Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministerstvo financí České republiky

Čj. 2019752/1993

Materiál pro schůzi Parlamentu ČR

Předkládá se podle § 17 odst. 4 a 6 a § 18 odst. 4 zákona ČNR č. 576/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů a podle čl. 3 odst. 1 a 2 ústavního zákona ČNR č. 4 ze dne 15. prosince 1992.

Obsah.

I. Vládní návrh usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

II. Zpráva o ekonomickém vývoji v ČR za rok 1992

III. Souhrnná zpráva k návrhu státního závěrečného účtu ČR za rok 1992

Příloha 1: Závěrečné účty státních fondů

Příloha 2: Výsledky hospodaření rozpočtů okresních úřadů a obcí v ČR

IV. Tabulková část k návrhu státního závěrečného účtu za rok 1992.

V. Souhrn závěrečných účtů kapitol za rok 1992

VI. Návrh státního závěrečného účtu federace za rok 1992

Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 1993 o státním závěrečném účtu České republiky za rok 1992

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

1. schvaluje

státní závěrečný účet České republiky za rok 1992, který vykazuje příjmy 251 379 mil. Kčs, výdaje 253.076 mil. Kčs a celkový schodek 1 697 mil. Kčs;

2. bere na vědomí

a) závěrečné účty státních fondů České republiky za rok 1992,

b) stav státních finančních aktiv České republiky k 31. prosinci 1992 ve výši 4 808 mil. Kčs a stav státních finančních pasív České republiky ve výši 24 224 mil. Kčs,

c) výsledky hospodaření rozpočtů okresních úřadů a obcí v České republice za rok 1992, které vykázalo příjmy 84 604 mil. Kčs, výdaje 76 770 mil. Kčs a celkový přebytek 7 834 mil. Kčs,

d) schodek vykázaný ve státním závěrečném účtu federace za rok 1992 ve výši 7.000 mil. Kčs;

3. souhlasí

s úhradou

a) schodku státního rozpočtu České republiky za rok 1992 ve výši 1 697 mil. Kčs,

b) části schodku státního rozpočtu federace za rok 1992 připadající na Českou republiku ve výši 4 667 mil. Kčs

emisí státních dluhopisů České republiky podle navrženého zákona parlamentu České republiky.

OBSAH

I. Úvod

II. Privatizace

III. Ekonomický výkon

1. Nabídka

Hrubý domácí produkt

Průmysl

Stavebnictví

Zemědělství

2. Poptávka

IV. Cenový vývoj

V. Zaměstnanost

VI. Vnější vztahy

VII. Příjmy a výdaje obyvatelstva

VIII. Měnová politika

IX. Veřejné rozpočty

Příloha

Nejdůležitější opatření finanční politiky a ekonomické reformy v roce 1992

I. Úvod

Rok 1992 byl dalším rokem transformace a byl pro českou ekonomiku rokem úspěšným. Pozitivem bylo obnovení růstu poptávky, které navedlo ekonomiku na dráhu ekonomického oživení. Makroekonomicky byla česká ekonomika stabilní, v některých ukazatelích (např. inflace, stabilita kursu) snese srovnání s vyspělými tržními ekonomikami.

Výrazně pokročila tržní transformace. Dynamický růst soukromého sektoru již přináší viditelné výsledky nejen v hospodářských ukazatelích, ale přinesl již i určitý kvalitativní zlom ve způsobech uspokojování poptávky a to nejen na spotřebitelském trhu. Mění se podnikatelské klima, reakce tržních subjektů jsou pružnější. Rozšiřuje se paleta možností jak uplatnit podnikatelské aktivity a iniciativu. To kontrastuje s chováním státního sektoru, ve kterém převládají předprivatizační nejistoty.

Výsledky jsou o to cennější, že byly dosaženy v ne příliš příznivém mezinárodním rámci. Vyspělé ekonomiky vykazují jen minimální růst (HDP v zemích OECD vzrostl v roce 1992 o 1,5%). Naše orientace na jejich trhy naráží mnohdy na protekcionistické tendence. Prohlubuje se krize postkomunistického světa, zejména východní Evropy. Platební schopnost našeho bývalého největšího obchodního partnera - nástupnických států bývalého SSSR tenduje k nule.

Vedle relativně nepříznivých vnějších podmínek přetrvávala i řada vnitřních problémů založených již v předtransformačním období. Patří sem zejména nevyrovnaná finační situace podnikatelského (především státního) sektoru s rozsáhlou platební neschopností a významnými riziky bankrotů, přezaměstnanost v průmyslu a zemědělství i zdevastované životní prostředí.

Převažující pozitivní tendence vývoje české ekonomiky jsou výsledkem řady faktorů, mezi které patří hospodářská politika vlády, uplatňovaná strategie ekonomické reformy, adaptabilita podnikatelských subjektů a jejich iniciativa. Při provádění kroků ekonomické reformy vláda sledovala její sociální průchodnost.

Nová česká vláda spolu s ČNR sehrály aktivní roli v rámci dřívějšího Československa a dokázaly usměrnit hospodářský i politický vývoj tak, aby proces rozdělení federace proběhl hladce při udržení pozitivních tendencí v ekonomice a pokračování ekonomické reformy. Díky tomu byl umožněn bezporuchový chod hospodářství až do úplného konce roku 1992 a současně plynulý přechod do podmínek rozdělených ekonomik.

Přes značnou náročnost státoprávních jednání a vytváření modelu spolupráce po rozdělení federace vláda prosadila další zásadní kroky ekonomické reformy, zejména byla dokončena příprava daňové reformy a legislativního rámce kapitálového trhu.

II. Privatizace

Zatímco dominantním jevem roku 1991 byla liberalizace a stabilizace ekonomiky, rok 1992 probíhal ve znamení privatizace.

Podstatně pokročila malá privatizace. Od jejího počátku bylo již touto formou privatizováno téměř 22 tisíc jednotek, výnosy činily 30 mld. Kčs. V samotném roce 1992 pak bylo vydraženo zhruba 7,5 tisíce jednotek za více než 12 mld. Kčs. Vláda odhaduje, že formou restitucí bylo navráceno původním majitelům již 100 000 objektů.

V roce 1992 se jednoznačně projevily pozitivní efekty malé privatizace. Z celkového objemu prodeje v síti maloobchodu a veřejného stravování zabezpečil soukromý sektor již téměř dvě třetiny. Privatizace vedla k rozvoji konkurenčního prostředí, což se stalo výrazným faktorem široké nabídky a zvýšení kultury obchodu a stability cen.

V tomto roce pokročila velká privatizace. Dominantní byla privatizace kupónová. Privatizace kupónovou formou majetku v účetní hodnotě 198 mld. Kčs v tak krátké době nemá ve světě obdoby. Z původní nabídky 212,5 mld. Kčs majetku pro kupónovou privatizaci zůstalo neprodáno pouze necelých 7%. Neumístěno zůstalo jen jedno procento investičních bodů.

Podíl soukromého sektoru na HDP vzrostl z 10,6% v roce 1991 na 19,5% v roce 1992. Ve čtvrtém čtvrtletí podíl soukromého sektoru na HDP již činil 21,5%. Kromě obchodu a služeb se nejvýrazněji soukromý sektor prosadil ve stavebnictví, kde vytvořil již téměř polovinu (46%) objemu stavební výroby. Jeho podíl na průmyslové výrobě byl 14,5%. V zemědělství hospodařil soukromý sektor ke konci roku na 9,4% výměry zemědělské půdy.

Váha soukromého sektoru se projevuje i ve výrazné změně struktury poskytovaných úvěrů, kde činí podíl soukromého sektoru již více než jednu čtvrtinu.

Zcela zásadní je již vliv soukromého sektoru v zahraničním obchodě. Podle odhadů ČNB (údaje za ČSFR) došlo meziročně ke zvýšení jeho podílu na celkovém vývozu zhruba z jedné na dvě třetiny, u dovozu to bylo ze dvou na tři pětiny.

Podle živnostenského zákona bylo k 31. 12 1992 registrováno 1,2 mil. živností. Proti začátku roku se jejich počet zvýšil o 14%.

