Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
To byl pan kolega Kuchař. Prosím pana kolegu Opatřila,
připraví se paní kolegyně Váchalová.
Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený
pane předsedající, kolegyně, kolegové,
ve své interpelaci se soustředím na střední
školství, přesněji na gymnázia.
Nebudu-li se zmiňovat o ostatních aspektech, neznamená
to, že jsou v pořádku. V podstatě celý
systém školství je v rozvratu, chybí
mu koncepce i prostředky a prestiž našich škol
upadá. Investice do vzdělání je jednoznačně
investicí do budoucnosti. Elitní školou, která
připravuje budoucí inteligenci, jsou gymnázia,
zajišťující komplexní všeobecné
středoškolské vzdělání.
Pokud toto tvrzení vezmeme jako základ, o kterém
nikdo z nás nepochybuje, žádám pana
ministra o vysvětlení a event. opatření
v následujících záležitostech.
V rámci úsporných opatření
v minulém roce byl snížen počet dělených
hodin a rozsah povinně volitelných předmětů
na minimum. Nepovinné předměty byly zrušeny.
Na gymnáziích tak klesl celkový počet
hodin v rozmezí 120 - 180 hod. oproti počtu hodin,
na které gymnázia měla nárok podle
tabulky koeficientu dělení.
Další úsporná opatření
v této oblasti jsou naprosto vyloučena a v této
souvislosti působí spíš směšně
prohlášení, že je třeba hledat
další rezervy v této oblasti.
Zařazování učitelů do desáté
platové třídy je klíčovým
problémem pro udržení kvalitních a nejlepších
učitelů na gymnáziích. Jejich práce
je velice zodpovědná, žádá nejvyšší
míru kvality a profesionality. V podstatě se dá
říci, že se blíží podmínkám
výuky na vysokých školách. Přitom
např. v okrese Karviná je do desáté
platové třídy zařazeno v rámci
úsporných opatření pouhých
30% učitelů. Na soukromých školách
- díky dotaci státu a výběru školného
- jsou do této desáté třídy
zařazeni všichni vyučující, nehledě
na výšku osobních příplatků.
Čímž máme nežádoucí
disproporce v rozmezí prakticky 1000 - 1800 korun, a to
bez ohledu na kvalitu práce.
Přesto, že v tisku byly zveřejněny zprávy
o zajištění finančních prostředků
na osobní platy učitelů ve výši
10%, realizace v praxi je úplně jiná. Finanční
prostředky stačí na pokrytí osobních
platů maximálně do 5%.
Před realizací všech uvedených úsporných
opatření už v minulém roce bude při
stanovených normativech na rok 1993 na školách
chybět jen pro gymnázia v okrese Karviná
3,5 mil. korun, v průměru na jedno gymnázium
500 - 700 tis. korun. Výše uvedené problémy
jsou dále rozpracovány v příloze,
se kterou vás nyní nebudu zdržovat, ale samozřejmě
přiložím a budu žádat na ně
odpověď.
Na základě uvedených skutečností
žádám pana ministra školství o
vysvětlení: za prvé - podle jaké filozofie
a podle jakých rozborů byly stanoveny normativy
jednotlivých typů středních škol?
Za druhé - proč bylo přijato rozhodnutí
o odebrání osobních příplatků
všem ředitelům gymnázií? Dále
žádám o projednání požadavků
Rady ředitelů gymnázií a sdělení
závěrů z tohoto jednání.
Dámy a pánové, plně chápu napjatost
rozpočtu i obtížnou situaci ministerstva školství.
Nicméně jsem přesvědčen, že
je třeba se těmito problémy zodpovědně
zabývat a zabývat fundovaně, což si
nemyslím, že je naplněno. Když porovnáme
mzdové normativy, které v podstatě další
komentář nevyžadovaly, jen pro ukázku:
gymnázia tvoří pouhých 90% normativu
obchodních akademií, 84% normativu pedagogických
a knihovnických škol, pouhých 78% theologických
škol, pouhých 77% průmyslových škol
a pouhých 56% zemědělských, lesnických,
zahrádkářských a rybářských
škol. To považuji přinejmenším za
skandální.
