Usnesením č. 533 ze dne 5. září 1991 vláda České a Slovenské Federativní Republiky schválila pokyny k zabezpečení slučitelnosti československého právního řádu s právem Evropských společenství. Celní zákon č. 44/1974 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1975, i po třech dílčích novelizacích (v posledních dvou letech bylo nutno vypracovat dvě novely celního zákona) tomuto požadavku nevyhovuje. Jakákoliv novelizace platného celního zákona je řešením pouze částečným a dočasným, a proto je nutno vypracovat zcela nový celní zákon, který je kompatibilní s právní úpravou v Evropských společenstvích.
Při přípravě celního zákona se vychází z připravovaného celního kodexu Evropských společenství, který by měl nabýt účinnosti dnem 1. ledna 1994, a příslušných předpisů Evropských společenství upravujících jednotlivé oblasti celnictví.
K jednotlivým ustanovením
K § 1:
V souladu s čl. 13 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, v platném znění, se vymezuje státní území ČSFR jako jednotné celní území. Jednotné celní území se dělí na celní pohraniční pásmo a celní vnitrozemí. Po zkušenostech s činností celních orgánů v jednotlivých státech Evropských společenství a vyhodnocení úpravy obsažené v platném celním zákoně se navrhuje rozšíření celního pohraničního pásma z 15 km na 25 km okolo státních hranic a nově také v okruhu 25 km okolo celních letišť (celní letiště viz Úmluva o mezinárodním civilním letectví, Chicago 7. 12. 1944; vyhláška č. 147/1947 Sb.). Navrhuje se, aby součástí celního pohraničního pásma byly i obce ležící v celním pohraničním pásmu. V celním pohraničním pásmu mají celní orgány zvýšené pravomoci, např. kontrolovat osoby, zboží a dopravní prostředky, které se v celním pohraničním pásmu nacházejí. Tato úprava by kromě jiného umožnila účinnou kontrolu zboží, které se prodává na různých burzách, ve stáncích apod. a které uniklo celnímu dohledu (pašované zboží).
K § 2:
Vzhledem k tomu, že v celním zákonu je užívána řada pojmů, z nichž některé jsou převzaty z celního zákonodárství Evropských společenství, vymezují úvodní ustanovení jednotlivé pojmy, které jsou v zákoně ve všech částech používány v uvedeném smyslu. Pojmy, které se používají pouze v některých ustanoveních, např. režimy s ekonomickým účinkem, jsou vymezeny v těchto ustanoveních.
K § 3:
Vzhledem k tomu, že aplikace celních předpisů má značný vliv na jednání o uzavření smluv mezi čs. podnikateli a zahraničními subjekty, navrhuje se, aby každý byl oprávněn od celních orgánů požadovat informace o aplikaci celních předpisů, pokud se týkají již probíhajících nebo připravovaných obchodních jednání.
K § 4 a 5:
V souladu s platnou právní úpravou se navrhuje vymezení doby, po kterou je zboží pod celním dohledem a formy provádění celního dohledu.
K § 6:
Nově, taxativním způsobem, je vymezeno, kdy zboží nepodléhá celní kontrole (tzn. kdy zboží není fyzicky prohlíženo). V jiných případech již nemůže být tento institut použit.
K § 7 až 9, a § 83:
Nově se navrhuje stanovit povinnost každého, kdo má u sebe doklady týkající se dováženého nebo vyváženého zboží nebo zboží v tranzitu, uchovávat tyto doklady po zákonem stanovenou dobu a oprávnění celních orgánů po tuto dobu provádět kontrolu těchto dokladů. Jedná se o tzv. následnou kontrolu, která bude prováděna zejména v těch případech, kdy celní dohled bude proveden pouze ověřením údajů v celním prohlášení, přepravních a průvodních dokladech, bez provedení fyzické kontroly zboží. Podle zkušeností celních správ v Evropských společenstvích, zejména ve Francii a SRN, umožňuje následná kontrola zjistit a vybrat mnohamilionové částky cla, které by jinak nebyly zjištěny a odvedeny do státního rozpočtu. V souladu s ustanovením čl. 1 Listiny základních práv a svobod se omezuje rozsah osob, které jsou osvobozeny od celní kontroly (fyzická kontrola) a v návaznosti na to i od cla.
