Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Pavlu Hiršovi, slovo má pan poslanec Jan Decker, připraví se pan poslanec František Kozel.

Poslanec Jan Decker: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovoluji si předložit pozměňovací návrh v § 17 společné zprávy v odst. 7: vypustit slovo "úmyslně". Jsem přesvědčen, že Rada nemá za úkol posuzovat úmysl či neúmysl uvedení nepravdivých údajů, ale má posuzovat, jestliže údaje jsou pravdivé či nepravdivé. Navíc věta obsahuje i slovo, že může registraci zrušit. Myslím si, že tady má dostatečný prostor. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Janu Deckerovi. Slovo má pan poslanec František Kozel, připraví se pan poslanec Petr Koháček.

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mé vystoupení po vystoupení některých předřečníků, konkrétně pana poslance Řezníčka, částečně ztratilo na významu, ale protože si nejsem jist, že návrh pana poslance Řezníčka může dosáhnout téhož, k čemu směřuje můj návrh, svůj návrh proto přednesu také.

Navrhuji, aby ve společné zprávě v čl. 1, bod 5, byla vypuštěna číslovka 0,2 a nahrazena slovy "1%". Na to váže samozřejmě úprava stejného druhu, tatáž úprava v čl. IV společné zprávy.

Moje důvody jsou možná osobní. Chtěl bych prohlásit, že pokud bude někdo spatřovat konflikt zájmů v tom, že mám matku, která je vyššího věku, a znám spoustu lidí podobného věku, kteří s velkou oblibou poslouchali veřejnoprávní rozhlas na střední vlně, tak bych velmi uvítal, aby opět veřejnoprávní rozhlas na té střední vlně vysílal, ale protože vím, že vysílání na této střední vlně je ve srovnání s FM mnohem nákladnější nebo dražší, je třeba proto nebrat veřejnoprávnímu rozhlasu prostředky, které by mohl k tomuto účelu využít. To je motivace, která mne vede k tomuto mému pozměňovacímu návrhu. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Františku Kozlovi. Slovo má pan poslanec Petr Koháček, připraví se pan poslanec Ladislav Nedorost.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych vznesl pozměňující návrh k projednávanému tisku.

Navrhuji úplně nově znění čl. 111 ve znění společně zprávy. Cituji: Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákona ČNR č. 36/1993 Sb. a zákona č. 253/1994 Sb., se mění takto: Bod 1, § 14a zní: "Dalším vysílacím okruhem České televize svěřeným jí do správy, je okruh označovaný ke dni 1. prosince 1995 názvem ČT 2, a to do 31. prosince 1998, nestanoví-li zákon přijatý do 31. prosince 1998 jinak".

Bod 2, § 14b se vypouští.

Rád bych tento svůj návrh odůvodnil. Domnívám se, a řada diskusí na téma, jak využít terestriální prostor, který nám příroda dala k dispozici, což znamená asi zhruba, když bychom to sečetli, 3,6 celoplošného vysílacího okruhu, nejsem si jist, zda-li stávající návrh, jak je obsažen v tisku 1821, který předpokládá definitivní přidělení dvou okruhů známých dnes jako ČT 1 a ČT 2 České televizi, zda-li je to skutečně ta cesta, která nás povede k duálnímu systému, kdy na jedné straně bude stát veřejně právní televize a na druhé straně alespoň dvě srovnatelné komerční televize, které by se vlastně podílely na ekonomickém využití tohoto televizního trhu.

Proto se domnívám, že vzhledem k této situaci, není doba ještě uzrálá na to, abychom udělali nějaké závažné rozhodnutí takového charakteru, abychom již dnes rozhodli o tom, že přidělíme oba programy veřejně právní České televizi.

