Sobota 9. července 1994

Poslanec Martin Přibáň: Vážený pane ministře, pane předsedající, dámy a pánové, návrh skupiny poslanců na vydání zákona o státních vyznamenáních České republiky jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 307 A. Projednaly jej výbory ústavně právní, branný a bezpečnostní, výbor petiční a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Doporučení obsažené ve společné zprávě - tisk 1039 - přijaly výše jmenované výbory s výjimkou branného a bezpečnostního, který žádné vlastní usnesení k návrhu nepřijal.

Jako společný zpravodaj pochopitelně doporučuji sněmovně, aby přijala návrh ve znění této společné zprávy. Dovolte mi však nyní, abych krátce zmínil a zdůvodnil nejdůležitější změny oproti původnímu návrhu, ke kterým výbory během projednání dospěly.

Koncepční změnou je bezesporu vypuštění institutu propůjčování vyznamenání z tohoto návrhu. Garanční výbor, ze kterého tento návrh vzešel, byl o vhodnosti této změny přesvědčen především díky kritice dvojího režimu vůči vyznamenaným občanům České republiky na straně jedné a vůči vyznamenaným cizincům na straně druhé. Vypadalo to tedy dosud tak, a podle navrhovatelů by to tak vypadalo i do budoucna, že občanu České republiky by bylo možno nejvyšší vyznamenání, tedy řád, pouze propůjčit, občanům jiných států zase pouze udělit. Důsledkem toho by tedy bylo, že po úmrtí vyznamenaného občana České republiky jeho pozůstalí insignie řádu vrátí Kanceláři prezidenta České republiky a u občanů cizích států by zůstala insignie v majetku pozůstalých.

Nelogičnost a podle mého názoru i bezdůvodnost této situace je nejjasněji patrná v případě, že je řád propůjčen in memoriam. Domnívám se totiž, že zesnulým nelze ze zásady nic propůjčit, že totiž vyznamenání zemřelého je nevratným aktem úcty k jeho památce.

Navíc předkladatel návrhu výboru nepřednesl žádný věcný argument na podporu propůjčování. Jediným zdůvodněním - pokud mě paměť neklame - byl poukaz na dosavadní praxi a také to, že vrácením insignií by se mohly případně ušetřit nějaké peníze. Chceme-li však používat tohoto práva skutečně pouze výjimečně a nezpůsobit jeho devalvaci, není myslím nutné o finanční stránce vůbec hovořit.

Dalším argumentem, který zazněl a který by i zde mohl zaznít a který bych i rád zmínil - je údajná protiústavnost tohoto kroku. Relevanci tohoto kroku by bylo možné připustit pouze tehdy, pokud by tento zákon ve své společné zprávě institut propůjčování výslovně zrušil. Jestliže je v ústavě uvedeno právo prezidenta udílet a propůjčovat státní vyznamenání, znamená společnou zprávou navrhované řešení pouze neupravení tohoto práva zákonem.

Další změny jsou pouhou redukcí původního návrhu. Pokud jde o škálu možností vyznamenávat různými druhy nižších vyznamenání, vypouští se pamětní kříž odboje a medaile za nasazení v zahraničí, přičemž se předpokládá, že vyznamenávat osoby, kterých by se podle příslušných stanov tato pocta týkala, je možné i některým z nižších tříd řádů.

Závěrem si dovoluji upozornit pouze na to, že podle této společné zprávy - zredukované společné zprávy - zůstane celkem 19 možností k ocenění občanů státním vyznamenáním České republiky. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Přibáňovi, společnému zpravodaji, a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Výborný, kterého prosím, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Koronthály.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, v souladu s jednacím řádem jsem předložil své tři pozměňovací návrhy písemně a aby byly zaznamenány, současně je předávám stenografické službě a prosím, aby je v rámci této mé řeči zaznamenala. Nebudu je však předčítat, neboť jste je všichni obdrželi a považoval bych to za ztrátu času. (Pozměňovací návrhy jsou v příloze.)

Dovolím si však tyto tři návrhy stručně odůvodnit. Z nich poslední, to jest třetí, je návrhem, který není nepochybně zásadní a záleží na vůli sněmovny, zda se rozhodne tak, že zákon vejde v účinnost vyhlášením, nebo až později. Je však nepochybné, že teprve v okamžiku, kdy zákon bude účinný, je možno zahájit přípravu rozličných třeba i veřejných soutěží pro vypracování insignií vyznamenání. Mně se zdá, že v tomto směru není třeba odkládat účinnost zákona na tak dlouhou dobu, jak společná zpráva navrhuje.

