Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
152
Vládní návrh
Ústavní zákon
ze dne .......... č.
o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:
Čl. 1
Tento ústavní zákon upravuje dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechod na Českou republiku a Slovenskou republiku jakožto nástupnické státy České a Slovenské Federativní Republiky, a to na základě ústavně učiněného rozhodnutí o zániku České a Slovenské Federativní Republiky nebo ústavně učiněného rozhodnutí, které má tyto důsledky. Dále upravuje přechod majetku Federálního fondu národního majetku na Fond národního majetku České republiky a Fond národního majetku Slovenské republiky v případe zániku České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 2
Majetkem České a Slovenské Federativní Republiky, který se nachází na jejím území a mimo toto území a je předmětem dělení podle čl. 1, jsou pro účely tohoto ústavního zákona
a) nemovité a movité věci ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky [Čl. 4 odst. 4 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů]
b) státní finanční aktiva a pasiva České a Slovenské Federativní Republiky,
c) měnová aktiva, pasiva a rezervy České a Slovenské Federativní Republiky,
d) jiná majetková práva a závazky náležející České a Slovenské Federativní Republice a státním organizacím v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 3
(1) Majetek České a Slovenské Federativní Republiky, který náležel subjektům na území, tvořícím státní území nynější České republiky a stal se majetkem československého státu po 28. říjnu 1918, přechází dnem ústavně učiněného rozhodnutí o zániku České a Slovenské Federativní Republiky nebo dnem ústavně učiněného rozhodnutí, které má tyto důsledky, na Českou republiku bez ohledu na místo, kde se k tomuto dni nachází.
(2) Majetek České a Slovenské Federativní Republiky, který náležel subjektům na území, tvořícím státní území nynější Slovenské republiky a stal se majetkem Československého státu po 28. říjnu 1918, přechází dnem ústavně učiněného rozhodnutí o zániku České a Slovenské Federativní Republiky nebo dnem ústavně učiněného rozhodnutí, které má tyto důsledky, na Slovenskou republiku bez ohledu na místo, kde se k tomuto dni nachází.
Čl. 4
(1) Principy dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky podle čl. 2 s výjimkou majetku, uvedeného v čl. 3, jsou
a) územní princip, podle něhož přechází majetek tomu nástupnickému státu, na jehož území se nachází; tento princip platí vždy pro nemovitosti; pro věci movité se použije v případech, kdy tyto věci vzhledem k jejich určení, účelu použití, popřípadě povaze tvoří příslušenství nemovité věci,
b) u ostatního majetku, u něhož nelze použít principu podle písmene a), princip podílu poctu obyvatel České republiky a Slovenské republiky, podle něhož přechází majetek na Českou republiku a Slovenskou republiku v poměru dva ku jedné.
(2) Při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky se uplatňuje hospodárnost a zachování dalšího řádného využití tohoto majetku při spravedlivém majetkovém a finančním vyrovnání.
(3) Při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky se ve výjimečných případech, stanovených dohodou České a Slovenské republiky, uzavřenou podle čl. 13 odst. 1, zachovává jedinečnost, podmiňující funkčnost tohoto majetku; tato dohoda určí rovněž další způsob využívání tohoto majetku a upraví i další související otázky.
Čl. 5
Členská kvóta České a Slovenské Federativní Republiky v Mezinárodním měnovém fondu, kapitálové vklady České a Slovenské Federativní Republiky v Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní finanční korporaci, Mnohostranné agentuře pro investiční záruky a Mezinárodním sdružení pro rozvoj, jakož i finanční závazky České a Slovenské Federativní Republiky ve vztahu k uvedeným mezinárodním finančním institucím a jim odpovídající devizové rezervy Státní banky československé se dělí mezi Českou republiku a Slovenskou republiku podle principu, který určí Mezinárodní měnový fond. Pro vzájemné vypořádání mezi Českou republikou a Slovenskou republikou však platí princip podle čl. 4 odst. 1 písm. b), pokud se nepoužije čl. 7 odst. 1.