Domnívám se, že odklad jenom a jenom této věci prospěje. Navíc se domnívám, že tak, jako při přidělování licencí Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, kde jsou stanoveny přesně kmitočty, které ta která stanice obdrží, měli bychom se dále ubírat cestou, že i veřejně právní televizi a potažmo samozřejmě i veřejně právnímu rozhlasu bychom měli přesně vymezit kmitočtové rozsahy formou přílohy zákona, aby byla tato věc definitivně a jasně vyřešena, aby o ní nebylo sporu a aby Rada pro rozhlasové a televizní vysílání věděla přesně, které kmitočty má ze zákona obsazeny a které kmitočty má volné a k dispozici pro dotvoření další, dejme tomu, komerční televizní stanice.

To jsou důvody, které mě vedou k tomu, abych na vás apeloval, abychom dnes ještě nepřijímali takovéto rozhodnutí, kterým definitivně přidělíme oba programy veřejně právní České televizi v rozsahu, jak je vymezen dnes. Apeluji na vás, abychom toto rozhodnutí o tři roky odložili. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Petru Koháčkovi. Slovo má pan poslanec Ladislav Nedorost. Připraví se paní poslankyně Hana Marvanová.

Poslanec Ladislav Nedorost: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dávám tento pozměňovací návrh. Zákon č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání se mění a doplňuje takto: § 2 odst. 1 písm. j) doplnit druhou větu: "Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání je přitom povinna optimalizovat přidělování kmitočtových přídělů".

Nebudu tuto věc vysvětlovat, protože to přede mnou už udělal kolega Hirš. Pouze bych se opakoval. Navazuji na něho. Pokud on toto nepřednesl, tak jsem to přednesl já. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má paní poslankyně Hana Marvanová. Připraví se pan poslanec František Kačenka. Zvažte prosím své přihlášky. Pokud je chcete podat, učiňte tak neprodleně. Prosím, paní poslankyně.

Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, ráda bych se v této rozpravě vyjádřila k některým názorům a návrhům, které byly v průběhu rozpravy předneseny.

První vystupoval v rozpravě pan poslanec Soural s návrhem, který se týkal, stručně řečeno, problému zamezit křížení vlastnictví v médiích.

Všichni členové komise pro sdělovací prostředky, pokud jsou zde přítomni, mi potvrdí, že tento problém kumulace kapitálu v médiích a kontrola zabránění této kumulaci, zabránění křížení vlastnictví v médiích, je nesmírně složitý problém.

S tímto problémem se chtělo vyrovnat Ministerstvo kultury. Proto navrhlo nějaký návrh, který zde přednesl pan poslanec Soural, do nového tiskového zákona. Vláda tento návrh projednala a usoudila, že tak jak byl připraven, není vůbec dokonalý. Představuje plošný mechanický přístup zabránit křížení vlastnictví tak, že ten, kdo má licenci k provozování rádia už nedostane licenci k provozování televize a opačně. Tisku se to týká rovněž.

Domnívám se, že tento návrh, byť možná v dobrém úmyslu přednesený, může vést naopak k úplně opačnému efektu, tj. omezení vstupu na trh dalších subjektů, k zabránění vstupu dalších konkurentů na trh, tedy k efektu, který vlastně předkladatel nechce.

Proto vláda přistoupila k tomu, že z návrhu tiskového zákona, který zde ještě nemáme, tento paragraf vypustila. Je v kompetenci ministra pro hospodářskou soutěž, aby se touto problematikou komplexně zabýval, protože ochrana hospodářské soutěže ve všech sférách podnikání patří do kompetence tohoto ministerstva.

Proto se domnívám, že bychom dnes neměli přijímat tento, podle mého názoru, nehotový a mechanicky formulovaný návrh, který ke křížení vlastnictví přednesl pan poslanec Soural.

Dále vystupovali někteří poslanci s výtkami obecnějšími. Pan poslanec Seifer i paní poslankyně Čelišová. Pan poslanec Seifer se domnívá, že smyslem novely bylo řešit jen přidělení kanálu CT 2 České televizi. Mohu, protože jsem jedna ze čtyř předkladatelů, říci, že to není úmyslem předkladatelů.

