Z voleb sice přímo a jednoznačně nevyplývá,
že většina obyvatel Slovenské republiky
je opačného mínění, nicméně
výsledky těchto voleb přijímám
jako politickou realitu nejvyšší síly
a vážnosti, jako realitu, kterou je třeba ctít
a která má své důsledky.
Jedním z důsledků této reality je
fakt, že programové prohlášení
vlády bude připouštět rozdělení
našeho státu. Uznávám-li, že volby
jsou základem demokracie, musím plně respektovat
i jejich důsledky a vše, co z nich vyplývá.
Proto připravenost vlády na rozdělení
chápu jako legitimní důsledek volby občanů,
a není mi překážkou ve jmenování
této vlády.
Opakuji však znovu, že budu tuto vládu jmenovat
jako normální a plnohodnotnou vládu federace,
která je sice připravena na možnost rozdělení
státu, která však toto rozhodnutí nepředjímá
tím, že sebe samu definuje jako vládu likvidační.
O základních otázkách státního
uspořádání rozhodují občané
a jimi zvolené parlamenty, nikoli vlády. Vlády
jsou pouze povinny tato rozhodnutí plnit.
6. V případě, že se Československo
rozhodne rozdělit na dva státy, pak bychom to měli
chápat jako historickou výzvu k tomu, abychom ukázali,
že i takovou operaci lze provést pokojně na
základě jednání, právním
způsobem, bez občanských konfliktů
a konfrontační atmosféry, že takový
proces může být rozumně řízen
a že nemusí nutně znamenat vážné
ohrožení pro občany země a stát
se nebezpečným zdrojem nestability v celém
regionu.
Zda se podaří na takto chápanou historickou
výzvu odpovědět způsobem, o němž
tu mluvím, by se ovšem nerozhodovalo až ve chvíli,
kdy by se Československo začalo de jure i de facto
rozdělovat, ale rozhoduje se o tom už teď. Proto
se domnívám, že by se všichni Češi
a Slováci, všichni občané Československa,
to znamená veřejnost, sdělovací prostředky
i politici, měli v této složité době
vyvarovat všeho, co by zhoršovalo už tak dost napjatou
situaci v zemi. Tedy všech vzájemných útoků,
nepodložených podezření či obvinění,
všech projevů nesnášenlivosti, odporu,
nenávisti či uraženosti. Míra kulturnosti
dnešních veřejných diskusí osudově
předurčí i míru kulturnosti budoucích
politických dějů, včetně eventuálního
dělení státu.
Budeme-li si dělat navzájem schválnosti,
provokovat se, podrážet si nohy, vydírat jeden
druhého a bezohledně se osočovat, doplatíme
na to brzy všichni a bez rozdílu, přičemž
úroky budou tak vysoké, že se budeme jen divit.
Jinými slovy - doporučuji všem občanům,
aby k problémům, jež před naší
zemí stojí, přistupovali věcně,
s nadhledem, trpělivostí a klidem.
Jde o závažný a hluboký historický
proces, který má tisíce složitých
aspektů a který bude možné důkladně
prozkoumat a pochopit až s odstupem času. Nejde tedy
o pouhé hašteření, a velmi bychom ublížili
sami sobě, kdybychom to všechno sami svými
slovy a skutky v takové hašteření proměňovali.
Jde o věci příliš vážné,
než abychom je směli řešit vztekle a zbrkle.
O tom, jak budou Česká republika a Slovenská
republika v případě, že se rozdělí,
v budoucích letech spolupracovat, jak dokážou
navázat na vše dobré, co dosavadní historie
našeho soužití přinesla, a jak dokážou
k oboustrannému prospěchu využít všech
vazeb, které je dnes spojují, se rozhoduje už
teď. Možná se skutečně musíme
rozdělit, máme-li se opět spojit. Moudrost,
s níž provedeme to prvé, předurčí
kvalitu toho druhého.