Z těchto uvedených údajů se nabízejí
v podstatě tyto závěry: za prvé -
stanovení normativu bylo provedeno nezodpovědně,
za druhé - schází objektivní skutečný
rozbor, který se zakládá na objektivně
zjištěných faktech, na základě
kterého byly normativy stanoveny, za třetí
normativy nebyly konzultovány s právními
subjekty, kterých se to týká.
Na závěr bych shrnul interpelaci, kterou samozřejmě
odevzdám písemně, aby bylo možné
se k ní vyjádřit komplexně. Závěrem
mi dovolte pouze vyjádření politování
nad faktem, že tak důležitý bod, který
- myslím si - mohl být zařazen i do projednání
před touto sněmovnou, jakožto projednání
celé školské koncepce, nebyl touto sněmovnou
schválen. Myslím si, že to vrhá poněkud
špatné světlo na nás. Myslím
si, že v nejbližší době bychom se
touto palčivou a tristní otázkou co nejdůkladněji
měli zabývat. Za poslance HSD-SMS mohu říci,
že se budeme snažit připravit koncepci. která
by snad mohla nějakým způsobem sanovat nedostatky,
které jsou zřejmé. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
kolegovi Opatřilovi. Prosím paní kolegyni
Váchalovou, připraví se pan kolega Klučka.
Poslankyně Anna Váchalová: Interpelaci
podává skupina poslanců Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR ministru práce a sociálních
věcí ČR ing. Jindřichu Vodičkovi.
Interpelaci předkládají poslanci Anna Váchalová,
Eva Fišerová, Robert Dostál, Ladislav Rymeš,
Jaroslav Palas, Hana Lagová, Stanislava Bumbová,
Jaroslav Ortman, Květa Čelišová a Gerta
Mazalová.
Vážený pane ministře, ministerstvo práce
a sociálních věcí vydalo dne 9. 2.
1993 výklad k ustanovení § 36 vyhlášky
č. 182/92 Sb. S tímto výkladem se omezuje
okruh oprávněných osob, kterým dosud
dle uvedené vyhlášky byl příspěvek
na provoz motorového vozidla a příspěvek
na úhradu pojištěného poskytován.
Protože podle našeho názoru výklad překračuje
obecně uznávaná pravidla výkladu a
oproti obecně uznávaným pravidlům
mění smysl ustanovení a rozsah práv
a povinností, obracíme se na vás se žádostí
o jeho změnu.
Potřeba takové změny vyplývá
z dopadu, který má tento výklad na rozsah
práv a povinností zdravotně postižených
občanů. Důvody našeho stanoviska jsou
následující:
1. Výklad vychází z naprosté závislosti
a samostatnosti ustanovení § 36 odst. 1 a § 36
odst. 2. Ačkoliv obě ustanovení spolu souvisí
- viz níže uvedená citace. "1. Těžce
zdravotně postiženým občanům
uvedeným v příloze č. 2, která
je součástí této vyhlášky,
kterým byly přiznány mimořádné
výhody 2. stupně, s výjimkou postižených
úplnou nebo praktickou hluchotou, nebo 3. stupně,
kteří jsou držiteli motorových vozidel,
poskytují okresní úřady příspěvek
na provoz motorového vozidla a příspěvek
na úhradu pojistného zákonného pojištění
odpovědnosti za škody způsobené provozem
motorových vozidel, používá-li motorové
vozidlo jeho držitel pro svou pravidelnou dopravu nebo dopravu
manžela (manželky), dítěte nebo jiné
blízké osoby, kterým byly přiznány
mimořádné výhody 2. stupně
s výjimkou postižených úplnou nebo praktickou
hluchotou, nebo 3. stupně. 2. Pokud byly přiznány
mimořádné výhody 2. nebo 3. stupně
oběma manželům, rodiči a dětem
nebo dětem, je možné poskytnout příspěvek
na provoz motorového vozidla každému z nich,
pokud se motorové vozidlo používá na
jejich dopravu."