Měli jsme na mysli řešit všechny problémy mediální legislativy, které se dají řešit dílčí novelou a na kterých v té době byla shoda. Jedním z těch problémů, který se dal a dá řešit dílčí novelou, je problematika kabelového a satelitního vysílání a přechodu z licenčního režimu na režim registrační a to z toho důvodu, že licenční režim u tohoto druhu vysílání není potřebný. (Předsedající: Dámy a pánové, je skutečně na pováženou, jak hlučně se sněmovna dnes chová. Prosím vás, ztište se.)

Náš záměr v tomto bodu zákona směřuje úplně stejným směrem, kterým se rozhodla směřovat jak vláda, tak tato sněmovna, když, tuším, předminulý měsíc přijala rozsáhlou novelizaci živnostenského zákona. To znamená usnadnit vstup do podnikání, zrovnoprávnit vstup do podnikání. To, že nadále tento druh podnikání v provozování rozhlasového a televizního vysílání je řešeno samostatným zákonem, nikoli živnostenským zákonem, je o tom, že klademe větší povinnosti na provozovatele tohoto vysílání, na tyto podnikatelské subjekty.

Nemělo by to vést k tomu, že bychom neměli i v tomto zákoně sledovat stejnou politiku, kterou sledujeme v ostatních zákonech, které upravují podnikání.

To znamená, konkurence v podnikání, atd.

Takže se domnívám, že náš návrh byl logickým vyústěním toho, čím se tato sněmovna zabývala po celé volební období a k čemu směřovaly návrhy, které předkládala vláda. To je také důvod, proč vláda souhlasila s navrženou novelou.

Samozřejmě předkladatelé si byli vědomi toho, že v této novele neřešíme řadu dalších problémů mediální legislativy. Komise pro sdělovací prostředky se jimi zabývala, bohužel musíme konstatovat, že do konce volebního období již se nám nepodaří provést další nějakou zásadní změnu mediální legislativy a že tento problém zůstává na další volební období. A bylo by dobré, aby se k tomu takto přistoupilo. A také potvrzuji, že by bylo dobré, aby to bylo řešeno komplexním zákonem, který by měla zřejmě připravit vláda. To jsou úkoly, které už většinou poslanecké iniciativě nepřísluší.

Ještě pan poslanec Seifer mluvil o tom, že je zde velké množství návrhů, zejména z komise pro sdělovací prostředky. To je přirozené. Komise pro sdělovací prostředky je komisí pléna a nemá postavení výborů, nemůže tedy se účastnit projednávání, připomínkování společné zprávy apod. Proto komise volila ten postup, že zmocnila svého místopředsedu, aby za ni přednesl pozměňovací návrhy. Komise pléna při projednávání této materie, pokud by měla stejné postavení jako výbor, tak by se návrhy ocitly ve společné zprávě. To nebylo technicky a podle jednacího řádu možné, proto tento postup. Přesto říkám, že tyto pozměňovací návrhy jsou komplexní, upřesňuji návrh a shodla se na nich komise pro sdělovací prostředky.

A ještě k výtkám, které zazněly nejvíce z úst paní poslankyně Čelišové: Ona zde přednesla v podstatě komentář Rady pro rozhlasové a televizní vysílání k poslaneckému návrhu, který byl doručen členům komise, možná i dalším poslancům. Komise i my, předkladatelé, jsme se opakovaně zabývali výtkami rady pro vysílání. Dokladem toho, že jsme se těmito výtkami zabývali důkladně, do hloubky a dlouhodobě, je to, že výtky typu, že tento předložený návrh není v souladu s právem Evropské unie, jsme řešili tak, že jsem se já, zmocněná komisí pro sdělovací prostředky, obrátila na Parlamentní institut a dále Úřad vlády, resp. na Úřad pro legislativu a veřejnou správu a požádala jsem je o zpracování posudku, zdali tento náš návrh je v souladu s právem Evropské unie. Tento posudek má komise k dispozici. Byly zpracovány pozměňovací návrhy, které upřesňovaly původní návrh; jsou ve společné zprávě.

Protože výtky rady pro vysílání v tomto směru trvaly, opět jsem její výtky zaslala Parlamentnímu institutu a zde před sebou mám a mohu poskytnout k nahlédnutí posudek Parlamentního institutu, který hovoří o tom, že nyní tento návrh je naprosto v souladu s legislativou Evropské unie a nejen to. Citované dokumenty Evropské unie, o kterých mluví rada, prosazují liberalizaci v oblasti satelitního a kabelového vysílání, což je i smyslem předložené novely. Čili není pravda to, co tvrdí rada, že jdeme opačným směrem, než právo Evropské unie. Naopak jsme v souladu s trendem, který je v Evropské unii. Čili domnívám se, že Parlamentní institut a Úřad pro legislativu a veřejnou správu může lépe a přesněji, než rada pro vysílání, sdělovat parlamentu, zda-li je předložený návrh v souladu s právem Evropské unie.

A ještě jedna výtka, kterou citovala paní poslankyně Čelišová a která se opakovaně objevovala ve stanoviscích rady. Je to výtka, týkající se kabelového vysílání, kabelových rozvodů. Rada má za to, že celá problematika kabelových rozvodů není ošetřena zákonem, ale pouhou vyhláškou, a že děravost této vyhlášky vede radu pro vysílání k tomu, že nahrazuje chyby dalšími technickými, licenčními podmínkami. Další výtky jste z úst paní poslankyně Čelišové slyšeli.

Já jsem se opět na základě zmocnění komise pro sdělovací prostředky obrátila na ministra hospodářství ČR a na Český telekomunikační úřad, a to jsou ty orgány, které mají v kompetenci oblast telekomunikací, oblast kabelové politiky státu, a mohu zde ocitovat jejich vyjádření.

Podle zákona o telekomunikacích lze televizní kabelové rozvody zřizovat a provozovat jen na základě povolení vydaného Ministerstvem hospodářství, resp. Českým komunikačním úřadem. Regulační opatření, zajišťující potřebnou technickou úroveň vysílání pomocí kabelových rozvodů, které řeší Ministerstvo hospodářství, ČTÚ vydáváním licencí je postačující. Ministerstvo hospodářství ČTÚ po posouzení schopností žadatele zajistit požadovanou technickou úroveň vysílání vydává technická povolení bez jakéhokoliv dalšího omezení. Proto se Ministerstvo hospodářství vyjádřilo tak, že "... nemá námitky proti tomu, aby oprávnění k vysílání v televizních kabelových rozvodech nebo přes družice vzniklo na základě registrace podle předloženého poslaneckého návrhu."

Opět podotýkám: Toto je stanovisko orgánu, který je kompetentní tyto věci posuzovat a domnívám se, že pro sněmovnu by toto stanovisko mělo být tím, které je přesnější a určující pro názor v této oblasti. Ještě jsem chtěla závěrem podotknout tuto skutečnost: Myslím, že i návrhy, které přednesl pan poslanec Soural, týkající se křížení vlastnictví atd., svědčí o tom, že máme na mysli, aby i v oblasti mediální byla konkurence. Poněkud nás tíží nedostatek konkurence v oblasti televizního vysílání atd. My tímto našim návrhem jdeme tím směrem, abychom otevřeli prostor konkurenci. Domnívám se, že tomu sněmovna takto i rozumí a že tento náš návrh z těchto důvodů podpoří.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Haně Marvanové. Posledním přihlášeným do rozpravy je pan poslanec František Kačenka. Vystupuje jako čtrnáctý v rozpravě. Chystám se po jeho vystoupení rozpravu uzavřít. Prosím, pane poslanče.

Poslanec František Kačenka: Vážený pane předsedo, vážená sněmovno, v roce 1992 jsme České televizi a Českému rozhlasu přiznali zákonem postavení veřejnoprávních sdělovacích prostředků a svěřili jim úkoly a povinnosti např. v oblasti informací, kultury, vzdělávání, které do té doby zabezpečoval stát prostřednictvím státních organizací. Aby své úkoly mohly realizovat kvalitně a nezávisle, byl jim předán celý majetek České televize, Českého rozhlasu a příslušný podíl z majetku Československé televize a rozhlasu. Rovněž jim byly přiděleny na základě jejich vlastního rozhodnutí potřebné vysílací okruhy.

Pro zabezpečení činnosti mají k dispozici výnos z televizního a rozhlasového poplatku a dále zisk z reklam, které v rámci stanového limitu mohou odvysílat. Nebylo to samoúčelně, dělali jsme tak z přesvědčení, že veřejnoprávní prostředky budou své úkoly plnit lépe, nestranně a s menšími náklady, než by tak činily státní organizace. Současně jsme tímto krokem položili základ k vytvoření duálního systému, pro který je charakteristické, že vedle sebe působí veřejnoprávní rozhlas a televize a rozhlasové a televizní stanice soukromé. Jejich postavení se liší nejen úkoly, ale také způsobem financování, kdy provoz soukromých stanic je financován výhradně z prostředků získaných z reklam. Odtud také pramení takový zájem o procento reklamy.

Soukromé stanice od nás nedostaly nic a dříve než mohly začít vysílat, museli se jejich majitelé zadlužit a dluhy splácejí dodnes. Proto je pro ně základní podmínkou jistota, že při splnění stanovených podmínek budou moci vysílat po celé desetileté období na přidělených frekvencích.

Tuto jistotu jim nemůže dát zákonodárný sbor, ale jen nezávislý orgán. Proto jsme zřídili radu, která má plnit zákonem stanovené úkoly, k nimž patří např. přidělování frekvencí nebo dohled nad vysíláním.

Zákonodárný orgán se zřekl řídící činnosti ve prospěch nezávislého orgánu, ale ponechal si činnost kontrolní. Přímou kontrolu vykonává tím, že každoročně schvalujeme zprávu rady, nepřímo dohlížíme na činnost mediálních prostředků prostřednictvím Komise pro sdělovací prostředky. Ta také do činnosti rady nemá právo zasahovat, ale její doporučení jsou významným vodítkem pro poslance jak mají hlasovat při schvalování příslušných zákonů nebo výše zmíněných zpráv. A právě zde mě mrzí, že komise nedala jednotné stanovisko, že zde zaznělo tolik pozměňovacích návrhů, a to i přes to, že se tímto problémem komise mnohokrát zabývala.

Proč byla nutná takováto složitá konstrukce? Hlavním důvodem je skutečnost, že možnosti rozhlasového a televizního vysílání jsou limitovány dvěma základními faktory:

Prvním je množství finančních prostředků, které do této oblasti plynou a mohou být pro vysílání použity. Druhým je počet frekvencí, na kterých je možné na daném území, v tomto případě na území celého našeho státu vysílat. Druhý faktor má mnohem větší význam pro oblast televizního vysílání, protože frekvencí přidělených Stockholmskou úmluvou pro vysílání televizní je mnohem méně, než pro rozhlasové vysílání.

Rozhodující část prostředků určených pro financování rozhlasového a televizního vysílání pochází ze dvou zdrojů. Prvním jsou poplatky, druhým zisky z reklam. Výše poplatků a způsob jejich rozdělení jsou stanoveny zákonem. Zisk z reklam je veličina proměnná.

Nejdůležitějším kritériem pro zadavatele reklamy a pro stanovení výše její ceny je sledovanost či poslechovost stanice. Obecně platí, čím větší sledovanost či poslechovost, tím více reklam za více peněz.

Provozují-li rozhlasové a televizní vysílání subjekty na přibližně stejné úrovni a na přibližně stejném území, pak výše sledovanosti či poslechovosti je dána kvalitou programu. Ta je odvislá od schopnosti managementu oslovit posluchače nebo diváky. Vítězí a větší zisky má ten, kdo to umí lépe, a to je správné. Nejsou-li zde však srovnatelní soupeři, jak je tomu např. v oblasti televizního vysílání, pak nastupuje snaha méně úspěšných, aby kompetentní orgány různým způsobem zasahovaly a regulovaly ho.

