Poslanec Jan Bláha: (hovoří
z místa) Kolega Brožík už se vyjádřil. Řekl, že s ní nesouhlasí.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Pan poslanec Brožík tedy nesouhlasí, nicméně otvírám rozpravu k tomuto bodu a děkuji panu poslanci Bláhovi. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a končím a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra pro hospodářskou soutěž Stanislava Bělehrádka na interpelaci poslance Františka Brožíka ve věci privatizace lomu Zbraslav, uvedenou v tisku 713 A."
Kdo je pro tento návrh usnesení, ať pro ně hlasuje v hlasování číslo 157. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování je skončeno.
Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 41 pro, 25 proti, 12 se zdrželo hlasování a 12 nehlasovalo.
Nezbývá mi, než podat usnesení opačné, přečtu ho:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra pro hospodářskou soutěž Stanislava Bělehrádka na interpelaci poslance Františka Brožíka ve věci privatizace lomu Zbraslav, uvedenou v tisku 71 3 A."
Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať to dá najevo v hlasování číslo 158. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Ani tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 40 pro, 38 proti, 11 se zdrželo hlasování, 14 nehlasovalo.
Ministr pro hospodářskou soutěž Stanislav Bělehrádek odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci prošetření způsobu stanovení maximální ceny benzinu od 1. 1. 1994. Tisk 788. Odpověď byla předložena jako tisk 788 B.
Ptám se pana poslance Vorlíčka, zda považuje odpověď za uspokojivou? (Ano.) Ano, děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se do rozpravy nehlásí, proto rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra pro hospodářskou soutěž Stanislava Bělehrádka na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci prošetření způsobu stanovení maximální ceny benzinu od 1. 1. 1994, uvedenou v tisku 788 B."
Kdo je pro tento návrh usnesení, ať pro něj hlasuje v hlasování č. 159. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Návrh byl přijat poměrem hlasů 71 pro, 1 proti, 99 se zdrželo hlasování.
Ministr životního prostředí František Benda odpověděl na interpelaci poslance Františka Kačenky ve věci vyřešení neúnosného stavu v oblasti životního prostředí města Nového Jičína a obce Starý Jičín, který je způsoben provozem na komunikaci l/48, tisk 712. Odpověď byla předložena jako tisk 712 B.
Ptám se pana poslance Kačenky,
zda považuje odpověď za uspokojivou?
Poslanec František Kačenka:
Považuji celou věc
za uzavřenou. Souhlasím.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Pan poslanec souhlasí. Otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a končím a budeme hlasovat o následujícím usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra životního prostředí Františka Bendy na interpelaci poslance Františka Kačenky ve věci vyřešení neúnosného stavu v oblasti životního prostředí města Nového Jičína a obce Starý Jičín, který je způsoben provozem na komunikaci l/48, uvedenou v tisku 712 B."
Kdo je pro tento návrh usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 160 této schůze. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Konstatuji, že hlasování je skončeno a tento návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 66 pro, 1 proti, 16 se zdrželo hlasování. Návrh byl přijat.
Ministr životního prostředí František Benda odpověděl na interpelaci poslance Rudolfa Opatřila ve věci čističky odpadních vod Bohumín, tisk 742. Odpověď byla předložena jako tisk 742 D.
Ptám se pana poslance Opatřila, zda považuje odpověď za uspokojivou? (Ne.) Pan poslanec nepovažuje odpověď za uspokojivou. Děkuji a otevírám rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra životního prostředí Františka Bendy na interpelaci poslance Rudolfa Opatřila ve věci čističky odpadních vod Bohumín, uvedenou v tisku 742 D."
Kdo je pro tento návrh usnesení, ať pro něj hlasuje v hlasování č. 161. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Hlasování je ukončeno. Tento návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 42 pro, 32 proti, 11 se zdrželo hlasování, 20 nehlasovalo.
Budeme hlasovat o usnesení opačném, které zní:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra životního prostředí Františka Bendy na interpelaci poslance Rudolfa Opatřila ve věci čističky odpadních vod Bohumín, uvedenou v tisku 742 D."
Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 162. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Hlasování bylo ukončeno a konstatuji, že ani tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 39 pro, 37 proti, 11 se zdrželo hlasování a 17 nehlasovalo.