První dva návrhy pak směřují k tomu - zejména návrh druhý - aby nevznikaly pochybnosti o tom, zda zákon je či není v souladu s ústavou. Pan společný zpravodaj se této věci dotkl. Vyložil, že podle jeho názoru zákon nemusí upravovat propůjčování vyznamenání. S tím by bylo lze souhlasit, avšak znamenalo by to, že by zůstala v právním řádu do jisté míry mezera, neboť bychom nutně museli předpokládat, že vedle zákona o udělování státních vyznamenání by bylo třeba časem přijmout ještě zákon o propůjčování státních vyznamenání. Prezident republiky má totiž podle čl. 63 odst. 1 písm. h) ústavy právo propůjčovat a udělovat státní vyznamenání.

Původní návrh, který v tomto směru byl pozměněn, podle mého mínění byl správnější a můj první pozměňovací návrh se v principu k onomu původnímu návrhu vrací s malými drobnými změnami. Totiž se změnami, které spočívají v tom, že udělování státních vyznamenání, to je řádů, bylo v původním návrhu směrováno pouze k občanům cizích států, avšak podle mého mínění je třeba pamatovat také na případy, kdy by státní vyznamenáni, řád, měl být udělen někomu, kdo žádné cizí státní občanství nemá.

Za závažný považuji svůj druhý pozměňovací návrh, neboť v textu navrhovaného zákona, zejména jeho § 7, vznikají pochybnosti, jaká je vlastně role prezidenta při udělování nebo propůjčování státních vyznamenání. Je nepochybné, že toto právo prezident má a že ústava nezná žádné omezování tohoto práva jen okruhem některých navrhovatelů, kteří by směli prezidentovy návrhy na udělení popřípadě propůjčení vyznamenání učinit. A zejména ústava nezná takovou situaci, že by v jiných případech prezident udělit či propůjčit vyznamenání neměl právo. Podle mého mínění se takovým výkladem, který by směřoval k tomu, že bez návrhu vlády, Poslanecké sněmovny, Senátu, prezident nemůže rozhodnout vyznamenání udělit, takovým postupem by se vážnost úřadu prezidenta republiky velmi snižovala, neboť prezidentovo rozhodnutí o udělení vyznamenání by bylo pouhým výkonem rozhodnutí někoho jiného. Připomínám přitom, že nehrozí žádné nebezpečí, že by prezident republiky se rozhodl udělit vyznamenání svévolně a že by snad mohl jako ústavní činitel, o němž ústava říká, že není z výkonu své funkce odpovědný, že by se mohl rozhodnout udělit vyznamenání někomu, kdo by toho podle přesvědčení jiných ústavních institucí nebyl hoden. A to proto, že právo udělovat či propůjčovat vyznamenání podléhá kontrasignaci a musí být takové rozhodnutí prezidentovo, aby bylo platné, spolupodepsáno ministerským předsedou. Nehrozí tedy nebezpečí svévole prezidenta, naopak hrozí podle mého přesvědčení nebezpečí, že kdyby nebyl přijat můj druhý pozměňovací návrh, vznikla by vážná pochybnost, zda navrhovaný zákon není v rozporu s ústavou.

Přednesl jsem tedy tyto tři pozměňovací návrhy, máte je písemně k dispozici. Ačkoliv se můj první zdá být velmi dlouhý, znovu zdůrazňuji, že se jedná o pouhé tři pozměňovací návrhy. Prosím, abyste je podpořili.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému, prosím pana poslance Koronthályho, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Pavlíková.

Poslanec Vladimír Koronthály: Dámy a pánové, omlouvám se vám všem, že jsem nepřišel na nápad, na který přišel pan kolega Výborný, takže vás budu muset poprosit o trpělivost, než pozměňovací návrhy přečtu. Nemám je rozmnoženy, nemohu je rozdat.

Dovolím si předložit celkem dva komplexní pozměňovací návrhy, které nejdříve odůvodním. První návrh se týká Pamětního kříže odboje. Tento návrh je v nezařazených připomínkách v malinko jiné verzi, který byl dle společné zprávy z textu návrhu zákona vypuštěn. Předkladatelé mají zato, že Česká republika nevznikla ve vzduchoprázdnu, že ve chvíli svého vzniku dne 1. ledna 1993 se právem opírala o tradice samostatného Československa, které - pravda - prošlo velmi pohnutou historií. Občané tohoto státu měli mnoho příležitostí projevit svou statečnost při probojovávání a hájení občanských a demokratických principů, a to jak v ozbrojeném boji v období 1. a 2. světové války, tak i jinými způsoby, a byli za to mnohdy pronásledováni a nejrůznějšími způsoby postihováni. Připadalo by nám nekorektní, kdybychom neustavili způsob, jak vyjádřit těmto statečným lidem svou úctu a uznání. V souvislosti s tím, že návrh zasahuje až do doby vzniku samostatného Československa v roce 1918 uvádím, že dosud je naživu asi 20 legionářů z 1. světové války.

Druhý návrh se týká Medaile za nasazení v zahraničí. Stali bychom se výjimkou mezi civilizovanými zeměmi, jejichž občané nasazují životy v mírových silách OSN, kdybychom se domnívali, že hodnota tohoto nasazení je dostatečně vyjádřena mzdou, kterou tito vojáci pobírají. V takovém případě bychom neměli vyznamenávat ani význačné politiky, vědce či umělce, neboť i oni za svou činnost přece pobírají platy či honoráře. A přece existuje rozdíl v tom, zda konám svou povinnost nebo, zda nasazuji svůj život, což je hodnota penězi nevyjádřitelná, pro společné dobro lidí této země, ne tedy pouze občanů tohoto státu. Mimoto si dovoluji upozornit, že se jedná o typicky vojenské vyznamenání, jehož prestižní hodnota pro vojáky mnohdy nám civilistům uniká. To však neznamená, že by tato hodnota neexistovala.

Předkládám tedy tyto pozměňovací návrhy - upozorňuji, že se jedná o komplexní pozměňovací návrhy.

Návrh první. V § 1 odst. 2 za slovo "řády" se vkládá čárka a slovo "kříže".

V § 1 odst. 4 se za slovo "medaile" vkládá "a řády".

Za § 5 se vkládá nový § 6, který zní takto:

"Zřizuje se Pamětní kříž odboje, který se uděluje osobám za aktivní podíl při vzniku samostatného státu v roce 1918, za odpor proti totalitní moci a za utrpěná příkoří v letech 1938 - 1989."

Ostatní paragrafy se přečíslují.

Vkládá se nová Příloha č. 5, která zní: "Stanovy Pamětního kříže odboje

Článek 1

Pamětní kříž odboje uděluje prezident republiky osobám, které

a) se aktivně podílely na politické a odbojové činnosti, která vedla ke vzniku samostatného československého státu v roce 1918;

b) na frontách druhé světové války nebo v domácím nebo v zahraničním odboji se podílely na osvobození Československa nebo za tuto činnost byly vězněny, pronásledovány či jinak persekvovány;

c) po druhé světové válce se aktivně podílely na boji za demokracii, byly vězněny za protistátní činnost a byly rehabilitovány podle zákona číslo 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, a zákona číslo 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů;

d) byly zařazeny do táborů nucených prací, určeny sloužit v pomocných technických praporech a byly odškodněny podle § 24 odst. 4 zákona číslo 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.

Článek 2

Při udělení Pamětního kříže odboje se zároveň s ním odevzdává vyznamenanému číslovaná listina.

Článek 3

Pamětní kříž odboje má průměr 40 milimetrů a je ražen z černého kovu a rámován žlutým kovem. Pamětní kříž odboje je kolmým ouškem a pohyblivým kroužkem zavěšen na 38 mm široké průvlečné náprsní stuze žluto-černo-bílo-červeno-modro-černo-žluté v poměru 1:15:2:2:2:15:1. Stužka má rozměr 38 x 10 mm.

Vyznamenaní nosí na stuze kovový štítek o rozměrech 36 x 10 mm s letopočty 1914 - 1918, 1938 - 1945, 1945 - 1989. Štítek na stužce má rozměry 18 x 6 mm s uvedenými letopočty.

Článek 4

Pamětní kříž odboje "in natura" nebo stužka se nosí na levé straně prsou. Při slavnostních příležitostech se Pamětní kříž odboje nosí "in natura". Na občanském oděvu se může nosit na levé klopě úzká průvlečná stužka o šířce 8 mm v klopové dírce.