Z ustanovení odst. 2 vyplývá, že právo
na přiznání na příspěvku
není podmíněno držitelstvím motorového
vozidla, ale přiznáním mimořádných
výhod 2. nebo 3. stupně a používáním
motorového vozidla k dopravě těchto osob.
Z dikce tohoto ustanovení, cituji "pokud byly přiznány
mimořádné výhody 2. nebo 3. stupně
oběma manželům, rodičům a nezaopatřeným
dětem nebo nezaopatřeným dětem, je
možné poskytnout příspěvek na
provoz motorového vozidla každému z nich",
vyplývá, že pokud byly přiznány
tyto výhody pouze jedné z těchto osob, náleží
příspěvek pouze této osobě,
a to nezávisle na tom, zda je či není držitelem
motorového vozidla. Z podmíněnosti nároku
této osoby pouze přiznáním mimořádných
výhod 2. nebo 3. stupně a používáním
vozidla pro její dopravu jasně vyplývá,
že jde o nárok samostatný, nepodmíněný
držitelstvím motorového vozidla.
2. V ustanovení § 36 odst. 1 se mezi oprávněnými
osobami vyskytují i blízké osoby, kterým
byly přiznány mimořádné výhody
2. stupně s výjimkou postižených úplnou
nebo praktickou hluchotou, nebo 3. stupně. Uvedeným
výkladem dochází k tomu, že například
velká skupina osob mentálně postižených
by nemohla nadále příspěvek na provoz
motorového vozidla obdržet, protože nesplňuje
kritérium nezaopatřené dítě
a nemůže se stát držitelem motorového
vozidla. U těchto osob nepřichází
v úvahu ani možnost získání příspěvku
na individuální dopravu, neboť dle ustanovení
§ 37 je tento příspěvek určen
výhradně občanům s těžkými
vadami nosného nebo pohybového ústrojí
a občanům nevidomým.
Příspěvek na individuální dopravu
nemůže obdržet ani skupina těžce
zrakově postižených občanů, kteří
ještě nejsou zcela nevidomí.
Vzhledem k těmto skutečnostem se na vás,
vážený pane ministře, obracíme
s dotazem, jak bude vaše ministerstvo problematiku těchto
osob, jsou-li osobami blízkými, za existence výše
uvedeného výkladu řešit, aby nedošlo
k jejich diskriminaci oproti jiným skupinám těžce
zdravotně postižených občanů.
Dále výše uvedený výklad má
i další finanční a sociální
dopad na těžce zdravotně postižené
osoby, které se sice mohou stát držiteli motorového
vozidla, avšak nejsou vzhledem k typu a rozsahu svého
postižení schopny motorová vozidla samy řídit.
Podmíněnost přiznání příspěvku
držitelstvím vozidla by vedlo k nutnosti velkého
počtu změn v osobě držitele s dalším
finančním zatížením celé
rodiny postiženého - převodní poplatky,
ztráta bonusu na havarijní pojištění,
případně nutnost uzavřít nové,
podstatně dražší havarijní pojištění
apod. Přitom jde o opatření ryze administrativního
charakteru vyhláškou nevyžadované.
Ptáme se proto, zda si ministerstvo při tvorbě
výkladu uvědomilo i tuto skutečnost a považuje
výklad, který v rozporu s vyhláškou
de facto provedením takového převodu podmiňuje
přiznání příspěvku,
za legální a smysluplný? Děkuji za
pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
paní kolegyni Váchalové, prosím, aby
se ujal slova kolega Klučka, připraví se
kolega Šoler.
Poslanec Václav Klučka: Vážený
pane předsedající, vážený
pane předsedo, vážení členové
vlády, kolegyně a kolegové. V souladu s §
90 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké
sněmovny si dovoluji položit několik otázek
ministru vnitra České republiky panu Janu Rumlovi
ve věci uzavření vzájemné dohody
mezi ministerstvem vnitra a Generální prokuraturou
České republiky o zřízení koordinačního
centra pro dokumentaci a vyšetřování
násilí proti českému národu
od 8. května 1945 do 31. prosince 1989.