Čl. 6
(1) Závazky, vyplývající z dříve přijatých finančních úvěrů ve volně směnitelných měnách - centrální devizový zdroj a bankovní aktiva v nesměnitelných měnách, vedené u Československé obchodní banky, a. s. se dělí ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku podle principu, uvedeného v čl. 4 odst. 1 písm. b). Česká republika a Slovenská republika pověří v dohodě o vypořádání uvedeného majetku, uzavřené do zániku České a Slovenské Federativní Republiky, Československou obchodní banku, a. s. správou těchto pohledávek a závazků vůči zahraničním věřitelům a dlužníkům. Právní postavení Československé obchodní banky, a. s. ve vztahu k zahraničním věřitelům a dlužníkům se nemění.
(2) Poskytnuté a při jaté vládní úvěry se dělí ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky podle principu, uvedeného v čl. 4 odst. 1 písm. b), mezi Českou republiku a Slovenskou republiku, pokud u přijatých vládních úvěrů nebude s věřiteli dohodnuto jinak a pokud se nepoužije čl. 7 odst. 1.
(3) V dohodě o vypořádání majetku, uvedeného v odstavci 2, mezi Českou republikou a Slovenskou republikou a uzavřené do dne zániku České a Slovenské Federativní Republiky určí Česká republika a Slovenská republika, která z republik bude u jednotlivých poskytnutých a přijatých vládních úvěrů nástupcem České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 7
(1) Majetek, uvedený v čl. 2, přechází dnem rozdělení tohoto majetku podle odstavce 2 na Českou republiku a Slovenskou republiku. Práva a závazky, které se podle svého obsahu vztahují pouze k České republice nebo Slovenské republice, přecházejí na Českou republiku nebo Slovenskou republiku.
(2) Dnem rozdělení majetku, uvedeného v čl. 2, je den podpisu dohody o předání a převzetí majetku zmocněnci, pověřenými vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládami republik; součástí dohody je soupis předávaného majetku ke dni jeho přechodu. Tuto dohodu je možno uzavřít po ústavně učiněném rozhodnutí o zániku České a Slovenské Federativní Republiky nebo jiném ústavním rozhodnutí s těmito důsledky.
(3) Jestliže majetek, uvedený v článku 2, nepřejde na Českou republiku a Slovenskou republiku do zániku České a Slovenské Federativní Republiky rozdělením podle odstavce 1, přechází na Českou republiku a Slovenskou republiku dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Práva a závazky, které se podle svého obsahu vztahují pouze k České republice nebo Slovenské republice přecházejí na Českou republiku nebo Slovenskou republiku.
(4) Majetek podle odstavce 3 předávají ke dni zániku příslušné státní orgány a státní organizaci České a Slovenské Federativní Republiky a přejímají jej tímto dnem příslušné státní orgány a státní organizace České republiky a Slovenské republiky, určené zákony národních rad, popřípadě vládou České republiky a vládou Slovenské republiky; součástí protokolu o předání a převzetí majetku, který podepisují statutární orgány státních orgánů a státních organizací České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky je soupis předávaného majetku ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky; majetek České a Slovenské federativní republiky, nacházející se mimo její území předávají ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky zmocněnci, pověření vládou České a Slovenské Federativní Republiky a přejímají jej k tomuto dni zmocněnci, pověření vládou České republiky a vládou Slovenské republiky. Za státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky se pro tento případ považují i Kancelář prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, Kancelář Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a Úřad vlády České a Slovenské Federativní Republiky.
Čl. 8
Spolu s majetkem, uvedeným v čl. 2, přechází na příslušné státní orgány a státní organizace České republiky a Slovenské republiky i s tímto majetkem spjatá spisová agenda, příslušná část archivu, patentové, známkové a poznatkové fondy.
Čl. 9
(1) Majetek ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republiky, s nímž hospodaří státní podniky v působnosti federace, přechází do vlastnictví České republiky nebo Slovenské republiky podle sídla státního podniku.