Článek 5

Věci Pamětního kříže odboje spravuje Kancelář prezidenta republiky.

Článek 6

K výtvarnému řešení Pamětního kříže odboje vypíše Kancelář prezidenta republiky veřejnou soutěž."

V původním § 6 se čísla zde uvedených paragrafů a příloh přečíslují tak, aby zahrnovala i nový § 6 a přílohu 5.

To byl první komplexní pozměňovací návrh.

Druhý komplexní pozměňovací návrh zní takto.

Před původní § 6 se vkládá nový příslušně očíslovaný paragraf, který zní takto: "Zřizuje se Medaile Za nasazení v zahraničí jako vyznamenání osob za službu v mírových silách Organizace spojených národů a v dalších mezinárodních vojenských a bezpečnostních sborech." Ostatní paragrafy se přečíslují.

Za poslední přílohu se připojuje nová příslušně očíslovaná příloha, která zní takto: "Stanovy Medaile Za nasazení v zahraničí

Článek 1

Medaili Za nasazení v zahraničí uděluje prezident republiky

a) občanům České republiky za splnění úkolů v průběhu služby v mírových silách OSN a v dalších mezinárodních vojenských a bezpečnostních sborech;

b) zahraničním příslušníkům těchto sil a sborů za úspěšnou součinnost a spolupráci s jednotkami Armády České republiky plnícími úkoly v zahraničí.

Článek 2

Při udělení medaile se zároveň s ní odevzdává vyznamenanému listina o jejím udělení.

Článek 3

Medaile Za nasazení v zahraničí má průměr 33 mm a je ražena z bronzu. Na lícové straně medaile je symbolické ztvárnění charakteru medaile. Na rubu je velký státní znak České republiky. Medaile je kolmým ouškem a pohyblivým kroužkem zavěšena na 38 mm široké průvlečné náprsní stuze. Medaile za různá nasazení se liší štítkem o rozměrech 36 x 10 mm z kovu jako je medaile. Na štítku je uveden název země, území, oblasti nebo akce, které je vyznamenaný účastníkem. Stuha je průvlečná středně modro-bílo-modro-bílo-modro-bílo-modro-bílo-modrá v poměru 5:2:5:2:3:4:3:2:5:2:5. Stužka má rozměr 38 x 10 mm. Štítek na stužce má rozměry 18 x 6 mm.

Článek 4

Medaile Za nasazení v zahraničí "in natura" nebo stužka se nosí na levé straně prsou. Při slavnostních příležitostech se Medaile za nasazení v zahraničí nosí " in natura". Na občanském oděvu se může nosit na levé klopě úzká průvlečná stužka o šířce 8 mm v klopové dírce.

Článek 5

Věci Medaile Za nasazení v zahraničí spravuje Kancelář prezidenta republiky.

Článek 6

K výtvarnému řešení Medaile Za nasazení v zahraničí vypíše Kancelář prezidenta republiky veřejnou soutěž."

V původním § 6 se čísla zde uvedených paragrafů a příloh přečíslují tak, aby zahrnovala i paragraf a přílohu, které jsou obsahem tohoto pozměňovacího návrhu.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Koronthálymu a prosím paní kolegyni Pavlíkovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec Bílý.

Poslankyně Jiřina Pavlíková: Vážené kolegyně a kolegové, předstupuji před vás rovněž se dvěma pozměňovacími návrhy, ale budu - doufám - nesrovnatelně stručnější než moji dva předřečníci.

Mohu vás ujistit, že návrh, který přednesu jako první, jsem se snažila naprosto zodpovědně konzultovat jak s heraldiky, tak s vexilology a stejně tak s faleristiky. Navrhuji proto, aby řád, který je v povědomí vás mnohých spojován s osobami, které pro tak důležité a významné státní vyznamenání jsou osobami značně zpochybněnými a vyznamenání diskreditujícími, byl raději přejmenován a aby místo Bílého lva bylo nadále v souladu se všemi platnými požadavky těchto symbolů užíváno označení Řád stříbrného lva.

Navrhuji tedy, aby § 2 (mluvím nyní k textu společné zprávy) byl upraven takto: "Zřizuje se Řád stříbrného lva jako nejvyšší vyznamenání osob, které se zvláště vynikajícím způsobem zasloužily o Českou republiku."

V případě, že bude tento můj pozměňovací návrh přijat, předpokládám, že bude upraven text ve všech ostatních paragrafech; to znamená všude tam, kde je zmínka o bílém lvu, bude uveden stříbrný lev.

V příloze není tato úprava nutná, protože ve stanovách řádu se už v textu mluví o tom, že v podobě vyznamenání je lev stříbrný, takže uvádíme i tyto věci do souladu s faktickým stavem.

Opakuji ještě jednou, faleristika není totožná s heraldikou a lev pro heraldiky bílý může být pro faleristiky stříbrný.

Druhý pozměňovací návrh, se kterým před vás předstupuji, je do jisté míry rozšiřující. Navrhuji, aby za současný § 13 byl vložen nový § 14 v tomto znění: "Vláda České republiky může nařízením zřídit resortní vyznamenání".

Smysl tohoto návrhu je ten, že v případě, bude-li to nutné, může jak ministr obrany tak například ministr kultury či kterýkoliv jiný z pánů ministrů (který to uzná za vhodné) vystoupit, a ve vládě požádat o zřízení vyznamenání, aby své zasloužilé občany v resortu, který řídí, patřičně ohodnotil.

Na závěr mi dovolte ještě připomínku, která již není pozměňovacím návrhem, ale pouze připomínkou k vystoupení pana kolegy Koronthályho. Očekávám totiž, že ti, kterým by podle jeho předpokladu náležel Pamětní kříž odboje, si zaslouží poněkud více než jen Pamětní kříž, že svým celoživotním postojem, svým žitím i svými skutky dokazují, že si přinejmenším zaslouží Řád T. G. Masaryka. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Pavlíkové. Prosím pana poslance Bílého, aby se ujal slova. Připraví se pan kolega Řezníček.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, chtěl bych učinit několik poznámek ohledně zákonné osnovy, která se týká vydání zákona o státních vyznamenáních České republiky.

Nejprve k diskusi - propůjčovat či udělovat. Myslím, že tady nebyly vzneseny všechny argumenty a nebyl také zaznamenán vývoj, který v tomto evropská kultura učinila.

Vyznamenání a medaile byly vždy udělovány s tím, že zůstávaly majetkem rodiny dědiců a mohly být takto i prodávány. Byly tedy věci, které nebyly vyňaté z obchodu. Ovšem řády, které vyjadřovaly korporaci, určitý celek, nebyly často majetkem toho, kdo byl vyznamenán, ale v případě smrti byly vráceny. Taková praxe existovala i za Rakouska - Uherska, jehož jsme právními nástupci. V podstatě některé významné řády, např. Řád Zlatého rouna či Hvězdového kříže, který byl pro ženy, byl po jejich smrti odevzdáván.

V podstatě to znamená, že propůjčování vede k tomu, aby se vyznamenání nestala součástí faleristického obchodu, aby nebyla využívána ke komerčním účelům některým z dědiců, kteří už nemají dostatečný vztah k památce vyznamenaného. To je jediné, co se řešilo.

Proč jsou u zahraničních vyznamenání udělovány řády? Z toho důvodu, že od těch pozůstalých se velice těžko tyto řády potom vyžadují zpět. To byl hlavní důvod, proč při koncipování tohoto zákona bylo rozlišeno udělování a propůjčování a odlišení, zda se jedná o naše občany či cizí státní příslušníky.

Předpokládáme, že těmi řády jsou vyznamenávány hlavy států, a takto se stávají tyto řády součástí kolekce muzeí a většinou nejsou zneužívány k nějakým komerčním účelům.

Ještě bych rád podpořil pozměňovací návrh paní poslankyně Pavlíkové, co se týče názvu hlavního řádu, a to Řádu Bílého, v pozměňovacím návrhu, Stříbrného lva, a to z toho důvodu, že faleristika popisuje znamení, která zde jsou, podle skutečné barvy, podobně jako heraldika. Máme v tom precedens i v podobě třeba dánského vyznamenání Řádu Bílého slona, který je opravdu bílý, jako vyznamenání, nikoliv stříbrný, jak by to bylo u Řádu Bílého lva, který ve skutečnosti má tzv. mdlou, stříbrnou barvu. To znamená, že bychom mohli opravit tu historickou chybu, která se stala v roce 1920 a na kterou poukázal také významný český heraldik Karel Schwarzenberg ve své práci "Tři kapitoly z československé heraldiky". Kritizoval právě podobu tohoto hlavního vyznamenání. To je tedy vyjádření k tomu, co zde zaznělo.

