Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
170
Vládní návrh
kterým se podle článku 19. odst. 5 písm. b) a odst. 6 písm. b) ústavy Mezinárodní organizace práce předkládají k vyslovení souhlasu Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky texty úmluv, doporučení a Protokolu k úmluvě, přijatých na 77. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1990, se stanoviskem vlády České a Slovenské Federativní Republiky
Návrh schvalovacího usnesení:
I. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky schvaluje stanovisko vlády České a Slovenské Federativní Republiky a souhlasí s ratifikací Protokolu z roku 1990 k Úmluvě o noční práci (ženy) (revidovaná), 1948, přijatého na 77. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce v Ženevě dne 26. června 1990.
II. Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky souhlasí se stanoviskem vlády České a Slovenské Federativní Republiky k úmluvám a doporučením přijatým na 77. zasedání Mezinárodní konference práce v Ženevě v roce 1990:
1. neratifikovat
a) úmluvu č. 170 o bezpečnosti při používání chemikálií v práci, 1990,
b) úmluvu č. 171 o noční práci, 1990,
2. přijmout
v mezích čs. potřeb a možností
a) doporučení č. 177 o bezpečnosti při používání chemikálií v práci, 1990,
b) doporučení č. 178 o noční práci, 1990.
Stanovisko vlády České a Slovenské Federativní Republiky
k úmluvám, doporučením a Protokolu přijatým na 77. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1990
Podle článku 19 odst. 5 písm. b) a odst. 6 písm. b) ústavy Mezinárodní organizace a usnesení vlády ČSSR ze dne 6. února 1963 č. 116 ke zprávě o stavu plnění členských povinností ČSSR na úseku normotvorné činnosti Mezinárodní organizace práce se předkládá Federálnímu shromáždění ke schválení stanovisko vlády ČSFR
- k úmluvě č. 170 a doporučení č. 177 o bezpečnosti při používání chemikálií v práci, 1990,
- k úmluvě č. 171 a doporučení č. 178 o noční práci, 1990,
- k Protokolu k úmluvě č. 89 o noční práci (ženy) revidovaná (1948), 1990,
přijatým na 77. zasedání Mezinárodní konference práce, které se konalo v roce 1990 v Ženevě.
I. Bezpečnost při používání chemikálií v práci
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 170
Úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti, v kterých jsou používány chemikálie, a klade si za cíl zabránit nebo snížit výskyt nemocí z povolání a pracovních úrazů způsobených chemikáliemi.
Stát, který ratifikuje úmluvu, se zavazuje po projednání a ve spolupráci s organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků činit opatření k naplnění ustanovení úmluvy, formulovat, provádět a pravidelně revidovat politiku bezpečnosti při používání chemikálií v práci.
Úmluva připouští pravomoc příslušných státních orgánů zakázat nebo omezit používání určitých nebezpečných chemikálií nebo vyžadovat před jejich používáním oznámení a souhlas (článek 5).
Dále úmluva ukládá povinnost států vytvořit systémy a zvláštní kritéria klasifikace všech chemikálií podle jejich stupně nebezpečnosti pro zdraví (čl. 6), zajistit vhodné a snadno srozumitelné způsoby identifikace chemikálií (označování, štítkování) (čl. 7), stanovit kritéria pro přípravu dokumentace k chemikáliím, tzv. karet s údaji o bezpečnosti chemikálií, a poskytnout zaměstnavatelům tyto karty (čl. 8).
Článek 9 stanoví povinnosti dodavatelům chemikálií a články 10 až 16 stanoví povinnosti zaměstnavatelů, pokud jde o označování a identifikaci chemikálií, přemísťování chemikálií, expozici pracovníků chemikáliím, provozní kontrolu používání chemikálií v práce a provádění preventivních a ochranných opatření, aby rizika práce s chemikáliemi byla co nejmenší, dále povinnosti týkající se likvidace zbytků z odpadů chemikálií a nádob od chemikálií, poučování, informování a vzdělávání pracovníků o možných rizicích spojených s vystavením chemikáliím, o pracovních postupech a používání karet s údaji o bezpečnosti chemikálií.
Zaměstnavatelé mají při plnění jejich povinností co nejtěsněji spolupracovat s pracovníky neb jejich zástupci, rovněž pracovníci mají spolupracovat se zaměstnavateli a mají dodržovat všechna bezpečnostní opatření při používání chemikálií a přispět k vyloučení nebo minimalizování možných rizik. Článek 18 zakládá práva pracovníků a jejich zástupců - vzdálit se od místa bezprostředně hrozícího nebezpečí bez jakýchkoliv možných nepříznivých důsledků pro ně, práva na informace o identifikaci chemikálií, na karty s údaji o bezpečnosti chemikálií. Článek 19 stanoví povinnosti států vyvážejících chemikálie.
2. Doporučení č. 177
Doporučení, které doplňuje úmluvu, obsahuje podrobná ustanovení o kritériích klasifikace chemikálií z hlediska jejich účinků na zdraví pracovníků, o údajích na identifikačních štítcích, o kritériích pro přípravu karet s bezpečnostními údaji o chemikáliích. Do podrobnosti jsou v doporučení rozvedeny povinnost zaměstnavatelů při dohledu nad expozicí pracovníků a při provozní kontrole na pracovišti (tj. při používání, skladování, přepravě chemikálií, při likvidaci zbytků a odpadů chemikálií), zvláštní kapitola doporučení je věnována lékařskému dohledu nad pracovníky zacházející s chemikáliemi, mimořádným okolnostem a poskytování první pomoci. Závěrečné části doporučení obsahují ustanovení o právech a povinnostech pracovníků a o spolupráci zaměstnavatelů s pracovníky a jejich zástupci.
B. Porovnání s vnitrostátními právními předpisy a praxí
Československé právní předpisy (jež doplňují státní technické normy a hygienické předpisy) zajišťují provádění ustanovení úmluvy o doporučení pouze do určité míry. Čs. právní řád obsahuje řadu předpisů k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci s některými jednotlivými chemikáliemi nebo skupinou chemikálií, které vyhovují ustanovením úmluvy, např.
- úprava MZd SSR č. 20/1984 Věst. MZd SR o hygienických požadavcích při schvalování chemických látek a přípravků z hlediska ochrany zdraví,
- nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění nař. vlády ČR č. 182/1990 Sb.,
- nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění nař. vlády SR č. 232/1990 Sb.,
- směrnice MZd SSR č. 15/1974 Věst. MZd SSR o ochraně zdraví před nepříznivými účinky benzenu,
- směrnice MZd ČSR č. 64/1984 Sb. Hygienických předpisů, o zásadách pro práce s chemickými karcinogeny (ve znění změn a doplňků).
- směrnice MZd SSR č. 4/1985 Věst. SSR o zásadách při práci s chemickými karcinogeny, ve znění pozdějších předpisů,
- vyhláška ČBÚ č. 72/1988 Sb., o výbušninách,
- vyhláška SBÚ č. 71/1988 Sb., o výbušninách.
Některá obecná ustanovení úmluvy jsou promítnuta v následujících právních předpisech:
- vyhláška ČÚBP č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů,
- vyhlášky SÚBP č. 59/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů,
- zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu,
- vyhláška MZd č. 45/1966 Sb., o vytváření a ochraně zdravých životních podmínek, ve znění pozdějších předpisů,
- směrnice MZd ČSR č. 46/1978 Sb. Hygienické předpisy o hygienických požadavcích na pracovní prostředí - (re.) - částka 21/1978, ve znění pozdějších předpisů,
- výnos MZd SSR ze dne 14. února 1978 č. z-1629/1978-B/3-06 o hygienických požadavcích na pracovní prostředí uveřejněný pod č. 7/1979 ve Věstníku MZd SSR a reg. v částce 20/1978 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
- vyhlášky ČÚBP a ČBÚ č. 18/1987 Sb. a SÚBP a SBÚ č. 19/1987 Sb., o požadavcích na ochranu před výbuchy hořlavých plynů a par,
- zákon SNR č. 51/1988 Sb., o báňské činnosti, výbušninách a o státní báňské správě,
- zákon ČNR č. 61/1988 Sb., o báňské činnosti, výbušninách a o státní báňské správě,
- zákoník práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
- nařízení vlády ČSFR č. 223/1988 Sb., kterým se provádí zákoník práce, ve znění nařízení č. 13/1991 Sb.,
- hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (§ 182),
- zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství,
- nařízení vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a služebního tajemství,
- směrnice MZd. č. 49/1967 Věst. MZd o posuzování zdravotní způsobilosti k práci, ve znění pozdějších předpisů.
C. Stanovisko
Aniž by úmluva č. 170 měla za cíl revidovat kteroukoliv předchozí speciální úmluvu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci s příslušnou chemickou látkou (benzen, běloba olovnatá, chemické karcinogeny), stanoví souhrnně obecné povinnosti států, výrobců či dodavatelů chemikálií, zaměstnavatelů i pracovníků k zajištění bezpečnosti při práci s chemickými látkami.
Jak již výše uvedeno, čs. právní předpisy upravují zásady bezpečnosti práce a ochrany zdraví pouze ve vztahu k některým vybraným chemikáliím, nikoliv obecně pro chemikálie jako takové. Výjimkou je úprava hlavního hygienika slovenské republiky o hygienických požadavcích při schvalování chemických látek a přípravků z hlediska ochrany zdraví. Tato úprava se však týká pouze některých otázek obsažených v úmluvě.
Navrhuje se proto úmluvu č. 170 zatím neratifikovat, ale současně přijmout doporučení č. 177 a požádat vlády České republiky a Slovenské republiky, do jejichž kompetence daná problematika převážně spadá, aby v rámci připravované legislativní i praktické činnosti přihlížely k úmluvě č. 170 a doporučení č. 177 a do 30. 6. 1993 učinily veškerá opatření potřebná k dosažení souladu s nimi tak aby úmluva mohla být následně ratifikována.
II. Noční práce
A. Stručná charakteristika
1. Úmluva č. 171
Základním rysem úmluvy je to, že ustupuje od dosavadního zákazu noční práce žen a povoluje a upravuje noční práci pro obě pohlaví bez rozlišování. Úmluvu tvoří preambule, připomínající dosavadní instrumenty o noční práci, a 19 článků. Článek 1 definuje pojmy "noční práce" a "noční pracovník". Úmluva se vztahuje na všechny pracovníky.
S výjimkou zemědělců, chovatelů dobytka, námořníků a pracovníků vnitrostátní plavby.
Členský stát úmluvy může navíc, vyvolalo-li by provádění úmluvy zvláštní podstatné problémy, vyloučit z jejího rozsahu, nebo zčásti, omezené kategorie pracovníků. Článek 3 stanoví, že členské státy mají učinit zvláštní opatření vyžadované povahou noční práce ve prospěch nočních pracovníků za účelem ochrany jejich zdraví, pomocí splnění jejich rodinných a společenských povinností, poskytnutí příležitosti pro zvyšování jejich odbornosti a pracovního postupu a přiměřeného odškodnění.
Články 4 až 10 obsahují minimální opatření, která mají být podle článku 3 učiněna, a to: lékařské prohlídky před zařazením na noční práci a v pravidelných intervalech během tohoto zařazení, zajištění první pomoci, převedení na jinou práci ze zdravotních důvodů (dočasně nebo trvale) a záruky s tím spojené (čl. 6), zvláštní ochrana těhotných žen a matek s malými dětmi (minimálně 16 týdnů) (čl. 7), odškodnění ve formě pracovní doby, platu nebo jiných prospěchů, poskytování vhodných sociálních služeb (čl. 8, 9).
Článek 10 úmluvy stanoví, že zaměstnavatel má zavedení pracovního rozvrhu vyžadujícího noční práci předem projednat se zástupci pracovníků a posoudit s nimi rozvrh a formu organizace noční práce, jeho personální obsazení a opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví a poskytování sociálních služeb během noční práce.
2. Doporučení č. 178
Doporučení obsahuje kromě obecných ustanovení 5 částí s doporučovanými opatřeními, která se týkají pracovní doby a doby odpočinku, finanční kompenzace, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, sociálních služeb a další různá opatření. Tak např. normální pracovní doba nočních pracovníků by měla být obecně kratší než průměrná pracovní doba a v žádném případě by neměla překročovat dobu, po kterou je tatáž práce vykonávána v daném odvětví nebo podniku ve dne. Normální pracovní doba očních pracovníků by neměla být zpravidla delší než 8 hodin v jakémkoliv dvacetičtyřhodinovém období, v němž pracovníci konají noční práci.
Měla by být přijata opatření k tomu, aby byla omezována doba strávená na cestu do práce a z práce, aby byly kompenzovány výdaje spojené s dopravou do práce a zvýšena bezpečnost cestování na noční směny a z nich, aby byly stále zlepšovány podmínky pro odpočinek na pracovišti, aby si pracovníci na noční směně mohli připravit, ohřát a sníst jídlo, které si přinesli, aby měli přístup k vhodným místům v podniku, kde by se mohli najíst a napít.
3. Protokol k úmluvě o noční práci žen, 1984 (č. 89)
Protokol představuje určitý kompromis mezi úmluvou č. 89, která s určitými výjimkami zakazuje noční práci žen, a nově přijatou úmluvu č. 171, která noční práci žen staví na roveň noční práci mužů (s výjimkou těhotných žen a žen po porodu na mateřské dovolené).
Protokol k úmluvě o noční práci žen tvoří 5 článků z nichž z věcného hlediska má význam zejména první a druhý. Článek 1 Protokolu stanoví, že kompetentní státní orgán (tedy nikoli vláda sama, jak tomu bylo doposud podle článku 5 úmluvy) může zavést rozhodnutím odchylky od trvání nočního období a výjimky ze zákazu noční práce obsažené v článku 3 úmluvy, pokud to bylo projednáno a vyslovily s tím souhlas nebo k tomu uzavřely dohodu reprezentativní organizace zúčastněných zaměstnavatelů a pracovníků, resp. zástupci zaměstnavatelů a pracovníků.
Tento postup má být stanoven vnitrostátním zákonodárstvím, přijatým po projednání s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků, které současně určí okolnosti, za kterých mohou být takové odchylky a výjimky povoleny, a podmínky, kterým budou podléhat.
Článek 2 Protokolu obsahuje zvlášť záruky pro těhotné ženy a matky malých dětí - zákaz vztahovat odchylky a výjimky podle čl. 1 na pracovnice během doby před porodem a po porodu, nejméně 16 týdnů, z čehož nejméně 8 týdnů před očekávaným datem porodu. Úpravu tohoto zákazu může vnitrostátní zákonodárství povolit na výslovnou žádost dotyčné pracovnice pod podmínkou, že nebude ohroženo ani zdraví její ani zdraví dítěte. Dále obsahuje článek 2 záruky, pokud jde o příjem dotyčných pracovnic.
B. Porovnání s vnitrostátními předpisy a praxí
Do přijetí zákona č. 3/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje Zákoník práce, vycházela čs. právní úprava noční práce žen (§§ 99 a 152 ZP) z úmluvy o noční práci žen č. 89 z roku 1948. Povolování dočasných výjimek ze zákazu noční práce žen (kromě těch, které byly povoleny přímo z úmluvy) se uskutečňovalo přijímáním nařízení vlád o povolování noční práce žen, vždy v dvouletých cyklech.
