Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, řešíme tady problém země, která prodělala trochu podobný vývoj jako Česká republika. Také došlo k dezintegraci této země, také možná pod vlivem některých zahraničních vlivů. Naštěstí u nás nedošlo k tomu, k čemu došlo v Jugoslávii, ta dezintegrace neskončila válečným konfliktem. Budiž to jakýmsi důkazem mírumilovnosti a kulturnosti národů dnes dvou zemí, tenkrát země jedné.

Samozřejmě vítám jakékoli řešení, které povede k nastolení míru nebo které povede k míru v bývalé Jugoslávii. Jsem velmi rád, když jsem tady od svých předřečníků slyšel, že snahou daytonských dohod je také zaručit, aby v bývalé Jugoslávii byla dodržována lidská práva, aby nebyla žádným způsobem narušována. Jsem velmi rád, že na rozdíl od situace v České republice, kde situaci před Listopadem řešíme jakýmsi kolektivistickým lustračním zákonem a situaci po Listopadu řeší pan premiér tím, že na upozornění poslance na politické zločiny reaguje slovy "tím se, pane poslanče, nebudu zabývat", tak politické zločiny v Jugoslávii v době války řeší mezinárodní tribunál, který řeší konkrétní válečné zločiny a ne jakousi kolektivní odpovědnost celých národů či příslušníků nějakých vojsk či jiných skupin obyvatel. Kéž bychom se podobné situace dočkali také. Týká se to jak zločinů v době komunistického režimu, tak i zločinů režimu současného.

Hovořili jsme tady o tom, že cílem armády v Jugoslávii má být nastolení lidských práv. Hovořili jsme i o tom, že součástí daytonských dohod je Listina lidských práv. Bohužel i u nás máme Listinu lidských práv, bohužel je to cár papíru, který používají vládnoucí struktury pouze tehdy, když se jim to hodí. Zažili jsme všichni tu vlnu bezpráví a následujícího morálního marasmu, nejen před Listopadem, ale bohužel i po Listopadu 1989.

Mám obavu, že armáda státu, který si nedokáže udělat pořádek doma, nedokáže zajistit dodržení lidských práv a potrestání zločinů v takové zemi, jako je dnes velmi problematický prostor bývalé Jugoslávie. Z těchto důvodů se obávám, že účast českých vojsk není právě tou formou internacionální pomocí, kterou dnes Jugoslávie potřebuje.

Z těchto důvodů nemohu návrh podpořit. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. (Poslanec Gjurič: Vzdávám se slova.) Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Jaroslav Sýkora, připraví se pan poslanec Valenta.

Poslanec Jaroslav Sýkora: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, jsem celkem přesvědčen, že to není skutečně tak jednoduché ani pro vládu, ani pro nás poslance, kteří se máme rozhodnout o tom, abychom vyslali 900 nebo 1000 vojáků do bývalé Jugoslávie.

Pamatuji se dobře, protože jsem ročník poměrně vyšší a staršího věku, kdy byla válka u nás 1939 až 1945, kdy jsem chodil jako čtrnáctiletý kluk do školy a zabrali nám školy a museli jsme si chodit jen pro úkoly. A pamatuji se také dobře, že jsem byl jako voják v roce 1956, když byli maďarské události, jak jsme všichni čistili zbraně, jestli v té době půjdeme do Maďarska anebo ne. Pamatuji se dobře jako voják, když k nám jezdili z Egypta vojáci, kteří chtěli kupovat naše zbraně, anebo kupovali, jak jsme ty velmi dobré zbraně schovávali a nabízeli jsme jim kanóny, které by jim určitě nikterak nepomohly.

Tyto skutečnosti jsou pochopitelně minulostí, ale současnost, která je dnes v Jugoslávii, utrpení dětí i starších lidí, kteří nemají domov, kteří jsou ze svých domovů vyháněni, mě vedou k rozhodnutí, že stanovisko vlády podpořím. Toto stanovisko podpoří většina našeho poslaneckého klubu Českomoravské unie středu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Sýkorovi. Prosím pana poslance Valentu, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Exner. (Pan poslanec Valenta není přítomen.) Prosím pana poslance Exnera, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Lobkowicz.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane místopředsedo, páni ministři, dámy a pánové, v podkladovém materiálu, který jsme obdrželi k projednávanému tématu v parlamentním tisku 2003 se hovoří o jednáních, která vedli představitelé naší vlády ve věci vyslání jednotky Armády ČR pro účast v mírových silách při řešení konfliktu v Bosně a Hercegovině. Výslovně se uvádějí jednání, která se týkají generálního tajemníka Severoatlantické aliance, dále se uvádějí jednání s představiteli Velké Británie, kde se předpokládá, že naše jednotka bude začleněna do sektoru, kde je rozhodující právě Velká Británie a informuje se také o některých dalších mezinárodních jednáních. Výslovně se však nehovoří o žádném jednání, které by se vedlo s některou ze zúčastněných stran konfliktu.

Vláda ve svém materiálu v části VII. naopak výslovně konstatuje, že tato záležitost, a to souhlas zúčastněných stran konfliktu, je nezbytným předpokladem vyslání našich jednotek a informuje nás, že na svém zasedání, kde přijala příslušné rozhodnutí, uložila ministru zahraničních věcí České republiky "dotázat se výslovně představitelů zúčastněných stran konfliktu, zda souhlasí s pobytem jednotky Armády ČR v této oblasti v rámci operace IFOR" (konec citátu z příslušného materiálu).

Pokládám také za velmi důležité a dokonce rozhodující v souladu s argumentací, která je v této věci uplatňována, aby takového výslovného souhlasu zúčastněných stran bylo před vysláním jednotek skutečně dosaženo a vítám, že vláda České republiky v tomto směru uložila úkol ministru zahraničních věcí.

Pro případ, že by bylo přijato usnesení Poslanecké sněmovny podle návrhu, pokládám za nezbytné, aby i tato podmínka se do tohoto usnesení promítla.

V té souvislosti navrhuji, aby v bodě 1 navrženého usnesení bylo vynecháno slovo "a" ve druhém řádku a nahraženo čárkou a aby za slova. "(Implementation force IFOR)" byla doplněna slova "a na základě výslovného souhlasu všech zúčastněných stran konfliktu".

Tím bychom dosáhli toho, že kromě podmínek již citovaných v návrhu usnesení, a to uzavření mírové dohody a následného rozhodnutí Rady bezpečnosti, by byla podmínkou pro vyslání našich vojsk také tato záležitost, která je nepřímo konstatována a ke které se svým rozhodnutím přiklonila i vláda tím, že uložila úkol ministrovi zahraničních věcí. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji za upozornění, že mám oznámit, že kolega Valenta má náhradní kartu č. 9. On mi tuto informaci poslal na přihlášce do rozpravy a já jsem přehlédl celý text. Prosím pana kolegu Lobkowicze, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Krámek.

Poslanec Michal Lobkowicz: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte, abych zde vyjádřil stanovisko klubu KDS k projednávanému materiálu. Klub KDS je přesvědčen, že Česká republika patří a po staletí patřila do západního evropského prostoru, který je definován nejen společnými ekonomickými, politickými a bezpečnostními zájmy, ale zejména společnými hodnotami a zejména ochotou tyto hodnoty také bránit.

Necítíme přímé ohrožení České republiky, nicméně jsme si vědomi toho, že mír v Evropě je hodnotou nedělitelnou, a z tohoto hlediska válka probíhající v jakékoliv části Evropy a zejména válka v oblasti tak citlivé jako je Balkán, je zprostředkovaným ohrožením také pro Českou republiku.

Dále jsme přesvědčeni, že každá země musí do hodnot evropské civilizace vnášet také svou vlastní historickou zkušenost a vlastní geopolitickou situaci. Jsme přesvědčeni o tom, že právě Česká republika svou negativní zkušeností s nezájmem mezinárodního společenství o situaci té které země, svojí zkušeností s nezájmem mezinárodního společenství v případě ohrožení jedné země, má specificky silnou povinnost spolupodílet se na bezpečnosti a stabilitě v Evropě.

Z toho důvodu, že považujeme za nutné, správné a potřebné, aby se Česká republika spolupodílela na zachování bezpečnosti v Evropě, aby spolu přijala odpovědnost za tuto nejcennější evropskou hodnotu, podpoříme vyslání jednotek Armády ČR do oblasti bývalé Jugoslávie, do Bosny a Hercegoviny.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji kolegovi Lobkowiczovi, prosím kolegu Krámka, aby se ujal slova. Připraví se poslanec Payne.

Poslanec Jan Krámek: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, rád bych se nejprve věnoval aspektu, který zde ještě nezazněl. Budu věcný. Já bych chtěl vyjádřit uznání jak generálnímu štábu, Ministerstvu obrany, tak vládě České republiky za to, s jakým úsilím a na jaké profesionální úrovni se celé problematice věnovaly.

Dále bych chtěl k tomuto problému říci jednu věc, že Armádu ČR se snažíme budovat zcela jinak, než tomu bylo po roce 1948, nicméně k tomu také je třeba, aby armáda byla podpořena námi politiky. Negativní vnímání armády za velmi dlouhou dobu je mimo jiné pravděpodobně ovlivněno také tím, že po roce 1918 zde armáda byla, nicméně z rozhodnutí politiků opakovaně byla k ničemu.

Nebudu opakovat to, co zde zaznělo o obraně hodnot nám vlastních, hodnot evropské demokracie a svobody. Chci se jen pozastavit u jedné věci. Musím říci, že mne nepřekvapuje, když komunisté pod různými bloky nebo pod KSČM vyjadřují zneklidnění a jsou přesvědčeni, že nebyly vyčerpány všechny možnosti v jednáních.

Pravděpodobně mají na mysli mírový proces, jako je v Čečně, Zakavkazsku a nebo byl v Moldávii. Tam to samozřejmě řeší mírotvůrce - Ruská armáda.

Co mě ještě víc pobuřuje, je zmínka o tom, že legionáři a za 2. světové války občané Československa bojovali v zahraničí a nevím - myslím, že jsem tomu nerozuměl, nejednalo se o žoldáky ale o občany, kteří s nasazením života se snažili jednak dostat ven, do zahraničí, ale potom život skutečně nasadili. Zřejmě byli velice překvapeni, pokud přežili a vrátili se do osvobozené vlasti, když odměnou jim za to byl kriminál nebo smrt. Stanovisko, které - věřím - sněmovna vyjádří podporou, by mělo být i odpovědí na to, jestli skončila skutečně doba vazby na Moskvu, která zase není až tak daleko od nás, jak jsem neustále přesvědčován, mimo jiné i vystoupením některých lidí ve zmíněné aréně, ale je zde ještě jedna věc, a to, že kdo chce, tak si vždycky důvod najde ke zdůvodnění čehokoliv. Nám se nejedná o to, abychom něco populisticky objasňovali, vysvětlovali a prosazovali, jedná se nám o to, že to, co říkáme, myslíme vážně, nejen pro signál ven, ale pro signál dovnitř naší společnosti je realitou úmysl vyslat naše vojáky.

Ještě jednou bych chtěl všem poděkovat, kteří se zúčastnili na složité přípravě celého procesu a všem vojákům, kteří se zúčastní, přeji, aby v době předvánoční za rok a za dva byli u svých rodin. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Krámkovi, prosím pana kolegu Payna, připraví se pan kolega Kačenka.

Poslanec Jiří Payne: Vážená sněmovno, pane předsedající, pane ministře, chtěl bych upřesnit věci, které možná nebyly řečeny dost zřetelně. Celá akce se provádí pod mandátem Rady bezpečnosti OSN. Je to na základě kapitoly 7 Charty OSN. Pokud se někdo s ní chce seznámit, mám ji zde k dispozici v českém jazyce.

Naším partnerem nejsou zúčastněné strany konfliktu v Bosně, naším partnerem je Rada bezpečnosti, která se obrací na členské státy OSN. Jednu dobu se uvažovalo i o Pakistánu a o dalších zemích, aby pomohly naplnit rozhodnutí Rady bezpečnosti. To je podstatná věc.