Ve stálé komisi existuje obecná shoda na tom, že duální systém televizního vysílání České republiky by měl být tvořen veřejnoprávní Českou televizí, vysílající na dvou celostátních okruzích, a dvěma soukromými stanicemi, rovněž s celostátní působností. Je tomu tak proto, aby se mohlo vytvořit konkurenční prostředí. Domnívám se, že pro tři soukromé stanice zde není prostor. Proto podporujeme, aby CT 2 byla přidělena veřejnoprávní televizi.

Vítáme i to, že do TV Premiéra vstupuje společnost Stratton a očekáváme, že brzy bude důstojným konkurentem stanice NOVA. Nedomníváme se však, že této televizi je možně zákonem přidělit vysílače, jak o tom hovořil kolega Hirš.

V souvislosti s novelou zákona bylo hovořeno o mnohém o financích, o frekvencích apod. Nehovořilo se však o tom nejdůležitějším a tím je, jaký mají přístup jednotlivé politické strany do mediálních prostředků, jak je naplňováno ústavní právo občanů na informace a ústavní právo stran na jejich volnou soutěž jako základ politického systému České republiky. Nejen já, ale i celá řada občanů je přesvědčena o tom, že strany nemají rovný přístup do televize a rozhlasu. Bude ale vhodnější o tomto problému mluvit v souvislosti s projednáváním zprávy Rady.

To, zda náš klub novelu zákona podpoří či nepodpoří, je odvislé od toho, jaké pozměňovací návrhy budou přijaty. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Františku Kačenkovi. O slovo požádal pan poslanec Dalibor Matulka.

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, nechci vás zdržovat, ale po vystoupení kolegyně dr. Marvanové si neodpustím poznámku. Domnívám se, že ve stanovisku Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, které zde přečetla kolegyně Čelišová, ani tolik nešlo o to, zda tento návrh je nebo není a do jaké míry v souladu s legislativou evropských zemí, ale v tom stanovisku jde spíše o to, zda tento návrh zákona je nebo není moudrý a do jaké míry. Domnívám se, že čas od času bychom mohli přestat přeceňovat moudrost svoji vlastní a spíše dopřát sluchu a důvěry těm, které jsme v této sněmovně zvolili, což je v daném případě Rada pro rozhlasově a televizní vysílání. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Dalibor Matulka byl poslední, kdo promluvil v rozpravě. Nevidím už žádnou další přihlášku, proto rozpravu uzavírám.

Táži se jednak představitelů klubů, zda budou žádat přestávku na kluby, a zda mám tedy polední přestávku o takovou lhůtu prodloužit. Za druhé zda bude požadavek, aby dostali poslanci písemné vyhotovení souboru pozměňovacích návrhů. Dále prosím pana společného zpravodaje o sdělení, v jakém termínu je schopen předložit pozměňovací návrhy k eventuálnímu písemnému zpracování. Prosím, pane poslanče, kdybyste laskavě především informoval, jakou dobu potřebujete ke zpracování.

Poslanec Vladimír Koronthály: Ke zpracování postačuje doba, kterou zabere samotný přepis, protože tam nejsou žádné zásadní problémy. Domnívám se, že je možné, abychom bude-li přestávka na oběd - hned po přestávce o textu pozměňovacích návrhů hlasovali.

Předseda PSP Milan Uhde: Teď se táži, zda žádáte, aby byly pozměňovací návrhy vyhotoveny písemně. (Ano.) Je tomu tak. V tom případě myslím, že bude rozumné, abychom odpoledne nejdříve v 15 hodin přistoupili k projednávání tohoto bodu a čas do té doby vyplnili projednáváním bodu dalšího.

Poslanec Martin Přibáň: Pane předsedo, nevím, jestli kolega Koronthály řekl to, co bych chtěl říci, takže se omlouvám předem. Byl bych rád, kdyby pozměňovací návrhy, kterých je celkem 17, byly namnoženy pro každého člena sněmovny tak, abychom v 15 hodin všichni věděli, o čem hlasujeme. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Je to pokyn pro pracovníky Kanceláře, prosím připravit vyhotovení pozměňovacích návrhů písemně a doručit na lavici každému poslanci. Podle termínu, ke kterému se to podaří splnit, potom zvážíme případný čas na kluby a okamžik, kdy zahájíme projednávání tohoto bodu. tj. hlasování o pozměňovacích návrzích.

