Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Předseda PSP M. Uhde, místopředsedové PSP J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 182 poslanců.

Za vládu České republiky: ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek, ministr spravedlnosti J. Novák, ministr školství, mládeže a tělovýchovy P. Piťha, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec.

(Schůze zahájena v 9.40 hodin.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně a kolegové, zahajuji přerušené jednání 10. schůze Poslanecké sněmovny a všechny vás vítám. Ze schváleného pořadu schůze se nám včera podařilo projednat 11 bodů. Při schvalování pořadu jsme se rozhodli, že dnes začneme projednávat nejdříve vládní návrh zákona o Ústavním soudu, sněmovní tisky 276 a 386 a poté bude následovat vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu přístup České republiky ke Statutu Rady Evropy.

Přistoupíme k projednávání vlastního pořadu. Bodem, jehož projednávání právě zahajujeme, je

Návrh zákona jste obdrželi jako sněmovní tisk 276 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 386. Z pověření vlády předložený návrh zákona odůvodní ministr spravedlnosti Jiří Novák. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, Ústava České republiky svěřila ochranu ústavnosti Ústavnímu soudu, vymezila jeho pravomoci a upravila základní principy jeho organizace a fungování. Sama Ústava v článku 88 předpokládá přijetí zákona, který vymezí kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem a zákonné úpravy pravidel pro řízení před Ústavním soudem.

K tomu, aby Ústavní soud mohl zahájit svoji činnost a v plném rozsahu fungovat, je potřeba zákonem vymezit i další otázky organizace Ústavního soudu, upravit v potřebné šíři postavení soudců Ústavního soudu, jejich platové poměry i jejich kárnou odpovědnost.

Vládní návrh zákona o Ústavním soudu si klade za cíl upravit komplexně celou problematiku související s řízením před Ústavním soudem a jeho organizací v jediném zákonu a vytvořit tak předpoklady pro to, aby po jeho přijetí mohli být jmenováni soudci Ústavního soudu, jeho předseda a místopředsedové a aby Ústavní soud mohl bez dalšího začít v plném rozsahu fungovat a plnit své ústavně zakotvené poslání.

Vládní návrh vychází z toho, že pravomoc Ústavního soudu je taxativně vymezena v čl. 88 Ústavy České republiky, a tuto jeho pravomoc nelze zákonnou úpravou ani rozšířit ani zúžit. Ústavou zakotvené pravomoci Ústavního soudu i jeho ústavou vymezené postavení mezi orgány státní moci jsou proto pro úpravu tohoto zákona limitující.

Vládní návrh si dále klade za cíl upravit řízení před Ústavním soudem takovým způsobem, aby ochrana ústavnosti byla rychlá a účinná. Na rozdíl od takzvaných obecných soudů limituje počet soudců Ústavního soudu přímo Ústava České republiky. V zájmu toho, aby Ústavní soud s potřebnou rychlostí a plynulostí byl schopen vykonávat svou činnost, je navrhováno svěřit rozhodovací činnost plénu jen v těch věcech, které svým významem vyžadují, aby o nich rozhodovali všichni soudci a v ostatních věcech svěřit rozhodovací činnost tříčlenným senátům. Tomu, aby plénum nebo senáty nebyly zatěžovány návrhy, které nejsou způsobilé k projednání a rozhodování, čelí vládní návrh tím, že svěřuje v případech tímto zákonem výslovně stanovených soudci zpravodaji právo odmítnout takový návrh svým usnesením.

Významnou úlohu by měli plnit i asistenti soudců, kteří mohou být soudcem zpravodajem pověřeni odložit podání, která podle obsahu zjevně nejsou návrhy na zahájení řízení i úkony směřující k odstranění vad návrhů.

Při přípravě návrhu byly vzaty v úvahu zkušenosti evropského ústavního soudnictví a poznatky z fungování bývalého Ústavního soudu ČSFR. Lze konstatovat, že návrh organizace a fungování Ústavního soudu České republiky odpovídá zásadám evropského ústavního soudnictví, jak jsou formulovány zejména ve zprávě Evropské komise pro otázky demokracie při Radě Evropy.

Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, páni poslanci, významu problematiky řešené navrhovanou právní úpravou odpovídá i pozornost, s jakou byl vládní návrh zákona o Ústavním soudu projednáván ve výborech Parlamentu České republiky, a množství úprav, které jste doporučili ve společné zprávě výborů k tomuto vládnímu návrhu.

Tyto úpravy v převážné většině vítám a věřím, že přispějí k nalezení optimálních věcných řešení zákonné úpravy organizace Ústavního soudu a řízení před ním i ke zkvalitnění návrhu po stránce formulační. Považuji však za nezbytné vyjádřit se k některým změnám doporučeným ve společné zprávě výborů s tím, že citace jednotlivých ustanovení vychází z číslování paragrafů provedeného ve společné zprávě.

Společná zpráva výborů obsahuje v § 4 odst. 2 doporučení zúžit oproti vládnímu návrhu vynětí soudců Ústavního soudu z obecné odpovědnosti pouze na spáchané přestupky. Výjimečné postavení soudců Ústavního soudu, mimořádné nároky kladené na jejich nezávislost a nestrannost a zejména pak specifika předmětů rozhodování a okruh účastníků vystupujících před Ústavním soudem vedou k závěru, že je třeba vyjmout soudce Ústavního soudu i z obecné odpovědnosti za spáchané jiné správní delikty a jejich odpovědnost za tato protiprávní jednání, stejně jako odpovědnost za jednání, které má znaky přestupku, řešit v rámci kárné odpovědnosti soudců v kárném řízení. Doporučuji proto ponechat ustanovení § 4 odst. 2 a v návaznosti na to i ustanovení § 133 odst. 2 ve znění navrženém ve vládním návrhu.

Ustanovení § 6 navazuje na článek 84 odst. 2 ústavy a upravuje postup při vyjadřování stanoviska senátu ke jmenování soudců Ústavního soudu prezidentem republiky. Vládní návrh v § 6 odst. 2 stanoví nevyvratitelnou právní domněnku, podle níž bude dán souhlas senátu se jmenování soudců i tehdy, jestliže by se senát ve lhůtě 60 dnů k záměru prezidenta republiky jmenovat soudce neusnesl.

Společná zpráva výborů obsahuje doporučení stanovit tuto právní fikci negativně a z nečinnosti senátu dovodit jeho nesouhlas se jmenováním soudců. Shodneme se v tom, že je nezbytné, aby Ústavní soud byl v co nejkratší době personálně naplněn a mohl tak začít fungovat. Jde o to zvážit, která z obou navržených cest je pro tento účel vhodnější. Vládní návrh vychází z toho, že jmenování soudců Ústavního soudu je prvotní odpovědností prezidenta a od ní je odvozena spoluodpovědnost senátu. Společná zpráva však zastává opačnou konstrukci.

Doporučuji vzít v úvahu, že úpravou provedenou ve vládním návrhu není dotčeno právo senátu vyjádřit svůj výslovný souhlas nebo výslovný nesouhlas se jmenováním soudce, ale ani v případě nečinnosti senátu není omezováno ústavní právo prezidenta republiky soudce jmenovat. Doporučuji proto ve shodě se stanoviskem pana prezidenta přijmout ustanovení § 6 odst. 2 ve znění vládního návrhu.

Další významnou věcnou změnou obsaženou ve společné zprávě výborů je doporučení v § 7 odst. 2 písm. c) rozšířit zánik funkce soudce i na případy, kdy by byl soudce pravomocně odsouzen za nedbalostní trestný čin. Vládní návrh zákona spojuje zánik soudcovské funkce shodně, jako je tomu u soudců obecních soudů, pouze s právní mocí rozsudku, kterým byl soudce odsouzen za trestný čin spáchaný úmyslně. Doporučuji proto uvážit, zda v tomto případě je nutno specifika odlišného postavení soudců Ústavního soudu promítnout i do odlišného řešení zániku soudcovské funkce.

