1. Rada Českého
rozhlasu
Poslání a cíle Rady
Český rozhlas
byl zřízen zákonem České národní
rady č. 484/1991 Sb. o českém rozhlasu ke
dni 2. ledna 1992 jako jeden z důsledků nového
nazírání na funkce federace oddělením
a delimitací z československého rozhlasu.
Český rozhlas byl zřízen jako veřejnoprávní
instituce, žijící především
z licenčních poplatků posluchačů
a jako instituce mající charakter veřejné
služby.
Organizace s názvem
český rozhlas vznikla tak více než po
padesáti letech. Navázalo se tím nejen na
tradici, ale částečně se tím
napravila i anomálie, v níž "československý
rozhlas" byl současné rozhlasem českým.
Vypořádávání se s touto skutečností
poznamenalo celý první rok činnosti Českého
rozhlasu.
Zájem veřejnosti
na kontrolu tvorby a šíření programů
českého rozhlasu, odpovídající
potřebám rozvíjející se demokracie,
zastupuje Rada českého rozhlasu. Byla zvolena českou
národní radou v souladu se zákonem 484/1991
Sb. v lednu 1992 a členové Rady převzali
své dekrety 14. února Z 992. Rada českého
rozhlasu je tedy ze zákona orgánem kontrolním,
je spojovacím článkem mezi Parlamentem České
republiky a Českým rozhlasem. Není součástí
Českého rozhlasu a do jeho vnitřních
záležitostí (ekonomických, personálních,
provozních) přímo nezasahuje (kromě
úkolů vymezených zákonem). Své
hlavní poslání
spatřuje Rada českého rozhlasu v kontrole
programu (která je vnější a následná),
zejména s důrazem na objektivitu a pluralitu názorů,
nadstranickost, všestrannost a vyváženost informací
a dále v kontrole a schvalování rozpočtu,
závěrečného účtu a Statutu
českého rozhlasu.
Všechny tyto úkoly jsou vymezeny a charakterizovány
v Jednacím řádu Rady Českého
rozhlasu, jehož první znění bylo při
jato Radou na zasedání dne 2. března 1992
a novelizované pak po roce zkušeností na zasedání
22. března 1933. Jednací řád
Rady Českého rozhlasu tvoří jednu
z příloh této zprávy.
Charakteristika činnosti
Rady
Úkoly stanovené
zákonem se v duchu přijatého Jednacího
řádu snažila Rada Českého rozhlasu
v prvním roce svého působení plnit.
Po svém jmenování se Rada Českého
rozhlasu v průběhu roku 1992 sešla celkem na
dvaceti zasedáních, šestnácti řádných
a plánovaných harmonogramem úkolů,
a čtyřech mimořádných. Dvě
zasedání byla výjezdní a uskutečnila
se v regionálních studiích (7. a 9.) a řešily
se na nich aktuální problémy studií
v Plzni a Ostravě. Cestou do Ostravy navštívila
Rada také rozhlasové pracoviště v Olomouci.
Po celý rok byla činnost
Rady poznamenána nutností řešit naléhavé
aktuální problémy, které Radu nesmírně
pracovně zaneprazdňovaly a do určité
míry odváděly její pozornost od dlouhodobých
koncepčních otázek. Tyto problémy
budou blíže charakterizovány v oddíle
Problematika organizace a řízení českého
rozhlasu. Drtivá většina těchto problémů
vyplývala z faktu zrození nové organizace
a jejího chodu v nestandardních podmínkách.
Delimitace majetku provedená na základě zákona
mezi československý a Český rozhlas
k 31. 3. 1992 totiž jen prohloubila nenormální
a nefunkční stav, kdy z jednoho rozhlasového
organismu byly vytvořeny dva právní subjekty,
které však nemohly jeden bez
druhého existovat a kdy každý byl financován
a řízen jiným způsobem. Další
skutečností, vedoucí k hromadění
aktuálních problémů, bylo nejisté
budoucí postavení českého rozhlasu,
resp. československého rozhlasu související
s rozpadem československé federace.
Složitost problematiky ilustruje skutečnost, že
zákon o některých opatřeních
v oblasti rozhlasu a televize byl schválen až 22.
prosince 1992. Z důvodu nejasného budoucího
postavení českého rozhlasu ve vztahu k československému
rozhlasu se také přestalo
v průběhu roku 1992 pracovat na Statutu českého
rozhlasu, jehož návrh se předkládá
až nyní jako jedna z příloh této
zprávy.
