Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Nepřítomní poslanci Sněmovny lidu:

V. Filip, R. Hofbauer, J. Kostrhun, L. M. Molnár, M. Sládek

Sněmovny národů zvolení v České republice:

J. Ruml, M. Tošovský

Sněmovny národů zvolení ve Slovenské republice:

P. Baco, P. Bábi, I. Belehorská, P. Delinga, M. Duray, R. Kováč, G. Pradová

Schůze pokračuje: 9.46 hodin.

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay: Vážené Federálne zhromaždenie, vážení hostia, dámy a páni, poslankyne a poslanci! Dovoľte mi, aby som privítal všetkých poslancov a poslankyne Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho zhromaždenia na našom dnešnom zasadaní, na 6. pracovnom dni tejto spoločnej schôdze. Dovoľte, aby som privítal členov vlády, na čele s premiérom pánom Stráským. Zároveň mi dovoľte splniť jednu milú povinnosť. V Československu je na oficiálnej návšteve na moje pozvanie delegácia poľského Senátu, ktorú tu mám česť privítať, na čele s maršálkom Senátu pánom Chalkowským a ďalšími šiestimi senátormi. Srdečne vítam, pán maršálek! (Potlesk.) Ďakujem pekne.

Dnes máme na programe jediný bod rokovania, ktorým je vládny návrh ústavného zákona o zániku Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, tlač 132, a návrh na uznesenie výborov ústavno-právnych Snemovne ľudu a Snemovne národov, tlač č. 168.

K rokovaniu o tomto bode sme dnes dostali stanovisko Českej národnej rady, to je tlač č. 166, a Národnej rady Slovenskej republiky, tlač č. 167. Pretože v programe nášho rokovania je tlač č. 168 výborov ústavno-právnych Snemovne ľudu a Snemovne národov, mali by sme podľa § 19 ods. 1 dodržať podmienku 48 hodín. Vzhľadom na to, že nebola dodržaná, dostali sme to teraz do lavíc a musím to nechať odhlasovať. Bola povolená výnimka alebo zrušenie tejto štyridsaťosemhodinovej lehoty, čo sme už niekoľkokrát urobili. Je to procedurálny návrh, o ktorom budeme hlasovať bez rozpravy.

Protože nevidím žiadne námietky, nechávam o tomto návrhu hlasovať.

Kto je za to, aby sme pri tlači č. 168 nepoužili štyridsaťhodinovú časovú lehotu podľa zákona o Rokovacom poriadku, nech zdvihne ruku a stlačí tlačidlo!

Hlasování: 9.48

(SN 87, SL 83)

Kto je proti?

(SN 2, SL 3)

Kto sa zdržal hlasovania?

(SN 14, SL 15)

Konštatujem, že zo 104 prítomných poslancov Snemovne národov hlasovalo osemdesiatsedem za, dvaja proti, štrnásť sa zdržalo, jeden poslanec ignoroval.

Zo 104 prítomných poslancov Snemovne ľudu hlasovalo osemdesiattri za, traja proti, pätnásť sa zdržalo hlasovania a traja poslanci hlasovanie ignorovali.

Konštatujem, že tento návrh bol schválený v oboch častiach Federálneho zhromaždenia.

Teraz môžeme pristúpiť k ďalšiemu rokovaniu. Budeme rokovať o vládnom návrhu ústavného zákona o zániku Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky, tlač č. 132, a o návrhu uznesenia Snemovne ľudu a Snemovne národov, tlač č. 168.

Bod programu 14 : Vládní návrh ústavního zákona o zániku České a Slovenské Federativní republiky (tisk 132) a návrh výborů ústavně-právních na usnesení Sněmovny lidu a Sněmovny národů (tisk 168)

Návrh tohto ústavného zákona predložila Federálna vláda. Návrh odôvodní pán predseda federálnej vlády Jan Stráský. Pán predseda vlády, máte slovo.

Předseda vlády ČSFR J. Stráský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážení hosté. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky po projednání ve vládách České republiky a Slovenské republiky předložila Federálnímu shromáždění k dalšímu ústavnímu projednání vládní návrh ústavního zákona o zániku České a Slovenské Federativní Republiky. Současně mne federální vláda pověřila, abych tento vládní návrh zdůvodnil na společné schůzi sněmoven Federálního shromáždění.

Vláda předložením návrhu plní jeden ze svých úkolů vytýčených v programovém prohlášení, a to zabezpečení podmínek pro fungování dvou samostatných států s mezinárodně právní subjektivitou. Návrh reaguje na dohodu rozhodujících politických sil ve státě o zániku československé federace a na projevenou vůli české i slovenské reprezentace utvářet si svobodně a samostatně způsob a formu svého státního života. Vycházím ze skutečnosti, že je nutné zabezpečit realizaci zániku federace ústavní cestou bezkonfliktně a preferovat při novém státoprávním uspořádání formu dohody nástupnických subjektů České republiky a Slovenské republiky. Tento způsob zániku České a Slovenské Federativní Republiky bude jistě v porovnání s neklidnou situací a vnitřními spory ve většině postkomunistických států vnímán ostatními subjekty mezinárodního práva příznivě a otevře nástupnickým státům prostor pro další jednání o přidružení ke státům Evropského společenství, pokud o to budou stát.

Vládní návrh ústavního zákona je stručný. Vedle zásadního rozhodnutí stanovení okamžiku zániku České a Slovenské Federativní Republiky o 24. hodině dne 31. prosince 1992 řeší návrh i otázky zániku státních orgánů České a Slovenské Federativní Republiky a ozbrojených sil a ozbrojených bezpečnostních sborů, zejména pak Československé armády, vojsk Federálního ministerstva vnitra, Federálního policejního sboru a Sboru Hradní policie. Spolu se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zaniknou i rozpočtové a příspěvkové organizace napojené na státní rozpočet federace a ty státní organizace, které byly zřízeny zákonem a zabezpečují úkoly dosud svěřené federaci. Pracovněprávní vztahy a služební poměry pracovníků těchto orgánů a organizací jsou řešeny samostatným ústavním zákonem, který v současné době rovněž projednáváte.

Vládní návrh zdůrazňuje, že nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky jsou obě republiky. Aby bylo zabezpečeno hladké a bezporuchové provádění činností, které dosud vykonávaly státní orgány federace, popřípadě aby byly zachovány některé federální organizace, jejichž existenci budou republiky považovat za potřebnou pro zabezpečení přebíraných působností federace, umožňuje vládní návrh, aby Česká národní rada a Národní rada Slovenské republiky mohly ještě před dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky přijímat ústavní a jiné zákony, kterými by tyto otázky upravily.

Zároveň návrh ústavního zákona reaguje i na skutečnost, že vlády obou republik vyvíjejí v současné době značnou zahraniční aktivitu a umožňuje, aby před zánikem České a Slovenské

Federativní Republiky mohly Česká republika a Slovenská republika svým jménem uzavírat mezinárodní smlouvy vůči třetím státům, které vstoupí v platnost až po zániku federace.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předložený vládní návrh ústavního zákona byl projednán na společném zasedání vlády České republiky a vlády Slovenské republiky a oběma stranami byl odsouhlasen. Doporučuji proto, abyste předložený vládní návrh schválili a vytvořili tak ústavní rámec pro klidný a důstojný zánik České a Slovenské Federativní Republiky. A zároveň položili základ pro konstruktivní a obapolně prospěšnou spolupráci České republiky a Slovenské republiky v souladu se smlouvami, které mezi nimi budou uzavřeny. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS R. Zelenay:

Ďakujem, pán predseda vlády.

V súlade s Rokovacím poriadkom Federálneho zhromaždenia bol návrh prikázaný všetkým výborom oboch snemovní okrem výborov mandátových a imunitných a výboru iniciatívneho a petičného.

Predsedovia snemovní svojimi opatreniami poverili zhrnutím výsledkov, prípravou stanoviska, návrhu uznesení oba výbory ústavno-právne, ktoré predkladajú svojim snemovniam návrhy, obsiahnuté v tlači č. 168. Tieto návrhy odôvodní spravodajca

Snemovne ľudu pán poslanec Ľubomír Voleník a spravodajca Snemovne národov pán poslanec Rudolf Nemec.

Teraz dávam slovo pánu poslancovi Voleníkovi ako spravodajcovi Snemovne ľudu. Zároveň upozorňujem kolegyne a kolegov, ktorí sa chcú prihlásiť do rozpravy, aby sa prihlásili písomne a upozorňujem jednotlivé poslanecké kluby, aby taktiež dali prihlášky. Budú mať prednosť vo vystúpeniach pred ostatnými. Zatiaľ mám prihlášky Československej sociálnej demokracie. Žiadny iný klub sa zatiaľ do diskusie neprihlásil.

Prosím, pán poslanec Voleník, máte slovo.

Společný zpravodaj výborů SL L. Voleník: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení hosté, dámy a pánové, je mi ctí před vás již podruhé v krátkém časovém okamžiku předstoupit jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu a podruhé se to vlastně týká téže causy, jíž se týkalo i mé první zpravodajské vystoupení před několika týdny.

Jde o otázku toho, jak legálním a legitimním způsobem završit již fakticky probíhající proces v naší České a Slovenské Federativní Republice, proces jejího faktického rozpadu.

Před několika týdny jsem před vámi stál jako zpravodaj k návrhu ústavního zákona, který se týkal několika z eventuálních způsobů zániku federace. Dnes před vámi stojím opět jako zpravodaj, abych hovořil o návrhu ústavního zákona, který se týká zániku České a Slovenské Federativní Republiky, zániku spojeného s pouhým dosažením určitého časového horizontu, s dosažením 31. prosince tohoto roku.

V této souvislosti mi dovolte, abych se ještě velice stručně vrátil k té své předchozí zpravodajské zprávě. Tehdy mi bylo některými řečníky vytýkáno, že má paralela s korábem, který se štěpí vejpůl, nebyla právě nejšťastnější. Od té doby, kdy jsem tuto paralelu použil, neuplynulo mnoho času a všichni jsme na vlastní oči, na vlastní kůži, tak říkajíc, se mohli přesvědčit o tom, že ten koráb je na tom skutečně velmi špatně, že u kormidla toho korábu stojí sice federální vláda, ale není schopna tím kormidlem zajistit již často žádoucí směr, kterým chce ten koráb nasměrovat. Markantními doklady toho jsou například otázky spojené se situací s výstavbou vodního díla Gabčíkovo, otázky spojené s vývozem vojenského materiálu do Súdánu a koneckonců se to vztahuje i k jednání tohoto ctihodného sboru, například při projednávání rozšířeného programového prohlášení federální vlády. Ani to nedopadlo tak, jak bychom si asi přáli a jak by to bylo důstojno tohoto ctihodného sboru.

Přesto přeze všechno, jak už jsem říkal v úvodu svého vystoupení, jsem jednoznačně přesvědčen o tom, že návrh ústavního zákona tak, jak je vám předložen v tisku, který recipuje závěry jednání výborů ústavně-právních, plně dosahuje intenzity věrohodného signálu nejenom pro generace budoucí a naše potomky, ale zejména pro okolní svět, že jsme státem právním, státem, který se snaží stále vypořádat se se všemi problémy důstojným a kulturním způsobem a který by mohl být - dovoluji si říci - i určitým světélkem v tom nesourodém geopolitickém prostoru bývalé postkomunistické východní Evropy.

Právě tím řešením státoprávních otázek a otázek eventuálního nástupnictví budoucích mezinárodně právních subjektů, jak je toto řešení předesláno v tomto zákonném návrhu, který vám předkládá ústavně-právní výbor.

Snad ještě jedno malinké odbočení. Uvědomil jsem si v poslední době, že tím, že i česká strana začala respektovat oprávněné zájmy slovenské strany, došlo k tomu, že některé takové ty nedefinovatelné třecí plochy, které zde skutečně byly, a všichni jsme je cítili pod povrchem v uplynulém období mezi slovenskými poslanci a českými poslanci, se začínají vytrácet; a sám na vlastní kůži jsem poznal i to, že začínáme k sobě hledat cestu, cestu důvěry a vzájemného porozumění. Domnívám se, že to je i signál do budoucna, významný signál, a vědomí, že právě snad z toho důvodu, dokážeme-li slušně řešit otázky spojené s budoucí existencí tohoto státního útvaru a jeho právních nástupců, je velmi pravděpodobné, že vzájemně důvěryhodné přátelské vztahy se i do budoucna budou prohlubovat.

Jinak mám rozhodně za to, že tento předložený návrh plně reflektuje emancipační snahy slovenského národa i pochopení a vstřícné stanovisko české reprezentace. Koneckonců odrazem toho jsou právě včera přijatá usnesení národních rad obou republik, která dávají těmto emancipačním snahám a již fakticky probíhajícímu a nezvratnému rozpadu - podle mého názoru skutečně nezvratnému - punc legality a legitimity nejen z vnitrostátního pohledu, ale hlavně z hlediska mezinárodně právního s ohledem na vážnost budoucích nástupnických států České a Slovenské Federativní Republiky, to je České republiky a Slovenské republiky.

Dovolil bych si teď upozornit na některé výchozí body, jež byly vlastně podkladem pro určité změny provedené v ústavně-právních výborech.

Ústavně-právní výbory se snažily reflektovat jak připomínky, které vzešly už z některých výborů národních rad, tak i připomínky vzešlé z výborů Federálního shromáždění a koneckonců na základě včera přijatých usnesení národních rad rovněž tak některé připomínky plén národních rad, respektive připomínky pléna Národní rady Slovenské republiky. V této souvislosti si dovolím upozornit na některá konkrétní ustanovení.

V prvé řadě byly určité výhrady k článku 2 vládního návrhu, kde myslím, jak ústavně-právní výbor ČNR, tak koneckonců plénum Národní rady Slovenské republiky a výbor pro životní prostředí Sněmovny lidu Federálního shromáždění navrhly, aby se v konci textu slovo "federace" nahradilo slovy "Česká a Slovenská Federativní Republika". Tento návrh ústavně-právní výbory plně akceptovaly a promítly jej do svého usnesení.

Další otázka, která byla frekventována, byla otázka, kterou zmínily výbory zahraniční SL a SN a která byla spojena do určité míry s tou nešťastnou nerudovskou otázkou, jíž se v poslední době baví tisk a týká se eventuální inkorporace poslanců Federálního shromáždění do zákonodárných sborů republik. Tato věc byla podrobena širokosáhlé diskusi v ústavně-právních výborech a vrátím se k ní ještě, až budu hovořit o takových uzlových bodech, které byly v ústavně-právních výborech zejména předmětem diskuse. I tuto věc jsme samozřejmě s výraznou modifikací do návrhu usnesení promítli.

Další otázka, která byla zmíněna Národní radou Slovenské republiky v jejím usnesení ze včerejšího dne, se týká rozšíření stávajícího článku 5 na možnost uzavření vzájemných smluv mezi Českou republikou a Slovenskou republikou ještě přede dnem zániku České a Slovenské Federativní Republiky s tím, že by tyto smlouvy nabyly platnosti teprve okamžikem zániku ČSFR. I tento návrh je v usnesení ústavně-právních výborů respektován.

A konečně poslední pozměňovací návrh, který byl vznesen také plénem ze slovenské strany, čili Národní radou Slovenské republiky, je otázka užívání státních symbolů nástupců ČSFR, tedy mám na mysli státní symboly České a Slovenské Federativní Republiky. Tato otázka, byť zase v modifikované podobě, byla do usnesení ústavně-právních výborů promítnuta.

Nyní si dovolím ještě upozornit na některé věci, které strukturálně mění v tom návrhu výborů ústavně-právních vlastní text ústavního zákona, jak byl předložen vládou. V prvé řadě tento text respektuje otázku spojenou s tím, že vlastně celou věc předjednala pléna národních rad, a odráží se vlastně už v té uvozující větě, která je na rozdíl od původního vládního návrhu rozšířena o text "respektujíce usnesení České národní rady a Národní rady Slovenské republiky, usneslo se Federální shromáždění" ... atd. ... "na tomto ústavním zákoně".

Další otázka je spojena s tím, že stávající znění článku 1 a článku 3, myslím toho vládního návrhu, je spojeno v článek 1 s tím, že článek 1 je uveden jako odstavec 1 a článek 3 jako odstavec 2 článku 1. Stávající text článku 2 se objevuje v tom návrhu ústavně-právních výborů prakticky v nezměněné podobě jako článek 3. Tam došlo k jediné změně, a to k nahrazení slova "federace" slovy " Česká a Slovenská Federativní Republika". Novinkou ale v článku 3 je právě nový odstavec 2, který se vztahuje k otázce státních symbolů. Tam je ten text akceptován do určité míry, text navržený Národní radou Slovenské republiky, ale je výrazně modifikován tak, aby byl, domnívám se, přijatelnější.

Nový, naprosto nový, je článek 4, článek 5 a článek 6. Jsou to ustanovení, jejichž takovým zárodkem byl právě návrh pana poslance Dufaly ve výborech zahraničních SL a SN, návrh, který výbory zahraniční akceptovaly. Jenže ten návrh pana poslance Dufaly se týkal pouze a jen moci zákonodárné. Věc jsme v ústavně-právních výborech podrobili obšírné diskusi a vycházejíce z teorie Charlese Montesquieua o triádě dělby moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, připravili jsme text článku 4, 5 a 6 návrhu ústavně-právních výborů.

V článku 4 zmiňujeme, jak už bylo řečeno, otázku transformace moci zákonodárné, v článku 5 transformace moci výkonné a v článku 6 transformace moci soudní.

Obecně je tady ještě v ustanovení čl. 2 návrhu ústavně-právních výborů generální klausule týkající se přechodu působnosti České a Slovenské Federativní Republiky na právní nástupce, ale v souvislosti s tím, že ČSFR je republikou parlamentní a že nástupnické státy budou republikami parlamentními, považovali jsme za vhodné akcentovat právě otázky spojené s Montesquieuho triádou dělby moci. Tam jsme brali v úvahu i otázku související s tím, že byly vzneseny i některé připomínky, vztahující se k tomu, že by bylo vhodné, aby byla zajištěna určitá kontinuita pokud jde o ochranu základních práv a svobod občanů, tak jak tuto ochranu zajišťoval a ještě v ČSFR zajišťuje Ústavní soud ČSFR. Na zachování této kontinuity pamatuje v čl. 6 odst. 2.

Jak v článku 5., tak v článku 6. necháváme na vůli nástupnických států, aby svými ústavními zákony tyto věci upravily jinak, čili v žádném případě nemíníme nikomu nic oktrojovat, ale naopak se snažíme zabránit tomu, aby vzniklo momentální vakuum.

Článek 7. je vlastně článek 4., transformovaný v čisté podobě, jak je uveden ve vládním návrhu. Snad jedinou změnou je, že ve třetím řádku v článku 4. vládního návrhu se říká: "... jimiž zabezpečí výkon činností dosud vykonávaných", kdežto my jsme to nahradili slovy "jimiž zabezpečí výkon působnosti, která přejde...". Jedná se skutečně o pouhé legislativně technické upřesnění a ujasnění celé formulace.

Článek 8 je tím článkem, který rozšiřuje to, co je uvedeno v článku 5 a vztahuje se vlastně k možnostem budoucích právních nástupců, čili České republiky a Slovenské republiky, uzavírat mezinárodní smlouvy se třetími subjekty mezinárodního práva, čili subjekty stojícími vně ČSFR. K tomu jsme zakotvili do tohoto návrhu pandán, který akceptuje připomínku Slovenské národní rady a vztahuje se na možnost uzavírání smluv mezi budoucími nástupnickými státy ještě před zánikem ČSFR s tím, že tyto smlouvy stejně jako smlouvy, které budou uzavírány vůči třetím subjektům mezinárodního práva stojícím vně federace nabudou platnosti až po zániku ČSFR.

To by bylo asi zhruba vše k základním problémům a změnám, jimiž jsme trochu změnili tvář, ale opravdu spíše jen formálně, nikoliv pokud jde o ideu vládního návrhu ústavního zákona o zániku ČSFR.

Dovolím si upřít vaši pozornost k základním okruhům problémů, které byly obecně projednávány v ústavně-právních výborech. Byly to především problémy právní. Vzhledem k tomu, že návrh ústavního zákona, který máme před sebou, má mimořádnou závažnost zejména z hlediska právního, ústavně-právního a státoprávního, dovolím si zmínit se o těchto okruzích.

První velice frekventovanou otázkou byla otázka ústavnosti, či neústavnosti zániku federace skrze ústavní zákon ČSFR. V této souvislosti se objevil názor, že zánik pouze skrze ústavní zákon ČSFR není sice neústavní, ale vzhledem k tomu, že jde o zánik federace, která nominálně vznikla zdola, není možné, aby zanikla pouhým osamoceným aktem Federálního shromáždění, aby Federální shromáždění zůstalo v tomto punktu ve vakuu, nýbrž že je žádoucí ingerence národních rad v jakékoli kvalifikované formě s tím, že by tato ingerence národních rad byla východiskem mezi úvahami o zániku federace od čistého referenda počínaje (čili podle ústavního zákona o referendu, jak jej známe, kde dochází k zániku federace) přes následné referendum, referendum ratifikační, které již bylo zmiňováno před několika týdny, když jsme projednávali ústavní zákon o způsobech zániku federace, přes takzvanou ratihabici, čili schválení tohoto ústavního aktu Federálního shromáždění ústavními akty národních rad, až po to, že pravděpodobně nejvhodnější by bylo přijmout tezi, že vlastně federace je vybudována podle ústavního zákona o československé federaci č. 143/1968 ve znění pozdějších předpisů na smluvním principu a je vlastně dobrovolným svazkem národních států a výrazem vůle dvou svobodných národů. Taková byla formulace v ústavním zákonu o československé federaci, který jsem citoval. Tak koneckonců byla federace v roce 1968 konstituována. Proto by - jak bylo řečeno v ústavně-právním výboru a byl to jeden z více názorů - bylo dobré, kdyby Federální shromáždění nepřijímalo ústavní zákon o zániku pokud možno bez kvalifikovaně projevené vůle národních rad. Toto vše vedlo k tomu, že národní rady tuto diskusi v ústavně-právních výborech a její výsledek akceptovaly a včera přijaly usnesení, která máte všichni k dispozici a se kterými jste, jak věřím, seznámeni. Tento postup umožní dát eventuálnímu zániku federace skrze tento ústavní zákon punc nejen legality a legitimity, ale skutečně ryzosti, která umožní právním nástupcům ČSFR zařadit se co nejdříve jako rovnoprávní členové mezinárodního společenství a vyloučí, aby některé státy mohly z nejrůznějších důvodů zpochybňovat legitimitu České republiky a Slovenské republiky a eventuálně upozorňovat na to, že nástupnictví těchto republik není úplné. To byl první okruh problémů.

Další okruh se vztahoval k tomu, zda je referendum nezbytné nebo zda je referendum věc, která nikterak nepřispěje k tomu, abychom se skutečně razantně a s realistickým náhledem na věc vypořádali se stávající situací, čili s již probíhajícím rozpadem České a Slovenské Federativní Republiky. Toto bylo zejména reflektováno v souvislosti s tím, že poslanecký klub ČSSD podal komplexní pozměňovací návrh, který vlastně podmiňoval účinnost ustanovení o zániku České a Slovenské Federativní Republiky schválením v následném ratifikačním referendu s tím, že referendum by muselo dopadnout pozitivně alespoň v jedné části federace; čili buď v České republice, nebo ve Slovenské republice, kde by se pro něj musela vyslovit nadpoloviční většina všech oprávněných voličů.

Myslím, že dokonce pan profesor Jičínský zmiňoval jakýsi článek ve Wallstreet Journal, kde se hovoří o tom, že referendum by jistě mohlo znamenat určitý chaos, ale chaos, který je spjat s demokratickými procesy, to je s demokratickým projevem vůle lidu - a který je lepší než chaos, který je způsoben umíněností politiků.

Dovolil bych si navázat na to, co tehdy pronesl pan profesor Jičínský a doplnil bych to, že obecně to řešil ústavně-právní výbor tím, že neakceptoval pozměňovací návrh Československé sociální demokracie. Že situace je momentálně taková, že ti údajně umínění politikové se umíněně snaží zabrzdit již existující chaotický rozpad federace a dát mu alespoň nějaký řád a přivést již probíhající proces k tomu stavu, abychom nebyli jen pro smích okolním státům, ale abychom si u nich vydobyli určitou úctu tím, jak racionálně a bez emocí se dokážeme vypořádat se situací, která je problémem v celé postkomunistické Evropě.

Další otázkou, kterou bych zmínil, je otázka spojená s teoretickým problémem, který byl také nadnesen, a předesílám, že je to trochu paradoxní názor, ale přesto si ho dovolím přednést.

Je to otázka spojená s tím, že uplatněním zákona o zániku ČSFR zanikne jen federace a zda tím, že zanikne jen federace, se nevrátíme zpátky k výchozímu bodu, z něhož federace vznikala, tedy k unitárnímu státu, který zde existoval před rokem 1968. V této souvislosti byly zmiňovány ještě další a další otázky spojené s tím, nakolik jsou dubiózní mandáty poslanců Federálního shromáždění, národních rad a řada dalších otázek. Samozřejmě jsme se nakonec v naprosté většině shodli na tom, že to byla spíš otázka řečnická, než aby to byla otázka faktická, protože se zde jednoznačně hovoří, že federace, tedy Česká a Slovenská Federativní Republika zaniká, ale v článku 1 se hned hovoří o tom, kdo jsou nástupnické státy, že to je Česká republika a Slovenská republika. Nikoli jakýsi fiktivní unitární stát, v nějž by se transformovala federace jako celek.

Otázku eventuální inkorporace poslanců Federálního shromáždění do nejvyšších zákonodárných sborů republik jsem už zhruba zmiňoval v souvislosti s Montesquieuovou triádou dělby moci.

Chtěl bych ještě zmínit další otázku. Tato věc je vlastně nepsanou ústavní uzancí v této republice. Vrátím-li se k roku 1918, tak musím konstatovat, že Národní výbor tehdy vznikl tím, že do něj byli vlastně inkorporováni bývalí poslanci z českých zemí, kteří byli v Říšské radě a kooptováni další. Vezmu-li rok 1968, tehdy došlo k tomu, že vlastní národní rady byly tvořeny zase z Národního shromáždění, čili vždycky tam docházelo k zajímavým přesunům. Budeme-li tento postup akceptovat i v tomto návrhu ústavního zákona, budeme pouze kontinuálně pokračovat v tom, jak se vždy v tomto státě postupovalo v takovýchto mezních situacích a myslím, že to je naprosto i v souladu s otázkou legitimity a legality, jak je pojímána většinou odborníků na státní právo, a to nemíním jen odborníky z naší republiky.

Konečně se tam objevila i řada dalších problémů. Například se objevil názor, že návrh by měl mimo jiné obsahovat ustanovení, jež by zavazovalo nástupnické státy k recepci stávajícího právního řádu České a Slovenské Federativní Republiky a řada názorů jiných, které byly kvalifikovaným způsobem eliminovány a nakonec je ústavně-právní výbory neakceptovaly.

Chtěl bych se omluvit za to, že jsem hovořil dlouho a chtěl bych vás všechny poprosit z titulu zpravodaje - ulehčíte mi tím práci - kdybyste, a věřím, že budete, jak vás znám - k návrhu ústavního zákona, jak je předložen, přistupovali seriózně a odpovědně a v tomto duchu se eventuálně účastnili rozpravy a podávali případné pozměňovací návrhy.

Ještě bych chtěl poprosit pana předsedu vlády nebo alespoň pana místopředsedu akademika Čiče, zda by sdělil stanovisko vlády k návrhu ústavně-právního výboru, zda se s ním vláda ztotožňuje. Děkuji vám za pozornost.