Středa 18. listopadu 1992

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Teraz vystúpi pán poslanec Havlík, pripraví sa pán poslanec Pleva.

Poslanec SN R. Havlík: Havlík, Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předložený vládní návrh ústavního zákona o zániku České a Slovenské Federativní Republiky přesně zapadá do absurdního dramatu, které se od listopadu 1989 v této zemi rozehrálo.

Nová vládnoucí garnitura, která se neštítí používat praktiky padesátých a sedmdesátých let, to je stranické čistky na všech úrovních našeho života, která se opět neštítí nadřazovat význam stranické legitimace nad skutečnou odbornost, a která se dokonce neštítí v režii cizích mocností zavléci naše národy do sféry třetího světa, snad ani nemůže předložit návrh, který by skutečně respektoval vůli občanů tohoto ještě stále společného státu Čechů a Slováků.

Pro svou aroganci a naprostou odtrženost od občanů této země totiž nemohou předložit návrh zákona, který by odpovídal realitě a zároveň by dodržoval ideu právního státu. Chtěli-li by splnit aspoň tyto dvě podmínky, pak by zcela zákonitě museli dojít k závěru, že jediná možná cesta, jak zachovat ideu právního státu, je vyhlášení referenda obsahujícího otázku o budoucím státoprávním uspořádání našeho státu, a teprve poté, vysloví-li se většina národa pro změnu státoprávního uspořádání, začít zákonodárné kroky ve smyslu výsledku referenda na půdě parlamentu.

Ano, takovýto postup by byl zcela logický v normálně fungujících demokratických státech. Ne tak však u nás, kde vládnoucí garnitura létá ve výšinách a je oslněna svou získanou mocí.

Nedá mi v této chvíli, abych vám nedoporučil opět si otevřít knihu pana Mňačka Jak chutná moc, neboť i dnes je tato kniha více než aktuální. Možná si někteří z vás kladou otázku, jak je to možné, že se to u nás opět zvrtlo? Možná si i někteří z vás kladou otázku, jak je možné, že u nás opět vládnou bývalí členové KSČ, bývalí studenti Večerní univerzity marxismu-leninismu, i když někteří z nich tuto univerzitu nestihli ukončit, že nám opět vládnou bývalí přisluhovači totalitního režimu. Odpověď na tyto otázky je zcela jednoznačná. Chyba není v nich, ale v nás. Chyba je v nás, a to proto, že jsme svého času nevzali do ruky bič a nevypráskali tuto chásku skutečně do Vltavy. Ano, chyba je v nás, jelikož jsme tuto chásku nechali opět vyrůst. Od těchto lidí pak ani nemůže překvapit korupční ustanovení obsažené v tomto tak zmatečném a vlastizrádném vládním návrhu zákona. Ano, hovořím zde o článku 4 tohoto zákona.

Prosím vás, vládnoucí, vysvětlete mi, co to má znamenat? Nezdá se vám, že je to pouze jiná forma předání tučně naditých obálek s finančním obsahem? Cožpak jste tak bohorovní, že děláte tak šílené kroky? Cožpak můžete tento stát rozdělit na základě korupce? Copak nevidíte, že rozpadem státu se zcela změní podmínky, za kterých jsme byli voleni, a že tedy není jiné cesty, než dát opět možnost voliči zvolit si v nových podmínkách své nové zástupce?

Já nás skutečně prosím, zachovejme si aspoň v poslední chvíli svůj kredit a nevršme další nesmysl na již beztak dost vysokou pyramidu nesmyslů, kterou jsme od počátku našeho poslaneckého mandátu stačili navršit.

Navrhuji proto:

1. Vypustit stávající text článku 1 odst. 1 tohoto návrhu zákona a nahradit odstavec 1 čl. 1 tohoto návrhu zákona novým textem. Článek 1 odst. 1 by zněl: "Uplynutím dne 31. 12. 1992 na základě politických dohod ODS-KDS a HZDS zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika."

2. Vypustit odstavce 1, 2 a 3 článku 4 a nahradit původní znění článku 4 novým textem. Odstavec 1 by zněl: "Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky ve smyslu čl. 1 tohoto zákona zaniká poslanecký mandát poslanců zvolených ve volbách v roce 1992, v České republice do Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a do České národní rady."

Odstavec 2 by zněl: "Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky ve smyslu čl. 1 tohoto zákona zaniká poslanecký mandát poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 ve Slovenské republice do Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a do Slovenské národní rady."

Odstavec 3 by zněl takto: "Do tří měsíců po zániku České a Slovenské Federativní Republiky ve smyslu ustanovení čl. 1 tohoto zákona, tj. do 31. 3. 1993, budou vyhlášeny nové volby do České národní rady a do Národní rady Slovenské republiky."

Na závěr mého vystoupení bych chtěl říci, že nebudu v žádném případě tento vládní návrh zákona podporovat a budu tedy hlasovat proti rozbití společného státu Čechů a Slováků, neboť se nechci podílet - a veřejně to tímto odmítám - na páchání skutkové podstaty trestného činu vlastizrady.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Prosím, aby ste svoje návrhy odovzdali písomne. Chcem vás upozorniť, že o niektorých častiach vášho návrhu nemôžem dať hlasovať, pretože Federálne zhromaždenie nemá právo vypisovať voľby do Slovenskej národnej rady ani do Českej národnej rady. Sú to nezávislé zákonodarné zbory. Upozorňujem vás, že tento váš právny návrh je v tomto bode právne irelevantný a nemôžem o ňom dať hlasovať. Prosím, aby ste upravili návrh tak, aby sa o ňom právne a legislatívne dalo hlasovať, prípadne sa prihláste s technickou poznámkou, kedy taký návrh prednesiete ešte raz.

Teraz bude hovorť pán poslanec Pleva, pripraví sa poslanec Zeman.

Poslanec SL P. Pleva: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, několikrát zde bylo skloňováno referendum, řekl bych přímo, že bylo skloňováno ve všech pádech. Já bych se teď chtěl trochu zamyslet nad návrhem, který předložili kolegové ze sociální demokracie, a nad jeho aspekty, co by znamenalo, kdyby se občané v referendu vyslovili v obou republikách pro tento zákon o zániku. Pak je to v pořádku, zákon začne platit. Jakmile ovšem dojde k tomu, že v jedné republice se občané vysloví proti zániku, tak -nezlobte se na mě, máte mezi sebou právníky - jistě víte, že rozhodnutí občanů má vyšší právní legitimitu než rozhodnutí zákonodárného sboru. Tudíž je zcela jasně a nepochybně zpochybněno nástupnictví té republiky, která se v referendu vysloví pro rozpad. Druhá republika samozřejmě není vázána tím, aby tento zákon převzala do svého právního řádu a stane se - když rozpad bude uskutečněn - nástupnickým státem.

Tento fakt by zřejmě mohl dosti ovlivnit výsledky referenda, dost by se mohlo kalkulovat s tím, aby jedné republice nezůstal v ruce Černý Petr, a možná i z hlediska těchto obav by občané přistupovali k volebním urnám.

Pak je tu ještě třetí možnost, a to možnost, že se ani jedna z republik nevysloví pro tento zákon o zániku.

Co to znamená kromě již výše zmíněných nových voleb, které si zřejmě opozice velmi přeje. Já být na jejím místě, přál bych si je asi také. Nicméně to znamená, že nebudeme žít ve federaci. Federace tady už, vážení přátelé, není. My budeme žít v této jakési podivné konfederaci, kterou jsme si schválili kompetenčním zákonem. Naše koalice hlasovala pro tento kompetenční zákon jedině s tím vědomím, že je to kompetenční zákon, který je jedním z kroků k ukončení činnosti této federace.

Mnozí z vás se tady oháněli přáním svých voličů; i tím, že ani my jsme neslibovali voličům samostatný stát. Nevím, kolik z vás bylo na našich mítincích a nevím, kolik z vás ví, co jsme voličům slibovali. Myslím, že nyní mohu mluvit nejen za

Křesťanskodemokratickou stranu, ale za celou koalici ODS-KDS. My jsme mnohé mítinky měli společně, takže vím, co říkala druhá strana. Znám její volební program. Vždy jsme říkali, že chceme funkční federaci, a pokud se nepodaří tuto funkční federaci udržet, pak chceme raději dva samostatné státy. My se domníváme, že to, co z federace zbylo po přijetí kompetenčního zákona, rozhodně nenaplňuje představy nás, ani našich voličů na funkční federaci. Proto je zcela nezbytné, aby došlo k rozdělení tohoto státu.

Ještě na závěr se vás zeptám: Chcete, aby se voliči vyjadřovali v referendu, zda rozdělení státu, nebo nikoliv, ale k tomu, že jsme je tady přivedli do jakési konfederace, k tomu souhlas voličů nepotřebujete? Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. S faktickou poznámkou sa hlási poslanec Fišera.

Poslanec SN I. Fišera: Pane předsedající, vážený pane kolego, jen stručné vysvětlení. Vaše první námitka, která hovořila o tom, že by vznikl problém s nástupnictvím, je právě řešena díky tomu, že ve vládním návrhu je jednoznačně řečeno, že nástupnickými státy se stávají oba státy, a to v každém případě. Zde je velmi cenná shoda právě vládního návrhu s postupem referenda.

Pokud jde o druhou otázku, to znamená, jaký by byl vztah občanů k dnešnímu ústavnímu stavu, to by přirozeně bylo předmětem referenda a také kampaně. To už je jiná věc.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Slovo má pán poslanec Zeman, pripraví sa poslanec Jedinák.

Poslanec SL M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, u málokterého zákona je míra neshody mezi vládní koalicí a opozicí tak zřetelná jako u zákona, který právě projednáváme. Přesto se domnívám, že bychom se mohli shodnout minimálně v jedné věci. Je to klíčový, důležitý a patrně nejdůležitější zákon, který byl kdy tomuto Federálnímu shromáždění předložen. Zákony takové důležitosti je zapotřebí projednávat s klidnou hlavou a se zvažováním všech důsledků.

Jeden z mých předřečníků zde přirovnal tento zákon ke dveřím, které se nám otevřou a my potom s úsměvem a s písní na rtech vstoupíme do jakési rajské zahrady. Existuje ovšem i druhá možnost, že tento zákon jsou dveře od výtahu, který nepřijel.

Potom se může stát, že přijetím tohoto zákona vskutku výrazně urychlíme náš budoucí pohyb. Ale pád do šachty není ta trajektorie, kterou bychom si pro oba naše národy měli přát. Přemýšlejme proto poněkud o důsledcích. Mluvilo se tady již mnoho o důsledcích mezinárodně právních, dovolím si vás suše upozornit na § 38 zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění, který federální vládě ukládá kvantifikaci ekonomických důsledků jakéhokoli zákona, který vláda předkládá, tedy samozřejmě i tohoto zákona, a dovolil bych si říci především tohoto zákona.

Vláda nám občas tvrdí, že této kvantifikace není schopna, jindy zase tvrdí, že by se neměly kvantifikovat pouze důsledky rozpadu, ale také důsledky uchování federace v současném stavu. Nic proti tomu, ať udělá vláda obojí. Ale zatím neudělala nic. Jestliže tedy vláda neumí kvantifikovat tyto důsledky, pak buď opravdu není tato kvantifikace možná nebo je vláda neschopná.

Chtěl bych konstatovat, že přestože vláda disponuje rozsáhlým aparátem, který v této věci nic nepodnikl, byly předloženy minimálně 3 odhady ekonomických důsledků rozpadu společného státu. Úmyslně říkám společného státu, protože federaci pokládám pouze za jednu z možných forem společného státu.

Byl to materiál České a Slovenské odborové konfederace, byl to materiál vídeňského ústavu pro mezinárodní srovnávací hospodářské studie a konečně byl to materiál publikovaný předsedou našeho Federálního statistického úřadu Ivanem Šujanem. Je tedy dobré, abychom o těchto ekonomických důsledcích věděli. A je dobré ptát se vlády, proč nesplnila svou ústavní a zákonem stanovenou povinnost.

I když se ptáme té vlády, jejíž premiér nedávno tomuto parlamentu veřejně sdělil, že vláda postupuje neústavně a bude tak činit i nadále. Bohužel k těmto třem materiálům jsme téměř neslyšeli žádné kvalifikované stanovisko. Je pravda, že jeden z vysokých funkcionářů Federálního shromáždění označil materiál odborové konfederace za něco, co je horší, než zločin. Dovolte mi, abych využil této terminologie a vyjádřil názor, který pokládám pouze za svůj osobní názor, protože jsou situace, kdy člověk má mluvit především jménem svým. Chtěl bych tady říci, že návrh zákona v té formě, v jaké nám byl předložen, pokládám za zločin. Za stejný zločin jakým byla Mnichovská dohoda v září 1938. (Potlesk.) Za stejný zločin jako byla většina komunistických zákonů přijímaných po puči v únoru 1948. Za stejný zločin jako byly moskevské protokoly a navazující dohoda o dočasném pobytu sovětských vojsk na podzim 1968.

Ve všech těchto případech se československý parlament, bohužel, choval poněkud nestatečně.

Mnichovská dohoda jím nebyla projednávána prakticky vůbec. Poúnorové komunistické zákony byly schvalovány jednomyslně, a to i těmi poslanci nekomunistických stran, kteří byli zvoleni ve svobodných volbách 1946. Zachovala se dokonce evidence, že komunističtí vůdci obcházeli tyto poslance a žádali je, aby hlasovali proti těmto zákonům, aby bylo zachováno zdání demokracie, a slibovali jim beztrestnost. Ale tito svobodně zvolení nekomunističtí poslanci byli natolik zbabělí, že již tehdy předvedli mýtus jednomyslnosti. A konečně parlament na podzim roku 1968 schválil okupační dohodu se čtyřmi hlasy proti při deseti absencích. Nemáme tedy příliš dobrou tradici, ale přesto bychom ji dnes mohli porušit.

Nabízí se nám dvojí východisko. První východisko je východisko referenda. Druhé - skryté východisko je východisko převedení poslanců tohoto Federálního shromáždění do národních rad, což možná u některých z nich zvýší motivaci k tomu, aby pro tento zákon hlasovali.

Chtěl bych se obrátit na poslance, téměř všech politických stran, aby zvažovali, pro jakou cestu se rozhodnou. Chtěl bych připomenout těm poslancům, kteří se na pohřbu Alexandera Dubčeka zapřísahali jeho odkazem a slibovali, že mu zůstanou věrni, aby si uvědomili, že odkaz tohoto velkého Slováka a velkého Evropana byl zachovat náš společný stát. (Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Pán kolega, končí váš čas.) Bohužel to nemohu připomenout poslancům té politické strany, jejíž vrozená arogance se i na tomto pohřbu opět projevila. (Potlesk.)

Chtěl bych dále připomenout poslancům, skutečně křesťanských politických stran, aby vzali v úvahu prohlášení českých a moravských biskupů uveřejněné po volbách v tomto roce, v němž se praví, cituji: "Základní rozhodnutí o budoucnosti Československa nemůže být jen v rukou vůdců politických stran, protože přesahuje jejich mandát. Nemohou si vzít více práv, než jim bylo dáno. Jen občané mají právo i povinnost vyslovit se k tak důležitému kroku přímo. Jde přece o odpovědnost před dějinami ... (Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Pán kolega, skončil váš čas.) Ano, děkuji, ještě dvě věty a končím. (Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Pán kolega, skončite, ja som vás upozornil minútu pred záverom.) ..., kterou si občané nesmějí nechat vzít z rukou. Chtěl bych tedy, a to je poslední věta, pane předsedající, nežádat poslance, aby hlasovali pro, nebo proti tomuto zákonu, chtěl bych je požádat, aby si v této rozhodující chvíli uchovali sebeúctu a hlasovali podle svého svědomí. Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec, teraz bude hovoriť pán poslanec Kalina. Technická poznámka, prosím, pán poslanec Huml.

Poslanec SN V. Holáň: Pane poslanče Zemane, odpusťte mi, technickou poznámku. Ten váš projev působil nedůvěryhodně. Ta nedůvěryhodnost je založena na tom, že dnes velmi obhajujete společný stát v okamžiku, kdy je už téměř na rozpadnutí. Před dvěma roky se dalo mnohé udělat. A vzpomínám si, že tehdy jste stál tam za tím stolem a prezentoval jste výsledky dohodovacího řízení v tak zvané pomlčkové válce. Učinil jste to způsobem, který byl velmi urážlivý pro Slováky a mnoho jich to stále připomíná.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem, pán kolega. Pán poslanec Hofbauer, po ňom pán poslanec Zeman, v poradí, ako som povedal.

Poslanec SL R. Hofbauer: Vážený pán pedsedajúci, vážené predsedníctvo, dámy a páni! S veľkým záujmom som si vypočul faktickú poznámku - alebo prejav - svojho kolegu poslanca pána Zemana. Veľmi ma tam zaujalo jedno konštatovanie a prirovnanie ku kroku do výťahovej šachty, v ktorej výťah nie je. Pozrime sa, ako táto šachta vyzerá.

Pred hodinou som bol ešte vo Varšave, kde som bol na rokovaní s poľskou vládou a s poľskými predstaviteľmi, s ministrom dopravy a námornej dopravy Poľskej republiky. Prerokovali sme okruh problémov, ktoré zaujímajú ako Českú republiku, tak aj Slovenskú republiku. Dostával som sa do vysvetľovania takých vecí, ktoré boli pre našich susedov nezrozumiteľné, pretože ponúkli kapacitu v prístavoch pre slovenské lode po roku 1993 a ja som im tlmočil, že Slovensko lode nemá, pretože 18 lodí je lodí českých. Rovnako sme dostali ponuku na letecké spojenie. Pretože ČSA sú české aerolínie, vysvetlil som im, že Československé aerolínie nie sú československé, ale české, pretože boli privatizované podobným spôsobom ako toto loďstvo. To znamená, že Československé aerolínie sú české, nie slovenské. Výťah privolaný bol, na šachte bolo napísané "federatívna republika" a do neho nastúpila Slovenská republika bez toho, že by tam kabína bola. Taká je skutočná pravda a poľskí kolegovia sa na mňa pozerali celí zdesení, či taká je interpretácia a taká je skutočná realita súčasného diania v Českej a Slovenskej Federatívnej Republike.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Teraz nasleduje pán poslanec Zeman.

Poslanec SL M. Zeman: Vážení kolegové, jsem povinen odpovědět na faktickou poznámku svého předpředřečníka stejnou faktickou poznámkou. Pokud se můj předpředřečník domnívá, že jsem urazil slovenský národ ve svém vystoupení při pomlčkové válce tím, že jsem po ruském vzoru vyslovil slovo "federatívna" s měkkým "i", což skutečně vzbudilo určité rozčilení, chtěl bych konstatovat, že tehdy v dohodovací komisi to byli právě slovenští kolegové, kteří patrně z únavy z dlouhého jednání mi sdělili, že tato výslovnost je správná. Vážím si však slovenského národa natolik, že na rozdíl od česky mluvícího kolegy nepředpokládám, že by omyl ve vyslovení jednoho písmene měl mít nějaké vážné následky.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Ďakujem. Už nevidím nijaké faktické pripomienky. Teraz má slovo pán poslanec Jedinák, pripraví sa pán poslanec Liška.

Ešte raz upozorňujem kolegyne a kolegov, že vzhľadom na naše uznesenie o dodržaní času ho musíme rešpektovať. Každý rečník je upozornený minútu pred ukončením. Potom mu, bohužiaľ, musím slovo vziať. Je to moja povinnosť na základe vášho hlasovania. Budem to musieť dodržiavať.

Poslanec SL Z. Jedinák: Pane předsedající, dámy a pánové, na první pohled by se mohlo zdát, že příprava smluv mezi Českou republikou a Slovenskou republikou bude bezproblémová. Kladu si však stejně jako mnozí z vás otázky, jestliže v jednom resortu budou desítky smluv, zda v takovém celku o mnoha resortech to bude skutečně fungující. Takové síto smluv může skutečně někomu připadat jako jakási forma státoprávního soužití nebo státní spolupráce, ale budou všechny smlouvy skutečně bezproblémové?

Již v současné době se začíná objevovat řada různých interpretačních návrhů. Připadá mi z různých politických stran také neseriózní a nekorektní, jestliže ve sdělovacích prostředcích se objevily výtky - teď necháme v zákonu o zániku federace používání státních symbolik tím způsobem, že nebude stávající symboliku používat žádná z republik; a po přijetí zákona se uvidí. Kdybychom stejným způsobem přistupovali ke všem problémům, myslím si, že to bude řešení, které je možná jednoduché, ale ne bezproblémové. Rozhodně toto řešení nejjednodušší nemohu označit jako korektní.

Smluv, které jsou připravovány mezi jednotlivými resorty, jsou desítky. Mezi těmito smlouvami jsem našel řadu ustanovení, která, myslím, nebudou bezproblémová. Myslím, že to je problém, který stojí před vládou. Mám dokonce zápis z jednání tří ministrů a mohu ministrům dokázat, že řada formulací, které podepsali, bude vyvolávat v budoucnosti problémy, že tři ministři se nedomluví.

Myslím si, že vláda si mnoho procesů idealizuje. Mám na mysli ustanovení z přebírání státní subjektivity Slovenskou republikou a Českou republikou. Byli jsme členy řady mezinárodních organizací. Uvědomujeme si vůbec, že při novém vstupu republik do těchto mezinárodních organizací Česká republika a Slovenská republika nemusí být přítomna ani projednávání přihlášek?

Nejsou to jen politické problémy. S účastí v mezinárodních organizacích vzniká i řada praktických problémů. Vždyť se jedná i o Světovou zdravotnickou organizaci, o Poštovní unii a řadu dalších organizací. Myslím si, že se příliš spoléháme na viz major, na to, že někdo budoucí ustanovení smluv vyřeší za nás, že se problémy v těchto smlouvách nenajdou.

Stejně jako mnozí z vás si však kladu otázku, co je lepší, zda současný stav federace, která téměř neexistuje, a v tom se s řadou předřečníků shoduji, neboť kompetence federace jsou velice omezené, ale jako protipól si kladu otázku, zda procesy, o kterých nevíme, jakým směrem se budou ubírat, máme začít spouštět. Já si myslím, že ne. Jsem přesvědčen, že kdyby toto Federální shromáždění odhlasovalo před dvěma měsíci zánik federace, že by to byla cesta jednoduchá, ale ne nejlepší. Vždyť nebyly připraveny ani návrhy smluv mezi republikami. Nebyl připraven zákon o dělení majetku mezi Českou republikou a Slovenskou republikou a v tomto okamžiku federální vláda před nás předstoupila a žádala souhlas k zákonu o rozdělení federace.

Nejsem idealista. Vím, že federální vláda má velice omezené pravomoci a kompetence v porovnání s ústavním stavem před rokem 1990. Chci se ale zamyslet také nad složitostí procesů po budoucím rozdělení federace. Vždyť již dnes na předsednictvu federální vlády kolují dopisy o tom, aby federální vláda vyčíslila veškerý majetek, který Česká a Slovenská Federativní Republika má. To jsou dopisy vlády SR.

Nejjednodušší řešení, které se nám teď nabízí, je sice rychlé, ale nemyslím, že v současné chvíli je nejvhodnější. Referendum má také své výhody a nevýhody. Referendum může vyřešit část problémů, ale politikové musí mít v záloze připraveno ještě další řešení pro případ, že by referendum selhalo. Podstatnou náležitostí však je korektnost politiků, se kterou přistupují k jednání. Jestliže od samého začátku říkají, že budou budoucí výsledky jednání interpretovat jinak, tak to rozhodně nepovažuji za korektní způsob jednání.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP