Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jiří Vyvadil: Dámy a pánové, vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, kolega Kačenka říká, že je zvědavý, co já ještě k tomu mohu říci. Pravda je, že téměř vše bylo řečeno, nicméně něco přece jen řečeno nebylo.

Můj předřečník řekl, že je to tato vláda, která chce vládnout centralisticky. Co je Boha, Bohovi, co je císaře, císařovi. Buďme upřímní, není to celá vláda, dvě strany cítí svoji odpovědnost, to je KDU-ČSL a ODA, a je to jedna jediná strana, která tu vůli nemá.

Ale tady se pořád hovoří o politické vůli a já stále o tom přemýšlím, zda je to nedostatek politické vůle. Ne. Tady je politická vůle, tady je politická vůle jedné strany, aby nikdy vyšší územněsamosprávné celky nevznikly. Kladl-li jsem si otázku, proč tomu tak je, říkal jsem si, že je to strana jistě inteligentní, vzdělaná, dělá si analýzy, zkoumá, a ta strana mj. má velice bohaté kontakty vedle k západnímu sousedu, k Německu, a zjišťuje, čím to je, že u moci na centrální úrovni je CDU/CSU a čím to je, že na spolkové úrovni jednotlivých zemí je zpravidla opoziční SPD kromě Bavorska. Sám se domnívám, že u ODS ta politická vůle se rovná její obavy, že se bude muset dělit o moc. Netvrdíme jenom, že se Sociální demokracií, prostě dělit o moc s někým. Je to strach a pane kolego, můžete se usmívat, můžete se smát, pane předsedající, můžete říci, že se kolegové mohou usmívat, mohou se smát, ale je to strach z obavy. ODS se bojí, bude bát a bude vždy paralizovat tento postup. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme kolega Černý, připraví se kolega Fejfar.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, skutečně jsem nervově nevydržel, ač jsem nechtěl vystupovat, vystoupit musím.

Rád bych, pane předsedající, věděl, kde kolegové, kteří vystoupili přede mnou, berou tu jistotu, že zrovna 8 + 1 je to nejlepší řešení, že například pro střední Čechy je přijatelné mít díru uprostřed svého lůna, ale zároveň mít většinu úředníků z Prahy, protože těžko někdo z Kolína bude jezdit pracovat do Prahy na krajský národní výbor, který bychom tímto opět obnovili. Já jsem se v r. 1990 a 1991 účastnil toho, kdy jsme krajské národní výbory rušili. Říkám, že to není otázkou toho, jestli chci, či nechci vyšší územně samosprávně celky. Vím, že nechci nové krajské národní výbory, vím, že nechci ze středních Čech jezdit do Prahy, kde bych si vyřizoval různé věci. Nevidím důvod, proč, když jsou tady takoví zastánci územněsamosprávných celků, nemohou tito zastánci přenést přes srdce, že by např. Středočeský kraj byl rozdělen na dva vyšší územněsamosprávné celky s jedním centrem v Kolíně, s druhým centrem na Kladně, ale ta centra mohou být jinde. Může to být Benešov, Mladá Boleslav atd. Ale bude to vyhovovat potřebám středních Čech, bude to vyhovovat potřebám severních Čech a bude to vyhovovat potřebám, a tady se přiznávám k tomu, že jsem podjatý, protože jsem studoval v Hradci Králové, východních Čech. Chceme-li tedy v této sněmovně dosáhnout consensu, prostě model 8 + 1 dostane těch 98 hlasů a dost.

Pojďme se tedy bavit o tom, jestli těch 98, kteří hlasovali pro tento model, je schopno přenést přes srdce to, že těch vyšších územněsamosprávných celků bude víc, že tam bude např. i Zlín a že jich bude kolem patnácti. Myslím si, že to vůbec nevadí demokracii, že to vůbec nepopírá to, o čem se tu mluví, tj. o tom, že bychom potřebovali jakýsi druhý stupeň samosprávy. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, aby se slova ujal kolega Fejfar.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane místopředsedo, kolegové a kolegyně, jak vás tu poslouchám, nestačím se divit, jak by řekli zimmermani. Ona tu totiž zazněla vznešená slova o demokracii, o decentralizaci, o zločinné ODS. Dovolte, abych vám dal nakouknout do kuchyně jednoho z poslanců ODS.