Přijetím novely § 152 Zákoníku práce se vyšlo vstříc nově přijatému Protokolu k úmluvě č. 89. Odst. 2 v § 152 stanoví, že výjimky ze zákazu noční práce žen mají napříště v naléhavém zájmu společnosti a pouze pro práce méně namáhavé udělovat ústřední orgány (nikoliv vlády) - po dohodě s ústředními odborovými orgány a příslušnými organizacemi zaměstnavatelů. Odst. 3 dále stanoví, že zaměstnavatel potřebuje k zaměstnávání žen noční prací předchozí souhlas příslušného odborového orgánu, který může vázat udělení souhlasu na splnění podmínek.
Co se týče úmluvy č. 171 a doporučení č. 178, čs. právní předpisy obsahují řadu ustanovení, která upravují opatření činěná ve prospěch pracovníků konajících noční zdravotní prohlídky, převádění na jinou práci, poskytování první pomoci atd.
Současná právní úprava noční práce však zatím neodpovídá úmluvě č. 171 ani doporučení č. 178, neboť nadále (až na výjimky) trvá všeobecný zákaz noční práce žen - v souladu s úmluvou č. 89.
C. Stanovisko
Z toho, co výše uvedeno, vyplývá, že současná platná československá právní úprava noční práce již odpovídá Protokolu k úmluvě o noční práci žen (č. 89), 1990. Proto se navrhuje Protokol ratifikovat.
Platný právní stav vychází z filozofie zákazu noční práce žen, z čehož vyplývá, že úmluva č. 171 je zatím pro ČSFR nepřijatelná a proto se navrhuje zatím ji neratifikovat.
Vzhledem k tomu, že i v podmínkách československé ekonomiky se globální zákaz noční práce žen stává závažnou překážkou v zaměstnávání žen nočními pracemi, které ženy mohou vykonávat stejně dobře jako muži, bez jakékoliv větší újmy na zdraví, a že i v čs. podmínkách se začíná tento zákaz chápat jako diskriminace žen, navrhuje se uložit ministrům a vedoucím federálních ústředních orgánů v rámci své kompetence přihlížet v legislativní činnosti k ustanovením úmluvy č. 171 a doporučení č. 178 tak, aby bylo možno úmluvu č. 171 v budoucím období ratifikovat. Současně se navrhuje o totéž požádat vládu České republiky a vládu Slovenské republiky.
Schválení Protokolu, který neodporuje závazkům převzatým Československem v rámci jiných mezinárodních smluv, je v souladu s československými zahraničně politickými zájmy a obecně uznávanými zásadami mezinárodního práva.
III. Závěr
Vzhledem k tomu, československá právní úprava vyhovuje ustanovení Protokolu k úmluvě o noční práci žen a jde podle zák. č. 143/1968 Sb. (článek 36 odst. 3) o mezinárodní úmluvu, k jejímuž provedení je potřeba zákona Federálního shromáždění a tudíž vyžaduje před ratifikací souhlas Federálního shromáždění, předkládá se Federálnímu shromáždění ke schválení vládní návrh stanoviska FS k Protokolu z roku 1990 k úmluvě o noční práci (ženy) (revidovaná), 1948 spolu s textem Protokolu. Současně se Federálnímu shromáždění předkládá návrh na vyjádření souhlasu se stanoviskem vlády ČSFR k ostatním úmluvám a doporučením přijatým na 77. zasedání Mezinárodní konference práce v roce 1990.
Úmluva č. 170
o bezpečnosti při používání chemikálií v práci
Generální konference Mezinárodní organizace práce,
jež byla svolána správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a tam se sešla dne 6. června 1990 na svém 77. zasedání,
majíc na zřeteli příslušné mezinárodní pracovní úmluvy a doporučení a zejména Úmluvu a Doporučení o benzenu, 1971, Úmluvu a Doporučení o rakovině z povolání, 1974, Úmluvu a Doporučení o pracovním prostředí (znečištění vzduchu, hluk a vibrace), 1977, Úmluvu a Doporučení o bezpečnosti práce a zdraví, 1981, Úmluvu a Doporučení o závodních zdravotních službách, 1985, Úmluvu a Doporučení o azbestu, 1986, a seznam nemocí z povolání, který byl doplněn v roce 1980 a tvoří přílohu k Úmluvě o dávkách při pracovních úrazech, 1964, a
u vědomí, že ochrana pracovníků před škodlivými účinky chemikálií také zvyšuje ochranu obecné veřejnosti a životního prostředí, a
majíc na vědomí, že pracovníci mají potřebu a právo na informace o chemikáliích, které používají při práci, a
považujíc za podstatné zabránit nebo snížit výskyt nemocí a úrazů v práci způsobených chemikáliemi -
(a) zajištěním toho, že všechny chemikálie jsou ohodnoceny a jsou stanovena jejich rizika,
(b) poskytnutím zaměstnavatelům mechanismů k získání informací od dodavatelů o chemikáliích používaných při práci, aby mohli uskutečňovat účinné programy na ochranu pracovníků před chemickými nebezpečími,
(c) poskytnutím pracovníkům informace o chemikáliích na jejich pracovištích a o vhodných preventivních opatřeních, aby se mohli aktivně zúčastnit ochranných programů,
(d) stanovením principů takových programů k zajištění toho, aby chemikálie byly užívány bezpečně, a berouc v úvahu potřebu spolupráce v rámci Mezinárodního programu o chemické bezpečnosti mezi Mezinárodní organizací práce, Programem spojených národů pro životní prostředí a Světovou zdravotnickou organizací stejně jako s Organizací spojených národů pro výživu a zemědělství a Organizací spojených národů pro průmyslový rozvoj, a majíc na zřeteli příslušné instrumenty, kodexy a směrnice vyhlášené těmito organizacemi, a
rozhodnuvši se přijmout některé návrhy, týkající se bezpečnosti při používání chemikálií v práci, jež jsou pátým bodem jednacího pořadu zasedání, a
stanovivši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy;
přijímá dne 25. června 1990 tuto úmluvu, která bude označována jako Úmluva o chemikáliích, 1990.
Část I. Rozsah a definice
Článek 1
1. Tato úmluva se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti, v kterých jsou používány chemikálie.
2. Příslušný orgán členského státu, který ratifikuje tuto úmluvu, po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zainteresovaných zaměstnavatelů a pracovníků a na základě zhodnocení příslušných rizik a ochranných opatření, jež mají být učiněna,
(a) může vyjmout určitá odvětví ekonomické činnosti, určité podniky nebo výrobky z provádění úmluvy nebo některých jejích ustanovení, jestliže
(i) by to vyvolalo zvláštní problémy podstatného významu; a
(ii) celková ochrana poskytovaná podle vnitrostátního zákonodárství a praxe není slabší než ochrana, která by vyplynula z plného provádění ustanovení této úmluvy;
(b) stanoví zvláštní ustanovení na ochranu důvěrných informací, jejich prozrazení konkurentovi by snadno způsobilo škodu zaměstnavatelovu podniku, pokud tím nebude ohrožena bezpečnost a zdraví pracovní
3. Tato úmluva se nevztahuje na články, které nebudou vystavovat pracovníky nebezpečné chemikálii za normálních nebo dostatečně předvídatelných podmínek používání.
