Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení kolegové, dámy a pánové poslankyně a poslanci, k situaci ve Žďáru nad Sázavou bych chtěl uvést, že bylo prošetřeno 55 stížností, od 54 občanů. K dnešnímu dni je plně uzavřeno 46 případů z 54 občanů. Dosud čeká 8 občanů na projednání jejich věci před soudem.

Z uvedených 46 případů bylo 30 uzavřeno vydáním pravomocného rozhodnutí soudu nebo odvolacího správního orgánu, a toto rozhodnutí potvrdilo plně a bez výhrad posudek lékařů okresní správy sociálního zabezpečení. Pouze v 1 případě soud rozšířil výrok o uznání souvislosti s nemocí z povolání. Šlo o dílčí změnu při shodném konstatování stupně invalidity. V jednom případě byla na základě nového odborného nálezu specializovaného pracoviště uznána místo částečné plná invalidita. V 7 případech není ještě skončeno řízení krajského soudu, v jednom případě probíhá řízení u Vrchního soudu. V 16 případech petenti nevyužili možnosti podat opravný prostředek a jejich věc přešetřili pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí. V 15 případech se plně ztotožnili s posudky lékařů okresní správy sociálního zabezpečení, v jednom případě bylo zjištěno, že posudek lékaře okresní správy sociálního zabezpečení je rozporuplný a nedostatečně podložený a bylo doporučeno provést nové řízení. To proběhlo 24. 8. loňského roku po pořádném a úplném zjištění skutkového stavu a žádosti petentky - matky dítěte - bylo vyhověno.

K těm dalším případům - paní poslankyně - všechny případy, které jste mi předala, byly posuzovány obdobně. Ministerstvo se svou posudkovou službou je vlastně nezávislým orgánem posudkové služby na posudkové službě prováděné okresními správami sociálního zabezpečení. Jsou to dvě různé instituce, takže se dá hovořit o nezávislosti prověřování těchto případů.

Vzpomínám si na svoji odpověď na vaši interpelaci zhruba před rokem z tohoto místa, kdy jsem vám slíbil, že kromě té věcné stránky věci vnímám také tu lidskou stránku věci, vnímám také to, zda a jakým způsobem se lidé, kteří vykonávají posudkovou službu, chovají k těm lidem, které posuzují. Protože určitě psychický stav člověka, který je v této těžké životní situaci (a lidé, kteří jsou posuzováni posudkovou službou většinou jsou v těžkých životních situacích, které mají vliv i na jejich psychický stav) způsobuje, že tito lidé mohou být daleko citlivější k věcem, které lidé, kteří nejsou pod tímto tlakem, pod stresem způsobeným zdravotním stavem, vnímají jinak.

Já jsem zkoumal i tuto stránku věci a i když nebylo zcela prokázáno - a bylo by těžké také prokazovat, zda v jednotlivých případech došlo k těmto lidským pochybením - přesto jsem nebral tuto situaci na lehkou váhu. Jsem si vědom toho, že posudková služba je velice citlivou oblastí výkonu státní správy, která není pouze úředním výkonem státní správy. Proto došlo ke změně ředitele odboru posudkové služby na ministerstvu. Všichni, kteří se blíže zajímají o tuto problematiku, mi dají jistě za pravdu, že tato personální změna vedla určitě k pozitivním posunům, k systémovým opatřením, resp. k přípravě systémových opatření, která povedou k jistotě občanů, kteří jsou posuzováni posudkovou službou. Došlo také k odvolání ředitelky Okresní správy sociálního zabezpečení ve Žďáře nad Sázavou. Dne 1. března letošního roku po výběrovém řízení, které již proběhlo, bude instalován nový ředitel okresní správy sociálního zabezpečení, který bude plnit jeden z nejnaléhavějších úkolů po svém příchodu do nové funkce - aby uklidnil situaci mezi lékařskou veřejností, která se zabývá terapií a tou částí lékařské veřejnosti, která se zabývá posudkovou službou, aby uklidnil situaci mezi občany.

I když ze Žďáru zazněla výzva na celé území republiky, byli vyzváni lidé z celé republiky, aby se k této petici připojili, přesto k této masové podpoře žďárské výzvy nedošlo.

