Česká národní rada 1992 – 1992

Za těchto okolností se jeví novelizace zákona České národní rady č. 391/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, zcela nezbytnou. Konstatovala to i vláda České republiky, když ve svém usnesení ze dne 16.9. 1992 č. 558 ke zprávě o zavedení a stavu obchodního soudnictví uložila ministru spravedlnosti České republiky mj. předložit návrh novelizace tohoto zákona. Ke shodnému závěru dospěly také výbor pro právní ochranu a bezpečnost a hospodářský výbor České národní rady, které ve svém usnesení z 9. 9. 1992 č. 15/1992 k uvedené zprávě a k informaci o stavu soudnictví a návrzích na jeho řešení doporučily ministru spravedlnosti České republiky předložit vládě České republiky takový návrh právní úpravy odměňování soudců a justičních čekatelů, která "přinese výrazné zvýšení platů soudců a justičních čekatelů, odpovídající náročnosti soudcovské práce a vysoké odpovědnosti soudce za jeho rozhodování".

Další důvod nezbytnosti a naléhavosti novelizace spočívá v tom, že v zákonné úpravě platových poměrů soudců je potřebné reagovat na změny soudní soustavy, ke kterým dojde v souvislosti se zánikem České a Slovenské Federativní Republiky.

Novela v tomto směru navazuje na návrh zákona ČNR, kterým se mění a doplňuje zákon č. 35/1991 Sb., o soudech a soudcích, kterým je v důsledku zániku České a Slovenské Federativní Republiky a tím i soudů České a Slovenské Federativní Republiky nově řešena soustava soudů České republiky. Tento návrh konstituuje čtyřstupňovou soustavu soudů, a to okresní, krajské, vrchní soudy a Nejvyšší soud České republiky.

Změna soudní soustavy vyžaduje i změnu zákona ČNR č. 391/1991 Sb. tak, aby byly diferencovaně upraveny platové poměry soudců všech stupňů soudů České republiky.

Potřeba novelizace zákona České národní rady č. 91/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, vyplývá též ze skutečnosti, že dnem 31. 12. 1992 zanikají státní notářství a dosavadní státní notáři se stávají notáři (nositeli notářského úřadu) podle zákona České národní rady č. 58/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu). Není proto důvodů k tomu, aby zákon upravující platové poměry soudců a justičních čekatelů upravoval nadále i platové poměry státních notářů a notářských čekatelů.

Novela zákona České národní rady č. 91/1991 Sb. též nově zakotvuje platy soudců vojenských soudů a justičních čekatelů těchto soudů.

Platové poměry soudců vojenských soudů a justičních čekatelů těchto soudů jsou dosud upraveny zákonem č. 51/1992 Sb., o platových poměrech soudců Nejvyššího soudu ČSFR a soudců a justičních čekatelů vojenských soudů. Výše platu soudců vojenských soudů a justičních čekatelů těchto soudů je shodná s výší platů soudců a justičních čekatelů podle zákona ČNR č. 391/1991 Sb.

Předpokládá se, že v České republice bude vojenské soudnictví ještě určitou dobu fungovat. Dnem zániku ČSFR by soudci a justiční čekatelé vojenských soudů zůstali bez zákonného nároku na plat, neboť zákon č. 51/1992 Sb. nelze do právního řádu samostatné České republiky transformovat a navíc by tito soudci byli platově znevýhodněni. Úpravu platových poměrů těchto soudců by mělo připravit ministerstvo obrany ČR, které však bude zřízeno až s účinností od 1. 1. 1993 a nelze tedy předpokládat, že by samostatná zákonná úprava platů soudců a justičních čekatelů vojenských soudů mohla nabýt účinnosti dnem 1. 1. 1993.

Z těchto důvodů jsou platové nároky soudců a justičních čekatelů vojenských soudů ČSFR, kteří se stanou dnem 1. 1. 1993 soudci nebo justičními čekateli vojenských soudů České republiky, obsaženy v návrhu tohoto zákona.

Cílem novelizace je konečně zpřesnění, popřípadě doplnění některých ustanovení zákona České národní rady č. 91/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů, na základě zkušeností získaných při jeho uplatňování.

II. Zvláštní část:

K Čl. I:

K bodu 1:

Zákon České národní rady č. 91/1991 Sb., o platových poměrech soudců, státních notářů, justičních a notářských čekatelů (dále jen"zákon") bude nově upravovat platové poměry soudců vrchních soudů, které budou, počínaje 1. 1. 1993, tvořit nový článek soudní soustavy České republiky. Nově bude též upravovat platy soudců vojenských obvodových soudů a vyšších vojenských soudů.

Naproti tomu se zřetelem na privatizaci notářství k 1. 1. 1993 (na základě zákona České národní rady č. 58/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti) nebude již zákon upravovat platové poměry státních notářů a notářských čekatelů.

Z toho důvodu se mění znění úvodního ustanovení § 1 zákona, který vymezuje okruh osob, na něž se zákon vztahuje.

K bodu 2:

S ohledem na to, že zákon již nebude upravovat platové poměry státních notářů, je navrhována změna nadpisu nad § 2. Ze stejných důvodů se v řadě dalších ustanovení zákona vypouštějí části textu, týkající se státních notářů, vedoucích státních notářů, notářských čekatelů a státních notářství (viz body 3, 4, 6 až 10, 13 až 18, 20, 22, 24, 29 a 31).

K bodům 3 až 5:

Navrhovanou úpravou bude předsedům a místopředsedům vrchních soudů a předsedům kolegií a senátů těchto soudů zakotven nárok na funkční příplatky. Totéž se obdobně týká soudců vojenských soudů.

Nově jsou řešeny platové poměry předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu České republiky. Je navrhováno, aby jejich plat nebyl stanoven, jako je tomu podle platné právní úpravy, pevným platem, ale aby se i jejich plat, stejně jako je tomu u předsedů a místopředsedů ostatních soudů, sestával ze základního platu soudce a funkčního příplatku. Touto úpravou bude důsledně promítnuto i do platové úpravy odlišení jejich soudcovské činnosti od výkonu státní správy, oceňované samostatně funkčním příplatkem.

Některé další náležitosti, které odpovídají funkci předsedy Nejvyššího soudu České republiky a jsou spojeny s jejím výkonem (bezplatné používání služebního vozidla a služební bytové telefonní stanice), nejsou dosud založeny ani právním předpisem, ani usnesením vlády České republiky (jako v případě členů vlády a generálního prokurátora České republiky); proto se navrhuje jejich zakotvení v zákoně.

K bodu 6:

Ustanovení vedle nezbytného vypuštění té úpravy, která se vztahovala na státní notáře, a vymezení platové skupiny soudců vrchních soudů, nově zakotvuje, že základní plat soudce Nejvyššího soudu bude stanoven jednotně pevnou částkou a to bez ohledu na délku započitatelné praxe. Vysoké nároky na výkon funkce soudce Nejvyššího soudu kladené, kdy potřebné odborné znalosti ověřené dlouholetou právní praxí jsou již samy o sobě předpokladem jmenování soudcem Nejvyššího soudu, opodstatněně vedou k závěru, že jejich základní plat není důvodné vázat na platové stupně podle doby započitatelné praxe.

Do příslušných platových stupňů se zařazují i soudci vojenských soudů.

K bodu 7:

Snížení počtu platových stupňů z dvanácti na osm umožní všem soudcům včetně žen dosažení nejvyššího platového stupně v přiměřeném věku před vznikem nároku na starobní důchod (podle dosavadní úpravy mohly soudkyně dosáhnout dvanáctého platového stupně pouze při výrazném překračování věkové hranice stanovené pro vznik nároku na starobní důchod).

K bodu 8:

Zákonem stanovená výše základních platů soudců již neodpovídá ani postavení soudní moci a soudce, principu soudcovské nezávislosti, odpovědnosti soudce za jeho rozhodování, náročnosti práce soudce a její neuropsychické zátěži, ani vývoji cen a mezd.

To potvrzují mj. také výsledky průzkumu provedeného Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, podle nichž převážná část nejen soudců, ale i reprezentantů jiných právnických profesí a studentů právnických fakult spatřuje právě v neadekvátním odměňování soudců jednu z hlavních příčin odchodu soudců z jejich funkcí a malého zájmu o soudcovskou profesi, a tedy i jednu z hlavních příčin zcela nedostatečného personálního obsazení soudů a s ním spojených vážných problémů ve výkonu soudnictví.

K bodu 12:

Navrhovanou úpravou se sjednocuje úprava doby započitatelné praxe soudců v těchto případech se zápočtem délky vojenské základní (náhradní) služby, civilní služby a mateřské a další mateřské dovolené zaměstnanců orgánů státní správy (§ 5 odst. 1 písm. c) a d) nařízení vlády ČR č. 53/1992 Sb., o platových poměrech zaměstnanců orgánů státní správy, některých dalších orgánů a obcí). U soudců vojenských soudů se započítávají též doby uvedené v písm. c).

K bodu 13:

Úprava má zamezit tomu, aby v důsledku zápočtu doby započitatelné praxe podle § 5 odst. 4, postoupil do vyššího platového stupně soudce, aniž by alespoň v základním rozsahu funkci soudce skutečně vykonával. Navrhuje se proto jako podmínku pro postoupení do třetího platového stupně stanovit skutečný výkon funkce nejméně po dobu tří let.

K bodu 14:

Úprava výše funkčních příplatků vedoucích funkcionářů soudů reaguje na vysoké nároky na jejich řídící práci a na platovou úpravu provedenou zákonem č. 43/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, a souvisejícími předpisy. Nově jsou navrhovány funkční příplatky předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu České republiky a dále předsedy a místopředsedy vrchních soudů a předsedů kolegií a senátů těchto soudů.

Změna ve stanovení skupin okresních (obvodních) soudů podle jejich velikosti, na něž se váže různá výše funkčního příplatku, lépe odpovídá současné struktuře soudní soustavy České republiky.

Tato úprava se navrhuje též v oblasti vojenského soudnictví.

K bodu 15:

Navrhované zpřesnění, které zdůrazňuje vazbu nároku na příplatek na skutečný výkon funkce školitele, vychází z dosavadních zkušeností s aplikací zákona.

K bodu 17:

Zejména se zřetelem na připravovaný systém odměňování státních funkcionářů se zakládá nárok na další plat nejen za kalendářní rok, ale za každé pololetí kalendářního roku (13.a 14. plat). Doba skutečného výkonu soudcovské funkce v jednotlivých pololetích, která je podmínkou pro vznik nároku na další plat za toto období, je stanovena na tři měsíce.

Zároveň ses ohledem na dosavadní zkušenosti s aplikací zákona zpřesňuje znění tohoto ustanovení tak, aby všechny podmínky vzniku nároku na další plat a jeho výplaty byly stanoveny jednoznačným způsobem přímo v zákoně.

Navrhuje se jednoznačně zakotvit, že nárok na další plat má i soudce, který byl dočasně přidělen k využití zkušeností k ministerstvu spravedlnosti České republiky, Úřadu vlády České republiky nebo Kanceláři ČNR, neboť není důvodné v těchto případech neumožnit zápočet výkonu této činnosti. Rovněž tak účel a povaha dovolené na zotavenou, která patří neoddělitelně k soustavné pracovní činnosti, odůvodňuje zápočet doby dovolené na zotavenou do doby skutečného výkonu funkce soudce rozhodné pro vznik nároku na další plat.

K bodu 19:

Navrhované doplnění reflektuje současný výrazně nepříznivý stav v personálním obsazení soudů zejména v některých regionech a zásadu, že soudce může být dočasně přidělen k výkonu soudcovské činnosti u jiného soudu pouze se svým souhlasem (srov. § 41 zákona č. 35/1991 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Jde o to, aby byli soudci zvláštním příplatkem motivováni k vyslovení souhlasu k dočasné výpomoci při výkonu soudnictví u jiného soudu a aby jim takto byly kompenzovány některé negativní dopady dočasného přidělení do jejich pracovního, osobního a rodinného života.

K bodu 21:

Navržená úprava souvisí s novou úpravou platu předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu České republiky. Bude-li soudce zastupovat předsedu nebo místopředsedu Nejvyššího soudu České republiky, bude mu náležet příplatek za zastupování podle § 11 odst. 1.

K bodu 23:

Zavedení institutu mimořádných odměn reaguje na obdobnou úpravu provedenou zákonem č. 43/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, a předpisy souvisejícími a umožňuje ocenit mimořádné aktivity soudců při činnostech mimo rámec vlastního výkonu funkce soudce (např. při jejich účasti na legislativních pracích, při plnění některých úkolů na základě ustanovení § 20 odst. 3 zákona České národní rady č. 36/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, apod.).

Zároveň se touto úpravou nahrazuje dříve platná úprava provedená vyhláškou č. 59/1975 Sb.

K bodům 25 a 27:

U soudců vojenských soudů se zakotvují nároky na jejich peněžní a naturální náležitosti.

K bodu 26:

Navržená úprava souvisí s novou úpravou platu předsedy a místopředsedy Nejvyššího soudu České republiky.

K bodům 28 až 30:

Navrhovaná úprava výše základních platů justičních čekatelů zabezpečuje úměrné relace jejich platů k platům soudců a vytváří předpoklady k výraznější motivaci k zájmu o práci soudce, a to zejména u absolventů právnických fakult.

K bodům 32 a 33:

Odlišný charakter příplatků upravených v ustanoveních § 6 a 7, úzce spjatých se základním platem a vznikem nároku na přiznání platových stupňů (§ 16 odst. 1 zákona), a příplatků upravených v ustanoveních § 8 a 10 odst. 3, jakož i zájem o zpřesnění dosavadní úpravy vyžadují odlišit též vznik nároku na tyto příplatky tak, aby příplatky za výchovu čekatelů a při dočasném přidělení soudce byly přiznávány pouze za dobu skutečného výkonu těchto činností.

K Čl. II:

Toto přechodné ustanovení pamatuje na stav, který vznikne realizací již schválené privatizace státních notářství. Dosavadní státní notáři, kteří s tím vysloví souhlas, se stanou notáři ve smyslu zákona České národní rady č. 58/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu),a ze zákona zanikne uplynutím dne 1. ledna 1993 jejich pracovní poměr u krajských soudů.

K Čl. III:

Dnem 1.ledna 1993 budou nově konstituovány vrchní soudy. Je proto potřebné k témuž datu upravit platové poměry soudců tohoto soudu. Rovněž vojenské soudy se dnem 1. ledna 1993 stanou soudy České republiky a je proto nutno upravit platové poměry jejich soudců. Současně tímto dnem zanikají státní notářství a pozbývá proto důvodnosti zákonná úprava platových poměrů státních notářů a notářských čekatelů. Z těchto důvodů se navrhuje účinnost dnem 1. ledna 1993.

III. Dopad na státní rozpočet:

Pokud by se vycházelo z nynějších skutečných počtů soudců a justičních čekatelů (podle stavu k 1. 10. 1992 celkem 1.897 soudců a justičních čekatelů), vyžádala by si realizace navrhované úpravy zvýšení rozpočtových prostředků státního rozpočtu České republiky v kapitole 336 Ministerstvo spravedlnosti České republiky v neinvestičních výdajích minimálně celkem o 161 544 tis. Kčs ročně (z toho: ve mzdových prostředcích o 158 376 tis.Kčs, jako příděl do FKSP o 3 168 tis.Kčs); tyto počty však zdaleka nevyjadřují objektivní potřebu soudců a justičních čekatelů.

Při naplnění počtů soudců a justičních čekatelů plánovaných pro rok 1993 (celkem 2.869 soudců a justičních čekatelů) by si realizace navrhované úpravy vyžádala zvýšení uvedených rozpočtových prostředků celkem o 261 745 tis. Kčs, tj. o 100 201 tis. Kčs více (z toho: ve mzdových prostředcích o 256 613 tis.Kčs, jako příděl do FKSP o 5 132 tis.Kčs).

Podle zkušeností nelze předpokládat, že se v průběhu roku 1993 podaří dosáhnout plánovaných počtů soudců a justičních čekatelů, rozhodně však budou jejich počty v roce 1993 vyšší než počty nynější. Z toho důvodu lze usuzovat, že bude realizace navrhované úpravy spojena v roce 1993 se zvýšením neinvestičních výdajů o cca 200 mil.Kčs.

Pokud jde o soudce a justiční čekatele vojenských soudů, realizace navrhované úpravy by si vyžádala částku 8,5 milionů Kčs ročně, neboť je nutno vycházet z toho, že platy soudců vojenských soudů a justičních čekatelů těchto soudů byly dosud hrazeny z rozpočtu federálního ministerstva obrany, tedy z rozpočtu federace. S částkou 8,5 milionů Kčs bude nutno počítat v rozpočtu ministerstva obrany České republiky.