Dámy a pánové, vážené
Federální shromáždění,
dovolte mi na závěr několik vět o
sobě samém, neboť se po posledních volbách
stávám, ke své velké neradosti, jedním
z předmětů politických sporů,
ne-li přímo konfrontací.
Mé celoživotní, občanské a veřejné
působení, které před dvěma
a půl lety vyústilo v to, že jsem byl pověřen
nejvyšší politickou funkcí v našem
státě, bylo a je nerozlučně spojeno
s několika hodnotami, ideály či prostě
vnitřními nutkáními, jež bych
tu rád připomněl. Je to především
elementární pocit spoluodpovědnosti za stav
světa a věcí obecných. Tato spoluodpovědnost
není ve svém nejhlubším smyslu omezena
hranicemi státu, národa či určité
politické skupiny, ale je to prostě spoluodpovědnost
za osud člověka.
Věřím v mravní původ ekonomiky
jako služby bližním. Věřím
v mravní kořeny jakéhokoli smysluplného
lidského soužití a spolubytí na Zemi,
věřím v občanství a občanskou
společnost. Věřím v lidskou svobodu.
Věřím v demokracii. Věřím
ve smysl věcné diskuse a porozumění
druhému, v zásadní význam dobré
vůle a slušnosti ve společenském životě.
Věřím v duchovní, kulturní
a civilizační pluralitu světa, pluralitu
lidstva. Věřím v nutnost jeho globální
kooperace ve věku jeho globálního ohrožení.
Věřím v pluralitu ekonomickou, tedy v tržní
ekonomiku. Věřím v lidskou solidaritu a v
nutnost rozumné a spravedlivé sociální
politiky státu. Věřím v decentralizaci
a samosprávu. Věřím v lidská
práva, a ať působím kdekoliv, snažím
se zasazovat za jejich dodržování.
Takový jsem a jiný nebudu. Tisíckrát
v životě jsem byl poražen, ale nikdy jsem se
nevzdal, a vždycky bylo pro mne důležitější,
zda se držím pravdy a svých zásad, než
zda jsem přijímán, nebo naopak odmítán.
Byl bych v rozporu sám se sebou a se svou celoživotní
orientací, kdybych se zřekl kterékoli z hodnot,
v něž věřím, a kdybych se přestal
o kteroukoli z nich znovu a znovu zasazovat.
Proto ani dnes nepociťuji sebemenší důvod
k tomu, abych na cokoli rezignoval, vyklízel scénu
jen proto, že někdo na mne hvízdá. Kapituloval
jen proto, že je na obzoru možnost další
porážky či opouštěl loď jen
proto, že se kymácí. (Potlesk.)
Řekl jsem vícekrát, že své spoluobčany
opustit nemíním. Svoje služby jim tedy nabízím
i nadále. Pokud existuje federace, nevím, proč
bych jí i nadále nenabízel službu v
duchu ideálů, v něž věřím.
Bude-li rozhodnuto, že federace existovat nebude, jejím
likvidačním zaměstnancem nebudu. Vždycky
jsem raději něco tvořil než něco
boural. V takovém případě budu připraven
nabídnout své služby tam, kde o ně bude
zájem, a kde budu moci přispět ke stavbě
něčeho nového. (Potlesk.) Třeba i
k tvorbě nového typu česko-slovenské
vzájemnosti a spolupráce.
V dobrý smysl našeho společného státu
věřím. Není to pro mne však hodnota
nejvyšší, protože žádný
stát není pro mne hodnotou nejvyšší.
Tou je pro mne člověk a lidské společenství,
a těm jsem připraven sloužit vždy. Děkuji
vám za pozornost. (Potlesk. Shromáždění
povstává.)
Předseda FS M. Kováč: Ďakujem pánu
prezidentovi za prejav, ktorý predniesol v prvý
deň rokovania Federálneho zhromaždenia pred
poslancami zvolenými v júnových parlamentných
voľbách.
Končím spoločnú schôdzu.