Prvním závažným
úkolem Rady Českého rozhlasu vyplývajícím
ze zákona byla volba generálního ředitele
českého rozhlasu (ČRo). úřadujícím
ředitelem ČRo byl v době zahájení
činnosti Rady Českého rozhlasu JUDr. Jiří
Mejstřík, jmenovaný do funkce roku 1991 tehdejším
ústředním ředitelem Československého
rozhlasu dr. Františkem Pavlíčkem. Po svém
ustavení Rada dr. Jiřího Mejstříka
přijala na svém
prvním i druhém zasedání, vyslechla
jeho představu o koncepci práce v organizaci a nezbytnosti
její reorganizace, položila mu řadu otázek,
posoudila předložené písemné
materiály (zejména Zprávu o stavu a podmínkách
vývoje českého rozhlasu) a po diskusi
a tajném hlasování ho na svém 3. zasedání
2. března 1992 zvolila kvalifikovanou většinou
a následné v zákonné lhůtě
jej jmenovala. Termín jmenování, stanovený
zákonem, neumožňoval vypsání
veřejného výběrového řízení
či konkursu na místo generálního ředitele.
Po jmenování
generálního ředitele ČRo schválila
Rada Českého rozhlasu svůj Jednací
řád a zvolila předsednictvo ve složení:
předseda: MUDr. Zdeněk Susa, místopředsedové:
Mgr. Helena Klímová, Jaroslav Pochmon. Mgr. Helena
Klímová byla poté (26. 4. 1992) zvolena i
tiskovou mluvčí Rady Českého rozhlasu.
Na svém 4. zasedání
se Rada poprvé sešla s vedoucími pracovníky
ČRo a na následujícím zasedání
(6. 4.) se setkala s řediteli regionálních
studií. V otázce programové skladby byly
jednotlivým členům Rady obvykle ve vztahu
k jejich odbornosti a zájmu určeny okruhy, kterým
mají v oblasti úrovně programu a vysílání
věnovat zvýšenou pozornost. Během roku
1992 se pak většina členů Rady jako
pozorovatelé podílela na práci pracovních
skupin, vytvořených vedením
rozhlasu k řešení souboru určitých
problémů. Jedná se o tyto pracovní
skupiny: pro archiv a programové fondy, vysílání
pro menšiny, pro jazykovou kulturu, pro publicistiku a zpravodajství,
pro Statut a Chartu ČRo a k otázkám činnosti
hudebních těles.
Vedle povinnosti jmenovat generálního
ředitele českého rozhlasu má Rada
Českého rozhlasu povinnost jmenovat na návrh
generálního ředitele ředitele regionálních
studií. Na 8. zasedání dne 8. června
1992 Rada na návrh generálního ředitele
odvolala z funkce ředitele
regionálního studia v Plzni Františka Fabiana
a na svém 15. zasedání dne 9. listopadu 1992
jmenovala na základě výsledku konkursu a
doporučení generálního ředitele
novým ředitelem regionálního studia
v Plzni pana Vladimíra Baka.
Pravidelnou součástí
takřka všech zasedání Rady byly zprávy
generálního ředitele o aktuálních
problémech rozhlasu. V podstatě pravidelná
přímá účast generálního
ředitele na části jednotlivých zasedání
byla zároveň příležitostí
odpovídat na dotazy a podněty jednotlivých
členů Rady.
V průběhu roku
1992 nemusela Rada řešit žádnou stížnost
týkající se generálního ředitele
českého rozhlasu.
Kontakty Rady Českého
rozhlasu
Rada Českého
rozhlasu, resp. její zástupci, byla třikrát
pozvána na zasedání Komise ČNR pro
sdělovací prostředky, jedenkrát byli
její členové pozváni do Federální
rady pro rozhlasové a televizní vysílání
a jedenkrát do Rady české republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání.
Dne 14. 10. 1992 se sešla
na společném zasedání Rada České
televize a Rada Českého rozhlasu. Na své
další zasedání pozvala Rada českého
rozhlasu p. Ivana Medka, předsedu Federální
rady pro rozhlasové a televizní vysílání.
Předseda Rady Českého rozhlasu se sešel
s předsedou Rady Slovenského rozhlasu, účastnil
se schůze Svazu rozhlasových tvůrců
a navštívil předsednictvo odborové organizace
pracovníků rozhlasu. Členové Rady
se také neformálně scházeli s rozhlasovými
tvůrci a pracovníky rozhlasu.
2. Kontrola programu Českého
rozhlasu
Rada českého
rozhlasu v souladu se zákonem a svým Jednacím
řádem věnovala prvořadou pozornost
tvorbě a šíření programu ČRo.
Zásadní skutečností,
zkvalitňující tvorbu programu v českém
rozhlase, bylo zrušení systému hlavních
redakcí a zavedení systému okruhového
jako součást celkové reorganizace českého
rozhlasu.