Nejsem proti decentralizaci, nejsem proti VÚSCům. Já bych se nesměl vrátit do Jihlavy, pokud bych zvedl ruku pro zákon, který by tuto Jihlavu přiřkl Brnu. Takových případů jsou tady desítky. Každý je odněkud. Takže za tím není ani nadutost ODS, ani to, jestli sledujeme CDU, CSU a jiné moudré teorie, které jsem tady zaslechl, jak naše centrum kraje analyzuje tyto věci po celé Evropě, nám cosi nakazuje. Není to pravda.

Jsem poslanec z Jihlavy. Ne, že bych se tam nemohl vrátit, ale to je moje hluboké přesvědčení, že nechci, aby Jihlava spadla pod Brno. Myslím, že nejsme jediný okres v Jihomoravském kraji, který by si to nepřál, protože jestli se dnes mluví o pragocentrismu, tak bych nerad, abychom se za deset let bavili o brnocentrismu a věřte, že si mnozí z nás dovedou představit, jak by se takové Brno mohlo chovat nadutě, daleko víc než Praha, protože jistý syndrom méněcennosti, který se tam vyskytuje, by mohl velmi rychle vybujet právě v ambicích, které by Brno mělo jako hlavní město vyššího územně samosprávního celku. To znamená, místo toho, abyste hledali příčiny ve složitých mezinárodně politických úvahách a v aroganci jedné naduté, nafoukané strany, hledejte to někdy v "selském" rozumu. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Technická poznámka, pan kolega Řezáč. Dámy a pánové, poprosil bych vás, abyste si uvědomili, že se jedná o první čtení, nikoliv o druhé čtení.

Poslanec Vladimír Řezáč: Pane předsedající, to jsem chtěl říci. Tato debata je mimo jednací řád. Toto je problém druhého čtení. Já také nejsem pro osm plus jedna. Jsem pro třináct, nejméně pro jedenáct, ale to budu říkat, až bude druhé čtení. O tom se nemusíme přít. Teď máme říci, zda jsme pro VÚSC anebo nejsme. O ostatním se můžeme bavit při druhém čtení. Myslím si, že nemusí být vůbec žádný středočeský VÚSC.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dále je přihlášen s technickou pan kolega Benda.

Poslanec Marek Benda: Omlouvám se, že vystupuji, ale musím velmi, velmi kategoricky nesouhlasit s tím, co teď řekl pan kolega Řezáč. Přesně o tom první čtení je, zda je filozofie správná. Kvůli tomu, že někdo předloží ústavu, neznamená to, že když budu proti ní vystupovat, že jsem proti tomu, aby Česká republika měla ústavu. Kdyby se tady někdo bavil, jestli má být Havlíčkův Brod přiřazen tam či tam, je to něco jiného, než když se bavíme o tom, kolik těch celků je. O tom první čtení má být. Jsem popravdě řečeno rád, že probíhá v tomto rozsahu, i když nás to možná všechny zdržuje.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Payne se ujme slova.

Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, byl jsem rozhodnut nevystupovat, ale pan kolega Vyvadil mě přesvědčil. Kdybychom nebyli svázáni jedním nesmyslným ustanovením našeho jednacího řádu, tak bych mu položil otázku: Quo usque tandem abutere Catilina patientia nostra? Nemohu ale tak učinit, musím tak učinit pouze prostřednictvím předsedajícího.

Byla tady řeč o tom, zda se jedná o nedostatek politické vůle nebo o zlou politickou vůli. Zda se jedná o obavu dělit se o moc apod.

