Poslanec SN L. Orosz: Vážený pán predseda,
vážený pán predsedajúci, vážené
dámy a páni, milí hostia! Vo svojom vystúpení
budem tlmočiť stanovisko klubu SDĽ k návrhu
ústavného zákona o zániku Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky.
V úvode mi dovoľte upozorniť na dve pozitívne
skutočnosti, súvisejúce s prerokovávaním
tohto ústavného zákona. Po prvé: poslanecký
klub SDĽ oceňuje skutočnosť, že ústavný
zákon o delení majetku ČSFR bol vo Federálnom
zhromaždení prerokovaný a schválený
pred prerokovaním ústavného zákona
o zániku federácie. Tento fakt považujeme za
prijatie našej požiadavky, formulovanej na 3. spoločnej
schôdzi Snemovne ľudu a Snemovne národov začiatkom
septembra t.r.
Poslanecký klub SDĽ oceňuje tiež skutonosť,že
vládna koalícia po neschválení návrhu
ústavného zákona o spôsoboch zániku
federácie vo Federálnom zhromaždení
nesiahla jednoznačne k iniciovaniu neústavného
rozpadu zániku federácie, ale pokúša
sa aj prostredníctvom tohto návrhu zachovať
aspoň ústavné dekórum pre proces zániku
tohto štátu, ktorý naštartovala po parlamentných
voľbách v tomto roku.
Bohužiaľ, s koncepciou chápania ústavnosti,
prevtelenou do návrhu ústavného zákona,
ktorý bol predložený federálnou vládou,
je len ťažko možné súhlasiť.
Veľmi zjednodušene sa pôvodný, vládou
predložený návrh opiera o premisu, že
ústavné je všetko, čo schváli
zákonodarný zbor. K takému chápaniu
ústavnosti sme vyjadrili svoje pripomienky pri rokovaní
výborov. V čom spočívali?
V prvom rade sme nemohli považovať za ústavné
rozhodnúť o zániku ČSFR len na základe
ústavného zákona Federálneho zhromaždenia.
Také rozhodnutie Federálneho zhromaždenia by
okrem iného bolo v priamom rozpore s dikciou preambuly
a s ustanovením čl. 1 ústavného zákona
o československej federácii, v zmysle ktorých
československá federácia existuje z vôle
suverénnych národov Čechov a Slovákov,
žijúcich v národných republikách
a len z ich vôle môže zaniknúť.
Pritom je evidentné, že ústavný zákon
o československej federácii vychádza z originality
suverenity republík. Ak sú v zmysle článku
102 tohto ústavného zákona Česká
národná rada a Národná rada Slovenskej
republiky najvyššími orgánmi štátnej
moci národných republík a predstaviteľmi
národnej zvrchovanosti a svojbytnosti českého
a slovenského národa, tak sme považovali za
nemožné rozhodnúť o zániku tohto
štátu z úrovne Federálneho zhromaždenia
bez kvalifikovaného vyjadrenia národných
rád.
V tejto súvislosti sme pri rokovaní ústavno-právnych
výborov podporili požiadavku, aby sa národné
rady pripojili k iniciatívnemu návrhu federálnej
vlády a predložili tento ústavný zákon
na prerokovanie Federálnemu zhromaždeniu formou spoločnej
zákonodarnej iniciatívy. Na tejto požiadavke
sa potom v zásade zjednotili všetky poslanecké
kluby vo Federálnom zhromaždení.
Nechcem sa obšírnejšie zmieňovať
o reakcii, ktorú táto požiadavka vyvolala v
národných radách. Všetci o tom dobre
vieme. Licitácia, ktorá sa okolo tohto problému
rozvinula, bola viac ako nedôstojná. Bohužiaľ,
zo strany vedúcich predstaviteľov národných
rád nebol celkom pochopený ani politicko-právny
význam tejto požiadavky. Jej úplné prijatie
by totiž zvyšovalo legitimitu rozhodnutia o zániku
federácie pred medzinárodným spoločenstvom.