K těm ostatním případům, které jste mi, paní poslankyně, předala k posouzení, se mohu vyjádřit tak, že byly posuzovány stejným způsobem jako případy ze Žďáru. Dám vám souhrnný přehled - teď si nevybavuji, jestli jsem vám to už písemně nesdělil - jak prošetřování žádostí z ostatních okresů, které jste mi osobně předala (a nebylo jich mnoho), proběhlo.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce paní poslankyně položit panu ministrovi doplňující otázku? Chce.

Poslankyně Hana Orgoníková: Pane ministře, asi už nebudete mít mnoho času, abyste ještě něco změnil, protože se blíží volby. Uvažoval jste o tom, že byste zrušil institut posudkových lékařů?

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr Jindřich Vodička.

Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Zezadu je mi napovídáno, abych to první přešel. To samozřejmě přejdu, protože... Protože. Ale rozhodně neuvažuji o tom, že bych posudkovou službu změnil, resp. zrušil. O změnách samozřejmě uvažujeme. Uvažujeme o tom s poslanci výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, jehož nejste členem, paní poslankyně. Ale s poslanci tohoto výboru o tom uvažujeme dnes a denně.

Před koncem loňského roku byla přednesena dost podrobná koncepční úvaha o tom, jak z posudkové služby učinit orgán, resp. jak učinit posuzování takovým, aby byla maximálně zachována jistota posuzovaných osob, aby byly vyřazeny do značné míry - i když nikdy se to nepodaří beze zbytku - subjektivní prvky v posuzování a aby posudková služba byla maximálně objektivní.

Co se týče účelnosti, užitečnosti, neužitečnosti posudkové služby, víte, že je nezbytná jak pro účely důchodového pojištění, (důchodového zabezpečení) v České republice, tak pro účely vyplývající ze zákona o sociální potřebnosti, tak pro účely vyplývající ze zákona o státní sociální podpoře. Posudková služba většinou svými výroky pomáhá občanům získat nárok na některou z dávek, která by jim měla pomoci překlenout těžké období v jejich životech nebo by jim měla pomoci tyto složité životní situace řešit. Čili posudková služba jako všude na světě má své oprávněné a zcela nezastupitelné místo i v České republice.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan poslanec Zdeněk Trojan, aby přednesl interpelaci na pana ministra Ivana Pilipa, připraví se pan kolega Jaroslav Broulík.

Poslanec Zdeněk Trojan: Pane předsedající, pane premiére, páni ministři, kolegyně, kolegové, je to už několik měsíců, kdy mi pan ministr Pilip při projednávání zásad zákona o vysokých školách na mé doporučení, že by se ministerstvo školství také mělo starat o to, aby počty studentů na jednotlivých studijních oborech na vysokých školách alespoň přibližně odpovídaly potřebám společnosti, odpověděl, že žádná směrná čísla, která bych si podle něj přál já, už nikdo nikdy předepisovat nebude.

Chtěl bych říci, že proti umístěnkám a směrným číslům jsem bojoval ještě dříve, než pan ministr byl na světě. Rozhodně to nebyly snahy, za něž bych byl tehdejšími vládci pozitivně hodnocen. Je mi líto, že máme ministra školství, který o jiných metodách použitelných a používaných pro tyto účely neví.

Doufám, že tomu tak není obdobně i v případě ovlivňování věkové struktury akademických pracovníků na vysokých školách. Na nich totiž v důsledku nezájmu mladých lidí o působení na vysokých školách způsobeným celou řadou notoricky známých důvodů v několika posledních letech došlo a i nadále dochází k posunu věkové struktury směrem k vyšším věkovým kategoriím. Na některých vysokých školách - zcela jistě na některých technických, kde poměry stále ještě dobře znám - se průměrný věk suverénně přehoupnul přes 50 let. Táži se, zda Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má tuto situaci zmapovanou, a v případě, že ano, jak vypadá a zda to vládu či její členy zneklidňuje, nebo nechává v klidu. Protože jsem přesvědčen, že vláda se nemůže zodpovědnosti za takovou situaci zbavit, zda ji chce řešit a v případě, že ano, jakým způsobem.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme předseda vlády Václav Klaus.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane poslanče, jsem jenom zaskakujícím za nepřítomného pana ministra školství, ale chtěl bych říci, že to není specifická otázka pouze zrovna pro kategorii vysokoškolských učitelů, že to je věc, která se týká spousty profesí v naší zemi. Vláda se tím samozřejmě zabývá, ale nedomnívá se, že má do tohoto procesu jakýmkoliv výrazným způsobem vstoupit. Domníváme se, že se jedná o přirozený evoluční proces, který má svou vnitřní dynamiku, a tato vnitřní dynamika se prosadí. Já to nevidím jako něco nebezpečného.

Shodou okolností jsem byl dnes v 11.00 hodin jako oponent na profesorském řízení na Vysoké škole ekonomické. Díval jsem se, jak vypadá struktura vědecké rady fakulty, díval jsem se na oponenty, díval jsem se na přísedící apod. Nemám pocit takového beznadějného stárnutí. Myslím, že můžeme být všichni v této věci optimisty.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce pan poslanec Trojan položit doplňující otázku? Je tomu tak.

Poslanec Zdeněk Trojan: Pane premiére, já jsem obyčejný inženýr, nikoliv ekonom. V tom to - myslím - bude. Na vysokých školách ekonomických je situace zcela jiná, ale my ty techniky potřebujeme také.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan předseda vlády souhlasí.

Slova se ujme pan kolega Broulík, aby přednesl interpelaci na pana ministra Skalického. Připraví se pan kolega Jiří Payne.

Poslanec Jaroslav Broulík: Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové, dovoluji si předstoupit před vás s interpelací na pana ministra Skalického ve věci privatizace vědeckovýzkumné základny.

Pane ministře v souladu s časovým postupem průběhu privatizace doporučila Společnost vědeckotechnických parků v červnu 1993 nezbytná opatření k tomu, aby mohly být špičkové vědeckovýzkumné, případně další vhodné subjekty transformovány na základě privatizačních projektů do některého typu vědeckotechnického parku. Jednalo se o 7 privatizovaných subjektů v celkové účetní hodnotě téměř 1,2 mld. Kč. Šlo o podpůrné opatření v procesu privatizace s cílem ustanovit 7 vědeckotechnických parků s předpokládaným počtem téměř 100 inovačních firem a dalších 140 standardních firem s neinovačním programem. Doposud se nepodařilo dokončit privatizace ani jednoho ze 7 subjektů.

Žádám o sdělení, která opatření přijme ministerstvo, které vedete, a ostatní kompetentní orgány k dokončení privatizace a transformace na vědeckotechnické parky zejména těchto subjektů: Ergon, Praha - Jiviny, Vývojová a provozní základna, Praha - Běchovice, Tesla, Výzkumný ústav spojové techniky, Praha - Novodvorská, Výzkumný ústav textilní, Liberec, Výzkumný ústav textilního zušlechťování, Dvůr Králové n. Labem.

Věřím, že budou vytvořeny rovněž podmínky pro zahájení činnosti Mediapolisu, Praha, v součinnosti s Magistrátním úřadem hl. m. Prahy. Doufám, že budu moci v budoucnu poděkovat panu ministrovi Skalickému za podporu dokončení privatizace a vzniku vědeckotechnických parků.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr Jiří Skalický.

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jiří Skalický: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážený pane poslanče, já se obávám, že typ interpelace, kterou jste právě přednesl, by si zasloužil spíše písemnou formu. Já doufám, že chápete, že nejsem s to na místě se vyjádřit ke všem sedmi citovaným ústavům, o nichž byste chtěl informace. Proto doporučuji pro příště, tento typ interpelace, si sdělovat písemnou formou a vyžadovat písemnou odpověď. Obecně bych řekl asi tolik - většina výzkumných ústavů, které byly v minulosti přičleněny k jednotlivým výrobním podnikům, nebo jednotlivým resortům, byla privatizována, část z nich již v první vlně, část ve druhé vlně privatizace, a to zpravidla vkládáním majetku do akciových společností. Některé výzkumné ústavy byly dokonce zčásti privatizovány kuponovou metodou, část akcií byla často nabízena buď zaměstnancům - výzkumným pracovníkům tohoto ústavu, nebo např. některým podnikům.