Já jsem, přátelé, zažil jednu územně správní reformu v září 1990. Dodnes jsme se z ní nevzpamatovali. Když jsem tehdy v rozpravě poukazovali na některé chyby, které byly v těch věcech předloženy, vzbuzovalo to rozpaky a bylo nám řečeno, vždyť musíme věřit těm lidem, kteří tam budou zvoleni, oni to budou jistě dělat dobře. My jsme říkali, ano, někteří to jistě budou dělat dobře, ale známe své lidi. (Smích a ruch v sále.)

Znali jsme je bohužel příliš dobře, na naše slova došlo. Vzpomeňme na to, jak v jedné obci, nebudu raději jmenovat, vyvlastnili rodinný domek na základě obecního zákona. Vzpomeňme na to, jak páni radní v jedné nejmenované obci prodali dokonce parcelu pod radnicí. Bohužel všechny nedostatky, na které jsme poukazovali, tak na ně nakonec došlo.

Problém tady nespočívá v tom, zda je nebo není politická vůle. Tady se jedná o otázku odpovědnosti. Chtěl bych říci podle mého názoru, decentralizace není program. Decentralizace není politickým programem. Nám jde o jednu jedinou věc, aby to fungovalo. To je program. Problém zde leží tak, že jsou tady strany, které si přejí, aby tento stát nefungoval, a strana, která si přeje, aby tento stát fungoval. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Technická poznámka, pan poslanec Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Nevím, jestli je to technická poznámka, ale, třetí říše také do určité doby fungovala.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Technická poznámka, paní poslankyně Fischerová.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážené dámy a pánové, chtěla jsem se vrátit poznámkou, ale nikoli k té straně. Já si vážím všech politických stran. Chtěla jsem se pouze vrátit poznámkou k panu poslanci Paynovi. Ta jedna strana, která tady byla, to už jsme zažili. Ta také chtěla, aby to fungovalo, ale jak. Já bych nechtěla, aby pan poslanec Payne tu svou stranu tímto diskreditoval. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S technickou poznámkou pan kolega Vyvadil. Chci vás pouze poprosit o jednu laskavost, nikdo do rozpravy přihlášen není. Nehlaste se s technickou, hlaste se normálně. (Poslanec J. Vyvadil: Nejsou formuláře na přihlášky.) Já teď prosím pana kolegu Řezníčka s technickou.

Poslanec Miroslav Řezníček: Pane předsedající, dámy a pánové, lze souhlasit s kolegou Paynem. V tom případě nezbývá, než abych navrhl revokaci vládního prohlášení. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Vyvadil je přihlášen, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Jiří Vyvadil: Dámy a pánové, jsem rád, že úroveň dnešní diskuze nás konečně staví na to, že toto není nějaká druhá nebo třetí liga, ale konečně to začíná být Parlament. Děkuji i těm předřečníkům, kteří zde řekli určité myšlenky. (Smích v sále.) Pro mne samostatného je to především jedna myšlenka, kterou jsem do dnešního okamžiku nepokládal za možnou a za vůbec reálnou. Nicméně dnes zde bylo rozděleno celé politické spektrum na jednu jedinou stranu, která je odpovědná, a všechny ty ostatní, které jsou nezodpovědné. Přiznávám, že jsem si nemyslel, že je možné vytvořit po volbách jinou míru koalice, ale jak to vychází takto, zdá se, že to jinak nebude. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan poslanec Kužílek se hlásí do rozpravy.

