Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Richard Mandelík: Pane předsedo, chtěl jsem vás požádat, abyste zavedl pořádek do toho, co se tady děje. Poslanec Kužílek se obrací na jiné poslance, vede tady s nimi dialog. Nikdo vůbec nerozumí tomu, co se tady říká. Možná, že by bylo dobré na pět minut přerušit. Není možné toto tady dělat před mikrofonem.

Předseda PSP Milan Uhde: Já jsem přerušení předpokládal, ale až po projednání všech pozměňovacích návrhů. Domnívám se však, že situace je zralá na to, abychom přerušili projednávání tohoto bodu do 9.50 hodin; tj. na pět minut. Prosím, aby pan společný zpravodaj spolu s panem ministrem a předsedou ústavně právního výboru zformulovali jednoznačné znění návrhu toho, o čem budeme hlasovat, včetně revokací a podobných postupů. Ještě se hlásí pan místopředseda Ledvinka. (Prosím vás, abyste se daleko nerozcházeli, protože máme program na celé dopoledne, a možná i na odpoledne.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Na dobu této přestávky prosím všechny členy stálé komise pro práci Kanceláře, abychom se sešli v místnosti č. 120, za což děkuji.

(Schůze přerušena v 9.45 hodin.)

(Schůze opět zahájena v 9.53 hodin.)

Předseda PSP Milan Uhde: Paní poslankyně, páni poslanci, můžeme pokračovat. Já bych rád tlumočil vám všem, že tento zákon budeme projednávat tak, že projednáme a odhlasujeme všechny pozměňovací návrhy, ale protože struktura tohoto zákona se po schválení pozměňovacích návrhů může jevit nepřehledná a inkonzistentní, navrhuji poté přerušit projednávání tohoto zákona, vyhotovit jeho zatímní znění a toto znění projednat s případnými revokacemi na dubnové schůzi.

Jsem přesvědčen, že i vy s tím budete souhlasit, a pod zorným úhlem tohoto návrhu prosím, abyste přistoupili k jednotlivým pozměňovacím návrhům, jež bude pan společný zpravodaj předkládat.Je toto stanovisko zjevné, srozumitelné a jasné? Doufám, že ano. Prosím pana společného zpravodaje, aby pokročil k dalšímu pozměňovacímu návrhu. Celek tohoto zákona dnes schvalovat nebudeme.

Pan poslanec a ministr Stráský má náhradní kartu č. 19.

Máte slovo, pane zpravodaji.

Poslanec Oldřich Kužílek: Děkuji. Já bych si dovolil, pane předsedo, nyní navrhnout, abychom překonali problém, který se zde jevil, tak, že budeme hlasovat o návrhu, který je na straně 4 k § 78. Řeknu věcně, o který jde návrh. Návrh zákona původně vymezuje v § 78 okruh osob, na které se vztahuje zvláštní omezení, to znamená osob, které nesmějí po určitou dobu po skončení svého služebního poměru v ozbrojených složkách být zaměstnanci soukromých bezpečnostních služeb.

Toto znění změnil ve svém návrhu ústavně právní výbor tak, že ho redukoval a branný a bezpečnostní výbor předkládá na straně 4 našeho materiálu k § 78 návrh, aby to bylo vráceno do původního znění.

To je obsahem tohoto návrhu. Pokud ho odhlasujeme, tak problém, který zde vznikl před chvílí a který je ryze formálního charakteru a pouze mění formulaci podle starého zákona na znění podle nového zákona o obecní policii, by odpadl.

Navrhuji tedy nyní hlasovat o návrhu uvedeném na straně 4 našeho pracovního materiálu k § 78, kde branný a bezpečnostní výbor navrhuje vrátit se ke znění tohoto paragrafu podle vládního návrhu. Tento návrh podporuje předkladatel i zpravodaj.

Předseda PSP Milan Uhde: Je nějaká námitka? Nevidím žádnou námitku.

169. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

169. hlasování skončilo. Ze 100 přítomných 44 pro, 38 proti. Návrh nebyl přijat.

Poslanec Oldřich Kužílek: Jde o legislativně technickou záležitost. Já se domnívám, že spojené hlasování, které jsme již dříve provedli k § 34 odst. 4 a k § 78 lze vykládat pouze tak, že tam kde je staré znění "pracovníkovi obecní policie", se nahrazuje novým zněním. Tam kde není, se samozřejmě nenahrazuje. Neviděl bych v tom další technický problém.

Nyní navrhuji přistoupit k hlasování k návrhu na straně 3 § 88. Stanovisko předkladatele i zpravodaje je kladné.

Předseda PSP Milan Uhde: Námitka ani poznámka žádná.

170. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

170. hlasování skončilo. Ze 102 přítomných 97 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Poslanec Oldřich Kužílek: Dále je zde návrh k § 3. Je to návrh vycházející z hospodářského výboru. Pakliže jsme zařadili zpět oblast vlastní ochrany, hospodářský výbor navrhuje, aby hranice počtu osob, od které se na tento způsob činnosti vztahují regule tohoto zákona, se ze 7 osob zvedla na 10 osob. Já tento návrh podporuji, předkladatel také.

Předseda PSP Milan Uhde: 171. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

171. hlasování skončilo. Ze 105 přítomných 96 pro, 4 proti. Návrh byl přijat.

Poslanec Oldřich Kužílek: Dále je tu návrh na straně 4 nahoře k názvu zákona, který logicky promítá naše rozhodnutí doplnit zpět 3. a 4. část zákona. Stanovisko předkladatele i zpravodaje je kladné.

Předseda PSP Milan Uhde: 172. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

172. hlasování skončilo. Ze 107 přítomných 76 pro, 22 proti. Návrh byl přijat.

Poslanec Oldřich Kužílek: Dále je zde sada 4 souvisejících návrhů, které věcně znamenají následující. Ústavně právní výbor navrhl, aby v soukromých bezpečnostních službách nemohla v jakémkoliv stupni zařazení pracovat osoba. která nesplňuje podmínky lustračního zákona. Ve svém vystoupení jsem toto komentoval, čili nebudu se k tomu znovu vracet. Víte, proč jsem se domníval, že to není vhodné.

Je zde návrh vrátit to zpět do podoby vládního návrhu, který to konstruuje tak, že toto omezení se týká pouze vlastníka licence, jeho zástupců a osob, které vykonávají tzv. přímou ostrahu, tedy té určité vyšší části fungování těchto soukromých bezpečnostních služeb, které přímo míří ke třetím osobám nebo přímo souvisí s podnikatelstvím. Jde tedy o souhrn návrhů, které jsou na straně 4 k § 8, a potom, přeskočíme-li jeden odstavec, k § 9, který začíná text "v odstavci 3 doplnit za slova".

Dále v § 28 odst. 1 a dále, přeskočíme-li další tři návrhy k § 82, kde se uvádí do vládního návrhu zákona doplnit text dosavadního § 82. Tyto čtyři pozměňovací návrhy se týkají jedné věci a promítají se v těchto ustanoveních.

Předseda PSP Milan Uhde: Je jasné, o čem pan společný zpravodaj navrhuje hlasovat? Je nějaká technická námitka? Není. Stanovisko předkladatele i společného zpravodaje... (Posl. Kužílek: Je kladné.)...je kladné.

Zahájil jsem 173. hlasování a žádám vás, abyste se vyjádřili stiskem tlačítka a zvednutím ruky, pokud s tímto návrhem souhlasíte. Kdo je proti tomuto návrhu?

173. hlasování skončilo. Ze 112 přítomných 54 pro, 45 proti. Návrh nebyl přijat.

Prosím, pane společný zpravodaji, můžeme postoupit dále.

Poslanec Oldřich Kužílek: Děkuji. Další hlasovatelný návrh je k § 70. Souvisí s tím, že jsme navrhli vrátit zpět část 111. a IV. a obsahuje to, že se zpět do návrhu vrací sankce za neoprávněné provozování vlastní ochrany ve znění původního vládního návrhu zákona. Stanoviska jsou obojí kladná.

Předseda PSP Milan Uhde: 174. hlasování. Kdo tento návrh podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

174. hlasování skončilo. Ze 110 přítomných 84 pro, 12 proti. Návrh byl přijat.

Pane společný zpravodaji.

Poslanec Oldřich Kužílek: Dále je před námi na str. 4 dole a na str. 5 nahoře sada souvisejících návrhů, které se věcně týkají toho, že v průběhu projednávání, kdy už byl předložen vládní návrh zákona, došlo ke změně živnostenského zákona, a proto i v tomto zákoně bylo potřeba na základě materiálu, který předložila legislativa Ministerstva vnitra, provést několik souvisejících oprav tak, aby byl v souladu se zákonem živnostenským.

Jde tedy o návrhy k § 63 odst. 2, 63 odst. 3, 63 odst. 5, 84 odst. 2, dále k § 84 návrh vypustit odstavce 3 - 5, a dále k § 3 písm. d). Jsou to tedy od str. 4 dole všechny ostatní návrhy, až k návrhu poslance Ivana Maška.

Stanovisko předkladatele je kladné, zpravodaje také kladné.

Předseda PSP Milan Uhde: Je jasné, o čem budeme hlasovat? Je nějaká technická námitka proti takto uspořádanému návrhu? Není.

175. hlasování. Kdo tento návrh podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

175. hlasování skončilo. Ze 110 přítomných 102 pro, 1 proti. Návrh byl přijat. Pane společný zpravodaji, prosím pokračujme.

Poslanec Oldřich Kužílek: Dále návrh kolegy Ivana Maška k názvu je nehlasovatelný, neboť se opíral o vypuštění části 111.

A dále je zde návrh kolegy poslance Macháčka k jiné formulaci § 3 písm. g), přičemž toto ustanovení bylo oproti vládnímu návrhu již upraveno nyní platným, ve hře jsoucím ustanovením, které navrhl ústavně právní výbor a se kterým souhlasil branný a bezpečnostní výbor. S návrhem, který předkládá kolega Macháček, který vlastně znamená vyloučení dosavadní formulace pocházející z ÚPV a nahrazení formulace novou formulací kolegy Macháčka, máte předložen na str. 5 jako předposlední návrh. Stanoviska předkladatele i zpravodaje jsou záporná.

Předseda PSP Milan Uhde: 176. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete návrh poslance Macháčka, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

176. hlasování skončilo. Ze 115 přítomných 39 pro, 53 proti. Návrh nebyl přijat.

Pane společný zpravodaji, prosím.

Poslanec Oldřich Kužílek: Dále je zde návrh kolegy Macháčka k § 93, k účinnosti. Upozorňuji, že nyní je ve hře návrh ÚPV i branného a bezpečnostního výboru, kde účinnost je od 1. července 1996 - nemýlím-li se - a kolega Macháček navrhuje posunout na 1. září a nebude-li tento návrh přijat, navrhuje ještě dále posunout na 1. ledna.

Já bych si dovolil za sebe sdělit názor, vzhledem k tomu, že pan předseda navrhl, aby se doprojednání tohoto návrhu zákona posunulo na příští schůzi, aby přinejmenším ten první návrh kolegy Macháčka byl podpořen. Sám ho chci podpořit. Nevím, jak pan ministr. Pan ministr také kýve a zeptal bych se dokonce, jestli by ze strany předkladatele, který má odpovědnost za realizaci zákona, nebyl podporován dokonce ten ještě pozdější termín.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan ministr jako předkladatel...

Poslanec Oldřich Kužílek: Pan ministr naznačuje, že by podpořil dokonce ještě ten pozdější termín. Myslím si, že jako zpravodaj k tomu nemohu teď víc říkat, že budete hlasovat podle znalosti situace a podle vlastní úvahy.

Předseda PSP Milan Uhde: Který z návrhů tedy, pane společný zpravodaji, předložíte jako první?

Poslanec Oldřich Kužílek: Nemám v tom svobodu. První je předložen návrh 1. září 1996. V případě, že neprojde jak předložil kolega Macháček, hlasovali bychom ještě o jeho návrhu 1. lednal997.

Předseda PSP Milan Uhde: 177. hlasování. Kdo podporujete tento návrh pana poslance Macháčka, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

177. hlasování skončilo. Ze 117 přítomných 58 pro, 32 proti. Návrh nebyl přijat. Pane společný zpravodaji, prosím.

Poslanec Oldřich Kužílek: Nezbývá než hlasovat o návrhu kolegy Macháčka, aby účinnost zákona byla stanovena 1. lednem 1997.

Předseda PSP Milan Uhde: 178. hlasování na této schůzi. Kdo podporujete tento návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

178. hlasování skončilo. Ze 116 přítomných 91 pro, 7 proti. Návrh byl přijat.

Pokud jsme podrobili hlasování všechny pozměňovací návrhy, předložil bych nyní sněmovně procedurální návrh, jejž jsem avizoval, a to aby sněmovna schválila usnesení, že přerušuje projednávání tohoto návrhu zákona do příští schůze. Pod čarou říkám, že mezitím proběhnou všechny práce na tom, aby příští schůze mohla projednat konzistentní návrh zákona, resp. odstranila všechny nedostatky, ke kterým mohlo dojít.

Procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do příští schůze. Dám o něm neprodleně hlasovat.

179. hlasování. Kdo podporujete tento můj návrh, stiskněte prosím tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

179. hlasování skončilo. Ze 126 přítomných 106 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat. Projednávání tohoto bodu jsme přerušili.

A nyní bych rád předložil další procedurální návrh. Vzhledem k tomu, že jsme pouze odhadem stanovili pořadí zprávy, kterou má podat ministr zdravotnictví na místo 55., ale podle mého názoru by bylo rozumné zařadit ji v tuto chvíli, předkládám sněmovně návrh, abychom bod původně 55. posunuli na toto místo a abychom dali příležitost panu ministru Stráskému nyní proslovit zprávu, k jejímuž přednesení jsme ho vyzvali.

180. hlasování na této schůzi. Kdo tento návrh podporujete, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

180. hlasování skončilo. Ze 126 přítomných 106 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat.

Bod jsme posunuli a já nyní oznamuji, že budeme projednávat bod

Jménem Levého bloku přednesl pan poslanec Jaroslav Ortman návrh na zařazení tohoto bodu na pořad 40. schůze. Poslanecká sněmovna s jeho návrhem souhlasila, zařadila tento bod, přeřadila jej na místo, které nyní přichází na pořad, a proto prosím pana ministra zdravotnictví Jana Stráského, aby se ujal slova. Prosím o klid, dámy a pánové.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedo, milé poslankyně, vážení poslanci a hosté, plním přání Poslanecké sněmovny, které vyslovila až s překvapivou většinou. Právě ve většinové podpoře tohoto přání vzneseného opozicí, ale podpořené téměř všemi poslanci, hledám naději, že zavdám podnět k věcnému posouzení problémů, které ve zdravotnictví vidím i těch, které v něm vidí jiní. V tomto smyslu žádost sněmovny vítám a nechápu ji jako cosi zatěžujícího a schválného. Děsí, i když mě osobně neleká, představa, že to bude zdravotnictví, které se má v příštích týdnech stát předmětem chladné politické kalkulace. Zdravotnictví, které se dotýká té méně příjemné stránky lidského života, neboť zdraví je cosi samozřejmého, pokud ho máme a cosi velmi iracionálního, nesamozřejmého, jsme-li vážně postiženi jeho ztrátou. Naštěstí stokrát ku jedné jde o náš každodenní dotyk se zdravotnictvím - běžné sáhnutí do lékárničky, běžná návštěva u lékaře, o které předem víme co čekáme a jen právě jednou ze sta jde o věc vážnou, osudovou, o níž předem ani dodatečně nechceme vědět nic než máme-li za jakoukoliv cenu naději.

Přesto právě z toho jednoho případu ze sta odvozujeme svůj sklon vidět ve zdravotnictví cosi tajemného, mimořádného, neslučitelného s něčím přízemním, ekonomickým, tržním. Fungující zdravotnictví chceme mít pro oba krajní případy a pro všechny, které jsou mezi tím. Od zdravotnictví očekáváme potvrzení, že jsme způsobilí se ucházet o řidičský průkaz, ale zároveň máme tušení, že to bude někdo z tohoto oboru lidské činnosti, kdo bude asistovat v konečném rozhodnutí o našem pozemském osudu, ba co víc, že mu bude po boku a naším jménem vzdorovat.

Podávám tomuto parlamentu zprávu, že 140 tisíc pracovníků českého zdravotnictví je připraveno, kvalifikováno a ochotno dostát našemu očekávání ve všech zdravotních situacích, do nichž se jako zranitelné a smrtelné výtvory přírody můžeme dostat. Na tom nic nemění zjištění, že někteří projevují svou nespokojenost s tím, jak jsou za tuto službu oceňováni.

Zadání znělo - podat zprávu o stavu českého zdravotnictví, o příčinách současné situace a způsobech jejího řešení. Podávám tuto zprávu. Zdravotnictví je v současné době ve stavu, v němž nikdy v dějinách této země nebylo. Má přinejmenším dostatek kvalifikovaného personálu, byť je jeho struktura ještě poplatná minulosti, je rozprostřeno v husté síti po celé naší zemi, disponuje technickým a technologickým vybavením, o kterém se kvalifikovaným odborníkům před šesti lety ani nesnilo a veřejnost o nich neměla ani ponětí. Používá bohatého výběru léků, z nichž devět z deseti jsme v úzkosti hledali v minulých letech přes své známé ve Švýcarsku.

Snad je dobré to připomenout, když se předháníme v kritice současného zdravotnictví a zapomínáme, že tomu tak bylo.

Minulý režim řešil zdravotnictví po svém. Předimenzoval všechny kapacity počínaje počtem lékařů a konče počtem nemocničních lůžek. Postavil a rozestavěl lůžkové giganty. Síť nemocnic je založena na zcela odlišných minulých technických možnostech jejich dostupnosti a neumožňuje je dnes všechny vybavit do technické úrovně odpovídající blížícímu se 21. století. Technické vybavení je však náhle dostupné, ba co víc, dodavatelé potenciálního vybavení se vnucují způsobem, kterému profesně zaujatý lékař nedokáže odolat. Vždy se dřív přesvědčí o tom, že nabídka je příhodná pro pacienty i pro růst výkonů, na němž je postavena motivace našeho zdravotnictví, než o tom, zda na nabízené zařízení opravdu má finanční prostředky a zda se mu vrátí. Mnohdy zapomíná na to, že i darované nebo za zavádějící ceny dodané zařízení bude plodit náklady provozní i odpisové a nadšeně se obrňuje proti sousední nemocnici, která je vzdálena mnohdy méně než jednotlivé čtvrti Prahy od sebe. Nehledá dohodu se šéfem sousední nemocnice o vzájemné specializaci, je bláhově přesvědčen, že je dobré pro nemocnici a její pacienty mít právě to vybavení, které má soused nebo které by si soused mohl zítra koupit. Poptávka je však potenciálně daná. Deset miliónů českých občanů má právě tolik žlučníků a dvojnásobek kolen. Nelze ji zvyšovat donekonečna.

Zpráva o stavu českého zdravotnictví by mohla v tomto bodě skončit. Náklady na velmi měkké omezení ve vytváření nabídky a možnost vyvolat nabídkovou poptávku se dostávají do střetu s množstvím finančních prostředků, které se společnost rozhodla dát na zdravotnictví. Spor o to, zda je těchto prostředků příliš, právě tolik nebo málo je nekonečný a nemá soudce.

Má však dostatek kritiků finanční nedostatečnosti, ačkoli se na zdravotnictví vydává v r. 1996 třikrát tolik než v r. 1990 a jen pro historickou reminiscenci uvádím, že desetkrát více než před čtvrt stoletím v r. 1970. Má dostatek iniciátorů nátlakových akcí směřujících k tomu, aby se do zdravotnictví přidalo finančních prostředků z veřejných prostředků, tedy z kapes daňového poplatníka nebo přímo finanční účasti pacienta. Skutečnost je však taková, že v současné době vynakládáme na zdravotnictví téměř 9% hrubého domácího produktu, tedy větší podíl než vyspělé země Evropy a blížíme se jim úrovní a kvalitou zdravotní péče nejen více než v ostatních veřejných službách, ale i rychleji, než se blížíme absolutní hodnotě oněch zmíněných 9% v těchto zemích.

Rozvoj zdravotnictví, jeho síť, téměř 24 000 zdravotnických zařízení, z toho 207 nemocnic, jeho technická a technologická vybavenost, rozvoj léčebných postupů, dostupnost a spotřeba léků předběhla současné ekonomické možnosti této země. Zdravotnictví se rozvíjelo dynamičtěji, nákladněji a také živelněji než jiné sektory veřejných služeb. Do značné míry to vyplývá z výchozího stavu zdravotnictví před r. 1989. Tehdejší zdravotnictví trpělo předimenzovaností tehdy nejméně nákladných položek - lůžek a zdravotnického personálu. Bylo charakteristické nedostatkem léků, moderních přístrojů a léčebných postupů. Důsledkem bylo výrazné podhodnocení v odměňování lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků a snížení jejich osobní motivace. V tomto systému byl sice pacient vždy nějak ošetřen, avšak deklarovaná tzv. bezplatná péče zcela potlačila u lékařů i pacientů ekonomické úvahy o její ceně, přitom se zdraví našich občanů ve srovnání s vyspělou Evropou prokazatelně od 60. let zhoršovalo.

Prudký rozvoj zdravotnictví v uplynulých pěti letech opírající se o dostupnost řady nových léků, dokonalejších přístrojů a především neužívaných metod akceleroval privatizací téměř celé ambulantní sféry i části lůžkových zařízení, se převážně odvíjel ve prospěch pacienta. Lékaři a sestry vybavení nesrovnatelně lepšími léčebnými možnostmi se daleko více a mnohdy i přívětivěji zabývají jeho potřebami. Zvýšená kvalita a široká dostupnost zdravotní péče spolu s uplatňovanou prevencí a se změnou životního stylu postupně vede ke zlepšení zdraví našich občanů. Střední délka života v ČR se zvýšila od r. 1990 o více než jeden rok a kojenecká úmrtnost poklesla téměř o jednu třetinu.

Nastal čas položit si otázku, zda každé rozhodnutí o další extenzi našeho zdravotnictví ne samo o sobě, ale porovnávané s náklady, které musí občan přímo nebo nepřímo uhradit, je stále ještě opravdu ve prospěch pacienta. Dřívější problém, že není potřebná technika na vyšetření pacienta, která byla běžná v jiných částech světa, se mění na problém, s nímž se každodenně obracejí ředitelé nemocnic na ministra, zda pacienty vézt k náročnému vyšetření 20 nebo 30 km nebo zda si příslušný nákladný přístroj v kterékoli z 207 českých nemocnic nepořídit. Odmítám tvrzení, že toto je problém výhradně etický a naopak trvám na tom, že to je problém převážně ekonomický. Samozřejmě, že je pro pacienta výhodné dostane-li se mu náročných vyšetření i zdravotních výkonů na každém rohu, ale v takovém případě je třeba se ho zeptat, zda za danou výhodu je ochoten zaplatit cenu, která z takového rozhodnutí vyplývá. To souvisí s etikou méně než tvrdí jedni a s ekonomikou více, než jsme stále ve zdravotnictví ochotni přiznat.

Nevím, zda právě tento nebo některý jiný konflikt hodnot způsobuje velmi obtížnou komunikaci se zdravotnickou veřejností. Opatření, jichž se zdravotnická veřejnost dovolává, jsou ihned po jejich přijetí a přípravě realizace odmítána a zaměňována jinými. Většinou se shodneme na příčinách, ale jen velmi obtížně se hledá společný jazyk k dohodě o jejich řešení.

Začněme znovu od klíčového problému. Měkký, téměř samoobslužný systém financování českého zdravotnictví podněcuje jak lékaře a nemocnice k vytváření umělé nabídky, tak pacienty ke spotřebě co největšího objemu prostředků. V r. 1996 má být objem finančních prostředků plynoucích do zdravotnictví o 50% větší než v roce 1993.Jen pro představu a promiňte toto jistě ne úplné vhodné srovnání - roční výdaje na zdravotnictví v České republice se rovnají ceně výstavby celé dálniční sítě ČR, která má být realizována do r. 2007. Zároveň představují téměř čtvrtinu ročního státního rozpočtu. V prvních dvou letech - 1993 a 1994 - fungoval systém bez větších problémů. Postupně však naráží na tvrdou bariéru peněz, které mohou do zdravotnictví plátci pojistného - to je cca 80% státní, místní rozpočty a pacienti - to je zhruba po 7% - přinést. Jedni volají po lepším hospodaření s těmito prostředky, druzí po přísnější regulaci, třetí po zúžení zdravotní péče hrazené z všeobecného zdravotního pojištění, což nezastřeně řečeno znamená přenést část plateb na pacienta nebo stát či jiný veřejný rozpočet.

Mnozí mohou mít a nejspíš i mají pravdu. Problém je ve stanovení pořadí a váhy jednotlivých řešení. Ministerstvo zdravotnictví považuje i nadále za prvotní zlepšení hospodaření zdravotnických zařízení a regulaci rozvoje zdravotnických služeb. Teprve na výsledky těchto opatření je možno aplikovat nové náměty na financování zdravotní péče.

Ministerstvo zdravotnictví se zabývá koncepcí financování zdravotní péče, členěné na tři části:

První - hrazenou na principu solidarity, nezávislou na individuálním posouzení, založenou na poznání, že kohokoli může postihnout to, nač nebude mít v žádném případě dostatek finančních prostředků, kdy je morální povinností všech přispět k řešení zdravotní situace jednotlivce podle zásady "ber, kde ber".

Druhou - hrazenou z osobního účtu, nejspíš individuálního povinného a dlouhodobého zdravotního spoření, podle zásady "přispěj tam, kde se na rozhodování o řešení své zdravotní situace podílíš".

Třetí - hrazenou hotově nebo z komerčního pojištění tam, kde jde o nadstandardní péči nebo o péči, kde se nelze dovolávat obecného principu solidarity.

Milé paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte, abych nyní přešel k přízemním informacím o tom, která opatření jsme prosadili, prosazujeme a připravujeme k postupnému řešení výše naznačených problémů. Jejich společným jmenovatelem je regulace, jejich společným kritériem je nepoškodit pacienta nebo mu jimi prospět. Jejich společným cílem je nasměrovat české zdravotnictví z dosavadního nezvladatelného rozletu k reálnému vývoji.

Bez ambicí obhajovat správnost pořadí, s ambicí vidět v nich hlavní příčiny jde podle mého názoru o tyto oblasti:

1. Regulace sítě a kapacit zdravotnických zařízení.

2. Opatření v lékové oblasti.

3. Regulace pořizování nákladné zdravotní techniky.

4. Zlepšení hospodaření státních zdravotnických zařízení.

5. Řešení nadměrného počtu a neefektivního hospodaření některých zdravotních pojišťoven.

K prvnímu bodu: Otázka závazného určení, vymezení nebo jen regulace sítě zdravotnických zařízení vzrušuje tuto sněmovnu již několik měsíců. V podmínkách, kdy se nejsme schopni sjednotit na tom - a ne především tady ve sněmovně, ale v jednotlivých regionech a místech - do jaké míry je síť téměř 24 000 zdravotnických zařízení, především však rozsah lůžkových zařízení a speciálních ambulancí, přebujelá, odmítá Ministerstvo zdravotnictví všechny návrhy směřující k tomu, že by se předem z Prahy, z jednoho místa rozhodlo o síti zdravotnických zařízení, která mají zůstat na trhu zdravotních služeb. Respektuje jednak fakt, že ve zvoleném systému českého zdravotnictví budou to pojišťovny, které z peněz svých klientů, plátců zdravotního pojištění, mají pro ně nakoupit nejkvalitnější a zároveň nejlevnější zdravotní péči, a jednak fakt, že od zeleného stolu ministerstva nelze rozhodnout, kdo má či nemá zůstat na zdravotnickém trhu.

Zároveň se však Ministerstvo zdravotnictví nezříká toho, že bude iniciovat optimální rozsah zdravotnických kapacit jednotlivých typů a léčebných oborů až do úrovně okresů. Ministerstvo zdravotnictví v těchto dnech projednává s představiteli státní správy - okresů optimální rozsah lůžkových zdravotních kapacit jednotlivých typů a léčebných oborů a chce v dubnu 1996 vydat metodický pokyn ministerstva pro optimalizaci celostátní sítě lůžkových kapacit. Rozhodovat o tom, kdo v této síti bude, který zdravotnický podnikatelský subjekt bude mít příležitost se na tomto trhu uplatnit, hodlá ministerstvo jen v oboru své působnosti, tedy tam, kde plní roli zřizovatele nebo zakladatele.

Ministerstvo odmítá v daném okamžiku rozhodnout, zda nemocnice má být ve Strakonicích, a nemá být v Prachaticích a trvale odmítá rozhodnout, že kožní ambulance má být v Zábřehu a má to být pan XY, a nemá být v Šumperku a nemá to být pan YZ.

Ministerstvo respektuje skutečnost, že to mají být pojišťovny, které svým vyjednáváním s poskytovateli zdravotní péče rozhodnou o tom, s kým uzavřou a s kým neuzavřou smlouvu. Přesto ministerstvo nechce ponechat toto rozhodnutí výhradně na pojišťovnách. Vnímá argumenty lékařské veřejnosti, že pojišťovna může mít motiv neuzavřít smlouvu, aniž by musela mít nutně pravdu, že odmítaný poskytovatel je po stránce kvalitativní nebo cenové horší než jiní. Ministerstvo projednává právní a procedurální postup při rozhodování o uzavření nebo neuzavření smlouvy mezi zdravotnickým zařízením a pojišťovnou pro případ jak obnovy smlouvy, tak i smlouvy, která by vedla k rozšíření sítě. Principem je doporučení státní správy - ministerstva, kde se to týká jeho kompetencí, a okresního úřadu pokud jde o kompetence okresního úřadu. O posouzení společně se zástupci státu, samosprávy, komory, pojišťovny i potenciálního poskytovatele zdravotní péče pro pojišťovnu, zda a s kým je třeba síť rozšířit, nebo koho je třeba ze sítě vyřadit a síť zúžit.