Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jiřího Šolera na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa uxe. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane ministře,

na minulém plénu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byla vedena bohatá diskuse o prorůstání současného politického systému prvky jak komunistické tak nacistické totality. Nestačí, že hlavou státu je synovec gestapáckého katana Miloše Havla, navíc se počítá s předáním bývalého vojenského prostoru Ralsko kolaborantskému rodu Waldštejnů. Bohužel jsem se přesvědčil, že pronikání kolaborantských šlechtických rodů zřejmě ohrožuje i moje trvalé bydliště, proto se s celou problematikou obracím na Vás.

Jsem občanem a členem místního zastupitelstva městské části Praha Zbraslav. Místní zámek, mnoho polností a lesních porostů zde bývalo ve vlastnictví pana Cyrila Bartoně, rytíře z Dobenína (podle jiných konvencí Bartoně-Dobenína), a podle všeho by jim měl být v rámci restitucí vrácen.

V poslední době jsem prostudoval mnoho materiálů o době nacistické tyranie, která mé tak mnoho společných prvků s tyranií komunistickou i se současnou tyranií neokomunistickou! V knihovničce Aktualit, kterou vydává nakladatelství Svoboda Praha a kterou rediguje Gustav Bareš vyšel v lednu 1946 svazek Vojtěcha Dolejšího "Vyháníme cizáckou šlechtu z české půdy". Na straně 19 této publikace jsem mezi kolaborantskými rody našel i zmínku o rodu Bartoňů z Dobenína:

Na první pohled by se zdálo, že české jméno Bartoň se do této společnosti dobře nehodí. Také opravdu modrá krev pánů Bartoňů datuje se teprve do minulého století, kdy zbohatlý náchodský textilní fabrikant zatoužil po tom, aby jeho jmění bylo prezentováno také důstojným titulem, proto si koupil od nebožtíka císaře Františka Josefa L rytířský predikát. Za peníze všechno, i modrá krev. Sice jenom rytíř, ale přece jenom šlechtic. A nutno uznat, že novopečený rod rytířů z Dobenína se snažil vyrovnat druhým šlechtickým rodům, jejichž předkové obšťastnili naši zemi již po Bílé Hoře. Z Náchoda zakoupili se Bartoňové v Novém Městě n. Met. a ve Zbraslavi. Když nastalo zvýšené ohrožení republiky naším velikým sousedem, podporoval pan Bartoň šedé košile, které uměly zdvíhat ruce k arijskému pozdravu stejně vysoko, jako hnědé košile na druhé straně hranice. Bartoň rytíř a Dobenína byl proto zvláště vhodnou osobou pro funkci místopředsedy České ligy proti bolševismu. Uznejme tedy, že třeba rodokmen pánů z Dobenína je ještě velmi mladý a nepopsaný, bylo by černým nevděkem, kdyby nebyl zařazen po bok starších šlechtických rodin, jako jsou Czernínové, Dobrzenští, Mladotové a Kinští.

Tolik dobové anály. Název ligy proti bolševismu působí v současnosti spíše příznivě. Ovšem po nacistické okupaci, kdy udání i takové organizace končívalo v koncentračním táboře nebo pankrácké sekyrárně, znělo asi méně příjemně. Zvláště když např. v rámci komunistického odboje položil na Zbraslavi svůj život i místní lékař a český spisovatel MUDr. Vladislav Vančura. Konečné zařazení této organizace do dobového kontextu ovšem umožní Dekret presidenta republiky Dr. Beneše 17/1945 Sb. ze dne 19. června 1945 o národním soudu. § 2 tohoto dekretu říká:

Dopustili-li se činů trestných podle dekretu presidenta republiky ze dne 10. června 1945 č. 16 Sb., o potrestání nacistických zločinců, zrádců s jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (v dalším retribuční dekret), státní president tzv. protektorátu, členové tzv. protektorátních vlád, členové ústředního vedení vlajky, členové Kuratoria pro výchovu mládeže, členové výboru a činovníci České ligy proti bolševizmu, vedoucí činovníci národní odborové ústředny zaměstnanců a svazu zemědělství a lesnictví, novináři, kteří propagačně sloužili vládě vetřelců v denním tisku, nebo vůbec osoby, které byly vedoucím postavením v životě politickém, vysokým úřadem, vysokou funkcí velitelskou nebo význačným místem v životě hospodářském vázány být svým spoluobčanům vlasteneckým vzorem,

Konečně podle § 4:

Osoby označené v § 2 budou souzeny národním soudem jako soudem čestným, i když se nedopustily činů trestných, ale nechovaly se po 21. květnu 1938, jak se slušelo na věrné a statečné občany československé.

President Dr. Edvard Beneš zařadil tedy ťČeskou ligu proti bolševismuŤ ve svých dekretech mezi nejtěžší kolaborantské organizace, členové jejichž vedení byli zpravidla zbavováni majetku.

Chápu, že materiály citované knihovničky aktualit neuvádějí přesnou specifikaci, o kterou větev rodu Bartoňů-Dobenínů se jedná, ani jména konkrétních osob, proto nemohu pronášet kategorické soudy. Přesto se, mi často vybavuje líčení mé matky, která jako česká učitelka musela na poslední chvíli utíkat s okupovaného Sokolova. Nechci, aby i Zbraslav byla poznamenána hydrou germánské rozpínavosti, netoužím po nových obětech české inteligence podle vzoru Vladislava Vančury. Stačí snad, že tato hydra se rozpíná v sídle českých králů. Zvláště po tom, kdy se mi potomci nacistických ordnerů snažili nedávno při přejezdu německého pohoří "Schwabische Alb" bránit ve styku s kulturními národy Evropy. Chci se proto dotázat, zda se retribuční dekret týká i zbraslavského majetku Bartoňů z Dobenína a zda tedy nacistická minulost této rodiny není na závadu restituci jejich majetku, která se týká pouze majetku vyvlastněného až po 25. únoru 1948. I když chápu, že rod Bartoňů-Dobenínů má asi více větví a že ne každá z těchto větví musí být nutně kompromitována. Přesto, zvláště po stále viditelnějším pronikání zkompromitovaných nacistických rodin do života naší společnosti, mne situace v mém bydlišti silně znepokojuje, nerad bych viděl i zde postupné ovládnutí života obce nacistickou a komunistickou mafií, jako se to děje jinde. Proto žádám odpověď na tyto otázky:

1) Jaké restituční nároky uplatnili Bartoňové-Dobenínové?

2) Kdy a jakým způsobem o tento svůj majetek přišli?

3) Zda a kteří představitelé tohoto rodu byli souzeni Národním soudem či jinými soudy po roce 1945 za kolaboraci s nacismem.

S pozdravem Jiří Šoler