V souladu s § Z zákona
o českém rozhlase byla zřízena hlavní
redakce zpravodajství, která do té doby v
českém rozhlase neexistovala. Redakce byla konstituována
ve velmi krátkém čase zejména z mladých
a začínajících žurnalistů
a své úkoly plnila jak na okruhu
Praha, tak na stanici Československo. Jistým limitujícím
faktorem zpravodajské práce českého
rozhlasu, pozůstatkem oné anomálie zmiňované
v úvodu zprávy, byla skutečnost, že
zpravodajský servis - základní zdroj všech
informací - byl až do 32. 12. 1992 součástí
Československého rozhlasu.
Vedle - vlastního pravidelního
sledování a vyhodnocování programu
členy Rady byly periodicky zadávány expertizy
sledující program (stanici) v horizontální
nebo vertikální linií. Během roku
1992 se Rada seznámila s výsledky celkem devíti
odborných expertiz, týkajících se
programu českého rozhlasu. Většinu expertiz
Rada objednala sama, zčásti přijala expertizy,
které zadalo vedení Českého rozhlasu.
Čtyři expertizy se týkaly problematiky zpravodajství
a publicistiky (z toho tři
zadala sama Ráda), jedna otázek národnostních
menšin a čtyři expertizy byly průřezové,
týkající se celého vysílání
v určitém časovém období. Specifickou
byla expertiza zadaná Radou v době předvolební
kampaně, sledující objektivitu a vyváženost
zpravodajství v
této době. Výsledek této expertizy
byl uspokojivý, úspěšné zvládnutí
volební kampaně bez jakýchkoli stížností
bylo dokladem zodpovědné práce, profesionality
a nadstranickosti pracovníků rozhlasu.
Na základě zhodnocení
všech expertiz je možno konstatovat, že byla zjištěna
řada nedostatků, nikoli však zásadní
povahy. Výhrady expertů se týkaly jednotlivých
nepřesností ve zpravodajství, nízké
kultury projevu redaktorů a hlasatele, nikoli základního
přístupu. V zásadě se neprojevila
apriorní zaujatost, politická
stranickost, nízká informovanost, snaha rozpoutat
řevnivost ve společnosti. Rovněž nebylo
zjištěno, že by byla v jakékoli rovině
vysílání opomenuta závažná
skutečnost. Lze shrnout, že i v této složité
situaci a provozních podmínkách představoval
Český rozhlas faktor stabilizující.
Vedle sledování
programu pomocí expertiz se Rada Zabývala (nikoli
však soustavně) také novinovými články,
které se dotkly práce rozhlasu a mediální
politiky obecně.
Písemné podněty
a stížnosti posluchačů na programovou
práci rozhlasu a kvalitu vysílání
adresované Radě byly zatím zcela ojedinělé.
Všemi se Rada zabývala.
Významnou součástí
kontroly tvorby a šíření programu byla
také účast členů Rady ve speciálních
pracovních skupinách, zejména v pracovní
komisi pro jazykovou kulturu.
V průběhu roku
bylo zahájeno vysílání pro menšinu
německou a na základě konkrétní
iniciativy členů Rady bylo zahájeno koncem
listopadu 1992 i pro menšinu romskou vedle již existujícího
vysílání v polštině. K 1. lednu
1993 byla pak nově zřízena redakce Vysílání
pro národnostní menšiny a v jejím rámci
bylo připraveno vysílání ve slovenském
jazyce pro slovenskou menšinu žijící v
české republice, které je v současné
době těsně před zahájením.
Současné bylo 2. ledna 1993 zahájeno vysílání
ve slovenském jazyce
v rámci zahraniční služby. Uvedenými
skutečnostmi je naplňována litera zákona
o českém rozhlasu hovořícího
v § 2 o rozvíjení kultury identity národnostních
a etnických menšin v české republice.
Činnost zahájila
také redakce dopravního zpravodajství. Někteří
členové Rady sledovali i rozvíjejí
se vysílání pro zdravotně postižené
občany.
Na zasedání Rady
21. září bylo posuzováno nové
vysílací schéma stanice Vltava. Po rozsáhlé
diskusi bylo konstatováno že její Programová
struktura plně odpovídá profilu kvalitních,
stanic vyspělých zemí.
Dosavadní zkušenost
a vývojový trend programové skladby vysílání
vysvětluje zásadní materiál "Hlavní
programové.zásady českého rozhlasu",
který (v návrhu) tvoří přílohu
této zprávy.
Významným ukazatelem
zájmu občanů o vysílání
českého rozhlasu Je výzkum poslechovosti.
Tento ukazatel je zvlášť důležitý
při rostoucím počtu privátních
stanic ve velkých centrech. Výzkumy ukazují
přes kolísání zájmu občana
v průběhu roku, zájem o vysíláni
Českého rozhlasu neklesá. Trvale
vzestupnou tendenci má poslech stanice Praha a Regina.
Největší sledovanosti se těší
zpravodajsko-publicistické programy a programy rodinného
typu, vyznávající tradiční
etické a kulturní hodnoty. Objektivní výzkum,
dokládá, že i za ztížených
podmínek v procesu
reorganizace dokázal český rozhlas zaujmout
své posluchače. Přehled poslechovosti podle
datových zdrojů AISA tvoří jednu z
příloh zprávy.
3. Problematika organizace
a řízení Českého rozhlasu
Rok 1992 byl klíčový
a důležitý především pro
náročnost transformace media v podstatě nedemokratického
typu do podoby moderní veřejnoprávní
instituce. Součástí této transformace
byla delimitace majetku mezi československým a českým
rozhlasem a zahájení postupné reorganizace
českého rozhlasu, vše při nepřerušeném
vysílání, zachování jeho kvality
a v rostoucím prostředí zdravé konkurence
privátního vysílání. Hlavním
cílem reorganizace bylo přizpůsobit organizační
struktury potřebám programu a zracionalizovat řízení
celého organismu. V rámci reorganizace se snižoval
počet pracovníků a byl zrušen přežilý
systém hlavních redakcí a zaveden systém
okruhový, v něm jsou podstatné programové,
personální a ekonomické pravomoce svěřeny
jednotlivým stanicím.
Popsané procesy byly v druhé polovině roku 1992 do určité míry komplikovány pokračující destrukcí federace a nejistotou o budoucnost československého rozhlasu, zejména jeho pokusy připravit privatizaci československého rozhlasu, případně vytvořit druhého provozovatele rozhlasového vysílání ze zákona. Rada Českého rozhlasu k výše uvedeným skutečnostem zaujímala zásadní stanovisko vycházející z principu zákona, podle kterého má Český rozhlas povinnost šířit rozhlasové programy na celém území České republiky. Zákon o některých opatřeních v oblasti rozhlasu a televize, přijatý v noci 22. 12. 1992 " řadu nastolených problémů řešil, na druhé straně však postavil český rozhlas před některé velmi náročné úkoly:
* uvést do plného provozu k 1. 1. 1993 zpravodajsko-publicistický okruh,
* převzít a provozovat 1. 1. 1993 zahraniční vysílání,
* převzít a zajistit
před poškozením, ztrátou či zneužitím
rozsáhlý majetek Československého
rozhlasu včetně rozestavěného rozhlasového
střediska v Praze na Pankráci.
Základní programové
úkoly, včetně vazeb s tím souvisejí
cích, se díky mimořádnému úsilí
pracovníků podařilo zvládnout, problém
rozestavěného střediska na Pankráci
je řešitelný ve spolupráci s Parlamentem
a vládou české republiky.
Specifickým problémem
reorganizace byla otázka hudebních těles,
jejichž počet v Českém rozhlase byl
ve srovnání s jinými zeměmi zcela
unikátní (celkem sedm). Důvody k redukcí
počtu hudebních těles na dva se pohybovaly
nejen v oblasti ekonomické (roční náklady
35 mil. Kčs), ale i programové. Podle názoru
Rady Českého rozhlasu byl problém uspokojivě
vyřešen tak,
že s pěti hudebními tělesy byly uzavřeny
smlouvy o spolupráci umožňující
jejich další existenci mimo organizační
strukturu rozhlasu.
Náročná
reorganizace vedoucí k redukci počtu pracovníků
přirozené vyvolávala protitlaky proti tomuto
procesu. Rada Českého rozhlasu, přesvědčena
o správnosti a účelnosti tohoto procesu svou
většinou generálního ředitele
v jeho úsilí podporoval. Všechna vedoucí
místa byla obsazena bez konkursu na dobu urči tou
s tím, že s generálním ředitelem
bylo dojednáno, že konkursy proběhnou do konce
I. pololetí roku 1993. V souvislosti s rezignací
generálního ředitele dr. J. Mejstříka,
přijaté Radou 26. března 1993, rozhodla Rada
o vypsání výběrového řízení
na místo nového generálního ředitele
Českého rozhlasu. Obsazení vedoucích
míst bude záležitostí
budoucího vedení českého rozhlasu:
Zvláštní
pozornost je třeba také věnovat budoucnosti
regionálních.studií. Ve sledovaném
období došlo ve všech regionálních
studiích ke značnému nárůstu
vyrobených a odvysílaných pořadů.