4. Tato úmluva se nevztahuje na organismy, ale vztahuje se na chemické látky odvozené z organismů.
Článek 2
Pro účely této Úmluvy:
(a) výraz "chemikálie" znamená chemické prvky a sloučeniny, a jejich směsi, ať již přírodní nebo syntetické;
(b) výraz "nebezpečná chemikálie" zahrnuje jakoukoliv chemickou látku, která byla klasifikována jako nebezpečná podle článku 6 nebo o které existují příslušné informace, které naznačují, že tato chemická látka je nebezpečná:
(c) výraz "používání chemikálií v práci" znamená pracovní činnost, která může vystavit pracovníka chemikálii, včetně:
(i) výroby chemikálií;
(ii) manipulace s chemikáliemi;
(iii) skladování chemikálií;
(iv) dopravy chemikálií;
(v) likvidace a zpracování odpadů chemikálií;
(vi) vypouštění chemikálií vyplývajících z pracovních činností;
(vii) udržování, oprav a čištění zařízení a přepravníků pro chemikálie;
(d) vyraz "odvětví hospodářské činnosti" znamená všechna odvětví, v kterých jsou pracovníci zaměstnáni, včetně veřejné služby;
(e) výraz "článek" znamená předmět, který je formován do tvaru nebo stru tury během jeho výroby nebo který je ve svém přirozeném tvaru a jehož používání v této formě je závislé zcela nebo zčásti na jeho tvaru nebo struktuře;
(f) výraz "zástupci pracovníků" znamená osoby, které jsou za takové považovány podle vnitrostátního zákonodárství nebo praxe v souladu s Úmluvou o zástupcích pracovníků, 1971.
Část II. Obecné principy
Článek 3
Opatření učiněná k naplnění ustanovení této Úmluvy budou projednána s nejreprezentativnějšími organizacemi příslušných zaměstnavatelů a pracovníků.
Článek 4
Každý členský stát Úmluvy má formulovat, provádět a pravidelně přezkoumávat ve světle národních podmínek a praxe a při projednávání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků souvislou politiku bezpečnosti při užívání chemikálií v práci.
Článek 5
Příslušný úřad má mít pravomoc zakázat nebo omezit používání určitých nebezpečných chemikálií nebo vyžadovat předem oznámení a souhlas před tím, než jsou takové chemikálie použity, opravňují-li to důvody bezpečnosti a ochrany zdraví.
Část III. Klasifikace a s ní související opatření
Článek 6
Klasifikační systémy
1. Příslušný orgán nebo orgán schválený nebo uznaný příslušným orgánem má vytvořit systémy a zvláštní kriteria vhodná pro klasifikaci všech chemikálií podle typu a stupně jejich skutečného zdravotního a fyzického nebezpečí a pro určení závažnosti informací vyžadovaných k určení toho, zda chemikálie je nebezpečná, v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními normami.
2. Bezpečné vlastnosti směsí složených ze dvou nebo více chemikálií mohou být určeny hodnocením založený na rizicích vlastních jednotlivým složkám chemikálie.
3. V případě přepravy mají takové systémy a kriteria brát na zřetel doporučení Spojených národů o přepravě nebezpečného zboží.
4. Klasifikační systémy a jejich provádění mají být postupně rozšiřovány.
Článek 7
Označování a štítkování
1. Všechny chemikálie mají být označeny tak, aby vyjadřovaly svoji identifikaci.
2. Nebezpečné chemikálie mají být navíc opatřeny štítkem snadno srozumitelným pracovníkům, který by poskytoval informace ohledně jejich klasifikace, nebezpečí, které představují, a bezpečnostních opatření, jež mají být dodržena.
3. (1) Požadavky pro označování a štítkování chemikálií podle odstavce 1 a 2 tohoto článku mají být stanoveny příslušným orgánem nebo orgánem schváleným nebo uznaným příslušným orgánem, v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními normami.
(2) V případě přepravy mají takové požadavky brát v úvahu Doporučení Spojených národů o přepravě nebezpečného zboží.
Článek 8
Karty s údaji o bezpečnosti chemikálií
1. Zaměstnavatelů m mají být poskytnuty karty s údaji o chemické bezpečnosti nebezpečných chemikálií, které obsahují podrobné základní informace o jejich identifikaci, dodavateli, klasifikaci, nebezpečích, bezpečnostních opatřeních a postupu v mimořádných případech.