(2) Má-li státní podnik se sídlem na území jedné republiky organizační složku na území druhé republiky, přechází majetek, uvedený v odstavci 1, který slouží hospodaření této organizační složky, do vlastnictví té republiky, na jejímž území se tato organizační složka nachází.
(3) Práva a povinnosti zakladatelů státních podniků v působnosti federace přecházejí s přechodem majetku podle odstavce 1 na státní orgány České republiky a Slovenské republiky, příslušné podle zákonů národních rad, a to podle sídla státního podniku.
(4) Má-li organizační složka státního podniku sídlo na území druhé republiky, přechází s majetkem, uvedeným v odstavci 1, i obsah funkce zakladatele na státní orgán této republiky, příslušný podle zákona její národní rady.
(5) Dohoda České republiky a Slovenské republiky, uzavřená do zániku České a Slovenské Federativní Republiky, však může v odůvodněných případech stanovit, že pro organizační složky státních podniků, které se nacházejí na území druhé republiky a pro obsah funkce zakladatelů, který je s nimi spojen, se ustanovení odstavce 2 a 4 nepoužijí.
Čl. 10
(1) Pro dokončení vypořádání nároků, vzniklých rozdělením majetku České a Slovenské Federativní Republiky po zániku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku se zřizuje Komise pro dokončení vypořádání majetku České a Slovenské Federativní Republiky. Komise je složena rovným dílem ze členů, jmenovaných vládou České republiky a vládou Slovenské republiky.
(2) Počet členů, způsob jednání a podmínky rozhodování, jakož i další podrobnosti činnosti Komise stanoví její statut, který vydají nejpozději do 31. prosince 1992 ve vzájemné dohodě vláda České republiky a vláda Slovenské republiky.
Čl. 11
(1) Do dne zániku České a Slovenské Federativní Republiky nelze převádět na Českou republiku a Slovenskou republiku majetek České a Slovenské Federativní Republiky, se kterým hospodaří státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky, Státní banka československá, státní podniky a jiné státní organizace České a Slovenské Federativní Republiky včetně jejich majetkových účastí na podnikání jiných právnických osob a dále majetkové účasti České a Slovenské Federativní Republiky na podnikání právnických osob.
(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí pro
a) majetek, který přechází na Českou republiku a Slovenskou republiku v souvislosti se změnou působnosti federace a republik,
b) převody majetku v rámci obvyklého hospodaření,
c) přechod majetku podle čl. 7 odst. 1 tohoto ústavního zákona.
Čl. 12
(1) Dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky se ruší Federální fond národního majetku.
(2) Majetek Fondu, který náleží ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky Fondu, přechází tímto dnem na Fond národního majetku České republiky a Fond národního majetku Slovenské republiky; pro jeho dělení se použijí obdobně ustanovení tohoto ústavního zákona.
(3) Protokol o předání a převzetí majetku Fondu, jehož součástí je soupis předávaného majetku ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky, podepisují předseda prezídia Fondu národního majetku České a Slovenské Federativní Republiky, předseda prezídia Fondu národního majetku České republiky a předseda prezídia Fondu národního majetku Slovenské republiky.
Čl. 13
(1) Do zániku České a Slovenské Federativní Republiky uzavřou Česká republika a Slovenská republika dohodu, jejímž předmětem je zejména závazek převzetí tohoto ústavního zákona do právních řádů nástupnických států ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a jeho společný výklad oběma stranami dohody. Její součástí je rovněž dohoda o zachování celistvosti dokumentace, uvedené v čl. 8, ve zvláštních případech v zájmu jejího dalšího využití, a dohoda o tomto využití Českou republikou a Slovenskou republikou za stejných podmínek.
(2) Součástí dohody podle odstavce 1 je i dohoda o způsobu rozhodování sporů, vzniklých při dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky, cestou arbitrážního řízení a závazek České republiky a Slovenské republiky, že nález arbitrážního orgánu je platný a vykonatelný na území České republiky a na území Slovenské republiky. Arbitrážním orgánem, stanoví-li tak dohoda republik, může být i Komise, uvedená v čl. 10.
(3) Součástí dohody podle odstavce 1 je jiné majetkové a finanční vyrovnání.
