Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředsedové PSP J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 182 poslanců.

Za vládu České republiky: předseda vlády V. Klaus, místopředseda vlády J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, místopředseda vlády a ministr financí I. Kočárník, ministr životního prostředí F. Benda, ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr obrany V. Holáň, ministr I. Němec, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy I. Pilip, ministr zdravotnictví L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr dopravy J. Stráský, ministr kultury P. Tigrid, ministr práce a soc. věcí J. Vodička.

(Jednání zahájeno v 9.10 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dobrý den, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Právě teď se registrační kartou přihlásilo k přítomnosti 69 členů Poslanecké sněmovny, tzn. že jsme schopni se usnášet, a proto si dovoluji zahájit 3. jednací den 23. schůze Poslanecké sněmovny.

Rád mezi námi vítám vládu České republiky vedenou jejím předsedou a všechny ostatní milé hosty. Než přistoupíme k jednání, žádám držitele náhradních registračních karet, aby se postupně přihlásili a uvedli čísla těchto karet. Jako první je kolega Čerbák s č. karty 1.

Nyní k našemu jednání. Ze schváleného pořadu nám zbývají projednat čtyři body, z nichž dva se týkají interpelací a dva jsou vládními návrhy. Přistoupíme proto ihned k jejich projednávání. Jako další bod je

Jako první se do rozpravy, kterou tímto otevírám, přihlásila paní kolegyně Fischerová. Připraví se pan kolega Štrait.

Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení členové vlády, dámy a pánové. Obracím se formou interpelace na premiéra pana Václava Klause ve věci dalšího osudu Lexellova gamanože s dotazem, jakým způsobem a do kdy vláda České republiky zajistí garance neziskového a bezproblémového provozu tohoto jedinečného zařízení, zakoupeného z veřejných prostředků.

Význam a oprávněnost svojí interpelace dokládám prohlášením správní rady Nadace Míša, Výboru dobré vůle a Nadace Charty 77. Správní rada Nadace Míša je složena ze zástupců, organizátorů sbírky Míša, tedy Nadace Charty 77 a Výboru dobré vůle, dále ze zástupců delegovaných Ministerstvem zdravotnictví České republiky, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, zástupci sdělovacích prostředků a veřejnosti, která je prezentována jedním z prvních pacientů operovaných Lexellovým gamanožem na pražském pracovišti. Členové správní rady Nadace Míša se na mimořádném jednání dne 20. září t. r., vědomi si své odpovědnosti vůči desetitisícům dárců z celé České republiky, Slovenské republiky i ze zahraničí, zabývali dalším osudem Lexellova gamanože. Vedlo je k tomu oznámení o podpisu kupní smlouvy nemocnicí Na Homolce a Europe Hospital Group Praha, společnosti s ručením omezeným, k němuž došlo 1. srpna t. r., aniž by byl informován Parlament České republiky, správní rada Nadace Míša, Výbor dobré vůle ani Nadace Charty 77. Členové správní rady Nadace Míša mají trvale na paměti zájem pacientů z České republiky i Slovenské republiky, kterým může operace na jedinečném pracovišti, vybaveném Lexellovým gamanožem navrátit zdraví.

Proto správní rada Nadace Míša trvá na dokonalém smluvním zajištění neziskového charakteru provozu Lexellova gamanože. Zdůrazňuje dále nutnost zachovat dostupnost léčby Lexellovým gamanožem pro všechny potřebné pacienty z České republiky i ze Slovenské republiky v rámci všeobecného zdravotního pojištění.

Členové správní rady Nadace Míša, která je vlastníkem Lexellova gamanože, zastupují zájmy české a slovenské veřejnosti vůči Ministerstvu zdravotnictví, vedení nemocnice Na Homolce i Europe Hospital Group, společnosti s ručením omezeným. Z tohoto titulu konstatují, že:

Za prvé - Smlouva mezi Nadací Míša a nemocnicí Na Homolce uzavřená mezi oběma subjekty 17. května 1993 a zajišťující neziskový provoz Lexellova gamanože nemůže automaticky přejít na nového majitele nemocnice společnost Europe Hospital Group. Vycházejí přitom z původní smlouvy, kde je zakotveno v čl. 8, odst. 3, že žádná ze stran není oprávněna převést práva a povinnosti z této smlouvy na třetího bez souhlasu druhé smluvní strany.

Za druhé - Od února letošního roku jedná Nadace Míša s Ministerstvem zdravotnictví i zástupci nemocnice Na Homolce o znění nové smlouvy. Nová smlouva se společností EHG doposud nebyla uzavřena. Nadace Míša požaduje, aby součástí nové smlouvy byly jasně formulované záruky, zajišťující Nadaci Míša a především českým a slovenským pacientům nejméně desetileté bezproblémové fungování pracoviště. Právě na formě této garance doposud všechna jednání ztroskotala.

Za třetí - Členové správní rady Nadace Míša jsou znepokojeni posledním vývojem a považují podpis kupní smlouvy, o kterém se dozvěděli až z tisku, za nekorektní a ohrožující jednání do budoucnosti pracoviště Lexellova gamanože.

Nadace byla ujišťována Ministerstvem zdravotnictví, že připravovaná smlouva o zajištění provozu Lexellova gamanože bude součástí uzavírané kupní smlouvy o prodeji nemocnice Na Homolce.

Podle dostupných informací usnesením vlády České republiky z 8. června 94 č. 318 je uloženo ministru zdravotnictví realizovat prodej nemocnice za předpokladu smluvního zajištění dalšího užívání Lexellova gamanože. Protože toto smluvní zajištění doposud neexistuje, obávají se členové správní rady Nadace Míša, že by mohly být porušeny podmínky, které vláda České republiky pro prodej nemocnice Na Homolce a pro další provoz Lexellova gamanože stanovila.

Správní rada Nadace Míša ujišťuje touto formou českou a slovenskou veřejnost, že i při dalších jednáních, vědoma si své odpovědnosti vůči desetitisícům dárců z České republiky, Slovenské republiky i ze zahraničí, bude přihlížet k názorům a obavám, které se v části naší veřejnosti v posledních dnech objevily a s nimiž se na Nadaci Míša naši občané obracejí. Při všech jednáních bude Správní rada Nadace Míša nadále trvat na stanovení dostatečných právně závazných záruk, garantovaných vládou České republiky. Jen tak je možno zajistit hladký a plynulý provoz Lexellova gama nože jako špičkového, přitom však neziskového zdravotnického pracoviště, dostupného všem potřebným pacientům z České republiky i ze Slovenské republiky. Při dalších jednáních o smlouvě setrvává Nadace Míša na svých dosavadních požadavcích. V Praze dne 21. září 1994. Podepsán František Janouch, prezident Nadace Charty 77, Olga Havlová, prezidentka Výboru dobré vůle, Martin Bojar, prezident Správní rady Nadace Míša.

Závěrem mi, vážené dámy a pánové, dovolte ještě několik podle mě dost podstatných slov. Ve vstupní hale neurochirurgického pracoviště, kde je gama nůž instalován, je vkusná plastika, symbol Nadace Míša, a krátký, skromný, ale obsažný nápis, který si v těchto prostorách dovolím citovat:

Tento přístroj byl zakoupen z peněz, jež na konto Míša věnovaly podniky, instituce a desetitisíce občanů z Československa i ze zahraničí. Sbírku organizovaly v letech 1991 a 1992 Nadace Charty 77 a Výbor dobré vůle.

Dokladem vysoké úrovně - vysoké morální úrovně - Čechů a Slováků v době sbírky byla výše darovaných prostředků v hodnotě nejméně 100 miliónů Kč a následné možné zakoupení gama nože z těchto veřejných prostředků. Vážení přítomní, já opravdu nevím, zda bychom podobnou sbírku byli schopni úspěšně realizovat v dnešní době, charakterizované dravostí a honbou za ziskem v odvětvích, kde ve hře jsou hodnoty penězi zcela neměřitelné. Dovolte mi ještě dodat, že obsah nápisu, který jsem citovala, byl, je a vždycky bude motivací mého dalšího snažení. Děkuji vám za pozornost a za pochopení.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, prosím kolegu Štraita. Jako další se připraví pan kolega Seifer.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové, obracím se na pana ministra průmyslu a obchodu ing. Vladimíra Dlouhého, CSc., s interpelací. Není pochyb, že situace v automobilové společnosti Škoda Mladá Boleslav je den ode dne složitější. S obavami se setkáváme v Mladé Boleslavi s odboráři, a také u subdodavatelů, kteří jsou v nemalé míře na subdodávkách pro Škodovku závislí. Pokud jsou publikovaná čísla správná, jde v Mladé Boleslavi asi o 17 tisíc lidí a řádově několik desítek tisíc po celé republice u subdodavatelů. Uvádí se, že to jsou asi 4% veškeré pracovní síly u nás. Vedení Škodovky je sice na informace velmi skoupé, ale otázky zaměstnanosti a dalšího vývoje ve Škodovce jsou oprávněně středem zájmu a případné nervozity.

V zájmu zjištění objektivního stavu žádám pana ministra o vyjádření, které jsem v zájmu přehlednosti uspořádal do devíti otázek.

1. Zda již došlo k vyhodnocení smlouvy mezi Škodovkou a Volkswagenem, která byla uzavřena v roce 1991, a kdy budou výsledky zveřejněny.

2. Jakou platnost má ještě dnes velmi optimistické společné tiskové prohlášení vlády České republiky a společnosti Volkswagen z 23. 9. 1993, vydané v Praze. Mám ho sebou, ocituji jenom jednu větu: Ke spokojenosti českého majoritního akcionáře zdůraznili představitelé Volkswagenu, že závazky společnosti Volkswagen k automobilové společnosti Škoda zůstávají nezměněny, a vyjádřili přesvědčení, že Škoda sehraje v plánech Volkswagenu klíčovou roli.

3. Bude zveřejněn dodatek smlouvy, která má být uzavřena příští měsíc?

4. Lze smluvně zajistit podíl tuzemských dodavatelů na výrobě osobních aut v Mladé Boleslavi? Jde o běžnou praxi např. francouzských automobilek. Subdodávky pro Boleslav se zadávají opět německým firmám.

5. S jakou zaměstnaností, resp. s jejím snížením se počítá v roce 1995 a v dalších strategických záměrech továrny?

6. Jaké jsou náklady na zdvojení řídících funkcí v a. s. Škoda?

7. Bude po stávajících zkušenostech umožněna koncernu Volkswagen koupě nadpolovičního podílu?

8. Lze přesněji kvantifikovat dosavadní finanční a investiční pomoc Volkswagenu?

9. Lze počítat s větším podílem Škodovky na rozvoji města a regionu, především v kultuře, společenském životě a sportu? Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Dovolte mi při této příležitosti seznámit vás s omluvou ministra průmyslu a obchodu ČR ing. Dlouhého. Dostaví se z důvodů neodkladných pracovních záležitostí v 10.30. Ta omluva je z 23. 9. Jednu technickou poznámku: pan kolega Pavela má náhradní kartu č. 2. Prosím pana kolegu Seifera, připraví se pan kolega Zdeněk Trojan.

Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, nerad bych, aby moje interpelace, směřovaná na pana ministra Tigrida, byla chápána jako výraz českého šovinismu. Já jsem byl ten, který prosazoval setrvání státu v podobě dřívější. Nicméně mě to nutí, abych tu interpelaci přednesl. Ještě chci předeslat, že jsem s jejím obsahem seznámil v úterý v zájmu korektnosti pana náměstka ministra. Ministerstvo je s ní seznámeno. A nyní k samotné interpelaci.

Vážený pane ministře, na základě studia právních a historických dokumentů jsem došel k závěru, že celá causa tzv. bojnického oltáře v sobě skrývá aspekty, o kterých se dosud veřejně nehovořilo. Je jasné, že vaše ministerstvo si musí být těchto aspektů vědomo a myslím, že si je jich vědomo. Avšak domnívám se, že - jestliže je můj předpoklad pravdivý - nejsou celá jednání podnikána v korektním a možná i zákonném duchu. Ze všech uvedených důvodů si dovoluji obrátit se na vás v této věci s touto interpelací a ve smyslu svého zákonného oprávnění žádám o poskytnutí následujících informací:

Za prvé. Sdělte mi prosím, co bylo zákonným podkladem k zahájení a vedení jednání s Ministerstvem kultury SR ohledně uzavření dohody o výměně italského deskového oltáře ze 14. století a vedeného v inventáři Národní galerie v Praze pod inventárním číslem 0237602385 - jedná se o tzv. bojnický polyptych, za deset obrazů nacházejících se ve Slovenské národní galerii v Bratislavě a specifikovaných dohodou uzavřenou mezi Národní galerií v Praze a Povereníctvom SNR pre školstvo a osvetu dne 20. 11. 1946. Tento oltář byl totiž včleněn do sbírek Národní galérie v Praze zákonem č. 148/49 Sb. a Národní galerie v Praze je státním ústavem podle tohoto zákona.

Na tomto faktu nemůže změnit nic usnesení vlády České republiky ze dne 9. 3. 1994 č. 126, protože svou právní silou toto usnesení neodpovídá existenci platného zákona. Eventuální vynětí souboru uměleckých děl ze sbírek Národní galerie v Praze je totiž v tomto světle výhradně záležitostí zákonodárného sboru, protože by se muselo jednat o novelu platné právní úpravy.

Za druhé - dále se vás, vážený pane ministře, musím otázat, zda pokládáte zpětnou výměnu uvedených uměleckých děl za řešení přijatelné a za řešení s odpovídající výhodností pro obě strany. Osobně mi na základě získaných informacích totiž připadá toto řešení jako nevýhodné pro českou stranu. Je totiž známo, že tento oltář je ze zákona nepochybným majetkem České republiky. Tento soubor je klíčovou součástí sbírky italského malířství 14. a 15. stolení Národní galerie v Praze, která je jedinou kolekcí svého druhu v České republice. Tento oltář, který představuje unikátní dílo tohoto druhu na území našeho státu nelze ve sbírkách galerie adekvátně nahradit. Jeho ztráta by výrazně snížila hodnotu prvořadé galerijní kolekce a ve svém důsledku by poškodila kulturní bohatství České republiky.

Výměna oltáře za deset uměleckých děl slovenské provenience se uskutečnila v r. 1946 v souladu s odbornými a uměleckými zájmy českých, ale i slovenských uměleckých sbírek. V tomto směru byla též oboustranně výhodná. Slovenská národní galerie v současnosti opakovaně deklarovala, že deset slovenik ze svého držení nevydá. Tento postoj lze označit jako oprávněný výraz kulturních zájmů Slovenské republiky. Zmíněný polyptych byl převeden na území dnešní Slovenské republiky až koncem 19. století. Jeho majitelem byl tehdy uherský šlechtic Jánoš Pálfy, který většinu děl ze své umělecké sbírky odkázal obrazárně maďarského Národního muzea v Budapešti. Toto dílo má tedy pro slovenskou národní kulturu nepochybně a podstatně menší význam než gotické obrazy vzniklé přímo na Slovensku. Není od věci přezkoumat množství a uměleckou hodnotu děl, které z Národní galerie v Praze a z dnešních českých institucí přešly do slovenských veřejných sbírek v letech 1919 až 1991 formou darů a bezúplatných převodů. Jedná se o stovky artefaktů, které ve své současné souhrnné hodnotě mnohonásobně převyšují cenu zmíněného oltáře.

Česká strana i s vědomím významu těchto hodnot pro slovenskou kulturu snad ani nepožaduje a v budoucnu ani nehodlá požadovat navrácení uvedených děl zpátky. Nebo snad ano?

Za třetí - dne 26. 9. 1994 došlo k podpisu dohody mezi příslušnými ministerstvy obou států, dohody, která by měla celou záležitost rámcově vyřešit. Jestliže byly v době podpisu této dohody známy skutečnosti, které uvádím, ptám se, jak je možné, že dohoda byla vůbec uzavřena. Vzhledem k tomu, že informace ze sdělovacích prostředků nepokládám za informace úplné a ucelené, žádám vás proto o poskytnutí textu této dohody a o objasnění jejího obsahu zejména z hlediska její právní závaznosti a jejích právních důsledků.

V českém parlamentu jsem představitel - a opakuji to - politické síly, která byla bytostně zaměřena proti rozbití československé státnosti. Avšak jestliže k takovému rozbití již nyní došlo, není v rozporu s tímto postojem obrana českých zájmů na straně jedné a zájmů slovenských na straně druhé. Celá věc na mne totiž působí dojmem abstrakce od jakýchkoli státních a národních zájmů, ale jako spíše chůze po cestě nejméně trnité z hlediska prvoplánového pohledu.

Osobně - a to je na závěr - považuji uzavřenou dohodu za čistě účelovou, bohužel čistě účelovou před volbami na Slovensku. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní se přihlásil do rozpravy pan ministr Tigrid. Podle jednacího řádu mu předávám slovo.

Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Pane předsedající, pane premiére, členové vlády, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, to, co zde bylo přečteno a předneseno panem poslancem Seiferem, jsem dostal včera k nahlédnutí. Bylo zasedání vlády, neměl jsem možnost si to prostudovat. Jestli pan poslanec bude souhlasit, podám zprávu písemnou.

K vládní dohodě, kterou jsme podepsali na úrovni vlád České republiky a Slovenské republiky, došlo v Brně. Je samozřejmě panu poslanci a vám všem k dispozici. Je velice krátká, rámcová a hlavně převádí všechno další jednání na úroveň obou galerií - Národní galerie slovenské v Bratislavě a Národní galerie v Praze. Rámcová dohoda umožňuje jednání, podle kterých je, domnívám se z toho, co jsem vyslechl v Brně, ale také v Bratislavě a v Praze, dohoda možná. Jsem toho názoru, že bude pro obě strany výhodná a spravedlivá. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. S faktickou poznámkou se přihlásil kolega Kozel.

Poslanec František Kozel: Vážený pane předsedo, vážená vládo, chtěl bych poznamenat k této věci jenom jednu drobnost. Samozřejmě, že náš výbor si již v tuto chvíli žádá písemně texty smluv, které byly podepsány v Brně, a bude se jimi zabývat.

Panu poslanci Seiferovi bych rád jenom řekl - ano, i tento výklad je možný, že sbírka Národní galerie vlastně byla galerii dána zákonem. Situace se dá vykládat i tak, že máme-li nyní směnit bojnický oltář, je třeba zákonem nejprve vyjmout oltář atd. Ovšem je třeba si uvědomit, že tím bychom národní galerii postavili do situace nesvéprávného subjektu, který, když chce něco koupit nebo prodat, bude muset přijít do Parlamentu a žádat touto zákonnou cestou o tuto změnu. Myslím si, že do této polohy dostat Národní galerii by vhodné nebylo.

Poslední poznámka - omlouvám se, že jsem zneužil technickou, a děkuji předsedajícímu - samozřejmě, že je to řešení, které bylo přijato smlouvou, dohodnout se na výměně určitých uměleckých děl. Je to řešení politické, protože právní řešení tohoto problému by skončilo někde u mezinárodních soudů, vleklo by se desítky let a obě strany - česká i slovenská - projevily politickou vůli řešit záležitost bojnického oltáře touto cestou. Myslím si, že toto řešení si zaslouží podpory.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Seifer.

Poslanec Pavel Seifer: Moc se omlouvám, vážený pane kolego, já vás oslovím přímo. Samozřejmě zákon s tímto počítá a umožňuje Národní galerii za určitých zákonných podmínek tyto výměny provádět. Nebudete mi jistě tvrdit, že bojnický oltář nemá zařazení, že je tam téměř přebytečný a že je možné ho vyměnit za něco jiného. S tím zákon počítá. Takže změníme v tom případě zákon, ale nemůžeme ho obcházet. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím pana kolegu Trojana, aby se ujal slova. Připraví se paní kolegyně Mazalová.

Poslanec Zdeněk Trojan: Pane předsedající, pane předsedo, pane premiére, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, uplynulo již dva a čtvrt roku od doby, kdy vláda České republiky na tomto místě prostřednictvím svého předsedy přednesla tomuto nejvyššímu zastupitelskému sboru České republiky své programové prohlášení. Je pravidlem ve všech slušných demokratických státech, že vláda svému parlamentu z plnění svého prohlášení skládá účty. Zdá se, že mezi takové slušné demokratické státy stále ještě nepatříme. Tato vláda odmítá složit účty ze své práce a tento Parlament zásluhou své koaliční většiny již téměř rok odmítá plnit jednu ze svých základních povinností, kterou je kontrola exekutivy. Nejen v partikulárních případech, ale i komplexně, to je ve vztahu k zásadám a principům formulovaných v programovém prohlášení.

V současné době se i z řad členů vládní koalice ozývají hlasy konstatující, že vláda v řadě bodů svůj vlastní program neplní a sami členové této koalice hovoří o potřebě změnit či doplnit vládní programové prohlášení. Protože i na této schůzi Poslanecké sněmovny byl odmítnut náš návrh na zařazení bodu programu "Usnesení požadující, aby vláda podala zprávu o plnění svého programového prohlášení", sděluji, že jsem poslaneckým klubem ČSSD pověřen v rámci procedury interpelací požádat předsedu vlády, aby vysvětlil, jakým způsobem vláda sama kontroluje a hodnotí plnění svého programového prohlášení, a aby podal informaci o jeho plnění ve všech základních aspektech. Členové našeho klubu podají během několika dnů písemné interpelace s uvedením konkrétních otázek v této záležitosti. V několika případech, které považujeme za naléhavé, předložíme písemné interpelace prostřednictvím příslušných orgánů Poslanecké sněmovny již dnes.

V připravovaném návrhu na usnesení sněmovny požadujícím podání zprávy vlády o plnění programového prohlášení jsme předpokládali, že se vláda vyjádří ve lhůtě 2 - 3 měsíců. Jelikož jsme nuceni náš požadavek uplatňovat prostřednictvím institutu interpelací, trváme na odpovědích ve lhůtě stanovené jednacím řádem Parlamentu, tj. do 30 dnů. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Jedna technická poznámka - kolega Kalus má náhradní kartu č. 3, kolega Kuba č. 4. Prosím paní kolegyni Mazalovou, aby se ujala slova. Přihlásil se pan kolega Wagner.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové. Dovolím si podat interpelaci na ministra hospodářství pana ing. Karla Dybu, na ministra zahraničních věcí pana doc. ing. Josefa Zieleniece, na ministra školství, mládeže a tělovýchovy pana ing. Ivana Pilipa ve věci ukončení činnosti vzdělávacího centra nadace Transfer v Brně. Původně jsem měla v úmyslu požádat sněmovnu o zkrácení lhůty, ale po svých zkušenostech toto nečiním a požádám raději příslušné pány ministry o to, aby mi odpověděli co možná nejrychleji, protože jak se říká, termín hoří. Bohužel, jak vidím, ministři zde nejsou přítomni, a proto rozšiřuji svou interpelaci ještě na pana premiéra Václava Klause. Včera jsem mu zde v této sněmovně vyslovila důvěru, takže pevně věřím, že mě nezklame.

V roce 1990 byla založena Saint Gallenská nadace Transfer pro školení a vzdělání v tržním hospodářství podle švýcarského právního řádu. Podle československého tehdejšího právního řádu byla tato nadace organizací s mezinárodním prvkem, jako taková byla zřízena mohla mít sídlo, protože splňovala podmínky zákona č. 116/1985 Sb. Činnost školícího a vzdělávacího centra nadace byla povolena 15. 7. 1991 pod č.j. KR 76/L-91 a registrace byla provedena osvědčením Ministerstva obchodu a cestovního ruchu 15. 11. 1991 pod registračním číslem 322/000132.

Na studium v rámci školících a vzdělávacích center v Brně, Ostravě, ale i v Praze se přihlásila řada posluchačů, kteří postupně úspěšně studium ukončovali. Vzhledem k vysoce kvalitním učebním textům, učebním pomůckám a know-how, se z nich stali kvalitní odborníci, ve středních a především soukromých firmách. Řada těchto posluchačů pracuje, resp. působí ve funkci ředitelů, obchodních manažerů, vysoce odborných pracovníků v podnikovém účetnictví, ekonomice atd. Zkrátka a dobře, působení této nadace a zejména školících a vzdělávacích center bylo vysoce prospěšné.

K 30. 6. 1994, bez jakéhokoli aviza byla najednou činnost nadace a tím i činnost školících a vzdělávacích středisek ukončena. Švýcarská vláda, která ze svých prostředků dotovala činnost nadace, se nechce nadále zabývat otázkou nadace Transfer, a to především z důvodů všech negativních vlivů, které jsou diskutovány ve švýcarském tisku.

Tato interpelace nemá být pákou k obnovení činnosti nadace Transfer a bude záležet na samé švýcarské vládě, jak se vypořádá s negativními vlivy, které způsobily ukončení nadace Transfer a školících a vzdělávacích center. Na druhé straně však 1200 posluchačů a 250 podniků uhradilo poplatek za studium, které nedokončili a ani vedení nadace ani švýcarská vláda nedávají záruku, že poplatky za studium budou stávajícím posluchačům, kteří nedokončili svá studia, uhrazeny. Tyto poplatky prezentují cca 1,5 mil. korun, přičemž skutečné náklady těchto posluchačů jsou daleko vyšší, protože část nákladů hradily podniky, a to nejen formou finančních dotací posluchačům, nýbrž i úlevami v rámci studia, a to především poskytováním placeného volna. Tyto podniky sdělily školicímu a vzdělávacímu centru v Brně, že uplatní vůči nadaci tyto náklady jako škodu, protože posílaly svoje zaměstnance na studia, ale místo slibovaných odborníků jim zůstaly pouze finanční náklady a nedoukové.

Další detaily týkající se celé problematiky byly prodiskutovány s odpovědným pracovníkem školícího a vzdělávacího centra v Brně panem ing. Karlem Menšíkem. Já pro jistotu pro zkrácení jednání přidávám i telefonní číslo 05/42 21 23 87, který je v současné době ředitelem a lektorem tohoto střediska.

Všichni posluchači mají zájem o ukončení studia a roste zájem o manažerské studium tohoto typu. Chtěla bych podotknout, že v tomto školícím středisku vedle pracovníků soukromých firem jsou vzděláváni i lidé, kterým byl vrácen majetek v rámci restitucí a učí de facto podnikat a hospodařit. Dále se zde rekvalifikují nezaměstnaní, např. matky živitelky, ale i vojáci, kteří odešli z naší armády v rámci snižování stavů. Řada těchto lidí věnovala na toto školení své celoživotní úspory.

Lektoři a další osoby, které v současné době působí v brněnském a ostravském vzdělávacím centru, jsou ochotni pokračovat ve vzdělávacích aktivitách jako soukromá společnost a využít vybudované zázemí. Jsou ochotni převzít na sebe závazek zajistit dokončení studia všech posluchačů a umožnit studium dalším zájemcům v centrech v Brně a Ostravě. V tomto smyslu mají jednoznačnou podporu zatím pouze ministerstva školství.

Závěrem bych dovolila zrekapitulovat v podstatě požadavek, který je třeba splnit, aby toto nanejvýš užitečné a progresivní doplňkové studium vysoké kvality mohlo pokračovat i nadále.

1. Využít možnost mezinárodní pomoci v rámci programu PHARE a zajistit určitý startovací kapitál, který by sloužil k překlenutí současné situace a pomohl vytvořit potřebné startovací zdroje.

2. Právo disponovat s know-how nejméně do roku 1996.

3. Zajistit užívací právo pro střediska v Brně a Ostravě k movitému i nemovitému majetku nadace Transfer.

4. Zajistit potřebnou finanční částku ve spolupráci se sídlem nadace ve Švýcarsku nebo se švýcarskou vládou k úhradě nebo vrácení poplatků za studium, které cca 1500 posluchačů zaplatilo a studium nedokončilo. Toto pouze v případě, že by studium dále nepokračovalo.

Vzhledem k tomu, že k zapečetění školícího prostoru by mělo dojít k 30. 9. 1994, žádám vás, vážení páni ministři, abyste tuto interpelaci považovali na naléhavou a vyřešili ji v termínu co nejkratším. Za to vám děkuji.