Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Pane kolego, já jsem vám neudělil
slovo, protože od pana Kostyi to byla odpověď
na vaši poznámku, protože vybočuje z rozpravy.
Společný zpravodaj výborů SN J. Cuper:
Žiadam o slovo v zmysle § 20, odsek 5. Pán Kostya,
žiadam, a to veľmi dôrazne, aby ste mi nevkladali
do úst slová, ktoré som nepovedal.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Prosím, pane poslanče, technická
poznámka.
Poslanec SN J. Krejsa: Pane předsedající,
jenom bych konkretizoval vystoupení pana poslance Grebeníčka.
Trestní oznámení z vlastizrady na pana Václava
Klause podal náš poslanecký klub Sdružení
pro republiku - Republikánské strany Československa.
Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Prosím, pane poslanče.
Poslanec SL P. Spilka: Chtěl bych říci panu
poslanci Malířovi, že budou muset podat nové
trestní oznámení, protože poslanecký
klub není právnickou osobou, a domnívám
se tedy, že nemůže podávat trestní
oznámení.
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Myslím, že to stačí. (Hluk
v sále.) Lituji, dávám právo na první
odpověď na technickou poznámku, to nemůže
jít donekonečna.
Poslanec Kůta má slovo, připraví se
poslankyně Pavúková.
Poslanec SL J. Kůta: Vážení přítomní
poslanci, vážení hosté, chtěl
bych ve svém příspěvku uvést
několik úvah nad zákonem, který projednáváme.
Je to návrh zákona, který má pravděpodobně
na desetiletí rozhodnout o tom, zda naše Československá
republika zanikne jako společný stát dvou
nejbližších národů v Evropě.
Příznačný je už jeho název:
O zániku České a Slovenské Federativní
Republiky.
Chtěl bych podotknout mimo to, co mám připraveno
jako text, že my jsme tady vlastně i tou manipulací
názvu tohoto zákona svým způsobem
dezinformováni. Tady, vážení přítomní,
nejde přece o zánik federace, jak je to říkáno,
ale o zánik státu, nikoliv tedy o zánik formy
státu, ale o zánik společného státu
Čechů a Slováků. (Potlesk.)
Federálnímu shromáždění,
ani občanům naší země není
dána žádná jiná další
alternativa, než pouze zánik. Můžeme pouze
rozhodnout, v případě, že tento zákon
bude schválen, že způsobů zániku
může být více. To je vskutku demokratické!
Dnes už ale my všichni víme, dokonce z úst
nejpovolanějších - pana Klause, že nynější
establishment již rozhodl o způsobu jediném,
a tím je dohoda obou národních rad, která
se jeví jako pro něj nejschůdnější.
Čili po schválení tohoto zákona, až
Federální shromáždění
splní roli mouřenína, bude rozhodovat někdo
jiný o tom, který ze způsobů bude
vybrán. Role Federálního shromáždění
bude postavena na druhou kolej, ale dokonce na slepou kolej.
Paradoxem je, že na tuto slepou kolej bude Federální
shromáždění jako zastupitelský
orgán vzešlý ze druhých svobodných
voleb postaven i tehdy, jestliže tento ústavní
zákon neschválíme. Naše demokracii a
právo vyznávající vláda to
zařídí jinak, zřejmě opět
cestou národních rad, které jsou oběma
stranami, které zvítězily ve volbách,
lépe ovládány. Tím se kruh uzavírá.
To je jedna ze základních vad tohoto ústavního
zákona.
Druhá spočívá podle mého názoru
v tom, že předjímá pouze jedinou možnou
cestu řešení naší nynější
státoprávní krize. Snaží se nám
dopředu namluvit, že ji nelze řešit transformací
nefunkční federace v jinou podobu, tedy obsahem
i formou společného státu, ale pouze zánikem.