Výraznou formou privatizace jsou přímé zahraniční investice do české ekonomiky. Jejich dynamika se v porovnání s minulým rokem urychlila a celková výše dosáhla 1 mld. USD (tj. zhruba 28 mld. Kčs). Do České republiky směřovalo v roce 1992 více jak 92% celkových přímých investic do ČSFR. Z celkové částky přímých investic do České republiky za rok 1992 připlynulo 29% z USA, 21% z Francie a 16% ze SRN. Indikuje to, že povědomí o české ekonomice a jejich perspektivách se již neomezuje pouze na naše nejbližší sousedy.

Růst zahraničních investic do české ekonomiky svědčí o její atraktivnosti pro zahraniční kapitál. Současně privatizace touto formou napomáhá integraci české ekonomiky do mezinárodní ekonomické spolupráce a přes sít tuzemských ekonomických vazeb zvyšuje dynamiku transformace a prohlubuje náročnost konkurenčního prostředí.

III. Ekonomicky výkon

Základní charakteristikou roku 1992 je obnovení hospodářského růstu. Motorem tohoto růstu se stala odvětví, jejichž rozvoj přibližuje strukturu HDP české ekonomiky ekonomikám vyspělým (zejména služby a stavebnictví). Klíčovou úlohu při nastartování růstové trajektorie sehrál již soukromý sektor.

1. Nabídka

Hrubý domácí produkt

K obratu ve vývoji agregátní nabídky, měřené objemem hrubého domácího produktu, došlo již ve druhém čtvrtletí. Od tohoto období se česká ekonomika nachází ve fázi růstu. Hrubý domácí produkt ČR v roce 1992 podle předběžných odhadů činil nominálně 738,8 mld. Kčs.

V prvním a druhém čtvrtletí ještě byl objem vytvořeného HDP (reálně) v porovnání se stejným čtvrtletím minulého roku nižší (o 20%, resp. o 10%), ve třetím čtvrtletí byl poprvé od začátku reformy objem HDP překročen v porovnání se stejným čtvrtletím minulého roku o 0,4%. Tento trend se potvrdil a urychlil ve čtvrtém čtvrtletí, kdy meziroční nárůst proti čtvrtému čtvrtletí 1991 činil již 3,8%. V celoročním úhrnu byl však ještě HDP o 7,1% nižší než v předchozím roce. Vzhledem k tomu, že ještě nejsou statisticky podchyceny veškeré ekonomické aktivity (především výkon soukromých podniků v oblasti obchodu, služeb a turistiky), je skutečný pokles HDP zřejmě nižší.

Průmysl

Průmyslová produkce se v roce 1992 stabilizovala a za měsíce září až prosinec byla překročena úroveň ze stejného období loňského roku. I když objem produkce byl v porovnání s předchozím rokem ještě nižší o 10,6%, začínaly se projevovat výrazné rozdíly mezi státními a soukromými podniky i rozdíly mezi jednotlivými odvětvími.

Ke stabilizaci průmyslové výroby došlo při poklesu zaměstnanosti o cca 12%. Díky tomu se zde prakticky zastavil pokles produktivity práce (proti roku 1991 se snížila již pouze o 2,3%).

Stavebnictví

Stavební výroba v roce 1992 vzrostla o 22% oproti roku 1991. To je signálem oživení ekonomiky. K růstu stavební výroby docházelo již od počátku roku, tedy ještě před dosažením dna ekonomického poklesu.

Hlavním zdrojem dynamiky růstu stavební výroby byly malé organizace do 25% pracovníků (většina z nich je soukromých), jejichž výkonnost se zvýšila více jak dvojnásobně (o 120%). K růstu stavební výroby (o 4,8% došlo i u velkých organizací.

produktivita práce ve stavebnictví výrazně vzrostla. U velkých stavebních organizací, které vytvářejí zhruba 73% celkového výkonu stavebnictví, činil nárůst produktivity práce 20,3%.

Zemědělství

V průběhu roku pokračovalo přizpůsobování objemu zemědělská výroby snížené úrovni domácí poptávky po potravinách. V důsledku toho a i vlivem nepříznivých klimatických poměrů poklesla hrubá zemědělská produkce o 11,8% proti loňskému roku. Přetrvává složitá důchodová situace zemědělských organizací, což je vyvoláno samotným procesem omezování nadvýroby (spojené s omezením jejího dotování), ale také nedokonalostí konkurenčního prostředí po celé ose zemědělská výroba - zpracování - obchod.

2. Poptávka

Klíčovým dynamizujícím činitelem HDP se stal růst soukromé spotřeby. Výdaje obyvatelstva za zboží a služby vzrostly oproti předchozímu roku reálně o 6,2% (v roce 1991 poklesly reálně o 24%).

Vzestup spotřebitelské poptávky má trvalejší charakter přesto, že nadále přetrvává poměrně vysoká míra úspor (v roce 1992 6,6%). Je to důsledkem růstu reálných příjmů o 6,2% v roce 1992 (v roce 1991 reálné příjmy poklesly o 24,8%) a zvýšení sklonu obyvatelstva ke spotřebě v souvislosti se stabilizací ekonomiky.

Naopak příspěvek vnějšího sektoru na tvorbě HDP se snížil. Vyplývá to ze zmenšení aktivního salda vývozu a dovozu zboží a služeb na zhruba polovinu (způsobené výrazným nárůstem dovozů zboží). Veřejná spotřeba reálně stagnovala.

Poptávku nepříznivě ovlivnila rozsáhlá platební neschopnost. Platební neschopnost organizací v České republice kulminovala ke konci prvního pololetí 1992, kdy dosáhla 110 mld. Kčs. V průběhu III. čtvrtletí došlo k jejímu snížení. Z dosud známých výsledků odhadujeme, že celkový objem platební neschopnosti ke konci roku dosáhl cca 95 mld. Kčs. Vývoj platební neschopnosti ve II. pololetí ovlivnily především stabilizace výroby, provádění vzájemných zápočtů a uplatňování směnek v obchodních vztazích. Avšak i tento rozsah insolventnosti by mohl ztížit uplatnění zákona o bankrotech.

Vláda hodnotí jako pozitivní tu skutečnost, že v roce 1992 došlo k poklesu zásob (tento pokles se odhaduje na 45 mld. Kčs). To svědčí o tom, že podniky přestávají vyrábět na sklad a reagují pružněji na požadavky trhu.

Zásadním indikátorem pozitivního obratu ve vývoji ekonomiky v roce 1992 je patrné oživení investiční poptávky. Odhadujeme, že celkové investiční výdaje v běžných cenách vzrostly oproti předchozímu roku zhruba o jednu pětinu. Přitom ve IV. čtvrtletí 1991 činily 53,4 mld. Kčs a ve IV. čtvrtletí 1992 již 90,9 mld. Kčs.

Těžiště investiční poptávky spočívalo v soukromém sektoru. Částečně se však projevil i růst poptávky u některých firem ve státním vlastnictví s příznivou důchodovou situací.

IV. Cenový vývoj

Stabilita cen v České republice je jedním ze základních úspěchů ekonomické reformy. Míra inflace (meziroční změna hladiny spotřebitelských cen) v roce 1992 činila 11,1% a je srovnatelná s řadou zemí se standardní tržní ekonomikou. Její relativně nízká výše je jedním z klíčových parametrů stability podnikatelského prostředí a sociálního smíru, podmiňujících ekonomický růst.

Urychlení růstu cen v podzimních měsících bylo spojeno s dynamikou poptávky, sezónním zvýšením cen zemědělských výrobců a dílčími opatřeními na úseku daně z obratu u benzínu, alkoholu a cigaret. Tyto faktory se však rychle vyčerpaly, o čemž svědčí zklidnění cen v prosinci (ke kterému došlo navzdory pravidelnému zvýšení nákupů v předvánočním období).

K nejvyššímu růstu cen proti průměrné hladině předchozího roku došlo ve službách (o 25,6%). Výrazně pomaleji rostly ceny potravinářského zboží (o 9,1%) a zboží nepotravinářského (o 9,0%).

Ceny průmyslových výrobců byly v roce 1992 proti roku 1991 v průměru vyšší o 9,9%, ceny stavebních prací o 9,1% a ceny zemědělských výrobců o 7,7%. Pomalejší růst těchto cen měl zklidňovací efekt na celkovou cenovou hladinu.

V. Zaměstnanost

Česká republika patří mezi země s nejnižší mírou nezaměstnanosti, která se pohybovala od maxima 4,3% v lednu k relativní stabilizaci kolem 2,6% ve druhé polovině roku. Tyto hodnoty vyplývaly i z přezaměstnanosti v podnicích určených k privatizaci.

Nezaměstnanost je regionálně diferencována. Zatímco v Praze je téměř nulová (0,3%) a nabídka pracovních příležitostí ji převyšuje, v některých okresech se pohybuje kolem 6% (Bruntál, Vsetín, Třebíč).

Ve struktuře zaměstnanosti probíhají pozitivní změny. Dochází k přesunu zaměstnanců z velkých podniků do malých, vesměs soukromých podniků. U velkých organizací poklesl počet zaměstnaných celkově o 464 tis. osob. V průmyslu činil tento pokles 11,8%, ve stavebnictví 12,9%, v obchodě 22,8% v dopravě 8,7%. Naproti tomu rozvoj peněžnictví a pojišťovnictví vedl ke zvýšení počtu pracovníků těchto odvětví o 38%.

Na deset volných pracovních míst připadalo koncem roku 17 nezaměstnaných. Počet volných míst se od počátku roku zvýšil z 53 tis. v lednu na 79 tis. v prosinci. Relativně vysoká nabídka volných pracovních míst je důsledkem mj. i aktivních opatření ve prospěch zaměstnanosti.

VI. Vnější vztahy

Vývoj vnějších vztahů jako celek byl v roce 1992 příznivý. Na rozdíl od r. 1991 se však výrazně zhoršilo saldo obchodní bilance.

Obrat obchodní výměny (podle údajů celní statistiky) vzrostl proti roku 1991 o 42,4 mld. Kčs, tj. o 8,8%. Růst obratu byl dosažen zejména díky zvýšení dovozu o 20,7%. Naopak se mírně snížil vývoz (o 1,8%). Saldo obchodní bilance skončilo pasivem ve výši 22,6 mld. Kčs (v předchozím roce bylo aktivní ve výši 24,8 mld. Kčs).

Varovným signálem je tendence ke zhoršování obchodní bilance, která se začala projevovat ve druhé polovině roku. Za IV. čtvrtletí dosáhl deficit obchodní bilance 23,6 mld. Kčs. Vývoz víceméně stagnoval na nižší úrovni než v předchozím roce, což je dáno především poklesem odbytu v bývalém Sovětském svazu a některých dalších východoevropských zemích a dále se částečně projevilo uplatňování obchodních bariér ze strany vyspělých zemí. Růst dovozu byl spojen s dynamikou tuzemské poptávky, a to jak spotřebitelské, tak investiční. Projevily se zde i expektace ekonomických subjektů v souvislosti se zánikem společného státu a daňovou reformou (určité předzásobení).

Pozitivně se změnila teritoriální struktura zahraničního obchodu, kde došlo k dalšímu posílení orientace na vyspělé trhy (země ES 53,4%, ostatní země s tržní ekonomikou 15,2%). Na druhé straně se dále snížil podíl obchodu se zeměmi s transformující se ekonomikou ve střední a východní Evropě (bývalý SSSR 8,6%, evropské transitivní země 12,%). Vývoz do zemí s vyspělou tržní ekonomikou vzrostl o 20,7%. Oproti tomu pokles vývozu do evropských zemí s transformující se ekonomikou činil 29,2% a do bývalého Sovětského svazu 52,3%.

Ve zbožové struktuře dovozu se významně zvýšil podíl dovozu hotových výrobků (dovoz strojů a přepravních zařízení vzrostl o 43,5%), zatímco poklesl podíl dovozu paliv a surovin. Struktura vývozu se zhoršila, vzrostl zejména podíl výrobků s nižším stupněm zpracování (produkty pro mezispotřebu) při výrazném poklesu podílu strojů a přepravních zařízení.

Celkové saldo běžného účtu platební bilance ČR v konvertibilních měnách (podle odhadu ČNB) bylo mírně přebytkové ve výši 53 mil. USD, tj. přibližně 1,5 mld. Kčs. Při záporném saldu obchodní bilance byl tento výsledek ovlivněn přebytkem bilance služeb ve výši 1 314 mil. USD (tj. 3,2 mld. Kčs), kde se projevily zejména příjmy z cestovního ruchu a z dopravy. Příjmy z turistického ruchu se zvýšily o více než 60%.

Přímé zahraniční investice v České republice činily v roce 1992 1.004 mil. USD. V porovnání s rokem 1991 jde o objem téměř dvojnásobný.

Celková výše devizových rezerv celé bankovní soustavy ČSFR ke konci roku 1992 stoupla v porovnání s jeho počátkem o 1,1 mld. USD na 4,4 mld. USD (z toho na ČR připadá 3,6 mld. USD). Výše hrubého zadlužení ČSFR se prakticky nezvýšila, ke konci roku činila 9,5 mld. USD (oproti 9,4 mld. USD v závěru roku 1991); stav zadluženosti ČR ke konci r. 1992 se odhaduje na 6,9 mld. USD.

Příznivý vývoj platební bilance umožnil dále rozšířit režim vnitřní směnitelnosti čs. koruny v roce 1992 i na podnikatele - fyzické osoby.

Výsledky platební bilance umožnily i v roce 1992 zachovat stabilní devizový kurs. Vhledem k pohybu cenových hladin v ČSFR a v zahraničí fakticky došlo k dalšímu zpevnění kursu čs. koruny.

VII. Příjmy a výdaje obyvatelstva

Oproti roku 1991 došlo k obnovení růstu celkových reálných příjmů obyvatelstva. To se stalo základem zvýšené poptávky. Při nominálním růstu o 18,1% reálně vzrostly příjmy o 6,2%.

Mění se struktura příjmů obyvatelstva. Podstatně se zvýšila váha příjmů z podnikatelských aktivit, z vlastnictví kapitálu a z prodeje nemovitostí. Na druhou stranu poklesla váha příjmů z mezd. To je dokladem toho, že příjmy ze závislé práce již nejsou jedinou alternativou výdělečné činnosti.

Příjmy z mezd vzrostly nominálně o 9,2% (ze zemědělství o 0,8%). Reálně došlo k jejich poklesu, což bylo dáno nižší zaměstnaností. Průměrná mzda (bez zemědělských družstev) vzrostla v roce 1992 nominálně o 22,2% a reálně se zvýšila o 9,7%. Tím došlo částečně ke kompenzaci poklesu reálné mzdy v roce 1991 o 25%.

Mzdová regulace byla účinná. K růstu mezd docházelo zejména v soukromých podnicích a v podnicích se zahraniční účastí.

Sociální příjmy vzrostly nominálně o 12%, což znamená zachování reálné výše z minulého roku.

Ostatní příjmy vzrostly nominálně o 41,5%, reálně o 28,1%. Jsou zde zachyceny i rostoucí podnikatelské odměny, příjmy za poskytnuté služby, rehabilitační a restituční náhrady a příjmy z majetkových prodejů.

Velikost a přírůstek příjmů nevytvářely inflační tlaky a umožnily pro rok 1993 odstoupit od mzdové regulace.

Ve struktuře výdajů stoupá váha výdajů za služby, klesá podíl výdajů za zboží. Jde o pohyb ve struktuře směrem k relacím běžným v tržních ekonomikách.

Výdaje obyvatelstva za služby vzrostly nominálně o 43,4%. V tom se promítá jednak vyšší spotřeba služeb, ale také růst jejich cen.

Za zboží vydalo obyvatelstvo nominálně o 12,5% více než v roce 1991, reálně tedy došlo k mírnému zvýšení.

Růst ostatních výdajů nominálně o 27,1% je z velké části spojen s výdaji na privatizaci (kupónové knížky, aukční nákupy).

Důvěra obyvatelstva v měnu a její stabilitu se projevuje ve výši a míře úspor. Vklady obyvatelstva v roce 1992 se zvýšily o 29,1 mld. Kčs na 239,9 mld. Kčs (to činí v průměru více jak 23 tis. Kčs na obyvatele). Míra korunových úspor (přírůstek vkladů a hotovostí) činila 6,6% (v roce 1991 8,6%).

VIII. Měnová politika

Měnová politika byla pro rok 1992 koncipována jako neutrální. V průběhu roku se charakter měnového vývoje měnil. V prvním období nabyl mírně expanzivního charakteru, neboť dynamika peněžní zásoby na území ČR předstihovala růst HDP v běžných cenách. V závěru roku se dynamika tohoto předstihu zmírnila. Graf zobrazuje vývoj peněžního agregátu M2, který je souhrnem oběživa mimo banky a všech druhů vkladů. Údaje za ČR jsou výsledkem desagregace údajů o ČSFR na ČR a SR.

Příčinou zvýšení peněžní zásoby byl vedle zvýšené úvěrové emise razantní nárůst čistých aktiv bankovní soustavy České republiky jak vůči zahraničí, tak vůči Slovenské republice. Od září v souvislosti se změnami ve vývoji platební bilance začalo docházet k poklesu aktiv vůči zahraničí, přičemž aktiva vůči Slovenské republice dále rostla.

Zvýšení peněžní zásoby nemělo inflační důsledky. V současné ekonomice totiž roste objem peněžních transakcí, které nesouvisí přímo s tvorbou HDP, ale mají majetkovou a jinou povahu. Jde například o transakce při obsluze procesu privatizace, při prodeji a nákupu nemovitostí a výrobních jednotek, při obsluze mezispotřeby při rozpadu větších podniků na menší atd.

Při celkovém růstu úvěrů v ekonomice ČR (o téměř 20% v průběhu roku 1992) dochází k výrazným strukturálním posunům. Největší podíl na úvěrech mají státní a družstevní podniky, avšak objem těchto úvěrů již od prosince 1991, kdy dosáhl nejvyšší úrovně, absolutně klesá. Projevilo se zde oddlužení státních podniků, splátky dlouhodobých úvěrů na trvale se obracející zásoby, problémy v přístupu k novým úvěrům v předprivatizačním období a rovněž postupná změna vlastnictví některých státních podniků. Bankovní úvěry státním a družstevním podnikům se v průběhu rolu 1992 snížily o 54 mld. Kčs, tj. o 14,1%.

Silná expanze úvěrů soukromému sektoru a pokles úvěrů sektoru státnímu je dominantním rysem roku 1992. Úvěry soukromému sektoru se zvýšily proti. stavu koncem roku 1991 na více jak trojnásobek a představovaly již více než čtvrtinu celkového objemu úvěrů v ekonomice. Svědčí to o rychlém rozvoji soukromého sektoru v ekonomice, o tom, že soukromý sektor se stabilizuje a je schopen bankám nabídnout přesvědčivé projekty.

Stav úvěrů na velkou a malou privatizaci činil koncem roku 1992 26,3 mld. Kčs proti 11,4 mld. Kčs koncem roku 1991. Z celkového přírůstku domácích úvěrů činil přírůstek úvěrů na privatizaci 15,6%.

Přes pozitivní vývoj v sektorové struktuře úvěrů přetrvávají v úvěrové oblasti značné problémy z hlediska rozvojových potřeb ekonomiky. Bankovní sektor v zájmu minimalizace svých rizik preferuje krátkodobé, nanejvýše střednědobé úvěry, takže klesl podíl dlouhodobých úvěrů (ke konci roku na 35,9%). Při nerozvinutosti kapitálového trhu nemá podnikatelský sektor alternativní nástroje dlouhodobého financování.

Vážnou překážkou je značná výše úrokových sazeb a vysoké rozdíly mezi depozitními a úvěrovými úrokovými sazbami. Úroková marže dosáhla v prosinci 1992 6,8 procentních bodů, zejména začínajících podnikatelů. Trvá i nadále problém malé diferenciace úrokových sazeb z poskytovaných úvěrů v návaznosti na kvalitu dlužníka a na perspektivnost úvěrovaného projektu.

Nezanedbatelnou otázkou zůstává i nedostatečná technická úroveň platebního styku, která má za následek vázání velkých objemů finančních prostředků podnikatelského sektoru.

Neochota bankovního sektoru sdílet rizika a jejich nedostatečná citlivost v přístupu ke klientům je v současné fázi tržní transformace silně omezujícím faktorem.