Poslanec Martin Přibáň: Vážený
pane ministře, pane předsedající,
dámy a pánové, návrh skupiny poslanců
na vydání zákona o státních
vyznamenáních České republiky jste
obdrželi jako sněmovní tisk č. 307 A.
Projednaly jej výbory ústavně právní,
branný a bezpečnostní, výbor petiční
a výbor pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu. Doporučení
obsažené ve společné zprávě
- tisk 1039 - přijaly výše jmenované
výbory s výjimkou branného a bezpečnostního,
který žádné vlastní usnesení
k návrhu nepřijal.
Jako společný zpravodaj pochopitelně doporučuji
sněmovně, aby přijala návrh ve znění
této společné zprávy. Dovolte mi však
nyní, abych krátce zmínil a zdůvodnil
nejdůležitější změny oproti
původnímu návrhu, ke kterým výbory
během projednání dospěly.
Koncepční změnou je bezesporu vypuštění
institutu propůjčování vyznamenání
z tohoto návrhu. Garanční výbor, ze
kterého tento návrh vzešel, byl o vhodnosti
této změny přesvědčen především
díky kritice dvojího režimu vůči
vyznamenaným občanům České
republiky na straně jedné a vůči vyznamenaným
cizincům na straně druhé. Vypadalo to tedy
dosud tak, a podle navrhovatelů by to tak vypadalo i do
budoucna, že občanu České republiky
by bylo možno nejvyšší vyznamenání,
tedy řád, pouze propůjčit, občanům
jiných států zase pouze udělit. Důsledkem
toho by tedy bylo, že po úmrtí vyznamenaného
občana České republiky jeho pozůstalí
insignie řádu vrátí Kanceláři
prezidenta České republiky a u občanů
cizích států by zůstala insignie v
majetku pozůstalých.
Nelogičnost a podle mého názoru i bezdůvodnost
této situace je nejjasněji patrná v případě,
že je řád propůjčen in memoriam.
Domnívám se totiž, že zesnulým
nelze ze zásady nic propůjčit, že totiž
vyznamenání zemřelého je nevratným
aktem úcty k jeho památce.
Navíc předkladatel návrhu výboru nepřednesl
žádný věcný argument na podporu
propůjčování. Jediným zdůvodněním
- pokud mě paměť neklame - byl poukaz na dosavadní
praxi a také to, že vrácením insignií
by se mohly případně ušetřit
nějaké peníze. Chceme-li však používat
tohoto práva skutečně pouze výjimečně
a nezpůsobit jeho devalvaci, není myslím
nutné o finanční stránce vůbec
hovořit.
Dalším argumentem, který zazněl a který
by i zde mohl zaznít a který bych i rád zmínil
- je údajná protiústavnost tohoto kroku.
Relevanci tohoto kroku by bylo možné připustit
pouze tehdy, pokud by tento zákon ve své společné
zprávě institut propůjčování
výslovně zrušil. Jestliže je v ústavě
uvedeno právo prezidenta udílet a propůjčovat
státní vyznamenání, znamená
společnou zprávou navrhované řešení
pouze neupravení tohoto práva zákonem.
Další změny jsou pouhou redukcí původního
návrhu. Pokud jde o škálu možností
vyznamenávat různými druhy nižších
vyznamenání, vypouští se pamětní
kříž odboje a medaile za nasazení v
zahraničí, přičemž se předpokládá,
že vyznamenávat osoby, kterých by se podle
příslušných stanov tato pocta týkala,
je možné i některým z nižších
tříd řádů.
Závěrem si dovoluji upozornit pouze na to, že
podle této společné zprávy - zredukované
společné zprávy - zůstane celkem 19
možností k ocenění občanů
státním vyznamenáním České
republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Přibáňovi, společnému
zpravodaji, a otevírám rozpravu, do které
se jako první přihlásil pan poslanec Výborný,
kterého prosím, aby se ujal slova, připraví
se pan poslanec Koronthály.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, v souladu s jednacím
řádem jsem předložil své tři
pozměňovací návrhy písemně
a aby byly zaznamenány, současně je předávám
stenografické službě a prosím, aby je
v rámci této mé řeči zaznamenala.
