Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, dámy a pánové,
než začnu odůvodňovat kandidaturu dr.
Miroslava Sládka, chtěl bych vyjádřit
podiv nad tím, že sněmovna vyjadřovala
rozhořčení nad tím, že jsme si
dovolili vznést určité procedurální
a pozměňovací návrhy. Domnívám
se, že na toto máme právo a byl bych rád,
aby to sněmovna snášela v klidu.
Poslanci Sdružení pro republiku - Republikánské
strany Československa navrhují za kandidáta
na funkci prezidenta dr. Miroslava Sládka, předsedu
Sdružení pro republiku Republikánské
strany Československa. Především díky
jeho osobě strana rozšířila svoji působnost
a získala významné místo na naší
politické scéně. Vzestup a úspěch
naší strany je více než obrovský
a nemá v historii země obdoby. Pro naše politické
odpůrce je to možná překvapení,
pro nás to však překvapení není.
Díky nezměrnému úsilí dr. Sládka,
který trpělivě pracoval, hovořil s
lidmi, dokázal přes obrovský odpor vládnoucí
garnitury prosadit a získat podporu voličů.
V knize dr. Miroslava Sládka "... a tak to vidím
já" je napsáno - cituji: "Snad ze všeho
nejvíce potřebují naši lidé zvednout
hlavy. Nebát se otevřeně říci
svůj názor a pěstovat v sobě hrdost
na svou zem, jazyk, vlajku a hymnu." Konec citátu.
Ano, po 17. listopadu jsme měli velmi zapotřebí
uvědomit si, že jsme státem, kde v duchovní
oblasti jsou výtvory našich národů v
poměru ke světu více než srovnatelné.
Předseda SPR-RSČ Miroslav Sládek na svých
mítincích včas varoval před všemi
negativními jevy doprovázejícími sametové
obrození. Za svou oprávněnou kritiku sklízel
nenávist, ale i přízeň mnohých.
Vzdělání, přesný odhad situace,
osobní odvaha a neobyčejná pracovitost. To
jsou vlastnosti, které získaly obdiv a uznání
jeho stranických kolegů a přátel.
Není u nás politika, který by byl v tak
častém kontaktu s občany jako dr. Sládek.
Výjimečnost jeho projevů, tak blízká
nejširšímu okruhu všech vrstev občanů,
spočívá především v jasném
a srozumitelném vyjadřování. Tzn.
za každých okolností nazývat věci
pravým jménem. To, co skutečně vadí
jeho nepřátelům, je jeho pevný a neměnný
postoj.
Dr. Sládek je zároveň politikem hluboce lidským,
který přichází mezi své příznivce
s maximálním pochopeních pro každodenní
starosti občanů. Vzpomenu jen na věcné
a finanční dary naší strany nemocnicím
a všem potřebným. Všechny měly
jediný cíl - alespoň částečně
ze skromných prostředků pomoci těm,
kteří pomoc nejvíce potřebují.
Takové politiky potřebuje tato nešťastná
země. Potřebujeme do vedení státu
politika, který ví, že v současné
Evropě bude po rozbití Československa velice
těžké uchovat pro Českou republiku vlastní
identitu. Potřebujeme politika, který zabrání
závislosti na silném Německu. Dnes, místo
toho, abychom budovali silné spolkové Československo,
rozdělujeme se. Potřebujeme politika, který
bude mít na zřeteli skutečný vzestup
státu jak ekonomický, tak kulturní, který
nebude národ ponižovat, ale bude umět vrátit
lidem sebevědomí a úctu k sobě samým
a bude svému národu v dobách dobrých
a zlých příkladem a oporou. Tyto vlastnosti
má kandidát poslanců SPR-RSČ PhDr.
Miroslav Sládek. Tímto vás žádám
o podporu našeho kandidáta.
Dále mi dovolte, abych se v krátkosti zmínil
i o protikandidátovi.
Občan Václav Havel může být dotčen,
vyjádří-li můj příspěvek
názory, které servilní masmédia nedokázala
zveřejnit. Václav Havel sice vyklidil Hrad a zaujal
pozici mrtvého brouka, ovšem škody napáchané
jeho "humanistickou politikou" jsou natolik nesmírné,
že jejich důsledky nejsme schopni vůbec domýšlet.