Čl. 14
(1) Zrušení Federální bezpečnostní informační služby nejpozději ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a vyrovnání jejích majetkových a jiných poměrů stanoví zákon Federálního shromáždění.
(2) Dělení majetku Československé televize, Československého rozhlasu, Československo tiskové kanceláře, Československých státních drah, Správy pošt a telekomunikací Praha a Správy pošt a telekomunikací Bratislava a jeho přechod nejpozději ke dni zániku České a Slovenské Federativní republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku obdobně podle tohoto ústavního zákona stanoví zákon Federálního shromáždění.
(3) Zrušení Československé akademie věd nejpozději ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky a vyrovnání jejích majetkových a jiných poměrů stanoví zákon Federálního shromáždění.
(4) Zákon Federálního shromáždění může stanovit odchylně od principů podle čl. 4 odst. 1 dělení majetku Federálního fondu tržní regulace v zemědělství.
(5) Majetek Centra kupónové privatizace se rozdělí ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Centrum kupónové privatizace České republiky a Centrum kupónové privatizace Slovenské republiky takto
a) movitý majetek mimo čistý výnos z prodeje kupónů podle územního principu,
b) čistý výnos z prodeje kupónů v poměru dvě celé dvacet devět setin ku jedné.
Čl. 15
Dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky se ruší část pátá zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění zákona č. 92/1992 Sb.
Čl. 16
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Důvodová zpráva
Obecná část
Ústavní zákon o dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky mezi Českou republiku a Slovenskou republiku a jeho přechodu na Českou republiku a Slovenskou republiku vytváří ústavní rámec pro dělení federálního majetku mezi Českou republiku a Slovenskou republiku. Dále upravuje rozdělení majetku Federálního fondu národního majetku a přechod tohoto majetku na příslušné fondy národního majetku republik.
Návrh navazuje na vládní návrhy ústavních zákonů, které vláda předložila v září t. r. Federálnímu shromáždění a které se týkají problematiky státoprávního uspořádání. Jde především o již přijatý ústavní zákon, kterým se mění a doplňují ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších ústavních zákonů a některé další ústavní zákony.
Navrhovaný ústavní zákon předpokládá již pouze v několika výjimečných případech přípravu dalších zákonů Federálního shromáždění, týkajících se dělení a přechodu majetku České a Slovenské Federativní Republiky na oba nástupnické státy. Vytváří základní předpoklady pro udržení procesu dělení majetku v právních formách a svými hledisky sleduje princip spravedlivého rozdělení majetku federace mezi republiky.
Ústavní zákon blokuje neřízený přechod majetku České a Slovenské Federativní Republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku a naopak umožňuje řízený přechod v přesně vymezených případech ještě před zánikem federace.
Zvláštní část
K článku 1
Článek 1 stanoví předmět úpravy ústavního zákona, kterým jsou způsoby dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky a jeho přechod v souvislosti s ústavním rozhodnutím o zániku České a Slovenské Federativní Republiky, nebo na základě ústavního rozhodnutí, které má tyto důsledky na Českou republiku a Slovenskou republiku. Obdobně řeší článek 1 dělení a přechod majetku Federálního fondu národního majetku jakožto zvláštního právně samostatného subjektu na příslušné fondy národního majetku obou republik.
Ústavní zákon upravuje tedy dvojí okruh problematiky, a to jednak způsob dělení majetku federace a jednak přechod majetku České a Slovenské Federativní Republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku.
Ústavní zákon tak představuje přímo aplikovatelnou normu s výjimkou zákonů, uvedených v článku 14 tohoto návrhu.
K článku 2
Majetkem České a Slovenské Federativní Republiky je majetek nacházející se na jejím území i mimo toto území.
Pro účely tohoto ústavního zákona je tento majetek rozdělen do čtyř kategorií. Kriteriem rozdělení je povaha (druh) majetku.
Základní kategorií tohoto majetku jsou věci nemovité, (budovy, pozemky apod.) a věci movité (vybavení budov nábytkem a jiným zařízením, umělecké předměty, osobní automobily, lokomotivy, vagóny, zbraně, ale i zásoby strategických surovin apod.).
Další kategorií majetku jsou státní finanční aktiva a pasiva, představující pohledávky a závazky federace ve vztahu k subjektům jak v tuzemsku, tak i v zahraničí (hlavní státní finanční aktiva tvoří bankovní vkladové účty u Státní banky československé (dále jen "SBČS"), vládní pohledávky vůči zahraničí, vklady u mezinárodních bank, pohledávky z poskytnutých půjček a návratných finančních výpomocí organizacím vnitřní ekonomiky a cenné papíry; hlavní státní finanční pasiva tvoří zejména vládní půjčky ze zahraničí, závazky federace vůči SBČS a státní pokladní poukázky.
Třetí kategorií majetku federace jsou měnová aktiva, pasiva a rezervy. Tento druh majetku má vztah především k SBČS a Československé obchodní bance, a. s. (dále jen "ČSOB"). Jde o oběživo, měnové zlato a pohledávky a závazky bankovního sektoru v zahraničí.
Poslední kategorii tvoří jiná majetková práva a závazky, České a Slovenské Federativní Republiky a dále majetková práva a závazky státních organizací v působnosti federace s výjimkou federálních státních podniků.
Řešení vychází z toho, že majetková práva a závazky státu nejsou totožná s majetkovými právy a závazky státních organizací, které sice hospodaří s věcmi ve vlastnictví státu, ale jinak jsou samostatnými právními subjekty svých oprav a závazků. Obecně také platí, že stát neručí za závazky zřízených státních organizací. V souvislosti se zánikem federace je však nutno i tato práva a závazky dělit a převést na nástupnické státy. Ve vztahu ke státním podnikům předpokládá řešení úprava v článku 9 návrhu.
K článku 3
Článek 3 uplatňuje pro dělení a převod majetku federace historické hledisko dělení. Podle něho majetek federace, který náležel subjektům na území, tvořeným územím nynější České republiky a stal se majetkem československého státu po 28. říjnu 1918, přechází dnem ústavního rozhodnutí o zániku České a Slovenské Federativní Republiky nebo ústavním rozhodnutím s takovými důsledky na Českou republiku, a to bez zřetele na místo, kde se k tomuto dni nachází. Ke stejnému okamžiku přechází rovněž majetek federace na Slovenskou republiku, jestliže jde o majetek, který náležel subjektům na území, tvořící území nynější Slovenské republiky a stal se po 28. říjnu 1918 majetkem československého státu.
Historické hledisko použité v článku 3 je odrazem skutečnosti, že před 28. říjnem 1918 bylo státní finanční hospodaření obou územních celků oddělené a před vznikem první republiky na našem území fungovaly dva na sobě v zásadě nezávislé hospodářské celky, které též odděleně vytvářely svoje společenské hodnoty včetně infrastruktury, kulturních hodnot apod. Toto ustanovení není potřebné pro nemovitý majetek na území republik, protože zde plně postačuje princip teritoriální. Může se však týkat majetku movitého na našem území a majetku nemovitého i movitého mimo území České a Slovenské Federativní Republiky.
K článku 4
Článek 4 obsahuje dva principy dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky. Těmito jsou územní princip a podíl počtu obyvatel České republiky a Slovenské republiky, tj. poměr dva ku jedné.
Dále obsahuje článek ustanovení o hospodárnosti a zachování dalšího řádného využití majetku a o spravedlivém majetkovém a finančním vyrovnání.
Územní princip odpovídá Vídeňské úmluvě o sukcesi států ve vztahu ke státnímu majetku, státním archivům a státním dluhům z roku 1983.
V této souvislosti je třeba uvést, že Vídeňská úmluva dosud pro malý počet signatářů nevstoupila v platnost a Česká a Slovenská Federativní Republika k ní dosud nepřistoupila. Na druhé straně však není pochyb, že mezinárodnímu uznání nástupnických států i jejich budoucí mezinárodní pozici nepochybně pomůže i okolnost, že pro dělení majetku České a Slovenské Federativní Republiky se mezi nimi uplatní mezinárodně uznávaná pravidla.
Uvedený územní princip je konstruován jako bezvýjimečně platný pro nemovitosti a pro ty věci movité, které tvoří příslušenství nemovité věci.
Územní princip se uplatní u těch věcí movitých, které s nemovitostí funkčně souvisejí, zejména proto, že již při jejich zhotovení se přihlíželo k tomu, že budou společně používány, nebo byly s nemovitostí používány tak, že s ní tvoří z hlediska ekonomického, technického, historického apod. jeden celek, nebo že by se oddělením takových movitých věcí vzhledem k dosavadnímu stavu užívání nemovitosti podstatně ztížilo nebo znemožnilo, nebo by se neúměrně zhoršila funkce, poklesla hodnota nebo se snížilo estetické působení jedné nebo obou věcí. Tyto věci tvoří příslušenství tzv. věci hlavní.
Charakteristickým rysem příslušenství věci hlavní je to, že musí být vlastníkem určeno k trvalému užívání s věcí hlavní. Příslušenství věci neztrácí nic na své povaze, není-li dočasně užíváno s hlavní věcí. Příslušenství však musí mít povahu samostatné věci, existovat vedle hlavní věci a být s hlavní věcí funkčně spojeno hospodářským účelem. Příslušenství i hlavní věc musí patřit témuž vlastníkovi.
Dokud je věc příslušenstvím, sdílí právní osud hlavní věci, tj. převádí se spolu s ní. Jestliže by mohly vzniknout pochybnosti, zda bylo s hlavní věcí převedeno i příslušenství, je třeba i příslušenství výslovně uvést v dohodě vládních zmocněnců o rozdělení majetku federace, uzavírané podle čl. 7 odst. 2 návrhu, nebo v protokolu o předání a převzetí majetku podle čl. 7 odst. 4 a čl. 12 odst. 3.
Tímto způsobem je vyjádřena při dělení majetku pro věci movité jejich sounáležitost s věcí nemovitou. Jde např. o umělecké práce spoluvytvářející interiéry historických budov, budov zastupitelských misí a pod., které tvořily příslušenství těchto staveb namnoze ještě před vznikem československého státu nebo zařízení, podmiňující zachování technické a provozní funkce nemovitosti.
Pouze ve výjimečných případech návrh připouští zachování jedinečnosti určitého majetku, podmiňující jeho funkčnost; přitom přenáší těžiště problematiky dalšího užívání tohoto majetku včetně dalších souvisejících otázek (např. údržby tohoto majetku a investic na něj vynakládaných, rozdělení výnosů z tohoto majetku a pod.) na dohodu obou republik. Takovým jedinečným majetkem je např. systém protivzdušné obrany České a Slovenské Federativní Republiky nebo tranzitní plynovod, kdy rozdělení takového majetku není buď vůbec možné nebo by bylo spojeno s neúměrnými náklady.
K článku 5
Půjčky od Mezinárodního měnového fondu (dále jen "MMF") má ve své bilanci SBČS. Protipoložkou těchto půjček jsou devizové rezervy uložené v zahraničí. Čerpání prostředků od MMF je závislé na výši členské kvóty příslušného státu. Situace po vzniku nástupnických států České a Slovenské Federativní Republiky byla s MMF předběžně konzultována. MMF stanoví pro nástupnické státy kvóty vycházející z původní kvóty České a Slovenské Federativní Republiky. Tyto nástupnické kvóty však s největší pravděpodobností nebudou respektovat poměr dva ku jedné. Z toho důvodu je navrženo rozdělení závazků vůči MMF a jim odpovídajících měnových rezerv mezi nástupnické státy resp. jejich emisní banky na základě principu, který určí MMF. Obdobně bude postupováno i u dalších taxativně vyjmenovaných finančních institucí.
Pro vzájemné vypořádání mezi Českou republikou a Slovenskou republikou zachovává návrh princip dva ku jedné, pokud se logicky nepoužije princip teritoriality závazků (dluhů), zakotvený v čl. 7 odst. 1 a 3, který znamená, že nositelem závazku, vztahujícího se svým obsahem pouze k jedné republice, je tato republika.
K článku 6
V době plánovaného hospodářství byla pověřena ČSOB čerpáním devizových úvěrů ve volně směnitelných měnách pro účely importu a realizaci obchodních operací v nesměnitelných měnách, spojených s vývozem např. do bývalého Sovětského svazu. Výsledkem této činnosti, kterou ČSOB prováděla z příkazu státu, jsou bankovní devizová pasiva ČSOB ve volně směnitelných měnách, tzv. centrální devizový zdroj, a bankovní devizová aktiva ČSOB v nesměnitelných měnách, např. pohledávky za nástupnickými státy bývalého Sovětského svazu.
Na podporu ekonomické reformy byly přijaty vládou České a Slovenské Federativní Republiky, která pověřila uzavřením příslušných dohod federální ministerstvo financí, úvěry od Evropského společenství, Světové banky, skupiny zemí G 24 a Eximbanky. Na druhé straně byly v minulosti realizovány vývozy zboží do zemí východní Evropy a zemí Asie a Afriky na dlouhodobé vládní úvěry. Československým vývozcům byly tyto vývozy proplaceny v Kčs. Vládní úvěry poskytnuté a vládní úvěry přijaté jsou součástí finančních aktiv a pasiv České a Slovenské Federativní Republiky, která jsou vedena na účtech u SBČS. Technickým zabezpečením těchto operací státu ve vztahu k zahraničí jsou pověřeny SBČS a ČSOB. Především ve vztahu k zahraničí má význam ustanovení o tom, že právní postavení ČSOB ve vztahu k zahraničním věřitelům a dlužníkům se nemění.
Aktiva a pasiva zde uvedená jsou řešena diferencovaně, pokud se týká centrálního devizového zdroje a bankovních aktiv v nesměnitelných měnách, vedených u ČSOB, a pokud se týká poskytnutých a při jatých vládních úvěrů. I v jejich případě je u přijatých vládních úvěrů respektován princip teritoriality dluhu (závazku), zakotvený v čl. 7 odst. 1.
Návrh zde předpokládá uzavření zvláštní dohody republik pro tuto mimořádně složitou a citlivou oblast finančních vztahů, kde na čelném místě stojí jednoznačně otázka nástupnictví v této oblasti, aby pokud možno nedošlo ke zhoršení naší pozice tam, kde jsme věřitelskou stranou. Je nutno počítat s tím, že vypořádávání těchto závazků a pohledávek bude dlouhodobější proces.
K článku 7
Tento článek pojednává o přechodu majetku včetně práv a závazků z České a Slovenské Federativní Republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku. Zároveň návrh respektuje skutečnost, že některá práva a závazky se mohou podle svého obsahu vztahovat jen k jedné republice.
Návrh volí dva způsoby přechodu majetku na republiky.
Prvým je den rozdělení tohoto majetku, provedeného dohodou o předání a převzetí majetku zmocněnci, pověřenými vládou České a Slovenské Federativní Republiky a vládami republik. Pokud k němu do záruku České a Slovenské Federativní Republiky nedojde, přechází majetek dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky na Českou republiku a Slovenskou republiku. Rovněž v tomto případě přecházejí práva a závazky, která se podle svého obsahu vztahují pouze k České republice nebo Slovenské republice, na Českou republiku nebo Slovenskou republiku. Princip teritoriality práv a závazků je i v tomto případě zachován. Tento způsob umožňuje postupný přechod majetku federace na republiky ještě před jejím zánikem.
Druhý způsob převodu majetku je vázán na den zániku České a Slovenské Federativní Republiky s tím, že návrh vytváří zvláštní způsob při předávání a přebírání majetku, který se nachází mimo území České a Slovenské Federativní Republiky.
Podmínkou přechodu majetku podle obou způsobů je vyhotovení soupisu předávaného majetku podmíněného inventarizací, který ve svém souhrnu tvoří majetek federace.