Nebudu je však předčítat, neboť
jste je všichni obdrželi a považoval bych to za
ztrátu času. (Pozměňovací návrhy
jsou v příloze.)
Dovolím si však tyto tři návrhy stručně
odůvodnit. Z nich poslední, to jest třetí,
je návrhem, který není nepochybně
zásadní a záleží na vůli
sněmovny, zda se rozhodne tak, že zákon vejde
v účinnost vyhlášením, nebo až
později. Je však nepochybné, že teprve
v okamžiku, kdy zákon bude účinný,
je možno zahájit přípravu rozličných
třeba i veřejných soutěží
pro vypracování insignií vyznamenání.
Mně se zdá, že v tomto směru není
třeba odkládat účinnost zákona
na tak dlouhou dobu, jak společná zpráva
navrhuje.
První dva návrhy pak směřují
k tomu - zejména návrh druhý - aby nevznikaly
pochybnosti o tom, zda zákon je či není v
souladu s ústavou. Pan společný zpravodaj
se této věci dotkl. Vyložil, že podle
jeho názoru zákon nemusí upravovat propůjčování
vyznamenání. S tím by bylo lze souhlasit,
avšak znamenalo by to, že by zůstala v právním
řádu do jisté míry mezera, neboť
bychom nutně museli předpokládat, že
vedle zákona o udělování státních
vyznamenání by bylo třeba časem přijmout
ještě zákon o propůjčování
státních vyznamenání. Prezident republiky
má totiž podle čl. 63 odst. 1 písm.
h) ústavy právo propůjčovat a udělovat
státní vyznamenání.
Původní návrh, který v tomto směru
byl pozměněn, podle mého mínění
byl správnější a můj první
pozměňovací návrh se v principu k
onomu původnímu návrhu vrací s malými
drobnými změnami. Totiž se změnami,
které spočívají v tom, že udělování
státních vyznamenání, to je řádů,
bylo v původním návrhu směrováno
pouze k občanům cizích států,
avšak podle mého mínění je třeba
pamatovat také na případy, kdy by státní
vyznamenáni, řád, měl být udělen
někomu, kdo žádné cizí státní
občanství nemá.
Za závažný považuji svůj druhý
pozměňovací návrh, neboť v textu
navrhovaného zákona, zejména jeho §
7, vznikají pochybnosti, jaká je vlastně
role prezidenta při udělování nebo
propůjčování státních
vyznamenání. Je nepochybné, že toto
právo prezident má a že ústava nezná
žádné omezování tohoto práva
jen okruhem některých navrhovatelů, kteří
by směli prezidentovy návrhy na udělení
popřípadě propůjčení
vyznamenání učinit. A zejména ústava
nezná takovou situaci, že by v jiných případech
prezident udělit či propůjčit vyznamenání
neměl právo. Podle mého mínění
se takovým výkladem, který by směřoval
k tomu, že bez návrhu vlády, Poslanecké
sněmovny, Senátu, prezident nemůže rozhodnout
vyznamenání udělit, takovým postupem
by se vážnost úřadu prezidenta republiky
velmi snižovala, neboť prezidentovo rozhodnutí
o udělení vyznamenání by bylo pouhým
výkonem rozhodnutí někoho jiného.
Připomínám přitom, že nehrozí
žádné nebezpečí, že by prezident
republiky se rozhodl udělit vyznamenání svévolně
a že by snad mohl jako ústavní činitel,
o němž ústava říká, že
není z výkonu své funkce odpovědný,
že by se mohl rozhodnout udělit vyznamenání
někomu, kdo by toho podle přesvědčení
jiných ústavních institucí nebyl hoden.
A to proto, že právo udělovat či propůjčovat
vyznamenání podléhá kontrasignaci
a musí být takové rozhodnutí prezidentovo,
aby bylo platné, spolupodepsáno ministerským
předsedou. Nehrozí tedy nebezpečí
svévole prezidenta, naopak hrozí podle mého
přesvědčení nebezpečí,
že kdyby nebyl přijat můj druhý pozměňovací
návrh, vznikla by vážná pochybnost,
zda navrhovaný zákon není v rozporu s ústavou.
Přednesl jsem tedy tyto tři pozměňovací
návrhy, máte je písemně k dispozici.
Ačkoliv se můj první zdá být
velmi dlouhý, znovu zdůrazňuji, že se
jedná o pouhé tři pozměňovací
návrhy. Prosím, abyste je podpořili.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Výbornému, prosím pana poslance
Koronthályho, aby se ujal slova. Připraví
se paní poslankyně Pavlíková.
Poslanec Vladimír Koronthály: Dámy
a pánové, omlouvám se vám všem,
že jsem nepřišel na nápad, na který
přišel pan kolega Výborný, takže
vás budu muset poprosit o trpělivost, než pozměňovací
návrhy přečtu. Nemám je rozmnoženy,
nemohu je rozdat.
Dovolím si předložit celkem dva komplexní
pozměňovací návrhy, které nejdříve
odůvodním. První návrh se týká
Pamětního kříže odboje. Tento
návrh je v nezařazených připomínkách
v malinko jiné verzi, který byl dle společné
zprávy z textu návrhu zákona vypuštěn.
Předkladatelé mají zato, že Česká
republika nevznikla ve vzduchoprázdnu, že ve chvíli
svého vzniku dne 1. ledna 1993 se právem opírala
o tradice samostatného Československa, které
- pravda - prošlo velmi pohnutou historií. Občané
tohoto státu měli mnoho příležitostí
projevit svou statečnost při probojovávání
a hájení občanských a demokratických
principů, a to jak v ozbrojeném boji v období
1. a 2. světové války, tak i jinými
způsoby, a byli za to mnohdy pronásledováni
a nejrůznějšími způsoby postihováni.
Připadalo by nám nekorektní, kdybychom neustavili
způsob, jak vyjádřit těmto statečným
lidem svou úctu a uznání. V souvislosti s
tím, že návrh zasahuje až do doby vzniku
samostatného Československa v roce 1918 uvádím,
že dosud je naživu asi 20 legionářů
z 1. světové války.
Druhý návrh se týká Medaile za nasazení
v zahraničí. Stali bychom se výjimkou mezi
civilizovanými zeměmi, jejichž občané
nasazují životy v mírových silách
OSN, kdybychom se domnívali, že hodnota tohoto nasazení
je dostatečně vyjádřena mzdou, kterou
tito vojáci pobírají. V takovém případě
bychom neměli vyznamenávat ani význačné
politiky, vědce či umělce, neboť i oni
za svou činnost přece pobírají platy
či honoráře. A přece existuje rozdíl
v tom, zda konám svou povinnost nebo, zda nasazuji svůj
život, což je hodnota penězi nevyjádřitelná,
pro společné dobro lidí této země,
ne tedy pouze občanů tohoto státu. Mimoto
si dovoluji upozornit, že se jedná o typicky vojenské
vyznamenání, jehož prestižní hodnota
pro vojáky mnohdy nám civilistům uniká.
To však neznamená, že by tato hodnota neexistovala.
Předkládám tedy tyto pozměňovací
návrhy - upozorňuji, že se jedná o komplexní
pozměňovací návrhy.
Návrh první. V § 1 odst. 2 za slovo "řády"
se vkládá čárka a slovo "kříže".
V § 1 odst. 4 se za slovo "medaile" vkládá
"a řády".
Za § 5 se vkládá nový § 6, který
zní takto:
"Zřizuje se Pamětní kříž
odboje, který se uděluje osobám za aktivní
podíl při vzniku samostatného státu
v roce 1918, za odpor proti totalitní moci a za utrpěná
příkoří v letech 1938 - 1989."
Ostatní paragrafy se přečíslují.
Vkládá se nová Příloha č.
5, která zní: "Stanovy Pamětního
kříže odboje
Článek 1
Pamětní kříž odboje uděluje
prezident republiky osobám, které
a) se aktivně podílely na politické a odbojové
činnosti, která vedla ke vzniku samostatného
československého státu v roce 1918;
b) na frontách druhé světové války
nebo v domácím nebo v zahraničním
odboji se podílely na osvobození Československa
nebo za tuto činnost byly vězněny, pronásledovány
či jinak persekvovány;
c) po druhé světové válce se aktivně
podílely na boji za demokracii, byly vězněny
za protistátní činnost a byly rehabilitovány
podle zákona číslo 119/1990 Sb., o soudní
rehabilitaci, ve znění pozdějších
předpisů, a zákona číslo 87/1991
Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění
pozdějších předpisů;
d) byly zařazeny do táborů nucených
prací, určeny sloužit v pomocných technických
praporech a byly odškodněny podle § 24 odst.
4 zákona číslo 87/1991 Sb., o mimosoudních
rehabilitacích, ve znění pozdějších
předpisů.
Článek 2
Při udělení Pamětního kříže
odboje se zároveň s ním odevzdává
vyznamenanému číslovaná listina.
Článek 3
Pamětní kříž odboje má
průměr 40 milimetrů a je ražen z černého
kovu a rámován žlutým kovem. Pamětní
kříž odboje je kolmým ouškem a
pohyblivým kroužkem zavěšen na 38 mm široké
průvlečné náprsní stuze žluto-černo-bílo-červeno-modro-černo-žluté
v poměru 1:15:2:2:2:15:1. Stužka má rozměr
38 x 10 mm.
Vyznamenaní nosí na stuze kovový štítek
o rozměrech 36 x 10 mm s letopočty 1914 - 1918,
1938 - 1945, 1945 - 1989. Štítek na stužce má
rozměry 18 x 6 mm s uvedenými letopočty.
Článek 4
Pamětní kříž odboje "in
natura" nebo stužka se nosí na levé straně
prsou. Při slavnostních příležitostech
se Pamětní kříž odboje nosí
"in natura". Na občanském oděvu
se může nosit na levé klopě úzká
průvlečná stužka o šířce
8 mm v klopové dírce.
Článek 5
Věci Pamětního kříže odboje
spravuje Kancelář prezidenta republiky.
Článek 6
K výtvarnému řešení Pamětního
kříže odboje vypíše Kancelář
prezidenta republiky veřejnou soutěž."
V původním § 6 se čísla zde uvedených
paragrafů a příloh přečíslují
tak, aby zahrnovala i nový § 6 a přílohu
5.
To byl první komplexní pozměňovací
návrh.
Druhý komplexní pozměňovací
návrh zní takto.
Před původní § 6 se vkládá
nový příslušně očíslovaný
paragraf, který zní takto: "Zřizuje
se Medaile Za nasazení v zahraničí jako vyznamenání
osob za službu v mírových silách Organizace
spojených národů a v dalších
mezinárodních vojenských a bezpečnostních
sborech." Ostatní paragrafy se přečíslují.
Za poslední přílohu se připojuje nová
příslušně očíslovaná
příloha, která zní takto: "Stanovy
Medaile Za nasazení v zahraničí
Článek 1
Medaili Za nasazení v zahraničí uděluje
prezident republiky
a) občanům České republiky za splnění
úkolů v průběhu služby v mírových
silách OSN a v dalších mezinárodních
vojenských a bezpečnostních sborech;
b) zahraničním příslušníkům
těchto sil a sborů za úspěšnou
součinnost a spolupráci s jednotkami Armády
České republiky plnícími úkoly
v zahraničí.
Článek 2
Při udělení medaile se zároveň
s ní odevzdává vyznamenanému listina
o jejím udělení.
Článek 3
Medaile Za nasazení v zahraničí má
průměr 33 mm a je ražena z bronzu. Na lícové
straně medaile je symbolické ztvárnění
charakteru medaile. Na rubu je velký státní
znak České republiky. Medaile je kolmým ouškem
a pohyblivým kroužkem zavěšena na 38 mm
široké průvlečné náprsní
stuze. Medaile za různá nasazení se liší
štítkem o rozměrech 36 x 10 mm z kovu jako
je medaile. Na štítku je uveden název země,
území, oblasti nebo akce, které je vyznamenaný
účastníkem. Stuha je průvlečná
středně modro-bílo-modro-bílo-modro-bílo-modro-bílo-modrá
v poměru 5:2:5:2:3:4:3:2:5:2:5. Stužka má rozměr
38 x 10 mm. Štítek na stužce má rozměry
18 x 6 mm.
Článek 4
Medaile Za nasazení v zahraničí "in
natura" nebo stužka se nosí na levé straně
prsou. Při slavnostních příležitostech
se Medaile za nasazení v zahraničí nosí
" in natura". Na občanském oděvu
se může nosit na levé klopě úzká
průvlečná stužka o šířce
8 mm v klopové dírce.
Článek 5
Věci Medaile Za nasazení v zahraničí
spravuje Kancelář prezidenta republiky.
Článek 6
K výtvarnému řešení Medaile Za
nasazení v zahraničí vypíše Kancelář
prezidenta republiky veřejnou soutěž."
V původním § 6 se čísla zde uvedených
paragrafů a příloh přečíslují
tak, aby zahrnovala i paragraf a přílohu, které
jsou obsahem tohoto pozměňovacího návrhu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Koronthálymu a prosím paní
kolegyni Pavlíkovou, aby se ujala slova. Připraví
se pan poslanec Bílý.
Poslankyně Jiřina Pavlíková: Vážené
kolegyně a kolegové, předstupuji před
vás rovněž se dvěma pozměňovacími
návrhy, ale budu - doufám - nesrovnatelně
stručnější než moji dva předřečníci.
Mohu vás ujistit, že návrh, který přednesu
jako první, jsem se snažila naprosto zodpovědně
konzultovat jak s heraldiky, tak s vexilology a stejně
tak s faleristiky. Navrhuji proto, aby řád, který
je v povědomí vás mnohých spojován
s osobami, které pro tak důležité a
významné státní vyznamenání
jsou osobami značně zpochybněnými
a vyznamenání diskreditujícími, byl
raději přejmenován a aby místo Bílého
lva bylo nadále v souladu se všemi platnými
požadavky těchto symbolů užíváno
označení Řád stříbrného
lva.
Navrhuji tedy, aby § 2 (mluvím nyní k textu
společné zprávy) byl upraven takto: "Zřizuje
se Řád stříbrného lva jako
nejvyšší vyznamenání osob, které
se zvláště vynikajícím způsobem
zasloužily o Českou republiku."
V případě, že bude tento můj
pozměňovací návrh přijat, předpokládám,
že bude upraven text ve všech ostatních paragrafech;
to znamená všude tam, kde je zmínka o bílém
lvu, bude uveden stříbrný lev.
V příloze není tato úprava nutná,
protože ve stanovách řádu se už
v textu mluví o tom, že v podobě vyznamenání
je lev stříbrný, takže uvádíme
i tyto věci do souladu s faktickým stavem.
Opakuji ještě jednou, faleristika není totožná
s heraldikou a lev pro heraldiky bílý může
být pro faleristiky stříbrný.
Druhý pozměňovací návrh, se
kterým před vás předstupuji, je do
jisté míry rozšiřující.
Navrhuji, aby za současný § 13 byl vložen
nový § 14 v tomto znění: "Vláda
České republiky může nařízením
zřídit resortní vyznamenání".
Smysl tohoto návrhu je ten, že v případě,
bude-li to nutné, může jak ministr obrany tak
například ministr kultury či kterýkoliv
jiný z pánů ministrů (který
to uzná za vhodné) vystoupit, a ve vládě
požádat o zřízení vyznamenání,
aby své zasloužilé občany v resortu,
který řídí, patřičně
ohodnotil.
Na závěr mi dovolte ještě připomínku,
která již není pozměňovacím
návrhem, ale pouze připomínkou k vystoupení
pana kolegy Koronthályho. Očekávám
totiž, že ti, kterým by podle jeho předpokladu
náležel Pamětní kříž
odboje, si zaslouží poněkud více než
jen Pamětní kříž, že svým
celoživotním postojem, svým žitím
i svými skutky dokazují, že si přinejmenším
zaslouží Řád T. G. Masaryka. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
paní poslankyni Pavlíkové. Prosím
pana poslance Bílého, aby se ujal slova. Připraví
se pan kolega Řezníček.
Poslanec Jiří Bílý: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
paní poslankyně, páni poslanci, chtěl
bych učinit několik poznámek ohledně
zákonné osnovy, která se týká
vydání zákona o státních vyznamenáních
České republiky.
Nejprve k diskusi - propůjčovat či udělovat.
Myslím, že tady nebyly vzneseny všechny argumenty
a nebyl také zaznamenán vývoj, který
v tomto evropská kultura učinila.
Vyznamenání a medaile byly vždy udělovány
s tím, že zůstávaly majetkem rodiny
dědiců a mohly být takto i prodávány.
Byly tedy věci, které nebyly vyňaté
z obchodu. Ovšem řády, které vyjadřovaly
korporaci, určitý celek, nebyly často majetkem
toho, kdo byl vyznamenán, ale v případě
smrti byly vráceny. Taková praxe existovala i za
Rakouska - Uherska, jehož jsme právními nástupci.
V podstatě některé významné
řády, např. Řád Zlatého
rouna či Hvězdového kříže,
který byl pro ženy, byl po jejich smrti odevzdáván.
V podstatě to znamená, že propůjčování
vede k tomu, aby se vyznamenání nestala součástí
faleristického obchodu, aby nebyla využívána
ke komerčním účelům některým
z dědiců, kteří už nemají
dostatečný vztah k památce vyznamenaného.
To je jediné, co se řešilo.
Proč jsou u zahraničních vyznamenání
udělovány řády? Z toho důvodu,
že od těch pozůstalých se velice těžko
tyto řády potom vyžadují zpět.
To byl hlavní důvod, proč při koncipování
tohoto zákona bylo rozlišeno udělování
a propůjčování a odlišení,
zda se jedná o naše občany či cizí
státní příslušníky.
Předpokládáme, že těmi řády
jsou vyznamenávány hlavy států, a
takto se stávají tyto řády součástí
kolekce muzeí a většinou nejsou zneužívány
k nějakým komerčním účelům.
Ještě bych rád podpořil pozměňovací
návrh paní poslankyně Pavlíkové,
co se týče názvu hlavního řádu,
a to Řádu Bílého, v pozměňovacím
návrhu, Stříbrného lva, a to z toho
důvodu, že faleristika popisuje znamení, která
zde jsou, podle skutečné barvy, podobně jako
heraldika. Máme v tom precedens i v podobě třeba
dánského vyznamenání Řádu
Bílého slona, který je opravdu bílý,
jako vyznamenání, nikoliv stříbrný,
jak by to bylo u Řádu Bílého lva,
který ve skutečnosti má tzv. mdlou, stříbrnou
barvu. To znamená, že bychom mohli opravit tu historickou
chybu, která se stala v roce 1920 a na kterou poukázal
také významný český heraldik
Karel Schwarzenberg ve své práci "Tři
kapitoly z československé heraldiky". Kritizoval
právě podobu tohoto hlavního vyznamenání.
To je tedy vyjádření k tomu, co zde zaznělo.
Rád bych podal pozměňovací návrh
a potom jednu otázku na předkladatele. Myslím,
jestliže jsme vyšli z toho, že nejlépe budou
vyznamenání symbolizována erbovními
znameními a to zde u tohoto nejvyššího
vyznamenání, znamením Českého
království, myslím, že by návrh
měl být konzistentní a měl by také
přihlédnout k dalším erbovním
znamením, která jsou ve státním znaku.
Často vyznamenání a řády podle
jednotlivých osob vzbuzují, zvláště,
pokud jsou to osoby nové historie, určité
rozdílné asociace a setkali jsme se s tím
také při přípravě tohoto zákona.
Proto bych doporučoval, aby druhé nejvyšší
vyznamenání Řád T.G.M. byl přejmenován
na Řád orlice s tím, že by se tím
vyjádřil vztah prvního prezidenta k Moravě,
který byl Moravan, jeho původ. Vůbec by se
zaměření tohoto vyznamenání
měnit nemuselo. V podstatě by zde byl vzdán
jak hold prvnímu prezidentovi našeho státu,
tak i území, ze kterého pocházel a
které mělo význam pro státotvornost
Československa.
Dotaz, který bych rád předkladatelům
předložil, zní k § 16, že jsou zde
taxativně vyjmenovány jednotlivé řády,
které není dovoleno nosit. Každý taxativní
výčet má jedno nebezpečí, že
nepostihne všechna vyznamenání, která
bychom chtěli, aby se při oficiální
příležitosti nosila. Domnívám
se, že buď zde musíme rozlišit i další
vyznamenání, jako jsou vyznamenání
z doby druhé světové války, z doby
nesvobody, (teď se dozvídám, že má
připomínka je bezpředmětná).
Děkuji. Tím končí moje expoze.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Bílému. Prosím pana kolegu
Řezníčka, aby se ujal slova.
Poslanec Miroslav Řezníček: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
bohužel musím reagovat na svého předřečníka.
Je tady také možnost, vzhledem k rodičům
prezidenta Masaryka, že by vyznamenání mohlo
být ve znamení dvojramenného kříže,
protože polovina rodiny byla ze Slovenska.
Dámy a pánové, navrhuji změnit §
13, který zní: "Řádovými
dny pro udělování vyznamenání
podle tohoto zákona občanům České
republiky jsou 1. leden a 28. říjen" za text
"Řádovým dnem pro udělování
vyznamenání podle tohoto zákona občanům
České republiky je 28. říjen".
Dámy a pánové, Česká republika
je kontinuálním nástupcem Československa.
Myslím si, že 1. leden jako další termín,
je nadbytečný.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Řezníčkovi. Rozpravu končím,
vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí.
V tomto okamžiku se chci zeptat zástupce předkladatele,
zda je schopen vyjádřit se k průběhu
rozpravy okamžitě. Je tomu tak. Prosím pana
kolegu Koronthályho, aby se ujal slova.
Poslanec Vladimír Koronthály: K průběhu
rozpravy jenom tolik; pozměňovací návrhy
kolegy Výborného podporuji. Co se týká
návrhu paní kolegyně Pavlíkové,
nejsem plně přesvědčen o tom, že
je nutné zakotvovat do zákona právo vlády
zřizovat resortní vyznamenání. Pokud
to v zákoně není, tak to celkem ničemu
nevadí.
Co se týče Bílého nebo Stříbrného
lva, dokázal bych akceptovat jak Bílého,
tak i Stříbrného lva, nechávám
to zcela na sněmovně.
Co se týče Řádu orlice, obávám
se, že pokud by se Řád jmenoval Řád
orlice a byl by na něm T.G.M., vedlo by to přinejmenším
k různým nedorozuměním. Tento pozměňovací
návrh, aby byl akceptovatelný, musel by řešit
přinejmenším i výtvarnou podobu řádu
v souladu s názvem. Tímto způsobem bychom
se dostali úplně někam jinam.
Co se týče řádových dnů,
přiznám se k tomu, že bych byl dal přednost
tomu, kdyby nebyly žádné řádové
dny, ale mají-li být, je lepší, když
je více než jeden. To je ode mne všechno.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Koronthálymu. Prosím pana společného
zpravodaje, aby se ujal slova.