživného a dobrého zdravotního stavu skotu na pastvinách při kontrole 29.7.1993.

Tehdy byl majitel firmy již ve vyšetřovací vazbě, ke které se chýlilo po náhlém obratu postoje státních orgánů vůči němu na podzim 1992. Okresní prokuratura Sokolov sice ještě 11.11. odložila žalobu Credit Managementu, ale od 26.10. probíhala již v AGP Sokolov kontrola Ministerstva státní kontroly (MSK), zaměřená nejen na vztahy s firmou Lotos, ale obecně nájemní smlouvy a hospodaření se státními prostředky. Skončila po blíže neurčeném přerušení až 26.2.1993. Nad některými jejími výsledky a důsledky se nelze než pozastavit.

Protokol o výsledcích je byrokratický dokument, zabývající se čistě formální stránkou věci a důsledně opomíjející příčiny. Po součtu pohledávek u AGP Sokolov u nájemců prostě konstatuje jako závadu nevypovězení smluv, jimiž se pracovníci zřejmě detailně nezabývali. To je patrné nejen z ignorování odlišných textů týchž ustanovení v jednotlivých smlouvách, ale i z kritiky ředitele AGP Sokolov za poskytnutí finančních prostředků na generální opravy pronajatých základních prostředků ve výši 1 400 000,- Kčs nájemci, ačkoli jasné ustanovení o tom obsahují pouze některé smlouvy.

Nejpodivnější je však kritika ředitele AGP Sokolov za to, že dotační prostředky ve výši 3 858 791,- Kčs nepřevedl na nájemce, ale dohodl s ním vzájemný zápočet pohledávek. Formálně je patrná výtka v pořádku, jen dokonalý úřední šiml však může ignorovat skutečnost, že převedením dotací na nájemce by se staly nedobytnými další téměř 4 mil. Kčs, které takto aspoň sloužily k úhradě nezaviněné platební neschopnosti AGP Sokolov, včetně jeho správného konstatování, že dotace byla poskytnuta zpětně na rok 1991 a tudíž čerpána formou zápočtu pohledávky i na hospodaření podniku před pronájmem jeho částí. Podle ing. P. Stefanoviče, ředitele oblastního oddělení MSK, nejsou okolnosti použití dotace obsahem protokolu a proto je nelze přijmout jako námitku.

Nejzávažnější je fakt, že protokol, na jehož základě byl odvolán dosavadní ředitel AGP Sokolov ing. J. Zicha, sepsala kontrolní skupina jejímž členem byl též ing. Karel Valíček, dnešní ředitel AGP Sokolov. Do této funkce byl jmenován 15.3.1993, tedy šestnáct dnů po skončení akce. Nemáme-li pochybovat o nezaujatosti komise, musíme vyslovit uznání MZe za nezvykle rychlý výběr a jmenování nového ředitele.

Vadou na kráse postupu zakladatele je ovšem fakt, že tento rychle vybraný ředitele

stáhl žalobu na Lotos, podanou 18.12.1992 svým předchůdcem ve věci vymáhání pohledávek ve výši 46 279 317,- Kčs. Důvodem byl nedostatek finančních prostředků na složení soudního poplatku. Ing. Karel Valíček patrně přehlédl skutečnost, že poplatek (v maximální výši 100 000,- Kč) může soud na základě žádosti snížit, prominout či stanovit jeho postupné splácení, popř. stanovit odklad platby.

Za ředitelování ing. Valíčka proběhal kontrola MZe, kterou ministr Lux vyslal na základě několika stížností, včetně dopisu sedmdesáti tří zaměstnanců firmy Lotos a výzvy na sjezdu odborových pracovníků v zemědělství 19.-22. 1993. Tato kontrola se zabývala situace opravdu zevrubně a věcně, přestože neměla oprávnění jít za rámec hospodaření Lotosu s pronajatými prostředky a převodů majetku AGP Sokolov. Lze jen litovat, že se ministerstvo situací tohoto podniku nezabývalo dříve, ať již z jakýchkoli důvodů.

Další události

Souběžně s kontrolními orgány postupovala policie. Kriminální služba sokolovského okresního ředitelství policie ČR rozesílala firmám v regionu 11.1.1993 dotazník na obchodní vztahy s firmou Lotos. Poté byl dr. Hais vyslýchán na svobodě a 22.6.1993 vzat do vazby, aby se nemohl skrývat, uprchnout nebo působit na svědky. Vyšetřován je pro zpronevěru, které se měl dle usnesení Krajského úřadu vyšetřování policie ČR Plzeň dopustit tím, "že v době od 1.7.1991 do 11.6.1993 v Sokolově a jinde z pronajatých hospodářských zvířat státního podniku Agropodnik Sokolov si přisvojil a prodal, případně dal porazit nejméně 600 krav, 64 býků, 255 jalovic, 324 telat, 340 ovcí, 1 121 prasat a 80 volů v hodnotě nejméně 7 450 271,- Kč a ztržené peníze si přisvojil."

Chatrnost obvinění je patrná i laikovi. Přestože od původního záměru prodat "zásoby dobytka" ing. Haisovi na podzim 1991 ředitel AGP Sokolov odstoupil, patří porážky dobytka k běžnému hospodaření podniku a nelze vážně očekávat, že by nájemce nechal pronajatá zvířata uhynout sešlostí věkem. Neoprávněné přisvojení tržeb za tato zvířata bude při povaze nájemních smluv i organizačním uspořádáním firmy Lotos velice obtížné prokazovat. Je opravdu s podivem, že něčeho takového si nepovšimli vyšetřovatel, krajská prokuratura ani krajský soud.

V souvislosti se vším, co bylo řečeno výše, se nabízí jiné vysvětlení: koncem roku 1992 se postoj státních orgánů vůči firmě Lotos zásadně mění. Ať již bylo příčinou cokoli, při jednání na ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci dne27. 1. 1993 byl dr. Haisovi předán dříve nedoručitelný dopis, zamítající jeho privatizační projekt. Společné stížnosti dr. Haise a ostatních tří nájemců nebylo vyhověno, stejně jako další stížnosti ze 26.5.1993, kterou dr. Hais zaslal ministru zemědělství J. Luxovi.

Místo toho začalo další kolo hry. MZe ujišťovalo některé pisatele stížností na firmu Lotos ještě 21.6.1993, že "v nově zpracovávaném zakladatelském privatizačním projektu bude navržen jiný způsob privatizace majetku, který v současné době užívá pan JUDr. Hais, a to ve prospěch dalších zájemců", psala dr. Haisovi již 18.6.1993 Ředitelka Územního odboru MZe ČR Sokolov ing. Jitka Hlaváčková však napsal, že "Státní podnik Agroservis Sokolov půjde do likvidace". To pak potvrdil dopisem z 19.7.1993 i ředitel odboru 410 MZe ing. Jiří Stehlík. Všechny privatizační projekty se tak staly bezpředmětnými. V souvislosti se vzetím dr. Haise do vazby došlo mezitím k aktivitám místních orgánů, které by mohly neinformovanost MZe o osudu AGP Sokolov (vyplývající z rozdílu dat dopisů v předchozím odstavci) objasnit ze zajímavého úhlu.

Podle snadno ověřitelného tvrzení pracovníků firmy Lotos přineslo zprávu o vzetí dr. Haise do vazby již ranní vydání plzeňského týdeníku ze 23.6.1993, ačkoli k rozhodnutí o tom došlo až během dopoledne. Současně zaslal ředitel AGP Sokolov ing. K. Valíček dr. Haisovi písemnou výstrahu s výzvou, aby do 30.6. vyplatil dlužné nájemné.

