Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, nevím, zda je přípustné požádat, aby smlouvy mohly být uvedený jednou řečí, nebo ne. Bylo to navrženo i společným zpravodajem.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Je námitek proti tomuto postupu? Jestliže ne, prosím pane ministře, můžete současně vstoupit do bodu 25 i 26.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Děkuji pěkně. Obě předložené smlouvy podporují rozvoj vzájemných hospodářských, obchodních i kulturních vztahů. Jsou dalšími v řadě smluv o zamezení dvojího zdanění, kterými je Česká republika vázána a kterých je v současné době v platnosti 27. Cílem obou smluv je oboustranně omezit zahraniční daňové zatížení podniků i občanů a vyloučit mezinárodní dvojí zdanění, které působí nepříznivě na rozvoj vzájemných vztahů. Smlouvy jsou založeny na obecných principech doporučených odbornými útvary OECD a Organizací Spojených národů pro sjednávání těchto smluv. Sledují objektivní rozdělení práva na zdanění příjmů mezi stát, jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště. Podobný přístup zaujímají, i pokud jde o zdanění majetku.
Smlouvy upravují rovněž základní formy spolupráce mezi příslušnými daňovými orgány obou stran, umožňují řešení sporů vzniklých v této oblasti a výměnu informací mezi daňovými orgány včetně koordinace jejich činnosti směřující mimo jiné k omezení daňových úniků.
V případě Spojených států jde o druhého největšího zahraničního investora v České republice. Smlouva samozřejmě reaguje na skutečnost, že základním kritériem pro zdanění ve Spojených státech je občanství, zatímco v České republice rezidentství to znamená bydliště či sídlo. Lze očekávat, že smlouva podpoří vzrůstající trend vzájemných hospodářských, obchodních i kulturních vztahů. Její uzavření je třeba chápat i jako významný politický akt a signál pro další zahraniční investory, jimž dává větší právní jistotu při navazování styků s českými subjekty.
Předkládaná smlouva nemá přímý dopad na státní rozpočet, jejím uzavřením se rozšíří česko - americká smluvní základna.
Navrhuji tedy, aby Poslanecká sněmovna České republiky vyslovila s touto smlouvou souhlas.
Pokud jde o Polsko, navrhovaná smlouva navrhuje rovněž výše uvedené základní principy. Protože naše vztahy s Polskem jsou v daňové oblasti zatím řešeny mnohostrannými smlouvami o zamezení dvojího zdanění z let 1977 a 1978, řeší navrhovaná smlouva i ukončení platnosti těchto smluv, které již neodpovídají současným potřebám. K tomuto účelu slouží protokol, který byl sjednán současně se smlouvou. Jeho úkolem je vyřešit pro přechodnou dobu i postavení stavenišť, která se podle mnohostranných smluv nepovažovala za stálé provozovny a nepodléhala tudíž zdanění. Tento stav byl nevýhodný zejména pro českou stranu, neboť polské stavební aktivity na naší straně jsou větší, než ve směru obráceném.
Uzavřením nové smlouvy s Polskem se naše vztahy v daňově oblasti zobjektivizují a nabudou standardu obvyklého mezi vyspělými zeměmi.
Předkládaná smlouva nemá rovněž přímý dopad na státní rozpočet a navrhuji, aby i s touto smlouvou Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyjádřila souhlas. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi a prosím pana společného zpravodaje Petra Nečase, aby nás informoval o stanoviscích zahraničního a rozpočtového výboru k předloženým vládním návrhům a přednesl návrhy usnesení.
Než se ujme slova, jenom pro přesnost konstatuji, že zároveň projednáváme i bod
Prosím pane poslanče.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji. Vážený pane předsedající, pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, v souladu s článkem 49 Ústavy České republiky předkládá vláda České republiky Poslanecké sněmovně ke schválení dvě smlouvy o zamezení dvojího zdanění, a to se Spojenými státy americkými a Polskou republikou. Zvolili jsme tento způsob projednávání, protože se nám osvědčil v zahraničním výboru, protože jak už zde bylo řečeno - tyto dvě smlouvy vycházejí z jakéhosi standardu navrženého organizací OECD; jejich texty jsou v podstatě analogické, mnohdy totožné. Proto tento způsob s tím, že budeme hlasovat samozřejmě o každé smlouvě zvlášť a ke každé smlouvě bude zvlášť navrženo usnesení.
Základní rysy těchto smluv tady popsal pan místopředseda vlády a ministr finanční ing. Kočárník. Tuto smlouvu projednaly dva výbory, rozpočtový výbor a zahraniční výbor. Projednaly obě dvě smlouvy a doporučily Poslanecké sněmovně jejich schválení.
Proto bych si dovolil přečíst návrhy usnesení Poslanecké sněmovně. Usnesení, které se týká smlouvy o zamezení dvojího zdanění mezi ČR a Polskou republikou, navrhli zpravodajové následovně:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu Smlouva mezi ČR a Polskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmů a majetku, podepsaná ve Varšavě dne 24. června 1993, podle sněmovního tisku 609."
Usnesení ke stejné smlouvě, analogické smlouvě se Spojenými státy americkými je následující:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s vládním návrhem, kterým se předkládá Parlamentu ČR k vyslovení souhlasu smlouva mezi ČR a USA o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, podepsaná v Praze dne 16. září 1993 podle sněmovního tisku 608."
To jsou tedy návrhy usnesení, které přijala schůzka zpravodajů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Nečasovi a prosím pana kolegu Seifra, aby zvážil, kdo při tomto bodě bude zaujímat pozici zpravodaje.
Otevírám rozpravu k těm dvěma návrhům usnesení. Rozpravu končím vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí a budeme hlasovat. Ptám se, zda si přejete teď znovu vyslechnout text usnesení? Jestliže tomu tak není, budeme hlasovat o sněmovním tisku 608, tedy o smlouvě se USA. Kdo je prosím pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování bylo ukončeno. Konstatuji, že usnesení bylo schváleno poměrem hlasů 111 pro, nikdo proti, 1 se zdržel. Tím jsme také projednali bod 25.
Nyní budeme hlasovat o sněmovním tisku 609, tedy o smlouvě s Polskou republikou. Kdo je pro přijetí usnesení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování. č. 262. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? I toto usnesení bylo schváleno poměrem hlasů 123 pro, nikdo proti, nikdo se nezdržel.
Já vám děkuji. Tím jsme projednali bod 26 a já děkuji panu místopředsedovi vlády Kočárníkovi i společnému zpravodaji Petru Nečasovi. Přistoupíme k projednávání dalšího bodu, což je
Předložený vládní návrh, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 734, nám odůvodní ministr zahraničních věcí pan Josef Zieleniec, kterého prosím, aby se ujal slova.
Ministr zahraničních věcí ČR Josef Zieleniec: Vážený pane předsedající, vážení poslanci, jistě jste seznámeni se zprávou k vládnímu usnesení o rozšíření účasti České republiky v Ochranných silách OSN na území bývalé Jugoslávie tzv. UNPROFOR, a proto se omezím jen na několik otázek.
Prapor českých vojáků původně v rámci kontingentu České a Slovenské Federativní Republiky slouží v jižním sektoru Chorvatska od dubna 1992. Tehdy generální tajemník OSN na základě rezoluce Rady bezpečnosti č. 743 vyzval k účasti na tvořícím se UNPROFOR i Československo. Poté účast jednotky schválila vláda i Parlament ČSFR. Tzv. recepční zákon a prohlášení ČNR z konce roku 1992 potvrdily mimo jiné i tento závazek vznikající České republiky vůči Organizaci spojených národů. O důležitosti otázky svědčí to, že vláda ČR se tímto problémem podrobně zabývala a schválila navýšení českého praporu o 500 lidí. Náš prapor plní v rámci mandátu daného OSN významnou mírotvornou funkci dohlíží na příměří válčících stran, průchodnost koridoru pro humanitární pomoc, v neposlední řadě chrání chorvatskou menšinu před útoky. V žádném případě však nemůže být použit k nasazení do bojových akcí. To, že jej chceme přeměnit na motorizovaný s dvojnásobným počtem příslušníků, není samoúčelné. Další obrněné transportéry, ženijní a stavební jednotka, četa pro odminování i chirurgický tým zvýší nejen jeho účinnost, ale i bezpečnost.
V této souvislosti je třeba připomenout, že obvyklá velikost praporu mírových sil OSN je 1 tis. lidí. Český prapor o polovičním stavu však plní stejné úlohy ve stejně velkém prostoru jako kontingenty jiných zemí a je proto neúměrně zatěžován. Toto je také velmi důležitý technickoorganizační aspekt podporující navrhované řešení.
Činnost ČR UNPROFOR je vysoce hodnocena světovou veřejností i v OSN. Svědčí o tom i návrh na obsazení postu velitele sektoru Jih v roce 1994 příslušníkem. armády ČR. Takto naše aktivita přispěla i ke zvolení ČR za nestálého člena Rady bezpečnosti a jakékoliv omezování naší účasti v UNPROFOR by nesporně ovlivnilo mezinárodní kredit naší republiky.
Není třeba zastírat, že naši vojáci jdou do složité situace. Jsou to však profesionálové a jdou tam dobrovolně. Jejich úkolem je zabránit ještě většímu krveprolití a násilí. V Jugoslávii zahynulo podle odhadu jen od začátku konfliktu 200 tisíc lidí, většinou civilního obyvatelstva. Naše historická i hospodářská pouta s národy bývalé Jugoslávie by měla předurčit náš postoj. Pokud chceme skutečně pomoci nejenom jim, ale i sobě, protože vzdálenost od bojiště je velice relativní věc, musíme se angažovat v akcích tohoto typu. Vytváří se tím předpoklad k tomu, aby se našlo politické řešení krize a konflikt se nerozšířil na další země regionu. Proto apeluji na tento Parlament, aby schválil předložený návrh. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Zielencovi a poprosím pověřeného člena zahraničního výboru pana poslance Petra Nečase, aby nás informoval o projednávání předloženého vládního návrhu ve výborech.
Poslanec Petr Nečas: Pane předsedající, pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, málokdy doposud tato Poslanecká sněmovna stála před hlasováním, které tak bezprostředně mohlo ovlivnit osudy, neřku-li i životy lidí. Toto je dokonce, troufám si říci, první takové hlasování, které jednoznačně dává najevo i navenek, jak se k problémům světového míru a organizace Evropy tato Poslanecké sněmovna a potažmo celá Česká republika dívá. Proto vidím toto hlasování jako velmi důležitě.
Dovolil bych si připomenout také stručně určitou chronologii, jak probíhal vývoj těchto událostí. Bylo to zde již stručně zmíněno, já bych jenom znovu zopakoval, že o vyslání jednotek tehdejšího Československa na území bývalé Jugoslávie rozhodla bývalá federální vláda v lednu 1992 a březnu 1992 bylo toto rozhodnutí schváleno v souladu s tehdy platnou federální ústavou Federálním shromážděním.
To vše na základě rezoluce, která vytvářela ochranné síly OSN v bývalé Jugoslávii, tzv. UNPROFOR. Je to rezoluce č. 721 z listopadu 1991. Tento prapor vyslaný na území bývalé Jugoslávie v dubnu 1992 o síle 480 mužů a žen byl rozmístěn v sektoru Jih na území Republiky Srbská krajina. Vzhledem k tomu, že tehdejší Česká národní rada svými zákony a usneseními se rozhodla převzít veškeré mezinárodní závazky bývalé federace, pokračovala účast této jednotky na akcích OSN na území bývalé Jugoslávie nadále.
V současné době stojíme před úkolem schválit rozšíření této jednotky o další vojáky, a to na základě usnesení vlády z května 1993, ve kterém vláda vyslovila svoji připravenost předložit parlamentu tento návrh ke schválení na základě žádosti generálního tajemníka OSN. Je třeba říci, že celé působení československé a dnes české jednotky na území bývalé Jugoslávie je velmi respektováno, zúčastňuje se ochrany civilních obyvatel v přiděleném sektoru a velice výrazně tato jednotka přispěla ke stabilizaci situace. Mohu potvrdit, že tato sněmovna nespoléhá jenom na informace z tisku, z vládních úřadů, příp. na diplomatické kanály, ale členové této sněmovny si v mnoha případech ověřovali tuto situaci osobně. Chtěl bych připomenout jarní návštěvu delegace zahraničního výboru na území bývalé Jugoslávie, která mimo jiné navštívila přímo i naši jednotku a na vlastní oči a na vlastní kůži se přesvědčila o tom, jak probíhá tato operace UNPROFOR. To byla první zkušenost.
Připomenu druhou zkušenost. Delegace poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu se zúčastnila jakéhosi semináře či informační akce na velitelství Jižního leteckého křídla NATO ve Vicenze (?), kde jsme měli možnost hovořit přímo s důstojníky a veliteli ochranných sil OSN, např. Velké Británie, takže jsme dostali nezávislé informace na zdrojích jenom z české armády. Tam jsme se opět přesvědčili, jak vysoce je hodnocena činnost českých vojáků českého praporu na území bývalého Chorvatska a získali jsme celou řadu doplňujících informací. Domnívám se proto, že tato Poslanecká sněmovna, její zahraniční výbor, rozhodovala v této věci velice odpovědně a na základě kvalifikovaných a velmi přesných a detailních informací.
Je třeba zdůraznit několik věcí. V první řadě náš prapor se nachází na poměrně exponovaném místě, kde docházelo k velice výraznému etnickému konfliktu mezi Srby a Chorvaty. Díky našemu praporu zůstalo zachováno v podstatě jediné chorvatské osídlení na území tzv. Republiky Srbská krajina. Toto území bezprostředně souvisí s územím bosenským, tzv. oblastí bihačské kapsy, kde i v poslední době, jak může každý sledovat, dochází k bojům již nejen na etnickém základě, ale k bojům např. mezi muslimy.
Je vidět, že naše jednotka se nachází na velmi exponovaném místě a sehrává zde velmi výraznou stabilizační roli. Domnívám se, že otázka, která před námi stojí, je, jak zajistit další kvalitní fungování této jednotky. Bylo to zde již řečeno. Sektory, které jsou OSN přidělovány těmto praporům, jsou dimenzovány na počet tisíc mužů a žen. Naše jednotka, jak bylo řečeno, nedosahuje ani 500 mužů, proto v podstatě - volně parafrázováno - je každý příslušník této vojenské jednotky zatížen dvojnásobně.
Stojíme před otázkou zvýšení bezpečnosti a kvality výkonu této služby našich vojáků v Jugoslávii a troufám si dokonce říci, že pokud jsme se rozhodli a chceme, aby se naši vojáci zúčastnili těchto mírových operací, je třeba jednoznačně říci, že jediné smysluplné řešení je v účasti zhruba tisíce vojáků, protože 500 vojáků je v delším časovém horizontu velmi nerozumné.
Je třeba jednoznačně zdůraznit velice závažné mezinárodní dopady tohoto rozhodnutí, protože Česká republika se od začátku roku stává členem Rady bezpečnosti a dokonce v počátku budeme předsedat této Radě bezpečnosti. Musíme dát najevo, že jsme spolehlivý partner, stát, který je ochoten vzít na sebe spoluodpovědnost za udržování světového míru, stát, který se této odpovědnosti nevyhýbá a je spolehlivým partnerem.
Troufal bych si nyní zdůraznit čtyři věci. V této sněmovně je celá řada politických uskupení, která mají rozporuplný názor na naši integraci do některých bezpečnostních struktur a zdůrazňuji prioritu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a OSN. Stojíme skutečně před hlasováním, které rozhoduje o lidských životech a chtěl bych říci, že poslanci, kteří budou hlasovat proti, by si měli uvědomit několik věcí.
Dovolil bych si zdůraznit věc číslo jedna. Poslanec nebo poslankyně, kteří budou hlasovat proti, budou vlastně hlasovat svým způsobem proti tomu, aby OSN brala na sebe účast v řešení mezinárodních konfliktů a ve zmírňování násilí ve světě. Ten, kdo bude hlasovat proti, bude hlasovat proti naší participaci na těchto akcích a proti naší spoluodpovědnosti. Troufám si říci, že ten,. kdo bude hlasovat proti, svým způsobem na sebe bere odpovědnost i za životy civilních obyvatel v této oblasti a svým způsobem by si měl uvědomit i odpovědnost za životy 500 našich mužů a žen, kteří v této oblasti působí v naší jednotce. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu zpravodaji Petrovi Nečasovi a otevírám rozpravu k tomuto bodu pořadu. Jako první se do rozpravy přihlásil pan poslanec Kašpárek, kterého prosím, aby se ujal slova, i když jsem zajedno s těmi, kteří mají trochu názor, že rozprava už začala. Připraví se paní kolegyně Stiborová.
Poslanec Miroslav Kašpárek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a páni poslanci, vážený pane ministře, k projednávanému návrhu mi dovolte tři krátké poznámky jako námět k úvaze před hlasováním o posílení vojenské účasti.
1. V Bosně a Hercegovině probíhá občanská, etnická a náboženská válka, ve které není žádná ze zúčastněných stran bez viny. Velká část našich i zahraničních masmédií se snaží i za cenu trapných dezinformací démonizovat Srby a udělat z války boj zlých Srbů proti hodným muslimům. Hlavní příčiny tragických událostí jsou staré přes 50 let a jsou spojeny s existencí nezávislého státu Chorvatsko, kterému jeho sponzoři, Hitler a Mussolini, dali Bosnu a Hercegovinu.
2. Zbavili jsme se Břežněvovy doktríny, ale nový světový řád vnucuje státům svá stanoviska v zájmu svých sobeckých velmocenských cílů. Slouží k tomu hlasovací mašinérie OSN, KBSE a ziskuchtivě Evropské společenství. Viníky zvěrstev nejsou zdaleka jen ti, kteří zločiny osobně páchají. Hlavními viníky jsou ti, kteří všechno nesmyslné zabíjení a ničení naaranžovali za účelem vyšších cílů, a to diplomaticky, penězi, dodávkami zbraní a propagandou.
V prestižním časopise diplomatů Inteligent Digest ze 30. 10. 1992 stojí v úvodníku: Politika Evropského společenství k Jugoslávii, podnícená Německem, znamenala rozbití této země do pěti či šesti ministátů, ze kterých alespoň 3 se staly německými vazaly. Zkušení diplomaté varovali proti předčasnému uznání Bosny a Hercegoviny.
3. O válce a míru v Bosně a Hercegovině se nerozhoduje v Bělehradě, ale v Bonnu a Washingtonu. Nechť je tedy o ukončení bojů rozhodnuto - a k tomu vyzýváme - na místech, kde se skutečně o věcech rozhoduje. Jsme přesvědčeni, že vojenská intervence mír nepřinese, jen zvýší utrpení všech. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Kašpárkovi. Prosím paní kolegyni Stiborovou, aby se ujala slova, připraví se pan poslanec Opatřil.
Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedající, dámy a pánové, projednáváme skutečně závažnou otázku, závažnou problematiku, týkající se rozšíření účasti České republiky v ochranných silách OSN na území bývalé Jugoslávie. Dovolte mi, abych vás seznámila se stanoviskem poslaneckého klubu Levého bloku. Plně chápeme znepokojení Rady bezpečnosti OSN, která svými rezolucemi č. 721 z roku 1991 a 743 z roku 1992 označila situaci za hrozbu mezinárodnímu míru. Poslanecký klub Levého bloku je pro řešení všech konfliktů mírovou cestou. Jsme pro jakoukoli formu humanitární pomoci obyvatelstvu žijícímu na území bývalé Jugoslávie. Doporučujeme, aby konflikt na tomto území byl řešen důsledným jednáním a nezasahováním do vojenského konfliktu, ke kterému v této oblasti dochází.
Účast sil UNPROFOR chápeme jako vojenskou účast ve vojenském konfliktu. Upozorňujeme na to, že o účasti vojsk Armády České republiky v silách UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie od 1. 1. 1993, kdy vznikla Česká republika, nebylo rozhodnuto v souladu s ústavním pořádkem. Poslanecký klub Levého bloku nesouhlasí s jakoukoli vojenskou účastí Armády České republiky na území cizích států. Přijetí předloženého vládního návrhu znamená přijmout zvýšenou vojenskou angažovanost České republiky v konfliktu na Balkáně a tím i přímé zatažení a začlenění České republiky do tohoto válečného konfliktu. Nesouhlasíme tedy ani s předloženým vládním návrhem o rozšíření naší účasti v silách UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Stiborové. Prosím pana kolegu Opatřila, aby se ujal slova, připraví se paní poslankyně Mazalová.
Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, dovolte, abych se krátce vyjádřil k tomuto ožehavému problému, a to je zvýšení - neboli zapojeni - ozbrojených sil České republiky v rámci UNPROFOR na území bývalé Jugoslávie, přesněji Chorvatska.
Dle mého soudu lze celý problém rozčlenit do tří úrovní. V první úrovni je to legislativní krytí. Byl zde řečen celý legislativní proces, jak probíhala od samého počátku naše účast na tomto regionálním konfliktu, resp. na jeho zmírňování. Odvíjí se to pochopitelně od ústavního článku a samozřejmě od schválení Federálního shromáždění z 11. 3. 1992. Posun pak přináší usnesení vlády č. 272 z 26. května 1993, kde vláda požaduje další navýšení ozbrojených sil.
Otázka tedy zní: Byly splněny všechny právní náležitosti pro plnění mise OSN? Lze recipovat usnesení vlády, jež se problémů týkají? Je mandát OSN dostatečně jasný? Na tyto otázky zcela záměrně neodpovídám a věřím, že tuto odpověď naleznu buď v závěrečném slově nebo snad ve slově ministrů, kteří by mohli dát této sněmovně jasnou odpověď.
Za druhé je to technická potřebnost rozšíření kontingentu naší armády. Zde si myslím, že lze naprosto souhlasit, že rozšíření z 500 na 1000 vojáků je nanejvýš nutné. Pět set členů rozhodně není schopno tento úsek, jež mu byl svěřen, bránit v jakékoli podobě, a to s žádnou zainteresovanou stranou.
Třetí rovina - podle mého soudu zásadní rovina - je politická. Zásadní otázka zní - jestli je v našem zájmu aktivita v rámci OSN v bývalé Jugoslávii. Kolem této otázky oscilují všechna vystoupení, která zde zazněla.
Dovolím si konstatovat, že minimálně z toho důvodu, že jako nestálý člen Rady bezpečnosti jsme spoluzodpovědni za vytváření mírových podmínek, a to nejen v Evropě, kde je naše účast v Jugoslávii prostě nutná. Naše deklarovaná snaha - alespoň tak jsem tomu rozuměl - z úst našich představitelů - začlenit se do soustavy struktur NATO, byť přiznávám v tomto okamžiku, poněkud rozmělněná iniciativou USA známou pod názvem "Partnerství pro mír", je rovněž v souladu se zvýšením kontingentu.
Myslím si, že Česká republika nesmí zavírat oči před situací - dovolím si parafrázovat - "v měkkém podbřišku Evropy" a náš vztah k této lokalitě nechť je jasnou deklarací světu, že máme eminentní zájem začlenit se do struktur Evropy včetně NATO, že nám jde o mírovou Evropu.
Hovoříme-li o "Partnerství pro mír", pak ho chápejme jako partnerství s civilisty všech zúčastněných stran podotýkám všech zúčastněných stran - a všech zodpovědných stran, které se na tomto území potýkají s válkou. Je velký rozdíl v rámci UNPROFOR peace keaping a peace meaping. To bych chtěl zdůraznit - tam se mír nedělá, tam se snaží mír bránit. Děkuji za pozornost.
Místopředseda
PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Opatřilovi a prosím paní poslankyni
Mazalovou, aby se ujala slova. Připraví se pan poslanec
Vrcha.