K § 10 až 14:
Z platného celního zákona se navrhuje převzít ustanovení upravující, kdy dovážené nebo vyvážené zboží podléhá, případně nepodléhá clu, kdo stanoví celní sazby a vydává celní sazebník, kdy se vybírá smluvní clo a případy, kdy je možno uplatnit tzv. odvetná cla. Nově se navrhuje úprava institutu celního zařazení a jeho aplikace.
K § 15 až 35:
Navrhuje se, aby způsob stanovení původu zboží a způsob stanovení celní hodnoty, která je základem pro vyměření cla, byly upraveny přímo v celním zákoně. Doposud je způsob stanovení původu zboží upraven ve vyhlášce č. 43/1991 Sb., kterou se provádí celní zákon. Platí zásada, že původ zboží se určí podle kritérií stanovených v celním zákoně. Pouze v případech, kdy je ČSFR vázána mezinárodní smlouvou nebo v případech jednostranného uplatňování preferenčních opatření, bude původ zboží stanoven způsobem uvedeným v mezinárodní smlouvě nebo v obecně závazném právním předpise, kterým byla preferenční opatření zavedena. Způsob určení celní hodnoty je upraven v Dohodě o provádění článku VII GATT (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 120/1984 Sb.) a v nařízení federální vlády č. 525/1991 Sb., kterým se vydává celní sazebník. Navrhovaná úprava určení celní hodnoty vychází z Dohody o provádění článku VII GATT a z právní úpravy v Evropských společenstvích.
K § 36 až 76:
Navrhuje se zcela nový postup při propouštění zboží do navrženého režimu, zejména při dovozu zboží - povinnost přihlásit zboží při přestupu státní hranice, jeho dodání příslušnému celnímu úřadu, podání souhrnného celního prohlášení, dočasné uskladnění zboží, stanovení formy celního prohlášení a lhůty k jeho podání, místa celního řízení, rozhodnutí v celním řízení, případy, kdy je možno údaje v celním prohlášení po jeho přijetí celním úřadem opravit, kdy může celní úřad zrušit platnost celního prohlášení, způsob ověřování správnosti celního prohlášení. Smyslem této úpravy je zjednodušení a zrychlení celého procesu propuštění zboží do navrženého režimu při současném zabezpečení nároku státu na clo. V souladu s právem ES je upraven institut deklaranta v celním řízení.
K § 77 až 82:
Navrhuje se, aby v případech kdy vznikne celní dluh, nebylo zboží propuštěno do navrženého oběhu, dokud nebude celní dluh splněn nebo nebude poskytnuta záruka na jeho zaplacení. Celní úřad by v těchto případech byl oprávněn provést veškerá opatření, včetně prodeje tohoto zboží, aby bylo zabráněno nedovolené manipulaci se zbožím. Toto ustanovení směřuje k zamezení možnosti nakládat se zbožím, pokud dlužník clo nezaplatí (clem se rozumí kromě cla také daně a jiné poplatky vybírané při dovozu nebo vývozu zboží). Současně se však stanoví výjimka, která v souladu s příslušným ustanovením Všeobecné dohody o clech a obchodu umožňuje, aby celní úřad na žádost deklaranta povolil nakládat se zbožím ještě před jeho propuštěním do navrženého oběhu.
Je navrhováno zcela nové ustanovení umožňující zjednodušení postupů a celních formalit podáním zjednodušeného celního prohlášení, které bude údaji potřebnými ke stanovení výše celního dluhu a pro účely celní statistiky doplněno dodatečným celním prohlášením.
K § 84 až 88:
Platí zásada, že zahraniční zboží propuštěné do volného oběhu je považováno za československé zboží (nelze zaměňovat za zboží československého původu); zákon stanoví výjimky z tohoto pravidla.
K § 89 až 169:
Návrh zákona upravuje, v souladu s právní úpravou v Evropských společenstvích, celní režimy s podmíněným osvobozením, v nichž je zboží ze zákona osvobozeno od placení cla do doby, kdy předmětné zboží bylo propuštěno do volného oběhu, jakož i celní režimy s ekonomickým účinkem.