Poslanec Oldřich Kužílek: Pane předsedající, dámy a pánové, také s potěšením kvituji teď už takový milejší tón rozpravy. Myslím si, že vyšší územní samosprávné celky nejsou téma, na kterém by bylo záhodno až tak se různě předvádět a ukazovat barevná peříčka z té či oné strany. Hlavně si myslím, že je to téma, ve kterém se už nezaskočíme a nepřekvapíme žádnými novými teoretickými argumenty. To je dávno za námi. Myslím si ale, že je to příležitost říci jen některé postřehy ze života tohoto tématu, které ve společnosti nějakým způsobem zraje. Chci se tady jednoduše a prostě podělit o jednu zajímavou zkušenost z minulého týdne, kdy jsem se na severní Moravě při několika setkáních také setkal se zástupci dopravců, tj. podnikatelů, kteří si vydělávají dopravou. Ještě třeba před rokem, když s takovými podnikateli bylo možné diskutovat a docházet k tomu, že určité problémy, které zažívají, ať už je to třeba problém hraničního přechodu, i když to má samozřejmě celostátní a mezinárodní přesahy, ale zejména problémy dopravní struktury, že jsou vlastně problémem vyšších územních celků, tak jsem s překvapením zaregistroval tentokrát, že tito lidé jako podnikatelé už sami říkají, že problém je v tom, že není takový celek a že je to brzdí a že by to potřebovali. A nebyli to žádní příznivci ODA, to znamená, příznivci našeho názoru na věc. Říkám to prostě proto, abychom z tohoto hlediska počítali a prosím všechny, aby počítali i hlasy voličů, kteří si mnohé věci začínají uvědomovat. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nikdo se do rozpravy nehlásí? Hlásí se pan kolega Ullmann.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, téměř se vám omlouvám, že se v tuto hodinu ještě hlásím o slovo. Ale jen velmi krátce. Jsem velice mile překvapen, že pražský rodák zná severní Moravu lépe než já, který na ní žiji. Je to skutečně potěšitelné a zdá se, že fenomén Praha je opravdu velmi silný v této zemi.

Nicméně já jsem s těmi, o kterých hovořil můj předřečník, hovořil také. Ale mohu vám říci, že když jsem se jich zeptal, co od toho celku očekávají, rozhostilo se z počátku veliké ticho a posléze padaly úplně šílené názory. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Obecnou rozpravu končím. Dámy a pánové, konstatuji, že v průběhu projednávání tohoto bodu prvního čtení byly předneseny následující návrhy: pan kolega Ježek požádal o přerušení projednávání tohoto bodu do doby, než se vyjádří pan premiér Klaus. Rozuměl jsem tomuto návrhu dobře? Problém však je, když si vezmu jednací řád, že při prvním čtení je to téměř nehlasovatelné. Poprosím, jestli je to možné nebo není možné. Jestli ve druhém čtení, v obecné rozpravě, pak bych pochopil účelnost toho kroku. Ale nechápu v prvním čtení přerušení projednávání.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, byl jsem proto na rozpacích nad stanoviskem vlády, protože jsem nevěděl, jakým způsobem procedurálně se s tím vypořádat. Zdá se, že věcně by bylo dobře, aby před hlasováním v prvním čtení, kdy sněmovna rozhoduje o osudu návrhu, aby zaznělo stanovisko vlády. Situace je taková, že stanovisko vlády je v podstatě veškeré žádné. Proto jsem navrhoval, aby vystoupil pan premiér v rozpravě a řekl jaké je stanovisko vlády. Pokud to v rámci prvního čtení nejde, svůj návrh stáhnu s tím, že doufám, že v obecné rozpravě v rámci druhého čtení stanovisko vlády bude předneseno.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Domnívám se, že když je negativní stanovisko k tomuto návrhu, je zřetelné, co vláda chtěla říci - k prvnímu čtení. Domnívám se, že nezbývá nic jiného, než tento návrh přednést ve druhém čtení. Nebo už je dokumentováno pro druhé čtení.

Poslanec Josef Ježek: Dobře, dávám návrh na to, aby můj procedurální návrh byl stažen.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní prosím společného zpravodaje, aby se ujal slova. Vás jsem si dovolil odhlásit. Omlouvám se, a poprosím zástupce navrhovatele, aby se ujal závěrečného slova.

Poslanec Josef Ježek: Pane předsedající, dámy a pánové, své závěrečné slovo jsem začal mým procedurálním návrhem, respektive návrhem na jeho stažení. Dovolte, abych se vyjádřil k některým vystoupením.

Předně k návrhu pana poslance Josefa Holuba. Domnívám se, že požadavek lze splnit. Zaprvé je zde tisk 1205 - záměry vlády v oblasti reformy veřejné správy. Pokud by tento tisk nestačil, navrhoval bych dát rozmnožit pro všechny poslance materiál připravený do vlády v září 1993, který nebyl vládou nikdy projednán. Tam je velice dopodrobna nástin dalšího postupu a nástin dalších právních úprav jak z Ministerstva vnitra, tak z Úřadu pro legislativu a veřejnou správu.

Dále si myslím, že je potřeba se vyjádřit k tomu, že navrhovatelé chtějí obnovit krajské národní výbory. Byl jsem jedním z těch lidí, kteří v rámci speciální komise rozdělovali působnost krajských národních výborů na úroveň okresních úřadů a na úroveň ministerstev. Byl jsem jeden z několika lidí, kteří v dubnu 1993 prosadili zrušení národních výborů, vážení. O zrušení KNV bylo rozhodnuto v prosinci, ale o zrušení národních výborů, což je naprosto kompatibilní se zrušením vedoucí role jedné politické strany, se rozhodlo až v dubnu 1990. Proto bylo velice málo času na přípravu zákona o obcích, okresních úřadech, zákona volebního a zákona o hlavním městě Praze. Od začátku všichni ti, kteří u toho byli, počítali s tím, že bude následovat další krok. Pithartova vláda, jak jsem zde připomínal, vsadila na zemské zřízení a předložila ho v takové podobě, které nebylo schváleno. Teprve v rámci přípravy nové Ústavy se našlo nějaké řešení. Účastnil jsem se většiny jednání parlamentní ústavní komise a byl jsem členem komise pro přípravu Ústavy vládní. Vím, jaký kompromis, který zde byl připomenut, byl učiněn. Ale v zásadě o žádnou obnovu krajského národního výboru nejde. Nejde o žádný územní zákon. Jde o ústavní zákon, primárně o vytvoření určité úrovně samosprávy, která musí být zřízena jedině ústavním zákonem.

Byla tady řeč o finančních nárocích. Existuje z roku 1993 materiál Ministerstva financí, kde je vývoj neinvestičních nákladů na státní správu v období 1989 až 1994, přičemž údaje za rok 1994 jsou z rozpočtu. Jde o sedminásobek. Samozřejmě, že je to nominálně, inflace by to snížila, ale stejně tak jistě jde o několikanásobný růst nákladů na státní správu v období 1990 až 1995. Vláda si to zřejmě uvědomuje a proto určitým způsobem - podle mě nevhodným - navrhuje cosi ve státním rozpočtu na příští rok.

Dále krajský úřad existuje fakticky v podobě různých územních odborů, regionálních odborů ministerstev. Čili jediné náklady navíc mohou být spojeny se zřízením zastupitelstev, s volbami a fungováním těchto zastupitelstev. Čili to jsou podle mne běžné náklady spojené s demokracií, pokud - volby jsou drahé, občany bychom volbami obtěžovat neměli, no tak volby zrušme. Ale připomínám hlavní heslo z listopadových dnů 1989 - byly to svobodné volby, což je podle mne totéž, jako požadavek samosprávy.

Byla tady řeč o Francii, tj. argument v podstatě k ničemu, protože francouzské regiony byly zřízeny jako samospráva, ale víceméně jako Potěmkinova vesnice. V těch francouzských "region" je stejně hlavní osoba prefekt a prefektura, čili tam si stěžují na způsob, jakým decentralizace byla provedena, ale v jiných zemích, kde existuje jiný systém z dob Napoleona Bonaparte, tak o správě regionální resp. o regionální autonomii lze mluvit - je to Španělsko a Itálie.

Ještě bych připomněl jednu věc. Pokud se týče působností, tak tyto jsou obsaženy ve vládním návrhu ústavního zákona o působnostech, jehož projednávání bylo přerušeno touto sněmovnou. Takže působnosti jsou známy, resp. dalo by se říci, že minimální rozsah působností je znám.

Dále bych se chtěl vyjádřit k další připomínce pana poslance Melichara. Zpráva Parlamentní komise pro reformu veřejné správy z června nebo května obsahuje např. tuto tézi o tzv. statutárních městech. Současně s vytvořením krajů jako vyšších územně samosprávných celků je nutno rozhodnout o tom, zda dnešní statutární města, eventuelně další velká města budou mít na svém území působnost okresních úřadů, zda budou z hlediska územního členění samostatnými okresy.

Pokud jde o výkon státní správy, budou magistráty těchto měst podřízeny krajským úřadům. Toto je v podstatě opsáno z tisku 1205. To jsme si nevymysleli. A zase je problém vlády, že předložila vládní návrh ústavního zákona, který je v rozporu s těmi obecnými tézemi, obsaženými v tisku 1205. To byl důvod, proč nemohl nikdy vládní návrh ústavního zákona vytvořený v "VÚSC" projít.

Mě osobně tato debata rozesmutněla a domnívám se, že bych měl zakončit jednání jednoduchým apelem, aby zájem státu zvítězil nad zaprděností - já jsem použil tohoto termínu vědomě. Tento termín vymyslelo ozdravné sdružení Macecha moravská, která razila tézi, že Morava je sice nejlepší na světě pardon, ne sice - Morava je nejlepší na světě až na onu úžasnou zaprděnost, která jim velí přejmenovat Antona Pavloviče Čechova na Antona Pavlovice Muravova. Prosím vás tedy všechny o to, abychom se takto nechovali.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím pana kolegu Bendu, aby se ujal slova.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové. V rozpravě k prvnímu čtení návrhu ústavního zákona o vytvoření vyšších územně samosprávných celků poslance Josefa Ježka a dalších vystoupilo celkem 18 poslanců z nichž někteří i dvakrát. Přesto ze všech těchto vystoupení vzešly jen dva návrhy podle toho, jak je zná náš jednací řád, a to návrh pana kolegy Holuba, který doporučil vrátit k dopracování - jestli jsem tomu návrhu správně rozuměl - a návrh pana kolegy Koháčka, který doporučil tento tisk zamítnout.

Podle § 72 a 63 jednacího řádu se domnívám, že nejprve musíme hlasovat o návrhu na odročení pana kolegy Holuba, tzn., že bychom měli hlasovat o návrhu, který vracíme navrhovateli k dopracování tak, aby byly známy, jak navazující balíky zákonů - jak měly vypadat navazující balíky zákonných norem, alespoň v hrubé podobě. Ano, jestli jsem správně ocitoval to, co navrhl pan kolega Holub, to by mělo být první hlasování.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, odhlásil jsem vás. Prosím, abyste se přihlásili a budeme hlasovat o tomto návrhu pana kolegy Holuba.

Poslanec Marek Benda: Jestli ještě mohu sdělit stanovisko zpravodaje. Já se domnívám, že tento návrh je samozřejmě z hlediska jednacího řádu zcela legitimní a budou návrhy zákonů, kde budeme požadovat další předpisy znát. V tomto případě ho ovšem nedoporučuji, protože si myslím, že se nic výrazně nového nedozvíme.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jedná se o 36. hlasování. Kdo návrh pana kolegy Holuba podporuje? Kdo je proti? Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 23, proti 102 poslanců. Prosím.

Poslanec Marek Benda: Druhý návrh, který je zapotřebí předložit k hlasování, je návrh pana kolegy Koháčka, který v souladu s § 90 jednacího řádu Poslanecké sněmovny navrhuje, aby se Poslanecká sněmovna usnesla, že návrh zákona zamítá. Zpravodaj stejně tak, jak jsem doporučil, abychom tento návrh zákona projednali do druhého čtení, tento návrh pana kolegy Koháčka nedoporučuje.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jedná se o 37. hlasování. Kdo je podporuje? Kdo je proti? Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 45, proti 87 poslanců.

Poslanec Marek Benda: To jsou všechny návrhy vzešlé z rozpravy a já končím svoji funkci.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Protože nebyl schválen návrh na vrácení navrhovateli, ani na zamítnutí, budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhuje přikázat předložený návrh zákona ústavně právnímu Výboru a výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Má někdo jiný návrh? Není tomu tak.

Přikročíme k hlasování. Jedná se o 38. hlasování. Kdo návrh organizačního výboru podporuje? Usnesení bylo přijato pro hlasovalo 103, proti 21 poslanců. Tím jsme projednali prvé čtení - bod 13 a přistoupíme k poslednímu bodu dnešního programu a to je bod 14

Stanovisko vlády k němu jsme obdrželi jako sněmovní tisk 1915/1. Návrh uvede zástupce navrhovatelů pan poslanec Jiří Drápela, kterého prosím, aby se ujal slova. Dámy a pánové prosím o klid.

Poslanec Jiří Drápela: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych uvedl poslanecký návrh ústavního zákona o vyšších územních samosprávných celcích parlamentní tisk 1915. Předkládaný návrh ústavního zákona o vytvoření vyšších územních samosprávných celků vychází z programového prohlášení vlády ČR z roku 1992, ve kterém si vláda stanovila jako jeden ze svých úkolů provedení reformy státní správy a její decentralizaci.

Dále se vláda zavázala dbát na to, aby se více než dosud uplatnila regionální i místní samospráva. V přijaté ústavě ČR se v článku 99 stanoví, že ČR se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky.

Vyššími územními celky jsou země nebo kraje. V článku 8 Ústavy České republiky se zaručuje těmto samosprávným územním celkům samospráva.

Předkládaný návrh realizuje čl. 100, odst. 3 Ústavy ČR podle kterého vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Stanoví počet vyšších územních samosprávných celků, vymezuje jejich území a stanoví podmínky pro změnu hranic tohoto území. Rovněž stanoví sídla vyšších územních samosprávných celků, časově limituje stanovení názvu vyššího územního samosprávního celku a stanovuje podmínky pro zřízení orgánů vyšších územních samosprávných celků a jejich působnost.

Návrhem na vytvoření pěti vyšších územních samosprávných celků, pěti zemí v České republice, akceptují navrhovatelé usnesení Federálního shromáždění ČSFR a ČNR z roku 1990, která označila zrušení zemského uspořádání v Československu k 1. 1. 1949 za akt totalitní zvůle a bezpráví a zároveň tímto ústavním zákonem vytvářejí možnost rehabilitace stoletími osvědčeného zemského uspořádání státu, účelně aplikovaného na dnešní poměry.

Vytvořením pěti vyšších územních samosprávných celků v České republice bychom se přiblížili evropskému modelu územního uspořádání státu. Ústavní úprava zároveň otvírá možnost změn hranic vyšších územních samosprávných celků vyplývajících z potřeb obcí, a to tím, že odkazuje na zvláštní zákon, kterým se hraničním obcím, popř. skupinám těchto obcí umožňuje cestou referenda projevit vůli být součástí toho či onoho vyššího územního samosprávného celku.

Vymezení území hranic okresu navrhovaným ústavním zákonům má význam pouze pro vznik vyšších územních samosprávných celků podle tohoto návrhu ústavního zákona.

V předkládaném návrhu ústavního zákona o vyšších územních samosprávných celcích se navrhuje vytvořit pět vyšších územních samosprávných celků na území České republiky. Území hl. m. Prahy tvoří podle návrhu samostatný vyšší územní samosprávný celek vymezený územím hl. m. Prahy a územím okresů Praha - východ a Praha - západ. Návrh je důsledkem posouzení dalšího možného rozvoje hl. m. Prahy a řadí ji tak významově např. k Vídni, Brémám či Hamburku, které jsou rovněž samosprávnými celky. (Hluk v sále.)