Federální shromáždění ČSFR 1992 – 1992

Přechod majetku, práv a závazků dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky předpokládá v zájmu racionálního průběhu této operace určit v obou republikách příslušné státní orgány a státní organizace, které budou majetek fakticky přebírat. Návrh stanoví, že tyto orgány a organizace budou určeny zákony národních rad, popř. vládami republik, jde-li o orgány a organizace zákony národních rad již zřízené.

Zákony národních rad musí zejména vytvořit nové státní orgány, popř. organizace republik, které budou s to nejen převzít majetek federace, ale také zabezpečit výkon jejích dosavadních kompetencí (např. v oblasti obrany normalizace, objevů a vynálezů, emisní činnosti banky apod.)

Pro účely tohoto ústavního zákona se za státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky považují též Kancelář prezidenta republiky, Kancelář federálního shromáždění a Úřad vlády České a Slovenské Federativní Republiky, neboť jich se celý proces dělení majetku a jeho předávání republikám také dotýká.

Ústavní zákon řeší rovněž v duchu Vídeňské úmluvy o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, státním archívům a státním dluhům problematiku přechodu spisové agendy, archivů, patentových, známkových a poznatkových fondů, a to v návaznosti na převáděný majetek a ve spojitosti s ním.

Této problematiky se dotýká i čl. 13 odst. 1 návrhu, kde je celá záležitost podrobněji komentována.

Článek 9 obsahuje speciální ustanovení, týkající se státních podniků, které jakožto právní subjekty nemohou zaniknout jinak, než výmazem z obchodního rejstříku.

Federální státní podniky hospodaří s majetkem, který je částečně ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky vedle majetku, který je ve vlastnictví podniků, a tedy i tento majetek je nutno ke dni zániku federace převést do vlastnictví republik. Pro určení té které republiky je použito hledisko sídla podniku.

Návrh však řeší i případy, kdy federální státní podnik se sídlem na území jedné republiky má organizační složku na území druhé republiky; majetek sloužící k hospodaření této složky přechází do vlastnictví té republiky, kde je složka umístěna.

Vzhledem k tomu, že samotným zánikem federace nedochází ke zrušení federálních státních podniků a tyto dále působí jako právní a ekonomické subjekty, musí návrh řešit i otázku přechodu zakladatelské funkce z dosavadních ústředních orgánů federace na příslušné státní orgány republik. I zde se navrhuje specifické řešení týkající se organizačních složek nacházejících se na území druhé republiky, než je území podle sídla státního podniku.

V zájmu možnosti celkového posouzení otázky organizačních složek státních podniků v jednotlivých případech, kdy se tyto složky nacházejí na území druhé republiky, však návrh umožňuje takovou dohodu republik, týkající se těchto složek dosavadních státních podniků v působnosti federace, kdy se speciální ustanovení odstavců 2 a 4 nepoužívají. Dominujícím hlediskem takové dohody by mělo být zřejmě především hledisko funkčnosti a národohospodářského významu daného státního podniku a jeho organizační složky na území druhé republiky pro ekonomiku obou republik.

Pro dokončení vypořádání závazků, vzniklých rozdělením majetku, práv a závazků České a Slovenské Federativní Republiky, se navrhuje zřídit tímto ústavním zákonem Komisi pro dokončení vypořádání majetku České a Slovenské Federativní Republiky.

Komise bude složena paritně ze členů jmenovaných vládami České republiky a Slovenské republiky. Počet členů Komise, způsob jejího jednání, podmínky rozhodování Komise a další podrobnosti budou stanoveny statutem, který vydají v dohodě vlády nástupnických států. Komise, ač zřízená federálním ústavním zákonem, je fakticky společným orgánem republik jak po stránce personálního složení, tak po stránce vymezení její působnosti. Ústavní zákon vymezuje pouze její základní působnost, kterou je dokončení vypořádání nároků, vzniklých rozdělením majetku federace.