Tato tendence výrazně koresponduje se snah o rozvoj
regionů a vyplývá z ní nutnost posílit
pozice regionálních studií.
4. Kontrola hospodaření
Českého rozhlasu
Rok 1992 byl pro český
rozhlas zcela atypický i po hospodářské
stránce český rozhlas vznikl ze zákona
k Z. lednu 1992, avšak delimitační dohody s
československým rozhlasem byly uzavřeny až
v březnu 1993. Pracovní úsilí, které
bylo věnováno delimitaci, mělo jen krátkodobý
efekt, protože k 31. 12. 1992 československý
rozhlas zanikl a ze dvou organizací, rozdělených
na devět měsíců,
vznikl opět organismus jeden. Práce a problémy
spojené s tímto opětovným sjednocením
citelně zatížily rozhlas i do roku 1993. Zcela
samostatnou částí těchto obtíží
je rozestavěná budova rozhlasového střediska
na Pankráci.
Po dílčí
pololetní kontrole, provedené v září
1992 a periodických informacích na zasedáních
Rady byl pověřen vypracováním posudku
účetních výkazů českého
rozhlasu za rok 1992 auditor dr. Luboš Holý. Posudek
upozornil na jednotlivé výkaznické nedostatky
ale celkový metodický postup,
uplatňovaný ekonomickým úsekem českého
rozhlasu zhodnotil kladně. Auditor konstatuje, že
ve vnitřní ekonomické politice rozhlasu se
jeví jisté kolísání, uplatňuje
se záměr podřídit vnitřní
ekonomiku rozhlasu zásadám pro podnikatelské
subjekty, současně ale přetrvávají
určité zvyklosti a uplatňování
pravidel pro organizace příspěvkové.
Podstatu tohoto kolísání neřeší
důsledně ani zvláštní zákon
o českém rozhlasu.
5. Výhledy další
činnosti Českého rozhlasu
Předpokládanou stabilizaci
v činnosti českého rozhlasu v roce 1993 a
dokončení reorganizace do určité míry
časově ovlivní rezignace dr. J. Mejstříka
na funkci generálního ředitele, přijatá
Radou 26. 3. 1993. Tuto rezignaci Rada vnímá v širších
souvislostech nikoli jako řešení osobních
problémů. Je také
pravděpodobné, že bude pokračovat odchod
části schopných pracovníků
rozhlasu do privátních stanic, které nabízejí
výrazně lepší platové možnosti.
Zostří se konkurenční prostředí
pro český rozhlas, což je jev zdravý
a vítaný, zhorší se však ekonomické
podmínky českého
rozhlasu. Na základě dosavadní zkušenosti
je zřejmé, že bude třeba zdokonalit
vnější kontrolu českého rozhlasu,
což je základní úkol Rady. Rada se bude
muset v mnohem větší míře soustředit
na otázky programové skladby. Od 1. 4. 1993 Rada
vyřešila otázku
pravidelného styku členů Rady s veřejností
přítomností člena Rady na stálém
sekretariátě v pravidelném čase.
Zvýšená pozornost
bude v roce 1993 věnována rozpadu českého
rozhlasu. Vzhledem k tomu, že je plánován jako
ztrátový (při předpokladu neměnnosti
dosavadní výše koncesionářských
poplatků budou uskutečňovány pravidelné
kontroly všech základních ekonomických
ukazatel auditorskou formou v kratších intervalech.
Řešení některých
úkolů přesahuje kompetence a možnosti
českého rozhlasu a Rady českého rozhlasu.
Jde zejména a tyto otázky:
- přijetí zákona
o neziskových organizacích,
- řešení otázky
monopolu spojů pro šíření signálu
(poplatky spojům za šíření signálu
činí cca 52 % rozpočtu celého ČRo,
což nemá v jiných zemích obdoby),
- možnost ovlivňování
výběru koncesionářských poplatků
s cílem zastavit jejich pokles,
- řešení otázky
rozestavěného rozhlasového střediska
Pankrác na vládní úrovni (včetně
kontrolního aspektu Předchozích iniciativ
československého rozhlasu),
- řešení otázky
regionálních studií a regionálních
vysílání takovým způsobem,
aby byla ve všech regionech zachována možnost
slyšet stanice okruh Praha, Vltava a Radiožurnál,
- přiznání
statutu Národní fonotéky archivu českého
rozhlasu Parlamentem nebo jiným k tomu zmocněným
orgánem, - vytvořit možnost pro zřízení
dalších regionálních studií (Olomouc),
- nahradit Komisi pro sdělovací
prostředky výběru pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu Komisí
pro sdělovací prostředky Poslanecké
sněmovny,
- systémově provázat
činnost Rad Českého rozhlasu a České
televize s Komisí pro sdělovací prostředky
Poslanecké sněmovny a Radou české
republiky pro rozhlasové a televizní vysílání,
- novelizovat zákon č.