Jak jsem již uvedl v úvodní části svého vystoupení, byla vláda ve svém návrhu vedena snahou upravit řízení před Ústavním soudem tak, aby zákonná úprava v maximálně možné míře vytvářela prostor pro rychlé a plynulé vyřizování věcí před Ústavním soudem. Vládní návrh usiloval o to zakotvit rozhodování v plénu jen v případech, kdy shledával nezbytným, aby se k věci mohli vyjádřit všichni soudci a v ostatních věcech svěřit rozhodování senátu. Protože lze důvodně předpokládat, že k zahlcování Ústavního soudu by zejména mohlo vést projednávání návrhů na zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení podle článku 87 odst. 1 písm. b) ústavy, tedy včetně obecně závazných vyhlášek územních samosprávných celků, obsahuje právní návrh úpravu, podle níž by o těchto věcech rozhodoval senát a příslušnost pléna by podle § 11 odst. 2 byla dána jen v těch případech, kdyby v téže věci byla dána příslušnost pléna i senátu nebo několika senátů.

Společná zpráva výborů doporučuje v § 11 úpravu, podle níž by byla k rozhodování o všech návrzích na zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení dána příslušnost pléna Ústavního soudu. Doporučuji proto ustavení § 11 odst. 2 písm. b) přijmout ve znění vládního návrhu. Souběžně navrhované doplnění § 11 odst. 2 v písm. h), které zakládá příslušnost pléna i v dalších případech podle článku 87 odst. 1 ústavy, kde si takové rozhodnutí vyhradí, by současně umožňovalo plénu vyhradit si rozhodování o návrzích na zrušení některých druhů právních předpisů nebo, pokud by to kapacita umožňovala, i rozhodování o všech návrzích podle § 87 odst. 1 písm. b) ústavy.

Přijetí tohoto návrhu by současně vyžadovalo v části druhé hlavy II. oddílu 1 přijmout navazující ustanovení ve znění vládního návrhu. Na rozdíl od vládního návrhu, který svěřuje zastupování před Ústavním soudem pouze advokátům, společná zpráva výborů v § 29 a § 30 obsahuje doporučení přiznat takové oprávnění i komerčním právníkům a notářům, a to v rozsahu poskytování právní pomoci vymezeném zvláštními zákony.

Takováto změna usiluje o rovnoprávný přístup v zastupování před Ústavním soudem všem formám profesionálně vykonávané právní pomoci. Je však otázkou, zda navrhovaná změna se bude moci v praxi uplatnit, neboť právní pomoc v řízení před Ústavním soudem se bude převážně soustřeďovat na oblast ústavnosti a ústavního práva, tedy nad rámec právní pomoci, kterou zákony ČNR č. 209/1990 Sb. a č. 358/1992 Sb. pro komerční právníky a notáře limitují.

Společná zpráva výborů v § 64 doporučuje zásadním způsobem změnit a omezit okruh navrhovatelů, kterým zákon přizná oprávnění podat návrh na zrušení zákona, jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení. Okruh subjektů, kterým vládní návrh svěřuje právo podávat tyto návrhy, vycházel z toho, že jde o subjekty z oblasti moci zákonodárné, výkonné a soudní, které by měly být schopny kvalifikovaně zvážit podání takového návrhu a měly by současně touto cestou i přispívat k souladnosti právního řádu České republiky.

Chtěl bych především poukázat na postavení vlády, která je odpovědna za provádění zákonů. a to i těch, které nebyly přijaty z její zákonodárné iniciativy, popř. zákonů platných ještě z dřívějších dob. Je potřebné vzít v úvahu, že sice některé z těchto orgánů mohou docílit změny právního předpisu jiným způsobem, návrhem jeho novelizace nebo zrušením, legislativní proces přípravy nové právní úpravy však vyžaduje dlouhé časové období a zejména pak neumožní obecnou nápravu aplikace právního předpisu, u kterého byly dány důvody k jeho zrušení.

Doporučuji proto, aby v § 64 odst. 1 v souladu s vládním návrhem byl okruh navrhovatelů oprávněných podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení rozšířen o vládu event. zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku, okruh navrhovatelů oprávněných podat návrh na zrušení jiného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení v § 64 odst. 2 rozšířen o prezidenta republiky, event. zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Pokud by toto doporučení bylo akceptováno, je potřebné upravit i odst. 3 téhož ustanovení.

Předpokladem pro to, aby jednání prezidenta, který se dopustí velezrady, mohlo být na základě ústavní žaloby senátu stíháno před Ústavním soudem, je zákonnou úpravou vymezit její skutkovou podstatu. Ústava sama nedefinuje, co se rozumí velezradou prezidenta republiky, a skutkovou podstatu velezrady nelze odvodit ani z platných zákonů a ani ji pro její specifickou povahu nelze definovat v trestním zákoně. Ústavní soud je potřebné ve smyslu ustanovení čl. 83 ústavy pojímat jako soudní orgán, aplikující zákonné předpisy, vymezené v čl. 88 odst. 2 ústavy, a nelze na něho přenášet vytváření skutkové podstaty velezrady. Vymezení obsahu tohoto pojmu může ve smyslu dělby moci ve státě náležet pouze moci zákonodárné. Lze mít výhrady k tomu, zda definovat velezradu má zákon o Ústavním soudu nebo zda má být upravena zvláštním zákonem. Mám za to, že mají-li být tímto zákonem komplexně řešeny všechny otázky spojené s organizací Ústavního soudu a zejména má-li tento zákon vytvářet zákonné předpoklady pro naplnění všech kompetencí svěřených ústavou Ústavnímu soudu k projednání a rozhodování, měla by v tomto zákoně zůstat zachována i definice velezrady. Úprava doporučená ve společné zprávě výborů v podstatě rozšiřuje skutkovou podstatu velezrady proti vládnímu návrhu tím, že do ní zahrnuje jednání prezidenta směřující proti lidským právům a základním svobodám a jednání proti vážnosti a důstojnosti jeho úřadu, jestliže tím způsobí zvlášť závažný následek. Jednání proti lidským právům a základním svobodám lze považovat za jednání proti demokratickému řádu vůbec a domnívám se, že není potřebné z celé množiny možných jednání proti demokratickému řádu toto jednání samostatně vyzdvihovat. Pojem vážnosti a důstojnosti úřadu, byť omezený požadavkem, že tímto jednáním bude způsoben zvlášť závažný následek, je vzhledem k potřebě přesného vymezení skutkové podstaty příliš obecným a dává příliš široké hranice volné úvaze při aplikaci. Takové jednání je navíc těžko souměřitelné s ostatními druhy protiprávního jednání, kterým je velezrada vymezena.

Doporučuji proto, aby ustanovení § 96 bylo přijato ve znění obsaženém ve vládním návrhu.

Poslední okruh úprav doporučených ve společné zprávě, na který bych chtěl reagovat ve svém úvodním slově, se týká úpravy platových poměrů soudců a funkcionářů Ústavního soudu. Doporučené změny proti vládnímu návrhu znamenají podstatné zvýšení platů a ve svých důsledcích i významné zvýšení finančních prostředků, které by ze státního rozpočtu bylo potřebné na činnosti Ústavního soudu vynakládat. Především však mám za to, že platy všech soudců a funkcionářů nejvyšších soudních instancí v České republice by měly být rovnocenné. Navíc i výslovně zakotvení platů, příplatků a dalších požitků soudců a funkcionářů Ústavního soudu v tomto zákoně by vyžadovalo jeho novelizaci vždy, kdy se platy, příplatky a požitky dostanou do nepoměru s platy, příplatky a požitky soudců a funkcionářů ostatních soudů.

Doporučuji proto, aby ustanovení § 126 až 130 byla přijata ve znění předloženém ve vládním návrhu.

Z pověření vlády ČR doporučuji, aby Poslanecká sněmovna schválila předložený vládní návrh zákona o Ústavním soudu ve znění společné zprávy výborů a se změnami, které jsem doporučil ve svém vystoupení. Činím tak v přesvědčení, že přijatý zákon přispěje k ochranně ústavnosti v České republice, k ochraně základních práv a svobod a k naplnění principů ústavního soudnictví zakotvených Ústavou České republiky. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi a prosím společného zpravodaje výborů pana poslance Výborného, aby se ujal slova.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, předložený vládní návrh zákona o Ústavním soudu podle tisku 276 je i podle mého názoru nepochybně jedním z nejdůležitějších zákonů, které bude tato sněmovna v letošním roce přijímat. Navazuje na Ústavu České republiky a dovoluje, aby ústava byla v některých svých důležitých ustanoveních provedena a dovedena do reálného fungování.

Společnou zprávu vypracovali zpravodajové jednotlivých výborů poté, kdy rozhodnutím organizačního výboru byl tisk 276 přikázán k projednání všem výborům PS kromě výboru mandátového a imunitního. Sděluji tedy, že ústavně právní výbor projednával vládní návrh zákona ve dnech 5., 6. a 7. května letošního roku a završil své jednání další schůzí 9. června letošního roku.

Rozpočtový výbor projednával návrh zákona 2. června, zemědělský výbor rovněž 2. června, výbor petiční, pro lidská práva a národnosti 12. května, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, hospodářský výbor a branný a bezpečnostní výbor dne 2. června letošního roku, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí stejně jako výbor pro vědu, vzdělání, kulturu a mládež rovněž 2. června a zahraniční výbor 9. června letošního roku.

Z jednání výborů vzešlo několik desítek připomínek, z nichž drtivá většina jsou spíše připomínky legislativně technického charakteru, o oněch podstatnějších věcných připomínkách se zmínil v úvodním slovu i pan ministr jako zástupce vlády. Protože by pro jednání Poslanecké sněmovny dnes bylo velmi nepřehledné shromáždit jednotlivé připomínky do společné zprávy cestou jejich jednotlivostí, byla společná zpráva vypracována formou, kterou máte k dispozici pod tiskem 386. Do společné zprávy nezařazené připomínky byly vám rovněž rozdány.

Končím své úvodní zpravodajské vystoupení s tím, že doporučuji, aby po rozpravě ke společné zprávě, v jejímž rámci bude text projednáván, byl předložený zákon přijat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému, společnému zpravodaji výborů. Zahajuji rozpravu k tomuto bodu pořadu. Jako první se písemně do rozpravy přihlásil pan poslanec Výborný, připraví se paní poslankyně Buzková.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, dva pozměňovací návrhy, které hodlám přednést, jsou jednak návrhy mými osobními - prosazoval jsem je, byť neúspěšně v ústavně právním výboru - současně mohu sdělit, že jsou to i návrhy, se kterými vyslovil souhlas ten poslanecký klub, jehož jsem členem.

Oba tyto návrhy jsou v podstatě návratem - v jednom případě téměř úplným, ve druhém alespoň částečným - k vládnímu návrhu zákona. O prvním z nich ve svém úvodním slově hovořil i ministr spravedlnosti, který kritizoval společnou zprávu v ustanovení v § 6 odst. 2 a doporučoval sněmovně, aby se vrátila k původní myšlence vládního návrhu, tedy ke koncepci, kterou vláda předložila. Je to i moje mínění.

Také já se domnívám, že není možné, aby pouhou nečinností senátu - který, jak víme, podle ústavy není ani rozpustitelný - mohl nastat takový stav, že přes aktivitu prezidenta Ústavní soud nebude nikdy konstituován. To by bylo řešení dle mého soudu velmi špatné.

Proto navrhuji ve společné zprávě zaměnit druhý odstavec § 6 tímto textem: "Není-li souhlas podle odst. 1 dát do 60 dnů poté, kdy si jej prezident republiky vyžádal, jen proto, že senát v uvedené lhůtě o této věci nehlasoval, platí, že ke jmenování soudce senát souhlas dal." To je můj první pozměňovací návrh, který - jak znovu opakuji je návratem k vládní koncepci.

Druhý pozměňovací návrh je velmi jednoduchý. Týká se ustanovení § 64 odst. 1 písm. b). Návrhy na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení podle či. 87 odst. 1 písm. a) ústavy, podle původního tisku 267 podle vládního návrhu zákona o Ústavním soudu, měla být oprávněna podat i skupina nejméně 25 poslanců, event. nejméně 10 senátorů. To byl původní vládní návrh. Pak po projednání ve výborech, zejména ve výboru ústavně právním, byl onen počet poslanců či senátorů navýšen na počet 66 poslanců, popř. 27 senátorů.

Soudím, že koncepce vládního návrhu byla vhodnější a snažím se nalézt jakýsi kompromis mezi vládním návrhem a stanoviskem výborů a společnou zprávou. Navrhuji tedy, aby v § 64 odst. 1 písm. b) číslovka 66 byla nahrazena číslovkou 41 a číslovka 27 číslovkou 17.

Konečně - a to, co nyní sdělím, nejsou, jak doufám, ani pozměňovací návrhy, omlouvám se, že jsem v této věci neučinil sdělení už v rámci úvodního slova zpravodaje chtěl bych sněmovnu upozornit, že snad spíše chybou tisku došlo k některým překlepům, a to v § 9 odst. 4, v § 42 odst. 2, v § 66 odst. 2. Prosím, abyste si ony chyby tisku opravili. Také v § 11 odst. 1 písm. d), kde ona chyba tisku je rozsáhlejší a podle mého názoru evidentně právě touto chybou je tam dvakrát uvedeno zbytečně "o návrhu prezidenta republiky". Je to na konci prvého a na začátku druhého řádku písm. d) druhého odstavce § 11. Ale to je, jak doufám, spíš upozornění na chyby tisku.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému. Prosím paní poslankyni Buzkovou, aby se ujala slova, připraví se další přihlášený, pan poslanec Matulka.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, co se týká předloženého návrhu zákona o Ústavním soudu, myslím, že není sporu v této sněmovně o důležitosti tohoto zákona. Vládní návrh tohoto zákona, který byl předložen do výborů, považuji za systémově velmi dobrý. Dovolím si dokonce takovou kacířskou myšlenku, že vládní návrh tohoto zákona je podstatně lepší než jeho verze ve znění společné zprávy, jak vyšla z jednotlivých výborů tohoto parlamentu. Tolik na úvod.

Dovolte mi několik pozměňovacích návrhů k návrhu tohoto zákona. Můj první pozměňovací návrh se vztahuje k tolik diskutovanému § 6 tohoto zákona, který hovoří o způsobu, jakým senát schvaluje kandidáty na úřad ústavního soudce navržené prezidentem republiky. Nebudu již opakovat argumentaci pana poslance Výborného, kterou považuji za zcela vyčerpávající, ovšem můj pozměňující návrh bude znít trochu jinak. Navrhuji, aby § 6 byl přijat jako celek ve znění vládního návrhu bez jakýchkoliv dalších změn.

Můj další pozměňující návrh se týká § 46. Je to pozměňující návrh poměrně velmi malý. Cituji § 46 druhou řádku za čárkou: "aby tyto osoby měly dostatek času k přípravě na jednání, zpravidla nejméně 5 dní předem". V tomto případě navrhuji vypuštění slova "zpravidla" tak, aby tato věta zněla: "aby tyto osoby měly dostatek času k přípravě na jednání, nejméně 5 dní předem".

Můj další pozměňovací návrh se týká § 97 vládního návrhu ve znění § 96 společné zprávy, který hovoří o velezradě prezidenta. Já si vzpomínám na to, jak byla projednávána Ústava České republiky, která o velezradě prezidenta velmi stručně hovoří, a to v tom smyslu, že prezident republiky může být stíhán pouze za trestný čin velezrady. V tomto případě jsme při projednávání ústavy navrhovali, aby zde nebylo slovo "velezrada", ale aby tam bylo slovo "vlastizrada", tak jak li zná platný trestní zákon. Tehdy bylo navrhovateli ústavy vysvětleno, že slovo "velezrada" má v ústavě své místo právě z toho důvodu, aby při ústavním rozhodování byla ponechána co možná největší volnost, aby mohlo být pamatováno na všechny velmi závažné případy, a aby se Ústavní soud nemusel řídit pouze přesným ustanovením trestního zákona, který koneckonců není ani ústavním zákonem, ale pouze zákonem prostým.

Já z toho důvodu nepovažuji za rozumné, aby tady v druhém zákoně, který koneckonců ani není zákonem ústavním, ale pouze zákonem prostým a ještě k tomu zákonem, který je víceméně technickou normou a který upravuje organizaci a činnost Ústavního soudu, aby se v takovémto zákoně vyskytovala přesná definice prezidentova trestného činu velezrady.

Z tohoto důvodu navrhuji, aby z tohoto zákona byla klasifikace skutkové podstaty činu velezrady zcela vypuštěna. Pokud tento můj pozměňovací návrh nebude přijat, mým druhým pozměňovacím návrhem je, aby bylo přijato původní znění předloženého vládního návrhu, a to § 97 vládního návrhu tohoto zákona.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, tím končím své pozměňovací návrhy k zákonu o Ústavním soudu. Doufám, že pokud budou přijaty, že přispějí k celkovému zlepšení a dobrému fungování organizace Ústavního soudu, a doufám, že tento zákon bude přijat ještě dnes, aby co nejdříve mohl vstoupit v účinnost a aby Ústavní soud mohl co nejdříve být obsazen ústavními soudci a začít pracovat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Buzkové a prosím pana poslance Matulku, aby se ujal slova, připraví se pan kolega Vyvadil.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rád bych sdělil jednak stanovisko Klubu poslanců Levého bloku k tomuto návrhu zákona a současně bych rád podal jeden pozměňovací návrh.

Je tomu teprve několik měsíců, kdy náš klub podpořil svým hlasováním schválení Ústavy České republiky. My jsme se tak přihlásili nejen k samotnému znění ústavy, ale především k zásadám právního státu a principům ústavnosti, které neoddělitelně patří k demokratickému zřízení.

Jsme toho názoru, že nestačí jen ústavu přijmout, ale že je nutno ji i dodržovat a chránit. Ústava sama by neznamenala nic, kdyby ochrana ústavnosti nebyla náležitě zajištěna. Zákon o Ústavním soudu pokládá náš klub za nanejvýš potřebný a jistě si vzpomenete, že se svou iniciativou na přijetí takového zákona přišel Klub Levého bloku již v závěru loňského roku.

Vládní návrh zákona o Ústavním soudu považuje náš klub za dobrý a jsme připraveni jej podpořit. Přesto bych rád podal jeden pozměňovací návrh. Společná zpráva se na několika místech od vládního návrhu zákona odchyluje, to už tady bylo řečeno, některé odchylky jsou věcí právního názoru, zda je to tak dobře nebo není dobře. Na jednom místě se však společná zpráva od vládního návrhu zákona odchyluje významným způsobem, který by mohl celou záležitost zpolitizovat. K této odchylce mám jeden pozměňovací návrh, je to ustanovení § 64, odst. 1, písm. b) ve znění společné zprávy, kde bych rád, aby sněmovna přijala tu verzi, která byla obsažena ve vládním návrhu, tzn., že navrhuji, aby číslice 66 byla nahrazena číslicí 25 a číslice 27 byla nahrazena číslicí 10, to znamená, že znění § 64 odst. 1, písm. b) znělo: "skupina nejméně 25 poslanců nebo skupina nejméně 10 senátorů" tak jak to předpokládal vládní návrh. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Matulkovi a prosím pana poslance Vyvadila, aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Kačenka.