Místopředseda vlády a ministr financí
Ivan Kočárník zaslal odpověď
na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy dopisem ze dne 4.
května 1993.
Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb.,
o jednacím řádu České národní
rady, v platném znění, předkládám
Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka
na interpelaci poslance Oldřicha Vrchy. Odpověď
je přílohou tohoto sněmovního tisku.
Příloha
V Praze dne 4. května 1993 | |
Čj. 151/25 574/1993 |
Vážený pane poslanče,
k interpelaci ze dne 11, dubna 1993, která byla doručena
dopisem předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu
České republiky ze dne 16.4.t.r. čj. 1815/93
sděluji:
Pokyn č. D-7 o jednotném výkladu zákona
o silniční dani je výkladem ministerstva
financí, který byl rozeslán všem finančním
ředitelstvím dopisem čj. 15/12 393/1993 ze
dne 26. února 1993 a uveřejněn ve Finančním
zpravodaji č.2-3/1993.
Při výkladu ustanovení 3 odst. 1 písem.
b) zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční,
vycházelo ministerstvo financí ze záměrů
a cílů této zákonné úpravy.
Od silniční daně jsou osvobozena osobní
vozidla zaměstnanců používaná
jimi k pracovním cestám, na které je vyslal
zaměstnavatel.
Přitom pracovní cestou podle § 2 zákona
č. 119/1992 Sb. o cestovních náhradách,
se rozumí doba od nástupu zaměstnance na
cestu k výkonu práce do jiného místa,
než je jeho pravidelné pracoviště, včetně
výkonu práce v tomto místě, do návratu
zaměstnance z této cesty.
Ministerstvo financí ve svém výkladu k silniční
dani zaujalo názor, že o takovéto použití
osobního motorového vozidla zaměstnancem
se nejedná a od daně silniční není
osvobozeno vozidlo zaměstnance, který jej používá
při pravidelném výkonu např. taxislužby
nebo výuky řízení motorových
vozidel pro zaměstnavatele, jehož předmětem
činnosti je taxislužba nebo autoškola. Existují
např. podnikatelské subjekty, které mají
koncesi na provozování taxislužby, ale ve svém
hmotném majetku (dříve jako základní
prostředek) třeba ani žádné motorové
vozidlo nemají a tuto podnikatelskou činnost zajišťují
prostřednictvím vozidel svých zaměstnanců
- taxikářů - v pracovním poměru.
Podobná situace může vzniknout u zaměstnavatelů,
kteří v předmětu své činnosti
mají přepravu nákladů a obdobné
činnosti. Tyto případy trvalého používání
vozidel zaměstnanců lze kvalifikovat jako zastřenou
smlouvu o pronájmu vozidla.
Záměrem zákona o silniční dani
bylo podrobit zdanění motorová vozvdla používaná
k podnikatelské činnosti. Věřím,
že pochopíte nesrovnalost k níž by došlo,
jestliže podnikatel by ze svého vozidla zahrnutého
v majetku pro podnikání silniční daň
platil, zatímco z vozidel zaměstnanců, jejichž
prostřednictvím podnikatel realizuje svou podnikatelskou
činnost třeba ve větším rozsahu
než s vlastními vozidly, by silniční
daň nebyla vybírána.
Interpretace, tj. výklad právních norem je
nedílnou součástí aplikace práva.
Spojovat s výkladem právního předpisu
určité právní důsledky je však
možné jen v případě, že
tento výklad je součástí právního
aktu, který je závazný jako např.
rozhodnutí finančního úřadu
o vyměření daně. U nás, na
rozdíl od zahraničí, zatím není
obvyklé, aby sporné případy řešil
správní soud svým nálezem.
Zejména při vytváření nového
právního řádu je nutno počítat
s tím, že v detailech bude potřebné
jednotlivé zákony i z hlediska vzájemných
vazeb postupně dolaďovat, aby sporných míst
a možností jejich obcházení bylo co
nejméně.
Vláda podle svého plánu počítá
s tím, že postupně bude předkládat
parlamentu návrhy na upřesnění v jednotlivých
daňových zákonech a uvítá i
poslaneckou iniciativu ke zdokonalení českého
právního řádu.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem
bych chtěl konstatovat, že interpretaci zákona
o silniční dani obsaženou v pokynu č.
D-7 pokládám za opodstatněnou. Pracovníkem
odpovědným za vydání pokynu je můj
I. náměstek Ing. Klak, do jehož kompetence
odbor přímých daní spadá.
S pozdravem
Ivan Kočárník |
Vážený pan
Oldřich Vrcha
poslanec
Parlamentu České republiky