Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr spravedlnosti Jiří Novák zaslal odpověď na interpelaci poslance Jana Vika dopisem ze dne 1. dubna 1993.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď ministra spravedlnosti Jiřího Nováka na interpelaci poslance Jana Vika. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MINISTR SPRAVEDLNOSTI

ČESKÉ REPUBLIKY

Vážený pane poslanče.

prostřednictvím předsedy Poslanecké sněmovny jsem obdržel Vaši interpelaci z 2. března 1993. Žádáte mne, abych vysvětlil svůj postup v trestní věci poslance býv. Federálního shromáždění Pavla Mozgy, když jsem podle § 10 odst. 2 trestního řádu rozhodl o tom, že Pavel Mozga není osobou vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. V interpelaci dovozujete, že Pavel Mozga i nadále vykonává poslanecký mandát a mé rozhodnutí jako ministra spravedlnosti je proto nepřípustným zásahem moci výkonné do moci zákonodárné.

V trestní věci týkající se Pavla Mozgy se jedná o objasnění odpovědnosti za dopravní nehodu z 2. února 1993 a její následky, spočívající ve smrti jednoho z řidičů a v těžkých zraněních dalších osob. Při výslechu Pavla Mozgy a bezprostředně po něm byly vzneseny námitky, že Pavel Mozga je jako poslanec bývalé ho Federálního shromáždění chráněn poslaneckou imunitou a proto ředitel okresního úřadu vyšetřování v Karlových Varech postupoval podle § 10 odst. 2 trestního řádu. Uvedené ustanovení ukládá všem orgánům trestního řízení, aby si v případě pochybnosti, zda je někdo vyňat z jejich pravomoci, o tom vyžádaly vyjádření ministra spravedlnosti. Takové vyjádření je pak pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné. Pokud jsem tedy na žádost vyšetřovatele vydal stanovisko k otázce vynětí Pavla Mozgy z pravomoci orgánů trestního řízení, nijak jsem nepřekročil svoji pravomoc, kterou mi v tomto případě zákon svěřuje.

K důvodům, z nichž mé stanovisko vycházelo, je třeba uvést, že k vynětí určité osoby z pravomoci orgánů činných v trestním řízeni může dojít jen proto, že taková osoba požívá výsady nebo imunity, jež ji přiznává buď zákon nebo mezinárodní právo. Námitka imunity Pavla Mozgy, uplatněna v trestním řízení, vycházela z tvrzení, že Pavel Mozga je i po zániku ČSFR poslancem Federálního shromáždění, přestože ČSFR i její zákonodárný orgán zanikly a vykonává poslanecký mandát nadále.

Při rozhodování v této věci jsem před vydáním stanoviska přezkoumal všechny skutečnosti, které jsou k posouzení významné. Vzal jsem v úvahu, že skutek, pro který se vede trestní stíhání byl spáchán až po 31. 12. 1992, tedy po zániku ČSFR a jeho Federálního shromáždění, přihlédl jsem k povaze skutku, z něhož vyplývá, že nijak přímo nesouvisí s výkonem event. poslaneckého mandátu a zabýval jsem se i otázkou právní úpravy postaveni poslance Federálního shromáždění v době spácháni činu, pro který se vede trestní stíhání. Po pečlivém prověření všech těchto skutečností jsem nenalezl žádnou překážku, která by bránila závěru, že Pavel Mozga je z jakéhokoliv důvodu osobou, kterou je třeba považovat za vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení. V tomto smyslu jsem také vydal stanovisko, jak mně to ukládá ustanoveni 10 odst. 2 tr. řádu.

S pozdravem

Vážený pan

Jan V i k

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky

Praha