Výsledok je nám všetkým známy.
Národné rady síce návrh ústavného
zákona o zániku federácie prerokovali na
svojich plenárnych zasadaniach, ale ich konečné
rozhodnutie sa neopiera o využitie ústavného
inštitútu zákonodarnej iniciatívy. Boli
nám zaslané len uznesenia národných
rád, v ktorých sa Federálnemu zhromaždeniu
len čosi odporúča. O právnej relevancii
takých uznesení netreba na tejto pôde mnoho
hovoriť.
Nemôžeme si nepovšimnúť, vážení
kolegovia a kolegyne, ani výsledky hlasovania v národných
radách o tomto uznesení. Ako je známe, v
Národnej rade Slovenskej republiky podporilo návrh
tohto uznesenia sedemdesiattri poslancov z celkového počtu
sto päťdesiat poslancov, pričom päťdesiatšesť
poslancov bolo proti, respektíve zdržalo sa hlasovania
k tomuto uzneseniu. V Českej národnej rade podporilo
tento návrh sto šesť z celkového počtu
dvesto poslancov, pričom sa zdržalo
- respektíve bolo proti tomuto návrhu
- sedemdesiatdeväť poslancov.
V tejto súvislosti je namieste položiť otázku,
či existuje v národných republikách,
reprezentovaných národnými radami, skutočná
jednoznačná a kvalifikovaná vôľa
rozdeliť tento štát. Štát, ktorý
je v zmysle článku 1 svojho základného
zákona demokratickým a právnym štátom,
štátom, v ktorom by sa mala rešpektovať
aj kvalifikovaná vôľa menšín.
Na túto otázku si dnes zrejme hľadá
odpoveď dnes každý občan tohto štátu.
Je všeobecne známe, že Strana demokratickej ľavice
považovala a považuje za žiadúce dať
možnosť všetkým občanom tohto štátu
vyjadriť sa k tejto otázke kvalifikovane, a to prostredníctvom
referenda.
V tejto súvislosti sme boli spoluiniciátormi návrhu
novely ústavného zákona č. 327/91
o referende, ktorá mala uľahčiť vypísanie
referenda o zániku tohto štátu. Ako je známe,
poslanci vládnej koalície tento návrh zablokovali
už vo výboroch Federálneho zhromaždenia.
Netajili sme sa nikdy s tým, že rozhodnutie o zániku
federácie na základe výsledkov referenda
považujeme za plne legitímne a najdemokratiskejšie
rozhodnutie. Nemáme dôvod tento názor meniť.
V situácii, ktorá sa vyvinula, je už síce
ťažko možné uvažovať o vyhlásení
referenda na základe novelizácie ústavného
zákona č. 327, ale trváme aspoň na
tom, aby sa vyhlásilo referendum v zmysle pozmeňovacieho
návrhu, ktorý predložil poslanec Fišera,
t. j. referendum ratifikačné. Domnievame sa, že
aj potvrdenie rozhodnutia Federálneho zhromaždenia
o zániku federácie ratifikačným referendom
by zabezpečilo legitimitu zániku tohto štátu
a bolo by akceptovateľné medzinárodným
spoločenstvom.
Som splnomocnený konštatovať v mene poslaneckého
klubu SDĽ vo Federálnom zhromaždení, opierajúc
sa pritom o stanovisko Ústredného výkonného
výboru SDĽ i o postup poslaneckého klubu SDĽ
v Národnej rade Slovenskej republiky, že poslanci
SDĽ viažu súhlas s návrhom ústavného
zákona o zániku ČSFR na schválenie
pozmeňovacieho návrhu, ktorý predložil
poslanec Fišera.