Zazněla zde slova typu "okupace, intervence " a pod. Chtěl bych upozornit, že čl.1, hned úvodní slova dohody, říkají, že strany konfliktu vítají ochotu mezinárodního společenství vyslat do regionu na období přibližně jednoho roku síly, které budou asistovat při zavedení územních a dalších vojenských opatření, která jsou popsána dále v dohodě. To znamená hned preambule čl. I, v obecných ustanoveních říká, že strany nejen souhlasí s tím, že tam budou mezinárodní jednotky OSN, ale že souhlasí s tím, že dokonce tuto přítomnost vítají. Myslím, že to je daleko více než jsme si mohli přát.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Paynovi, prosím pana kolegu Kačenku, připraví se paní poslankyně Mazalová.

Poslanec František Kačenka: Budu velmi stručný. Dodnes si dobře vzpomínám na 21. srpen 1968. Neprozradím žádné tajemství, že tehdy jako vojáci jsme byli ochotni bojovat. Ze k tomu nedošlo, nebyla naše vina. Tehdy jsem ale rozhodoval sám za sebe. Dnes rozhoduji o jiných.

Podle ústavy vykonávám mandát jen v souladu se svým svědomím. Možná, že někteří svědomí nemají, a je to jen můj problém. Ještě před tím než rozhodneme hlasováním, je nutné, aby tu něco zaznělo. Pan ministr hovořil pouze o zraněných. Vzhledem k historii této Jugoslávské republiky lze předpokládat, že budou i mrtví a je nutné říci to jasně matkám, ženám a dětem dobrovolníků a vojákům z povolání, kteří tam půjdou. Musí to zde zaznít. Víme, že každý, kdo tam půjde dnes, musí být přesvědčen o tom, že odpovědnost za svůj život má sám. To je vše, co jsem chtěl říci. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegu Kačenkovi, prosím paní poslankyni Mazalovou, připraví se pan poslanec Hofhanzl.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, zaznělo zde několikrát, že České republiky se tento konflikt netýká. Já tvrdím, že týká. Nejsme tak daleko, aby v případě rozpoutání požáru na Balkáně se oheň nedotkl i nás. Nesouhlasím s těmi, co říkají: starejme se pouze o sebe. Mohlo by se nás toto sobectví dotknout tehdy, až budeme sami potřebovat jednou pomoc. V případě, že by se více zemí zachovalo takto zbaběle a opatrně, bychom na pomoc čekali možná marně.

K tématu situace na území bývalé Jugoslávie jsem v této sněmovně vystupovala již jednou s kritikou vojáků UNPROFOR, které jsem kritizovala za to, že přihlíželi bezmocně k utrpení, jemuž nemohli zabránit z důvodů omezeného mandátu. Mám pocit, že voják, který přihlíží ke krutostem páchaným na normálním obyvatelstvu, není k ničemu. Souhlasím s vysláním naší jednotky, která má pomáhat k tomu, aby lidé, protože válkou jsou vždycky postiženi hlavně obyčejní nevinní lidé, se mohli zase vrátit do svých domovů, pokud je ještě najdou, aby mohli zase normálním způsobem žít a pracovat. Snad se najdou i poztrácené zlomky rodin, snad některé děti objeví i své rodiče. Některým se možná rodiče vrátí, jiným už ne. Lidé z uprchlických táborů budou moci opustit opět své provizorní ubytovny, které mají i u nás v naší republice a jít zase tam, kam touží jít už dlouhou dobu, t.j. domů.

Naši vojáci, kteří byli vybráni jako nejlepší z dobrovolníků, po mnoha letech mají možnost dokázat, že máme schopnou a statečnou armádu a mají možnost reprezentovat i naši republiku. Pevně věřím, že ji budou reprezentovat dobře.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Mazalové, prosím pana kolegu Hofhanzla, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Zdeněk Trojan.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, ctěné dámy a vážení pánové. Svoboda a demokracie se někdy musí hájit i zbraněmi. Jestliže někde zavládne násilí a společnost se rozpadne, je nutno někdy použít i síly.

Celý svůj život jsem se snažil jít životem po pravdě, hájit svobodný názor. Musím zde odpovědět poslanci Štraitovi, že ti kteří zneužívali svého postavení 40 let s cizí mocí proti svému vlastnímu národu, tak nemají právo o tom hovořit. Chci sněmovně říci, že jestliže tato země bude potřebovat, abych já šel s puškou, tak půjdu a půjdu i tam.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Hofhanzlovi, prosím pana kolegu Zdeňka Trojana, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Stodůlka.

Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, myslím, že je zbytečné hovořit o tom, jak závažný problém projednáváme. Řekla to celá řada mých předřečníků a myslím, že není třeba k tomu cokoliv dodávat.

V diskusi, která probíhá, byla řečena řada důvodů, proč je potřeba připojit se k mezinárodnímu společenství a potřebnou jednotku naší armády na území bývalé Jugoslávie vyslat. Nejkomplexněji ty důvody zde uvedl pan poslanec Payne. On hovořil o důvodech politických, souvisejících se stabilitou v evropském regionu. Hovořil o aspektech ekonomických, hovořil o problematice čistě bezpečnostní.

Já bych si něco dovolil dodat a ještě bych se k něčemu, co zde říkal, také vrátil. Hovořil o tom, že to bude určitá průprava naší armády, osvědčení bojem. Myslím si, že to je důvod, který bychom vůbec neměli vítat, ať se na mě nezlobí. Zapomněl však říci dva důvody, z nichž jeden už tu zazněl v jednom z příspěvků. Je to otázka migrace a migračních vln. To je nebezpečí, které je velice reálné a popravdě řečeno - tím nebezpečím byla již Evropa v minulých dvou, třech letech zasažena a naše republika s tím bohudík nemá žádné velké problémy, protože tato migrační vlna nás zastihla jen velice slabě. Já osobně bych chtěl říci ještě jeden důvod, který mě pálí nejvíce, tj. problém humanitární. Měl jsem možnost - zřejmě jako málokdo z vás a jako málokdo z našich občanů - několik dní na území severozápadní Bosny a části Chorvatska být. To, co jsem tam viděl, mnou doslova otřáslo. Vypálená země, zničený průmysl, poničená infrastruktura. Lidé absolutně stresovaní, žijící ve strachu, který je postihl v důsledku událostí, které zažili, žijící ve strachu, co je čeká, co bude. Je prostou lidskou povinností lidem, kteří jsou v této situaci, pomoci. Domnívám se, že Daytonská smlouva, pokud vstoupí v platnost, je určitou šancí, která může tento problém řešit. I když se nedomnívám, že dává stoprocentní jistotu. Jsem přesvědčen o tom, že to, aby představy, které Daytonská smlouva nám dává, byly naplněny, vyžaduje přítomnost skutečně silného vojenského sboru. Jsem zcela přesvědčen, že bez přítomnosti vojenských sil na území Bosny - Hercegoviny a některých ostatních oblastí bývalé Jugoslávie je to nemožné.

Pokud se týká naší země, jsem přesvědčen, že naše republika se nemůže zříci spoluzodpovědnosti za pomoc při vytváření mírové situace v této citlivé oblasti Evropy. Jak už jsem řekl, je to mimo jiné i naše povinnost, vyplývající z lidské sounáležitosti a z povinnosti pomoci bližnímu, který se ocitl v nouzi, v ohrožení. Chci prohlásit, že při vědomí všech rizik spojených s vysláním naší vojenské jednotky do této oblasti s jejich vysláním souhlasím a doporučuji ho.

Na závěr bych chtěl jenom říci ještě jednu věc. Považuji tuto akci pouze za první krok a věřím, že česká vláda se bude aktivně podílet i na organizování pomoci při rekonstrukci zničené země tak, jak to předpokládá Daytonská dohoda. Bez toho totiž řešení problémů, které tam jsou, nebude možně.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Zdeňku Trojanovi. Prosím pana poslance Stodůlku, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Čelišová.

Poslanec Zbyšek Stodůlka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, nechtěl jsem k této otázce vystupovat. Avšak argumenty mnoha řečníků mě donutily říci také svůj názor. Jsem stejně jako kolega Kačenka vojákem z roku 1968. Trauma z toho mám na celý život. Na rozdíl od kolegy Kačenky si myslím, že je třeba udělat to, co tehdy nemohlo být uděláno u nás pro veto Sovětského svazu v Radě bezpečnosti. Protože tehdy mezinárodní společenství nemohlo zasáhnout pouze pro toto veto. Tehdy měli vojáci jiných armád umírat u nás za demokracii. Proto v souladu se svým svědomím budu pro toto hlasovat. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Stodůlkovi, prosím paní poslankyni Čelišovou. Připraví se pan kolega Miroslav Raška.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedající, dámy a pánové, na rozdíl od zde přítomných dam v tomto Parlamentu se ani jako máma, ani jako babička nemohu smířit s tím, že by můj muž, mé děti nebo má vnoučata byli nasazeni do války. Vím, jak bude mé vystoupení hodnoceno. Jsem jenom komunistická poslankyně. Berte prosím ale to, že zde hájím zájmy tisíce žen, které daly hlasy nám. Proto zde v Parlamentu jsme.

Paní poslankyně, páni poslanci, hovoříte zde o traumatech, která vám způsobila vojska ať nacistické armády nebo Sovětské armády. Co uděláme tím, že se naše děti a vnoučata zúčastní něčeho podobného v zemi, kde není naše pomoc žádána! Co si to vymýšlíme! Píše se rok 1995. Nezlobte se na mě - vrátím vaši pozornost zpátky. Pane Payne... (Hlasy: To se nesmí!)... ano, komunisté... (Protesty v sále.)... Necháte mne domluvit, prosím?

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážená paní kolegyně, vyzývám vás, abyste respektovala jednací řád. Obracejte se na kolegy případně mým prostřednictvím.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Děkuji vám, pane předsedající. Uvědomte si, prosím, že jsme řádně zvolenou parlamentní stranou, že jsme druhou nejsilnější volební stranou v této zemi - zatím, po těch Jidáších, kteří přešli do vládnoucí strany, nebudu o těchto věcech zde hovořit. Jde mi o něco úplně jiného. Uvědomte si, že tím, že jste nedali možnost naší zemi se rozhodnout referendem o tom, zda do NATO nebo vůbec do těchto záležitostí jít, rozhodujete a děláte něco podobného, co jste kritizovali na našem bývalém vedení. Děláte v podstatě totéž. Pane Payne, nezlobte se, i mně... (Projevy protestu.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážená paní kolegyně, volám vás k pořádku podruhé. Prosím, ovládejte se a respektujte zákon o jednacím řádu.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Já se snažím ovládat se, ale myslím si, že tady byli i jiní, kteří říkali, že by s puškami rádi šli proti všemu a proti všem...

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já mluvím o tom, že nemáte právo a je proti zákonu, obracet se přímo jménem na kolegu poslance.

Poslankyně Květoslava Čelišová: Pak tedy pan Uhde také porušil zákon, když se přímo na mě obracel, ale to nevadí. Víte, já jsem chtěla jenom dokončit svoji myšlenku. Nezlobte se na mě - za ty ženy, které zastupuji v tomto Parlamentu vám prohlašuji, že se vstupem do Jugoslávie nesouhlasím a chci pro paměť těch, kteří jste ji ztratili, připomenout jenom to, že to byli právě Jugoslávci, kteří při návštěvách, při příjemných chvílích v Jugoslávii nás objímali a měli nás vždycky raději než ty, kteří způsobili utrpení na Balkáně. Ale ještě snad jednu věc - k tomu, co jste slibovali národu v roce 1989. Vzpomeňte si na ty své sliby. Tam nic o tom, pro co dneska budeme hlasovat - a co vy samozřejmě svou většinou schválíte - nebylo. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Prosím pana kolegu Rašku, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Výborný.

Poslanec Miroslav Raška: Dámy a pánové, dovolte mi k tomuto problému jen pár slov.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte pane kolego, pan poslanec Jiří Novák má náhradní kartu číslo 10. Děkuji.

Poslanec Miroslav Raška: Jsem možná jediný z vás, který za poslední léta navštívil všechny země bývalé Jugoslávie, a to i v dobách, kdy v těchto zemích byl válečný stav, kdy se bombardoval Dubrovník, Zadar a další části tohoto státu.

Přesto všechno, co jsem viděl, a právě proto, já osobně podporuji vyslání našich jednotek v rámci mírových sborů do Bosny, aby už nebylo dále možné to, co se tam dělo posledních téměř 5 let. Jsem přesvědčen o tom, že jsme povinni nést toto břímě spolu s ostatními demokratickými státy Evropy a světa, aby nebylo možné v tomto prostoru, prostoru zájmu České republiky v Evropě, podobných hrůz, aby nebylo možné, aby tyto konflikty bezprostředně i přeneseně ohrožovaly bezpečnost a integritu našeho státu. Tento názor sdílí většina kolegů z našeho poslaneckého klubu a my vyslání mírových jednotek podpoříme. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Raškovi, prosím pana kolegu Výborného, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, budu hlasovat pro navrhované usnesení a myslím, že spolu se mnou budou pro navržené usnesení hlasovat i všichni poslanci KDUCSL zde přítomní. To zřejmě není nijakým překvapením.

A budeme pro to usnesení hlasovat nejen z těch důvodů, které zde byly předloženy k jeho podpoře a vzdor emotivním projevům, které kromě emocí obsahovaly podle mého mínění málo racionálních argumentů, ale hlavně proto, že se domníváme, že je mravné bránit zlu. A válka je zlo a bylo by velmi nemravné mlčet v některých chvílích a nekonat v některých chvílích tam, kde konat můžeme. Podotýkám, že na základě dobrovolnosti. My se domníváme, že Evropa i svět měly velmi neblahé zkušenosti se situacemi, kdy politikové mlčeli ke zlu a odmítali prosazovat mír. Bohužel, někdy se tak musí dít i za cenu vysílání vojsk. Budeme pro toto usnesení hlasovat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Výbornému. Uzavírám rozpravu. Pan kolega Valenta? Má náhradní kartu č. 9, to už jsem oznámil. Prosím, máte slovo.

Poslanec Josef Valenta: Pane předsedající, dámy a pánové, SPR-RSČ odmítá jakékoli zahraničně vojenské aktivity v kterékoli části světa. Do této kategorie patří i pochybné vojenské dobrodružství v Bosně, které zatíží Českou republiky nejen ekonomicky, ale i morálně. V žádném případě nechceme, aby Česká republika trpěla, podobně jako dodnes Spojené státy, něčím podobným, jako byl vietnamský syndrom. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Valentovi. Uzavírám rozpravu vzhledem k tomu, že už se do ní nikdo nehlásí.

Ptám se pana ministra, zda si přeje vystoupit se závěrečným slovem k předkládanému materiálu? Prosím, pane ministře, máte slovo.

Ministr obrany ČR Vilém Holáň: Pane předsedo, páni předsedající, vážení kolegové, vážení poslanci, na ministra obrany se hodí, aby mluvil jen ve věcných pojmech a vzdálil se emocím. Prosím, abyste mi dovolili malou reflexi. Reflexe spočívá v tom, že kdyby nebyly matky v Sovětském svazu, ve Spojených státech, v Anglii, tak by se nenašli vojáci, kteří by byli osvobozovali kdysi tuto zemi. Tyto matky to dělaly se stejnými slzami v očích. Já jsem stál nad hroby našich vojáků, kteří padli v Chorvatsku, přemýšlel jsem o těchto věcech a přesto jsem velice rád, že se situace vyvíjí v tomto parlamentu tak, jak se vyvíjí. Hlavním bodem je právě ta má vzpomínka na 45. rok, kdy tito lidé z jiných států, kteří nás osvobozovali, zde padli.

Druhou poznámku musím učinit, protože mě o to požádal vlastně náčelník generálního štábu, když jsem odcházel na toto jednání. Uvažoval jsem, že by byl přizván sem. Říkal mi: "Prosím pěkně, pane ministře, připomeňte v parlamentu, že armáda byla mnohokrát kritizována, že nenastoupila v roce 1938, v roce 1968, nač ji tedy máme?" A tady už padla řeč o tom, že o nasazení v roce 1938, 1968 rozhodoval někdo jiný, rozhodovala politická reprezentace, nyní tato politická reprezentace rozhoduje o pomoci v jiné zemi.

A teď k těm věcným záležitostem. Pan tajemník za mne předložil a sdělil tu skutečnost, že skutečně v článku I Daytonské dohody se opravdu říká, že ty strany, tedy ty zúčastněné, vítají ochotu, doslova ochotu těch, kteří tam půjdou, nad dodržováním dohodnutého míru, dohodnutý mír střežit.

Nyní ještě jedna citace, ta je stejně důležitá, je z Charty Spojených národů na ten článek, na který se tady všichni odvoláváme, o kterém mluvíme, a který říká přesně toto: "Aby přispěly (rozumí se státy) k zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, všichni členové Spojených národů se zavazují, že Radě bezpečnosti na její výzvu poskytnou podle zvláštních ujednání ozbrojené síly, pomoc a prostředky potřebné pro zachování mezinárodního míru a bezpečnosti, v tom i právo průchodu."

Třetí článek téže části: "Tato ujednání budou učiněna co možná nejdříve na podnět Rady bezpečnosti. Sjedná je Rada bezpečnosti se členy nebo skupinami členů a jsou podrobeny ratifikaci signatárních států podle jejich ústavních předpisů." Z toho vyvozuji, že jsme podpisem Charty OSN vlastně tak trochu zavázáni jako občané Evropy, jako občané tohoto světa jinému státu pomoci.

Mám ještě drobnou poznámku k tomu, co jsem zaslechl v diskusi. A sice, že se angažujeme v přímém válečném konfliktu. Nikoli. My se explicitně zúčastňujeme na fázi mírové operace.

Poslední dotaz byl velmi praktický, a sice k vlakům. Vlaků má být podle našich dosavadních informací asi 10 denně. Přesný počet je velmi těžko stanovit, protože víte, že všechny státy, které se podílejí na řešení konfliktu v Bosně, jsou v takové stresové situaci a plánují tedy věci velice rychle. O bezpečnost průjezdu vlaků se bude starat Vojenská policie. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi a prosím pana kolegu Šumana, aby se ujal slova.

Poslanec Vladimír Šuman: Dovolte mi úvodem přece jen několik poznámek.

Předseda klubu Levého bloku tady řekl větu, kterou považuji pro tuto část sněmovny, a mám na mysli skutečně jen tuto část, za signifikantní.

Nejdůležitější zahraničně politické rozhodnutí, které za poslední desítky let děláme, řekl. Všimněte si, prosím, té kontinuity. Tehdy, jako dnes my. Já odmítám tuto kontinuitu, já odmítám, že nás kdokoli reprezentoval v těch minulých desítkách let. Nebyla to pravda. Byla to zvůle, byla to totalita. Žádná reprezentace, podobná dnešní. Víte, že nemám rád politické projevy v této sněmovně, neholduji jim.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, myslím, že je korektní, abych vás upozornil na to, že byste měl přece jen plnit roli zpravodaje - rozprava byla uzavřena. Bez ohledu na můj názor na obsah vašich slov. Děkuji.

Poslanec Vladimír Šuman: Máte pravdu, děkuji vám za upozornění.

Mojí povinností je vám sdělit, že jen dva poslanci přednesli jeden doplňující, jeden pozměňující návrh usnesení.

Prvním z nich byl pan Matulka, který k navrženému usnesení doplnil odstavec 2. A vzhledem k tomu, že jde o doplňující odstavec, domnívám se, že není nutné o něm hlasovat dříve než před přijetím základního usnesení.

Ve druhém případě, kde jde vlastně také o doplňující usnesení v jednom místě, ale ve druhém místě jde o upravující usnesení...

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte pane kolego, já jsem musel požádat techniky - nejde o hlasovací zařízení, ale v posledních desítkách vteřin je tady, alespoň pro mne, velmi nepříjemná vazba, při které vám velmi špatně rozumím. Nevím, jestli jsou to magnetofony těch, kteří provádějí stenozáznam, nebo jestli je v tom něco jiného. Mám problém, abych rozuměl tomu, kdo hovoří na mikrofon, a zvláštním způsobem slyším sám sebe. Nevím, jaká je situace ve zbytku sněmovny, takže prosím, aby v průběhu dalšího jednání bylo toto dáno nějak do pořádku.

Prosím pana kolegu Šumana, aby mi věnoval pozornost. Vy jste vyslovil názor, že o doplňku usnesení bychom měli hlasovat popř. až poté, co přijmeme to základní. Myslím, že by to mělo být právě opačně, že bychom měli hlasovat o tom doplňku a pak popřípadě o celku. Nicméně jsem vám nechtěl brát slovo. Vy se teď vyjadřujeme k tomu druhému návrhu, takže máte, prosím, opět slovo.