Co se týče tzv. vědeckotechnických parků, jsem si vědom, a znám několik případů, kdy privatizační projekty obsahovaly určitý koncept převodu majetku, zpravidla bezúplatný převod majetku na takovéto vědeckotechnické parky. Nicméně zkušenost s těmito projekty nebyla příliš pozitivní. Já, u těch několika případů, se kterými jsem se osobně seznámil, mohu říci, že pro všechny platí, že postupně předkladatelé, participanti těchto projektů, od svých původních záměrů, ustupovali. To se týká např. Ergonu Jiviny, který jste zmiňoval a kde - pokud si zpaměti vzpomínám - v tom původním projektu participovala jednak Praha jako město, jednak některé fakulty Českého vysokého učení technického, tak se to týká i např. projektu, který souvisel s objektem Tesly VÚST na Novodvorské ulici v Praze. Pokud budete mít přání znát podrobné detaily o všech těch 7 výzkumných ústavech, o kterých jste se zmínil, já vám rád na takovou interpelaci odpovím písemně, ale doufám, že chápete, že z místa nejsem s to rozebírat detaily všech těchto případů. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: ptám se pana kolegy Broulíka, zda chce podat doplňující otázku panu ministrovi? Nechce. Chce poděkovat panu ministrovi. Slova se ujme pan kolega Jiří Payne, připraví se pan kolega Vratislav Votava.

Poslanec Jiří Payne: Vážená sněmovno, obracím se na ministra zahraničí. Vážený pane ministře, Česká republika podala 23. ledna t. r. v Římě přihlášku do Evropské unie a tato přihláška byla doprovázena memorandem. Pane ministře, můžete, prosím, seznámit sněmovnu s důvody, které vedly k tomu, že bylo takové memorandum, jako příloha k přihlášce vypracováno?

Za druhé, můžete prosím, naznačit, které myšlenky a důrazy považujete v tomto memorandu za nejdůležitější?

Za třetí, v přístupu k Evropské unii se rýsují při značném zjednodušení dva póly. Vidíme to v zahraničí a začíná to být zřetelné i u nás. Jedním z nich je euroskeptický, kritický, až provokativní postoj. Druhým pólem je postoj nekritický, servilní, bez vlastního názoru. Můžete, pane ministře, prosím, naznačit, jak by měla vypadat česká politika vůči Evropské unii obecně a zejména jak by měl vypadat český přístup k aquis communitaire - k souboru komunitárních norem.

Za čtvrté, vážený pane ministře, existuje nějaká souvislost mezi úsilím o vstup České republiky do Evropské unie a úsilím o členství v NATO? Podmiňuje jedno druhé, podporuje úsilí o každou z těchto dvou priorit tu druhou?

Za páté, Česká republika se stala řádným členem OECD. Domníváte se, že to může posílit vyjednávací pozici České republiky při sjednávání smlouvy o přístupu k Evropské unii? Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan ministr Josef Zieleniec.

Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Pane předsedající, dámy a pánové, pane poslanče. Žádost o přijetí nějaké země do Evropské unie nemá pevně stanovenou formu. Je to jednoduše standardní text, většinou, který vyjadřuje vůli v souladu s příslušným článkem smlouvy o EU zahájit jednání. Vyjadřuje vůli stát se v budoucnu členem. Není to tedy závazný akt, je to pouze začátek jakéhosi formálního postupu, který by měl vést v konečné fázi k přijetí České republiky. Ale na druhé straně ponechává se na vůli zemí, které žádají o vstup, jakou formu přihlášky zvolily.

Vláda České republiky se rozhodla, přiložit k této přihlášce o přijetí memorandum, ve kterém podrobně ozřejmí důvody, které nás vedou k tomu, abychom se ucházeli o členství v EU, jasně zformuluje postoje České republiky k budoucímu členství, k vývoji v unii a jejímu významu.