468/1991 o provozování rozhlasového a televizního
vysílání.
|
Seznam příloh
1. Zpráva o činnosti
českého rozhlasu v roce 1992 s výhledem na
rok 1993
2. Ekonomický rozbor českého
rozhlasu za rok 1992
3. Přehled hlavních
ekonomických ukazatelů ČRo na rok
1993
4. Návrh Prozatímního
statutu Českého rozhlasu
5. Hlavní programové
zásady českého rozhlasu (návrh)
6. Přehled poslechovosti
(podle datových údajů AISA)
7. Jednací řád
Rady Českého rozhlasu (ve znění novely
z 22. 3. 1993)
| Příloha č. 1 |
OBSAH:
ÚVOD
ÚTVARY ÚSEKU PROGRAMOVÉHO NÁMĚSTKA GENERÁLNÍHO ŘEDITELE
NEPROGRAMOVÉ ÚTVARY ČESKÉHO ROZHLASU
REGIONÁLNÍ STUDIA ČESKÉHO ROZHLASU
PŘÍLOHY
ÚVOD
Prvním lednem 1992 vznikla
po více než padesáti letech organizace s názvem
Český rozhlas. Tato rozhlasová organizace
vznikla především v důsledku postupného
rozpadu federace oddělením a delimitací z
Československého rozhlasu. Tímto krokem se
nejen navázalo na letitou tradici,
ale také se tím částečně
napravila "federální anomálie",
v níž Československý rozhlas byl současně
rozhlasem českým.
Delimitace majetku provedená
na základě zákona mezi Československý
a Český rozhlas k 31. 3. 1992 však jen prohloubila
nenormální a nefunkční stav; z jednoho
rozhlasového organismu byly vytvořeny dva právní
subjekty, které však nemohly jeden bez druhého
existovat. Jednotlivé útvary byly rozděleny
mezi oba rozhlasy s tím, že si vzájemně
poskytovaly úplatné služby. Tento stav přinesl
řadu potíží
vyplývajících především
z toho, že Československý rozhlas byl jako
státní organizace dotován ze státního
rozpočtu, kdežto nově vzniklý Český
rozhlas toliko z koncesionářských poplatků.
Krátce po delimitaci zahájil
český rozhlas intenzivní prací na
reorganizaci. Hlavní cíle reorganizace byly:
- přizpůsobení organizační struktury potřebám programu,
- racionalizace řízení,
- v neposlední řadě
i redukce počtu pracovníků.
Stručně řečeno,
šlo o transformaci někdejšího media do
podoby moderní veřejnoprávní instituce.
V rámci reorganizace došlo ke snížení
počtu pracovníků, tento proces však
bude dále pokračovat. Byl zrušen přežilý
systém hlavních redakcí a zaveden systém
okruhový, ve kterém jsou důležité
programové, personální a ekonomické
pravomoce svěřeny jednotlivým stanicím.
V souladu s § 2 zákona
o Českém rozhlase byla zřízena hlavní
redakce zpravodajství, která do té doby v
Českém rozhlase neexistovala. Tato redakce byla
konstituována ve velmi krátkém čase,
zejména z mladých a začínajících
žurnalistů, a v daných podmínkách
velmi dobře plnila své úkoly na stanici Praha,
ale též na stanici Československo. Limitujícím
faktorem, však byla zpravodajská směna - zdroj
všech informací - která byla součástí
Československého rozhlasu.
V průběhu roku bylo
rovněž konstituováno vysílání
pro německou a romskou menšinu (vedle již existujícího
vysílání v polštině) a redakce
dopravního zpravodajství Popisované procesy
ve druhé polovině roku byly značně
zkomplikovány pokračující destrukcí
federace. Jedním z důsledků tohoto
procesu byly též pokusy připravit privatizaci
Československého rozhlasu, což by mělo
velmi vážné důsledky pro další
existenci. Tyto aktivity, jakož i nejistota ohledně
osudu pracovníků Československého
rozhlasu po zániku federace, to vše zvyšovalo
napětí a
nervozitu jednotlivých pracovníků. Pozdější
tendence k vytvoření druhého provozovatele
rozhlasového vysílání ze zákona
tento stav jen umocnila.
Současně v posledních
měsících roku vyvrcholilo mnohoměsíční
úsilí směřující k omezení
počtu hudebních těles provozovaných
a financovaných Českým rozhlasem (celkem
7). Důvody k tomuto kroku spočívaly jak v
oblasti ekonomické (roční náklady
35 mil. i ale i programové. Navíc počtem
svých těles byl Český rozhlas naprosto
unikátní. S tělesy byly uzavřeny smlouvy
o spolupráci umožňující
jejich další existenci mimo organizační
strukturu rozhlasu.
Dne 22. 12. 1992 v pozdních
nočních hodinách byl schválen zákon
o některých opatřeních v oblasti rozhlasu
a televize. Tento zákon postavil Český rozhlas
před nesmírně náročný
úkol:
Uvést do plného
provozu k 1. 1. 1993 zpravodajsko - publicistický okruh,
převzít a provozovat k 1. 1. 1993 zahraniční
vysílání, převzít a zajistit
poškozením či ztrátou rozsáhlý
majetek Československého rozhlasu včetně
rozestavěného rozhlasového střediska
v Praze na Pankráci.
Tyto úkoly mimo jiné
zahrnovaly uzavření několika set pracovních
smluv, převzetí velkého počtu místností
a několika tisíc různých předmětů.
Tento úkol se díky ohromnému úsilí
pracovníků podařilo zvládnout. Současně
bylo k 1. 1. připraveno a spuštěno v rámci
zahraniční služby vysílání
ve slovenském jazyce. Před spuštěním
je rovněž vysílání ve slovenském
jazyce pro slovenskou menšinu žijící v
České republice.
Zvláštní pozornost
je třeba věnovat regionálním studiím
Českého rozhlasu sledovaném období
ve všech regionálních studiích ke značnému
nárůstu vyrobených a odvysílaných
pořadů. Tato tendence vyplývá z posílení
pozice regionálních studií, vak také
potřebou rozvoje regionů. Svou roli však sehrává
i konkurenční blok soukromých
rozhlasových stanic. Citelný je zvyšující
se tlak na uplatnění regionální rozhlasové
tvorby na celoplošných vysílacích okruzích
Českého rozhlasu. Pochopitelně je třeba
vidět značné rozdíly mezí jednotlivými
studii (počet zaměstnanců RS se pohybuje
od několika zaměstnanců
(RS Ústí nad Labem) až k několika stům
(RS Brno). Tyto rozdíly jsou dány historicky a bude
třeba zvážit perspektivy dalšího
rozvoje těchto studií v závislosti na územním
členění České republiky. Zejména
je třeba zvážit otázku zřízení
regionálního studia v Olomouci.
I. Stanice Praha
1. Přehled vývoje
od května 1992
Stanice Praha byla ustavena v
květnu 1992 v rámci reorganizace Českého
rozhlasu. Během léta byl konstituován aparát
stanice s cílem udržet jej co nejdéle na pokud
možno nejnižším počtu pracovníků.
Tento trend se podařilo udržet až do dnešního
dne, kdy stanice Praha postupně přebrala jednotlivé
činnosti spojené s jejím chodem, aniž
by to znamenalo současně nárůst pracovníků.
Základním programovým
cílem bylo vytvořit moderní rodinný
rozhlas s respektováním starších posluchačů
a jejich konzervativních návyků, při
tom však uspokojovat zájmy a potřeby všech
vrstev obyvatelstva a to nikoliv permanentním způsobem,
ale vytvářením specializovaných pořadů
tak, aby si každý posluchač mohl najít
svůj ostrůvek, který je určen jen
pro něj (a to včetně menšin). Současně
Prahu chápeme jako národní okruh, který
musí plně.respektovat zájmy a potřeby
jednotlivých regionů České republiky.
Do celkových programových
trendů zapadá i záměr pěstovat
dobrou spolupráci jak se Slovenským rozhlasem, tak
i s rozhlasy sousedních zemí (zejména SRN
a Rakousko).
S tímto východiskem
jsme začali zodpovědně pracovat na novém
programovém schématu, u něhož jsme si
byli vědomi, že posluchač Prahy je většinou
konzervativní proto jakékoliv změny schématu
je třeba udělat uvážlivě a nikoliv
jen na krátkou dobu. Vytvořili jsme celkem pět
variant schématu. Pracovali jsme v úzké kooperaci
s výrobními odbornými redakcemi,
s dramaturgy v regionech a dalšími odbornými
poradci (v současné době předkládáme
pátou a věříme, že už definitivní
variantu schématu). Byli jsme do značné míry
handicapováni neujasněným osudem Českého
rozhlasu (kolik vysílacích sítí, kolik
stanic atd.).
Abychom neztráceli čas,
zaměřili jsme se v tomto období na zmenšování
administrativního aparátu, na modernizaci administrativních
vztahů, na odbourávání bezduchého
schvalování pouhých titulků při
absenci zájmu o skutečný program a na základní
koncepční otázky moderního řízení
stanice. Formou několika kroků byl postupně
odstraňován mechanismus zbytečných
mezičlánků, byla posílena zodpovědnost
moderátora a technika na vysílacím pracovišti
(naopak jako nadbytečná byla zrušena úloha
programového inspektora na
vysílacím pracovišti). Byly odstraněny
zbytečné reziduální mezičlánky
v bývalé Hlavní redakci programu (později
INFOS) a vytvořeny přímé vztahy mezi
stanicí a redakcemi, fonotékou, vysílacím
pracovištěm a technikou vůbec a pod. Byly zjednodušeny
programové dokumenty,
probíhá (a zdá se, že úspěšně)
přechod na komunikaci jen prostřednictvím
počítačů, což vytváří
značné materiálové a časové
úspory (opatření lidskou energií nemluvě).
Stanice Praha ve velmi krátké době vybudovala
malý, ale dynamický kolektiv, v
němž jsou kumulovány funkce, v němž
se jednotlivci dovedou zastoupit, takže odpadá zdvojování
postů a pod.
Lze v této souvislosti
ocenit zájem redakcí a zejména provozních
pracovníků na zjednodušení programově-provozní
spolupráce i ochotu přejít v tomto ohledu
na počítače. Řada pracovníků
svou vstřícností pomohla urychlit tento proces,
což znamenalo možnost převedení některých
činností INFOSu na stanici Praha bez nárůstu
pracovníků. Škod že není dostatek
počítačů a že gramotnost zaměstnanců
v tomto ohledu vykazuje
kolísavou úroveň. Lze snad v této
souvislosti konstatovat, že tlak, který stanice Praha
činila v ohledu na redakce způsobil zvýšený
zájem o získání kvalifikace při
práci s počítači.
2. Současný
stav
V současné době
má stanice Praha vedle šéfredaktora dva dramaturgy,
tři programové provozní pracovnice, čtyři
ekonomky a čtyři moderátory - hlasatele.
Postupně odešli inspektoři vysílání,
aniž byli nahrazeni. Stanice plně zajišťuje
dlouhodobé i krátké plánování
pořadů, dramaturgickou a programově koncepční
práci, přípravu podkladů pro časopis,
veškerou propagaci pořadů ať na vlastní
stanici, tak i v tisku, podklady pro fonotéku, vysílací
pracoviště atd. Od 1. ledna pod stanici přešly
i některé redakce, u nichž bude postupně
docházet k prověřování stavu
a postupné reorganizaci. Velice rychlou proměnou
jako první prošla redakce dobrého jitra, která
byla výrazně redukována a která odhalila
určité rezervy, které jsou nyní využívány.
Jsou zvažovány veškeré ekonomické
a programové možnosti stanice (v současné
době se upravuje rozpočet stanice a připravují
ekonomická pravidla hry ve vztahu stanice-výrobce).
V tomto ohledu bylo připraveno schéma (varianta
5), které řeší možnou fúzi
stanice Praha se společným okruhem Regina. Výhody
této fúze by byly nejen ekonomické
(odhadem cca 5 milionů), ale i programu obou: Okruhů
se vybírá jen to nejlepší). Díky
této fúzi získá značně
nejen rozhlas posluchač (klientela Prahy a Reginy je podobná,
oba programy jsou přijatelné i pro RPD atd.). V
této fázi vývoje se nacházíme
v období doladění
programu stanice Praha a v přípravě další
viny reorganizace.
3: Výhledy
Vedení stanice musí v programové
práci v roce 1993 postupně dotvořit programové
schéma a započít s jeho realizací;
vybudovat podmínky pro vlastní zpravodajské
a publicistické pořady stanice Praha, zejména
pokud jde o komentáře, najít vyváženou
dramaturgickou polohu pro žánrové naplnění
stanice.
S programovými úkoly úzce souvisejí
personální
otázky. Znamená to přehledat pro stanici
Praha novinářské osobnosti, které
by výraznějším způsobem o program
stanice; působit na zvyšování kvalifikace
moderátorů. Z ekonomického hlediska pokračovat
v redukci týmů tak, aby jejich počet odpovídal
programovým úkolům stanice. V návaznosti
na technický rozvoj najít cesty ke zvýšení
počítačové
gramotnosti pracovníků stanice.
Zajištění předchozích
úkolů musí odpovídat i řešení
organizačních otázek chtít
dobudovat řídící systém tak,
aby odpovídal moderním formám manažerské
práce a byl spíš hledáním cest
než stavěním překážek. Otázky
řízení chápe vedení stanice
jako schopnost organizovat čas a zdroje.
Další úkoly
související se stanicí: komerční
a vydavatelská činnost jakožto zdroj dodatečných
příjmů a posílení image stanice.