Ministr životního prostředí František Benda odpověděl na interpelaci poslance Rudolfa Opatřila ve věci dálnice D 47, tisk 744. Odpověď byla předložena jako tisk 744 B.
Považuje pan poslanec odpověď za uspokojivou? (Ano.) Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra životního prostředí Františka Bendy na interpelaci poslance Rudolfa Opatřila ve věci dálnice D 47, uvedenou v tisku 744 B."
Kdo je pro tento návrh usnesení, ať pro něj hlasuje v hlasování č. 163. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování ukončeno a návrh byl přijat poměrem hlasů 72 pro, 4 proti, 13 se zdrželo. Návrh byl přijat.
Ministr dopravy Jan Stráský odpověděl na interpelaci poslance Rudolfa Opatřila ve věci dálnice D 47, tisk 744. Odpověď byla předložena jako tisk 744 A.
Ptám se pana poslance Opatřila, zda s odpovědí souhlasí. (Ano.) Ano. Děkuji. Otevírám rozpravu. Protože se do ní nikdo nehlásí, rozpravu končím a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra dopravy Jana Stráského na interpelaci poslance Rudolfa Opatřila ve věci dálnice D 47, uvedenou v tisku 744 A."
Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať to dá najevo v hlasování č. 164. Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.
Hlasování je ukončeno a návrh byl přijat poměrem hlasů 72 pro, 1 proti, 11 se zdrželo. Návrh byl přijat.
Ministr dopravy Jan Stráský odpověděl na interpelaci poslanců Jana Vika, Josefa Valenty, Bohuslava Kuby a Milana Loukoty ve věci odvolání generálního ředitele Českých drah E. Šípa podle sněmovního tisku 781. Odpověď byla předložena jako tisk 781 A.
Ptám se pánů poslanců, zda považují
odpověď za uspokojivou. Slovo má pan poslanec Valenta.
Poslanec Josef Valenta: Pane předsedající, dámy a pánové, z odpovědi pana ministra vyplývá, že s jednáním generálního ředitele Českých drah pana Šípa je ztotožněn, tedy spokojen, jak já to chápu. Nijak mě to nepřekvapuje, u nich dvou rozhodně ne. S odpovědí spokojen nejsem a zřejmě také ne Odborový svaz železničářů. To doložím citací z tisku, kterou přečtu, neboť jsem přesvědčen, že dosti těžko všichni přítomní čtou noviny Odborového svazu železničářů:
"České dráhy řídí soukromá osoba. Jak jsme se mohli dočíst v některém denním tisku, generální ředitelství Českých drah nevydá žádné stanovisko k podnětu k trestnímu stíhání, podanému na ředitele Českých drah Emanuela Šípa ústředím Odborového ústředí železničářů v souvislosti s jeho postupem v době stávkové pohotovosti OSŽ." To by asi nebylo tak moc překvapující, ale jak je dále uvedeno, důvodem je to, že tento podnět generální ředitelství Českých drah považuje za podnět ke stíhání soukromé osoby, a to už je překvapující a navíc nelogické. V článku je dále zdůrazněno, že zaměstnanci mají sice právo stávkovat, ale pouze v případě, že se důvod stávky týká uzavření kolektivní smlouvy a tarif není předmětem kolektivního vyjednávání. Stejně tak je v této souvislosti zdůrazněno, že jiný zákon stanovující pravidla stávky v této republice neexistuje a tak doplňuje odborník z Ústavu státu a práva: kdyby se stávka uskutečnila, šlo by o stávku zákonem neupravenou, přestože ústavní listina právo na stávku zaručuje."
Tím vším je obhajován postup generálního ředitele Českých drah. Vlastně pardon, soukromé osoby pana Šípa v čele Českých drah v průběhu stávkové pohotovosti.
Ale stejně to stále nejde dohromady.
Jestliže jiný zákon stanovující pravidla stávky neexistuje a ústavní
listina navíc právo na stávku zaručuje, pak budeme zřejmě marně
hledat zákonné ustanovení, které takovouto stávku zakazuje a označuje
ji za nezákonnou, i když řadě činitelů by se asi velice líbilo,
kdyby mohli vydávat sebenesmyslnější opatření bez možnosti obrany
těch, kterých se opatření dotýkají, byť to udělají - jak se nyní
v určitých případech a podle potřeby u nás vžilo - jako soukromá
osoba. To bychom se v budoucnosti mohli dočkat toho, že jako spravedlivé
a oprávněné bude např. označováno třeba střílení do stávkujících
v zájmu nové demokracie v České republice.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Valentovi. Konstatuji, že páni poslanci nepovažují odpověď za uspokojivou. Otevírám rozpravu k tomuto bodu a ptám se, kdo se hlásí do rozpravy. Protože se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám a navrhuji přijmout následující usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra dopravy Jana Stráského na interpelaci poslanců Jana Vika, Josefa Valenty, Bohuslava Kuby a Milana Loukoty ve věci odvolání generálního ředitele Českých drah E. Šípa, uvedenou v tisku 781 A."
Kdo je pro tento návrh usnesení, ať pro něj hlasuje v hlasování číslo 165. Děkuji. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování je u konce. Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 41 pro, 39 proti, 11 se zdrželo hlasování.
Budeme tedy hlasovat u usnesení opačném, které zní:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí ministra dopravy Jana Stráského na interpelaci poslanců Jana Vika, Josefa Valenty, Bohuslava Kuby a Milana Loukoty ve věci odvolání generálního ředitele Českých drah E. Šípa, uvedenou v tisku 781 A."
Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať to dá najevo ve 166. hlasování. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Ani tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 46 pro, 28 proti, 16 se zdrželo, 16 nehlasovalo.
Dámy a pánové, než ukončíme tento bod, chci vám ještě sdělit, že jste obdrželi písemné odpovědi na otázky a podněty, přednesené poslanci na předchozích schůzích. Jde o odpovědi na otázky uvedené ve sněmovních tiscích 594 B, 736 C, 536 E, 536 K, 773 C, 773 E, 786 A a na podněty uvedené ve sněmovních tiscích 649 C, 736 B a 736 G. Tím se vyhovuje ustanovení našeho jednacího řádu, aby s odpověďmi byli seznámeni poslanci na schůzi Poslanecké sněmovny. Na rozdíl od interpelací se však tyto odpovědi nezařazují na pořad jednání schůze Poslanecké sněmovny.
Tím jsme ukončili projednávání
odpovědí na interpelace. Přistupujeme k dalšímu bodu. Tímto bodem
je přerušený bod, který zní
Tento bod jsme začali projednávat včera. Vyslechli jsme odůvodnění zástupce navrhovatele, zprávu společné zpravodajky a zahájili jsme rozpravu. Pokračujeme v rozpravě k tomuto bodu. Ptám se, kdo se hlásí do rozpravy. Písemné přihlášky nemám. (Hlasy ze sálu: Písemné přihlášky jsou!) Omlouvám se. Písemně přihlášky zde skutečně jsou. Podle jednacího řádu přečtu všechny písemné přihlášky, které jsem dosud obdržel. Do rozpravy se přihlásili písemně tito poslanci: Vorlíček, Navrátil, Marek Benda, Tomáš Sojka, Skočovský, František Brožík.
Slovo má pan poslanec Vorlíček,
po něm pan poslanec Navrátil.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi nejprve, abych vás seznámil se stanoviskem poslanců klubu Levého bloku k návrhu zákona, upravujícímu vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (tisk 599) a ke společné
zprávě (tisk 724).
Poslanecký klub Levého bloku považuje návrh zákona za důležitou normu, jejíž reálná potřeba je už ve společnosti delší dobu pociťována. Smyslem vládního návrhu je umožnit všem vlastníkům, v současnosti zejména obcím, prodávat jednotlivé byty. I když chápeme, že dnes obce zápasí s nedostatkem prostředků a jen obtížně se vyrovnávají s úkolem zabezpečit údržbu obecního bytového fondu, nepovažujeme za správné, aby snad tento zákon byl chápán jako signál ke startu rychlé a masové privatizace bytového fondu. Za současné situace, kdy podle odhadu odborníků se kolem 500 000 rodin dostává do vážných finančních potíží a spořit je pro řadu dalších rodin stále obtížnější, považujeme za neodpovědné neúměrně zmenšit počet obecních bytů jako sociální rezervu bydlení a masově přesunout finanční starosti o údržbu bytového fondu na občany.
Považujeme za předčasné uplatňovat v České republice recepty, které odpovídají společnostem s prosperující ekonomikou, nízkými základními životními náklady a finančně dobře zajištěnými občany. Obracíme se proto na členy zastupitelstev obcí a měst s výzvou, aby privatizaci obecního bytového fondu pojímali jako postupný dlouhodobý proces a v současné době omezili privatizaci jen na míru zcela nevyhnutelnou. Protože pak půjde o případy bytů a domů nejzanedbanějších, bylo by spravedlivé, vzhledem k tíži budoucí údržby, aby se zde privatizace děla za ceny velmi nízké.
Klub Levého bloku vyzývá zastupitelstva, aby tyto zanedbané byty byly nabídnuty dosavadním uživatelům za třicetinásobek maximálního základního nájemného, jak je stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytů a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytů.
V tomto směru podáváme následující pozměňovací návrh. Do části šesté za § 24 vládního návrhu vložit nápis "Cena bytu a nebytového prostoru v domě". Pod nápis nový § 25, ostatní přečíslovat.
"(1) Cena bytu a nebytového prostoru v domě, cena příslušenství a cena pozemku se stanoví dohodou prodávajícího a kupujícího.
(2) Pokud se byt nebo ateliér převádí do vlastnictví dosavadního nájemce z vlastnictví státu, obce, obchodní společnosti s účastí státu či obce nebo pokud jde o byty v domech podle zvláštního předpisu - odkaz 1 - bude cena bytu nebo ateliéru stanovena jako třicetinásobek maximálního základního nájemného - odkaz 2. Pod čarou:
Odkaz 1 - Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.
Odkaz 2 - § 5 a § 8 až 10 vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění, poskytovaná s užíváním bytu."
Při projednávání zákona - tisk 599 - v Poslanecké sněmovně se střetne řada představ o bytové politice. Vyzýváme k úsilí o rozumný kompromis, který by představoval podobu zákona přijatelnou pro drtivou většinu našich občanů, tedy i podobu přijatelnou pro většinu koaličních i opozičních poslanců. K takové podobě zákona chceme i aktivně přispět.
Klub poslanců Levého bloku se shodl na tom, že existují dvě meze, za nimiž končí jeho ochota připojit svůj souhlas s výslednou podobou tohoto zákona.
Zaprvé - považujeme za nutné, pokud nebude přijat pozměňovací návrh, který jsem před chvílí přednesl, aby zákon obsahoval alespoň ustanovení o horní mezi ceny bytů postavených před rokem 1990 se státním příspěvkem, která by vycházela z pořizovací ceny bytu snížené o amortizaci. Bez takto výslovně stanovené horní meze ceny bytů v zákoně lze jen těžko posuzovat, kdy je navrhovaná cena přiměřená a kdy tzv. smluvní cena je cenou vyděračskou, vyřazující dosavadního uživatele ze hry. Bez této pojistky by mohl zákon těžce zasáhnout do života tisíců občanů, zejména v atraktivních zónách větších měst, a ohrozit je v základní existenční potřebě - bydlení, vést k jejich vysidlování na periferie, do tzv. přiměřených bytů apod.
Druhou mezí je pro nás to, aby se uchoval základní záměr vládního návrhu v části týkající se bytových družstev a pozměňovacími návrhy se zde nevytvářela nová transformační norma. Družstva se podle zákona č. 42/1992 Sb. do 28. ledna 1993 transformovala do podoby odpovídající obchodnímu zákoníku a musí požívat stejné ochrany jako jiné formy vlastnictví, např. akciová společnost.
Považujeme za nepřijatelné všechny pozměňovací návrhy, které by znamenaly vměšování Poslanecké sněmovny do záležitostí, kde musí rozhodovat předpis obchodního zákoníku a svobodná vůle samotných členů bytového družstva. Nesouhlasíme s tím, aby družstva byla tímto zákonem vyvlastněna. Budou-li zmíněné požadavky respektovány, klub poslanců Levého bloku výslednou podobu zákona podpoří. Tolik stanovisko našeho klubu.
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi nyní osobní vyjádření k předloze tohoto zákona. Jsem členem Zastupitelstva hlavního města Prahy a s privatizací obecního bytového fondu - byť formou prodeje celých domů - mám přímou zkušenost. Také jsem byl více než dvacet let členem bytového družstva, takže vím, o čem mluvím. Jsem zastáncem stanovení horního limitu ceny bytu, a to např. v podobě navrhované Sdružením pro ochranu nájemníků, popř. dalších navrhovaných variant, pro které bude charakteristický odhad ceny respektující stáří a stav domů, poskytování slev z této ceny, např. na panelový typ domu, a bezúročné víceleté splátkování. Zkušenost z prodeje obecních bytů cestou prodeje celých bytových domů vedla k tomu, že Zastupitelstvo hlavního města Prahy takovýto systém, na kterém se shodly všechny politické kluby, přijalo jako určitou variabilní směrnici, ale zároveň i limit pro zastupitelstva městských částí, kterým jsou byty jenom svěřeny do hospodaření. Stalo se to proto, že sice většina obvodních zastupitelstev se chovala v bytových otázkách zodpovědně, nicméně existoval nezanedbatelný počet případů, kdy některé zastupitelstvo se snažilo při prodeji celých bytových domů prosazovat podmínky pro občany velice nepříznivé. Kdo tomu nevěří, nechť se probere fasciklem stížností adresovaných kontrolnímu výboru Zastupitelstva hlavního města Prahy.
Máme zmapovány případy, kdy převládla snaha nejen přesunout na občany tíži údržby bytů a domů, ale ještě k tomu naplnit obecní pokladnu. V některých případech byl tlak nesplátkovat či jen minimálně splátkovat cenu, aby se rychle naplnil fond, z něhož je možné opravovat i restituované objekty jednotlivců. Vyskytly se snahy cenami vyšachovat z privatizace v atraktivních zónách nájemníky starousedlíky, a ty pak vysídlit na periferii města atd.
Horní limit ceny považuji proto za důležitou pojistku, aby se privatizace obecních domů v atraktivních zónách měst nestala převážně rejdištěm šejdířů a spekulantů. Výše ceny bytu navíc nabyla pro občana na ostrosti tím, že otázka hypotečních úvěrů na našem trhu není uspokojivě vyřešena. Zatím si můžeme nechat jen zdát o podmínkách, kdy např. na území bývalé NDR k řešení problémů bydlení nabízí Creditanstalt für Wiederaufbau půjčky splatné ve lhůtě 25 let, přičemž prvních pět let je bezúročná, pak až do deseti let je zúročení pevné a nadto nižší o 3 % pod tržní úroveň v podobě poskytnutí úvěru a teprve v dalších letech nastupuje plný komerční úrok, který se však v Německu v posledních letech pohyboval nedaleko 10 %.
Naše teprve konstituující se hypoteční banky už předem veřejně prohlašují, že hypoteční zástavní listy jsou komerční záležitost, a proto se pro velkou rizikovost budou bytů týkat jen omezeně a panelových bytů už vůbec ne. Prosakují zprávy, že vláda v nedaleké době hodlá přijmout k hypotékárním úvěrům určitá opatření. Pokládám za naprosto nevhodné, že projednáváme tento zákon bez znalosti toho, jaká opatření v oblasti hypotékárních úvěrů pro občany se připravují. Nicméně za současné ekonomické situace České republiky si nedělám žádné iluze, že by šlo o obdobu zmíněného systému německého.
Z důvodů, které jsem uvedl, pokládám za v praxi prokázané, že představa o ničím výslovně neohraničené smluvní ceně bytu vyplývající z vládního návrhu zákona by mohla neodčinitelně poškodit část občanů z finančního hlediska, resp. spekulativní návrhy výše ceny bytů od dosavadních majitelů by zcela mohly odblokovat působení ochrany nájemníka podle § 24 vládního návrhu.
Snaha ministerstva hospodářství doplnit dodatečně ve společné zprávě ochranu před cenovou zvůli řízením o určení platnosti či neplatnosti nabídky je sympatická, nicméně v předloženém znění by podle mého mínění soud neměl podle čeho přiměřenost ceny za byt posoudit.
Z tohoto důvodu a pro případ, že by nebyl přijat návrh klubu Levého bloku na způsob určení ceny bytu, předkládám další alternativy možností, jak lépe či hůře, ale alespoň nějak, chránit zájem řadového občana, dosavadního občana-nájemníka bytu.
Odůvodnění prvního návrhu, který předložím, je prosté, jde o analogii systému stanovení ceny bytu, jak je používána při privatizaci bytových domů Zastupitelstvem hlavního města Prahy. Praxe ukazuje, že za horších podmínek cenových a platebních nemá dosavadní uživatel šanci. Kvůli stenozáznamu musím přečíst celý návrh. Do části 6 za § 24 vládního návrhu vložit nadpis "Cena bytu a nebytového prostoru v domě". Pod nadpis nový § 25.
"Bod 1) Cena bytu a nebytového prostoru v domě, cena příslušenství a cena pozemku se sjednává dohodou prodávajícího a kupujícího.
Bod 2) Dohodnutá cena bytu nebo ateliéru podle bodu 1) nesmí převýšit cenu určenou podle § 26, pokud se byt převádí do vlastnictví dosavadního uživatele z vlastnictví státu, obce, obchodní společnosti s účastí státu či obce, nebo pokud jde o byty v domech, získaných podle zvláštního předpisu - odkaz 2."
Nový § 26 - ostatní přečíslovat.
"Bod 1) Pokud se byt nebo ateliér převádí do vlastnictví dosavadního uživatele z vlastnictví státu, obce, obchodní společnosti s účastí státu či obce, nebo pokud jde o byty nebo ateliéry v domech získaných podle zvláštního předpisu (odkaz 1), je horní hranicí ceny za 1 metr čtvereční plochy bytu cena určena tak, že se pořizovací cena domu sníží o srážku na stáří a stav domu, respektive typ domu (panelový apod.) a výsledek se vydělí součtem podlahově plochy bytů v domě. Není-li možno zjistit pořizovací cenu domu, určí ji ministerstvo financí ČR.
Bod 2) Pokud se převádí byt z vlastnictví státu nebo obce do vlastnictví uživatele:
a) kupující uhradí po podepsání smlouvy o převodu vlastnictví bytu v hotovosti minimálně 20 % ceny bytu (po odečtení srážky podle bodu 1), zůstatek musí uhradit v pravidelných bezúročných splátkách do doby dohodnuté ve smlouvě. Tato doba nebude kratší než 10 let od nabytí účinnosti kupní smlouvy, pokud se nedohodnou smluvní strany jinak.
b) Kupujícímu, který uhradí po podpisu smlouvy o převodu vlastnictví k bytu nejméně 70 % z ceny bytu (po odečtení srážky podle bodu 1), poskytne vlastník slevu 10 % z ceny.
c) Do 10 let od uzavření smlouvy o převodu vlastnictví bytů může kupující převést vlastnictví bytu pouze na manželku, děti nebo vnuky. V jiných případech platí předkupní právo toho, kdo kupujícímu byt do vlastnictví smlouvou převedl, a to za cenu dohodnutou v této smlouvě.
Odkaz 1) - Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby ve znění pozdějších předpisů.
Odkaz 2) - § 14, odst. 1/ zákona č. 92/1991 Sb."
Pokud ani tento návrh neprojde, navrhuji toto: v návrhu nového odstavce 8 k § 24, jak je uvedeno ve společné zprávě - tisk 724 na str. 6 doporučuji nové znění poznámky x/ pod čarou takto:
"x/ § 39 a 43a občanského zákoníku, § 2 odst. 3 zákona č. 526/1990 Sb. a vyhláška 611/1992 Sb., o cenách staveb, pozemků atd."
Odůvodnění: V dosavadním znění společné zprávy uváděný § 39 občanského zákoníku pojednává jen obecně o neplatnosti právního úkonu, který odporuje zákonům či dobrým mravům. § 43a hovoří jen o obecných pravidlech přijetí a odvolání návrhu smlouvy.
Teprve odkaz na vyhlášku č. 611/1992 Sb. dává předpis, umožňující ve sporných případech přiměřenost ceny posoudit.