Z hľadiska ústavnosti je v prerokovávanom návrhu
podľa nášho názoru pochybný aj
dátum zániku federácie, t. j. 31. december
1992. Je všeobecne známe, že ide o termín,
určený voluntaristicky víťaznými
politickými stranami a teraz vehementne presadzovaný
do ústavného zákona, čím by,
samozrejme, nadobudol právnu relevanciu. Je zrejmé,
že rešpektovanie požiadavky ústavnosti rozhodnutia
o zániku federácie vyžaduje okrem iného
do dňa zániku schváliť vo Federálnom
zhromaždení ešte celý rad legislatívnych
aktov a zároveň vytvoriť potrebné materiálno-technické,
organizačné a personálne podmienky na ich
realizáciu.
Je otázkou, či je to možné vykonať
za 43 dní, ktoré do magického termínu,
t. j. 31. decembra, ešte zostávajú. Vzniká
teda otázka, ako je možné spájať
princíp ústavnosti k zániku tohto štátu
s termínom 31. 12. Túto otázku si je potrebné
položiť bez ohľadu na to, že je racionálna
úvaha, že ak tento štát má zaniknúť,
tak by mal zaniknúť k okrúhlemu kalendárnemu
termínu.
Za žiadúce považujem zmieniť sa o ďalšej
skutočnosti. Návrh ústavného zákona
o zániku federácie bol na základe rokovania
ústavno-právnych výborov v zmysle tlače
168 doplnený o nové články 4, 5 a
6. Tieto články riešia problém transformácie
zákonodarnej moci, prechod právomoci federálnej
vlády, Ústavného súdu a Najvyššieho
súdu federácie. Z vecného hľadiska je
iste potrebné tento problém riešiť. Nepovažujeme
ale za nevyhnutné, aby tieto otázky boli nutne premietnuté
práve do obsahu tohto ústavného zákona.
Záverom mi dovoľte poukázať ešte
na jeden závažný problém. Vládnuce
politické sily sa za účinnej pomoci niektorých
masovokomunikačných prostriedkov snažia vnútiť
našej verejnosti myšlienku, že poslanci, ktorí
nepodporia tento ústavný zákon, budú
vinníkmi za neústavný, chaotický a
živelný rozpad tohto štátu. Chcem upozorniť
v mene nášho klubu na veľkú demagógiu
tohto snaženia. Jeho priehľadnosť je veľmi
evidentná. Stačí si hľadať odpoveď
na otázku, kto bude iniciátorom divokého
rozpadu tohto štátu. Budú to poslanci, ktorí
svojím hlasovaním vyjadria podporu myšlienke
československej štátnosti, ktorí budú
proti takémuto zániku tohto štátu. Domnievam
sa, že každý rozumný občan si nájde
na túto otázku odpoveď.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Teraz bude vystupovať
pani poslankyňa Dordová za Ľavý blok,
pripraví sa poslanec Mlčák za klub ODS.
Organizačne, ako bude dnešný deň vyzerať.
O štvrť na jednu bude vyhlásená do štrnástej
hodiny poludňajšia prestávka.
Poslankyně SL H. Dordová: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
vážení hosté, bylo již mnoho a
mnoho řečeno na půdě tohoto parlamentu
ke státoprávnímu uspořádání.
Téměř není co dodat, ale pozor, pokud
prší, je třeba mít deštník
otevřený, abychom nezmokli, neprochladli a neonemocněli.
Bylo zde bráněno referendum a bylo této instituci
spíláno. Mluvící se odvolávali
na historii, na voliče, na svědomí. Byly
křivé pohledy koalice na opozici a opozice na koalici.
Bylo řečeno, že sentiment do politiky nepatří.
Řekl to muž a politik. A já, protože nejsem
politik a jsem žena, dovolím si přece jen trochu
toho sentimentu.
Vidím to jako - jde dítě po louce a hle,
kopretina. Rozzáří se mu oči: "Ta
je krásná a je má!" řekne a rychle
si utrhne kvítek a už letí okvětní
plátky na zem. Jeden, druhý. "A kde je teď
ta kopretina?" zesmutnělo dítě. My jsme
to dítě.
My jsme ti, kteří chtěli chránit společný
stát, slibovali jsme to, ale my zatím jen trháme
po kouscích, co nám bylo voliči svěřeno
do opatrování a moudrým rozhodováním
ke zvelebování.
Nyní si dovolím citovat slova, která se mi
ze všech nejvíc líbila.
"Proces, který nyní prožíváme,
však není jen procesem boření a zániku,
ale také procesem vytváření něčeho
nového. Je naší povinností, abychom
této nové skutečnosti pomáhali do
světa a abychom se ji snažili ovlivnit v duchu zájmů,
které zastupujeme, každý z nás, ale
i v duchu zásad, které jsou jim nadřazeny,
to znamená v duchu zásad smíření,
přátelství a spolupráce. To je naše
společná zodpovědnost, společná
zodpovědnost Čechů i Slováků.
Společná zodpovědnost koalice i opozice."
Václav Klaus 11. září ve Federálním
shromáždění.
A já se ptám: Věnovali jsme dost času,
úsilí a umu, aby bylo dobré to nové,
co vzniká a za co jsme společně zodpovědni?
Aby nebyla přežitá federace nebo, jak se tu
s oblibou říkalo, mrtvá, ale aby to byl jiný,
nový, ale společný stát? Máme
v sobě dost přátelství a porozumění
při svých jednáních, je pro nás
lidský život opravdu tou nejvyšší
hodnotou, myslíme na to, aby přežil a důstojně
žil každý jedinec nebo stačí, když
přežijí národy? Budou finance, které
vynaložíme na rozpad mnohokrát převyšovat
náklady na referendum? Nedaly by se použít
jinak a lépe?
Všichni zde říkali, že nechtějí
rozbíjet společný stát. Ono se nám
to samo tak vyvíjí. Začínáme
být lhostejní, jsme ujišťováni
o kulturním a řízeném rozpadu. A kdo
za to zodpovídá? To dítě, které
utrhlo kopretinu a zničilo ji nebo rodiče, kteří
ho takhle vedli? Ne, je to naše společná zodpovědnost.
Mnoho se také mluvilo o lásce a pravdě, která
zvítězí. Mně se více líbí
tvrzení profesora Svitáka, který řekl,
že pravda nezvítězí, pravda zbude.
Potom, až se vyčerpají všechny lži
a polopravdy, pak zbude holá, obnažená pravda.
Tu nám ukáže budoucnost. Kéž bychom
nelitovali!
A s láskou je to tak. V každém z nás
je zrnéčko nesmírné síly a
lásky. Ta se musí ale užívat a vyzařovat,
nejen o ní mluvit. Proto vzpomeňte nyní.
Každý z nás má někde člověka,
kterého miluje nadevše. Vzpomeňte si nyní
na něj a zkuste poměřit velikost oné
lásky, kterou dáváte člověku,
jehož máte nejraději. A pak stejně velkou
lásku věnujte tomu, když budete myslet na jiné
lidi, na jejich osudy, když budete rozhodovat. Děkuji
vám za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pani kolegyňa. Teraz vystúpi
pán poslanec Mlčák za ODS a pripraví
sa pán poslanec Dvořák za poslanecký
klub LSU.
Poslanec SN J. Mlčák: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené kolegyně, kolegové, já
budu velice stručný, mnohem stručnější
než moji předřečníci. Chtěl
bych říci to, co všichni víme. Že
nás čeká rozhodnutí nesmírně
závažné, tak závažné, že
je srovnatelné pouze s něčím, co lze
přirovnat ke zrození, nebo smrti člověka.
V takových závažných chvílích,
k těm se nehodí - podle mého názoru
- mnoho řečí. Ostatně všechna
pro, všechna proti byla vyřčena.
Absolvovali jsme mnoho hodin různých jednání,
různých debat, oficiálních i neoficiálních.
Já jsem se jich účastnil. Domnívám
se, že kdyby jediným poznatkem ze všech jednání
bylo jenom to, že jsme vlastně všichni slušní
lidé a že se umíme domluvit, že se umíme
sejít, bylo by to výborné.
To, co nás čeká, všichni víme.
My jsme přijali už zákon o dělení
majetku. Tím jsme vzali vítr z plachet všem,
kteří tvrdili, že Federální shromáždění
je zablokováno, že musí nastoupit iniciativa
národních rad. A tento moment bych chtěl
pro nás všechny zdůraznit. Máme-li učinit
tak závažné rozhodnutí, má-li
zaniknout tento stát, má-li zaniknout ústavně,
prosím - zvažme všechna pro a udělejme
toto rozhodnutí na půdě Federálního
shromáždění. Klub ODS bude návrh
zákona, jak vyšel z ústavně-právních
výborů, podporovat. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Teraz vystúpi
pán poslanec Dvořák za Liberálno-sociálnu
úniu, pripraví sa pán poslanec Bystrický.
Poslanec SN L. Dvořák: Vážený
pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
vážení hosté, máme před
sebou vládní návrh zákona, který
je skutečně klíčový pro existenci
našeho společného státu - návrh
o zániku federace naší vlasti. Zrod a zánik
států představuje z hlediska obyvatel v nich
žijících i z pohledu historie událost,
která se vymyká běžným politickým
státoprávním otázkám. Chtěl
bych proto k tomuto zaujmout zásadní stanovisko.
Naše politické hnutí - Liberálně
sociální unie a všichni jeho kolektivní
členové představovali od samého počátku
státotvornou sílu. Našim cílem bylo
napomáhat po pádu komunistické totality vybudování
československé demokratické federace, ve
které by našli plné uplatnění
všichni obyvatelé Čech, Moravy, Slezska a Slovenska.
Proto jsme navrhovali transformaci našeho společného
státu na spolkovou republiku, ve které by mohly
všechny národy plně využít, vyjádřit
a realizovat svá specifika při zachování
nutné jednoty a váhy společného státu
vůči zahraničí.
Do voleb jsme šli podobně jako všechny ostatní
politické strany s programem zachování Československa
jako společného státu v rámci České
republiky. Ovšem výsledky voleb dopadly tak, jak dopadly.
Slovenské strany, které ve svém programu
požadovaly mezinárodně právní
subjektivitu Slovenska, tedy vytvoření samostatného
slovenského státu, získaly většinu
slovenských poslanců. A tento program pak začala
slovenská vláda v čele s premiérem
Vladimírem Mečiarem prosazovat.
Jak všichni víme, tyto požadavky byly vzneseny
i na první schůzce představitelů ODS
a HZDS. Dnešní český premiér
ovšem nevyužil možnost, kterou mu naše ústava
nabízela, a nenabídl svému slovenskému
partnerovi vystoupení z federace. Místo toho se
dnešní česká vládní koalice
rozhodla přijmout spoluodpovědnost za kroky, které
povedou k rozdělení našeho státu. Má-li
ovšem dojít k rozdělení Československa
ústavní cestou, což je nutnou podmínkou
nejen pro naši veřejnost, ale i pro svět, musí
být k tomu použity ústavní prostředky.
My jsme od samého začátku prosazovali, aby
o této klíčové otázce pro stát
a jeho občany rozhodli právě tito občané.
Tím nejdemokratičtějším způsobem,
kterým je referendum. Navíc jsme soudili, že
referendum je nutné i pro to, poněvadž žádná
česká politická strana nešla do voleb
s programem rozdělení státu. A protože
ani strany české, ani slovenské vládní
koalice nedostaly v posledních volbách nadpoloviční
většinu voličských hlasů v českých
zemích či na Slovensku. Tento požadavek - vypsání
referenda - byl od samého začátku vládní
koalicí odmítán, dokonce se i argumentuje
nyní tím, že v případě,
kdyby voliči odmítli rozpad státu, na Slovensku
by nebyla možnost tuto vůli prosadit. Proto místo
toho začala česká a slovenská vládní
koalice urychleně provádět demontáž
federace přenášením životně
důležitých vládních pravomocí
z federace na republiky.
Situace je nyní taková, že federace sice stále
právně existuje, má nadále odpovědnost
vůči zahraničí, ale v mnoha případech
nemá vůbec možnost svou odpovědnost
doma v praxi příslušně uplatnit. Klasickým
příkladem je otázka Gabčíkova
a zahraniční kritika, která byla vznesena
na adresu těch, kteří v této záležitosti
nemohou cokoli změnit. Názorně se o tom přesvědčil
nedávno v Bonnu český ministr zahraničních
vztahů pan Zieleniec.
Jsme realisté, a proto vycházíme ze situace,
jaká je. Ze situace, kdy rozhodující složky
federální, české i slovenské
odmítají, aby o otázce rozdělení
státu rozhodli obyvatelé v referendu, a místo
toho požadují, aby o tom rozhodlo toto Federální
shromáždění. Tedy poslanci zastupitelského
sboru, z nichž žádný - s výjimkou
našich kolegů z HZDS a SNS - nebyl zvolen na základě
politického programu, který požadoval zánik
Československa jako státu.
V této chvíli nemáme možnosti rozpadu
státu zabránit. Ano, tuto skutečnost bereme
na vědomí. Proto Liberálně sociální
unie jako vlastenecké a demokratické hnutí
bude v budoucnu veškerý svůj intelektuální
potenciál i politickou sílu věnovat budování
státu českého. Budeme v něm hájit
jak demokratické principy - a jak se zdá, bude to
velmi zapotřebí - tak národní zájmy
českého národa. Budeme usilovat, aby Masarykův
a Štefánikův odkaz zůstal živý
alespoň v tomto budoucím státě. Budeme
odporovat všem, kteří by jen třeba v
náznacích chtěli navazovat na odkaz Emanuela
Moravce a jeho Böhmen und Mähren. Budeme dbát,
aby česká politika nebyla čecháčkovsky
přikrčená očekáváním
milodarů ze zahraničí, ale aby měla
evropský rozměr, evropského ducha, a přitom
aby byla svá.
A mluvím-li o Evropě, pak tomu rozumíme tak,
že Evropa nekončí za řekou Moravou a
na vrcholcích Beskyd, jak se někteří
rádoby Evropané domnívají. A samozřejmě
své úsilí a politickou sílu budeme
věnovat vytvoření co nejoptimálnějších
a oboustranně výhodných vztahů a vazeb
mezi budoucími oběma republikami.
Dlouho jsme zvažovali v orgánech Liberálně
sociální unie a v jeho poslaneckém klubu,
jaké zaujmout stanovisko. Uvědomovali jsme si, že
nejde pouze o nás, o náš postoj, ale i o názory
těch, kteří dali poslancům své
hlasy, o názory členů stran tvořících
Liberálně sociální unii.
A nepochybně také o kritické zvažování
postoje našich poslanců, který provede historie.
K tomu přistupuje realita současné státoprávní
krize a nutnost jejího rychlého vyřešení.
Ze všech těchto hledisek jsme zvolili jedinou možnou
cestu. Každý z nás, poslanců LSU, zaujme
k vládnímu návrhu zákona postoj, který
bude v souladu s jeho svědomím a odpovědností,
kterou na sebe vzal vůči svým voličům,
nemluvě o nutném zvážení přísahy,
kterou každý z nás skládal, aby mohl
zaujmout své místo ve Federálním shromáždění.
Jestliže odpovědnost se nyní přenáší
na nás, poslance, pak musíme najít vnitřní
sílu a zaujmout takové stanovisko, za kterým
budeme ochotni stát nyní i v budoucnosti. Děkuji
za pozornost.
Předsedající místopředseda
FS R. Zelenay: Ďakujem, pán poslanec. Teraz vystúpi
pán poslanec Bystrický, po ňom pán
poslanec Hrivík.