5. 3. 3. Komentář k udělení
licencí k celoplošnému rozhlasovému
vysílání
K udělení dvou celoplošných rozhlasových
licencí Rada přistoupila zejména z následujících
důvodů:
- kmitočtová situace umožnila udělení
dvou celoplošných sad kmitočtů
- nezbytnost posílení soukromého sektoru
rozhlasového vysílání
- předpoklad dostatečně silného
trhu reklamy orientovaného na rozhlas
- nutnost obsahové odlišnosti dvou celoplošných
rádií a zvýšení kvality rozhlasového
zpravodajství v konkurenčním prostředí.
Licenční řízení bylo Radou
připravováno od podzimu 1992 s tím, že
bylo zadáno Výzkumnému ústavu spojů
(nyní Testcom) vypracování technických
podmínek pro provozování dvou celoplošných
rozhlasových sítí v pásmu VKV 2 (pracovně
označených jako C3 a C4, celoplošné
sítě určené pro Český
rozhlas byly označeny jako Cl a C2).
Licenční řízení bylo vypsáno
s uzávěrkou 25. 1. 1993. Neveřejná
slyšení žadatelů proběhla v týdnu
od 17 2. 1993 do 19.2.1993, veřejná slyšení
od 22. 2. 1993 do 24. 2. 1993.
Po studiu projektů a vyslechnutí žadatelů
Rada v rozpravě před hlasováním nejprve
provedla užší výběr účastníků
s přihlédnutím k nabízené programové,
personální a kapitálové skladbě.
Rada v rozpravě rozhodla o nezbytnosti udělení
licencí pro:
a) stanici zpravodajského typu
b) stanici "všeobecného" typu (hudební,
rodinné rádio).
Do užšího výběru postoupili:
Kobra, R.G. Evropa 1, Radio Mamma, Kaskol (Radio Alfa), Kiss,
Vox, Společnost pro rozvoj nezávislého rozhlasového
vysílání (Radio Blaník).
K jednotlivým odmítnutým žadatelům:
RADIO OLDIES (TRS)
- žadatel již provozuje stanici Radio 1. Projekt
s českou kapitálovou účasti a přislíbeným
sponzorstvím společnosti Ekoprojekt Praha a.s. Po
programové stránce příliš úzce
vymezený projekt hudební stanice se zaměřením
na zahraniční a tuzemskou rockovou hudbu ("rockovou
klasiku") a hity z období posledních 25 let
s nezbytným minimem zpravodajství. Pro celoplošné
vysílání nedostatečná programová
nabídka, která nepočítá se
všemi věkovými skupinami posluchačů.
HIT FM (ASCON)
- žadatel se nedostavil ke slyšení
RADIO BONTON
- žadatel již provozuje stanici stejného jména.
Projekt nabízí komerční, hudební
stanici se 70% tuzemské i zahraniční populární
hudby, 15% zpravodajství, zbytek soutěže, interview
a reklama. Finanční zajištění
Investiční bankou. Důvody odmítnutí
stejné jako u Radia Oldies.
RADIO KOBRA
- žadatel provozuje stanici stejného jména
- jeden z vážných kandidátů.
Promyšlený a dobře připravený
projekt pro náročného posluchače přece
jen vyvolával obavy z malé přitažlivosti
pro nejširší posluchačskou obec, i když
je zaměřen na všechny věkové
skupiny. Vzdělávací hodnota programové
náplně je nepopiratelná, avšak lze předpokládat,
že by zasáhla nepochybně jen malé procento
posluchačů pro svoje specifické zaměření
např. jen v hudební oblasti (etnická hudba
jako její nosný prvek).
Czech Australien Brodcasting (OLYMPIC)
- opět hudební stanice se zaměřením
na rockovou scénu a staré hity. Zahraniční
společník s rozhodujícím kapitálovým
podílem má zájem o investice v oblasti radiokomunikačního
provozu, programovou část ponechává
v kompetenci českých společníků.
Projekt sice zdůrazňuje v programové skladbě
zaměření na ekonomickou oblast života
společnosti a zejména podnikatelskou sféru,
avšak se 75% hudebního vysílání
se nejeví být přínosem.