Navrhuje se obecná zásada, aby mohlo být zboží do jakéhokoliv režimu s ekonomickým účinkem propuštěno pouze na základě povolení příslušného celního orgánu. V rámci tohoto povolovacího řízení (zde se uplatní lhůta pro rozhodnutí do tří měsíců, případně delší, pokud je to podle povahy věci třeba) celní orgány kromě jiného v součinnosti s příslušnými ústředními orgány zkoumají splnění tzv. ekonomických podmínek (např. zda při žádosti o povolení pasivního zušlechťovacího styku v zahraničí nemůže potřebnou přepracovací operaci provést některý čs. subjekt). Zkoumání ekonomických podmínek má zabránit odlivu některých zpracovatelských činností z ČSFR, případně má umožnit rozvoj těchto zpracovatelských činností v ČSFR a napomáhat tím k ochraně stávajících nebo vytváření nových pracovních příležitostí. Navrhuje se, aby práva a povinnosti, které vyplývají z propuštění zboží do režimu s ekonomickým účinkem, mohly být převedeny na jinou osobu, pokud tato osoba splňuje stanovené podmínky a jestliže je to třeba k provádění určité činnosti příslušnou osobou. Režimy s ekonomickým účinkem mají umožnit zapojení československých podnikatelských subjektů do mezinárodní dělby práce, vytvořit příznivější podmínky pro výrobu tuzemského zboží, které má být následně vyvezeno nebo propuštěno do volného oběhu. Současně tyto režimy musí bránit odlivu pracovních příležitostí do ciziny, např. neudělením povolení k propuštění zboží do pasivního zušlechťovacího styku, a vytvářet nové pracovní příležitosti, zejména při režimu přepracování pod celním dohledem.
K § 173 až 188:
Navrhovaná právní úprava svobodných celních pásem a svobodných celních skladů s malými úpravami přebírá právní úpravu této oblasti, jak byla provedena novelizací celního zákona zákonem č. 217/1992 Sb. Nově se navrhuje, aby o zřizování svobodných celních pásem a svobodných celních skladů rozhodovala vláda, resp. aby tato svobodná celní pásma a svobodné celní sklady byly zřizovány nařízením vlády.
K § 189 až 193:
Vymezuje se přesně, jakým způsobem může být nakládáno s dovezeným zahraničním zboží. Kromě případů, kdy bude toto zboží propuštěno do navrženého oběhu, může být vyvezeno zpět, zničeno pod celním dohledem nebo ho může oprávněná osoba přenechat ve prospěch státu. Současně se stanoví podmínky pro toto celně schválené určení zboží.
Navrhuje se, aby československé zboží, které bylo vyvezeno do zahraničí a vrací se ve lhůtě tří let zpět do tuzemska, bylo osvobozeno od dovozního cla.
Vymezuje se, v souladu s platnou právní úpravou, kdy je zboží osvobozeno od cla.
K § 194 až 225:
Oproti platné právní úpravě návrh celního zákona přesně vymezuje případy, kdy musí být celní dluh zajištěn zárukou, stanoví, kdo může záruku poskytnout a v jaké formě může být záruka poskytnuta (jako prvotní by měla být přijímána bankovní záruka). Celní dluh vznikne propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu, propuštěním zboží podléhajícího dovoznímu clu do režimu dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla případně nesplněním povinností stanovených zákonem nebo podmínek stanovených celními orgány nebo porušením celních předpisů. Kromě zániku celního dluhu je upraveno i promlčení práva vymáhat nedoplatek na cle.
Současně se stanovuje místo a doba vzniku celního dluhu a podle jakých předpisů se clo vyměřuje, lhůty pro zapsání vyměřeného cla do účetních dokladů a výjimky z nich. Přesně se vymezuje kdo je ve kterém případě dlužníkem.
K § 226 až 237:
Navrhuje se, aby lhůta splatnosti cla činila 10 dnů ode dne sdělení (stačí ústní sdělení ještě před předáním potvrzeného dílu celního prohlášení) výše cla deklarantovi nebo ode dne souhrnného zápisu v účetních dokladech celního úřadu. Nově se navrhuje rovněž lhůta, na kterou může být platba odložena (30 dní) a opatření jaká může celní úřad přijmout, jestliže nebylo clo ve stanovené lhůtě zaplaceno (výkon rozhodnutí, úroky z prodlení). Úroky z prodlení by měly být vyměřovány ve výši, která se rovná výši 140% diskontního úroku Státní banky československé. V souladu se zákonem o správě daní a poplatků se upravují další instituty, zejména posečkání cla a povolení splátek, den platby.
K § 238 až 248:
Návrh obsahuje přesné vymezení případů, kdy se promlčuje právo státu na vymáhání nedoplatku cla a taxativní výčet případů kdy celní dluh zaniká (zaplacením cla, prominutím cla, zabráním nebo zničením zboží, přenecháním zboží ve prospěch státu).