Jako člen branného a bezpečnostního
výboru jsem se seznámil s textem podepsané
dohody. Především chci sdělit, že
respektuji nutnost objasnění a odsouzení
jakýchkoliv skutečně spáchaných
trestných činů, je-li naplněna a prokázána
jejich skutková podstata, je-li obsah skutkové podstaty
identický se zněním zákona platného
v příslušném sledovaném čase.
Samotná dohoda svým předmětem a obsahem
ovšem vyčleňuje specifickou část
trestné činnosti sledovaného období
s cílem zdynamizovat jejich dokumentaci a objasňování.
V této souvislosti se tedy pana ministra ptám:
1. Je zřízení koordinačního
centra skutečně tím jediným a nutným
východiskem a nástrojem vyrovnání
se s neblahým dědictvím minulosti? Je jeho
zřízení v souladu se současně
platnými právními normami včetně
ústavy?
2. Jak početný útvar ministerstva vnitra
ČR a v jaké struktuře bude zabezpečovat
úzkou součinnost s koordinačním centrem
tak, jak je uvedeno v článku V. odst. b) příslušné
dohody?
3. Proč dochází v textu dohody ke specifikaci
potřeby urychlení vyřizování
požadavků koordinačního centra pracovníky
příslušných složek ministerstva
vnitra ČR a Policie ČR, když je všeobecně
známa jejich dosavadní zátěž
související s nárůstem kriminality?
4. Proč se při tvorbě dohody nezvažovala
možnost parlamentní kontroly nad činností
koordinačního centra?
Se znalostí obsahu § 91 odst. 1 a 2 a s vědomím,
že nepodávám ani podnět ani připomínku,
prosím tímto i generálního prokurátora
ČR o jeho vyjádření k následujícím
bodům:
1) Není pojetí obsahu a postavení koordinačního
centra nad rámcem ustanovení článku
80 Ústavy ČR a zákona 60/1965 Sb., o prokuratuře,
včetně přijatých dodatků, případně
nad rámcem článku 2 Ústavy ČR
a článku 2 Listiny základních práv
a svobod? Zdá se, že úkoly koordinačního
centra jsou širší než jsou zákonem
vymezené úkoly prokuratury. Centrum si klade za
cíl zabezpečovat objasňování,
dokumentaci, vyšetřování a analýzu
činů proti lidskosti a dalších mimořádně
závažných činů osobami, které
postupovaly protiprávně, daly k takovému
postupu podnět nebo pokyn nebo s takovým postupem
vyslovily souhlas nebo takový postup řídily.
2) Odpovídá nově definovaná kategorie
činu proti lidskosti, tak jak je uvedeno v čl. I
odst. 3 dohody, současně platným normám,
nebo jde o cílené rozšíření
manévrovacího prostoru?
3) Jaká bude základní struktura koordinačního
centra, kolik pracovníků z generální
prokuratury a kolik pracovníků jiných bude
koordinační centrum tvořit?
4) Proč není statut koordinačního
centra součástí, nebo přinejmenším
přílohou dohody, když řeší
rovněž vztah k jiným institucím?
5) Proč při hodnocení činnosti koordinačního
centra dle čl. VIII dohody se neuvažovalo o možnosti
projednání hodnotící zprávy
v Parlamentu České republiky? Jistě by to
odpovídalo významu uvedené problematiky.
Dámy a pánové, nechci v žádném
případě znevažovat úsilí
ministerstva vnitra ČR a generální prokuratury
o vyrovnání se s neblahým dědictvím
nedávné minulosti v oblasti porušování
práv a svobod občanů. Ovšem cíle,
jenž chtějí obě složky dosáhnout,
je reálné dosáhnout i bez nutnosti uzavření
jakékoli dohody, neb úzce souvisí s jejich
právním postavením a posláním.