Chystal jsem se ještě dát sněmovně k úvaze, zda bychom neměli projednat první čtení návrhu pana poslance Tomáše Svobody před polední přestávkou. Zdržoval jsem tady pana ministra spravedlnosti k tomu cíli. Jestli je přítomen pan poslanec Tomáš Svoboda - právě se objevil - doporučoval bych, abychom tento bod ještě splnili a potom vyhlásím přestávku na oběd. Bude o něco delší, protože zasedne organizační výbor.

Máme na pořadu bod

Dámy a pánové, prosím o klid.

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1894 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 1894/1. Návrh uvede zástupce navrhovatelů pan poslanec Tomáš Svoboda. Žádám ho, aby se ujal slova, ale než se slova ujme, sděluji, že pan poslanec Třebický bere zpět svůj podpis pod tímto návrhem. Slovo má pan poslanec Tomáš Svoboda.

Poslanec Tomáš Svoboda: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Jménem v tuto chvíli 32 poslanců vám předkládám návrh zákona, kterým se mění § 13 trestního zákona. Řada lidí - a to i těch, kterých si nesmírně vážím - říká, že každý občan má dostatek možností zákonem daných se účinně bránit v případě napadení. Osobně si myslím, že to není pravda. Kdyby to byla pravda, nebyla by např. minulý rok odsouzena sedmdesátiletá důchodkyně ze Smíchova za to, že postřelila zloděje, kterého při loupeži přistihla ve svém vlastním bytě. Je pravda, že kdyby se nebránila, určitě by souzena nebyla. Byla by totiž možná mrtvá. Současná právní úprava nebo její naplňování a uplatňování není vždy na straně slušných občanů, a proto bychom s tím měli něco udělat.

Nezáleží na tom, jestli se o to pokusíme tímto zákonem nebo při rekodifikaci trestního zákona v roce 1996. Máme šanci omezit špatná rozhodnutí soudců, a proto to zkusme udělat. Prosím vás, doporučte svým hlasováním tento návrh zákona k dalšímu projednávání ve sněmovně, ukažte tím, že stojíte na straně slušných lidí. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Tomáši Svobodovi. Organizační výbor určil za zpravodaje pro první čtení pana poslance Miloslava Výborného. Žádám ho, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, svým hlasováním posléze, jak doufám, ukáži, že jsem na straně slušných lidí, ale ten emotivní závěr projevu předkladatele, kterému všichni rozumíme, hned v úvodu zpravodajské zprávy musím odmítnout, neboť tady nejde o rozhodování o tom, zda ten, kdo bude pro zákon, je na straně slušných lidí. Rozumí se, že jako by ten, kdo bude proti, byl na straně neslušných lidí. Tady jde o to celou tuto problematiku věcně, se znalostí věci odborně posoudit a zvážit, zda předkládaná novela trestního zákona je novelou, která je ve prospěch věci, ve prospěch slušných lidí, ve prospěch poškozených anebo zda se naopak jedná o novelu, která by mohla přinést fatální důsledky v tak citlivé oblasti, jako je oblast využívání krajních situací nutné obrany při útocích hrozících občanům tohoto státu.

Nezastíral jsem už v době, kdy jsem byl pověřen organizačním výborem tímto zpravodajským úkolem i v době pozdější, ale i před tím, že rozumím úmyslu předkladatelů, chápu motivaci, chápu pohnutky, které předkladatele této novely vedly k jejímu sepsání a podání, ale nikdy jsem se netajil tím, že budu výrazně oponovat této novele. To, co je předloženo, situaci neřeší, to co je předloženo situaci podstatně zhorší. Bojím se, velmi se bojím za občany tohoto státu, aby snad tento parlament tuto novelu neschválil. Velmi se toho bojím, protože - a to si jako politik uvědomuji - je tady jistý politický náboj této novely. Je populární pro tuto novelu hlasovat.

Dámy a pánové, v rámci přípravy zpravodajské zprávy, v situaci, kdy vlastně se jedná o jeden z prvních parlamentních tisků, které jsou projednávány ve trojím čtení, jsem uvažoval, co vlastně má zpravodaj v prvním čtení za práva a co má za povinnosti a kdy by překračoval hranice korektnosti. Myslím, že zpravodaj má povinnost říci svůj názor k předloženému tisku, to jsem už uváděl. Ale soudím také, že zpravodaj by měl tento názor - a domnívám se, že až při své řeči ve sněmovně odůvodnit a analyzovat, proč jeho odmítavý postoj je právě odmítavý. Domnívám se, že jsem tak učinil včas.

Pověřen zpravodajskou funkcí, požádal jsem totiž předsedu Nejvyššího soudu ČR, aby pro mě vypracoval názor trestního kolegia Nejvyššího soudu k předkládané novele. Obdržel jsem včas odpověď a děkuji touto cestou předsedovi Nejvyššího soudu i soudcům Nejvyššího soudu za odpověď, protože tuto odpověď považuji za fundovanou a správnou. Ztotožňuji se s ní. Je myslím nadbytečné, abych vyjádření Nejvyššího soudu k této věci, které obsahuje přibližně šestistránkový podrobný rozbor problematiky, zde ve sněmovně četl. Je to nadbytečné proto, že jsem vám tento rozbor všem dal k dispozici. Učinil jsem tak dopisem ze 3. října, kde jsem oslovil všechny předsedy všech poslaneckých klubů a prostřednictvím těchto klubů jste měli možnost se seznámit se stanoviskem, které jsem citoval.

Dámy a pánové, tato problematika pro nás, pro mnohé nová není. Rád bych ještě upozornil, že problematikou nutné obrany se zabývala tato sněmovna a k tomu povolané výbory již při poslední větší novele trestního zákona, a to velmi podrobně, a ve velmi podobných debatách, kdy jsme jistou úpravu už přijali. Rád bych také připomněl, že v této sněmovně se z iniciativy předsedy ústavně právního výboru a předsedy branně bezpečnostního výboru uskutečnil seminář poslanců k daně problematice, jehož se účastnili i někteří předkladatelé tohoto zákona - někteří, ne všichni - a jemuž předcházela analytická činnost státního zastupitelství a justice, konkrétně předsedů soudů, zaměřená k této činnosti.

S lítostí konstatuji, že důvodová zpráva k předloženému návrhu poslance Tomáše Svobody a dalších podle mého mínění nevýstižně, a to jsem velmi mírný, hodnotí analýzu, která byla provedena a s lítostí také konstatuji, že předložený tisk návrhu novely trestního zákona 1984 podle mého mínění nesplňuje všechny náležitosti, které by měl splňovat podle platného jednacího řádu Poslanecké sněmovny. To nám přináší ještě poslední problém, o kterém se zmíním.

Pakliže předložený návrh zákona všechny náležitosti nesplňuje - a ono tomu tak v tomto případě skutečně je a mám za to, že i předkladatelé se s touto mojí myšlenkou ztotožní může sněmovna postupovat dvojím způsobem. Může vrátit předkladatelům návrh k přepracování, aby odstranili závady, které tisk má, ale myslím současně, že to nevylučuje rozhodnutí sněmovny o tom, že návrh zákona zamítá, neboť by bylo málo logické, aby sněmovna, rozhodnuta již o tom, že návrh zákona dobrý není - a věřím, že tak rozhodneme - si ještě přála jeho formální přepracování a pak teprve po vykonané práci navrhovatelům sdělila, že s ním stejně nesouhlasí. Považoval bych to za neúctu k pracovnímu vytížení předkladatelů zákona.

Takže končím svou zpravodajskou zprávu zřetelným návrhem. Navrhuji, aby v prvním čtení byl sněmovní tisk 1893, tj. návrh zákona, kterým se mění zákon č. 140/61 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, zamítnut.