Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jan Vik: V prvé řadě se omlouvám panu poslanci Vorlíčkovi, ale myslím, že se dnes jedná především o mě, tak bych si také k tomu řekl rád včas svoje.

Pane předsedo, dámy a pánové, hned na úvod mi kolegové a kolegyně dovolte, abych se vám omluvil za jedinou věc. A to právě za to, že je to moje jméno. Které je dáváno do spojitosti se svoláním této mimořádné schůze Poslanecké sněmovny. Ubezpečuji vás, že být na mně, tak vám poslední parlamentní prázdniny bez přerušení dopřeji.

Zároveň si dovoluji v této souvislosti vyslovit názor, že o mém vydání k trestním u stíhání bylo již rozhodnuto na nejvyšších místech naproti ve Sněmovní ulici s tím, že dnešní jednání je pouze formální záležitostí a typickým úkazem hlasovací mašinérie. Rád bych ale obrátil vaši pozornost na toho. Kdo tuto schůzi oficiálně svolal s tím, že si dovolím vyjádřit svůj osobní názor, že zastupující předseda Poslanecké sněmovny Kasal jednoznačně nezvládl situaci a nechal se zaslepit nenávisti a touhou po odplatě či po zviditelnění své osoby. Nemusím snad poslance a veřejnost upozorňovat na to, s jakou nebývalou rychlosti je celá záležitost posuzována a řešena. Jindy naprosto nemohoucí parlament během několika málo dnů a doslova hodin, navíc v prázdninovém období svolává mandátový a imunitní výbor a dokonce i mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny.

Nemusím snad upozorňovat ani na to, s jakou jednolitou reakcí se záležitost s letáky setkala na politické scéně. Politické strany až na výjimky se jednoznačně postavily do jedné řady s vládnoucí koalicí a ustavily tak opět novodobou Národní frontu, která tentokrát pod německým tlakem a za německé peníze posuzuje a odsuzuje stranu, která do polistopadové skládanky nezapadá. Je žádoucí, aby mocný německý soused viděl, že současná vládnoucí garnitura je schopná a ochotná potlačit a doslova likvidovat ty, kteří nejsou ztotožněni s novodobou kolaborací a postupným zatahováním našeho státu do ekonomického a politického područí Německa.

Dlouho jsme přemýšleli, proč tak zběsilá a hysterická reakce na pravdivé informace. Dnes totiž nejde o nic jiného, než o zastrašování občanů, aby si nikdo nedovolil vyslovit svůj názor. Když dnes umlčíte poslance, je to jasně signál směrem k veřejnosti, že nesouhlas s dnešní vládnoucí garniturou bude znamenat pro kohokoliv problémy. Vracíme se po krátkém svobodném nadechnutí tam, odkud jsme před nedávnem vyšli, do doby strachu a postihu za své názory a postoje. Vzpomeňte, kolik rozruchu a postihu vyvolalo před listopadem 1989 síření tzv. Několika vět. Dnešní situace je v mnohém podobná. Neobvyklá masáž sdělovacích prostředků, hysterie politiku a následná naprosto neodpovídající aktivita politických orgánů, které jinak díky letité neschopnosti vedení Ministerstva vnitra nejsou schopny ani srovnat krok s neustále vzrůstající kriminalitou a o boji s organizovaným zločinem ani nemluvě.

Ovšem pakliže se jedná o letáky, které odhalují vlastizrádné kroky vládnoucí garnitury a scénář budoucího vývoje, je Ministerstvo vnitra neobyčejně pohotové a s pomocí tajné policie s Bezpečnostní informační službou a dokonce s Útvarem rychlého nasazení vytvářejí operační střediska a nahánějí, zatýkají a stíhají občany, kteří mají jiný než provládní názor. Srovnejte jenom nasazení policejních jednotek a orgánů v jiných případech. Namátkou vzpomenu neúspěšné zatýkání bratrů Helbigových, kteří se často a rádi objímají s ministrem vnitra Rumlem, dále aféra Viktora Koženého, který se na nás a nám vesele směje z Bahamských ostrovů, dále pak podivné zmizeni pana Čadka a mnohé další.

Podnikatelé nám cestují nedobrovolně vzduchem či v zaletovaných sudech, organizovaný zločin všeho druhu si podává ruku s vysokými podnikatelskými či politickými kruhy. Mládež stále více propadá drogám a italský drogový podnikatel půjčuje milionové částky vládní straně pana Kasala KDU-ČSL. Další vládní strana Občanská demokratická aliance má za prapodivných dosud nevyšetřených okolností desetimilionové dluhy. O ODS ani nemluvím a nic se samozřejmě neděje.

Bylo by dobré vzpomenout také na volbu prezidenta zde ve sněmovně, kdy při projevech republikánských poslanců provládní terorista hrozil výbuchem bomby. Obávám se, že právě to byla typická ukázka poplašné zprávy a tento terorista byl za od měnu za svou práci vzat pod ochranná křídla koaličních poslanců a bylo jimi pro něj založeno konto, na které tito poslanci dokonce přispívali.

I tito poslanci mne dnes budou posuzovat a soudit? Jak v této souvislosti srovnat letáky "Informace spolkové vlády". Když podmínkou naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu je to, že zpráva by musela být nepravdivá? Což v tomto případě zcela evidentně není.

Jsem přesvědčen, že si občané sami udělají obrázek o tom, proč je dnes svolávána tato schůze. Jde o další případ snahy o likvidaci skutečné opozice, která se nebojí sdělit lidem pravdu, i když je to pravda pro mnohé nepříjemná. Je opakovaně vyvoláván nátlak, aby občané a poslanci změnili své politické postoje, a honěním se po letácích se odvádí pozornost od skutečných problémů ve státě.

Doporučoval bych poslancům, sdělovacím prostředkům i veřejnosti, aby zaměřili svou pozornost na to, jakým způsobem postupuje dnes státní moc vůči parlamentní politické straně a jejím představitelům.

Za nejzávažnější z celé aféry považuji to, že se státní moc odhodlala dokonce k policejní razii na sekretariátu parlamentní politické strany a že došlo málem k odvlečení ústavního činitele chráněného poslaneckou imunitou. Nikoho ze zde přítomných poslanců a poslankyň nežádám o nic pro sebe. Žádám jen, abyste si uvědomili včas, že už zítra můžete být podobné perzekuci vystaveni vy sami. A nespoléhejte na to, že vám se nemůže nic stát.

Je doslova tragedií pro výhonky demokracie v naší zemi, že více jak pět let po sametové revoluci, která měla přinést demokracii a právní stát, je prohledáván sekretariát parlamentní politické strany, tato - dalo by se říci - v demokracii posvátná a svým způsobem nedotknutelná půda.

Uvědomte si prosím, že dnes je prohledáván sekretariát Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa. A zítra to bude sekretariát jiné politické strany, která se stane nepohodlnou a nepojede v režii nové Národní fronty.

Moji interpelaci v této věci označil předseda vlády Klaus za zvlášť povedený prázdninový žert. Zajímala by mne reakce, kdyby byl policií prohledáván sekretariát jeho strany. Zřejmě by to za žert nepovažoval.

Dnes odstartovaná lavina se dá jen velmi těžko zastavit. Stejně tak je tomu i u zbavování imunity. Vezměte si jenom ne příliš vzdálenou možnost, kdy ostatní členové republikánského poslaneckého klubu budou jako já nařčeni z čehokoli, budou během několika hodin pod tlakem z nejvyšších míst také zbaveni imunity a následně souzeni a odsouzeni. Tím bude jedna parlamentní strana prakticky vyřazena ze hry. Dnes jsme to my, zítra to bude další strana. Ač se to u dnes budou mnozí smát, vracíme se k totalitním praktikám doby minulé.

Poslanci Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa vždy ve všech předcházejících případech hlasovali proti vydání poslance k trestnímu stíhání, ať již šlo o kohokoli, s vědomím, že hlasujeme o jednom z citlivých pilířů demokracie, a stejně budou hlasovat i dnes. A i přesto, že dnes bude institut poslanecké imunity narušen, budeme i v budoucnu proti vydání, ať již půjde o kohokoliv, třeba i o toho, kdo dnes bude hlasovat pro mé vydání. Je totiž naprosto nezbytné potlačit choutky na vyřizování osobních a politických účtů prostřednictvím státních represivních složek.

V této závažné chvíli musím citovat část projevu prezidenta Československé republiky dr. Edvarda Beneše na sjezdu Svazu osvobozených vězňů dne 14. Prosince 1945. Pan prezident jakoby již před padesáti lety předvídal současný nebezpečný vývoj ve vztazích k Německu a sudetoněmecké otázce. Cituji prezidenta Beneše:

"Říkal jsem vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste vyložili nám všem svá utrpení. Ale proto, abyste se znovu mohli bránit. Až oni začnou se svou očišťovací kampaní, neboť na válku z let 1938 - 1945 se nesmí nikdy zapomenout. Že začnou, o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu, národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte svá fakta, své záznamy a své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako právě v politice. Proto bude zase nutno podržet všem našim odpůrcům z let 1938 - 1945 před očima to, co svět z jejich rukou zažil v Osvětimi, Dachau, Mathausenu, v Ravensbrücku a v řadě jiných německých mučíren.

Opakuji vám - na tuto válku se nesmí zapomenout. Aby se nezapomnělo, je ji nutno sebevědomě a důstojně, ve jménu práva a svobody, práva a pravdy, ve jménu lidskosti, živoucí, opravdové a správné lidskosti, stále a stále připomínat. My, Češi a Slováci, máme na to plné právo."

A já se ptám, kolikrát ještě musíme být potrestáni za to, že jsme nebyli dostatečně bdělí, kolikrát ještě dáme prostor domácím zrádcům, kteří kolaborují s odvěkým - nebojím se to říci - nepřítelem našeho národa. Liché je spoléhání na to, že Němci se v poválečném období změnili. Národ se nemůže změnit za padesát let. Zaplať pánbůh, že ještě dnes žiji pamětnici strašlivých německých zvěrstev a mohou nám, mladším, tyto hrůzy připomenout.

Závěrem bych chtěl prohlásit, že i přes tlak, štvaní a evidentní vyřizování osobních účtů neodvolám ani to, co jsem řekl zde při volbě prezidenta na adresu Václava Havla, ani to, co jsem řekl na adresu Německa a sudetských Němců. Ani svá vyjádření k posledním událostem.

Ještě chci reagovat na nejapné poznámky o tom, že se pravděpodobně nezúčastním parlamentního projednávání věci, že mám snad strach a odmítám nést odpovědnost, či že se odmítám k záležitosti vyjádřit. Výzvy místopředsedy Kasala, abych se projevil jako muž a dostavil se, jsou naplněny, neboť jak vidíte, jsem dnes zde. Nikde se neskrývám a nikam neutíkám. Nehodlám pouze podlehnout stávajícímu tlaku a nebudu skákat, jak si státní moc píská. Proto také jsem poslancem tohoto shromáždění, abych se dokázal postavit i státní moci v případě, že tato moc překračuje své pravomoce a holduje totalitním praktikám.

Zarážející je také mimo jiné vyjádření současného předsedy mandátového a imunitního výboru v této věci. Předseda výboru Čerbák případ hodnotí jako složitý, s nepochybně politickým podtextem. Druhou větou však hovoří o tom, že bych měl být vydán. Domnívám se, že zde došlo k zásadnímu nepochopení principu poslanecké imunity a je o to smutnější, že se jedná o předsedu mandátového a imunitního výboru, který zřejmě nemá představy o tom, k čemu poslanecká imunita slouží.

Sněmovna by neměla rozhodovat o mé vině či nevině, ale měla by se držet toho, že dnes projednávaná záležitost má ryze politický charakter. V tom případě je na místě právě poslanecká imunita. Ale to je v této chvíli již vaše věc, páni poslanci a paní poslankyně, a vaše - doufám - svobodné rozhodnutí. Dnes se nerozhoduje jen o mě, ale o vás.

Dnes rozhodnete o tom, v jakých mantinelech se bude pohybovat naše parlamentní demokracie. Bude-li to ovšem ještě parlamentní demokracie. Já sám se hlasování nezúčastním, neboť se mi příčí hlasovat o sobě, ani nechci svou přítomností hlasování jiných ovlivnit.

Úplně na závěr bych chtěl prohlásit, že v případě, že na mne bude uvalena vyšetřovací vazba, nehodlám v žádném případě spáchat sebevraždu. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Zdeněk Vorlíček, připraví se pan poslanec Josef Valenta.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, Úřad vyšetřování hl. M. Prahy chce poslance Jana Vika, který v tiskárně objednal letáky politického charakteru, stíhat pro šíření poplašné zprávy a tato sněmovna mu to má umožnit. Dovolte, abych na počátku svých úvah k tomuto tématu zrekapituloval některé skutečnosti.

Imunita poslance vyplývající z Ústavy České republiky a dalších zákonů, například ze zákona o poslancích, má zaručit nestíhatelnost poslance zákonodárného orgánu za činy související s výkonem poslaneckého mandátu a nedotknutelnost osoby poslance. Tato imunita má dvě stránky. Jednak jde o imunitu absolutní, která se týká nestíhatelnosti poslanců pro hlasováni v zastupitelském sboru, resp. Za výroky v orgánech zastupitelského sboru, kdy poslanec podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem. Relativní stránka imunity podle našeho právního rádu spočívá v tom, že stíhání poslance za činy mimo sněmovnu je možné jen se souhlasem komory, jejímž je členem. Toto ustanovení není žádnou českou specialitou a obecněji má v parlamentních demokraciích chránit poslance před možným šikanováním vládnoucí moci. Pokládám toto ustanovení za správné a evropskou parlamentní historií ověřené a odmítám proto populistické snahy osekat poslaneckou imunitu jen na složku první, týkající se pouze interní činnosti poslance v budově sněmovny.

Samozřejmě vážným problémem pak zůstává rozhodování sněmovny o vydáni poslance za činy mimo sněmovnu a kritérium, kterým se má sněmovna v těchto případech řídit. Podle mého názoru, má-li imunita chránit poslance před zvůlí politické moci, a to je vždy především problém poslanců v momentální opozici, musí být používáno naprosto jednoduché pravidlo. To je, imunitu musí sněmovna bezpodmínečně dodržet, pokud posuzovaný čin má politický charakter a je jen verbálního charakteru. Z hlediska charakteru dnes sněmovnou posuzovaného případu povazuji za nejvýstižnější prohlášení mluvčího Ministerstva vnitra pana Šubrta, který řekl - cituji - ze cílem provokační akce bylo diskreditovat českou a německou vládu a českou vlád ní koalici. Lépe politický charakter projednávané kauzy nebylo možno vystihnout. Imunita poslance v této sněmovně byla v sázce již několikrát. Považoval bych za výsměch i ústavnímu institutu imunity, když v případech, kdy například rozjařený poslanec po probdělé noci nasedne do auta a způsobí škodu nebo je podezřelý z majetkové trestní činnosti, tato sněmovna o stíhání neuvažuje, zatímco v případě, který je pro svůj politický charakter na použití imunity jako šitý, by tato sněmovna poslanci imunitu zrušila. Pak by právem vznikla otázka, k čemu některá ústavní ustanovení vůbec jsou. Pro zajímavost bych uvedl některé komentáře zpravodajů ve Velké Británii v souvislosti s naši dnešní kauzou. Vyplynulo z nich totiž, že v této klasické zemi demokracie, je jen málo pravděpodobné, že by tam prokuratura na podnět policie stíhala občana za šíření politicky pobuřujícího letáku, který nepravdivě informuje o záměrech vlády. Znalci tamní scény považují za velmi pravděpodobné, že by britské úřady ponechaly na vládě, aby podnikala vlastní kroky podle uvážení.

Za zajímavou pokládám i poznámku, že pokud už by britská policie se pokoušela o vydáni poslance k trestnímu stíhání za šíření politické poplašné zprávy, britské sdělovací prostředky by velmi podrobně rozebíraly, zda počínání policistů nemá maskovat nedostatky v boji s kriminalitou, či zda nejde o získávání laciné popularity. Myslím, že nikdy neškodí se poučit, jak se věci řeší ve stabilních demokraciích.

V našich politických luzích a hájích je tendence řešit tento případ takříkajíc od podlahy. V denním tisku jeden funkcionář sněmovny podpíral snahu o zrušení imunity poslance Vika tvrzením, že je třeba oddělit - cituji - normální fungování svobodné soutěže mezi politickými stranami od způsobu, který na politickou scénu žádného státu nepatří.

Samozřejmě se ztotožňuji s tím, že je nutné politicky odsoudit zákeřné praktiky, kdy si někdo vymyslí text, podepíše ho Helmuth Kohl a Theo Weigel a pokouší se pak tímto textem zdiskreditovat své politické protivníky. Považoval bych však za velice nešťastný postup, když by vládní koalice případ letáků neřešila politicky, ale s pomocí policajtů. Nejjednodušší řešení bývá zhusta nejhorší. Můžeme se dostat na velmi nebezpečné pole, jestliže místo nekompromisního dodržování imunity poslance v politických kauzách začneme zavádět jako kritérium něco tak mlhavého jako je svrchu zmíněné normální fungováni svobodné soutěže mezi politickými stranami a budeme zavádět subjektivní posuzování, co se tomu vymyká.

Zatím se vládní koalice v případě letáků příliš nenamáhala mobilizovat politické prostředky k ovlivnění veřejného mínění a ke společenskému znemožnění tvůrců letáků. Místo toho mobilizuje policii. Podle mého mínění tím přesně směřuje k tomu, jak udělat radost panu doktoru Sládkovi - pošlapat imunitu poslance a vyvolat politický proces, který se může táhnout až do blízkosti voleb.

Doufám, že sněmovna nebude tak zpozdilá, aby přispěla k realizaci tohoto scénáře republikánů nerespektováním imunity pana poslance Vika.

Předseda PSP Milan Uhde: O slovo se přihlásil pan místopředseda Vlach s procedurálním návrhem. Proto mu dávám příležitost. Po něm promluví pan poslanec Josef Valenta.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane předsedo, dámy a pánové, nejen s procedurálním návrhem, ale já asi podruhé v životě využiji svého práva na přednostní hlas a řeknu vlastně diskusní příspěvek nebo příspěvek do rozpravy. Myslím si, že politici mají právo se vyjadřovat různým způsobem, ale měli by tak činit pod vlastním jménem. To byl můj příspěvek.

Nyní mi dovolte, protože se obávám, že tento přenos je ještě sledován těmi, kteří třeba při nepřízni počasí sledují televizi, abych v úctě ke koncesionářům navrhl, abychom ve smyslu § 16 odst. 5 jednacího řádu rozhodli zkrátit lhůtu pro další diskusní příspěvky na 15 minut.

Předseda PSP Milan Uhde: O tomto návrhu dám neprodleně hlasovat, ale odhlašuji vás a prosím, abyste se nově registrovali, protože počet přítomných v síni se změnil.

Návrh pana místopředsedy Vlacha omezit řečnickou lhůtu na dobu 15 minut v souladu s tím, jak to umožňuje jednací řád. 8. Hlasování na této schůzi.

Kdo podporujete návrh místopředsedy Vlacha, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování skončilo. Ze 126 přítomných bylo 71 pro, 40 Proti, 13 se zdrželo, 2 nehlasovali. Návrh byl přijat. Omezujeme tedy řečnickou lhůtu na dobu 15 minut.

Prosím pana poslance Josefa Valentu, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Valenta: Pane předsedo, dámy a pánové, je skutečně pozoruhodné, jak rychle a v jaké záležitosti se dnes tato sněmovna sešla. Dovolím si zhodnotit takovýto nevídaný postup. Člověk neznalý zdejších triků by patrně vyslovil podiv, ovšem zde je jako ve většině případů dělána z nouze ctnost. Vzhledem k tomu, že jsem patrně k jisté nelibosti některých z vás členem mandátového a imunitního výboru, rád bych se zmínil o postupu, který tento orgán parlamentu zvolil v případě pana poslance Jana Vika. Neodpustím si komentovat i některé výroky jeho členů, nad kterými by se jistě pozastavil nejeden nezaujatý pozorovatel.

Po volbách 1992, tedy od začátku této sněmovny, byl vždy postup takovýto, že na podnět k vydání poslance za účelem trestního stíhání či vyšetřování se výbor sešel, obeznámil se s uvedenou záležitostí a teprve pak obyčejně na svou další schůzi pozval poslance, kterého se záležitost týkala, aby sdělil své názory a postoje k uvedené věci. Podle hlasování ve výboru, tedy jeho výsledků, dával výbor doporučení sněmovně. Která hlasováním rozhodla, zda poslance imunity zbaví či nikoliv.

Pokud jistě vaše paměť sahá, v tomto období se nestalo, že by některý z poslanců byl sněmovnou imunity zbaven. Potud tedy moje rekapitulace, kterou jsem považoval za nutnou.

Nikoliv takto tomu bylo a je v případě poslance Jana Vika. Mandátový a imunitní výbor je v této záležitosti svoláván téměř současně s mimořádným zasedáním sněmovny a na programu je jediný bod. Zbavení poslance Vika imunity. To tedy musí být skutečně věc hrdelního charakteru a listě zde hrozí obrovské nebezpečí z prodlení! - řekl by si věci neznalý občan a již ve své představivost by viděl poslance Vika, který v roli legendárního Vendy Mrázka, usazeného do doby těsně po únoru 1948, kterak se plíží šumavskými hvozdy k západní hranici, aby unikl spravedlnosti. Neboť tak luxusní únik, jaký se povedl bratrům Helbigům, se dnešními mocnými neoblíbenému tajemníku SPR-RSČ usmlouvat jistě nepodaří. Ale k věci.

V mandátovém a imunitním výboru, jehož byl hostem, se pan vyšetřovatel ani nezmínil o nějaké potřebě urychleného projednáváni svého požadavku v rámci vyšetřování. A takovýto požadavek nevznesl, pokud vím, ani na vedení parlamentu. Dvě věci zde stojí za pozastavení. Až dosud se vždy v těchto věcech obraceli vyšetřovatelé na parlament formou korespondence. V tomto případě se však vyšetřovatel dostavuje za panem místopředsedou Kasalem ihned osobně, a to s náležitě připravenou publicitou. A nejen to! Je pozván hned na prvé jednání mandátového výboru. Tam se ohání stanoviskem německého velvyslanectví. Za pozornost stojí, že přesto, že je on vyšetřovatelem, kterému těžko může kdokoli do práce zasahovat, daleko častěji užívá slova "my" nežli "já".

Já se ptám - je to určitý zlozvyk z doby totality, či zde jen nevědomě vychází ze skutečnosti, že není jen on sám, kdo má na věci zájem.

Věc druhá. Mezi chudičkým materiálem, který jsem jako člen výboru obdržel, se - světe div se! - skví stanovisko týdeníku Prager Zeitung, ze kterého vychází, že zástupce uvedeného plátku nezná ani tiskový zákon této země. Nikdo mi neodpověděl, jak se tento opravdu podstatný materiál dostal do imunitního výboru, na čí podnět a čí zásluhou. Dovolím si říci, že bych snad spíše očekával, že se objeví nějaké oficiální stanovisko ministerstva zahraničí našeho či možná velvyslanectví německého. Tolik k vystoupení vyšetřovatele - materiálům výborů.

Pan místopředseda Kasal provedl opravdu nevšední aktivitu v případě svolání sněmovny i výboru a je zcela nepochybně vinou našich dosud nezprivatizovaných pošt, že někteří poslanci obdrželi telegram zvoucí na zasedání dříve nežli ten, který svolával cleny mandátového a imunitního výboru. Ten, kterého se celá záležitost nejvíce týkala, pan poslanec Vik, byl o zasedání sněmovny informován telefonicky těsně před odjezdem na dovolenou kolegou poslancem Loukotou, který ani netušil, že nějaký imunitní výbor je svoláván, neboť není jeho členem. To jenom na okraj.

To, že pan Vik nevěděl, že je na jednání výboru pozván, j snad již jasné, stejně jako to, že když ví to, že ve 14.00 hodin začíná sněmovna, tak se v tuto hodinu bude snažit dostavit, nikoli však na 12. hodinu, na kterou byl svolán výbor. Přesto, že jsem toto avizoval. Výbor většinou rozhodl o tomto čase a předem tedy bral Janu Vikovi šanci se ve výboru k věci vyjádřit. Paní poslankyně Pavlíková již na pátečním zasedání výboru konstatovala. Že to je. Cituji - problém pana Vika. Nikoli, je to problém uvedeného výboru a potažmo pana místopředsedy Kasala, kterého požádal předseda výboru o zajištění řádného pozvání pana poslance Vika. Rozhodovat o někom bez něho, to zde již bylo zvykem po 4 desetiletí totalitního režimu. Dnes po více než 5 letech proklamované demokracie pokračuje tato praktika v myšlení a chování dokonce zvolených ústavních činitelů. Troufám si konstatovat, že celá tato záležitost silně zavání praktikami z dob minulých: stanovisko "velkého bratra", postup vyšetřovatele, který mimochodem ani při prohlídce pražského sekretariátu nedovedl definovat skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy, i celé výše uvedené postupování v celé záležitosti.

Paní poslankyně Buzková dokonce řekla ve výboru, a to těžko popře, že pan poslanec Vik dali příkaz k distribuci letáků. Rád bych věděl, kde tuto informaci získala. Není smyslem mého projevu se s ní přít. Věřím, že je natolik objektivní, že ví, že poněkud přestřelila.

Rád bych ještě dodal, že jsem odmítl převzít na sebe - jak bylo řečeno - garanci za účast pana Vika na mandátovém a imunitním výboru. Totiž to. Že zajistím tuto účast. Předem jsem na nemožnost jeho příchodu dříve než ve 14.00 ho din upozorňoval. Navíc proč bych to vůbec dělal, od toho tu jsou jiní, a při vši úctě nejsem - jak jsem tu prezentoval - žádný carův či parlamentní kurýr. Problém, který si svoláním pan Kasal a potažmo větší část mandátového a imunitního výboru udělali, ať si také vyřeší.

Nyní k samotnému - údajně trestnému - činu, kterého s měl Jan Vik dopustit. I kdyby byl na objednávce letáků jeho podpis, a i kdyby - opakuji kdyby - hypoteticky leták převzal dopustil by se nějakého trestného činu, resp. trestního činu šíření poplašné zprávy? Naplnil by skutkovou podstatu - jak je psáno vyšetřovatelem - paragrafu 199 odst. 1 trestního zákona, a tím způsobil nebezpečí vážného znepokojení části obyvatel? Zvláště v tomto případě považuji využití odst. 1 přinejmenším za úlet. Každý, kdo si tento odstavec přečte, udělá si závěr sám, bez dalšího komentáře. Nehodlám zde vyvolat právnickou debatu poslanců s právnickým vzděláním, i když jako vždy k ní zřejmě dojde. Stejně jako k výstupům těch, kteří jsou občasnými diváky zasedáni parlamentu zváni parlamentním plačkami.

Na konec stručného úvodu k oné meritorní záležitosti, totiž k obsahu oné tak nebezpečné tiskoviny, která způsobila - jak říká žádost vyšetřovatele - vážné znepokojení části obyvatel. Neodpustím si poznamenat, že ona znepokojená část obyvatel sedí patrně zde v lavicích této sněmovny a ve vládě. Znepokojen je jistě i pan Franz Neubauer a další, kterých se týká. A já se ptám, stačí skutečně i vyvrácení pravdivosti vyjádření velvyslanectví Německa přes jeho tiskového mluvčího? Navíc, jak jsem se dozvěděl z tisku, nehodlají se tuto chvíli zmíněné kruhy a osoby z německé strany tím vůbec zabývat. To je poněkud defenzivní reakce. Stačí snad, že tato údajně důvěrná informace, která třeba uniká, je popřena těmi na české straně, o kterých se zmiňuje? Jaká je pravda jen ví ti, kteří se těchto jednání zúčastňují a ti samozřejmě o obsahu nemluví. Či snad existuje nějaká dohoda - samozřejmě interní - mezi bezpečnostními službami Německa nebo zdejší BIS? Koneckonců je to věc jejich. Já jen upozorňuji na to, co může stejně jako mě napadnout každého občana.

Není tomu tak dávno, co pan premiér - dokonce s choti se s panem T. Weigelem sešel na schůzce s vyloučením novinářů, a jednal tedy naprosto dle svého práva za zavřenými dveřmi. Měli jsme všichni možnost vidět to v televizních zprávách. Zkrátka možnosti vzniku takovýchto důvěrných dohod je teoreticky velké množství. Kdo tedy zná pravdu? Je obsah inkriminované tiskoviny pravdivý či nepravdivý? Neprobíhají snad jednání určitých zdejších politických subjektu s německými? Stačí si vžít denní tisk dejme tomu za posledního půl roku zpět a víme, že ano. Můžeme obsahu věřit, a my republikáni kupříkladu tomuto obsahu věříme, proto že informace, která patrně unikla, jistě není první ani poslední. Ale víme, o čem již zmíněné politické subjekty obou stran, tedy české a německé, jednají důvěrně a interně? Víte to snad vy. Dámy a pánové poslanci, kteří zrovna nejste na takových jednáních účastní?

Ví to snad Prager Zeitung? Nebo snad nějaký vyšetřovatel či soudce? Já tvrdím, že nikoliv. Můžeme se o tom bavit. Povídat Si o tom, ale to je vše, Jak říká klasik. Skutečnou pravdu znají pouze zúčastnění a jistě zpravodajské služby a také ten, kdo informaci či materiál prodá nebo pustí do světa. Tihle všichni mlčí. Ve vlastním zájmu, pochopitelně.

Celá věc je, dámy a pánové, postavena na vodě. Věřím však, že čas ukáže pravdivost tohoto dnes projednávaného materiálu. Celá kauza svou neobvyklosti postupu má jistě své pozadí. Tato sněmovna má dnes splnit očekávání zainteresovaných kruhů a předvést na poslanci Janu Vikovi, že mocní nejsou bezmocní, bez ohledu, zda má či nemá s tímto letákem něco společného.To pro výstrahu všem příštím. Pro vás, kteří jste se rozhodli hlasovat pro zbavení imunity a vydané mého přítele. Pana Jana Vika, trestnímu stíhání, chci jenom říci, nebude to, a to je jasné, žádné posouzení argumentů, ale stranickost, zvůle a zainteresovanost. Od této chvíle se pak vy, kteří pro to budete hlasovat, můžete oslovovat "meine Herr" a "Guten Tag". Děkuji Vám za pozornost.