Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan ministr Jiří Skalický. Připraví se pan poslanec Martin Syka.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jiří Skalický: >Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dostavil jsem se na toto jednání, na diskuzi o zprávě pana ministra zdravotnictví, protože jsem tušil, že v této souvislosti budou padat i otázky týkající se privatizace. Nebyl jsem zklamán a v několika příspěvcích narážky na privatizaci zazněly, asi nejpregnantněji u paní poslankyně Fischerové, která mě žádala ve svém diskuzním příspěvku, abych objasnil současný stav privatizace především lůžkových zařízení. Dovolte, abych tak učinil, byť pomocí několika na místě zimprovizovaných poznámek, které jsem si učinil.

První poznámka - a prosím, abyste pochopili, že to není výmluva či svalování odpovědnosti na jiné - je ta, že seznamy všech zdravotnických zařízení určených k privatizaci byly připraveny a z větší části zveřejněny již před nástupem této vlády, která se ujala svých funkcí v červenci 1992. To opravdu není výmluva, to je jen prosté konstatování, že jsme nastupovali do vlaku, který již jel. My jsme nemohli sami uvážlivě a koncepčně rozhodnout o tom, jakým způsobem, jak rychle a kam jet chceme my.

Již jsem v této souvislosti mnohokrát v minulosti vyjádřil názor, že kdybychom tento proces teprve připravovali na základě programového prohlášení nové vlády, pravděpodobně bychom prosazovali postupnější a lépe připravené kroky, které jsme takto museli činit až za pochodu.

Které kroky to byly? Především jsme se snažili připravit lepší ekonomické podmínky pro privatizaci v oblasti zdravotnictví. Jednak jsme připravili a realizovali určitý způsob úvěrové podpory pro privatizaci; pro nákup zdravotnických zařízení jsme připravili jisté speciální splátkové přístupy a režimy.

Mimo jiné jsme při diskusi o státním rozpočtu na rok 1993 zvažovali právě tu skutečnost, že se rozeběhne privatizace zdravotnictví, a díky tomu vláda prosadila poměrně značný nárůst prostředků plynoucích do zdravotnictví mezi léty 1992-93.

Jak tento nárůst dále pokračoval, to zde již vysvětloval pan ministr zdravotnictví.

Druhý okruh problémů, který jsme museli řešit, souvisel s otázkami garance zachování dostupnosti lékařské péče v souvislosti s privatizací. Tato diskuse, připouštím, že poněkud obtížná a déletrvající, vyústila v rozhodnutí - před privatizací všechna zdravotnická zařízení podrobit jisté kategorizaci, která měla vlastně odpovědět na otázku, co bude stát vyžadovat, aby v těchto zařízeních bylo poskytováno za péči i v období, které bude následovat po privatizaci.

Tyto všechny kroky a diskuse znamenaly jisté pozdržení procesu privatizace ve zdravotnictví. Podařilo se ho skutečně rozeběhnout až zhruba na konci roku 1993.

Z hlediska dnešních výsledků si troufám tvrdit, že privatizace proběhla relativně velmi úspěšně v oblasti ambulantní péče, lékárenství a v souvisejících oborech. Mimo jiné se ovšem poměrně rychle proběhnuvší privatizace podepsala významným způsobem právě na těch jevech, o kterých zde velmi zevrubně hovořil pan ministr Stráský; totiž na eskalaci výkonů v celém systému našeho zdravotnictví.

Ústavní péče z hlediska privatizace narážela na větší množství otázek, než péče ambulantní.

Za první takovou otázku a překážku privatizace je třeba označit ekonomické aspekty.

Ústavní péče díky své povaze, díky způsobu úhrad a vývoji, který byl zde popsán panem ministrem, rovněž díky vysoké hodnotě nemovitého majetku, který souvisí s lůžkovými zdravotnickými zařízeními, způsobil, že u nemocnic a dalších lůžkových zařízení, léčeben, se klasický standardní přístup k privatizaci neosvědčil a narazil na ekonomické překážky své realizovatelnosti.

Druhý aspekt, který souvisí s lůžkovými zařízeními, souvisí s otázkou struktury sítě zdravotnických zařízení. Zde se postupně ukazovalo jasně, že přístup, který byl založen jen a pouze na kategorizaci, kterážto kategorizace de facto znamenala pouze petrifikaci statu quo pro budoucnost, byl nedostatečný.

Domnívám se, že z dnešní zprávy ministra zdravotnictví jasně vyplynulo, že jsme si postupně uvědomili, že je třeba v oblasti velkých lůžkových zařízení přistoupit k určité restrukturalizaci a regulaci rostoucí nabídky. V návaznosti na to je pak samozřejmě třeba řešit otázky související s odstátněním a se žádoucí změnou vlastnických vztahů.

Třetí okruh otázek souvisí s vyjasněním rozsahu a míry odpovědnosti veřejné sféry za dostupnost péče a také se způsobem, jakými nástroji lze této odpovědnosti dostát.

V neposlední řadě, spíš jako dílčí problém, cítím, že v oblasti lůžkových zařízení musíme dořešit otázky související s interakcí mezi zdravotní a sociální péčí.

Všechny tyto důvody, které jsem zde uvedl, mne přivedly k názoru, že je rozumné a žádoucí na určitý čas pozastavit privatizaci velkých nemocnic a léčeben dlouhodobě nemocných.

Tento návrh jsem předložil vládě. Diskuse o nemocnicích od té doby vedeme, dá se říci, téměř permanentně.

Považuji za žádoucí postup v této době zhruba následující kroky.

Za prvé. Dokončit urychleně privatizaci v ambulantní složce.

Co se týče ústavní péče, jako první a nejdůležitější krok myslím, že je třeba zásadním způsobem zlepšit řízení státních lůžkových zdravotnických zařízení, uplatnit vůči nim regulační opatření a diskutovat o tom, která z takových možných a myslitelných opatření jsou skutečně efektivní a která nikoliv.

Za třetí. K vlastnickým změnám přistupovat postupně na individuálním principu a pro většinu nemocnic (okresního a regionálního typu) hledat specifický model, kterým bychom mohli tyto nemocnice odstátnit.

K těmto úkolům se momentálně soustředí naše úsilí, zde podnikáme společně s Ministerstvem zdravotnictví patřičné kroky.

Přitom neskrývám, že máme v dílčích otázkách rozdílné názory, jak co do žádoucí rychlosti, tak i metod možného odstátnění.

Jsem však přesvědčen, že se zásadně shodujeme na potřebě realizovat ty kroky, které jsem naznačil, že se zásadně shodujeme na tom, že chceme postupnými a uvážlivými kroky směřovat k cílovému stavu, kterým budou úsporně hospodařící a kvalitní služby občanům poskytující nestátní nemocnice a léčebny, a vedle toho zde bude v cílovém stavu, v cílové perspektivě existovat pouze omezený počet vysoce specializovaných zdravotnických zařízení, pomocí nichž stát bude realizovat to, co za něj těžko obstará soukromá sféra; totiž základní výzkum, výuku a jisté speciální národní zdravotní programy.

To je zhruba naše vize v oblasti změny; rychlosti a způsobu, jak pokračovat ve změnách vlastnických vztahů v našem zdravotnictví. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru Jiřímu Skalickému. Zvu k řečništi pana poslance Martina Syku. Připraví se poslanec Miroslav Kašpárek, který podal přihlášku před chvílí.

Poslanec Martin Syka: Pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, dvě a půl hodiny trvající diskuse a jména mých předřečníků mi vkládají do hlavy otázku, zda jsme předmětu transformace zdravotnictví dávali dosti prostoru na výborovém jednání.

Domnívám se, že ano, ale že ten problém je trochu i někde jinde. Nejenom v problematice zdravotnictví, ale i v čase, ve kterém projednáváme tento bod.

Každopádně jsem zvedl ruku pro zařazení tohoto bodu dnešní schůze z toho důvodu, že jsem čekal vyjádření ministra zdravotnictví s ohledem na problémy, které se dnes kumulují a které v současné době jsou.

Myslím si, že je třeba poděkovat ministru Stráskému za zprávu, kterou přednesl. Myslím, že je škoda, že čas, ve kterém projednáváme tento bod, tedy předposlední schůze sněmovny, březen, nám nedává možnost k jinému řešení, než abychom tento bod dnes takto projednali.

Myslím si, že by bylo daleko lepší prostudovat materiál skutečně detailně, protože jsem přesvědčen (podle toho, jak jsem měl možnost si ho jednou přečíst a vyslechnout), že tam mnoho odpovědí na mnoho otázek, které zde zazněly, je obsaženo.

Mám dojem, že je to dobře připravený materiál, že mluví o tom, že v současné době ministerstvo zdravotnictví si je vědomo největších problémů, které jsou hlavně v ekonomické oblasti, v oblasti financování, a chce je řešit.

Samozřejmě, že výtky, poznámky nebo návrhy, které zde zazněly, odrážejí i politický náhled na věc od jednotlivých řečníků. Chtěl bych jen říci, že jsem dal hlasovat na poslední schůzi o doporučení vynětí bodu programu privatizace z té schůze jen proto, že mě o to požádal jak pan ministr Stráský, tak s tím souhlasil pan ministr Skalický s odůvodněním, že jej zařadíme do nejbližšího jednání ještě v tomto volebním období, to znamená buď příští nebo po příští schůzi. Nic více a nic méně nebylo kalkulem k tomuto návrhu a že byl podpořen většinou poslanců, je věcí demokratické většiny, takže tím bych chtěl uvést na pravou míru trochu tendenční vystoupení paní poslankyně Fischerové k tomuto konání, jak jsem se zachoval.

K vystoupení pana kolegy Vorlíčka se budu snažit mít v rámci jednacího řádu jen takovou poznámku, že se nedomnívám, že akce Frekvence a současné krátkodobé kroky ministerstva zdravotnictví zde slouží jen k tomu, aby zalátaly určité obtíže do voleb atd. v tom smyslu, jak to bylo řečeno. Myslím, že to je racionální hodnocení současných změn a nabídnutí jejich řešení. Jestliže se domníváme, že je to většinou špatné řešení, máme možnosti se k tomu vyjádřit. Rozhodně se nedomnívám, že je to předvolební kalkul, spíše naopak. To řešení přinese mnoho nepříjemností a myslím si, že je to skutečně reálné uvažování, jak zahájit realizaci změn.

Z dlouhodobých návrhů, pokud jsem zaslechl a pokud si vzpomínám, tak já bych si o tom ještě pak rád promluvil. Mám dojem, že tam nebylo zvlášť výrazné doporučení řešení dlouhodobějších problémů než zaznívá z návrhu ministerstva. O tom myslím, že by ještě bylo třeba si říci.

Dlouhodobějších řešení není mnoho. Pokud chceme, aby systém byl efektivní, nemáme tolik na vybranou. Domnívám se, že jsem realista v uvažování a v hodnocení současné situace zdravotnictví, nepatřím ani k těm, kteří se domnívají, že je vše v pořádku a že zdravotnictví je na cestě ideální a že to jsou jen skupinky nespokojenců, kteří vyjadřují nesouhlas. Myslím si také, že zdravotnictví má problémy, jako je má všude na celém světě a že tyto problémy je nutné řešit. Podle mne je to v silách této vlády a ministerstva zdravotnictví.

Trochu mi v materiálu chybí (to je jen můj osobní názor) zvážení aspektu, že se domnívám, že nejen tato vrstva vládní a exekutivní úrovně, ale i vrstva nižší je zrovna tak důležitá k řešení problémů, to znamená realizace re9ionální okresní zdravotní politiky. Myslím si, že to je věc, která se musí zvažovat - jak navázat komunikační kanály, jak navázat zpětné vazby s představiteli zdravotní politiky v okresech, jak zpětně tyto signály využívat.

Samotné chování managementu nemocnice je kapitola sama o sobě. Já si myslím, že náš výbor se v minulém období dosti zasadil o řešení této problematiky právě aktivitou směrem k nevládní organizaci Projekt HOPE a plošnou realizací školení zdravotníků, manažerů. V současné době je jich zhruba 250. Myslím, že to je jeden z dobrých kroků, který se v realizaci povedl. Myslím, že k tomuto budeme muset upřít pozornost, tedy jak zefektivnit konání subjektů v okresech a regionech.

Materiál je pojat jako řešení hlavně krátkodobých změn. Myslím si, že to není jen v silách pouze exekutivy a pouze ministerstva dokázat realizovat tyto krátkodobé změny. Zde samozřejmě do hry vstupují ještě další subjekty, pojišťovny, další organizace atd. Zde si myslím, že je třeba vyjádřit určitou podporu konání ministerstva, protože se mi zdá, že realizace kroků, které má ministerstvo na mysli, je hodná podpory.

Ještě jednou - já děkuji panu ministrovi zdravotnictví za to, že ve lhůtě 2 - 3 dnů připravil tuto zprávu a doporučoval bych, abychom ji pečlivě četli a pokud je to možno, abychom se zbavili různých nánosů, které k hodnocení odbornému ani celkovému nepatří. Pokud bude čas a možnost, tak si myslím, že ještě ve zbývajícím čase budeme ve výboru o této věci diskutovat a budeme se snažit pomoci ministerstvu v této nelehké otázce realizace kroků.

Závěrem mi dovolte, abych navrhl usnesení, které by mělo reflektovat alespoň z mého pohledu doporučení Poslanecké sněmovny k tomuto bodu:

Poslanecká sněmovna

1. Bere na vědomí zprávu ministra zdravotnictví o stavu resortu zdravotnictví, příčinách současné situace a způsobech jejího řešení.

2. Podporuje regulační opatření vlády a ministerstva zdravotnictví, která směřují k ozdravění systému všeobecného zdravotního pojištění.

3. Podporuje finanční intervenci vlády do systému všeobecného zdravotního pojištění.

4. Vyzývá Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a ostatní zdravotní pojišťovny, aby zajistily regulační opatření, přijatá vládou a ministerstvem zdravotnictví k ozdravění systému všeobecného zdravotního pojištění.

Domnívám se, že je to usnesení, které realisticky hodnotí skutečně to, co bylo předloženo a které i reflektuje to, že zásadní změny v systému poskytování zdravotní péče, které jsou i zde v tomto materiálu obsaženy, jsou krokem, ke kterému se tato sněmovna bezpochyby bude v budoucnosti opakovaně vracet.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Martinu Sykovi. Slovo má pan poslanec Miroslav Kašpárek, připraví se paní poslankyně Eva Fischerová.

Poslanec Miroslav Kašpárek: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, dovolte mi prosím několik poznámek k argumentům, které zde zazněly při projednávání zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost a které se bezprostředně dotýkají projednávané problematiky.

Navzdory oprávněnému strachu poslance dr. Čerbáka z termínu "nadbyteční lékaři" nám tvrdil kolega dr. Jaroš, že předchozí režim vyprodukoval stovky lékařů pro potřeby Polytechny.

Pro takové potřeby se uplatnilo nejvýše několik dobře zapsaných jednotlivců či skupin, takže uvedený argument v seriózní debatě neobstojí, stejně jako tvrzení, že tzv. výstup o nadbytečnosti lékařů pochází z Bojarova ministerstva.

Nemám nejmenšího úmyslu obhajovat činnost Ministerstva zdravotnictví ve vztahu ke svým podřízeným, ať bylo vedeno kýmkoliv, počínaje panem páterem Plojharem. V zájmu objektivity mi ovšem dovolte stanovisko ze strany druhé, v daném případě samotného pana exministra zdravotnictví doc. Bojara:

"Poslancem Jarošem uvedený údaj o nadbytečných lékařích v České republice kvalifikovaný jako výstup z Bojarova ministerstva nepochází z materiálů, jež by vznikly na Ministerstvu zdravotnictví České republiky, nebo vyjadřovaly stanovisko tohoto ministerstva. Jednalo se obvykle o extrapolaci z různě nepřesných statistických a epidemiolo9ických údajů prováděných zahraničními "odborníky", kteří navštěvovali ministerstva a zdravotnická zařízení a sbírali různá data. Ta potom interpretovali, aniž by se podrobněji seznámili s okolnostmi, za kterých tyto různě zkreslené údaje vznikly. Prakticky žádný ze zahraničních "odborníků" v té době nevěděl nic o povaze práce a rozsahu výkonů v jednotlivých kategoriích zdravotnických pracovníků a do interpretace statistických údajů vnášel zkušenosti ze své země." (Konec citátu.) Případně země jiné, které by slušelo, aspoň v oblasti zdravotnictví, před poučením jiných nejdříve umetení před vlastním prahem.

Docela určitě nelze podezírat předlistopadový režim z faktu, že produkoval lékaře z pouhé lásky k občanům, kterým vládl a ze zájmu o jejich zdravotní stav. Jestliže se už rozhodl vydávat miliardy, pak k tomu měl docela určitě vážné důvody. Nevím, zda mohlo jít také o stav životního prostředí, který zabírá na koláči zdravotního stavu obyvatelstva daleko větší podíl, než stav zdravotnictví.

Podhodnocení lékařů je u nás dále potencováno skutečností, že v našem zdravotnictví pracuje méně pomocného a středně zdravotnického personálu, než v systémech srovnatelných, a příslušnou práci vykonávají lékaři.

Do stejného arzenálu omylů šířených záměrně a živených různými seriály vyrobenými ve své době účelově, hodícími se docela dobře i v současnosti, lze zařadit i názor, že platy je třeba zvýšit jen kvalitním a obětavým lékařům, jako by šlo medicínu vykonávat nezodpovědně a špatně. Jistě lze špatně hospodařit, bezesporu lze špatně privatizovat, ale nelze špatně léčit. Adept, který si počíná špatně, je nemilosrdně vyřazen z kola, krátce po ukončení studia. Což nelze např. tvrdit ve sféře hospodářské, správní a mediální se svými inflacemi absolutními. Proto je na začátku nezbytné zvýšit platy lékařům všem a zohlednit kvalifikaci a zastávanou funkci.

Současný systém nutí lékaře, aby pracoval sám a co nejvíce, zatímco požadavek doby klade důraz na práci týmovou. Dosavadní zkušenost ukazuje, že v případě bankrotů soukromých praxí nepůjde o krach neschopného lékaře, ale spíše naopak.

V případě realizace nového sazebníku dojde k bankrotu řady soukromých ordinací, jejichž omezení stojí v zájmu VZP. V důsledku monopolního postavení VZP postrádá svobodná volba lékaře smysl. O výběru lékaře nerozhoduje pacient, ale pojišťovna, která určí, kterému zařízení a jakou péči zaplatí a jakou nezaplatí. Ta omezuje právě nejmodernější, nákladné diagnostické a léčebné postupy a na druhé straně hýří prostředky ke svému prospěchu.

Bezesporu lze souhlasit s návrhem pana poslance Koláře, že vláda přenáší odpovědnost na ředitele zdravotnických zařízení, neboli provádí jakousi kvazidecentralizaci. To je dobře, jenže na druhé straně spolu s odpovědností nepřenáší právo. Míním tím právo na získání prostředků.

S tím souvisí více zdrojový systém financování, vycházející z politického uspořádání, stejně jako zákon o neziskových organizacích, které nelze obejít žádným způsobem.

Závěrem mi dovolte jednoduchou rovnici: Jestliže lékař nemůže odmítnout ošetření, nemůže ani nést riziko nezaplacení za provedenou práci. Vyplývá z ní těsnější ekonomická vazba mezi poskytovatelem a spotřebitelem, tj. přesun k přímé platbě. Lapidárně jsem to připomněl už jednou v této sněmovně: K ošetření nepotřebuje žádná ze zainteresovaných stran, tj. lékař - pacient, nikoho třetího. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní poslankyně Eva Fischerová, připraví se pan poslanec Čestmír Hofhanzl. Ale nyní je tady žádost pana poslance Syky o faktickou poznámku a prosím paní poslankyni Fischerovou, aby laskavě posečkala a pan místopředseda Vlach rovněž. Já, jestli se neurazíte, vás zařadím po panu poslanci Sykovi.

Poslanec Martin Syka: Stručně a technicky, pane předsedo. Požádal bych to, co jsem zapomněl, hlasovat později po jednotlivých bodech toho usnesení.

Předseda PSP Milan Uhde: Ano, rozmnožíme to usnesení a dáme příležitost. Prosím, ještě pan místopředseda Vlach.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, chtěl jsem jenom navrhnout další postup našeho projednávání po ukončení rozpravy. Chci se zeptat sněmovny, zdali by bylo námitek, abychom postupovali takto: Po ukončení rozpravy vyhlásit přestávku, kterou bychom zahájili volbou; to je ještě dvacetiminutový bod, který nás čeká. Zároveň by po deseti minutách od zahájení přestávky, pokud ostatní kolegové budou tolerantní, mohl začít organizační výbor, který se musí sejít ke krátké schůzce.

Padly zde, jestli si dobře vzpomínám, tři několikabodové návrhy usnesení: Paní kolegyně Lagová, Rubáš a Syka. Navrhoval bych, aby byly tyto návrhy alespoň jednou k dispozici jednotlivým klubům. Kluby ať zváží, jestli se k tomu budou chtít sejít a hlasování o těchto návrzích usnesení by asi mohlo být po ukončení polední přestávky. Tento postup bych považoval za nejvíce šetřící čas.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi Vlachovi a rozmyslete si, prosím, jestli chcete něco proti tomu namítnout. Já se rovněž domnívám - konzultovali jsme to spolu - že je to nejracionálnější postup.

Nyní má slovo paní poslankyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený předsedo, dámy a pánové, především je mi milou povinností poděkovat panu ministru Skalickému za informaci. Jeho stanovisko mně vyhovuje, protože předpokládá vývoj, připouští diskusi, není ukvapené a není zkratové. Postrádám pak přece jenom ještě jednu informaci, a to informaci o stavu přítomném, té už se mně pravděpodobně nedostane, to bude asi až na výboru, a sice jde o to, zda vláda ještě bude řešit nějaké majetkové převody, tedy tato vláda, stávající vláda, a zda budou ještě touto vládou předloženy nějaké nové privatizační seznamy.

Vznáším tento dotaz na plénu, byť budu mít možnost jistě jej vznést ještě i na výboru. Vystoupení pana ministra Skalického mě inspirovalo k návrhu na usnesení a dovolím si ještě nyní tento návrh přednést: Poslanecká sněmovna Parlamentu doporučuje vládě, aby nepřijímala rozhodnutí o privatizaci majetku státu (podle zákona č. 92/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) v případě lůžkových zdravotnických zařízení do doby dosažení ekonomické stabilizace ve zdravotnictví. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně, moc vás prosím o znění toho návrhu, protože budeme rozmnožovat všechna znění, abychom mohli potom hlasovat s přehledem. Faktická poznámka pana poslance Rubáše, faktická poznámka pana poslance Jaroše.

Poslanec Luděk Rubáš: Já bych chtěl jenom říci, že moje návrhy usnesení jsou v podstatě totožné s dvěma body návrhu usnesení, které navrhl pan předseda Syka, o kterých se bude hlasovat odděleně, takže já ten svůj návrh stahuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji za toto sdělení. Pan poslanec Emil Jaroš.

Poslanec Emil Jaroš: Mám pouze krátkou faktickou poznámku k tomu, co tady přednášel pan kolega Kašpárek. Chci znovu připomenout to, protože asi vycházel z mého projevu, který byl přednášen na předposlední schůzi pléna parlamentu a tam je opravdu údaj, který jsme oficiálně dostali na začátku našeho volebního období - jestliže je nějakým způsobem zpochybněn, tak v současné době, a to tvrzení je zcela zřejmé - je to, že všude jsou v průměru dva lékaři na tisíc obyvatel, u nás jsou tři. I z toho lze víceméně vydedukovat, že jakási "pomyslná nadbytečnost" lékařů se pohybuje v té nominální částce mezi sedmi až deseti tisíci, ale říkám, je to de facto pouze pomyslné, protože všichni lékaři jsou zapojeni. Jestli dělají na 50, 60 nebo 100, 150%, je každého individuální věc.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Čestmír Hofhanzl. Chce-li ještě někdo vystoupit, ať zváží prosím podání přihlášky, protože já rozpravu uzavřu.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, ctěné dámy, vážení pánové. Problém transformace zdravotnictví a celé krize odvětví myslím, že jsme založili na samém počátku transformace českého státu, české společnosti a české ekonomiky tím, že jsme za jedinou prioritu považovali transformaci ekonomiky a řekli jsme, že vše v jakémkoliv odvětví vyřeší trh. Bohužel - pracoval jsem ve zdravotnictví přes dvacet let - a jsem si vědom složitosti tohoto odvětví. Pochopil jsem tehdy, do jaké hloubky demoralizace je možné dojít, když se ze společnosti odstraní etika a morálka a k jakým důsledkům to ve zdravotnictví dojde.

My jsme zasadili transformaci zdravotnictví do tohoto demoralizovaného prostředí a zapomněli jsme na to, že ve zdravotnictví jestliže udělám jakýkoliv ekonomický podnět nebo krok, že jej musím mít vždy provázaný těsně profesně etickými zpětnými vazbami. My jsme rozjeli vlak, který nyní už jede a bude nám dlouho trvat a bude na to zapotřebí velikého úsilí najít znovu tu míru ve státě, kde je to stát chudý, většina obyvatel je chudá - tak každá politická moc musí zajistit slušné fungování zdravotnictví. A na toto jak první vláda, tak i druhá vláda nepamatovala a nyní neseme ovoce toho, co bylo uděláno od samého počátku. Já věřím, že již tato vláda dochází k poznání a chtěl bych věřit, že po volbách nová vláda učiní taková opatření, abychom našli i v tomto odvětví rozumnou míru a rovnováhu. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Čestmíru Hofhanzlovi, a protože nemám žádnou přihlášku a nevidím žádnou přihlášku z místa - vidím pouze zdviženou ruku pana ministra Stráského a samozřejmě mu slovo udělím. Uzavírám rozpravu, protože pan ministr prosloví závěrečné slovo. Rozprava je uzavřena.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Pane předsedo, vážení kolegové, samozřejmě, že bych měl ambici reagovat na všechno, co zde padlo a bylo by to určitě delší než byla moje zpráva, kterou jsem vám přednesl. Chtěl bych poděkovat za všechno, co se zde řeklo. Chci konstatovat, že kdybych teď, po této diskusi psal zprávu, kterou jsem vám přečetl, že by nebyla jiná. Ano, asi bych reagoval na otázku privatizace a nereagoval jsem proto, že ta otázka je v tom stavu, v jakém je. Je vlastně ve stavu, že se asi nedomluvíme v této Poslanecké sněmovně na tom, jestli je privatizace dobrá nebo špatná, ale teď je ve stavu, že je zastavená, takže o tom není třeba mluvit.

Myslím si, a skoro bych měl chuť o tom mluvit, ale nebudu, že bych nenapsal tuto zprávu jinak, ani kdyby bylo po volbách. Možná, že některá slova by byla jasnější a zřetelnější, možná, že někde by byly konkrétnější termíny nebo představy, ale jsem přesvědčen, že by nebyla podstatně jiná. Z toho, co zde bylo řečeno, skutečně nevyplývá příliš mnoho nápadů. Nejsilněji reflektuji slova pana kolegy Čerbáka v té oblasti, kde upozorňuje na ten základní rozpor a o tom byla moje zpráva. Základní rozpor, že na rozdíl od rohlíků, na rozdíl od aut, na rozdíl od textilu zdravotnictví má jeden moment, ten moment, který on nazval - ono umí víc než může kdokoliv zaplatit. Já jsem k tomu chtěl dodat jen druhou stránku ke své zprávě ano, i my se můžeme dostat do situací, kdy nám nezáleží na tom, kolik to stojí, ale obojí jsou to jen krajní polohy, dělají z toho zdravotnictví to specifikum, o kterém tady padlo mnoho slov, ale nic nemění na tom, že ty ostatní situace - a je jich hodně - ty ostatní situace nemají tento krajní náboj.

Zazněla zde slova o síti a já nezastírám, že v té otázce sítě bude nutno leccos udělat. A když tedy říkám, že bych možná napsal některá slova jinak po volbách, tak asi bych napsal jiné slovo tam, kde jsem mluvil o tom, že nemocnice teď ne a šumperské kožní oddělení nikdy ne. Ano, to teď někdy přijde. To teď se někdy zamění a to asi bude po volbách. Ale chci tím říci na této ilustraci, že to není významný posun a že si nemyslím, že ani až se sejde příští sněmovna - a bude-li to se mnou či s kýmkoliv jiným, jako ministrem zdravotnictví - že tady zazní méně často slovo regulace, méně často slovo vymezení a kdyby náhodou zaznělo méně často, bylo by to špatně. Ještě jednou děkuji za všechno, co zde padlo, za připomínku paní poslankyně Novákové, která je velmi konkrétní a vyžadovala by podrobnou odpověď. O LDN, o celé lůžkové struktuře atd. Myslím, že v tomto okamžiku z mojí strany není vhodné dodávat víc, protože jsme tomu časově věnovali dost a nic podstatného a nového bych neřekl. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru Stráskému a budeme se nyní řídit tím, co navrhl pan místopředseda Vlach, tj. že požádám předsedu volební komise pana poslance Roberta Koláře, aby připomněl postup přípravy voleb. Vykonáme volební akt, poté bude schůze přerušena do 14.30 hodin.

Mezitím kluby dostanou návrh všech tří usnesení v písemné podobě. Ve 14.30 podrobíme hlasování všechna tři předložená usnesení a přikročíme k projednávání tří třetích čtení návrhů, jež předložil místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux, popř. ještě dokončíme nějaký zbytek. Nemám tu podrobně všechno před sebou. Prosím, abyste byli dochvilní a ve 14.30 se dostavili. Můžeme potom vkrátku 40. schůzi už zakončit.

Slovo má poslanec Robert Kolář. Prosím, aby připomněl sněmovně principy, podle kterých se bude volit.

Poslanec Robert Kolář: Vážený pane předsedo, vážené kole9yně, vážení kolegové, má úloha je velmi jednoduchá. Od včerejška se nic nezměnilo. Máme dva kandidáty - pana kolegu Jiřího Macháčka a pana kolegu Zdeňka Trojana. Volba bude provedena tajně. Je připravena, čili hned, jakmile předsedající ohlásí, je možno zahájit volbu. Výdej lístků bude trvat 20 minut. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Organizační výbor proběhne hned, jak jeho členové splní svou povinnost při volbě.

(Schůze přerušena ve 13.22 hodin.)

(Schůze opět zahájena ve 14.34 hodin.)