Federální shromáždění ČSFR, 1992 – 1992 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL P. Ryška: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážení kolegovia poslanci! Vystupujem po prvýkrát vo Federálnom zhromaždení. Trvalo mi to, myslím, dosť dlho, než som dostal odvahu, ale vystupujem v spoločnosti, aj v rámci občianskych iniciatív až vtedy, keď poznám situáciu a trochu sa v nej vyznám a poznám osoby, ku ktorým mám hovoriť.

Poviem na rovinu, že som trošku sklamaný naším Federálnym zhromaždením, pretože vo väčšine prípadov vystúpení ide o osobné pertratrakcie osôb a nesmeruje ku konkrétnym problémom alebo k témam, ktoré sa prerokovávajú. Preto by som teraz ani ja nerád odbočoval od toho, čo je témou, ale dovolil by som si pripomenúť, kam smerujeme v tejto problematike, pretože štátoprávne usporiadanie vychádza z určitých okolností, ktoré nám vznikli ako v Slovenskej republike, tak v Českej republike.

Dnes by som chcel veľmi kladne zhodnotiť a poďakovať poslancom SDĄ, ktorí vystupovali v prevažnej miere konštruktívne a navrhovali určité spôsoby v smere vývoja štátoprávneho usporiadania. Či sú dobré alebo zlé, či sú aplikovateľné, to nie je rozhodujúce, pretože to sú návrhy, ktorými by sme sa mali zaoberať.

Prečo tento stav nastal v štátoprávnom usporiadaní a kde to vzniklo? Málo pravdy sa povedalo v parlamente aj z našej strany, HZDS, málo sa povedalo k tomu aj zo strany poslancov. Za dva roky takzvanej demokracie na Slovensku sa stav v princípe nezlepšil. Povedzme si pravdu, že zo strany českej politiky sa hralo na maďarskú kartu. Na kartu spolužitia s naším juhom, hralo sa - tak ako celých 45 rokov - na kartu nášho priemyslu, ktorý je utvorený tak, ako je a nielen slová majú príčinu a sú dôsledkom toho, že na Slovensku je priemysel prispôsobený nie na finalizáciu, ale na prvovýrobu. Je absolútne normálne, že na Slovensku je obava, ako bude tento vývoj ďalej pokračovať. Kto zaručí Slovenskej republike, že nebude stále len prvovýrobcom, že sa zrovnoprávni ekonomika, že sa sfinalizuje, že tvrdá mena z titulu zahraničného obchodu pôjde rovnakým dielom na Slovensko a do Čiech? Občania - aj priemysel ako taký - si zaslúžia tieto prostriedky. Nechceme byť závislí na dotáciách z finalizácie v Českej republike.

Povedzme si, ako sa choval pán prezident. K jeho voľbe nebola rozprava a je to škoda, že k prezidentovi sa nevyjadrujeme, pretože hral úlohu, ktorá nebola dôstojná prezidenta. Navštevoval Slovenskú republiku bez prítomnosti jeho čelných predstaviteľov, často ich priamo obchádzal, dával najavo to, že nie sú dôstojní nejakých priamych stretnutí, priamych rokovaní. Ako sa zachoval ku Slovenskej republike z titulu veľvyslancov, zahraničných zastupiteľstiev, koľko Slovákov menoval - aj keď uznávam, že Česká republika má podstatne lepšiu garnitúru, garnitúru, ktorá sa vie po svete pohybovať, ale je to dané určitým vývojom. Spomeňme si, ako vystupovala pani Rita Klímová, koho po pani Rite Klímovej zasa pred ukončením volebného obdobia nominoval do tejto funkcie v Spojených štátoch. Rešpektujem tieto rozhodnutia, ale ako občan a ako poslanec vyjadrujem nesúhlas s takýmto postupom. Slováci sa stali vo svete nacionalistami, nemajú radi Maďarov, útočia proti Čechom, sú štvaví, nespokojní, s nimi poriadok nebude. Kritika samozrejme na Slovensku bola aj na ekonomickú reformu. Veľká časť poslancov sa tvári, že s ňou súhlasí. Povedzme si priamo, že pred voľbami sme rovno povedali, že nezodpovedá podmienkam Slovenskej republiky. A z tohto pohľadu vlastne došlo k určitému miernemu rozchodu v ekonomickej reforme. To nie je nijaká tajnosť. Pokiaľ tieto negatívne vplyvy majú na Slovensku skončiť a zaznelo tu niekoľko príspevkov, ktoré nás podporili, že každý národ, každá republika má právo na svojprávne riešenie problémov na zvrchovanosť, pomôžme im v rámci kompetenčných zákonov, aby tieto republiky tieto vrcholné kompetencie dostali. Nemám pochybnosť o tom, tak ako to bolo v programe nášho hnutia, že máme záujem o spolužitie, maximálnu spoluprácu na ekonomickej, kultúrnej a spoločenskej úrovni. Ubezpečujem ako občanov Českej republiky, tak poslancov, že na Slovensku nie sú absolútne nijaké moci okrem ekonomického strachu z ďalšieho postupu, ako sa bude vyvíjať situácia na Slovensku a v Čechách a ako budeme ďalej pokračovať ako dva doslova bratské národy.

Vyslovím jednu nepríjemnosť, ktorá ma trápi. Mám rôzne informácie zo strany postupu ODS, aj keď nás nazývate koalíciou. Náš postoj k prezidentovi Havlovi je principiálny - ktorý som tu už naznačil. Zdá sa mi, že sa prenáša do súčasných vzťahov štátoprávneho usporiadania, pretože to bol jediný a neoblomný kandidát ODS. Rešpektovali sme, že sa bude rešpektovať návrh českej strany na funkciu prezidenta a toto sme dodržali. A budeme v tom pokračovať ďalej. Ale keď nie sme ako HZDS prijateľní pre pána Havla, mám pocit, ako by nebolo vhodné, aby v ďalšom období tieto dve republiky spolupracovali a tieto myšlienky sa vlastne začali rozširovať aj v širšej verejnosti. Myslím si, že by bolo vrcholne nesprávne položiť na báze jedného človeka - toho nehodnotím ja, to zhodnotí história - každopádne prezidenta, naše národné vzťahy. Myslím si, že by mala skončiť, pokiaľ je toto pravda, v príprave medzi ODS a HZDS, jedna z bariér, ktorá by neumožnila spolupracovať Českej a Slovenskej republike. Sme presvedčení, že bez spolupráce nebude dobre ani jednému, že skutočne budú v Čechách jazykové kurzy českého jazyka, na Slovensku vznikne tlak z určitých skupín nacionálnych zasa z Maďarska.

Boli sme spolu, vieme o svojich výhodách a vieme o svojich nevýhodách vzájomného spolužitia. Očakával som, že tieto dva dni budeme navrhovať konkrétne, ako toto uzatvoriť. Všetci máme právo tlačiť na súčasné vládne strany nie ponižovaním, ako to robia niektorí kolegovia, ale vecnými návrhmi, ako primäť vládu a vedenie tohto parlamentu konkrétnymi návrhmi, ako pokročiť, čo po dvoch dňom rokovaní predložíme našim občanom. Mám zlý pocit, až sa vrátim po rokovaniach v tomto týždni, že nebudem môcť zasa povedať nič konkrétne, ako bude o mesiac, o dva, okrem politických dohôd, ktoré boli deklarované a boli bežne zverejnené.

Bol by som rád a vyzývam vás, aby sme teraz v uznesení prijali také koncepcie, ktoré prospejú štátoprávnemu usporiadaniu na báze zvrchovanosti a aby sa hľadali východiská a oblasti budúcej spolupráce, ktoré by sa mohli aspoň všeobecne deklarovať, aby sa do spoločnosti vniesol istý pracovný a spoločenský kľud. Nemáme právo s našimi občanmi zaobchádzať týmto spôsobom a nechať ich v neistote. Verím, že žiadne osoby ani osobné zámery nebudú neprekonateľnou príčinou ďalšieho postupu. Ďakujem vám.

Předsedající místopředseda FS V. Benda: Děkuji. Slovo má poslanec Sviták, připraví se poslanec Jan Novák.

Poslanec SL I. Sviták: Kolegové a kolegyně, připravil jsem si deset základních argumentů proti rozpadu.

1. Václav Klaus řekl 10. září 1992, že: "K následkům rozdělení ČSFR jsme ještě psychicky nedorostli." Doufám, že k němu nikdy nedorosteme. Jakmile český národ doroste k pochopení následků rozdělení naší republiky, pak se zbaví Václava Klause a vysloví mu nedůvěru, kterou já mu za sebe vyslovuji již dnes, a ne poprvé. (Potlesk.) Levý blok nebyl, není a nebude na stejné lodi s Václavem Klausem, nebyl, není a nebude na stejné straně barikády s pravicí.

2. Na záchranu unie Čechů a Slováků nebo nějakého společného státu (můžeme používat jiné terminologie), na záchranu státu rovnoprávných národů není pozdě, protože na to nikdy nesmí být pozdě. V této unii je pro mne Vladimír Mečiar stejně přijatelným partnerem jako je pro mne nepřijatelným partnerem Václav Klaus. Unie Čechů a Slováků je pro mne cestou k překonání nejhorších důsledků rozpadu. Je to reálná alternativa společného státu. Je to kontinuita našich národních zájmů a zájmů obou národních států.

3. Tato cesta vyžaduje ovšem nejen odvolání některých čelných představitelů, které z delikátních důvodů nejmenuji, ale také odvolání náčelníka Generálního štábu Karla Pézla, který podle mého názoru není oprávněn k žádnému jednání s vrchním velitelem NATO. Budoucnost unie je pro mne budoucností neutrálního státu mimo jakékoliv vojenské bloky. Já se domnívám, že proměna federace v novou podobu soužití se společnou obranou, zahraničním zastoupením, měnou, volným pohybem pracovních sil atd., opravdu vyžaduje demokratický neutrální stát se sociálním tržním hospodářstvím, ale rozhodně nevyžaduje dva protektoráty, dva německé satelity nebo dva "Slovenské štáty".

4. Proslulý výrok Milana Uhdeho mě zajímá z logických důvodů. Podívejte se, toto je čítankový sylogismus, který vám tady nyní předvedu. Milan Uhde, 15. září: "Zahrávat si s tím, že každý občan může posoudit, zda-li má být společný stát, nebo ne, je demagogické." - Premisa č. 1. Premisa č. 2 - Milan Uhde je občan. Závěr - to je přesně podle Aristotela - zahrávat si s tím, že Milan Uhde může posoudit, zda má být společný stát, nebo ne, je demagogie. Opravdu je! (Smích v sále, potlesk.) Když předseda České národní rady nezvládne takový obyčejný sylogismus a zaboduje si do vlastních výroků protidemokratické nesmysly, pak samozřejmě on znovu kráčí před zástupy k rozpadu státu! Avšak na cestě do Evropy se přitom propadáme do třetího světa a na Balkán, jenomže si to odmítáme přiznat, protože logika přestala fungovat. Kde vám přestane fungovat myšlení, je to se státem a se vším ostatním velmi špatné. Nám ale nic nebrání v tom, abychom odporovali novému Mnichovu a žádali odstoupení každé vlády, která se pokusí společný stát zničit.

5."Slibuji na svou čest a svědomí věrnost České a Slovenské Federativní Republice." - To byl slib, který jste vy všichni přítomní, i ti kteří jsou nepřítomni (často i duchem), skládali v tomto shromáždění v červnu 1992. Já bych z toho zase chtěl udělat elementární závěr. Poslanci, kteří tento slib po volbách nedodržují, jsou křivopřísežníci, kteří patří před soud národa, protože zrazují ústavu a zrazují ústavní slib. (Potlesk.) Vláda, která otevřeně žádá nebo nabádá k porušení ústavy a osvojuje si pravomoci ke zrušení státní formy jinak než vůlí lidu, patří před Ústavní soud a nikoliv do vládních lavic. (Potlesk.) Je nejvyšší čas, abychom vyslovili nedůvěru vládě národní zkázy a usilovali o vládu národní spásy.

6. Rozpad státu nás bude stát asi 20 miliard Kčs, ale škody, které způsobí, budou daleko větší, protože alespoň na jednu generaci budou otráveny vztahy mezi Slováky a Čechy. Kromě toho, ať se jeví vnitropoliticky rozdělení našeho státu jakkoli funkční, mezinárodně právní aspekty transformace budou na dlouhou dobu daleko důležitější a zneváží vnitřní výhody rozpadu, i kdyby výhody fakticky opravdu existovaly, což je velice sporné.

7. Další ekonomický důvod tkví v tom, že my bohužel vstupujeme do infernálního cyklu, do kterého vstoupily země třetího světa někdy v roce 1959. V podstatě to začalo v Africe a pak to pokračovalo asi o deset let později v Latinské Americe. Já jsem se zúčastnil během minulého týdne konference ve Stockholmu, kde všichni účastníci naprosto jednoznačně konstatovali, že od roku 1982, tedy asi po desetileté fázi přijímání úvěrů, jsou absolutně neschopni nejen splatit vypůjčený kapitál, ale dokonce ani úroky. Zdá se mi být naprosto jisté, že my nyní vstupujeme dobrovolně do infernálního cyklu monetaristických operací, který je v rozporu s národními zájmy kteréhokoliv z obou vznikajících států a obou národů. Poučení ze třetího světa je opravdu velmi jednoznačné. My se zadlužíme tak, že během deseti let úplně zčernáme! (Smích v sále, potlesk.) Dnešní globální nesnáze nejen třetího světa, ale i ostatních zadlužených, to nejsou problémy dostupnosti kapitálu, tedy finančního kapitálu a prostředků technologie, to jsou problémy průmyslového růstu a společenských změn. Mně se zdá být velice nebezpečná monetaristická politika, která doufám zkrachuje v příštích amerických volbách, protože nám nasazuje oprátku na hlavu. Když už ale tu oprátku na hlavě máme, proboha, nesmíme podtrhnout stoličku, na které stojíme, protože pak už jen vyplázneme jazyk naposledy. (Smích v sále.) Bylo velmi zajímavé slyšet od černých delegátů důsledky spolupráce s Mezinárodním měnovým fondem po deseti, dvaceti a třiceti letech.

8. V tomto kontextu pokládám za hrozivé a alarmující důsledky, které se objevují v plzeňské Škodovce a v Tatrovce Kopřivnice, kde jsem byl minulý týden. Jak máme přijmout tvrzení Josefa Tošovského, guvernéra státní banky, když nyní před měsícem prohlásil otevřeně: Je čas začít s bankroty.

Ono to už začalo! Ale podívejte se, to bankrotují u nás nikoliv ty podniky, které by si to zasloužily, které opravdu měly zmizet z naší politické scény (smích) - tedy z naší scény, ale ty podniky, které mají mezinárodní status vynikající, jako Tatrovka a Škodovka. Proč je to tak v té Tatrovce?

Prezidentský kandidát Patrick Buchanan přijel do Detroitu, do amerického centra automobilového průmyslu, v cizím autě, ne v americkém, v nějakém japonském. A prohrál u dělníků nominaci. Když britská princezna Diana vyměnila Rolls-Royce za Mercedes, byl z toho mezinárodní skandál. Jenže když naše byrokratická elita si kupuje bavoráky, protože tatrovky pro jejich delikátní části těl nejsou dost dobré a vznešené, nikdo ani necekne. (Potlesk a smích v sále.) Kdybych měl tu moc, kterou rozhodně nemám, navrhl bych, že Tatra zase začne pracovat naplno, jakmile předepíšeme všem ministrům a náměstkům a byrokratům k osobní úhradě jejich cizokrajné vozy.

To bych velmi rád, ale obávám se, že ani z vládních lavic, ani odjinud bych nenašel moc podpory pro tuto myšlenku.

Trochu mě to bere u srdce, protože Tatra právě slavila 95. výročí od chvíle, kdy můj staříček, jak jsme říkali na Moravě, Leopold Sviták, tam postavil ten první vůz, Prezidenta, a potom asi 100 prvních veteránů. To oni mohli dělat v 19. století. My nejsme schopni v tom pokračovat.

Zasluhují si opravdu tyto podniky, jako je Škodovka a Tatrovka, takový úpadek? Tak tvrdé řešení nebo takový osud?

9. Předposlední argument je argument proti anarchii. Paradox naší politické scény je v tom, že my jsme ochotni nebo náš tisk a ta sdělovadla (podle vzoru kolovadla), s námi zachází tak, že budí ten dojem, že člověk musí být extrémista, když má kritické názory. To je podivné. Ale podívejte se na pana Jacquesa Atalliho, prezidenta Evropské banky, který v Le Soire 15. září 1992, tedy přesně před týdnem, řekl (ono je to daleko delší, ale podstata myšlenky je tato), že ve Střední Evropě máme místo demokracie a trhu anarchii a mafii. Myslíte, že ten Jacques Atalli čte nějakého Svitáka nebo co? (Smích v sále.) Myslím, že to má z vlastní hlavy.

Takže ten paradox je v tom, že naši reformu nehodnotí jako mafiánskou anarchii nutně jen naši extrémisté, ale také finančníci západu, kteří ovšem mají vysokou úroveň posuzování finančních operací a kteří bohužel nepochopili, kdo zasluhuje Nobelovu cenu. Oni to nechápou. (Smích v sále.)

Kdyby kterýkoli ministr Spojených států udělal to, neměl bych snad jmenovat, co třeba některý ministr naší vlády, že by třeba koupil nějaký velkoobchod, tak to by nešlo. Musel by opustit vládu během 24 hodin. Ale vážně řečeno, ono to snad bylo trochu jinak, než se to podávalo. Nejsem si tak jist, jak to bylo, ale podstatná věc je jedna. Kdo si plete osobní a státní zájmy, nepatří do vlády (potlesk) a před Federálním shromážděním jsou jen dvě alternativy. Buď budeme legalizovat korupci, anebo musíme takové poslance, když se neobhájí, věřím, že poslanec Macek se obhájí, zbavovat imunity. To není věc politické perzekuce, to je věc určitých pravidel hry. Myslím, že v tomto smyslu mírná amerikanizace naší scény by nám neuškodila. Něco takového vás tam zničí během dvacetičtyř hodin. Vy v noci pošpitáte pod peřinou manželce, že támhle nějaká letecká fabrika dostane zakázku, ona to řekne svému finančníkovi, novináři to objeví, a to je skandál, který vás úplně zničí. Myslím, že tady budeme muset dávat daleko větší pozor.

U nás je také problém těch šmelinových akcií.

Paradoxní aspekt americké scény zase je, že tam byli geniální finančníci, kteří pomocí tak zvaných junk-bonds udělali obrovské, ne miliónové zisky, ale miliardové zisky. Víte, kde jsou dneska? Oni jsou ve vězení a bručí! Rád bych zdůraznil, že to mi imponuje jako jeden aspekt americké skutečnosti.

10. Poslední bod. Vážně řečeno, tady velmi rozumně promluvili oba sociální demokraté, poslanci Hošek a Horák. Velmi sdílím jejich aspekty a zdá se mi, že mi to dost imponuje. Poslanec Hošek to vyjádřil velmi přesně, s tím já se také identifikuji. Když to mám říci dvěma větami, tak závěrečný desátý argument je tento: Věřím, že náš lid řekne referendem o společném státu ano společnému státu, ano sociálně tržnímu hospodářství, ano parlamentní demokracii, ano neutralitě. Řekne ne anarchii, mafii, a Václavu Klausovi. Děkuji vám. (Potlesk.)

Řízení schůze převzal místopředseda FS P. Jajtner.

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Slovo má poslanec Jan Novák. Připraví se poslanec Sládek. Technická poznámka.

Poslanec SN J. Korger: Zdaleka moje dikce není tak dobrá jako u mého předřečníka, nicméně mě zaujal ten bod, jestli jsem dobře pochopil, že by bylo dobře, kdyby vládní činitelé si kupovali naše tatrovky, že by se tím mohla zachránit Tatrovka. Prosím vás, ne na stejné úrovni, nebylo by dobře nařídit našim vládním činitelům, aby si kupovali lokomotivy, že by se tím zachránila Škodovka?

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Slovo má pan poslanec Novák.

Poslanec SN J. Novák: Pane předsedo, pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážení hosté, dovolte, abych na začátku řekl něco z kuloárů. Byl jsem o přestávce jako každý jiný venku a zastavil mě jeden občan, který mi říká: "Prosím vás, vyřiďte, že z té naší vlády věřím akorát panu akad. Čičovi, protože tam sedí stále, když se mluví." Rád to vyřizuji.

Dovolte, abych přistoupil ke svému proslovu. Z mnohých úst vládnoucí koalice zde padlo, že vše je v podstatě hotové, rozhodnuté, podle slov předsedy Sněmovny národů pana Zelenaye, kterého si jinak velmi vážím, dnes v Rudém právu, se obě strany domluvily na tom, jak to bude, ale nebudou to ještě pouštět. To jste si mohli přečíst.

Ptám se tedy představitelů vládnoucí koalice: Mají absolutní většinu voličů za sebou, aby mohli takto o nás bez nás jednat a takto jednat o občanech? Samozřejmě, že k tomu nemají žádné morální, ani jiné právo.

Včera naše branně bezpečnostní výbory přivítaly kolegy ze švédského parlamentu.

Jejich ústřední otázky byly v podstatě dvě, dovolte je citovat: "Do jaké míry má rozdělení vašeho státu podporu lidu, a jak to vypadá s veřejným míněním?" To byla jedna otázka, a druhá, která mě ještě teď zvučí v uších: "Udělali jste vše pro společný stát v jakékoli formě?"

Takto se ptali poslanci země s dlouholetou skutečně demokratickou tradicí. Ostatně to dokázali i tím, že mezi jejich čtrnácti poslanci bylo i pět žen pracujících v tomto vyloženě "mužském" výboru.

A nyní mi dovolte spolu s vámi se zamyslet nad jedním úskalím zde předpokládaného dělení našeho státu podle dohod vládní koalice. Všeobecně se ví, že nejtěžším a nejproblematičtějším řešením bude otázka dělení armády. Potvrzují to i největší odborníci na vojenskou strategii z vládních činitelů, kteří jsou povětšině absolventy vojenských kateder vysokých škol. Podotýkám, že mnozí z nich byli už v minulém období právě pro zrušení těchto kateder jako neefektivní formy vojenské výuky. To jen na vysvětlenou mnohdy proklamované odbornosti při výkonu funkcí.

Dovolte pokračovat. Chci zde však zdůraznit, že se vytváří modelová situace na to, aby zde právě dostala zelenou, nebo nedostala zelenou balkánská cesta a ne kontrolování celého procesu. Armáda není pod ústavní kontrolou. Doposud nebyl, a to už zde bylo řečeno panem poslancem Repaským, zvolen generální inspektor. Existují obstrukce se zvolením předsedy zvláštního kontrolního orgánu Federálního shromáždění pro činnost Federální bezpečnostní informační služby a vojenského obranného zpravodajství, ale i u dalších institucí. A kontrola základních státobezpečnostních otázek není a prozatím asi nebude zabezpečena.

Další příklad. U obou vlád se možná iniciativou ministra obrany ČSFR, to se dozvídáme všechno ex post, vytvářejí odborné komise pro dělení armády. Já se ptám jako člen branného a bezpečnostního výboru Sněmovny národů, kde v tomto procesu vystupují naši poslanci branných a bezpečnostních výborů, jejichž je základním úkolem být při tom. Vše se tedy dozvídáme ex post.

Konkrétní další problémy: Není dořešena otázka přijetí letectva, skladování munice, ale i personální obsazení ministerstva obrany Slovenské republiky, ale i další otázky materiálně technického a týlového zabezpečení slovenské armády. O tom zde velice dobře a velmi odborně na výši mluvil pan poslanec kolega Tvaroška.

Dobudování letištní sítě i další problémy s dělením armády vytvářejí předpoklady ke konfliktnímu řešení situace. A tu může nastoupit jiný faktor, a to zahraniční kontroly z důvodu klidného rozdělení státu.

Já se vám přiznám, jako příslušník letecké části třinácté tankové divize, v Milovicích jsme při nuceném odchodu z tohoto vojenského prostoru v roce 1968 doufali, že se tam jednou vrátí naše armáda. A protože milovický prostor je dodnes volný, byl bych velmi nerad, aby na někoho pozvání přišla pomoc tentokrát z druhé strany v zájmu zachování klidu, demokracie a pořádku. Ostatně výrok pana ministra Zieleniece o nějakém způsobu zařazení se do německého prostoru, cituji: "Budeme-li v budoucnu s Německem součástí jednoho státního či nadstátního celku, lze oslabit napětí ve vztazích s Německem." Pěkně děkuji. Vyřiďte, prosím, páni kolegové z jeho strany, aby tentýž pokus a to, co řekl, řekl u svých pokrevních bratří na polské straně Krkonoš. Uvidíme, jak to dopadne. (Potlesk.)

A úplně na závěr, a teď mi dovolte určité vyznání, sedí zde i odborníci z oblasti sportu. Co nejsrdečněji blahopřeji našim olympionikům a plně jim jejich dary přeji. My však také nemáme moc lidí, kteří něco udělali pro tento stát jako první. Já jsem jako první člověk na světě, neberte to jako vytahování, přeplaval Bajkal. Nedostal jsem dodnes ani podání ruky. Ale řeknu vám, co mě těšilo daleko nejvíc. Že vedle sebe na této sportovní akci spolupracoval Čech, Slovák, Rus, Maďar, Ukrajinec na ruské lodi pod československou společnou vlajkou České a Slovenské Federativní Republiky. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS P. Jajtner: Slovo má poslanec Sládek, pokud se nikdo nehlásí s technickou poznámkou. Není tomu tak. Připraví se paní poslankyně Rybková.

Poslanec SL M. Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, nejprve bych si dovolil reakci na některé faktické poznámky, a upozorňuji v současné době předsedajícího schůze, že předchozí předsedající řekl, abych to vysvětlil až ve svém diskusním vystoupení, kdy jsem se přihlásil, takže využívám tohoto svolení předchozího předsedajícího - doufám, že závěry předcházejících předsedajících se vztahují i na současné předsedající - a rád bych tedy pohovořil i o těchto věcech.