Jelikož dr. Hais požadavek nesplnil, zaslal ing. Valíček na jeho sokolovskou adresu ve středu 30.6. sdělení, že následující den (tj. 1.7.) bude přebírán majetek a to od 8.00 na bývalém OZ Dolina, od 11.00 na bývalém OZ Dolní Náivy, od 14.00 na závodě Zásobovací a Obchodní a od 17.00 na závodě Zem. služby Lítov. Ačkoli věděl, že se dr. Hais nachází ve vazbě v Plzni, žádal současně na sokolovskou adresu o písemnou plnou moc pro pověřence k předání majetku s tím, že nebude-li mu předložena, bude majetek převzat bez účasti zástupce firmy Lotos. Obdobné výzvy opakoval ještě k 15. 7. a k 18. 7. , což je ve státě, který se nazývá právní, jistě neobvyklý postup.

Aktivita ředitele AGP Sokolov, který krátce před tím zmařil snahu svého předchůdce vymoci pohledávky soudně, by se snad dala chápat jako opožděná svědomitost, nebýt velice zvláštních okolností likvidace AGP Sokolov. V těchto dnech se totiž do objektů stále ještě pronajatých firmou Lotos dostavil zástupce německé firmy AGRO REINHARD, který se odvolává na příslib a připravené smlouvy s ing. Valíčkem a ředitelkou Územního odboru MZe ing. Hlaváčkovou, že během čtrnácti dnů všechny zemědělské objekty odkupuje. Nevíme sice zda název firmy souvisí se jménem někdejšího protektora Heydricha, podle důvěryhodných informací je však zájemcem jeden z odsunutých sudetských Němců.

Ze všech uvedených skutečností vyplývají následující závěry:

a) Firma Lotos měla při svém založení silnou politickou podporu, která se projevovala mimo jiné tím, že státní orgány kryly a někteří jejich činitelé dokonce iniciovali nedodržování právního řádu z její strany, zatímco jiní ve snaze privatizovat majetek státního podniku v její prospěch přinejmenším zanedbávali své povinnosti.

b) Přes tuto podporu nebyla firma schopna nejen prosperovat, ale ani přežít v podmínkách liberalistické zemědělské politiky vlády, kontrastující právě na Sokolovsku se situací na druhé straně hranice, kde mají zemědělci ve stejných přírodních podmínkách výrazně vyšší státní podporu, jak dokládá toto srovnání:

V Německu jsou subvence vyšší než průměr ES a v Bavorsku vyšší než průměr Německa.

c) Neprokázalo se, že by soukromý podnikatel hospodařil automaticky lépe než státní podnik. Privatizační a jmenovitě restituční legislativa naopak zhoršuje možnosti podnikání všech subjektů, nejen státních podniků.

d) Ve snaze zakrýt tyto skutečnosti začal být majitel firmy Lotos dr. Hais postupně představován jako atypický případ "megalomanského podnikatele" a naopak státní orgány, které jej dlouho kryly, jako zastánci práva a spravedlnosti vůči jedinci, kompromitujícímu svými ryze osobními nedostatky správnou politiku vlády.

e) Někteří pracovníci státních orgánů nastolují při postupu vůči firmě Lotos stejnou právní nejistotu, jako kdysi při její podpoře.

f) Ve snaze plnit politickou linii vládní koalice, symbolizovanou v daném případě jednáním se sudetoněmeckou landsmanschaftem, porušují místní orgány dokonce mezinárodní závazky republiky, jmenovitě ustanovení Pařížské reparační dohody z roku 1945, zavazující nás nepřipustit, aby se majetek konfiskovaný sudeťákům vrátil do německých rukou.

Ze všech těchto důvodů je třeba odmítnout snahu zneužít krachu firmy LOTOS k odvedení pozornosti od krachu vládní zemědělské politiky. Dr Hais tuto politiku využíval ke svým záměrům, nebyl však jejím iniciátorem. V současné době se praktiky u něj užívají bez něj a dokonce proti němu způsoby, neslučitelnými se zásadami právního státu a k cílům, neslučitelným s českými národními zájmy. Vyměnily se jen figurky, skandální hra však pokračuje za kouřovou clonou údajně snahy o nápravu situace a postih viníka.