V této souvislosti je třeba zdůraznit, že Komise nebude subjektem (vlastníkem, správcem) bývalého federálního majetku, nýbrž že tímto subjektem budou v konečné instanci po zániku společného státu Česká republika a Slovenská republika; posláním Komise je pouze dokončit vypořádání nároků, vzniklých rozdělením majetku. Bylo by žádoucí po účinnosti tohoto ústavního zákona jmenovat neprodleně členy Komise, vypracovat její statut a řešit otázku jejích pravomocí a výkonného aparátu tak, aby Komise mohla po zániku společného státu neprodleně plnit svoje poslání. Návrh limituje tyto nezbytné kroky termínem 31. prosince 1992.

Činnost Komise může nahrazovat i funkci mezinárodní arbitráže, pokud jí bude tato funkce dohodou nástupnických států podle čl. 13 odst. 2 přiznána. Její zřízení vychází z reálného předpokladu, že ke dni zániku federace, ale i po tomto dni zůstane určitý majetek nevypořádaný.

Úkolem Komise bude v těchto případech posuzovat podle pravidel tohoto ústavního zákona, který z obou nástupnických států je vlastníkem nevypořádaného majetku. Rozhodnutí Komise v tomto směru mají pouze deklaratorní charakter, pokud Komise nebude nástupnickými státy nadána rozhodovací pravomocí. Návrh vychází z předpokladu, že tato rozhodnutí budou oba nástupnické státy respektovat. To však nevylučuje, že mezi oběma republikami mohou vznikat i spory. Řešení těchto sporů však spadá již do oblasti mezinárodně právní, jestliže by mezi nástupnickými státy nedošlo k dohodě, předpokládaní článkem 13 návrhu.

K tomu se pro úplnost připojuje následující vysvětlení:

Započít s řešením sporu o rozdělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky v rovině mezinárodně právní je možné teprve po rozdělení federace a vzniku dvou subjektů mezinárodního práva - České republiky a Slovenské republiky. Jakékoliv dohody týkající se způsobu řešení sporu o rozdělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky na úrovni mezinárodní, učiněné před rozdělením České a Slovenské Federativní Republiky, jsou z mezinárodně právního hlediska irelevantní a nezakládají žádné mezinárodní závazky pro nově vzniklé státy.

Nejčastěji uvažovaným způsobem řešení sporu mezi nově vzniklými státy o rozdělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky je předložení sporu Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu. Tato možnost je však neoddělitelně spojena s otázkou členství obou nástupnických států v OSN, neboť všechny členské státy OSN jsou ipso facto stranami Statutu Mezinárodního soudního dvora. Možnost předložení sporu mezi oběma nástupnickými státy závisí tedy mimo jiné na rychlosti jejich přijetí za členy OSN.

Státy, které nejsou členy OSN, mají přístup k Mezinárodnímu soudnímu dvoru pouze za podmínek, které určí Rada bezpečnosti OSN. V takovém případě pak státy hradí nejen výdaje spojené s vedením sporu, ale přispívají též na náklady Mezinárodního soudního dvora.

Přesto, že tato varianta urovnání mezinárodního sporu je nejčastěji zvažována, nejedná se o řešení optimální, neboť vedení sporu před Mezinárodním soudním dvorem je finančně velmi nákladně a zdlouhavé (trvá i několik let). Rovněž narušuje vzájemné vztahy mezi státy, které jsou stranami sporu a v rámci mezinárodního společenství též jejich morální kredit.

Jako další možná varianta řešení sporu přichází v úvahu uzavřená mezinárodní smlouvy mezi oběma státy o vytvoření mezinárodního arbitrážního tribunálu ad hoc. Výše uvedená negativa by se tím značně snížila.

Optimálními způsoby urovnání sporu zůstávají přímá jednáni a smírčí řízení, které nemá charakter řízení sporného.

V článku 11 se uvádí t. zv. blokační ustanovení, které vylučuje mimo taxativně vymezených případů převody majetku České a Slovenské Federativní Republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku přede dnem zániku federace. Blokace se týká majetku, se kterým hospodaří federální státní orgány, SBČS, státní podniky a jiné státní organizace, jakož i jejich majetkových účastí na podnikání právnických osob a dále majetkových účasti České a Slovenské Federativní Republiky na podnikání právnických osob.

V odstavci 2 jsou ze zákazu převodu majetku vyloučeny určité případy, vyplývající ze zákonných úprav nebo z potřeb běžného hospodářského procesu.

V článku 12 se samostatně řeší rozdělení a přechod majetku Federálního fondu národního majetku jako zvláštní právnické osoby majetkově oddělené od státu. Pro rozdělení jsou použita obdobně kritéria a postupy, jako je tomu u majetku federace.

Obdobně jako v článku 7 je řešena i otázka protokolu o předání a převzetí majetku Federálního fondu národního majetku a jeho podpisu předsedy prezidií všech tří fondů.

Bude-li republikami naplněna idea Komise pro dokončení vypořádání majetku České a Slovenské Federativní Republiky po jejím zániku, není pochyb o potřebě výkonného aparátu této Komise, který by pro ni připravoval záležitosti, spojené s touto rozsáhlou a obtížnou agendou. Jednou z možností řešení je využití aparátu výkonného výboru dosavadního Federálního fondu národního majetku, který má s majetkovou agendou zkušenosti z dosavadního privatizačního procesu a je pro tuto agendu personálně i věcně vybaven.

Článek 13 vychází z proklamované vůle republik uzavřít v zájmu přijetí a aplikace tohoto ústavního zákona dohodu, jejímž předmětem bude především společný výklad tohoto ústavního zákona Českou republikou a Slovenskou republikou. Je třeba, aby v duchu Vídeňské úmluvy o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, státním archivům a státním dluhům zůstaly i po zániku společného státu zachovány podstatné části dnešních federálních archivů a patentových a poznatkových fondů, a to především proto, že by mechanickým rozdělením došlo k jejich znehodnocení, u patentů zejména i ve vztahu k zahraničí. Bude proto nutné zabezpečit jejich správu a využití ve prospěch obou republik dohodou nástupnických států, která jim zajistí využití této dokumentace za stejných podmínek. Návrh k tomu vytváří základní předpoklady, a to na základě dohody obou republik.

Jak je zřejmé zejména z článku 10 a důvodové zprávy k němu, je nezbytná i recepce tohoto ústavního zákona do právního řádu nástupnických států ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a ustanovení o řešení případných sporů při dělení federálního majetku, které mohou nastat.

Při stanovení těchto právních povinností se však přenechává na dohodě České republiky a Slovenské republiky především otázka společného výkladu tohoto ústavního zákona.

Ústavní zákon připouští v souvislosti s dělením majetku České a Slovenské Federativní Republiky i jiné majetkové a finanční vyrovnání jakožto podstatné náležitosti předpokládané dohody republik. Jiným majetkovým vyrovnáním se rozumí zejména kompenzace některých částí majetku. Je však třeba vidět, že jiné majetkové a finanční vyrovnání jsou již plně v rukou České republiky a Slovenské republiky jakožto subjektů oprávněných disponovat tímto majetkem.

Článek 14 uvádí formou odkazující na běžné zákony Federálního shromáždění zrušení a dělení majetku některých institucí, založených zákonem; u některých z nich, např. u Československé akademie věd nebo Federálního fondu tržní regulace v zemědělství se uplatní i specifické dělení federálního majetku.