Přesně vymezuje případy kdy a za jakých podmínek může být clo prominuto nebo vráceno. Institut vrácení cla se použije v těch případech, kdy již clo bylo zaplaceno, institut prominutí cla se použije tehdy, jestliže clo ještě nebylo zaplaceno a původní rozhodnutí bude zrušeno (podle platné úpravy lze clo prominout pouze tehdy, jestliže by jeho vybrání vedlo k tvrdosti a vrátit clo lze vrátit pouze tehdy, jestliže je vyvezeno zpět v nezměněném stavu do jednoho roku od konce kalendářního roku, v němž bylo dovezeno).
K § 249 až 260:
Sankční ustanovení, která se v platném celním zákoně osvědčila, se přejímají i do navrhované úpravy. Na řízení o celních přestupcích se budou vztahovat obecná ustanovení o celních přestupcích a v celním zákoně budou upraveny pouze výjimky z těchto ustanovení nebo speciální ustanovení. Současně se navrhuje zvýšení horní hranice pokut za celní přestupek. Vzhledem k právní úpravě podnikatelské činnosti se nově upravují i celní delikty právnických osob (platný celní zákon upravuje porušování celních předpisů právnickými osobami) a sankce jaké mohou celní orgány za celní delikty uložit; kromě pokuty by celní orgány mohly uložit i propadnutí zboží ve prospěch státu. Nebude-li osoba, která celní předpisy porušila, známa nebo nepatří-li jí zboží, které bylo porušením celních předpisů získáno nebo které bylo k porušení celních předpisů použito, bude možno zboží zabrat (platí stejná omezení jako při spáchání celního přestupku fyzickou osobou). Při návrhu této úpravy se vychází ze zkušeností celních správ v Evropských společenstvích, kde zabrání (konfiskace) zboží nebo sankce propadnutí, resp. jejich hrozba, jsou účinným nástrojem k zabraňování porušení celních předpisů. Obdobně jako v zákoně č. 528/1990 Sb., devizový zákon, v platném znění (§ 46a) se navrhuje, aby celní orgány mohly v blokovém řízení ukládat za celní přestupky pokutu až do výše 5.000 Kčs (obdobně je v novele zákona o správě daní a poplatků navrhována možnost uložení blokové pokuty ve výši 5.000 Kčs).
K § 261 až 263:
Vzhledem k tomu, že celní orgány by měly spravovat daň z přidané hodnoty a správní daně vybírané při dovozu, poplatky vybírané v dovozu a vývozu a silniční daň u zahraničních osob, jsou celní zástavní právo, vymáhání nedoplatků (cla, daní i poplatků) upraveny obdobně jako v zákoně o správě daní a poplatků.
K § 264 až 271:
Ustanovení o zajištění zboží a o prodeji zboží se s menšími úpravami přejímají z celního zákona č. 44/1974 Sb., v platném znění. Jedná se instituty, které budou použity v případě porušení celních předpisů. Obdobná právní úprava se v jednotlivých státech Evropských společenství velmi osvědčila. Lze předpokládat, že i v ČSFR budou do budoucna tato ustanovení podstatně častěji aplikována, než v současnosti.
K § 272 až 282:
Nově se navrhuje, aby celní orgány mohly na úhradu cla, daní a poplatků, skladného, pokuty a nákladů řízení přijímat i zahraniční měnu tehdy, nebude-li mít příslušná osoba čs. měnu a stanoví se současně podle jakého kursu se bude přepočítávat.
Přejímají se některá ustanovení platného celního zákona, která se osvědčila a jsou i nadále potřebná pro činnost celních orgánů, např. celní statistika, subsidiární používání správního řádu a přestupkového zákona.
Na celní řízení zahájená před účinností tohoto zákona se použijí doposud platné právní předpisy; nová právní úprava se použije tehdy, bude-li to pro deklaranta výhodnější.
Navrhovaná právní úprava vychází z připravovaného celního kodexu Evropských společenství a je v souladu s právní úpravou v Evropských společenstvích. Navrhovaná právní úprava si nevyžádá nové výdaje ze státního rozpočtu ani nároky na nové pracovní síly.
V Praze dne 21. října 1992
Předseda vlády ČSFR:
Stráský v. r.
Ministr financí ČSFR:
Klak v. r.