2. Kriteria pro přípravu karet s údaji o chemické bezpečnosti mají být stanovena příslušným orgánem nebo orgánem schváleným nebo uznaným příslušným orgánem, v souladu s vnitrostátními nebo mezinárodními normami.
3. Chemický nebo obecný název použitý k identifikaci chemikálie na kartě s údaji o chemické bezpečnosti má být stejný jako název použitý na štítku.
Článek 9
Povinnosti dodavatelů
1. Dodavatelé chemikálií, ať už výrobci, dovozci nebo distributoři mají zajistit, že:
(a) takové chemikálie jsou klasifikovány podle článku 6 na základě poznatků jejich vlastností a zkoumání dostupných informací nebo jsou zhodnoceny v souladu s odstavcem 3 níže;
(b) takové chemikálie jsou označeny takovým způsobem, aby byla vyjádřena jejich identifikace v souladu s článkem 7 odstavcem 1;
(c) nebezpečné chemikálie, které dodávají, jsou oštítkovány v souladu s článkem 7 odstavcem 2;
(d) karty s údaji o bezpečnosti chemikáliích jsou připravovány pro příslušné nebezpečné chemikálie v souladu s článkem 8 odstavce 1 a jsou poskytovány zaměstnavatelům.
2. Dodavatelé nebezpečných chemikálií mají zajistit, že kdykoliv se stanou dostupné informace týkající se bezpečnosti s ochrany zdraví budou metodami, jež odpovídají vnitrostátnímu zákonodárství a praxi, připravován& a zaměstnavatelům poskytovány revidované štítky a karty s údaji o bezpečnosti chemikálií.
3. Dodavatelé chemikálií, které dosud nebyly podle článek 6 klasifikovány, mají identifikovat chemikálie, které dodávají, a hodnotí jejich vlastnosti na základě zkoumání dostupných informací, aby určili, zda se jedná o chemikálie nebezpečné.
Část IV. Povinnost zaměstnavatelů
Článek 10
Identifikace
1. Zaměstnavatelé mají zajistit, že všechny chemikálie používané v práci jsou oštítkovány nebo označeny tak jak je vyžadováno podle článku 7 a že karty s bezpečnostními údaji o chemikáliích jsou poskytovány tak jak je vyžadováno podle článku 8 a jsou zpřístupněny pracovníkům a jejich zástupcům.
2. Zaměstnavatelé dostávající chemikálie, které nebyly oštítkovány nebo označeny jak vyžaduje článek 7 nebo ke kterým nebyly poskytnuty karty s bezpečnostními údaji o chemikáliích jak vyžaduje článek 8, mají získávat příslušné informace od dodavatelů nebo z jiných dostatečně přístupných zdrojů a nemají používat takové chemikálie dokud nezískají dotyčné potřebné informace.
3. Zaměstnavatelé mají zajistit, že jsou používány pouze chemikálie které jsou klasifikovány podle článku 6 nebo identifikovány a ohodnoceny podle článku 9 odstavce 3 a jsou oštítkovány nebo označeny podle článku 7, a že jsou přijata potřebná bezpečnostní opatření, když jsou chemikálie používány.
4. Zaměstnavatelé mají vést seznam nebezpečných chemikálií užívaných na pracovišti, který bude opatřen odkazy na příslušné karty o bezpečnostních údajích o chemikáliích. Tento seznam má být přístupný všem dotyčným pracovníkům a jejich zástupcům.
Článek 11
Přemísťování chemikálií
Zaměstnavatelé mají zajistit, že když jsou chemikálie přemisťovány do jiné nádoby nebo zařízení, obsahy jsou označeny takovým způsobem, z kterého budou pracovníkům zřejmé identifikace chemikálií, jakákoliv nebezpečí spojená s jejich užíváním a bezpečnostní opatření, jež mají být dodržována.
Článek 12
Expozice /vystavení/
Zaměstnavatelé mají: