Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Ladislav Rymeš: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, druhé kolo volby viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu dopadlo takto: Václav Peřich - 93 hlasů, byl zvolen. Irma Zlatohlávková - 63 hlasů, nebyla zvolena. Nepřítomno 41 poslanců, zdrželi se 4. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Rymešovi za informaci, kterou nám podal. Děkuji všem ověřovatelům, kteří se výrazně podíleli na zdárném zakončení voleb obou kandidátů. Konstatuji, že jsme vybrali kandidáta na funkci prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu i kandidáta na funkci viceprezidenta. Obojí kandidaturu předložíme prezidentu republiky.

Protože v tuto chvíli by byl na pořadu bod "Žádost prezidenta republiky o souhlas Poslanecké sněmovny se jmenováním soudců Ústavního soudu", chci konstatovat, že jsem byl informován, že na základě určitých dohod je žádoucí, aby tento bod byl projednáván ve čtvrtek ráno jako první bod. Proto doporučuji - doufám, že ve shodě s vámi - v tuto chvíli nezačít projednávat tento bod a věnovat se bodu šest, to jest

Tuto zprávu jste obdrželi v písemné podobě jako sněmovní tisk 430. Zpráva popisuje činnost organizačního výboru od poslední schůze Poslanecké sněmovny. Otevírám rozpravu k této zprávě o činnosti organizačního výboru. Táži se, kdo se do ní hlásí? Vidím, že se nehlásí nikdo. Rozpravu uzavírám. Navrhuji přijmout toto usnesení:

"Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu o činnosti organizačního výboru Poslanecké sněmovny za dobu od 15. června do 7. července 1993 podle sněmovního tisku 430."

Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku. 91 hlasů pro.

Kdo je proti? Nikdo nebyl proti.

Návrh byl přijat.

Probrali jsme šestý bod.

Dalším bodem - sedmým - je

I k tomuto bodu jste obdrželi sněmovní tisk 431 jako zprávu o opatřeních předsedy Poslanecké sněmovny. Otevírám k této zprávě rozpravu. Táži se, kdo se do rozpravy hlásí. Nevidím přihlášky do rozpravy. Rozpravu uzavírám. Navrhuji, abychom přijali usnesení, které přečtu:

"Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu o opatřeních předsedy Poslanecké sněmovny za dobu od 15. června do 7. července 1993 podle sněmovního tisku 431."

Kdo je pro přijetí tohoto usnesení, ať to dá najevo zvednutím ruky. 111 hlasů pro tento návrh.

Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. Nikdo není proti.

Návrh byl přijat. Projednali jsme bod, který byl v původním pořadí označen jako osmý.

Jako další bod, původně označený jako devátý, je

Odůvodněním předloženého návrhu zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 179, je pověřen poslanec Pavel Seifer. Prosím ho, aby se ujal slova. Je tu technická poznámka pana poslance Špačka. Prosím pana poslance Seifera, aby měl chvíli trpělivost, dám příležitost tomu, aby pan poslanec Špaček svou technickou poznámku přednesl.

Poslanec Radim Špaček: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, zákon o jednacím řádu stanoví, že společná zprávu musí být poslancům rozdána tak, aby ji obdrželi alespoň 24 hodin před projednáváním tohoto bodu.

Nevím přesně, jaká je situace ve všech ostatních výborech, nicméně ve výboru pro veřejnou zprávu atd. jsem nejenom já, ale i všichni ostatní členově tohoto výboru dostali tuto zprávu až dnes dopoledne. A protože společná zpráva není úplně totožná s původním návrhem, tvrdím, že jsme neměli dostatek času na to, abychom porovnali své případné pozměňující návrhy k původnímu návrhu s tím, jak zní společná zpráva. Domnívám se, že je to dostatečný důvod k tomu, aby byl zákon projednáván zítra tak, aby byla dodržena zákonná lhůta 24 hodin. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Aniž se raduji nad dalšími technickými poznámkami, dávám slovo panu poslanci Ullmannovi, který se hlásí s jednou z nich.

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, velmi stručně: Tuto společnou zprávu jsme probírali a odsouhlasili na minulém jednání našeho výboru, tzn. výboru pro životní prostředí atd. Děkuji vám.

Předseda PSP Milan Uhde: Pan místopředseda Vlach.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dovolte mi poznámku z tohoto místa. Je sice nepříjemné, že některým poslancům se dostane jakákoliv zpráva se zpožděním do ruky. Nicméně není možno garantovat to, kdy jim bude doručena nebo kdy si ji začnou číst. Ta společná zpráva byla rozdána do výborů již v pátek před těmi čtyřmi dny pracovního volna. Já se obávám, že ustanovení jednacího řádu se váže k tomuto okamžiku a ne k tomu, kdy se dostala ta zpráva, ať už vinou kohokoliv, do ruky všem poslancům Poslanecké sněmovny.

Předseda PSP Milan Uhde: Doporučuji, abychom toto vysvětlení pokládali za dostačující. Pan poslanec Špaček se hlásí a já mu musím dát příležitost, aby reagoval.

Poslanec Radim Špaček: Já samozřejmě nechci bránit projednávání tohoto zákona, v podstatě jsem se snažil v různých přestávkách si připravit pozměňující návrhy tak, jak to jen bylo v mých silách. Nicméně jednací řád hovoří o tom, že poslanci mají obdržet společnou zprávu. Míní-li se obdržením to, že jsou společné zprávy doručeny do výborů, pak já obdržení chápu tak, že mám společnou zprávu v deskách, kde si ji mohu vyzvednout. V pondělí, kdy jsem si vyzvedával materiály nashromážděné za týden mé nepřítomnosti, jsem tam společnou zprávu neměl. Necítím potřebu hledat společnou zprávu v různých jiných prostorách než v šuplíku, který je mi přidělen. Nicméně nechám na rozhodnutí vedení této schůze, jak bude dále postupovat.

Předseda PSP Milan Uhde: Nerad bych dělal arbitra, ale kloním se k vysvětlení pana místopředsedy Vlacha. Zpráva byla rozdána v pátek, považujme toto datum za termín, od kterého se počítá ona 24hodinová lhůta, byla tedy naplněna. Doporučuji, aby se pan poslanec Seifer jako představitel skupiny navrhovatelů ujal slova a odůvodnil předkládaný návrh.

Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte, abych začal poněkud netradičně citací z jednoho dopisu. Připomínám, že v průběhu přípravy návrhu zákona o freonech, jak se mu zkráceně říkalo, jsem obdržel mnoho dopisů a chtěl bych citovat pouze z jednoho, a to z toho, který byl proti návrhu zákona. Dovolte, abych citoval:

"Kdyby mě celý svět přesvědčoval o existenci ozónové sféry, já věřím v přitažlivost země a v chování ostatních plynů, které beze zbytku respektují přitažlivé síly země. Vezměme třeba kysličník uhelnatý. Je lehčí než ozón a přesto zůstává při zemi, o čemž svědčí mnohé otravy tímto plynem. Stejným způsobem se lze vyjádřit i k freonům. Fakt, že freony jsou těžší než vzduch, je všeobecně známý a byl publikován v tisku s tím, že do horní atmosféry je dopravován freon větrem. Ani toto tvrzení není pravdivé. Zastánci teorie ozónové díry nerespektují vůbec přírodní zákony. Jsem přesvědčen, že ukázka s rotujícím červeným obrazcem znázorňujícím ozónovou díru v TV je umělé počítačové zobrazení. Nemohu souhlasit ani s tvrzením o výskytu ozónové díry nad naším územím. Končím provoláním - kam nechodí slunce, je zima, nevlídno a vlhko, kam nechodí slunce, chodí lékař. Něco tak blahodárného nemůže zároveň škodit."

Úplně v závěru dotyčný autor, velice svérázný samozřejmě, píše: "Jsem schopen stejným důkazem přesvědčit a předvést, že nemohla být ani doba ledová." Já jeho jméno nebudu uvádět, asi by byl zahrnut žádostmi o expertizy, nicméně, bohužel, doba ledová byla, stejně jako je narušena ozónová vrstva.

Já zde nebudu dlouho a dalekosáhle rozebírat stav ozónové vrstvy nad námi, ani vliv tvrdého záření na lidi, na vegetaci, prostě na naše životní prostředí. Faktem je, že ozónová vrstva je v nepřirozeném stavu i nad naším územím. Nejde už pouze o teoretický problém, ale o problém konkrétní nás všech, kteří zde jsme, i našich doma, prostě naší republiky. Tento problém v době projednávání Montrealského protokolu i v době dalších jednáních v Kodani a Londýně byl pro nás sice vážným problémem, ale brali jsme ho neosobně jako problém Jižního a Severního pólu, jako problém Austrálie, jako problém Chille, kdy jsme se možná právem rozteskňovali nad osudem lidí, kteří jsou postiženi rakovinou kůže, nad osudem lidí, kteří nevidí, protože jsou vlivem slunečního záření oslepeni, ale v současné době se dovídáme z tisku, že tu o pět, o deset, o patnáct procent je snížena ozónová vrstva, že na nás působí záření, které je typické pro tropické pásmo, pro přímořskou oblast.

Já si myslím, že je na čase, abychom si uvědomili stav, ve kterém žijeme, a abychom přikročili k řešení otázky, kterou je v našich silách řešit. Faktem je, že ať už jsme brali dohody jakkoli, tak pro nás jsou závazné, jak Montreal, tak Londýn, tak Kodaň. Šlo to postupně a od momentu, kdy si člověk už při jednání ve Vídni uvědomil, že nás ohrožuje nový fenomén, který před tím byl pro nás darem z nebe, tzn. freony, které nejsou ani jedovaté, ani výbušné, ani příliš hořlavé, takže byly ideálním médiem do chladírenských zařízení, do ledniček, tak tento plyn, který se nám zdál jako skutečně objev století, se najednou ukazuje jako dvousečná zbraň, která dokáže nejen pomáhat, ale dlouhodobě velice ovlivňovat naše životní prostředí a zejména člověka.

Na těchto dohodách, jak v Montrealu, tak v Kodani a v Londýně, se dohodly jakési termíny a jakési materiály, které jsou zakázány nebo které mají být tlumeny. Já bych nechtěl podrobně rozebírat jednotlivé plyny, jednotlivé freony a zdůvodňovat, který je více a který je méně agresívní vůči ozónu. Faktem je, že tento problém nelze odkládat a hlavně nemá smysl ho odkládat. Je potřeba si jednou konečně říci, a řekněme si to na rovinu, třeba za rok, za dva roky, ale řekněme si jasně, kdy to skončí, kde bude ta tlustá čára, aby každý věděl předem, ať je to výrobce, prodavač či spotřebitel, že od určitého data u nás freony nebudou. Ony nebudou ani ve světě, ale je potřeba přesně si říci, odkdy a jak. Protože jakmile v tom momentě začne fungovat takový mechanismus, zcela přirozený a logický, že zákazník bude chtít ledničky s neškodnou náplní, že prodejce začne shánět tyto ledničky a že výrobce si přestane vymýšlet důvody, proč vyrábět dále ledničky s freonem, ale začne vyrábět ledničky s náplní jinou.

Licenční politika, která je navrhována v některých návrzích - a jedním z nich je vládní návrh novely zákona o ochraně ovzduší - ve skutečnosti nic neřeší. Výrobce povede pouze k orientaci na získání licencí, nikoli na jinou výrobu. Tento mechanismus je znám z doby výjimek, výjimek z výjimek a dalších úhybných manévrů. Pro podnik je daleko výhodnější - já to přiznám - nezákonně někoho uplatit, jen aby tuto licenci získal, než aby investoval do nové výroby. Navíc podle vládního návrhu, ne všichni jste ho už viděli, bohužel, má tuto licenci udělovat ministerstvo průmyslu, které nemá na starosti životní prostředí, ale průmyslovou produkci. A vzhledem např. k obchodnímu tajemství je udělování licencí bez kontroly nebo bez možnosti kontroly veřejností, takže ministerstvo samo bude dirigovat a řídit a nebude, kdo by je kontroloval.

Samotný poslanecký návrh ošetřuje několik základních věcí. Jednak zákaz výroby a dovozu freonů, jednak řeší nakládání už s instalovanými výrobky, které obsahují freony a jinak ozón ničící látky a jednak samozřejmě obsahuje sankce za porušení zákona a především stanoví tlustou černou čáru. Jak už jsem říkal, tento zákon teprve donutí spotřebitele, aby se choval racionálně. Já jsem se o tom přesvědčil při návštěvě vlastně jediného výrobce freonu u nás, je to Spolchemie Ústí, kde připravují linku na recyklaci freonů, a tam mi řekli zodpovědní pracovníci, vedoucí činitelé té divize, která má na starosti tuto oblast, že sice tu linku postaví, že samozřejmě na ni mají dotaci od mezinárodní banky, ale že tato linka podle jejich názoru pojede na 20 - 25 %, protože opraváři nebudou mít zájem složitě odčerpávat freony z mrazicích boxů, tyto freony označovat, jaký je to druh freonu, čím je znečištěn, dávat ho složitě do čištění, když daleko jednodušší je otevřít kohoutek, freony vypustit do vzduchu a objednat si další jinde.

Když bude platit navrhovaný zákon, který navrhují poslanci Parlamentu, tak v podstatě jiný freon nebude, nebude jiný freon než ten z recyklace. A opraváři si moc rozmyslí, jestli budou mít z čeho žít, jestli budou mít čím opravovat ledničky, a nebo jestli budou pohodlní a vypustí si dnes freony, které budou zítra potřebovat.

Sebelepší zákon nedonutí opraváře, aby freon nevypouštěl, když nebude mít ekonomický tlak, protože mnoho poruch ledniček je právě v tom, že freon špatným těsněním uniká, takže opravář je nekontrolovatelný, pokud sám nebude mít zájem všechen freon z ledniček nebo mrazicích boxů odčerpávat.

Chtěl bych k tomu připomenout ještě jednu věc. Návrh zákona, jak je předložen, počítá se dvěma termíny. První termín je 1. leden 1994, což znamená ještě půl roku času, a týká se zákazu dovozu. Druhý termín je 1. duben 1994, kdy je zákaz výroby. Termíny nebyly zvoleny náhodně, jsou na základě jednání a zjišťování, 1. leden akceptuje mezinárodní dohody se zahraničními partnery, aby zákon tyto dohody nenutil rušit, druhý termín, 1. duben, je právě v návaznosti na Spolchemii Ústi, kde má být do března spuštěna linka na recyklaci freonů, tedy látku, která je možná pro opravy mrazicích boxů a ledniček v domácnostech.

Když se nedávno proslechla zpráva, že se bude tento návrh projednávat, byla zde skupina zástupců výrobců ledniček, mrazicích boxů apod., kteří přišli se stanoviskem, ve kterém konstatují, že hrozí masová otrava lidí, protože bude nutné vyřadit 300 tisíc ledniček z domácností, protože je nebude čím naplnit, 30 tisíc mrazicích boxů, protože je nebude čím naplnit. Šlo o katastrofickou vizi, ve které vyčíslovali, že půjde o několik miliard. Za prvé to nebudou miliardy ze státního rozpočtu, ale byly by to miliardy z peněz výrobců a spotřebitelů. Nicméně je to nesmysl, protože kapacita této linky je schopna uspokojit všechny zákazníky. Navíc nic nebrání i větším opravárenským podnikům, aby si tuto linku, která není příliš náročná ani na techniku, ani na finance, zařídily ještě jinde. Pokud bude tlak spotřebitelů, tak není důvod, proč by se toto nezařídilo. Otázkou navíc je, že musíme překonávat běžně zavedenou nechuť k novotám, i když je to novota, která je nanejvýše důležitá a nanejvýše potřebná.

Pořád mi vychází - mám to ověřené i z jednání s podniky, které už dnes vyrábějí ledničky nebo mrazicí boxy s jinou náplní - že tento termín umožňuje plynulý přechod na jiná chladicí média.

Tím se dostáváme k ekonomickým aspektům tohoto návrhu. Dopady budou skutečně minimální. Předem je třeba říci jednu zásadní věc: Všechny zatím používané zdroje jsou nahraditelné. Všechny jsou nahraditelné, ať se to týká velkých mrazicích boxů, kde průběžně existuje jako náhrada čpavek, tak i dalších mrazicích soustav včetně ledniček pro domácnosti, které se už dnes vyrábějí bez použití freonů. Zatím se tak vyrábějí v zahraničí, ale ani u nás by tato výroba nebyla problémem. Mezitím by to mohl řešit dovoz pro občany, kteří by si chtěli takovou ledničku koupit už dnes.

Je samozřejmé, že cena některých ledniček může být vyšší. Zejména média jsou dražší. Chtěl bych, abychom si ale uvědomili, o kolik to bude dražší. Dnes stojí průměrná lednička pro domácnost 8 - 10 000 Kč, náplň freonů má dnes cenu kolem 10 - 15 Kč, možná 20 Kč. Kdyby se třeba 1Ox zvýšily ceny dalších náhradních médií (nebude to desetinásobné zvýšení, půjde možná o zvýšení trojnásobné nebo čtyřnásobné), tak pořád v ceně ledničky těch 50 Kč nehraje roli. Jestli půjde o 10 nebo 50 Kč, to není podstatné v ceně ledničky. Myslím, že přínos je nesrovnatelný.

Vlastní náklady jsou dvojího druhu. Spolchemie v Ústí vyrábí všechnu produkci. Výroba freonů a látek s jeho výrobou spojených činí pouze 10% celkové produkce Spolchemie, tzn., že v celostátním měřítku je to naprosto zanedbatelné. Navíc už dnes u nás i v zahraničí existují výrobci, kteří používají jiné látky. Abych tuto pasáž zkrátil, návrh nepočítá se zatížením státního rozpočtu na tuto věc.

Nyní bych se rád dostal ke genezi vlastního zákona. První impuls ke vzniku tohoto zákona dala vláda, ministr vlády, který na jedné demonstraci nevládních ekologických iniciativ v debatě s demonstranty řekl: "Tak si vypracujte zákon sami." Hnutí Duha původní znění návrhu vypracovalo a předalo ho poslancům, předalo ho nám. My jsme se ho snažili dostat do legislativní podoby a pak přišel návrh na jednání výborů. Výbor pro životní prostředí, veřejnou správu a regionální rozvoj jako garanční výbor ho projednal celkem třikrát. Během těchto tří jednání k němu měl výhrady. Po druhém jednání doporučil, aby tento návrh zákona byl dán k legislativnímu očištění do legislativního odboru Parlamentu. Tak se stalo a vzešla z toho vlastně společná zpráva zpravodajů, to znění, které jste dostali jako poslední znění tohoto návrhu zákona.

Výbor zemědělský projednával návrh dvakrát. Jak zemědělský výbor, tak výbor pro životní prostředí tento návrh přijaly jednomyslně.

Problém byl s výborem hospodářským. Já jsem byl pozván na toto zasedání na 13. hodinu. Když jsem přišel, návrh byl už projednán. Projednávala se původní verze, ne ta nová, která vzešla na žádost výboru pro životní prostředí. Dozvěděl jsem se, že tento návrh byl zamítnut. Já jsem se pokusil ještě o revokaci rozhodnutí. Říkal jsem, že je zde nový text, nové znění. I když jsem toto nové znění poslancům rozdal, chápal jsem samozřejmě, že poslanci nemají možnost se tak rychle s novým textem seznámit, takže zůstalo při rozhodnutí, že výbor hospodářský tento návrh zamítl.

Já bych chtěl hovořit ještě o jednom zamítnutí. Bylo by neseriózní, kdybych se o tom nezmínil. Bylo to zamítavé stanovisko vlády. Vláda v podstatě zamítla poslanecký návrh v původním znění, jak byl předložen, s odůvodněním jediným - že je třeba zachovat jednotu právního řádu a že je lépe tento problém řešit novelou stávajícího zákona než vytvářením zákona nového.

Jen pro informaci - já jsem na ministerstvu jednal s mnoha úředníky, s mnoha referenty a dozvěděl jsem se jednu zajímavou věc - původní návrh ministerstva životního prostředí byl samozřejmě samostatný návrh zákona, protože freony jednou skončí a není důvodu, proč by měly být v zákoně o ovzduší dále. To je totéž jako kdyby dnes bylo v zákoně, že je zakázáno nosit do restaurace šavli. Protože se šavle už dnes nenosí, není důvodu, aby to bylo v zákoně.

Pak se dohodlo, že v zájmu urychlení procesu vypracují novelu zákona, která by měla být rychlejší. Nebyla rychlejší, trvalo to déle, minimálně tak dlouho, jako kdyby se připravoval nový zákon, nicméně vláda předloží svou novelu. Měl jsem možnost se seznámit s několika verzemi, i s tou poslední. Řeší situaci skutečně pouze udělením licencí, což je polovičaté řešení, navíc skutečně veřejností nekontrolovatelné.

Chtěl bych v závěru říci, že poslanecký návrh plně respektuje mezinárodní závazky, které jsme přijali a v některých bodech počítá dokonce se zrychleným scénářem. Není to svévole. Jednak k tomu vyzývá skutečný stav, který máme nad hlavou, jednak nám to umožňují naše podmínky. My na rozdíl od vyspělých západních zemí máme pouze jediného výrobce a tento krok nebude pro nás tak bolestný, jako bude bolestný pro země, kde mají tuto výrobu velice široce rozvětvenou a kde budou muset i ekonomicky zasahovat k vyřešení problémů spojených s přestavbou nebo převedením na jinou výrobu.

Tento náš krok je možné interpretovat jako vstřícný krok, protože - přiznejme si to - nemáme pouze závazky vyplývající z Montrealu, máme i závazky z SO2 a s dalšími produkty, které znečišťují životní prostředí, a tam nebudeme schopni, víme, že nebudeme schopni termíny splnit. Tady ty termíny jsme schopni splnit, dokonce jsme schopni je předejít. Byl by to takový krok vůči světu, vůči Evropě, že vážně míníme problémy životního prostředí u nás řešit.

Dovolím si jednu odbočku. Byl jsem s částí našeho výboru minulý týden v Bruselu, v Evropském parlamentu, kde jsme se zúčastnili části jednání výboru pro životní prostředí. Jednali jsme s představiteli Evropského parlamentu, kteří se věnují otázkám životního prostředí, a tam nám naprosto jasně řekli, že berou otázku životního prostředí naprosto vážně, naprosto rovnocenně jako otázky ekonomické a další. A pokud nesrovnáme s nimi krok, budeme pro ně pořád nepřijatelní.

Zde máme možnost dokázat, že tam kde můžeme, tam, kde jsme schopni, že jsme ochotni jít o krok dál.

Přes zdánlivou tvrdost jde o návrh v podstatě kompromisní. Termíny zohledňují existující smlouvy se zahraničními partnery i možnosti spuštění linky na recyklaci zahrnují některé zásady vládního návrhu o ovzduší - v podstatě dokazují reálně zúročit to, o co se už od listopadu od roku 1989 snažíme - o zásadní změnu v postoji k otázce životního prostředí.

Moc se přimlouvám, abyste vzali tento návrh vážně a abyste ho se vší vážností projednali.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Seiferovi a prosím společného zpravodaje, kterým je pan poslanec Rudolf Opatřil.

Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený pane předsedo, dámy a pánové!

Předkladatel byl natolik důsledný, že nás seznámil prakticky se všemi důležitými momenty tohoto zákona, s jeho genezí, s procedurálním schvalováním. Omezím se tedy pouze na konstatování, že je to zákon dobrý a hodný našeho zájmu a hodný toho, abychom ho schválili v tom znění, jak ho projednaly výbory, které ho doporučily schválit v tomto znění. Jedná se o výbor zemědělský a o výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Co se týče třetího výboru, a to výboru hospodářského, který nedoporučil Poslanecké sněmovně tento tisk projednat, to bylo vysvětleno poslancem kolegou Seiferem, a bylo řečeno, proč k tomu došlo.

To je prozatím z mé strany vše, pokud budou nějaké připomínky, prosím, aby byly ve formě písemné, abychom se v nich mohli s kolegou vyznat. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu zpravodaji Rudolfu Opatřilovi a otevírám rozpravu. Do rozpravy jsou přihlášeni tři poslanci písemně, jen jeden z nich však uvádí, že má pozměňovací návrh. Táži se proto prvního přihlášeného, pana poslance Josefa Holuba, zda má pozměňovací návrh. (Posl. Holub: Nemám.) Nemá. Pan poslanec Josef Effenberger má pozměňovací návrh, dávám slovo panu poslanci Effenbergerovi, připraví se pan poslanec Radim Špaček.

Poslanec Josef Effenberger: Dámy a pánové, zástupce navrhovatelů se zde zmínil o souvislostech, a to velmi závažných, s přijatými mezinárodními úmluvami. Připustil též, že došlo k jakémusi zpřísnění těchto požadovaných podmínek a plánovaných lhůt k zákazu škodlivých freonových látek.

Protože se ale objevily některé další okolnosti a konzultace s dalšími uživateli, jeví se mi jako potřebné a užitečné přimknout se těsněji k dikci tohoto protokolu montrealského a přidržet se lhůt, které tam byly přijaty a které se jeví jako mírnější a pravděpodobně budou i reálnější pro naše poměry.

V souvislosti s tím musím upozornit, že zde předložený seznam látek možná pro ty, kteří se jím trochu zabývali, je poněkud nesrozumitelný ve svém dělení, protože se navrhuje jejich zákaz a přitom jsou zde rozděleny do několika kategorií. Nebudu to vysvětlovat, abych vás nezdržoval, v dalším se pokusím navrhnout zjednodušení tohoto seznamu spolu s návrhem mírnějších lhůt, alespoň pro některé případy.

Počínaje § 2 nazvaným "Výroba" v odst. 1, který navrhuje jako zákaz 1. duben 1994, navrhuji stejný text, tzn. "Výroba látek ničících ozónovou vrstvu..." atd. a místo tohoto uvedeného data vložit..."se zakazuje ve lhůtách, uvedených v příloze tohoto zákona". Pak pokračuje druhá věta... "Seznam látek..." atd. beze změny.

V § 3 nazvaném "Dovoz" navrhuji, aby odst. 1 byl rozdělen na dva, protože dovoz látek a dovoz výrobků jsou dvě, z hlediska této ochrany poněkud odlišné věci.

Čili, odst. 1 by zněl: "Dovoz látek ničících ozónovou vrstvu se zakazuje ve lhůtě uvedené v příloze tohoto zákona" a dále navrhuji vložit nový odst. 2, který zní: "Dovoz výrobků ničících ozónovou vrstvu se zakazuje dnem 1. 1. 1994."

Logika tohoto návrhu spočívá v tom, že skutečně je nutno započít nejdříve se zákazem výrobků, které, jsouce jednou dovezeny, budou nějakou dobu sloužit, čili budou potřebovat ještě ony látky, na které jsou konstruovány a kterými jsou plněny, aby byla umožněna nějaká rozumná doba přechodu za postupného nahrazení těchto látek.

A pak automaticky by se musel odstavec nyní druhý přečíslovat na číslo tři, což je pouze administrativní úprava.

V § 4 nazvaném "Užívání" by se opět věta začínající "Užívání látek..." ponechala až k navrženému datu, a sice datum zákazu 1. dubna 1994 by se nahradilo opět formulací "... se zakazuje ve lhůtách uvedených v příloze tohoto zákona".

A konečně formální změna v následujícím odst. 2 by v důsledku předchozího navrženého přečíslování ve větě, kde na druhém řádku je "do zařízení uvedených v § 3 odst. 2" muselo být uvedeno "odstavec 3". To je jenom administrativní úprava.

Nyní bych obrátil vaši pozornost k seznamu, který vypadá hrozivě, k seznamu zakázaných látek. Opět v souladu s připomínaným protokolem by se zde změnily včetně odkazů, které jsem učinil v předchozích návrzích, formulace tak, že by se látky rozdělily na dvě skupiny, a sice první bych navrhoval označit velkým písmenem "A", a je to skupina, která v nynějším návrhu je označena jako římská jedna, a skupina opět římská dvě.

Jedná se o skupinu tří látek zvaných halony. Před touto skupinou by byla zařazena věta: "K 1. 4. 1994 se zakazuje výroba, používání a dovoz těchto látek." Nyní následuje výčet oněch tří látek.

Druhá skupina by byla uvozena větou. "K 1. 1. 1996 se zakazuje výroba, používání a dovoz těchto látek."

Tuto skupinu bych navrhoval označit jako skupinu B a zahrnovala by označení I, skupina I. Je tam ještě slovní označení "plně halogenované uhlovodíky", dále II., skupina první - ostatní halogenované uhlovodíky a skupina II, skupina 2 a 3. Tyto dvě skupiny zahrnují každá jednu položku. Posléze - a to je podstatné - zcela vypustit velkou skupinu označenou v původním návrhu jako III. Jedná se totiž o látky, které jsou uvedeny jako méně škodlivé a jejich okamžitě nahrazení není plánováno ani v těchto mezinárodních úmluvách, protože látky zde obsažené musí nutně po jistou dobu sloužit jakožto média nahrazující ony látky podstatně škodlivější, jejichž doba zákazu není v této chvíli ani na mezinárodní půdě zcela jasná, ale rozhodně se počítá s datem, které značně přesahuje rok 2000.

To je vše, děkuji za pozornost.