Loňským listopadem uplynuly tři roky od velké
sametové revoluce, kterou u nás kulminovaly události,
související s předem připravovanými
změnami kurzu po nástupu Gorbačova. 17. listopad
se měl stát obratem k opětovnému znovunabytí
demokracie a prosperity. Ve skutečnosti šlo pouze
o transformaci komunistických struktur do nových
poměrů. Většina lidí, kteří
před třemi lety obětavě mrzli na náměstích,
se domnívali, že listopadové události
otevřou novou a lepší kapitolu našich
dějin. Netrvalo dlouho a řadový občan,
byť částečně ovlivňován
uplakanými nacistickými projevy z dílen různých
profidisidentů, zjistil, že se stal pouhou loutkou
na pódiu velkého sametového divadla.
Objevuje se Občanské fórum, pro nic netušící
národ nová naděje, pro hrstku určených
karieristů v čele s Václavem Havlem je však
vznik Občanského fóra odrazovým můstkem
do čelných pozic vedení státu. Zde
se pustili do díla, jehož výsledky s rozpaky
či odporem sledujeme, ale rozhodně je nepřijímáme.
Vládnoucí garnitura švarných starších
pánů, dávájících se
fotografovat na stránkách nezávislých
deníků s tenisovými pálkami či
ještě lépe s pivními půllitry.
Z Hradčan ještě nezmizely stopy hanby a koloběžek,
ještě stále zamořují výpary
z Vikárky ústí Zlaté uličky.
Ještě zde straší postavy umaštěných
a podivně vyhlížejících poradců
a prezidentský kancléř, typický příklad
vlastenecké šlechty, hrdě se hlásí
o svá panství a naše historické památky.
Ještě zde straší silueta panovníka
v čepici s rolničkami, megalomana a zamindrákovaného
umělce. Tento dramatik, bývalý mluvčí
Charty 77, nutno však podotknout, že i Charta se nakonec
od jeho osoby distancovala, byl svými štědrými
zahraničními sponzory vychován jako budoucí
osobnost oboustranně přijatelná při
sametovém předání moci bývalých
komunistům. Po svém zvolení ve snaze přesvědčit
veřejnost o svých humanistických zásadách
vyhlásil neuváženě rozsáhlou
amnestii. Dopad na občany byl zcela opačný.
Řada jeho dalších rozhodnutí byla potvrzením
skutečnosti, že jde o člověka trpícího
vlastní představou spasitele, světového
filosofa, povolaného řešit naše i světové
problémy. Člověka, který již
ve svém prvém projevu zklamal občana a který
celý národ mnohokrát označil za hříšníky.
Za tři roky jeho vlády máme ještě
více zhroucené hospodářství,
katastrofální kriminalitu, snižování
životní úrovně těch občanů,
kteří museli dříve i nyní poctivě
pracovat, a co je nejhorší, podstatnou měrou
se zasloužil o rozpad naší milované vlasti,
Československa. Jedné z mála jistot,
které jsme měli. Můžeme odpustit leccos,
ale toto nikoliv. Všichni, kdo se jakkoliv zasloužili
o rozbití Československa, budou jednou stát
zcela jistě před soudem dějin a možná
nejen před ním.
Václava Havla bohužel i mnohé zahraniční
kruhy podporovaly v rámci svých plánů
formou diplomů a cen, vesměs nevýznamných.
Pozadu samozřejmě nezůstaly naše sdělovací
prostředky, proslulé pochlebováním
každému, kdo je u moci. Chraň nás Bůh,
ovšem za našeho rozhodujícího přispění,
před lidmi Havlova režimu.
Na štěstí se našli hned po sametové
revoluci lidé, kteří se nebáli strhnout
oponu absurdního divadla. Jedním z nejvýznamnějších
počinů našeho polistopadového vývoje
byl vznik Sdružení pro republiky - Republikánské
strany Československa. Tato strana statečných
lidí, vedená vynikajícím člověkem
a vlastencem PhDr. Miroslavem Sládkem, jedním z
dnešních kandidátů na úřad
prezidenta ČR, se stala útočištěm
a nadějí všech, kteří chtějí
žít ve skutečně právním,
demokratickém a prosperujícím státě.
Víme, jak se nejmocnější vždy stavěli
k činnosti SPR-RSČ. Nebyla jim vhod kritika a opozice,
zkrátka byl a je pro ně nepřijatelný
každý, kdo se odvážil říci
nahlas svůj názor. Za dobu své činnosti
vydržela republikánská strana všechno
možné, urážky, pomluvy, totální
informační blokádu, směsici Goeblsovských
polopravd a lží, tlaky a výhrůžky.
Nutno podotknout, že většina všech inkvektiv
a snah o diskreditaci SPR-RSČ a jejího předsedy
byla iniciována právě Václavem Havlem,
případně skupinou jeho poradců.
Jenom v krátkosti se zmíním o trestním
stíhání předsedy SPR-RSČ PhDr.
Miroslava Sládka pro údajné hanobení
republiky a jejího představitele. Byla zde evidentní
snaha dostat za každou cenu dr. Sládka mimopolitický
život, a to i v době jeho působení ve
Federálním shromáždění.
Dr. Sládek na dnes již historické demonstraci
Republikánů řekl pouze to, co si většina
občanů myslela a co nyní vyplývá
napovrch. Paradoxem zůstává, že podle
stejného paragrafu byli stíhání v
době totality disidenti. Lidsky vzato, osud Václava
Havla jako politika a prezidenta je pro nás nepřijatelný.
Myslím, že bychom si všichni měli kriticky
odpovědět na otázku, kdo vlastně doopravdy
Václav Havel je, jak se projevil v nedávné
funkci prezidenta ČSFR a také co žádáme
a koho chceme na Hradě.
Jestli chceme další amnestiii pro vrahy a recidivisty,
jestli chceme posílat další nabídky
a omluvy panu Neubauerovi, jestli chceme znovu mít na Hradě
"vlastence Schwarzenberga", jestli chceme stavět
pro nenapravitelné dacany a recidivisty přebohatě
dotované penziony a hotelové ubytovny místo
věznic, jestli chceme z toho zbytku republiky mít
smetiště, kam ostatní Evropa bude vyvážet
své cikány a podobně, pak prosím projevme
svou vůli a zvolme si takový osud. Ale jestli chceme
mít opravdu slušné poslance, ministry a prezidenta,
tak už se probůh z té bláznovské
euforie konečně vzpamatujme.
Minulé rozhodnutí Václava Havla o zrušení
trestu smrti a amnestii pro tu nejhorší sebranku mělo
za následek už více obětí mezi
civilními občany a jejich dětmi, než
kolik jich bývá povražděno v leckteré
občanské válce. Pan Havel se dodnes těmto
rodinám ani neomluvil.
Pan Havel také přísahal na Ústavu
ČSFR, že bude svůj úřad svědomitě
zastávat a republiku chránit. "Vláda
věcí tvých se do tvých rukou navrátí,
ó lide český." Když se však
bojovalo o to, aby lid mohl sám rozhodnout o té
nejzávažnější věci, existenci
nebo rozbití republiky, utekl navzdory svým přísahám
a republiku tak rozbít ještě pomohl.
Za našich dědů platívalo, že český
král z boje neutíká, ani když se blíží
bitva poslední, bitva na život a na smrt. My už
jsme si jednou postavili do čela krále, který
zdrhl ještě před bojem. Opravdu stojíme
znovu o takového "krále"?
Jednou jsme zvolili Václava Havla a zanikla republika.
Zvolme ho podruhé a zanikne národ.
Jedno moudré přísloví říká
"když tě někdo oklame poprvé, je
to jeho vina. Když tě oklame podruhé, je to
tvoje vina", záleží tedy opravdu jenom
na nás a na tom, jak budeme příště
volit. Podruhé už nebudeme moci naše ponižování,
zbídačování a nehorázné
zadlužování svádět na nějakou
drůbeží stranu, nepřízeň
osudu nebo špatného krále. Podruhé už
by to byla naše vina.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Nedorost, připraví se pan poslanec Jaroslav Ungr.
Poslanec Ladislav Nedorost: Vážený pane
předsedo, kolegyně a kolegové, vážení
hosté, chtěl bych se zmínit o tak důležité
věci jako je volba prezidenta České republiky
a o situaci, která předcházela této
volbě. Viděli jste a slyšeli jste sami, co
se odehrávalo před volbou prezidenta České
republiky, protože vládnoucí koalice má
zájem na té konkrétní osobě.
Viděli a slyšeli jste sami, co se odehrávalo
před touto volbou jenom proto, že občan České
republiky, který má plné právo se
volby prezidenta republiky účastnit, si něco
takového dovolil. Myslím si, že od voleb do
zákonodárného sboru v létě
loňského roku prožíváme svým
způsobem historickou dobu, kterou zatím mnozí
z vás nedoceňují, ale kterou docení
budoucnost, protože místa ve vedení této
země už nikdy nebudou vyhražena pro privilegované
skupiny osob a pro jejich rodinné klany. I když se
to v současné době ještě děje,
že jsou obsazována místa státních
úředníků podle stranické příslušnosti
a ne podle úrovně odbornosti daného státního
úředníka. Ale doufejme, že tento negativní
jev se v naší společnosti v brzké
budoucnosti již v žádném případě
vyskytovat nebude. V této době, kdy každý
občan této země může využít
svých práv a může kandidovat do zákonodárného
sboru na funkci prezidenta, nebo do zastupitelských sborů
na úrovni obcí, budete se s tím muset
smířit. Pokud se někdo z vás domnívá,
že v České republice je úplná
demokracie, chtěl bych vás vyvést z omylu,
protože pro někoho jsou k dispozici sdělovací
prostředky a informace, pro jiného jen pomluvy,
špinění a případně naprostá
ignorance. Co má toto s demokracií společného?
Kde je rovnost občanů před zákonem?
Na závěr bych chtěl upozornit, že volba
prezidenta, která není provedena všemi oprávněnými
voliči tohoto státu, je nelegitimní, jako
je rovněž nelegitimní rozdělení
Československého státu bez referenda.
Předseda PSP Milan Uhde: Promluví pan poslanec
Jaroslav Unger, připraví se pan poslanec Jiří
Drápela.
Poslanec Jaroslav Unger: Pane předsedo, česká
vládo, dámy a pánové, vážení
hosté, máme před sebou první volbu
českého prezidenta. Mezi třemi navrženými
kandidáty je však jen jediný, který
si svými nezměněnými postoji od tzv.
sametového převratu zaslouží být
prezidentem. Je to dr. Miroslav Sládek.
O Václavu Havlovi zde již zaznělo dost a je
jasné, že svůj kredit u většiny
občanů ztratil hlavně díky svým
hrubým chybám ve svém úřadu
federálního prezidenta.
Vrcholem neslušnosti vůči celému našemu
národu je však navržení kandidáta
Komunistickou stranou Čech a Moravy. KSČM tímto
aktem potvrzuje, že se svých mocenských ambicí
ani zdaleka nezříká. Po celých 42
let komunistické totality se na postu prezidenta Československa
střídali komunisté. Co to pro naši republiku
znamenalo, to pociťujeme dodnes a pociťovat ještě
několik let budeme. Neuplynuly ani tři roky a komunisté
by na postě prvního českého prezidenta
opět rádi viděli komunistu, po okradení
všech živnostníků, továrníků
a rolníků po roce 1948, po vraždách
v letech padesátých a šedesátých,
po 22 leté kolaboraci s okupačními bolševickými
vojsky, po všech těchto zvěrstvech, útrapách
a nemorálnostech, které byly chápány
na všech poctivých lidech této krásné
republiky.
Po tom všem si dovolíte navrhnout svého kandidáta?
K tomu mohu dodat jen jediné. Že vám není
hanba, soudružky a soudruzi.
Předseda PSP Milan Uhde: Promluví pan poslanec
Jiří Drápela. Připraví se pan
poslanec Milan Loukota.
Poslanec Jiří Drápela: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, kolegyně
a kolegové, dnes máme zvolit ze tří
kandidátů prezidenta České republiky.
Jako poslanec za Liberálně sociální
unii, Československou stranu socialistickou bych rád
viděl v roli kandidáta kandidáta politické
strany středu. Bohužel tento navržen nebyl a
navržen asi nebude.
Pan Václav Havel ve své minulé prezidentské
funkci byl kritizován za řadu chyb. Děláme
je všichni, tedy i on. Ale minimálně dvě
jeho chyby nemohu akceptovat.
V rozhlasovém pořadu "Hovory z Lán"
uvedl, že - občané Moravy jsou nezralí
pro samosprávu své země. S tímto tvrzením
nelze souhlasit, neboť naši předkové dokázali
Moravu spravovat po celé tisíciletí a dnes
je Moravě i nadále samospráva odmítána,
což je pokračování totalitních
praktik, které byly u nás po roce 1948.
Druhou chybou, kterou mu vyčítám, je jeho
předčasná abdikace na funkci prezidenta ČSFR.
Z toho důvodu se domnívám, že občan
Václav Havel je nezralý pro funkci prezidenta České
republiky a svůj hlas mu nemohu dát. Plním
tak pouze přání většiny voličů
LSU z Jižní Moravy, za kterou jsem kandidoval, neboť
za půl roku poslancování jako poslanec LSU
jsem se setkal pouze se třemi hlasy, které mě
žádaly, abych dal svou podporu Václavu Havlovi.
Více než 500 občanů mi sdělilo,
ať pana Václava Havla nepodporuji, jelikož Moravě
nefandí a moravské problémy nerad vidí.
Z toho důvodu můj hlas nedostane.
Předseda PSP Milan Uhde: Promluví pan poslanec
Milan Loukota, připraví se pan poslanec Josef Valenta.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedo, dámy
a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil
k jednomu z kandidátů na funkci prezidenta České
republiky.
Před časem, tehdy ještě jako federální
prezident oznámil Václav Havel šokovaným
občanům, že i on byl Státní bezpečností
veden v jedné v kategorii svých spolupracovníků,
konkrétně jako kandidát tajné spolupráce.
Tímto prohlášením Václav Havel
ovšem nepřiznal spolupráci s StB, naopak inteligentně
předešel možným pozdějším
podezřením a současně se snažil
dokázat, jak jsou lustrace složité a mohou
být nespravedlivé. Vždyť on, novodobá
mravní autorita, přece s komunistickou politickou
policií spolupracovat nemohl. Kdo by ještě
nedávno s takovým tvrzením přišel,
byl by nepochybně oddanými a milujícími
příznivci tohoto otce vlasti rozcupován a
označen za blázna či estébáka.
Čas však běží, informace se získávají
a archivy se třeba často nelegálně
otevírají. Často se v nich najdou odpovědi
na velmi důležité otázky ze současnosti,
a jak to už bývá, jsou archivní dokumenty
pro mnoho lidí velmi nepříjemné a
to se týká i našeho nejrovnějšího
občana Václava Havla.
Cituji z autentického záznamu prvního odboru
druhé správy ministerstva vnitra ze dne 24. 6. 1964:
"Václav Havel, který je rozpracován
v akci "Profesor" jako styk objektu obdržel poštou
fotokopii protistátního letáku Národně
demokratické sdružení. Leták byl odeslán
z Pardubic na adresu Havla v divadle Na Zábradlí,
ve kterém je zaměstnán jako dramaturg. Jmenovaný
odevzdal uvedený leták na KV KSČ v Praze.
Této situace bylo využito k nakontaktování
Havla, které se uskutečnilo dne 23. 6. 1964 v jeho
bytě. Rozhovor byl veden společně s kapitánem
Cinkou 8 odbor, druhá správa ministerstva vnitra,
který zpracovává problematiku letáků.
Havel na naše otázky odpovídal ochotně,
vyslovil názor, že pisatel letáku by mohl být
starší člověk. Zdůvodňoval
to tím, že styl psaní a používané
výrazy jsou konzervativní a odpovídají
době první republiky. Také by připadala
v úvahu naše emigrace v zahraničí, kde
náš jazyk ustrnul, neboť v cizím prostředí
neměl možnost dalšího vývoje. Havel
na otázku, zda je někdo z okruhu jeho známých
v emigraci, který by připadal v úvahu, sdělil
toto:
Letošního roku byl služebně v NSR a v
Rakousku. V NSR má strýce, který tam utekl,
žije v Mnichově, kde má restauraci. Má
se celkem dobře, ale přesto by se rád vrátil
nebo alespoň navštívil Československo,
neboť prostředí, ve kterém žije,
je mu cizí. Mimo to hovořil ještě se
dvěma emigranty, kteří jsou přáteli
jeho strýce, kteří však mají
zájem pouze o kšefty, o politiku se nezajímají.
Tito lidé, včetně jeho strýce, nepřipadají
v úvahu, že by psali protistátní letáky.
Havel pak hovořil o životě v NSR, řekl,
že životní úroveň je tam vysoká,
ale on by tam přesto žít nemohl, a to proto,
že celá atmosféra z NSR zanechala v něm
dojem, že každý vidí smysl svého
života pouze v tom, aby měl plné břicho
a vozil se v automobilu.
Havel se pak zmínil o svých potížích,
které měl s cestami do zahraničí,
které mu ministerstvo vnitra zamítlo. Nakonec s
ním o této věci bylo hovořeno v nějaké
komisi na ministerstvu kultury, kde byla přítomna
pracovnice ministerstva vnitra. Vážil si toho, že
s ním bylo jednáno otevřeně a on si
také mohl své názory otevřeně
vyjádřit. Celá věc byla pro něj
vyřízena v jeho prospěch, teď již
nemá s cestami do zahraničí žádné
potíže.
Havel poukázal na to, jak pohotově využil západní
tisk toho, když mu poprvé nebyla povolena cesta na
premiéru jeho hry Zahradní slavnost v západním
Berlíně. Psalo se o nesvobodě v ČSSR
a pod.
Havel během rozhovoru projevoval snahu pomoci orgánům
v jejich pátrání po pisateli protistátního
letáku, uváděl jména svých
známých z Pardubic, z Brna i z Gottwaldova, z řad
herců, dramaturgů a také svých příbuzných.
Sám je také hodnotil po politické stránce,
zda se některý z nich zajímá o politiku
či ne. Projevovala se u něho otevřenost a
upřímnost. Např. když hovořil
o svém strýci v NSR řekl, že tam utekl.
Aniž byl na to dotázán řekl, že
u příležitosti své cesty v NSR jej navštívil.
Z tohoto jednání a hodnocení situace na Západě
a v ČSSR byla vidět snaha a zájem po
odstranění některých nedostatků.
V kulturní oblasti, jak sám Havel řekl, se
k nám nemůže přirovnat žádný
kapitalistický stát.
Poměr Havla k našemu zřízení
lze hodnotit kladně. Havel bydlí na nábřeží
Bedřicha Engelse č. 78 ve 4. patře s manželkou
a snad i se svým otcem. Rozhovor probíhal
v pracovně s okny na nábřeží.
Pracovna je zařízena starým stylem, s velkými
pohovkami, v regálech má mnoho knih. Jeho manželka
se omlouvala, že je nepořádek. Kolik místností
Havel ještě obývá, nebylo možné
zjistit, protože jsme byli uvedeni ihned do pracovny. Rozhovor
s Havlem byl ukončen s tím, že v případě
potřeby se na něj obrátíme. Havel
souhlasil a řekl, že je rád, že s námi
hovořil a že je to pro něj inspirace pro další
práci v literární činnosti.
Závěr: Havel se jeví jako vhodný agenturní
typ. Bude s ním nadále udržován pravidelný
styk, bude na něj vypracován návrh na zavedení
ve svazku KA. "
Tolik záznam StB z června 1964.
Operativní pracovník kapitán Karel Odvárka,
4. srpna 1964 založil svazek KA 24486. V něm se mimo
jiné píše: "Havel se jeví jako
vhodný typ kandidáta, který v případě,
že bude získán ke spolupráci, bude úkolován
pro zpracování Profesora a jeho styku v Praze, s cílem
odhalení protistátní činnosti."
Kdo to byl Profesor? Krycí název osobního
operativního svazku číslo 23882, ve kterém
byl veden ing. G. L. Kline, podle StB rozvědčík
USA. Podiv Václava Havla nad tím, že byl veden
jeden čas v kategorii kandidáta tajné spolupráce,
respektive kandidáta na agenta, je umělý.
Pokud snad ne, má náš bývalý
federální prezident krátkou paměť.
Odpověď na otázku, zda Havlovo chování
v roce 1964 byla spolupráce s komunistickou politickou
policií čine, nechť si zodpoví každý
sám. Nápovědou může být
i to, že Václav Havel o sobě a svém
životě popsal hodně papíru. Uvedené
skutečnosti se mu na něj nevešly.
V minulosti Václava Havla lze najit odpověď
na to, proč se jako prezident ČSFR účinně
nezasadil o uznání komunistického odboje,
proč považuje snahy o potrestání komunistických
zločinců za volání o pomstě
a ne po spravedlnosti, proč místo rehabilitace nespravedlivě
postižených zbytkovými tresty mluví
o amnestování, proč byl proti zákazu
zločinné komunistické strany, proč
se obklopil takovými lidmi, jakými se obklopil,
proč mu tak vadilo zveřejnění agentů
rezidentů StB a tak dále.
Agentka Salivarová-Škvorecká prohlásila,
že se zdá, že ten, kdo prošel kolem "kachlíkárny"
na Letné, tzn. federálního ministerstva vnitra,
je v registrech. Pan Havel by mohl prohlásit, že see
zdá, že kdokoliv odevzdal protistátní
leták na KV KSČ, je tam také. Nejrovnější
mezi rovnými nebo nejrovnější mezi křivými?
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v pravé
části sálu.)
Předseda PSP Milan Uhde: Na řadě je
pan poslanec Josef Valenta, připraví se pan poslanec
Miroslav Kašpárek.