MAMA - projekt originální a všem posluchačům
otevřené stanice s důrazem na bezprostřední,
spontánní tvorbu (formou hry, divadla či
happenningu s přímou účastí
posluchačů), která by měla tvořit
základ programu. Předpokládaná převaha
mluveného slova a nevyčerpatelná invence
týmu autorů takto pojaté programové
náplně nebyly pokládány za realizovatelné.
Opět projekt pro nepříliš širokou
obec posluchačú.
Jan Einhorn
- žadatel se nedostavil ke slyšení
HALLO WORLD
- žadatel provozuje stanici Radio City. Projekt hudební
stanice (20% mluveného slova, 80% hudby) se zaměřením
na věkovou skupinu 15 - 40 let. Průměrný
programový záměr s ambicí přilákat
posluchače kvalitním zpravodajstvím a publicistikou,
což při úvaze 15% času pro mluvené
slovo nelze předpokládat.
COLLEGIUM
- žadatel provozuje stanici stejného jména
v zjevné snaze vytvořit konkurenci stanici Vltava.
Ve stejném duchu je veden i samotný (velice stručný)
projekt, který je zde orientován i na nejnižší
věkové kategorie, aniž by však byl tento
záměr blíže specifikován. Vzhledem
k tomu, že zde již celoplošně působí
veřejnoprávní stanice tohoto typu, nebyl
tento projekt vzat při rozhodování v úvahu.
CS 1
- projekt založený na myšlence tzv. rodinného
rádia zjevně kopíroval existující
vysílání veřejnoprávního
rozhlasu, aniž by nabídl nové možnosti,
popř. sliboval vytvoření konkurenčního
prostředí.
RADIO KISS
- žadatel, který provozuje stanicí stejného
jména, přihází s projektem obdobné
agresivní reklamní kampaně pro stanici stejného
typu jako je KISS 98 pro posluchače od 15 let s cílem
vytvořit mj. také silný, nezávislý
a objektivní zpravodajský servis, schopný
konkurovat veřejnoprávnímu rozhlasu. V koncepci
programové části položené na
vyváženosti hudby, zpráv a mluveného
slova však nelze nalézt slibovaný prvek, který
by měl stmelovat všechny věkové skupiny
obyvatelstva, naopak se zde jedná o hudební stanici,
prezentující se programem hitů pro omezenou
skupinu posluchačů, s krátkými relacemi
ze sportu, společenského života, informacemi
o dopravě a počasí, popř. rozhovory
se zajímavými osobnostmi apod.
RADIO VOX
- žadatel již provozuje stanici stejného jména.
Projekt podpořený pouze českým kapitálem
nechce suplovat funkci veřejnoprávního rozhlasu,
svoji šanci vidí ve zpravodajství a publicistice
a v programovém formátu zaměřeném
na rodinu. Tento záměr (rodinného rádia)
však není v projektu ničím podložen,
programové schéma upřednostňuje kvalitní
původní domácí hudbu (písničky)
proloženou zprávami a různými typy -*-
servisů, což na proklamovaný typ rádia
nestačí.
R. I.O.
-- žadatel provozuje stanici stejného jména.
Svým široce pojatým programem se zařadil
mezi vážné kandidáty na vytvoření
stanice "rodinného charakteru", zaměřené
zejména na "rodičovskou" generaci. Realizací
navržené programové skladby by žadatel
mohl vytvořit komerční stanici se všemi
předpoklady získat posluchače. V době
udělení licence nebyly vyjasněny právní
vztahy ve společnosti provozující lokální
rozhlasovou stanici, kde byla uvažována možnost
odebrání licence.
RADIO BLANÍK
- další z nejvážnějších
uchazečů. V projektu předložen typ zpravodajsko-publicistické
stanice s podílem 40% slova a 60% hudby všech žánrových
oblastí. Společnost pro rozvoj nezávislého
rozhlasového vysílání chce tímto
vytvořit stanici i v evropském měřítku
výjimečnou, opřenou o řadu osobností.
Proti této myšlence nevyvstaly žádné
pochybnosti, projekt však nezískal potřebný
počet hlasů, mj. s poukazem na to, že do jisté
míry kopíruje programové schéma bývalé
rozhlasové stanice Československo.
RADIOCLUB - žadatel se dostavil pouze k neveřejnému
slyšení, kde však nepředložil žádný
projekt k posouzení.. Před veřejným
slyšením se omluvil a svou žádost stáhl.
HAWAII - žadatel se nedostavil.
RADIO EURO I
- stručný a zběžně připravený
projekt bez podkladů finančního zajištění
nabídl programové schéma hudební stanice
s populární hudbou, proloženou přejatým
agenturním zpravodajstvím. Cílem projektu
bylo narušení státního informačního
monopolu. Zpestřením se mělo stát
převzaté vysílání pořadu
"Pozor zákruta".
5.3.4. Udělování licencí - kritéria
rozhodovací proces
Před diskusí o kritériích, kterými
se Rada při udělování licencí
řídí, nebo která při rozhodování
bere v úvahu, je třeba si uvědomit, že
neexistence a nemožnost jejich stanovení a priori
je jedním z hlavních důvodů samotné
existence Rady.
Pokud by všechny parametry a vlastnosti., které
musí projekt splňovat, mohly být stanoveny
jednoznačně a předem, mohla by licence udělovat
osoba, která by příslušnou zkouškou
prokázala, že je schopna je řádně
vyhodnotit a získala o tom příslušné
osvědčení. Nebyla by to činnost o
nic náročnější, než například
technická kolaudace kabelového rozvodu. Toto rozhodnutí
by pak bylo možno vždy odborně prověřit
a případně změnit. Nebylo by třeba
hovořit o nezávislosti, pluralitě názorů,
ani licenční politice.
Ani to by však nestačilo, dokud je možnost
udělit licenci limitována množstvím
volných frekvencí a vysílacích stanovišť
a není možno udělit licence všem, kdo
stanovené podmínky splňují.
Existují-li technická a fyzikální
omezení možného počtu provozovatelů
rozhlasového a televizního vysílání,
není možné předem stanovit taková
objektivní kritéria výběru, která
by nemohla splnit více žadatelů, než může
být uděleno licencí.
Z těchto důvodů je konečné
rozhodnutí vždy ovlivněno subjektivními
hodnoceními osoby nebo osob, které licenci udělují.
Tato hodnocení, řekněme vnitřní
kritéria jednotlivců, není často ani
možno explicitně vyjádřit, a dokonce
nelze vyloučit, že si příslušná
osoba ani není vědoma všech faktorů,
které její rozhodnutí determinují.
Aby bylo možné minimalizovat negativní důsledky
této neodstranitelné neurčitosti rozhodovacího
procesu, musí subjekt, který licenci uděluje
splňovat tyto podmínky:
1. být kolektivním orgánem (par.3, odst.
1 zákona 103/92 Sb.)
2. jeho členové musejí reprezentovat různé
názorové proudy (par.3, odst. zákona 103/92
Sb.)
3. jeho členové nesmějí být
žádným způsobem zainteresováni
osobně na tom, aby licenci obdržel určitý
žadatel (par.4, odst. 2 a 3 zákona 103/92 Sb.).
Jen tak je možno alespoň vytvořit předpoklady
k tomu, aby rozhodnutí o udělení licence
mohlo být ve své předem nestanovitelné
části ovlivňováno hlavně snahou
o naplnění demokratických principů,
dodržování obecné morálky a zájmu
veřejnosti.
5.3.4.1 Vlastní proces rozhodování
Žadatel o rozhlasové nebo televizní vysílání
podává žádost, která musí
obsahovat následující údaje (par.
11, odst. 1 zákona 468/91 Sb):
a) název, sídlo a právní formu
právnické osoby a jménem osoby oprávněné
za ni jednat nebo jméno a trvalý pobyt fyzické
osoby, která hodlá vysílání
provozovat;
b) doklady o výši základního jmění
a vkladů jednotlivých účastníků,
bankovní informaci, obdobné údaje a informace,
jeli žadatelem fyzická osoba;
e) časový a územní rozsah vysílání
a způsob jeho technického a organizačního
zajištění;
d) označení programu (název stanice);
e) programovou skladbu vysílání s návrhem
vysílacího schématu;
f) částku nebo podíl z výdajů,
kterou každoročně použije pro výrobu
pořadů v tuzemsku;
g) podíl vysílacího času věnovaného
pořadům domácí produkce;
h) dobu, na kterou se udělení licence žádá.
Obsahuje-li žádost uvedené údaje,
je Rada povinna se žádostí zabývat.
Je-li k dispozici kmitočet, umožňující
vysílání podle bodu c), může
Rada licenci udělit. Okolnosti, ke kterým Rada při
rozhodnutí o tom, zda licenci udělí, přihlíží
jsou v zákoně 468/92 Sb. stanoveny takto (par.10,
odst.4,5,6,7):
Orgány udělující licence přihlížejí
při posouzení žádosti k zajištění
podmínek pro pluralitu a vyváženost nabídky
programů, zejména programů lokálních,
k rovnoměrné dostupnosti kulturních hodnot,
informaci a názorů, jakož i k zajištění
rozvoje vlastní kultury národů, národností
a etnických skupin v České a Slovenské
Federativní Republice a rozsahu dosavadního podnikání
žadatele v oblasti hromadných sdělovacích
prostředků.
Při posuzování žádosti přihlížejí
orgány udělující licence k tomu, aby
žádný ze žadatelů nezískal
dominantní postavení v hromadných sdělovacích
prostředcích.
Při posuzování žádosti společnosti
se zahraniční majetkovou účastí
přihlížejí orgány udělující
licence k přínosu žadatele pro rozvoj původní
domácí tvorby, jakož i majetkové účasti
československých osob a jejich zastoupení
v orgánech společnosti.
Společníkem obchodní společnosti,
která o licenci žádá nebo již byla
udělena licence, nesmí být provozovatel ze
zákona.
Uvedené pokyny jsou tím jediným, o co
se může Rada opřít, při rozhodnutí
o tom, zda žadatel, nebo který z žadatelů,
může licenci dostat. Přitom žádná
z okolnosti, ke kterým má Rada podle zákona
přihlížet, není blíže specifikovaná
a již vůbec ne přesně kvantifikovaná.
Je na Radě, aby uvážila, kdy již dochází
k dominantnímu postavení, jaká majetková
účast tuzemských osob je přiměřená,
dokonce musí rozhodnout, zda je zákonodárcem
považována za žádoucí nebo nežádoucí,
neboť ani to ze znění zákona přímo
nevyplývá. Rada musí také rozhodnout,
zda ze zákona neplyne, že nejedná-li se o společnost
se zahraniční majetkovou účastí,
nemusí, či dokonce nemá, být zajištěn
přínos pro rozvoj původní domácí
tvorby.
Tento stav však není způsoben nedokonalostí
zákona, příčinou je objektivní
nemožnost stanovit předem kritéria dostatečně
přesná i obecná. Rada musí podmínky,
za kterých bude licence udělena, případně
kritéria výběru mezi různými
žadateli stanovovat případ od případu,
se zohledněním všech okolností licenčního
řízení. Druh, charakter, rozsah pokrytí,
stav vysílání konkrétního druhu
v konkrétní oblasti, relativní úroveň
jednotlivých projektů, to vše musí být
bráno v úvahu při formulaci základních
představ o tom, jakému druhu projektu a posléze
i kterému žadateli by měla být licence
udělena.
Mají-li být některé parametry projektu
vyhlášeny před licenčním řízením,
musí být nejen formulovány, musí se
na nich také shodnout většina členů
Rady. Při pluralitě názorů, která
v Radě reálně existuje, to není vždy
snadné. Pokud nedojde ke shodě, stávají
se jednotlivé návrhy kritérií vnitřními
kritérii jednotlivých členů, tj. podle
nich hlasují o udělení licence a může
se stát, že z těchto důvodů není
licence vůbec udělena. Toto je jeden z mechanismů
zajišťujících nemožnost prosazení
úzkých skupinových nebo menšinových
zájmů v rozhodovacím procesu Rady.
5.3.4.2 Kritéria
Při rozhodnutí o udělení licence
Rada vyhodnocuje:
A. Vlastnosti projektu
1. Strukturu, druh a předpokládanou kvalitu nabízeného
programového schématu
2. Technickou připravenost projektu
3. Reálnost obchodního plánu
4. Způsob a výši finančního
zajištění
B. Souvislosti projektu
1. Současnou nabídku v dané oblasti (věcně
i místně)
2. Zájmy předpokládaného okruhu
posluchačů
3. Kredibilitu případných investorů
4. Nebezpečí koncentrace médií
5. Nebezpečí průniku protidemokratických
struktur do vysílání
Z konkrétních podmínek licenčního
řízení pak vyplývá pořadí
důležitosti jednotlivých kritérií.
Význam programové stránky roste s velikostí
pokrývaného území, s omezením
možností posluchačského výběru
alternativ v dané oblasti a daném druhu vysílání.
Obchodní plán a kvalita investorů získává
na významu s růstem objemu nutných prostředků
a obratu i počtu pracovníků.
Při hodnocení rozhodnutí Rady, dojde-li
již k té chybě, že jsou tato rozhodnutí
hodnocena před tím, než držitel licence
zahájí své vysílání,
je třeba vzít v úvahu, že Rada pracuje
s plány, projekty, sliby, čestnými prohlášeními
a předběžnými propočty žadatelů.
Tento fakt má dva závažné důsledky:
1. V každém případě je jedním
z důležitých faktorů rozhodování
důvěryhodnost žadatele.
2. Předběžné podmínky stanovené
příliš přesně a konkrétně,
způsobí, že se projekty sobě podobají
do té míry, že se otázka důvěryhodnosti
stane, při vší své závislosti
na subjektivním hodnocení, otázkou rozhodující.
Rozhodnutí o udělení licence, lze tedy
zásadně rozdělit do tří etap,
z nichž jen ta první je přezkoumatelná
a opakovatelná i jiným orgánem či
za jiného složení Rady: zjistí se, že
žádný ze žadatelů nesplnil všechny
zákonné podmínky pro udělení
licence a ta nebude udělena.
V druhé fázi může být licence
udělena, zjistí-li se, že právě
jeden žadatel splňuje podmínky, které
Rada stanovila předem. Toto rozhodnutí již
plně závisí na názorech jednotlivých
členů Rady, která podmínky stanovila
a hodnotí míru jejich splnění. Jiné
osoby by mohly plnění podmínek hodnotit rozdílně
a mohly by dokonce stanovit podmínky zcela jiné.
Do třetí fáze rada vstupuje tehdy, splní-li
předem stanovené podmínky více žadatelů.
Pak do hlasování Rady o udělení licence,.
jehož mechanismus je popsán jinde, vstupují
i vnitřní kritéria a názory členů
Rady. Jedinou reálně existující a
jedinou možnou pojistkou proti tomu, aby za tohoto stavu,
který nelze žádným způsobem předem
vyloučit, nebylo rozhodnutí Rady náhodné,
případně poplatné záměrům,
které by do rozhodovacího procesu neměly
vůbec vstupovat, je nezávislost jednotlivých
členů Rady i Rady jako takové na jakýchkoli
zájmových skupinách (obchodních i
politických) ve spojení s nutností, aby ke
shodnému názoru dospělo alespoň pět
členů Rady.
Důsledkem tohoto stavu (objektivního, nezávislého
na existenci Rady, ani na jejím složení) je,
že:
1. Nelze vyloučit, že by Rada za jiného
složení dospěla k rozhodnutím jiným,
než byla učiněna.
2. Nelze spravedlivě ani objektivně hodnotit
rozhodnutí Rady předtím, než je jasné,
jaké jsou jeho důsledky, tj. dříve,
než držitel licence určitou dobu vysílá.
3. Každá osoba nebo skupina osob může
dospět, na základě vlastního vyhodnocení
všech jí známých okolností, k
názoru, že s rozhodnutím Rady nesouhlasí,
a to je tudíž chybné. A že se na tomto
názoru může shodnout i s mnoha jinými,
není-li po nich zároveň požadováno,
aby se shodli i v tom, jaké rozhodnutí by správné
bylo.
5.4. FORMÁLNÍ ČINNOST RADY
5.4.1. Účast členů Rady na jednáních
Zasedání Rady je základní formou činnosti.
Pouze na zasedáních Rady může Rada přijímat
rozhodnutí a plnit základní funkce. Zasedání
Rady se řídí Jednacím řádem
Rady. Od vzniku Rady do konce roku 1992 se uskutečnilo
39 zasedání Rady. Celkový počet -
jednacích dnů byl za toto období 46.
Jednotliví členové Rady vykazovali tuto účast
na jednáních: p. Brož přítomen
37x, což činí účast 80,4 %, omluvenou
neúčast měl 9x, neomluvenou 0x, předčasný
odchod 0x, p. Hanuš 45x, 97,8 %, 1x, 0x, 0x, p. Jakobec 37x,
80,4 %, 9x, 0x, 0x, p. Josefík 41x, 89,1 procenta, 5x,
0x, 0x, p. Korte 44x, 95,6 %, 2x, 0x, 0x, p. Koubek 45x, 97,8
%, 1x, 0x, 1x, p. Lindaur 26x, 56,5 %, 7x, 12x, 2x, p. Pýcha
44x, 95,6 %, 2x, 0x, 0x, p.Vaněček 28x, 60,8 %,
5x, 12x, 3x.
Aktivita členů Rady se pochopitelně neomezuje
pouze na zasedání. Členové Rady absolvují
množství kontaktů s veřejností,
institucemi, žadateli o licence, provozovateli vysílání,
studují odborné materiály a předložené
žádosti atd. V době, kdy se teprve konstituoval
Úřad Rady, vyřizovali někteří
členové Rady i velké množství
běžné agendy. Této činnosti se
v posledním roce věnovali především
pp. Jakobec, Korte, Pýcha, přičemž dva
posledně jmenovaní vykonávali svou funkci
bez jakéhokoli jiného zaměstnání.
Pp. Lindaur a Vaněček se mimo zasedání
činnosti Rady nezúčastňovali.
5.4.2. Komise a jejich činnost
K praktickému řešení úkolů,
v době kdy se Rada ještě nemohla opřít
o činnost Úřadu, především
z důvodu rozpočtových potíží,
ustavila na svém 14. zasedání dne 30. června
1992 čtyři pracovní komise. Komise suplovaly
do vytvoření příslušných
odborů Úřadu Rady jejich činnost.
Kmitočtová komise připravovala ve spolupráci
s federálním ministerstvem spojů frekvenční
dispozice pro licenční řízení.
Složení komise: p. Pýcha (vedoucí),
p. Hanuš, p. Jakobec.
Komise pro udělení licence k televiznímu
vysílání na třetím celoplošném
okruhu měla za úkol přípravu licenčního
procesu včetně kritérií hodnocení
projektu a přípravy podmínek licence. Složení
komise: p. Jakobec (vedoucí), p. Korte, p. Koubek.
Komise pro přípravu vymezení institutu veřejného
slyšení se zabývala formálními
náležitostmi i organizačními problémy
ohledně veřejných slyšení. Složení
komise: p. Jakobec (vedoucí), p. Josefík, p. Lindaur,
p. Vaněček.
Komise pro televizní kabelové rozvody měla
především po teoretické stránce
připravit licenční řízení
tohoto typu a stanovit koncepci rozvoje kabelového vysílání.
Složení komise: p. Vaněček (vedoucí),
p. Koubek, p. Lindaur.
6.1. Zahraniční aktivity
Zahraniční aktivity Rady byly motivovány
zejména snahou o získání zkušeností
vyspělých demokracií v konstruování
harmonického duálního modelu rozhlasového
a televizního vysílání a snahou o
začlenění ČR do evropského
audiovizuálního prostoru. Rada ihned po svém
ustavení informovala o své existenci velvyslanectví
států s nejrozvinutějším pluralitním
systémem vysílání a požádala
je o zprostředkování informací ohledně
podmínek pro vysílání v těchto
státech a o navázání kontaktů
s obdobnými institucemi.
Výsledkem této aktivity bylo zejména navázání
cenných vztahů s FCC (Federal Communications Commission
- USA), ITC (Independent Television Commission) a Radio Authority
(obě Spojené království), CSA (Conseil
Superieure Audiovisuel - Francie), Media Authority (Nizozemí),
Landeszentrale für Neue Medien (Bavorsko) a Landesanstalt
für Rundfunk (Porýní - Vestfálsko).
To umožnilo Radě vytvořit si databázi
základních norem regulujících vysílání
ve vyspělých demokratických státech.
Ve své dosavadní licenční politice
tak mohla Rada vycházet z takto získaných
zkušeností. zejména evropských demokracií.
V rámci kontaktů s partnerskými nezávislými
institucemi byl uspořádán seminář
Zemského úřadu pro rozhlas a televizi v Porýní
- Vestfálsku (říjen 1992) v hotelu Atrium,
věnovaný problematice lokálních rozhlasových
stanic. Zástupci Rady prezentovali výsledky demonopolizace
médií v ČR na mnichovských MedienTagen
(říjen 1992) a během Univerzity komunikací,
konané v Praze v listopadu 1992 z iniciativy univerzity
v Carcan Maubuison, CSA a Eutelsatu.
Radě vyšly vstříc zejména britská
ITC, francouzská CSA, nizozemská Media Authority
a německá Landeszentrale uspořádáním
semináře pod záštitou Rady Evropy a
vysláním svých expertů, kteří
se svými radami podíleli na přípravě
licenčního řízení ve věci
žádostí o přidělení licence
k provozování celoplošného televizního
vysílání a při stanovení nezbytných
licenčních podmínek k dosažení
kvalitního programového standardu stanice (prosinec
1992). Rada navázala kontakty i s dalšími zahraničními
institucemi, které si předsevzaly pomáhat
rozvoji plurality médií v posttotalitních
státech na neprofitní bázi (International
Media Fund - USA, British Knvw-How Fund, Trans-Atlantic Dialogue
on Eurvpean Broadcasting - USA, Evropský institut pro masmédia
při univerzitě v Manchesteru atd.).
V Praze byl v květnu 1992 uspořádán
expertní seminář Evropského institutu
pro masmédia a British Know-How Fund vyslal v průběhu
veřejných slyšení žadatelů
o licenci k celoplošnému televiznímu vysílání
své experty k posouzení obchodních plánů
žadatelů. Britský velvyslanec věnoval
Radě ze svého fondu, vědom si nedostatečného
materiálního zabezpečení činností
Rady, fax.
Rozvíjí se také spolupráce s Řídícím
výborem pro masmédia Rady Evropy (CDMM) v rámci
začleňování mediální
sféry ČR do evropského audiovizuálního
dění. Rada se zúčastnila 1. prosince
1992 zasedání institucí pro rozhlasové
a televizní vysílání pořádaného
CDMM u příležitosti vstupu Evropské
úmluvy o televizi přesahující hranice
v platnost. Rada upozornila ministerstvo zahraničních
věcí na nezbytnost podpisu této úmluvy,
která řeší v evropském kontextu
regulaci programových televizních služeb, zejména
co se týče slušnosti vysílaných
pořadů, zákazu reklam na tabákové
výrobky a alkoholické nápoje, ochrany výchovy
dětí a mladistvých, zajištění
práva na odpověď a zamezení nadměrné
komercionalizace vysílání. Souhlas s podpisem
úmluvy vyslovily vlády ČSFR a ČR svými
usneseními již v dubnu 1992. Ministerstvo zahraničních
vztahů ČR se k podpisu úmluvy dosud nedostalo.
Rada tuto situaci řeší s ohledem na předpokládané
budoucí závazky ČR převzetím
ustanovení úmluvy do podmínek udělených
licencí a anticipováním úmluvou kodifikovaných
pravidel ve své činnosti.
Rada se dále podílí na vytváření
databáze MEDIALEX, kterou připravuje Rada Evropy
v souvislosti s ustanoveními úmluvy a s platnými
pravidly pro vysílání v jednotlivých
členských státech. Rada se také zapojila
do aktivit pracovních skupin CDMM namířených
proti audiovizuálnímu pirátství a
škodlivé monopolizací v masmédiích.
Výsledky práce těchto skupin Rada promítá
do své licenční politiky.
Rada Evropy vyslala do bývalé ČSFR v souvislosti
s deetatizací a demonopolizací vysílání
již tři expertní mise, poslední na pomoc
Radě při udílení licence k celoplošnému
televiznímu vysílání. Rada se obrátila
se žádostí o zprostředkování
know-how v oblasti rozvíjení kabelového vysílání
na nizozemské ministerstvo kultury. Ve dnech 4. a 5. března
proběhne v sídle Rady seminář k těmto
otázkám za účasti expertů vyslaných
nizozemskou vládou.
6.2. ASOCIACE PROVOZOVATELŮ ROZHLASOVÉHO VYSÍLÁNÍ
Tato zájmová organizace sdružuje velkou většinu
držitelů licencí k provozování
rozhlasového vysílání. Pro provozovatele
je vhodným fórem ke vzájemné spolupráci
i k prezentaci a prosazování společných
zájmů. Rada je s asociací v běžném
pracovním styku, informuje ji o svých základních
rozhodnutích a projednává její podněty.
Na podzim roku 1992 se zástupci Rady zúčastnili
dvou kongresů Asociace.
Vzájemná informovanost a koordinace činnosti
je pro klima v oblasti rozhlasového vysílání
velmi pozitivním faktorem, Rada si však uvědomuje,
že Asociace (což je plně legitimní) akcentuje
především své specifické potřeby.
Projevuje se to například v nepřehlédnutelném
tlaku Asociace, aby Rada korigovala tempo přidělování
nových licencí a tím nezvyšovala náročnost
konkurenčního prostředí a nesnižovala
kmitočtové dispozice, které by v některých
případech Asociace raději použila k
optimalizaci technických parametrů některých
již vysílajících provozovatelů.
Rada soudí, že při řešení
této problematiky je však třeba vycházet
z obecnějších kritérií.
6.3. UNIE ŽADATELŮ A PROVOZOVATELŮ RTV VYSÍLÁNÍ
V Unii jsou organizováni jak někteří
žadatelé o licence k provozování různých
typů vysílání, tak velká část
již stávajících držitelů
licencí, především těch, kteří
počítají s rozšířením
své činnosti. I Unie je Radě partnerem při
řešení mnoha odborných problémů
a je s Radou ve vzájemném informačním
kontaktu.
Obecně lze říci, že zájmy Unie
na rychlém rozvoji privátního sektoru rozhlasového
a televizního vysílání a na další
demonopolizaci této oblasti jsou podobné základním
koncepčním východiskům licenční
politiky Rady.
Koordinace činnosti Rady a Unie se projevila například
při pokusu o konstituování takového
režimu provozování kanálů dočasně
svěřených České televizi, který
by umožňoval větší zapojení
nezávislých producentských společností.
Nedostatečnou se dosud zdá výměna
poznatků (mezi Radou a Unií), které by mohly
sloužit ke zdokonalení hospodaření s
kmitočty pro rozhlasové a televizní vysílání.
6.4. OCHRANNÉ AUTORSKÉ ORGANIZACE
Vzájemná informovanost mezi Radou na straně
jedné a Intergramem a Ochranným svazem autorů
na straně druhé je velmi užitečná.
Rada ochranné organizace průběžně
informuje o nově udělených (popřípadě
odebraných) licencích a o výsledcích
svých kontrolních akcí. Důsledně
vyžaduje u všech žadatelů splnění
všech povinností vyplývajících
ze zákonných práv autorů.
Ochranné autorské organizace naopak informují
Radu o tom, jak jednotliví provozovatelé plní
své závazky vůči autorům, aby
Rada mohla kontrolovat dodržování povinností
provozovatelů vysílání dle zákona
č. 468/91 Sb., par. 5, písm. f). Tyto informace
slouží Radě v případech, kdy
již vysílající provozovatelé
žádají o další licenci. Umožňuje
to vyvinout na případné dlužníky
poplatků účinnější tlak,
než jakým disponují autorské organizace.