Česká národní rada 1992 – 1992

My, občané České republiky, z Čech, Moravy a Slezska,

přihlašujíce se ke všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny České i ke všem dobrým tradicím státnosti československé

zejména k humanitním ideálům, vyrůstajícím ze spoluodpovědnosti za osud lidského společenství a jeho mírový život

odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku jako svobodný a demokratický stát, založený na lidských právech a zásadách občanské společnosti a stále pevněji se zařazující do evropských demokracií,

odhodláni společně střežit a rozvíjet přírodní a kulturní bohatství, jež nám je svěřeno a jehož každá lidská bytost je přirozenou součástí

ctíce všechny osvědčené principy moderního právního státu

přijímáme prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců představovaných poslanci České národní rady

tuto

(1) Česká republika je svrchovaný, suverénní a demokratický právní stát respektující lidská práva, svobodu a humanitní ideály. Zaručuje svobodný politický, hospodářský a duchovní rozvoj a sociální spravedlnost.

(2) Veškerá státní moc vychází od občanů, kteří ji vykonávají prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, nebo přímo. Uplatnění rozhodovacích pravomocí občana je zajištěno systémem místní samosprávy.

(3) Rozhodování o vytvoření společenského produktu přísluší těm oblastem, ve kterých byl vytvořen. Je nutné přihlédnout pouze ke společenským nákladům státu.

(1) Česká republika je společenským státem obyvatel uceleného a svébytného území Čech, Moravy a Slezka. Samospráva obcí a dalších vyšších územních celků je zaručena.

(2) Česká republika je tvořena historickým územím Čech, Moravy a Slezka. Územně je členěna na samosprávné země nebo kraje.

(3) Všechny samosprávné země nebo kraje mají ve státě rovnoprávné postavení. Velikost a počet zemí, včetně postavení hl. m. Prahy určí zákon.

(4) Na základě referenda je možný vstup nového subjektu do svazku s Českou republikou, nebo České republiky do svazku s jiným subjektem.

Demokracie je zaručena po stránce politické, sociální i hospodářské tak, jak to stanoví tato ústava. Volební právo i práva příme demokracie jsou všeobecná, rovná a přímá a vykonávají se tajným hlasováním. zastupitelské orgány jsou voleny podle zásady poměrného zastoupení.

(1) politická soustava České republiky je založena na svobodné soutěži politických stran a hnutí respektujících principy demokratického zařízení a odmítající násilí, jako prostředek k prosazování zájmů ve společnosti.

(2) Politická rozhodnutí vycházejí z principu většiny.

(3) Práva menšin a jejich ochrana je zaručena.

(4) Volené státní funkce jsou obsazovány dočasně a na stanovenou dobu.

Občan České republiky má stejná práva a stejné povinnosti na celém území státu. Občan nemůže být proti své vůli svého občanství zbaven bez zákonem stanoveného důvodu. Státní občanství upravuje podrobněji zákon.

(1) Hranice mezi samosprávnými zeměmi určuje parlament (Národní shromáždění) po dohodě se zemskými sněmy, o jejichž hranice se jedná, zákonem. Nedojde-li k dohodě, rozhodne parlament ústavním zákonem nebo referendem.

(2) Hranice České republiky mění pouze Národní shromáždění ústavním zákonem nebo celostátním referendem.

(1) Česká republika je státem, který působí ve společnosti ostatních států jako civilizovaný, mírumilovný a demokratický stát. Proto plně podporuje mezinárodní organizace a společnosti, jejichž činnost je v souladu s těmito zásadami. Za tímto účelem vstupuje do vícestranných i dvoustranných mezinárodních vztahů, v nichž plně respektuje normy mezinárodního práva.

(2) Mezinárodní smlouvy, schválené Národním shromážděním a ratifikované prezidentem republiky, jsou součástí právního řádu České republiky a v případě rozporu se zákony České republiky mají přednost před těmito zákony.

(3) Všechny otázky související s umisťováním vojsk České republiky na cizím území nebo cizích vojsk na území České republiky rozhoduje Národní shromáždění, případně celostátní referendum.

(1) Základem právního řádu České republiky je Ústava a ústavní zákony.

(2) Změna článku 1 až 11 Ústavy by znamenala změnu podstaty demokratického státního zařízení.

(3) V mezích ústavních zákonů jsou vydávány Národním shromážděním zákony České republiky.

(4) Prováděcí předpisy lze vydat výhradně v mezích určitého zákona a k jeho provedení. K platnosti každého obecně závazného právního předpisu se vyžaduje, aby byl vydán na základě zmocnění v zákoně.

Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství, jeho rovnováhy, druhové rozmanitosti na principu trvale udržitelného rozvoje.

(1) Hospodářství České republiky je založeno na tržních principech se sociálními a ekologickými aspekty, jednotné měně, volném pohybu pracovních sil, zboží a peněžních prostředků a rovného postavení všech forem a druhů vlastnictví.

(2) Vlastnictvím České republiky je majetek, který slouží k plnění jejích úkolů v oblastech svěřených České republice.

(3) Vlastnictvím nižších samosprávných celků je majetek, který slouží k plnění jejích úkolů v oblastech jejich působnosti a nachází se na jejich území i mimo jejich území. Samosprávné celky s ním hospodaří za podmínek stanovených zákonem.

(4) Zákony stanoví formu a způsob nabytí majetku jednotlivých stupňů samosprávných celků a určí jejich finanční zdroje.

Hlavním městem České republiky je Praha

(1) Státními symboly České republiky jsou malý a velký státní znak, státní vlajka, státní pečeť a státní hymna.

(2) Státní symboly stanoví a jejich používání upraví zákon.

(1) občané jsou svobodní a rovní v důslednosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné a nezrušitelné.

(2) Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

(1) Stát je založen na demokratických a humanitních hodnotách a není svázán s žádnou ideologií nebo náboženským vyznáním.

(2) státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, vydaným v souladu s touto ústavou, a to způsobem, který zákon stanoví.

(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnosti nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodnutí a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.

(3) Nikomu nesmí být krácena práva pro uplatňování jeho základních práv a svobod.

(1) Povinnosti mohou být ukládány jen na základě zákona a v jeho mezích a musí ctít základní práva a svobody.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených touto Ústavou upraveny pouze zákonem a nesmí být uplatňovány v rozporu s výkonem práv a svobod jiných občanů.

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Zákony, omezující základní práva a svobody, musí být uplatňovány jen způsobem, který šetří jejich podstatu a smysl. Tato omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Každý je způsobilý mít práva.

(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.

(2) Nikdo nesmí být zbaven života.

(3) Trest smrtí se připouští pouze za zvláště kvalifikované trestné zločiny, spojené s brutální vraždou.

(4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

(1) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

(2) Nikdo nesmí být mučen ani být podroben krutému nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.

(1) Osobní svoboda je zaručena.

(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

(3) Obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených zákonem. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin po převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu.

(4) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.

(5) Zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů.

(1) Nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na:

a) práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osobám vykonávající jiný trest nahrazující trest odnětí svobody,

b) vojenskou službu nebo jinou službu stanovenou zákonem namísto povinné vojenské služby,

c) službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelných pohrom, nehod nebo jiného nebezpečí, které ohrožuje životy, zdraví nebo značné majetkové hodnoty,

d) jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých.

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

(1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Právo dědit se zaručuje.

(2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmů smí být jen ve vlastnictví státu, země, obce nebo určených právnických osob. Zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České republice.

(3) Vlastnictví nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.

(4) Vlastnictví nabyté zákonným způsobem je nedotknutelné.

(5) Vyvlastnění majetku lze provést pouze v případech stanovených zákonem na základě soudního rozhodnutí a za náhradu.

(6) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.

(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.

(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízen, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.

(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práva a svobod druhých a nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny též, je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.

Nikdo nesmí porušit listovní tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí, nebo zasílaných poštou nebo jiným způsobem s výjimkou případů a způsobů, které stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegramem nebo jiným podobným zařízením.

(1) Svoboda pohybu a pobytu je zaručena.

(2) Každý, kdo se oprávněně zdržuje na území České republiky má právo svobodně je opustit.

(3) Tyto svobody mohou být omezeny zákonem, jestliže je to nevyhnutelné pro bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochranu zdraví, nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodů ochrany přírody.

(4) Každý občan má právo na svobodný vstup na území České republiky. občan nemůže být nucen k opuštění vlasti.

(5) Cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem.

(1) Svoboda myšlení, vědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru a nebo být bez náboženského vyznání.

(2) Svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby.

(3) Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho vědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.

(1) Každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromně nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováním obřadu.

(2) Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustanovují své orgány, ustavují své duchovní a zřizují řeholní a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.

(3) Zákon stanoví podmínky vyučování náboženství na státních školách.

(4) Výkon těchto práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých.

(5) Ve využívání státních sdělovacích prostředků nesmí mít žádná církev ani náboženská společnost převažující postavení.

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřístupná v jakékoliv formě.

(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejné bezpečnosti, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny poskytovat informace a své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon a nesmí být v rozporu s výkonem práv a svobod jiných občanů.

(6) Ve využívání státních sdělovacích prostředků nesmí mít žádný politický subjekt převažující postavení.

(1) Petiční právo je zaručeno. Ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.

(2) Peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu.

(3) Peticemi se nesmí vyzývat k porušování základních práv a svobod zaručených touto ústavou.

(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.

(2) Toto právo lze omezit zákonem v případě shromažďování na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti majetku nebo pro bezpečnost státu. Shromažďování však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.

(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich. Právo na sdružování mají i politické bez újmy na jejich právech.

(3) výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnosti státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

(4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení a stát jsou vzájemně odděleny.

(1) Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.

(2) Volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.

(3) Volební je všeobecné, přímé a rovné a vykonává se tajným hlasováním. Podmínky výkonu volebního práva stanoví zákon.

(4) Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím.

Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, a to především zajištěním rovných podmínek.

Občané mají právo postavit se v mezích daných zákonem na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený touto Ústavou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Příslušnost ke kterékoli národnosti nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.

(1) Občanům tvořícím národnostní nebo etnické menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo společně s jinými příslušníky menšin rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyku a sdružovat se v národnostních sdruženích. Podrobnosti stanoví zákon.

(2) Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též

a) právo na vzdělání v jejich jazyku,

b) právo užívat jejich jazyka v úředním styku,

c) právo účasti na řešení problémů týkajících se národnostních a etnických menšin.