Je nám to, občanům, slibováno, že
bude jakási měnová a celní unie, snad
dohoda o společné obraně, a že naše
soužití bude v budoucnu zabezpečeno mnohem
lépe, prostřednictvím smluv dvou zcela samostatných
států.
Věřte, chtělo by se tomu věřit,
stejně jako někteří pozůstalí
věří v převtělování
duše zemřelého. Ale prostě tomu věřit
nelze. Informace o úrovni předběžných
jednání mezi oběma vůdci obou stran
o otázkách budoucí spolupráce a informace,
které máme, tyto obavy jen potvrzují.
Dojde-li k tomu nejhoršímu a díky nám,
poslancům Federálního shromáždění
tento zákon získá povinné tři
pětiny, bude nám zbývat jediné, že
naše rozdělení nebude mít dlouhého
trvání, jako nemělo jeho umělé
rozbití v roce 1939. (Potlesk.) Tenkrát jsme ovšem
spoléhali na solidaritu antifašistických a
demokratických sil mezinárodního společenství.
Kdo nám pomůže nyní, když nakonec
jsme sami o tom rozhodli - a některé dobré
duše dokonce tvrdí, že bez zahraničního
nátlaku.
Abychom připojili ještě jeden příměr
o nebožtíkovi: Připadám si jako nebohý
- používám slovenského pojmu, - který
má tu "výsadu", že je při
plném vědomí účastněn
svého vlastního pohřbu.
Bylo zde již připomenuto, že projednáváme
tento zákon ve dnech, kdy nám byla vnucena v roce
1938 Mnichovská dohoda. Dovoluji si připomenout,
že před čtrnácti dny uplynulo také
padesát pět let od úmrtí zakladatele
Československé republiky T. G. Masaryka.
K našim předchůdcům v Národním
shromáždění pronesl 20. září
1937 doktor František Soukup, chtěl jsem vybrat slova
doktora Edvarda Beneše, ale protože tady byl tento pán
nazván nacistou, tak jsem vybral jinou osobu, tedy doktor
František Soukup, předseda senátu, následující
slova:
"Tomáš Masaryk - Osvoboditel, ale i Sjednotitel.
On je stejně ztělesněním naší
svobody jako naší jednoty. Tomáš Masaryk
z otce Slováka a matky Češky je největším
představitelem Čechoslováka, jednoty našeho
roku, naší krve a naší kultury. Jeho láska
patřila Milanu Rastislavu Štefánikovi, synovi
chudobných vrchů kopaničářských
a slavnému orlu podtatranskému, v němž
prezident viděl nejskvělejší a nejhrdější
květ nového, svobodného Slovenska. Hodina
osvobození udeřila. Ze dvou miliónů
Slováků ve spojení s Čechy se stal
národ evropský a světový. Prezident
Dr. E. Beneš, když otvíral největší
tunel slovenský právem mohl zvolati k srdci Slovenska:
"Niet hôr tak vysokých, aby mohli rozdeliť
Čechov od Slovákov a zabrániť československej
jednote." Potud citát.
Co k tomu dodat? Hory tak vysoké nejsou, mohou být
ale zájmy tak nízké, které to dokáží.
(Potlesk.)
Ještě k jedné věci několik vět.
Představiteli federální i české
vlády i poslanci ODS nám, opozici, bylo na minulé
třetí schůzi Federálního shromáždění,
vyčítáno a koneckonců i dnes, že
nejsme schopni pochopit realitu, to je rozpad společného
státu, ke kterému již ve skutečnosti
došlo.
(posl. Kůta)
Cudně je přitom zamlčováno, že
tuto realitu způsobili právě oni. Tak je
jimi použita z historie známá politika hotových
faktů. Odpůrcům určitého kroku
je dána jediná možnost vzít realitu
na vědomí nebo riskovat obvinění z
neschopnosti pochopit realitu. K tomu je třeba pouze dodat,
že takovou metodu politiky nikdy nepoužívali
demokraté, ale doplňte si sami, kdo takovou politiku
používal.
Jsem přesvědčen, že musíme požadovat
předložení zákona o transformaci České
a Slovenské Federativní Republiky do jiné,
odpovídající podoby našeho státu.
Proto plně podporuji návrh pana poslance Zemana,
ale i další návrhy, které zde byly předloženy
několika kolegy na usnesení o přípravě
zákona o unii obou republik. Nevažme se ale na tradicionalisticky
chápaný název, stanovme především
obsah našeho příštího soužití
a název se potom najde.
Před jakýmkoliv krokem ve státoprávním
uspořádání bychom měli také
požadovat novelizaci ústavního zákona
o referendu, ke kterému by měli být pozváni
občané, kteří budou všestranně
informováni o důsledcích, jak setrvání
ve společném státě, tak jeho rozpadu,
má-li být vůbec věrohodné zařazení
referenda mezi způsoby rozhodování o naší
státní budoucnosti.
Stejně tak je nepřípustné, abychom
rozhodli o zániku Československé republiky
před tím, než bude schválen zákon
o rozdělení majetku. Obracím se na kolegy
Slováky: Uvědomte si, že po rozhodnutí
o zániku bude všechno vypadat jinak.
Byla zde předložena řada návrhů
ke změně tohoto zákona ve spojení
s vysoce kvalifikovanou jeho kritikou. Je příznačné,
že autory pozměňovacích návrhů
byli vždycky opoziční poslanci. To svědčí
pouze o jediném, že opozice se zabývá
touto závažnou otázkou mnohem odpovědněji,
než vládní koalice. Děkuji za pozornost.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS V. Benda: Slovo má paní poslankyně Pavúková,
připraví se pan poslanec Holáň.
Poslankyně SN O. Pavúková: Vážený
pán predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie! Dovoľte, aby som predložila návrh
úpravy ústavného zákona o spôsobe
zániku federácie. Ustanovenie § 1 písm.
b) doporučujem upraviť takto:
b) ústavným zákonom Českej národnej
rady a Slovenskej národnej rady, prijatým na základe
dohody Českej národnej rady a Slovenskej národnej
rady.
Ustanovenie § 1 písm. d) doporučujem upraviť
nasledujúcim spôsobom:
d) vystúpenie Českej republiky alebo Slovenskej
republiky z Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky
na základe ústavného zákona Českej
národnej rady alebo ústavného zákona
Slovenskej národnej rady.
Ustanovenie § 2 ods. 2 doporučujem upraviť takto:
Rozhodnutiu o zániku Českej a Slovenskej
Federatívnej Republiky podľa § 1 musí
predchádzať prijatie ústavného zákona
Federálneho zhromaždenia, ktoré
a) stanoví prenesenie pôsobnosti Českej a
Slovenskej Federatívnej Republiky na Českú
republiku a Slovenskú republiku,
b) určí spôsob prechodu majetku z Českej
a Slovenskej Federatívnej Republiky na Českú
republiku a na Slovenskú republiku.
Keď mám slovo, dovoľte mi, vážené
Federálne zhromaždenie, aby som ešte zareagovala
na vystúpenie pána poslanca Šimka, ktoré
sa ma hlboko dotklo. Po tom, ako sa KDH zachovalo k Deklarácii
slovenského národa a k Ústave Slovenskej
republiky, sa dalo predpokladať, aký bude jeho postoj
aj k dnes prerokovávanému zákonu. Ale keď
slovenský poslanec, poslanec KDH, vidí v dovŕšení
národno-emancipačného procesu vlastného
národa historickú paralelu v barbarských
výpadoch, vo fašistickom mníchovskom diktáte
a nakoniec nám pohrozí ohnivým mečom
archanjela Michala, peklom, plačom a škrípaním
zubov, tým ďaleko predčil naše očakávania.
Najväčšou hanbou, ponížením
a nešťastím slovenského národa
boli a sú jeho vlastní, ako tu už bolo povedané,
"janičiari", renegáti, ktorí pomáhali
našim "nižičlivcom" tlačiť
náš národ na kolená, nedovoliac mu,
aby zdvihol hlavu vyššie, ako je úroveň
ich vlastnej zbabelosti, malomyseľnosti a sluhovskej pokory.
Zazneli tu rôzne historické reminiscencie. Dovoľte
mi jednu.
Bolo to tu, v Prahe v roku 1848, keď na Slovanskom zjazde,
kde sa Slovania zamýšľali nad svojou budúcnosťou,
vystúpil jeden z najväčších mužov
nášho slovenského národa Ľudovít
Štúr.
V odpovedi Staročechom, reprezentovaným Františkom
Palackým, ktorý horlil za zachovanie spoločného
štátu s Rakúskom vo forme akejsi federácie,
povedal: "S pádom Rakúska nepadáme my."
Dovoľte, aby som parafrázovala tieto jeho slová:
S pádom nefunkčnej, prežitej federácie
nepadá ani český, ani slovenský národ.
Málo sa tu hovorilo o sile a schopnosti našich národov
tvoriť si vlastnú budúcnosť a niesť
zodpovednosť za svoju prítomnosť.
Pán poslanec Šimko okrem iného povedal vo svojom
vystúpení jednu múdru sentenciu: Je znakom
barbarstva, keď národu chýba historické
vedomie. Keby sa pán poslanec Šimko okrem dejín
antického Ríma zahĺbil aj do dejín
vlastného národa, našiel by tu i dielo najbojovnejšieho
z generácie štúrovcov, Jozefa Miloslava Hurbana
Slovensko a jeho život literárny, kde by si mohol
prečítať aj slová: "V tom je česť
a sláva národov, že nielen zasahujú
do behu sveta, ale robia to aj ako také, teda národne,
s vedomím svojej národnej zvláštnosti."
Lebo o toto ide aj teraz, v tejto dobe, o toto pôjde vždy,
dokiaľ bude žiť, existovať a trvať národ
ako historická kategória. (Potlesk.)
Řízení schůze převzal místopředseda
FS P. Jajtner.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Děkuji paní poslankyni, slovo má
poslanec Vilém Holáň. Ještě technická
poznámka, prosím, pane kolego.
Poslanec SN V. Čech: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, na
počátku naší rozpravy v dopoledních
hodinách jsme řekli, že pojednáváme
o návrhu zákona, který má historický
význam. Je právě 20.08 hodin. Navrhoval bych,
protože se jedná o tak důležitý
zákon, přerušení rozpravy do zítřejšího
rána, neboť naše řady značně
prořídly, a myslím si, že i pozornost
je zcela zákonitě otupena. Prosím, abyste
přijal tento návrh a nechal o něm hlasovat.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pane poslanče, já se pokusím
vám vyhovět a zazvoním na poslance. V současné
době nejsou sněmovny usnášeníschopné.
Budu zvonit a mezitím bude hovořit pan poslanec
Vilém Holáň. Pan poslanec Šimko ještě,
prosím.
Poslanec SN I. Šimko: Pani poslankyňa Pavúková, ja vám nemám za zlé, že ste sa možno celkom nesústredili, keď som hovoril na začiatku a keď som použil isté prirovnanie na to, čo je charakteristické pre barbarstvo, tak som to nevzťahoval na nič, čo sa týka národa, ale jednoducho na ten fakt, že je tu istá zhoda dát. Že predstavitelia vládnych strán vyhlásili, že si to nevšimli. Tam sa mi zdá byť táto analógia istým spôsobom priliehavá, ale mám pocit, že tu sme si úplne nerozumeli.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Ještě se hlásí někdo
s technickou poznámkou? Není tomu tak. Prosím
poslance Holáně, aby se ujal slova.
Poslanec SN V. Holáň: Dámy a pánové,
já bych vám rád v podvečer nabídl
myšlenku, která je spíše nekonfrontační.
My se dělíme, jakoby tu byla tlustá čára,
na lidi, kteří si myslí, že to bez referenda
nepůjde, a na druhou půlku, která to referendum
spíše odmítá. Rozpor se dá být
už skoro nepřekonatelný, a přesto je
tady pár lidí, kteří se úporně
snaží najít nějakou cestu, která
by nějak uspokojila především národ.
Proč to tak je, proč se ten rozpor zdá neřešitelný?
Já jsem si všiml, a dávám bedlivý
pozor na většinu příspěvků,
že nikdo nemluvil o situaci, pro niž vlastně
navrhuje jakési léčení. Vypadá
to jako bychom vzájemně před sebou tu skutečnost,
kterou chceme řešit, pečlivě skrývali,
tajili ji, nebo si ji dokonce možná ani nechtěli
přiznat.
Dobrý politik má smysl pro to, aby vnímal
jakési permanentní referendum, jakýsi permanentní
plebiscit mezi svými lidmi. Když to přestane
dělat, je zle.
Mám pocit, že tou zamlčovanou skutečností
je fakt, že je podstatná odlišnost mezi tím,
jaká je situace ve Slovenské republice a jaká
je situace v České republice. Na Slovensku je totiž
otázka: "Chcete žít ve federaci?"
jasná. Lze ji klást. Lze na ni získat takovou
nebo onakou odpověď, ale lze na ni získat odpověď.
Proto jsem pro referendum na Slovensku. Avšak nebudu nikdy
Slovákům tento názor vnucovat (potlesk),
už proto, co přede mnou řekla paní poslankyně,
že chci také natrvalo žít - i přes
případnou budoucí hranici - se Slováky
v dobrých vztazích.
Naopak v České republice takovou otázku klást
absolutně nelze. Nemá žádný smysl.
Je zbytečná, protože většina občanů
České republiky nosí v sobě princip
federalismu, ztotožňuje se s ním. Většina
občanů je připravena odpovědět
asi takto: Chce-li Slovensko zůstat ve federaci, jsme rádi,
budeme žít s ním. Nechce-li žít
s námi, je nám to nesmírně líto,
ale respektujeme toto přání, akceptujeme
je. (Potlesk.)
Vynucování referenda v České republice
je činnost křečovitá a připomíná
mi počínání lékaře ...
(Hluk na galerii, předsedající napomíná
přítomné, aby nevyrušovali.)
..., který je třeba před nemocným,
který má nemocnou nohu a ta noha se musí
operovat - jako kdyby si vynucoval, že se musí operovat
obě nohy.
Zakrývání tohoto rozdílu může
mít své racionální důvody.
Já ty racionální důvody vnímám
v tom, že žádná republika nechce opustit
federaci jako první, protože má obavu z toho,
že na ni bude nahlíženo špatně. Myslím
si, že tomu je třeba čelit zákonem,
a je to také v návrhu zákona obsaženo.
Tolik mé poznámky.
Konkrétně navrhuji, aby se v zákoně
ještě udělaly úpravy. V první
úvodní větě bych navrhoval za slovo
"republiky" dát slova "vycházejíc
z článku 1 odst. 2 zákona č. 143/1968
Sb. o československé federaci", aby se zdůraznilo,
že tento zákon se přijímá jako
naplnění principu národů na sebeurčení
a jako výraz dobrovolnosti svazku České a
Slovenské republiky.
Konečně v článku 2 odst. 2 písm.b),
kde se mluví o tom, jak se určí způsob
dělení majetku, navrhuji doplnit "pohledávek
a závazků", protože i tyto věci
je třeba dělit.
V závěru, protože jsem během svého
vystoupení slyšel i nějaké poznámky,
chci říci jedno. Jsem starý muž, alespoň
relativně starý muž a chci vám říci,
že forma invektiv, ironie a urážek může
sice sloužit k blýsknutí se v televizi, ale
je naprosto neproduktivní formou tvůrčí
práce. Prosím, aby si to ti, kteří
se takto chovají v tomto sále, vzali k srdci. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Děkuji poslanci Holáňovi.
S faktickou poznámkou se hlásí poslanec Krejsa.
Jinak stále zvoním, ale ještě nejsme
schopni se usnášet.
Poslanec SN J. Krejsa: Pane předsedající,
máme tu podzim, ptáci nám již, jak vidno,
odtáhli do teplých krajin. Marné tvé
volání, řekl by na vaše zvonění
básník, pane předsedající.
Proto podporuji návrh pana poslance Čecha, přerušit
rozpravu do zítřka do devíti hodin.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Návrh je zaregistrován, budeme o
něm hlasovat, jakmile budeme schopni se usnášet.
Slovo má pan poslanec Svoboda.
Poslanec SL J. Svoboda: Vyslechl jsem si projev pana kolegy, který
mluvil před chvílí. Řekl, že
si každý poslanec jistě provádí
určité permanentní referendum mezi občany
a mezi svými voliči. Řekl, že mu proto
připadá referendum v Čechách jako
vynucené a křečovité. I já
si dělám průzkum mezi svými voliči.
Chtěl bych panu kolegovi říci, že na
výzvu petičního výboru jsem obdržel
již několik desítek tisíc podpisů
za vypsání referenda jako jediné možné
formy další existence nebo ztráty existence
společného státu. Myslím, že
bychom to měli respektovat. (Potlesk na galerii.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Děkuji panu poslanci Svobodovi za jeho faktickou
poznámku. Hlásí se ještě někdo
s faktickou poznámkou? Není tomu tak. Slovo má
pan poslanec Miroslav Faldýn, připraví se
poslanec Sviták.
Poslanec SL M. Faldýn: Vážený pane předsedající,
vážené dámy, vážení
pánové, protože můj příspěvek
měl reagovat na vystoupení pánů, kteří
v této sněmovně chybí, nezbývá
mi nic jiného, než stáhnout svůj příspěvek
a zařadit ho později.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Ano, chcete tedy změnit své pořadí.
Zařadím vás na konec. Slovo má pan
poslanec Ivan Sviták.
Poslanec SL I. Sviták: Kolegyně a kolegové,
jeden z vynikajících státníků,
hrabě Kounic, který byl stratégem tereziánské
politiky, v roce 1756 řekl: "O řadu věcí
se nikdo nepokusil, protože se zdály nemožné.
Ale řada věcí se zdála nemožnými
pouze proto, že se o ně nikdo nepokusil." (Potlesk
na galerii.) Já myslím, že to je výborná
rada a že bychom tohoto stratéga Marie Terezie měli
napodobit, protože přijetím zákona o
zániku federace se stane nenapravitelná a tragická
chyba, protože se nikdo nepokusil o to, co se v dané
chvíli jeví jako nemožné. Proč
se to jeví jako nemožné? Protože máme
Václava Klause a nemáme státníka Kounicova
formátu. (Potlesk na galerii.)
Za druhé - základní myšlenka: Spějeme
k tragédii. Vážení přátelé,
co je to tragédie? Základní myšlenka
řecké tragédie je v tom, že proti sobě
nestojí pravda a lež, dobro a zlo, ale dvě
pravdy a dvě dobra, takže konflikt je a priori neřešitelný
v mezích těch mravních kategorií.
To je pravá tragédie. Proto otcovrah Oidipus, Médea
zabíjející vlastní děti a vrah
vlastní matky Orestes jsou tragičtí, ale
nevinní, oni jsou obětí zákona úradků
Bohů a norem nadřazených člověku.
Jestliže naopak dějiny jsou chápány
primitivně jako boj dobra a zla, pak je to obyčejná
kovbojka, v níž vládne nesnášenlivost,
v níž se musí hodně střílet,
abychom dospěli k happy endu, kdy všichni účastníci
jsou mrtvi. (Potlesk.) Co jsou naše dějiny budoucnosti,
je to kovbojka nebo je to tragédie? Tragédie vzniká
z nesnází určit pravdu samu. To je právě
ta veliká nesnáz, protože my dneska nevolíme
mezi dobrem a zlem, myslím, že my volíme mezi
dvěma dobry, přičemž to, co chápeme
jako dobra - mám-li použít tohoto zvláštního
plurálu - je rozdílné. My tedy nejsme v situaci
mravní volby, ale v situaci herců tragédie.
Protože ve střední Evropě se nerodí
demokracie, ale jakési pravicové autoritativní
režimy, které na přechod k demokracii ani nemyslí,
protože jsou zaujaty udržením své moci.
V Československu kdysi platilo Masarykovo heslo: "Tábor
je náš program" - přiznání
k husitské revoluci. Dnešní vláda by
si mohla vepsat na svůj prapor: "Mnichov je náš
program". (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner:
Promiňte, pane poslanče, já jenom si dovolím
upozornit galerii, že má povinnosti účastníka
shromáždění. To znamená, že
pokud někdo z galerie nezná jednací řád,
tak ať se chová tak, jak je třeba. Prosím.
Poslanec SL I. Sviták: To se ovšem naše vláda
neodvažuje veřejně prohlásit, protože
oni neprohlašují to, co dělají. A teď
znovu, závěrem k té tragédii. Víte,
tragédie spočívá právě
v tom, že hrdinové myslí, že dělají
něco jiného než to, co opravdu dělají.
Ačkoliv oni jsou rozumní lidé nebo brilantní
lidé jako Oidipus, který vyřešil hádanku
Sfingy, jako vyřešili chartisté výborně
problém byrokratické diktatury. Víte, jejich
záměry se kříží se záměrem
Bohů nebo s vyšší normou, a tak Oidipus
zabije svého otce Masaryka, pardon, Laia a ožení
se s vlastní matkou, Mezinárodním měnovým
fondem, pardon, Iokastou.
Předsedající místopředseda
FS P. Jajtner: Pane poslanče, my tady nejsme proto, abychom
si tady vykládali antické tragédie, ale abychom
hovořili k věci. Mimo to vás upozorňuji,
že vám běží čas. Hovoříte
pět minut.
Poslanec SL I. Sviták: Nic tady neukazuje, že hovořím
pět minut, ale musím se domnívat, že
tomu opravdu tak je. Podívejte se, proč se nás
to týká? Protože ten Oidipus, který
zabil svého otce a oženil se s vlastní matkou
neví, že spáchal ty dva největší
zločiny; a když to pochopí, tak se oslepí
a odejde do hor. Kdyby byl Oidipus Čech a tady, pane Jajtnere,
to jde do tuhého, dávejte pozor. On by se neoslepil,
on by rozdělil svůj stát a vrátil
by se z hor do zbývající poloviny království
jako člověk, který za nic nemůže
a tedy musí být dál panovníkem. Smysl
tohoto zákona je návrat českého Oidipa
na naši scénu.
Za druhé, děkuji, mám nula minut. Tedy mám
první minutu. Druhý základní smysl.
Nad naším dnešním zasedáním
se nevznáší jen stín Mnichova, ale i
stín Bílé hory. Katastrofický scénář
se stal skutečností. My se už nemusíme
obávat žádné balkanizace a propadu do
třetího světa. Už jsme tam. Rozpad republiky
není jen administrativním přeskupením
kompetencí, ale pozor, on je krachem veškerého
úsilí českého národa během
posledních dvou staletí, je to otevřený
rozchod s osvícenstvím, národním obrozením
a taky s Masarykem. Náš národní zájem
není tam, kde ho vidí český ministr
zahraničí, totiž začlenění
do německého prostoru, do protektorátu Svaté
říše římské, zatímco
Slovensku je přisouzena role nárazníkového
státu.