Považovali jsme to za důležité proto, že si uvědomujeme význam integrace České republiky do EU. Chtěli jsme zdůraznit, že pro nás to není jenom snaha se připojit k evropským integračním mechanismům v jednotlivých oblastech života, jakým je nepochybně ekonomická integrace, ale také, že jsme si vědomi toho, že projekt evropské integrace je významným krokem, ke kterému se odhodlaly evropské národy za účelem nastolení míru a stability na našem kontinentu, že je to projev navýsost politický, že je to projev, kterým Evropa vyjadřuje vůli se jednou provždy oprostit od dějinných problémů evropských nacionálních válek, že integrace, spolupráce, intenzivní komunikace mezi jednotlivými národy vytvoří společný zájem, který bude znamenat pro Evropany víc než rozdíly, které je v minulosti tak často přivedly ke konfliktům.

To jsou také věci, které je důležité vyjádřit v takto důležitém okamžiku a právě proto jsme přistoupili k formě memoranda, které je samozřejmě veřejným dokumentem, je přístupné i vám, poslancům Poslanecké sněmovny České republiky. Považujeme za důležité také, že jsme v tomto memorandu jednoznačně dali najevo, že jsme připraveni akceptovat aquis communitaire, tedy právo evropských společenství a jednotlivé politiky EU. Je samozřejmé, že nemáme totožné názory na všechny aspekty evropské integrace se všemi našimi partnery, členy EU. Ale uvědomujeme si, že společné úsilí znamená uplatňovat tyto názory uvnitř tohoto integračního uskupení, uplatňovat je aktivně jako spolutvůrce budoucí evropské integrační organizace. Z tohoto důvodu jsme také považovali za důležité vyjádřit názor, že nepovažujeme unii jednoduše za zdroj jednoznačných, jednostranných výhod pro Českou republiku. Uvědomujeme si, že aktivní podíl České republiky na životě EU znamená také kromě výhod nevýhody, znamená kromě přínosu také oběti.

Chtěli jsme v tomto memorandu jasně říci, že považujeme za nevyhnutelné pro Českou republiku zapojit se do tohoto společného díla evropských národů. Přitom je důležité, že si uvědomujeme, že celý projekt evropské integrace je dílo unikátní, nicméně je křehké a samozřejmě ne vždy dokonalé. Naše politika vůči Evropské unii je samozřejmě politikou, která vychází z národních zájmů. Při diskusi o Evropské unii je prostor pro diskusi o kladech a záporech tak, jak je nahlížíme my. Domnívám se, že bezvýhradné přijímání všeho, co v Evropské unii v současné době je, je součástí tohoto uskupení, všech mechanismů. Znamenalo by pouze, že nevěříme v to, že budeme členem Evropské unie v blízké budoucnosti.

Právě skutečnost, že jsme přesvědčeni, že jsme reálným kandidátem, který v nejbližší době začne jednání s Evropskou unií - předpokládáme, že se tomu tak stane brzy po ukončení mezivládní konference, která začne probíhat v letošním roce - je důvodem k tomu, že diskutujeme jednotlivé výhody a nevýhody a otevřeně vyjadřujeme svůj názor. Zde bych chtěl zdůraznit, že právě polarita, europesimismus a eurooptimismus, je spíše zjednodušením, spíše pohledem novinářským, protože já mám pocit, že ti, kteří nejvážněji diskutují problematiku Evropské unie, se dívají s velkou starostí na jednotlivé aspekty vývoje a ti jsou právě eurooptimisté, protože berou vážně problém Evropské unie jako takový a naše členství v ní, že bezvýhradné přijímání všeho je projevem možná ne europesimismu, ale pesimismu ve věci vlastní šance stát se členem Evropské unie.

