Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu poslanci Jarošovi. Přistoupíme k dalšímu bodu podle schváleného programu, kterým jsou

Na pořad jednání 23. schůze Poslanecké sněmovny je předloženo celkem 91 odpovědí na vznesené interpelace. Nyní přistoupíme k projednávání jednotlivých odpovědí. Dovolte mi, abych se vždycky zeptal, jestli tady pan poslanec je k dispozici. Pan kolega Jiří Hájek? Není. Pan kolega Jaroslav Novák? Ano.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Nováka ve věci činnosti Fondu národního majetku a jeho předsedy podle sněmovního tisku 981. Odpověď byla předložena jako tisk 981 A. Její projednávání bylo na 21. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost poslance. Ptám se pana poslance, zda odpověď považuje za uspokojivou? Ano. Děkuji. Otevírám rozpravu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, takže ji končím a navrhuji přijmout usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jaroslava Nováka ve věci činnosti Fondu národního majetku a jeho předsedy uvedenou v tisku 981 A.

Jedná se o 73. hlasování.

Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 81 poslanců, proti nikdo, 3 se zdrželi hlasování.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Nováka ve věci banky Bohemia podle sněmovního tisku 990. Odpověď byla předložena jako tisk 990 A. Její projednávání bylo na 21. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost poslance. Já se opět ptám, zda pan poslanec považuje odpověď za uspokojivou? Ano. Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se nikdo nehlásí, takže ji končím a navrhuji přijmout následující usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jaroslava Nováka ve věci banky Bohemia uvedenou v tisku 990 A.

Jedná se o 74. hlasování.

Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 75, proti 1, zdrželo se 5 poslanců.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové ve věci případného využívání České republiky k legalizaci peněz pocházejících z trestné činnosti podle sněmovního tisku 1024. Odpověď se předkládá jako tisk 1024 A. Paní poslankyně si přeje vystoupit, prosím.

Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vládo, kolegyně a kolegové. Děkuji panu premiérovi za odpověď na moji interpelaci, která se týká tzv. mandátů vystavených skupině osob v roce 1991 za účelem získání finančních prostředků, které údajně měly sloužit rozvoji České republiky. V souvislosti s odpovědí pana premiéra na moji interpelaci musím však konstatovat, čistě z hlediska formálního, že pan premiér nedodržel lhůtu, která je pro odpověď stanovena. Nejsem přesvědčena o tom, že by to bylo způsobeno tím, že by si musel zřizovat soukromou detektivní kancelář. Svědčí o tom přinejmenším to, že úvodní část odpovědi pana premiéra je téměř doslovným opisem dopisu, který ve věci mandátu pan premiér zaslal v červenci loňského roku redaktorovi Necenzurovaných novin.

Znamená to, že pan premiér ve chvíli, kdy mi odpovídal ústně na interpelaci, nebyl zcela přesný, když říkal, že v životě mnou uváděná jména neslyšel. Současně to svědčí o tom, že kdesi existuje dokumentace celého případu. Tolik úvodem.

Konstatuji, že v zásadě mě v dané chvíli odpověď pana premiéra na mé otázky uspokojuje. Z odpovědi však vyplývá potřeba dotázat se na další otázku a s tou se na pana premiéra obracím formou písemné interpelace.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Paní poslankyně souhlasí s odpovědí. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, takže ji končím.

Navrhuji přijmout následující usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně Hany Orgoníkové ve věci případného využívání České republiky k legalizaci peněz pocházejících z trestné činnosti, uvedenou v tisku 1024 A.

Jedná se o 75. hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 81, proti 1, zdržel se 1.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Pavla Seifera ve věci způsobu zajišťování operativních zásahů v případě ekologických havárií většího rozsahu podle tisku 1031. Odpověď se předkládá jako tisk 1031 A. Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou? Ano. Děkuji.

Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, takže ji končím.

Navrhuji přijmout následující usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Pavla Seifera ve věci způsobu zajišťování operativních zásahů v případě ekologických havárií většího rozsahu, uvedenou v tisku 1031 A.

Jedná se o 76. hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 82, proti nikdo, jeden se zdržel hlasování.

Pan kolega Vik zde není.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila ve věci odškodnění pozůstalých po obětech gestapa popravených či zemřelých v koncentračních táborech a věznicích podle sněmovního tisku 1066. Odpověď se předkládá jako tisk 1066 A. Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou?

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane místopředsedo, musím říci, že v zásadě souhlasím s celým obsahem, formou i duchem odpovědi. Pokud jde o vládní návrh, budu se pokoušet zákonnými prostředky přispět i k tomu, aby byly odškodněny osoby, které jsou pozůstalé po osobách, které utrpěly příkoří v době fašistické okupace. S celkovým obsahem však souhlasím a prosím, aby to tak bylo pojímáno.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu. Nikdo se do ní nehlásí, takže ji končím.

Navrhuji přijmout následující usnesení:

Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jiřího Vyvadila ve věci odškodnění pozůstalých po obětech gestapa, popravených či zemřelých v koncentračních táborech a věznicích, uvedenou v tisku 1066 A.

Jedná se o 77. hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 87 poslanců, proti nikdo, 2 se zdrželi.

Pan poslanec Vik zde stále není, takže ani jeho druhá interpelace nemůže být projednána.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci restituce majetku osob, které se za války zkompromitovaly spoluprací s Němci podle sněmovního tisku 1092. Odpověď se předkládá jako tisk 1092 F. Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou? Pan poslanec se chce vyjádřit.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, pane premiére, dámy a pánové, interpelace o restituci rodiny Desfoursů připomíná svým způsobem prodej nemocnice Na Homolce. Jsem zvědav, kdy se dozvím, že Desfoursové dostali další část restituce, a není co řešit.

Bylo mi umožněno studovat v archivech spisy vztahující se k pramenům, podle kterých bylo uděleno Karlu Desfoursovi - Walderode osvědčení o státním občanství a národní spolehlivosti jak v roce 1947, tak posléze znovu v roce 1992. Z toho, co mi bylo předloženo, zcela jasně konstatuji, že s výjimkou několika servilních vyjádření klíčníka, krejčích, posluhovačky a blízkých přátel ze šlechtických kruhů, vše svědčí proti.

Nejsem oprávněn hovořit o dalších podrobnostech s ohledem na zájmy žijících osob. Nechť to však učiní ti, kteří připravují podklady pro pana premiéra, pány ministry Luxe a Rumla.

Nemůže být ani řeči o tom, že pan Des Fours je osobou hodnou zvláštního zřetele, pokud však neměl jiné zásluhy, které se nedají zveřejnit. V archivních dokumentech je také pusto a prázdno o letech 1945 - 1949. Několik zmínek však signalizuje, že vše bylo jinak. Velmi jasně řečeno, udělení osvědčení o státní a národní spolehlivosti je podvrh.

Pokud jde o Pozemkový úřad v Semilech, který část majetku dr. Karlu Des Foursovi vydal, tak vzal za bernou minci stanovisko Ministerstva vnitra. Bohužel i Pozemkový úřad vlastní všechny doklady, jen je třeba si je alespoň přečíst.

To již nemluvím o tom, že zástupci KDFW doslova zneužili ředitele Archivu hlavního města Prahy a vylákali doklad, že Des Fours ukrýval ve válce archiválie. Zapomínají však dodat, že šlo o jeden ze záložních úkrytů pro případ bombardování Prahy, například vedle Mníšku pod Brdy, a to za úplatu a na příkaz dr. Prochna od státního ministra K. H. Franka.

Z poslanecké praxe vím, že pozemkové úřady bohužel věnují restituci tříhektarového hospodářství, secího stroje, čerta na brambory a jalovice více pozornosti než vydání zámků a tisíců hektarů lesů.

Dovolte mi, vážení kolegové, ještě poznámku. Dostal jsem velmi vulgární dopis, jehož obsah však stojí za zamyšlení. Cituji: "Kde se bere ve vás ta drzost urážet českou historickou šlechtu, která byla založena na zemském principu a jejímž heslem i dědickým závazkem ke svým předkům a spoluobčanům byla služba zemi a lennímu panovníkovi. Proto ve své službě byli mecenáši a donátoři s cílem rozkvětu a kultivace regionu."

V této věci jsem navštívil v pátek minulý týden pana Kryštofa Jaroslava Kolowrata v Rychnově nad Kněžnou. Řekl mi mimo jiné, že otázky kolaborace spojené s restitučními nároky je potřeba zkoumat přísně individuálně. Je pravdou, že ten, kdo se spojil počátkem války s Němci, neměl problémy s německou nucenou správou, která na rozdíl od Desfoursů byla na Kolowraty uvalena. Proto Kolowratové dnes bez problémů a velmi hladce restituce dostali a Desfoursové na ně nárok nemají.

Pod tlakem událostí jsem byl nucen opět se seznámit s prameny z třicetileté války, kde vynikl "český šlechtic" Mikuláš Desfours, žijící v letech 1588 - 1661. Znovu jen pár zásluh o český národ, které měl tento brabantský kondotiér. V roce 1611 se zúčastnil vpádu Passovských do Prahy, na straně císařských bojoval na Bílé hoře, dostal se do ostrých konfliktů s Valdštejnem pro výtržnosti svých důstojníků. 2. dubna 1626 o něm Valdštejn napsal císařskému rádci, štýrskému šlechtici Karlu Harrachovi, později příbuznému: "Podporuje v armádě všechen nepořádek a loupeže, takže více škody nadělá než celé vojsko." Přirozeně, že vše, co jsem minule říkal o tom, že ho považoval za nejnestydatějšího loupežníka, také platí. Mezi další "záslužné činy" Mikuláše Desfourse patří vojenské potlačování reformace ve východních Čechách a jak jinak - i štědrá podpora jičínských Jezuitů - pochopitelně po předchozí konverzi manželky ke katolictví, dříve však horlivé protestantky, která se jmenovala Marie Anna Eufemie Eggenbergová.

Tolik jen na vysvětlení faktů, že se Desfoursové za starou českou šlechtu nikdy považovat nemohou.

Protože jsem s odpovědí vlády na moji červnovou interpelaci krajně nespokojen a nechci sněmovnu déle zdržovat, požádám posléze ještě písemně vládu o odpověď na dvě otázky:

1. Aby vláda sama zveřejnila všechny doklady odůvodňující vydání osvědčení o státním občanství z 25. 8. 1992 panu Karlu Des Fours Walderode, případně aby byly sděleny důvody, proč tyto doklady zveřejnit nelze.

2. Aby prostřednictvím nezávislých justičních orgánů byl zpracován závazný výklad zákona 243/92 Sb. ve vztahu k zákonu 229/91 Sb., a tak byla dána záruka, že nebude docházet k účelovým výkladům těchto zákonů z ryze subjektivních zájmů státních orgánů, případně jejich úředníků. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Ještě jednou se ptám, rozuměl jsem tomu tak, že ne. (Poslanec Štrait souhlasí.) Otevírám rozpravu. Jako první se přihlásil pan kolega Gjurič.

Poslanec Andrej Gjurič: Vážený pane předsedající, pane premiére, vládo, dámy a pánové, je to skutečně jenom krátká poznámka. Moje minulost je panu kolegovi dost dobře známa, takže si myslím, že si mohu dovolit tuto poznámku učinit. Nehledě k tomu, že o této cause se už mluvilo všude možně a pan ministr Ruml na ni jasně odpovídal v televizi, chci poznamenat pouze to, že skutečně kádrování až do 14. století jsem nezažil ani za posledních 40 let.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo jiný nehlásí, takže ji končím. Navrhuji přijmout následující usnesení: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci restituce majetku osob, které se za války zkompromitovaly spoluprací s Němci, uvedenou v tisku 1092 F. Jedná se o 78. hlasování.

Kdo je pro tento návrh? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Tento návrh nebyl přijat, pro hlasovalo 44, proti 42, zdrželo se 11 poslanců.

Proto mi dovolte, abych vám navrhl přijmout následující usnesení: Poslanecké sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci restituce majetku osob, které se za války zkompromitovaly spoluprací s Němci, uvedenou v tisku 1092 F. Jedná se o 79. hlasování.

Kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Ani tento návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 50, proti 42, 9 poslankyň a poslanců se zdrželo hlasování.

Nedokonalý jednací řád, podle kterého se řídíme, nám nedovoluje nic jiného než konstatovat, že jsme tuto interpelaci projednali, ale bez nějakého výsledku.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci odpovědnosti vlády ČR Poslanecké sněmovně podle Ústavy ČR a kontroly plnění vládního programového prohlášení podle zákona č. 35/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 1093. Odpověď se předkládá jako tisk 1093 A. Pan poslanec Vorlíček si přeje vyjádřit se.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo vlády, vážení členové české vlády, dámy a pánové, s odpovědí na interpelaci - tisk 1093 A ve věci odpovědnosti vlády ČR Poslanecké sněmovně podle Ústavy ČR a kontroly vládního programového prohlášení podle zákona č. 35/89 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsem spokojen. Jde o závažný problém a já chci své stanovisko k odpovědi na interpelaci zdůvodnit.

Jsou tomu zhruba dva roky, co česká vláda předstoupila před zákonodárný sbor, tehdy Českou národní radu, předložila své programové prohlášení a po jeho zevrubném projednání ve výborech i v plénu dostala většinou hlasů důvěru. V tomto prohlášení vláda zdůrazňuje, že "považuje parlamentní demokracii za jedinou formu vlády důstojnou evropské civilizace a je odhodlána ji chránit všemi prostředky". Později přijatá česká ústava a celý budovaný právní systém České republiky vyvažuje práva, povinnosti a vzájemné vztahy mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní tak, aby Česká republika měla právo formálně se parlamentní demokracií nazývat.

Naše zkušenosti z minulosti jsou snad dostatečné, abych nemusel příliš zdůrazňovat, že politický systém nemůžeme posuzovat jenom podle proklamací a formální podoby ústavy, zákonů a politických institucí, ale především podle toho, jak jsou ideály parlamentní demokracie naplňovány v běžném politickém životě. Podivné okolky vládní koalice s kontrolou vládního programového prohlášení, spolu s řadou dalších případů, viz např. vyšachovávání opozice z poměrného zastoupení v parlamentních funkcích (opozice dnes nemá žádné zastoupení ani mezi místopředsedy sněmovny, ani mezi předsedy výborů), nutí položit si vážnou otázku, nakolik to myslí vládní koalice s parlamentní demokracií opravdově.

Poslanecký klub Levého bloku s podporou organizačního výboru požadoval na červencové schůzi sněmovny, aby byla naplněna Ústava ČR stanovující v čl. 68, odst. 1, že "vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně", a aby byl dodržen platný zákon č. 35/1989 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve kterém se jasně praví, že tato sněmovna "projednává zprávy vlády ČR o plnění jejího programového prohlášení" - viz § 86. Přesto, že povinnost české vlády předkládat zmíněné zprávy, a Poslanecké sněmovny pak tyto zprávy posuzovat, je tedy ze zákona povinností neoddiskutovatelnou, hlasy koaličních poslanců byl požadavek kontroly vládního programového prohlášení odmítnut. Místo toho vládní koalice začala problém zamlžovat. V půli července mluvila o bilancování práce vlády na schůzce koaličních představitelů - cituji - aby je nerušila opozice. Výrok místopředsedy ODS, poslance Čermáka v Radiožurnálu! Ten výrok snad není ani potřeba komentovat. Pak koalice začala hovořit o projednání problémů z vládního prohlášení per partes na zasedání jednotlivých výborů sněmovny s ministerstvy, která spadají do jejich gesce, což je ve skutečnosti nezákonná zábrana, aby všichni poslanci neměli příležitost se vyslovit k práci všech členů vlády. Prakticky by to znemožnilo i komplexní analýzu o postupu v problémech, kde se střetá zodpovědnost několika ministerstev, která spadají pod gesci různých výborů. Kupř. bytová problematika, problémy exportu, komplex otázek životního prostředí atd.

Na můj interpelační protest proti tomuto postupu předseda vlády Václav Klaus odpověděl, že sice se mnou souhlasí, že "kontrolní činnost parlamentu vůči vládě je zakotvena v Ústavě ČR a v citovaném zákonu č. 35/1989 Sb., v němž je i pasáž o projednávání zpráv vlády České republiky o plnění jejího programového prohlášení, ale z dikce tohoto paragrafu 86 v části 9 jednoznačně nevyplývá, v jakých termínech a z čí iniciativy má vláda tyto zprávy předkládat". V další části odpovědi si pak předseda vlády Václav Klaus myje nad odmítáním kontroly ruce, když říká, že uložení zprávy o plnění vládního programového prohlášení "je přímo v kompetenci Poslanecké sněmovny", a konstatuje, že "dosavadní návrhy opozičních poslanců na předložení takové souhrnné zprávy byly sněmovnou zamítnuty".

Domnívám se, že postoj předsedy České vlády Václava Klause k závažnému problému kontroly vládního programového prohlášení v odpovědi na mou interpelaci není hodný politika jeho formátu. Podle mého mínění totiž předseda České vlády hrubě podcenil akt, který je podstatným naplněním ústavní teze odpovědnosti vlády Poslanecké sněmovně a nemůže a nesmí být devalvován jakýmisi posezeními ministrů s jednotlivými výbory sněmovny.

Takovéto účelové deformace záměrů zákonů nemohu komentovat jinak, než slovy dnes u nás paušálně zatracovaného Karla Marxe, že účel, který potřebuje nesprávné prostředky, nemůže být správný účel. Předseda vlády projevil nedůstojný alibismus, jestliže místo naplnění jasných záměrů zákona č. 35/1989 Sb. u tak nesporné parlamentní procedury hledá kličky v dikci zákona, v jakých termínech a z čí iniciativy má vláda tyto zprávy předkládat. Pan předseda vlády pokrytecky přisuzuje odpovědnost sněmovně, ač je každému zřejmé, že záleží především na politické vůli ODS, jejímž je předsedou. Jsem přesvědčen, že tak jako americký prezident každoročně předkládá zprávu o stavu unie, aniž si k tomu vybírá dobu pro něj politicky nejpříhodnější, aniž o to musí být upomínán opozicí Kongresu, tak i předseda české vlády Václav Klaus by měl postupovat podobným postupem. Domnívám se, že by měl považovat za věc politické odpovědnosti i své cti založit demokratickou tradici tohoto státu každoročním např. jarním vystoupením předsedy vlády ke stavu České republiky a plnění vládního programového prohlášení.

Prosím, aby má dnešní výzva předsedovi vlády, aby každoročně vystoupil v Poslanecké sněmovně se zprávou o stavu České republiky a plnění vládního programového prohlášení, byla považována za interpelaci podle § 89 zákona 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, ve znění pozdějších předpisů.

S odpovědí předsedy vlády na interpelaci, jak je vidět, spokojen nejsem, neboť nemohu souhlasit s tím, aby vláda České republiky obcházela platné zákony, obcházela svou odpovědnost vůči Parlamentu a plnění jednoho ze základních principů parlamentní demokracie. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy kterou otvírám - se přihlásil pan premiér. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážená sněmovno, musím zásadně, zásadně odmítnou obvinění vznášená panem poslancem, že z naší strany jsou pokusy něco sabotovat nebo dělat okolky, záměrné výhybky, jak udělat to či ono. Trvám na tom, že rozhodnutí, kdy má vláda předkládat Parlamentu svou zprávu o plnění vládního prohlášení, rozhoduje svým kolektivním rozhodnutím Parlament České republiky. Nerozhoduje o tom ani předseda vlády, ani ODS nebo kdokoli jiný, ale ani Levý blok. To musím zdůraznit.

Považujeme kontrolu Parlamentu, která probíhá, za věc permanentní a já se také domnívám, že vláda je schopna důstojně této kontrole čelit. Nicméně za základní věc každoročního hodnocení situace v naší zemi a základních úkolů vlády v následujícím období považujeme a opakovaně zdůrazňuji - považujeme projednávání státního rozpočtu, který je nejkomplexnějším dokumentem vlády o své celoroční činnosti.

Mohu vám přislíbit pouze to, že při letošním projednávání státního rozpočtu kromě ministra financí, který předloží návrh státního rozpočtu, vystoupím ještě před ním s úvodním projevem, který by do jisté míry mohl splňovat to, o co žádáte, já sám. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu premiérovi. Dále je do rozpravy přihlášen pan kolega Kuchař.