Zvláštní ustanovení obsahuje návrh, pokud se týče majetku Centra kupónové privatizace. Vychází z dohody republikových ministrů pro správu národního majetku a jeho privatizaci a představuje určité výjimečné řešení, dané zvláštní povahou majetku Centra kupónové privatizace. Jde především o hardware, software, know-how a databáze Centra kupónové privatizace. Čistý výnos z prodeje kupónů zahrnuje výnos z prodeje kupónových známek a poplatek při podávání kupónů. Tento výnos se dělí v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 92/1991 Sb. mezi republiková centra kupónové privatizace podle počtu registrovaných DIKů.

V návaznosti na rozdělení a převod majetku Federálního fondu národního majetku se v článku 15 návrhu ruší část pátá zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb., upravující zřízení, působnost a činnost Federálního fondu národního majetku.

Účinnost ústavního zákona se navrhuje dnem jeho vyhlášení.

V Praze dne 4. listopadu 1992

Předseda vlády ČSFR:

Stráský v. r.

První místopředseda vlády ČSFR:

Filkus v. r.

Pozměňovací návrhy k návrhu ústavního zákona o dělení majetku české a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku (tisk 152) ve znění návrhu na usnesení SL a SN (tisk 155)

Z čl. 1 (tisk 155) vypustit slova "nebo ústavně učiněného rozhodnutí, které má tyto důsledky".

Tato slova vypustit i v dalších článcích, kde jsou obsažena

- čl. 3 odst. 1, 2

- čl. 7 odst. 1

V čl. 1, 3 a 7 vypustit část věty, která zní: "nebo ústavně učiněného rozhodnutí, které má tyto důsledky".

V čl. 1 vypustit poslední větu začínající slovy "Dále upravuje...

Čl. 3 vypustit.

Článek 4 upravit takto:

"(1) Majetok Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky podľa čl. 2 s výnimkou majetku uvedeného v čl. 3 sa delí podľa princípu podielu počtu obyvateľov Českej republiky a Slovenskej republiky, podľa ktorého prechádza majetok na Českú republiku a Slovenskú republiku v pomere 2:1, ak to zákon nestanoví inak.

Majetok Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky uvedený v čl. 2 písm. a/ sa delí na základe majetkových podielov Českej republiky a Slovenskej republiky v zmysle čl. 4 odst. 1.

xxxxx

V zmysle hore uvedeného upraviť odvolávky na čl. 4 na stranách 4 (v čl. 5 a v čl. 6), na strane 5 (čl. 6) a na strane 10 (v čl. 14).

V čl. 6 odst. 1 vypustit text:

"Česká republika a Slovenská republika poverí v dohode o vysporiadanie uvedeného majetku, uzatvorenej do zániku Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, Československú obchodnú banku a. s. správou týchto pohledávok a závazkov voči zahraničným veriteľom a dlžníkom. Právne postavenie Československej obchodnej banky, a. s. vo vzťahu k zahraničným veriteľom a dlžníkom sa nemení.".

V čl. 7 odst. 3 středník za slovem "Republiky" nahradit tečkou a pokračovat novou větou uvozenou slovem "Majetek"..+ stávající text.

V čl. 8 (tisku 155) navrhuji vypustit slova "známkové a".

Ve větě za středníkem ukončit větu za slovem "osob" a pokračovat větou tohoto znění: "Obdobně nelze převádět majetkové účasti ČSFR na podnikání právnických osob.".

Dokončit větu slovy "prezidia Fondu národního majetku Slovenské republiky.".

Čl. 14 doplnit o nový odstavec 6:

"(6) Delenie majetku Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky vo vymedzených prípadoch sa vykoná na základe samostatnej dohody medzi Českou republikou a Slovenskou republikou.".

Do čl. 14 novo zaradiť text:

"Zrušenie Československej armády najneskôr ku dňu zániku Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky a vyrovnanie jej majetkových a iných pomerov stanoví zákon Federálneho zhromaždenia.".

xxx

V prípade prijatia úpravy čl. 14 upraviť číslovanie.

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VII. volební období

Dodatek k tisku 152

k vládnímu návrhu ústavního zákona o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku

v mld Kčs

(na jedno desetinné místo)