Nemyslím si, že by jakékoliv zvýraznění
této problematiky, jejichž obsahem dohoda je, pomohlo
se s minulostí vyrovnat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu poslanci Klučkovi. Prosím, aby se ujal slova
kolega Šoler.
Poslanec Jiří Šoler: Vážené
předsednictvo, vážená vládo,
vážení poslanci, dovoluji si přednést
interpelaci na ministra zahraničních věcí
pana Josefa Zieleniece a premiéra vlády pana dr.
Václava Klause, a to ve věci znevažování
Československé republiky v zahraničí
pomocí placené reklamy.
Zde v Parlamentě byla nedávno diskuse o tom, že
poslanci u příležitosti jmenování
delegace do evropských struktur by měli důstojně
reprezentovat Československo, možná dokonce
skládat jazykové zkoušky. Přiznám
se, že moje angličtina osobně není nejlepší
a díky tomu nejsem pravidelným čtenářem
anglického tisku např. Financial Times.
Byl jsem přáteli upozorněn na časopis
Financial Times z 11. ledna 1993, kde byla publikována
šestistránková příloha světového
formátu jako reklama na Českou republiku. Prostudoval
jsem si tuto přílohu a docházím k
názoru, že se jedná o placenou reklamu, která
obsahuje v celé nahotě určitý primitivistický
způsob pouze některých částí
této společnosti.
Domnívám se, že pokud reprezentujeme Československo
jako stát, musíme ho reprezentovat v celé
šíři jeho zájmů a ne jen v úzkém
doktrinálním pohledu např. některých
politických stran.
Jedná se skutečně o rozsáhlou reklamu,
toto jsou kopie, v originálu jsou fotografie barevné,
takže nedokážu odhadnout, kolik taková
reklama stojí.
Zde je spousta částí, které upozorňují
na některé věci. Například
fotografie pana premiéra tady je poněkud nedokonalá,
protože xerox dobře barevnou fotografii nevzal. Věta
o tom, že "Nemyslím, že je lepší
sociální politika, než silná a funkční
tržní ekonomika." V Československu ale
nemáme ekonomiku ani silnou, ani tržní.
Navštívil jsem včera mítink v Teplicích,
kde jsem hovořil se studenty teplických gymnázií,
která se chystají ke stávce, a musím
říci, že jejich dojem z naší situace
byl jiný, než odpovídá této reklamě.
V této reklamě se líčí způsob
českého života - v podstatě se tam líčí
život českých pasáků, kteří
se válí po barech, ale o lidech, kteří
vytvářejí skutečné hodnoty,
je tady velice málo.
Chtěl bych se zmínit o tom, jakým způsobem
je reprezentována Česká republika v této
reklamě. Tady se hovoří o příspěvku
České republiky do světové kultury.
Dovolím si poněkud lámanou češtinou
to přímo z originálu přeložit:
Odkaz starého českého království
a dědictví české kultury vložilo
nesmírnou roli do historie evropských národů.
Např. dobrý svatý Václav, král
český, vešel do anglického vánočního
folklóru a dánské děti zpívají
o české princezně, královně
dánské. Francouzi a Angličané znají
historii hrdinné smrti českého krále
Jana z bitvy u Kresčaku. Myslím, že toto je
reklama vhodná pro mateřské školky,
ale propagovat tímto způsobem Českou republiku
u západních obchodníků, není
to úplně nejlepším způsobem.
Vážený pane premiére, já jsem
se kdysi dávno cítil vědcem a než mi
v tom komunističtí kádrováci zabránili,
publikoval jsem i v zahraničním tisku. Moje ambice
byly velice uspokojeny, když se mi podařilo dostat
vlastní myšlenky do nějakého lepšího
světového časopisu. Přiznám
se, že to nebyly časopisy světového
formátu. Nebyl jsem nejsilnější v angličtině.
Přiznám se, když mi přišla od pana
prof. Guiniera z redakce časopisu J. Appl. Cryst. korektura
mého vlastního článku, s provedenou
jazykovou redakcí jsem ho skoro nepoznal. Výsledek,
který byl publikován v tisku, mohl tenkrát
dost hrdě nést název Československo.
Tenkrát to nebyla Česká republika. Přesto
jsem se nikdy nesnížil k tomu, abych publikoval vlastní
ideje formou placené reklamy, jako je to zde.
Bohužel, zde nikde není uveden autor, pouze na poslední
stránce je citována nějaká reklamní
agentura a pod tím je - copyright ministerstvo zahraničních
věcí a Bohemiae Foundation. Nevím, kdo to
vydal, a proto se chci zeptat:
1) Zdali byla tato stranická propaganda ODS a koaličních
stran financována z peněz daňových
poplatníků. Pokud ano - kolik stála a zda
pokládáte tento způsob vynakládání
prostředků daňových poplatníků
za účelný.
2) V záhlaví tohoto dokumentu je uveden státní
znak. Chci se zeptat, zda tento způsob používání
státního znaku v placené reklamě je
v souladu se zákonem.
3) Domnívám se, že nedokonalá znalost
cizího jazyka je spíše tolerovatelná
u poslanců, kteří jsou voleni, než u
placených profesionálních zaměstnanců
ministerstva zahraničí. Chci se zeptat, co uděláte
pro zlepšení jejich jazykových znalostí.
Jako doklad reakce světové veřejnosti na
tuto reklamu
přikládám článek jednoho z
předních světových ekonomů
profesora Milana Zeleného z USA.
Předám celou tuto interpelaci a přílohu
Kanceláři Parlamentu České republiky.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
kolegovi Šolerovi a prosím paní poslankyni
Orgoníkovou, aby se ujala slova.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážení páni ministři, kolegyně
a kolegové, podávám interpelaci na pana ministra
Skalického a na pana ministra Němce.
Fond národního majetku založil 30. 4. 1992
akciovou společnost SALMA Hradec Králové,
čímž byl zprivatizován masokombinát
Březhrad, se základním jměním
přes 243 mil. Kč. Privatizační projekt
a. s. SALMA Hradec Králové byl schválen v
tomto rozdělení majetku:
3% restituce - drží Fond národního
majetku, 35% kupónová privatizace, 31% společnost
s. r. o. ROZKVĚT, 31% Fond národního majetku
s určením pro budoucí vlastníky půdy,
to jest pro zájemce ze zemědělské
prvovýroby.
S tímto členěním akcií byla
SALMA veřejně nabídnuta i DIKům. V
souladu s privatizačním projektem bylo firmě
ROZKVĚT prodáno 78 tisíc akcií v nominální
hodnotě tisíc korun přímým
prodejem. Ovšem dalších 78 tisíc akcií
v téže nominální hodnotě bylo
Fondem národního majetku odprodáno firmě
PUM s. r. o., která nebyla vůbec uvedena ve schváleném
privatizačním projektu. Odprodány jí
byly akcie, určené pro zájemce z řad
zemědělské prvovýroby. Firma ROZKVĚT
a PUM dnes vlastní 62% akcií a Fond národního
majetku nyní pouze drží 38% akcií akciové
společnosti SALMA. Firma PUM byla založena 27. prosince
1991 a firma ROZKVĚT byla založena 28. ledna 1992.
Obě společnosti PUM i ROZKVĚT jsou personálně
i kapitálově propojeny v představenstvo a.
s. SALMA. O výhodách společnosti PUM na úkor
společnosti SALMA vypovídá nájemní
smlouva uzavřená mezi SALMOU a PUM dne 12. října
1992, kterou došlo k pronájmu celé činnosti
akciové společnosti SALMA na společnost s
ručením omezením PUM. Společným
jmenovatelem obou společností PUM a ROZKVĚT
jsou oba náměstci a ředitel SALMY.
Představenstvo akciové společnosti SALMA
je tvořeno již výše zmíněnými
náměstky a ředitelem SALMY, který
je současně předsedou představenstva
a dále přistupují společník
firmy ROZKVĚT a ředitel Agrobanky v Pardubicích.
Na jedné z předchozích schůzí
Poslanecké sněmovny bylo nám, poslancům,
naznačeno, že interpelovat je vhodné pouze
tehdy, když vyčerpáme vlastní možnosti
ke zjištění věci. K tomu uvádím:
Na nezákonný postup při uzavírání
nájemní smlouvy mezi SALMOU a PUM dne 12. října
1992 jsme upozornila fond národního majetku dopisem
ze dne 6. ledna 1993 s tím, že prekluzivní
doba tří měsíců uplyne 12.
ledna 1993. Současně jsem v dopisu uvedla, že
veškeré podklady byly zaslány doktorem Jiřím
Novotným jak na fond národního majetku, tak
ing. Skalickému a ing. Němcovi dopisem ze dne 26.
prosince 1992. Dne 13. ledna 1993 pod čj. 10/93 mi bylo
z fondu národního majetku odpovězeno v tom
smyslu, že rozhodnutí o pronájmu nemovitostí
akciové společnosti je podle jejích stanov
v kompetenci valné hromady. Protože fond národního
majetku České republiky drží již
pouze 38% akcií akciové společnosti SALMA,
byl v této věci přehlasován ostatními
akcionáři - PUM a ROZKVĚT, kteří
jsou vlastníky 62% akcií.
Dále chci uvést, že předseda odborů
akciové společnosti SALMA dostal na dopis, který
odeslal 16. října 1992 a který se týkal
nedodržování postupu privatizace akciové
společnosti SALMA podle schváleného privatizačního
projektu a odprodeje 31% majetku SALMY firmě PUM, panu
premierovi, odpověď Kanceláře předsedy
vlády ČR ing. Kocourka dne 26. října
1992, která zněla v tom smyslu, že tímto
způsobem privatizace nebyl porušen zákon neboť
při schválení privatizačního
projektu bylo sice 31% akcií vyčleněno pro
ponechání ve fondu národního majetku
s určením pro budoucí vlastníky půdy,
ale s nijak přesně vymezeným budoucím
vlastníkem. Rovněž se v dopise uvádí,
že vyčleňování akcií pro
propojení zpracovatelského průmyslu a prvovýroby,
k čemuž část privatizačního
projektu směřovala, se neshoduje se současnou
koncepcí zemědělské politiky vlády.
Proč se vlastně zabývat touto podivnou privatizací
akciové společnosti SALMA. Taková počínání
totiž podrývají privatizační
proces v samotných jeho základech a v tomto případě
vážně diskreditují kupónovou
privatizaci u veřejnosti. Akcionáři, DIKové
jsou zbavováni svých podnikatelských práv
a kráceni ve svých majetkových právech
ještě před skončením kupónové
privatizace.
Proto ve smyslu platného znění zákona
o jednacím řádu České národní
rady se na vás obracím s touto interpelací
a žádám odpověď na tyto dotazy:
1. Kdo a proč odprodal firmě PUM 31% akcií
akciové společnosti SALMA, ačkoliv firma
PUM nebyla uvedena ve schváleném privatizačním
projektu?
2. Zda dochází k porušování paragrafů
194, 196, 197, a 265 obchodního zákoníku.
3. Proč fond národního majetku nepožádal
příslušný soud dle § 131 a 183
obchodního zákoníku o vyslovení neplatnosti
usnesení valné hromady akciové společnosti
SALMA ze dne 12. 10. 1992, podle něhož došlo
k pronájmu veškeré činnosti akciové
společnosti SALMA společnosti PUM, proč neprotestoval
ani proti složení představenstva akciové
společnosti SALMA, proč nenamítal, že
dozorčí rada akciové společnosti není
v pořádku?
4. Jaké jsou možnosti pro
a) likvidaci současného neprávního
stavu celé záležitosti
b) eventuální trestní postih uvedených
protiprávních kroků, které mají
podle mého názoru oporu v § 128 trestního
zákoníku v platném znění. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
paní kolegyni Orgoníkové, prosím pana
kolegu Trnku, připraví se kolega Vačkář.