Dámy a pánové, smyslem vládního návrhu z hlediska bytových družstev bylo umožnit zápis smluv o převodu bytů, o které družstevníci požádali, do katastru nemovitostí. Zároveň šlo o to zrušit celkem náhodně stanovenou preklusivní lhůtu v zákoně 42/1992 Sb., aby bylo možno převádět družstevní byty do vlastnictví kdykoliv.
Rozhodně nebylo záměrem zákona vytvářet pro bytová družstva novou transformační normu, protože dnes plně odpovídají platnému obchodnímu zákoníku. Když se objevily první snahy některých koaličních poslanců o další "transformaci" družstev a totální vypořádávání majetku bytových družstev, experti v posudcích varovali před důsledky, ke kterým by to vedlo. Dokazovali, že jde o vrhání desetitisíců družstevníků do situace jednorázově uhradit značné nesplacené úvěry, že to povede k vyvlastnění a zlikvidování bytových družstev, k chaosu ve správě 750 tisíc bytů a ve svých důsledcích k poškození skutečných zájmů občanů-členů družstev.
Důsledky těchto návrhů jsou jasně popsány, takže pro jejich tvrdošíjné navrhovatele neplatí biblické "Bože odpusť jim, neboť nevědí, co činí", protože dnes vědí co činí.
Zajímavě je, že obecná podstata těchto snah má vlastně mnoho společného s tím, s čím jsme se setkávali před listopadem 1989. Je to snaha nahrazovat svobodnou vůli občana, tady družstevníka, rozhodnutím představitelů moci. Snaha, aby Parlament určoval občanovi, co je pro něj správné konkrétní řešení, kde je jeho individuální zájem. Je to implicitní vyjádření nedůvěry k občanovi a k jeho schopnostem sám rozhodovat o svých záležitostech.
Opět je zde představa, že za něj to musí udělat osvícené centrum moci. Pokládám za nepřijatelné, že jsou zde předkládány pozměňovací návrhy k § 25 (viz společná zpráva), které mají navodit další "transformaci" družstev a jsou evidentně diskriminačního charakteru, protože vůči obcím či jiným vlastníkům by si toto nikdo nedovolil. Padají zde návrhy ke změně § 26, které jsou evidentním porušením obchodního zákoníku, protože žádají na družstvu, aby vypořádávalo to, co je podle zákona nedělitelný fond. Zdůrazňuji, že navrhovatelé se ani nenamáhali předložit podrobné věcné zdůvodnění, protože by se ukázalo, že jsou za tím jen ideologické předsudky. Nenamáhali se předložit analýzu dopadu svých návrhů, protože by se ukázalo, že jde o hazard s občany a jejich majetkem.
Za těmito připomínkami k zákonu v části, týkající se družstev, jsou zřejmé dílčí, subjektivní, negativní zkušenosti s jednotlivými funkcionáři družstva nebo fungování některých bytových družstev. Tady ovšem zásah samotných členů družstva nemůže a nesmí nahrazovat Parlament. Bylo by dobré, kdyby si navrhovatelé přečetli např. Friedricha Augusta von Hayeka a jeho knihu Cesta do otroctví, zejména pasáže, v nichž rozebírá rozdíl mezi panstvím zákona a panstvím svévole a kde ukazuje, že zákon musí mít jen podobu velmi obecných, formálních pravidel, říkajících jakou akci stát podnikne v určitých typech obecně definovaných situací, bez ohledu na místo, čas nebo osoby.
Zákon, který někdo konstruuje ke zcela konkrétnímu cíli, např. aby zlikvidoval bytové družstvo v Hradci Králové, je porušením tohoto základního demokratického principu. A jakmile je tento princip porušen, říká Hayek, pak už nejde, alegoricky řečeno, o rozmisťování ukazatelů směru, ale o přikazování, kterou ulicí musí lidé jít.
Pak už nejde o panství zákona, ale o panství svévole. A před tím kvůli dodržení demokratických principů i kvůli konkrétním důsledkům, které by to mělo pro tisíce našich občanů, varuji.
Na závěr podávám procedurální
návrh, aby po skončení rozpravy bylo projednávání tohoto bodu
přerušeno do příští schůze vzhledem k množství a charakteru připomínek.