Pane poslanče, ptal jste se na souvislost integrace České republiky do Evropské unie a budoucího členství v Severoatlantické alianci. Částečné odpověď už vyplývá z toho, co jsem řekl v úvodu. Evropská unie je politickým projektem, je projektem, který sdružuje národy, které mají k sobě civilizačně a historicky blízko. Je tomu tak podobně také, pokud jde o organizaci Severoatlantické aliance. Samozřejmé buduje-li se něco spolu, tak k tomu patří i společná starost o bezpečnost společného díla. Proto Evropská unie má významnou obrannou dimenzi, diskutuje se teď o jejím vývoji v budoucnosti, o bezpečnostním obranném pilíři evropské integrace, stejně tak Severoatlantická aliance vyjadřuje solidaritu národů žijících v severoatlantickém prostoru, a právě proto si myslíme, že se máme v budoucnu stát členem také této organizace.

To neznamená, že toto úsilí je pevně svázáno nějakou institucionální vazbou, že členství v jedné organizaci podmiňuje členství v druhé organizaci či dokonce, že proces přijímání je nějakým způsobem podmíněn. Jedná se o paralelní procesy, ale tyto procesy nemají na sebe konkrétní podmiňovací vazbu.

Pokud jde o přijetí České republiky do Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, je to významným znamením toho, že Česká republika dosáhla v jedné významné oblasti, v oblasti uspořádání trhu, fungování ekonomiky, standardu běžného pro nejvyspělejší země světa. Protože všechny členské země Evropské unie jsou současně členskými zeměmi OECD, je to významné stvrzení pokroku, který jsme udělali, také pokud jde o integraci do Evropské unie a chtěl bych zdůraznit, že takto je to také vnímáno našimi partnery v Evropské unii. Ano, je to důležitý krok a důležitý signál pro naše budoucí jednání s Evropskou unií. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce pan kolega Payne položit doplňující otázku? Nepřeje si. Slova se ujme pan kolega Vratislav Votava, aby přednesl interpelaci na pana ministra Jana Stráského. Připraví se pan kolega Václav Exner.

Poslanec Vratislav Votava: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, dovolte mi, abych se obrátil s interpelací na pana ministra zdravotnictví Jana Stráského.

Předmětem mé interpelace je připravované zrušení lůžkové části orthopedie v chomutovské nemocnici, které by se podle rozhodnutí jeho ředitele mělo uskutečnit k 1. 4. 1996. Toto rozhodnutí bylo na půdě chomutovského okresu mnohokrát z nejrůznějších pozic napadeno jako přinejmenším nekoncepční a poškozující zájmy občanů v této oblasti. Pro stručnost se omezím jenom na některé argumenty, které hovoří pro zachování chomutovské orthopedie.

Za prvé je to větší spádová oblast než je oblast Kadaně, do které by toto lůžkové oddělení mělo být podle tohoto plánu přeneseno. Chomutov a Jirkov 70 tisíc obyvatel, Kadaň a okolí pouze 40 tisíc obyvatel.

Za druhé je zde vysoce kvalifikovaný lékařský tým, moderní technické vybavení, které umožňuje i nejnáročnější orthopedické operace. Prestiž tohoto oddělení a její klientela přesahují hranice okresu. To v kadaňské nemocnici nemají a tudíž by přesunutí vedlo ke zhoršení kvality lékařské péče.

Sám vím o těžkých životních podmínkách obyvatel chomutovského okresu a pro občany s problémy pohybového ústrojí by bylo těžké dojíždět kamkoliv jinam. Problematické postavení jak lékařského a zdravotnického personálu, tak především pacientů, které z toho vyplývá, je nasnadě. Rád bych upozornil pana ministra na rovněž vesměs ostře odmítavá stanoviska, která zazněla jak od představenstva Okresní lékařské komory v Chomutově, tak i od Městského zastupitelstva tamtéž, ředitelů hlavních průmyslových závodů a představitelů odborových svazů ve městě, ale i významných odborníků, představitelů lékařské obce v celé republice.

Proto bych se chtěl zeptat pana ministra, jaké je stanovisko Ministerstva zdravotnictví k této otázce, zda je připraveno a odhodláno postavit se v této věci na obranu veřejného zájmu, kterým bezesporu je zájem lékařů, ale i pacientů v této oblasti. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr Jan Stráský.

Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, otázka byla velmi konkrétní. Já na ni konkrétně odpovím. Přesto mně tato otázka dává příležitost, kterou nechci zneužít, ale chci využít o zamyšlení se nad tím, jak lze či nelze racionalizovat zdravotní síť. Je to téma, které bude v příštích týdnech diskutováno i v této sněmovně.

Chtěl bych nejprve opravit otázku a tím třeba riskovat i další polemiku. Nejde o zrušení lůžkové části v chomutovské nemocnici. Popíšu problém, o kterém věřím, že ho pan poslanec dobře zná.

Dovolte kousek vlastivědy. Jsme v Mostě, kde je velké ortopedické oddělení. Za 22 km jsme v Chomutově, kde je dnes ortopedie, za 20 km jsme v Kadani, kde je dnes ortopedie, za 19 km jsme v Ostrově nad Ohří, kde je ortopedie, a mohl bych pokračovat.

Chtěl bych upozornit pana poslance, že už se nepohybujeme ve zdravotnictví ani 19. století, ani v období komunismu. Naše zařízení doznala podstatné změny miliardových investic a je třeba uvažovat o jisté racionalizaci.

Přesto musím otázku upřesnit. Nejde o zrušení, ale o sloučení a jde o sloučení v jednom případě ve prospěch Chomutova a ve druhém případě ve prospěch Kadaně. Jsem přesvědčen, že pan poslanec to ví. Uvedu čísla. V tomto okamžiku je v Chomutově 24 ortopedických lůžek, v Kadani 28 ortopedických lůžek. V tomto okamžiku je v Chomutově 24 urologických lůžek, v Kadani 22 urologických lůžek. Po více než ročním jednání se ředitelé, zdravotní rada i místní odborníci sjednotili na názoru, že vzhledem k těmto vzdálenostem a vzhledem k charakteristikám, které uvedu, by bylo ekonomicky užitečné, kdyby se do jedné nemocnice sloučila obě operační pracoviště z oboru ortopedie, tzn. aniž by se rušila ortopedie ambulantní, aniž by se rušila možnost ortopedických ošetření v obou dvou nemocnicích, a aby se do druhé nemocnice sloučila obě lůžková pracoviště, tedy operační pracoviště urologie. V jednom případě jde tedy o Chomutov, ve druhém případě jde o Kadaň, vzdálenost je 20 km, je to vzdálenost, která je i mezi pražskými nemocnicemi. Důvodem k tomu je, že ortopedické odd. v Chomutově za posledních 6 měsíců roku 1995 vykázalo ztrátu 300 tisíc Kč. Byl bych nerad, abych byl chápán tak, že tato ztráta je jediným důvodem a že tato ztráta má plně vyrovnat určité potíže, které mohou vzniknout, když se takto soustředí dvě nemocniční kapacity.

Chtěl bych však zároveň zdůraznit, že jenom jedna otázka, tzn. otázka ortopedie, kterou ztratí Chomutov, je frekventována ve sdělovacích prostředcích celostátních i místních, protože se jedná o jednoho člověka, já proti němu nic nemám ani ho neznám, jen jsem poznal, že přesně jeho argumenty v písemné podobě pan poslanec použil, zatímco sloučení urologického odd. patrně nevyvolává žádný postih vůči nějaké konkrétní osobě, a proto pan poslanec ho ani neuvedl pro rovnováhu celého problému.

Uvedl však několik věcí, několik odborných věcí o tom, že se péče zhorší. Dovolte mi uvést některé charakteristiky těchto dnešních dvou pracovišť.

Ortopedie v Kadani je v poměrně nové nemocnici a působí 15 let. Ortopedie v Chomutově je ve staré nemocnici, čímž nic o kvalitě neříkám, ani bych to neuměl, a je prováděna 3 roky. Ortopedii v Kadani řídí primář ortopedické kliniky z Hradce Králové a z Prahy, který má dvě atestace a školení v zahraničí. Ortopedii v Chomutově řídí primář, odchovanec ortopedického oddělení v Kadani, který má také dvě atestace. V ortopedii v Kadani jsou ještě dva lékaři s atestací prvního stupně a jeden před složením atestace druhého stupně. V ortopedii v Chomutově není žádný další atestovaný lékař. V ortopedii v Kadani jsou tři lékaři bez atestace, v přípravě, z toho jeden před atestací, jak jsem uvedl. Také tři lékaři bez atestace jsou v ortopedii v Chomutově.

Nebudu zatěžovat sněmovnu tím, že bych přednesl charakteristiky rozsahu poskytované péče v jednotlivých zařízení, chci jen uvést, že ortopedie v Kadani má ortopedický sál, ortopedie v Chomutově se odvíjí v gynekologickém sále, ortopedie v Kadani má 24hodinový provoz, ortopedie v Chomutově nemá 24hodinový provoz. Všechny ostatní významné technické charakteristiky, tzn. zázemí pro krajní situace, jsou v obou nemocnicích v podstatě shodné.

V čem je tedy problém? Problém je v tom, že někteří lidé na operace, které se objednávají velmi předem, vzhledem k tomu, když si představíme spádovou oblast kolem města Chomutov a Kadaň vzdálenou 20 km, pojedou dále než dnes na tuto operaci, někteří pojedou blíž, celkově to samozřejmě znamená určité větší vzdálenosti. To je jediný problém, jinak jsem věci odborné, věci odborného postavení charakterizoval. Tato věc se dramatizuje tak aktivně, že dostáváme seznamy petic, kde se podepisují babičky, které už mají obě nohy operované a už na žádnou operaci nikdy nepůjdou, a přesto se podepisují, jak hrozně jim bude vadit, kdyby se tato ortopedie přesunula do srovnatelného technického a lepšího personálního vybavení do druhé nemocnice.

Přitom tato myšlenka je v podstatě velmi nevinná, je příkladem toho, co bude nutno v českém zdravotnictví udělat. Bude nutno udělat daleko větší koncentraci jednotlivých odborných pracovišť, protože tato pracoviště už nejsou vybavena jen velmi zaostalou, ale velmi nákladnou technikou, a bude nutno dobře měřit, co je v určitý drobný neprospěch jednotlivých pacientů, a hodnotit to samozřejmě tím, co stojí takové neracionální strukturování zdravotnictví, jaké zatím v České republice máme.

Nechci jít do dalších vlastivědných podrobností, ale v každém případě je třeba uznat, že síť našich nemocnic i jednotlivých jejich zařízení je předimenzovaná a že v tomto případě nejde o nic víc, než sloučit jednotlivá pracoviště, a upozorňuji, že to, o kterém mluvil pan poslanec, a to, které je zase kompenzací pro druhou nemocnici, aby se ekonomicky uživila, je to urologické, tak, aby se skutečně dala profinancovat mnohem náročnější, mnohem nákladnější, mnohem modernější lékařská péče.

Znovu bych chtěl na závěr zdůraznit, že v tom běžném ošetření, v ambulantním ošetření, nedochází k žádným změnám. V Chomutově zůstane v nemocnici ortopedická ambulance, kromě toho v Chomutově je ještě soukromý ortoped. Také v Kadani zůstane ortopedická ambulance, tzn. pro běžné situace, pro drobné potřeby tohoto oboru zůstanou pracoviště v obou městech zachována.

Skutečně Ministerstvo zdravotnictví podporuje tento krok, podporuje ho proto, že znamená jistou finanční úsporu, podporuje ho pro to, že umožňuje při koncentraci těchto dvou pracovišť dosáhnout i větších předpokladů technického rozvoje, dalších technických kroků. Ve skutečnosti to znamená, že tímto krokem se ušetří asi 30 lůžek, která nebudeme rušit, která si necháme jako rezervu. Ale tím, že v jednom lůžkovém oddělení bude provádět jeden obor a ve druhém lůžkovém oddělení druhý obor, úspora půjde do několika set tisíc. Jsem přesvědčen, že toto je možno občanům vysvětlit, že pokud budou jednou za život postiženi nutností ortopedické operace, v některých případech pojednou o 5 až 10 km dál, a jsem o tom přesvědčen tak silně, že udělám během 14 dní mítink v Chomutově na toto téma. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce pan kolega Votava položit panu ministrovi doplňující otázku? Chce.