Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 3511989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující písemnou interpelaci poslance Václava Grulicha na ministra školství, mládeže a tělovýchovy Petra Piťhu. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pan ministr

prof. Petr Piťha

Ministerstvo školství, mládeže

a tělovýchovy České republiky

Vážený pane ministře,

využívá svého ústavního práva, daného článkem 53 Ústavy České republiky a obracím se na Vás s následující záležitostí.

Přijetí nového zákona o zdravotním a sociálním pojištění a s tím související předpisy vážně poškozují některé studenty vysokých škol i studenty jazykových škol, jejichž úspěšné absolvování je tak potřebné v souvislosti s naším úsilím o zapojení České republiky do Evropy a do světa.

Nové předpisy o zdravotním a sociálním pojištění a placení pojistného za ně se nepříznivě dotýká především značně širokého okruhu studentů soukromých jazykových škol, nezařazených vyhláškou číslo 353 do sítě škol České republiky. Vzhledem k tomu, že těmto studentům byla uložena povinnost, aby si sami platili v plném rozsahu pojistné, dochází pro většinu z nich k neúnosnému zvýšení nákladů na studium. A to v takovém rozsahu, že u mnohých hrozí nebezpečí, že nebudou moci dokončit studium a složit závěrečné zkoušky. Současně toto opatření ohrožuje samu existenci soukromých jazykových škol, zejména těch, které nepodlehly konjunkturálním zájmům a svou hlavní pozornost soustředily na intenzivní roční kursy.

Hrozí tedy nebezpečí masového odchodu posluchačů z jazykových škol, zejména z denního celoročního studia. Tito studenti, vzhledem k vytržení ve studiu nemají možnost vykonávat další zaměstnání. A nemají ani nárok na slevy v dopravě, při ubytování a stravování. Rodiče na ně nepobírají přídavky na děti jako při přípravě na povolání. Studenti tedy náklady, které činí asi 8.500 Kčs, hradí sami.

Pokud tito studenti školu opustí, ocitnou se převážně mezi nezaměstnanými s nárokem na podporu v nezaměstnanosti, která zatíží státní rozpočet. Podobně bude nutno řešit i situaci řady učitelů těchto škol, což mimo podpory v nezaměstnanosti připraví státní pokladnu o daně a odvody z jejich mezd. Mimo toho bude nutno propustit také řadu učitelů z Velké Británie Spojených států a Australie.

A tak hrozí nebezpečí, že řada škol, které se soustředily na celoroční intenzivní kursy bude muset ukončit svou činnost, přestože dosud si nejen ve výuce, ale i ekonomicky vedly úspěšně. Při tom jde o výuku, která zabezpečuje ucelenou jazykovou kvalifikaci. Posluchači těchto škol totiž skládají závěrečné zkoušky "anglického" typu (Oxford Exam, Cambridge First Certificate, Cambridge Proficiency) nebo naši státní zkoušku. Proto se také absolventi těchto škol úspěšně uplatňují u nejrůznějších firem, požadujících především znalost angličtiny.

Základní příčina uvedených problémů spočívá v tom, že podle vyhlášky č. 353 o soukromých školách nebyly jazykové školy, a to ani ty, které se zaměřily na celoroční denní studium, zařazeny do sítě škol České republiky. Toto stanovisko je zdůvodňováno tím, že tyto školy jsou specializovány pouze na jediný vyučovací předmět.

Podobně obtížná situace vzniká pro studenty vysokých škol, starší 26 let. I ti jsou podle dosavadních předpisů znevýhodněni povinností platit v plném rozsahu pojistné za zdravotní a sociáIní pojištění. Jsou však znevýhodněni i v řadě dalších otázek.

Chápu, že tato opatření mají zabránit tomu, aby někteří studenti "nestudovali"' celý život. Mezi současnými posluchači vysokých škol jsou však mnozí, kteří z jasných politických důvodů nebyli na vysoké školy připuštěni do roku 1989. Šlo o případy jednoznačné politické a občanské diskriminace. A současnými předpisy jsou opět znevýhodněni.

Domnívám se, že řešení by bylo možné. Úlevy, poskytované studentům mladším než 26 let by bylo možno vázat u studentů starších na výsledky studia, na prospěch a splnění termínů příslušných zkoušek. Takové, či podobné řešení by současně zabránilo zneužívání těchto výhod. Jedná se při tom o opatření jednoznačně dočasné, do doby, než dostudují ti, kteří byli do listopadu 1989 diskriminováni.

Vážený pane ministře,

obracím se proto na Vás s následujícími dotazy:

1. Hledá Vaše ministerstvo, případně ve spolupráci s ministerstvem financí cesty k úpravě tohoto stavu a zlepšení podmínek pro posluchače soukromých jazykových škol a pro tyto školy, orientované na intenzivní celoroční kursy?

2. Uvažuje ministerstvo o úpravě vyhlášky č. 353 o síti škol České republiky z tohoto hlediska?

3. Uvažuje ministerstvo o změně předpisů, týkajících se dosavadního omezení výhod pro studenty starší 26 let, nebo o návrhu, který by k této otázce předložilo ministerstvu financí?

4. Počítá ministerstvo s úpravou těchto problémů v souvislosti a uvažovanou novelou "vysokoškolského zákona"?