Rád bych podal pozměňovací návrh a potom jednu otázku na předkladatele. Myslím, jestliže jsme vyšli z toho, že nejlépe budou vyznamenání symbolizována erbovními znameními a to zde u tohoto nejvyššího vyznamenání, znamením Českého království, myslím, že by návrh měl být konzistentní a měl by také přihlédnout k dalším erbovním znamením, která jsou ve státním znaku.

Často vyznamenání a řády podle jednotlivých osob vzbuzují, zvláště, pokud jsou to osoby nové historie, určité rozdílné asociace a setkali jsme se s tím také při přípravě tohoto zákona.

Proto bych doporučoval, aby druhé nejvyšší vyznamenání Řád T.G.M. byl přejmenován na Řád orlice s tím, že by se tím vyjádřil vztah prvního prezidenta k Moravě, který byl Moravan, jeho původ. Vůbec by se zaměření tohoto vyznamenání měnit nemuselo. V podstatě by zde byl vzdán jak hold prvnímu prezidentovi našeho státu, tak i území, ze kterého pocházel a které mělo význam pro státotvornost Československa.

Dotaz, který bych rád předkladatelům předložil, zní k § 16, že jsou zde taxativně vyjmenovány jednotlivé řády, které není dovoleno nosit. Každý taxativní výčet má jedno nebezpečí, že nepostihne všechna vyznamenání, která bychom chtěli, aby se při oficiální příležitosti nosila. Domnívám se, že buď zde musíme rozlišit i další vyznamenání, jako jsou vyznamenání z doby druhé světové války, z doby nesvobody, (teď se dozvídám, že má připomínka je bezpředmětná). Děkuji. Tím končí moje expoze.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bílému. Prosím pana kolegu Řezníčka, aby se ujal slova.

Poslanec Miroslav Řezníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, bohužel musím reagovat na svého předřečníka. Je tady také možnost, vzhledem k rodičům prezidenta Masaryka, že by vyznamenání mohlo být ve znamení dvojramenného kříže, protože polovina rodiny byla ze Slovenska.

Dámy a pánové, navrhuji změnit § 13, který zní: "Řádovými dny pro udělování vyznamenání podle tohoto zákona občanům České republiky jsou 1. leden a 28. říjen" za text "Řádovým dnem pro udělování vyznamenání podle tohoto zákona občanům České republiky je 28. říjen".

Dámy a pánové, Česká republika je kontinuálním nástupcem Československa. Myslím si, že 1. leden jako další termín, je nadbytečný.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Řezníčkovi. Rozpravu končím, vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí.

V tomto okamžiku se chci zeptat zástupce předkladatele, zda je schopen vyjádřit se k průběhu rozpravy okamžitě. Je tomu tak. Prosím pana kolegu Koronthályho, aby se ujal slova.

Poslanec Vladimír Koronthály: K průběhu rozpravy jenom tolik; pozměňovací návrhy kolegy Výborného podporuji. Co se týká návrhu paní kolegyně Pavlíkové, nejsem plně přesvědčen o tom, že je nutné zakotvovat do zákona právo vlády zřizovat resortní vyznamenání. Pokud to v zákoně není, tak to celkem ničemu nevadí.

Co se týče Bílého nebo Stříbrného lva, dokázal bych akceptovat jak Bílého, tak i Stříbrného lva, nechávám to zcela na sněmovně.

Co se týče Řádu orlice, obávám se, že pokud by se Řád jmenoval Řád orlice a byl by na něm T.G.M., vedlo by to přinejmenším k různým nedorozuměním. Tento pozměňovací návrh, aby byl akceptovatelný, musel by řešit přinejmenším i výtvarnou podobu řádu v souladu s názvem. Tímto způsobem bychom se dostali úplně někam jinam.

Co se týče řádových dnů, přiznám se k tomu, že bych byl dal přednost tomu, kdyby nebyly žádné řádové dny, ale mají-li být, je lepší, když je více než jeden. To je ode mne všechno.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Koronthálymu. Prosím pana společného zpravodaje, aby se ujal slova.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP