K bodu 23 a 24 (§ 37 odst. 3 až 5)
Jedná se o terminologické zpřesnění.
Sjednocuje se postup pro ukládání pokut v
tomto zákoně. Rozhodnutí o uložení
pokuty, kde je důkazní břemeno na straně
správce daně, musí obsahovat odůvodnění.
Stejnému režimu musí být podrobeny obdobné
pokuty ukládané i podle jiných daňových
zákonů, které se v postupu při ukládání
pokut na tento zákon odvolávají.
K bodu 25 (§ 37a)
Blokové řízení značně
usnadní a zrychlí postup při ukládání
sankcí za méně významná porušení
daňových zákonů. Pokud bude skutková
podstata protiprávního jednání jednoznačně
zjištěna a porušitel daňového zákona
bude souhlasit jak se zjištěním, tak i s úhradou
předepsané sankce přímo na místě
v hotovosti,uzavře se s konečnou platností
celá záležitost bez dalšího administrativního
zatěžování správce daně.
K bodu 26 (§ 38 odst. 11)
Jedná o terminologické zpřesnění.
K bodu 27 (§ 39 odst. 3)
Dosavadní znění se stává nadbytečným
vzhledem k navrhované nové úpravě
§ 77.
K bodu 28 (§ 39 odst. 4)
Jde o terminologické zpřesnění, neboť
pojem "základní prostředky" není
již užíván, a proto ani vymezen.
K bodu 29 (§ 39)
Přečíslování odstavců
se navrhuje s ohledem na předpokládané vydání
úplného znění zákona před
jeho účinností.
K bodu 30 (§ 40 odst. 3)
Pouze terminologické zpřesnění, bez
kterého by vznikaly obtíže při výkladu.
K bodu 31 (§ 40 odst. 9)
Jedná se o sjednocení pojmu používaného
v zákonu o daních z příjmů.
K bodu 32 (§ 40 odst. 13)
Jedná se o pouhé sjednocení terminologie.
K bodu 33 (§ 42 odst. 5)
Přiznání k majetku přes shodu názvu
není přiznáním k dani, neboť
z něj přímo není daň vyměřována.
Bez navrhovaného doplnění by však bylo
nutno většinu ustanovení § 40, 41 a 43
převzít do § 42. Současně je
navrhována změna termínu pro první
podání přiznání k majetku zejména
s ohledem na termín, ve kterém bude také
poprvé podáváno a zpracováváno
přiznání k dani z nemovitostí.
K bodu 34 (§ 42 odst. 8)
Okruh osob povinných podat přiznání
k majetku je širší, než okruh daňových
subjektů vymezený jednotlivými hmotně
právními předpisy a pro tyto osoby by pak
nebyla založena oceňovací povinnost. V další
úpravě jde o nezbytnou možnost správce
daně, aby v případě pochybností
o správnosti výše ocenění majetku
mohl tyto skutečnosti prověřit. Vzhledem
k tomu, že ve smyslu odst. 14 může správce
daně prověřovat až údaje uvedené
v přiznání, nemohl by bez této povinnosti
účinně s tímto institutem pracovat.
Jedná se tedy o zachování stejného
postupu jako v § 40 odst. 1 u daňových přiznání
a hlášení, kdy je na výzvu správce
daně daňový subjekt povinen podat na výzvu
daňové přiznání vždy.
K bodu 35 (§ 46 odst. 5)
Smyslem ustanovení není vázat vydání
platebního výměru na některé
důvody a proto je povinnost odůvodňovat žádost
nadbytečná.
K bodu 36 (§ 46 odst. 7)
Jde o doplnění obecné úpravy splatnosti
doměřené daně, která sjednocuje
postup všech správců při výkonu
správy daní.
K bodu 37 (§ 46a)
Tato úprava je nezbytná vzhledem k tomu, že
proti původním předpokladům většina
daňových zákonů neobsahuje ustanovení
o zaokrouhlování.
K bodu 38 (§ 47 odst. 2)
Jedná se pouze o terminologické sjednocení.
K bodu 39 (§ 48 odst. 1)
Bez tohoto upřesnění textu by mohl vzniknout
nezamýšlený dojem, že je omezena dispozice
příjemců daňových rozhodnutí
s jejich odvolacím právem.
K bodu 40 (§ 48 odst. 2)
Z dosavadního znění by se dalo vyvodit, že
použitelnost tohoto ustanovení je jen v případech
před prvním stanovením daňového
základu a daně. Pak by ovšem postup při
dodatečném stanovení či přezkoumání
daňového základu a daně byl z tohoto
hlediska neupraven, resp. by byl odchylný. Vzhledem k povaze
dodatečného stanovení daně však
k odchylnému postupu není důvodu, a proto
je nutno ustanovení tímto způsobem doplnit.
K bodu 41 (§ 48 odst. 5)
Jedná se pouze o terminologické sjednocení.
K bodu 42, 43 a 45 (§ 48 a § 50)
Přeřazením původního textu
§ 50 odst. 8 do § 48 odst. 9 je řešena situace
v případě, kdy odvolání může
podat několik daňových subjektů. Dosavadním
zařazením textu v ustanovení, které
upravuje postup pouze odvolacího orgánu, chyběla
úprava, podle které by postupoval správce
daně I. stupně.
K bodu 44 (§ 48 odst. 11)
Doplnění tohoto ustanovení vyplývá
z § 18 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o
dani dědické, dani darovaní a dani z převodu
nemovitostí, kde na rozdíl od návrhu zákona
byla schválena splatnost daně do třiceti
dnů od právní moci rozhodnutí, takže
zde nutno připustit odkladné účinky
odvolání pro platební povinnost na této
dani.
K bodu 46 (§ 55a a 55b)
Navrhované ustanovení § 55a odpovídá
obdobnému zmocnění obsaženému
v zákoně č. 286/1992 Sb., o daních
z příjmů, které však zahrnuje
pouze daňové subjekty v působnosti federace.
Nezařazením tohoto ustanovení by došlo
k porušení základní procesní
zásady zaručující procesní
rovnost subjektů. Tato úprava je zvlášť
důležitá v současné době,
kdy při zavádění nové daňové
soustavy nutno předpokládat vznik nesrovnalostí
a tvrdostí, zejména s ohledem na okolnosti, za kterých
je nová daňová soustava zakládána.
Navrhované ustanovení § 55b je analogické
jak se správním řádem, tak i se zákonem
o správě daní a poplatků ve Slovenské
republice a je nezbytné pro zachování možnosti
přezkumu pravomocných rozhodnutí o daňové
povinnosti subjektů daně i v případě
jak hmotně právních, tak i procesně
právních vad rozhodnutí.
Předpokládá se také, že zákon
č. 337/1992 Sb., který by měl být
nyní takto novelizován, upravuje poměrně
rozsáhlým způsobem možnosti přezkoumání
rozhodnutí správců daně v řádném
i mimořádném opravném řízení
(§§ 48 a násl., §§ 54 a násl.
zákona). Příslušná ustanovené
zákona dokonce připouštějí v
rozsáhlé míře (větší
než v soudním i správním řízení)
tak zv. autoremeduru (viz § 49 odst. 2, věta druhá),
ale i přezkoumávání formou stížnosti
s možností podat proti rozhodnutí o stížnosti
odvolání (§ 51), dále námitky
a reklamaci (§§ 52 a 53) a též mimořádný
opravny prostředek, kterým je obnova řízení.
Zajištění zákonnosti rozhodnutí
správců daně je tedy v zákoně
č. 337/1992 Sb. upraveno v nebývalé míře
a to především orgány, které
specifickou daňovou problematiku nepochybně ovládají.
Podle stanoviska předsedy občanskoprávního
kolegia Nejvyššího soudu ČSFR při
této úpravě nemá již opodstatnění
svěřovat přezkoumávání
rozhodnutí správců daně soudům
a to nejen z uvedeného hlediska, ale i proto, že soudy
v současné době nejsou vybaveny odborně
pracovníky, kterým by daňová agenda
byla vlastní, ale i z hlediska, že současné
známé personální poměry v soudnictví
neumožňují daňové záležitosti
rychle a efektivně vyřizovat. Vzhledem k tradici
nebylo toto stanovisko Nejvyššího soudu ČSFR
v návrhu zohledněno.
K bodu 47 (§ 56a)
Jde o samozřejmý požadavek právní
jistoty, který však považujeme za účelné
výslovně upravit v zákoně. V návrhu
další úpravy je řešena možná
kolize mezi mimořádnými opravnými
prostředky, kterými disponuje správce daně
a přezkumnými prostředky soudů. Navržené
znění odstavce 3 pouze opravuje nepřesnost
v systematice, protože se jedná o text dosud zařazený
do části řádných opravných
prostředků.
K bodu 48 (§ 59 odst. 2)
Rozhodnutí, kterým uvědomí správce
daně daňového dlužníka o tom,
na kterou daň nejasnou platbu zaevidoval, je natolik závažné,
že je třeba zde upozornit na možnost se proti
tomuto rozhodnutí odvolat.
K bodu 49 (§ 59 odst. 3)
Vzhledem k automatickému zpracování evidence
daní a znění odstavce 7, není třeba
tyto platby rozlišovat.
K bodu 50 (§ 59 odst. 4 písm. b)
Jedná se o doplnění taxativního výčtu
v důsledku navrhovaného ustanovení §
37a.
K bodu 51 (§ 59)
Přečíslování odstavců
se navrhuje vzhledem k předpokládanému vyhlášení
úplného znění zákona před
jeho účinností.
K bodu 52 (§ 60 odst. 6)
Navrhovaná úprava sjednocuje postup při povolení
posečkán a povolení splátek. Není
důvod, aby jeden z uvedených institutů podléhal
zúročení a druhý nikoliv.
K bodu 53 (§ 61 odst. 2)
Jedná se o zřejmý omyl v přepisu zákona.
K bodu 54 (§ 61 odst. 3)
Toto ustanovení se navrhuje vypustit jako nadbytečné,
neboť je věcně shodně upraveno již
v jiných právních předpisech, upravujících
vztah klienta a banky (např. obchodní zákoník).
K bodu 55 (§ 61 odst. 4)
Navrhovaná úprava vyplynula z projednání
problematiky § 61 se Státní bankou československou
a má zaručit jednoznačnost výkladu
tohoto ustanovení.
K bodu 56 (§ 63 odst. 3)
Dosavadní znění by ve skutečnosti
dvojnásobek sazby neumožňovalo použít,
neboť správce daně zjišťuje daňové
zkrácení jinak než jako rozdíl mezi
daní původně a dodatečně přiznanou.
Tento způsob je vyhrazen jen daňovým dlužníkům.
K bodu 57 (§ 63 odst. 4)
Navrhovaná úprava sjednocuje běh lhůty
pro odvolání s obecnou lhůtou, protože
je pravděpodobné, že by daňový
subjekt mohl snadno tuto odlišnost přehlédnout.
K bodu 58 (§ 63 odst. 7)
Ustanovení se vypouští jako nadbytečné,
protože je obsaženo v části 8.
K bodu 59 (§ 64 odst. 4)
Také u vracení přeplatků nutno zachovat
pro den soluce stejný režim, jako u dne platby.
K bodu 60 (§ 64 odst. 6)
Navržené doplnění řeší
postup a stanoví lhůtu v případech,
kdy dojde ke vzniku přeplatku v důsledku pochybení
správce daně.
K bodu 61 (§ 65 odst. 2)
Rozhodnutí, kterým se osvědčuje pominutí
podmínek, za kterých bylo prominutí daňového
nedoplatku povoleno, je natolik závažné, že
je třeba případnému odvolání
přiznat odkladný účinek.
K bodu 62 (§ 69)
Institut vyúčtování daně přispívá
zkvalitnění správy daní zejména
tím, že umožňuje rychlou kontrolu osobních
účtů daňových subjektů
proti vlastní evidenci těchto daňových
subjektů.
K bodu 63 (§ 70 odst. 2)
Pro větší přesnost vyjádření
se navrhuje doplnit text, který lze zřejmě
dovodit ze systematiky tohoto ustanovení.
K bodu 64 (§ 73 odst. 7)
V rámci připomínkového řízení
o návrhu této novely bylo shodnuto, že je nezbytné
vydat ve spolupráci MF ČR a MS ČR vyhlášku,
která podrobně upraví postup při výkonu
daňové exekuce, zejména ve vztahu k exekuci
soudní.
K bodu 65 (§ 73a)
Jde o důležitý institut daňového
řízení, který nedopatřením
nebyl do původního textu zákona zahrnut.
Navrhovaná úprava odpovídá tradičnímu
řešení konstrukce exekučních
nákladů obvyklému v daňovém
řízení, s uplatněním jejich
paušalizace v maximální možné míře.
K bodu 66 (§ 74 odst. 1)
Vypouštěný text by nebylo možno v daňovém
řízení prokázat a proto je nadbytečný.
K bodu 67 (§ 74 odst. 2)
V odstavci 2 se umožňuje správci daně
posoudit, zda je nutné zrušit registraci např.
i v případech, kdy neplnění zákonných
povinností plátcem daně by bylo nevýznamné
povahy, což by ve svých důsledcích mohlo
vést i ke snížení daňového
výnosu pokud by zůstala dosavadní dikce zákona,
ze které vyplývá povinnost správce
zrušit registraci.
K bodu 68 (§ 75)
Dosavadní ustanovení pod tímto označením
ztratilo svoje opodstatnění, protože předpokládanou
dohodu se nepodařilo s bankami uzavřít a
vybírání daně z přidané
hodnoty je natrvalo řešeno v rámci připravovaného
systému ADIS. Nový text upravuje bližší
podmínky, za kterých správce daně
může povolit odklad placení zálohy.
K bodu 69 (§ 75a)
Nová úprava je nezbytná pro postup při
vracení nadměrných odpočtů,
neboť tento postup není v zákoně č.
222/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty upraven a
je přitom nutno zajistit jednoznačnost procesního
postupu, zejména pak možnost úhrady nedoplatků
na jiných daních a současně též
náhradu při opožděném vrácení
nadměrných odpočtů.
K bodu 70 (Hlava třetí)
Dosavadní úprava volila odchylný režim
u stejných institutů podle právnických
nebo fyzických osob. Tento postup však není
věcně nezbytný a byl by porušením
základní zásady zaručující
procesní rovnost daňových subjektů.
To si vyžaduje i změnu systematiky celé hlavy
třetí a předřazení společných
ustanovení pro celý obor daní z příjmů.
Současně se navrhuje vypustit dosavadní společná
ustanovení zakládající možnost
daňových úlev, neboť vzhledem ke konstrukci
zákona o daních z příjmů je
zde možnost přenosu ztrát i do příštích
let, což nutno považovat za dostatečné
opatření k podpoře nových daňových
subjektů. Současně jde také o zásah
do konstrukce daně, který není v souladu
se zmocněním v § 39 zákona č.
286/1992 Sb., o daních z příjmů.
Další dílčí zpřesnění
textu především vylučuje podávání
daňových přiznání i při
zanedbatelných příjmech a odstraňuje
některé drobnější terminologické
nepřesnosti.
Tento bod obsahuje i další drobná, především
terminologická a formulační zpřesnění
v oblasti úpravy zdanění příjmů
ze závislé činnosti a z funkčních
požitků.
K § 83 odst. 2
K nezdanitelné částce ze základu daně
na manželku a k nezdanitelné částce
ze základu daně u poživatele starobního
důchodu se navrhuje přihlédnout až při
ročním zúčtování záloh
a to z důvodu, že přiznání těchto
částek je podmíněno roční
výší starobního důchodu u příjemce
a výší příjmů manželky,
která je poplatníkovi známa až po uplynutí
kalendářního roku.
K § 83 odst. 3
V návaznosti na současný právní
stav se navrhuje zdaňovat zálohy na mzdu zúčtovanou
poplatníkovi měsíčně až
při zúčtování této mzdy.
Současně se navrhuje v návaznosti na evidenci
mezd, aby mzdy zúčtované v lednu do uplynulého
období (kalendářního roku) byly zahrnuty
do základu pro výpočet záloh v tomto
období.
§ 83 odst. 8
Navrhuje se prodloužit lhůtu pro odvod sražené
zálohy na kalendářní měsíc
ze tří dnů na pět dnů.
§ 84
Znění tohoto ustanovení se upřesňuje
tak, aby byla zabezpečena lepší návaznost
jednotlivých odstavců a jejich jednoznačný
výklad.
§ 84 odst. 1 a 3
Navrhuje se prodloužit lhůtu pro podání
žádosti o roční zúčtování
záloh a předložení podkladů pro
toto zúčtování plátci z 31.
ledna na 15. února.
§ 84 odst. 4 a 5
Navrhuje se stanovit hranici 20 Kčs, do které se
přeplatek poplatníkovi nevrací a nedoplatek
nevymáhá.
§ 84 odst. 1 a 2
Navrhované znění upravuje vracení
přeplatku a vymáhání nedoplatku podle
toho, zda se jedná o nedoplatky a přeplatky na dani
nebo na zálohách na daň s přihlédnutím
k této skutečnosti stanoví rozdílné
lhůty pro jejich vracení nebo dodatečné
sražení poplatníkovi.
§ 86, 87, 88
Navrhuje se upřesněné znění
aniž dochází k věcným změnám.
K bodu 71 (§ 92 odst. 3 až 7)
K odst. 3 - údaje evidence nemovitostí slouží
jako podklad pro vyměření daně. V
současné době se vyskytují případy,
kdy zápis v evidenci nemovitostí není v souladu
s účelem daně z nemovitostí. Jedná
se zejména o ty případy, kdy jsou zastavěné
plochy stavbami nikoli jako druh pozemku "zastavěná
plocha a nádvoří", ale jako "ostatní
plocha".
K odst. 4 - jde o nezbytné vyjádření
povinnosti spolupůsobit v daňovém řízení
pro orgány, z jejichž evidencí lze ověřit
některé skutečnosti potřebné
pro rozhodování o daňových úlevách
a osvobozeních.
K odst. 5 druhá část - pro kontrolu oprávněnosti
nároku na osvobození je nezbytné provést
vymezení jeho dokladů.
K odst. 5 první část a k odst. 6 - obě
ustanovení zakládají lhůtu a způsob
uplatnění nároků na daňovou
úlevu nebo daňové osvobození; jde
o nezbytné ustanovení, umožňující
rozhodnout o daňové povinnosti včetně
případného osvobození současně.
K odst. 7 - v ustanoveních § 6 odst. 4 písm.
b) a § 11 odst. 3 písm.) zákona č. 338/1992
Sb. se obce zmocňují v přenesené působnosti
rozhodnout o stanovení nižších koeficientů
v jednotlivých částech obce. Užití
obecně závazné vyhlášky je z
procesního hlediska nezbytné zapracovat do tohoto
zákona. V opačném případě
by došlo k časovému a administrativně
technickému zatížení pracovníků
obecních úřadů, které by vyvolalo
nereálnost využití předmětných
ustanovení v praxi.
K bodu 72 (§ 94)
Změnu textu si vyžaduje sjednocení lhůt
pro podání přiznání k dani
a splatnosti daně, aby byly vyloučeny případy
plateb bez současné znalosti daňové
povinnosti jednotlivých daňových subjektů.
Sjednocení termínů je shodné s úpravou
v ostatních daních. Další navržené
úpravy vyplývají z připravovaného
návrhu nového zákona o silniční
dani.
K bodu 73 (§ 95)
Nový text tohoto ustanovení vypouští
obecnou povinnost řidiče mít u sebe při
provozu vozidla doklad o zaplacení daně a naopak
správci daně stanoví povinnost vydat potvrzení
o vyměření a zaplacení daně
pouze na žádost poplatníka.
K bodu 74 (§ 96)
Nové znění § 96 odst. 1 nahrazuje původní
text § 97 odst. 1 a zohledňuje současnou situaci.
Dále je zde založeno oprávnění
ministerstva financí ČR, které dosud obsahuje
pouze zákon FS č.222/1992 Sb. s omezeným
rozsahem pro daň z přidané hodnoty. Ukazuje
se, že obdobnou možnost je třeba založit
pro oblast celé správy daní.
K bodu 75 (§ 96a)
Za § 96 se vkládá nové ustanovení,
upravující postup při převodu příjmů
spravovaných správci daně pro jiné
příjemce, než státní rozpočet.
Tato úprava je nezbytná i proto, že po převodu
prostředků nejsou na účtech správců
daně již žádné finanční
prostředky, z kterých by bylo možno vracet
případné přeplatky.
K bodu 77 (§ 100)
Jedná se o shrnutí jednotlivých zmocňovacích
ustanovení, tak jak vyplývají z navrhované
novely předchozích ustanovení tohoto zákona.
K bodu 78 (§ 102 odst. 3 a 4)
Navrhované znění odstavce 3 zachovává
nezbytná procesní ustanovení zahrnutá
ve hmotněprávní úpravě zrušených
daní, od kterých bylo v nové právní
úpravě upuštěno, ale bez nichž
by vzhledem ke konstrukci těchto zrušených
daní docházelo k obtížně řešitelným
procesním situacím. Jde např. o vypořádání
daně z příjmů z literární
a umělecké činnosti prostřednictvím
zúčtovacího střediska ochranné
organizace autorské, s jehož dalším působením
v dosavadní podobě se při uplatňování
nového zákona o daních z příjmů
neuvažuje, ale kde by převzetí jejich dosavadní
daňové agendy za rok 1992 a léta předchozí
bylo neúčelné a v daném časovém
období i fakticky nezvládnutelné.
Navrhované znění odstavce 4 představuje
racionální řešení správy
poplatkových pohledávek u notářských
poplatků dosavadním zavedeným způsobem.
Notářské poplatky v současné
podobě nebudou již existovat a přebírání
příslušných spisových materiálů
a převody plateb došlých po 1. 1. 1993 od soudů
na finanční úřady by bylo zcela neúčelné.
K bodu 79 (§ 102a)
Navrhované ustanovení určuje způsob
zjištění poslední daňové
povinnosti (§ 77) v přechodném období.
K bodu 80 (§ 103a a 103b)
Navrhované ustanovení § 103a upravuje procesní
postup u jednorázově uplatňovaných
odpočtů u daně z obratu v souvislosti s navrhovanou
novelou zákona č. 222/1992 Sb., o dani z přidané
hodnoty. Smyslem je rozložení očekávaných
enormních nároků na státní
rozpočet počátkem roku. Navrhované
ustanovení § 103b zohledňuje současný
stav, kdy u většiny bank dochází k tvorbě
nových informačních systémů
umožňujících po jejich zavedení
i plnění všech zákonných povinností.
K bodu 81 (§ 106 body 4 a 5)
Jedná se o zrušení výnosů, jejichž
použití v nové zákonné úpravě
je vyloučeno.
K Čl. II
Navrhované ustanovení upravuje působnost
finančních orgánů tak, aby odpovídala
novým procesním pravidlům.
K Čl. III
Vzhledem k tomu, že předpisy upravující
novou daňovou soustavu procházejí rozsáhlou
novelizací ještě před jejím zpuštěním,
je nutné vydat úplné znění
minimálně tohoto zákona, který bude
nutnou pomůckou při výkonu správy
všech daní.
K Čl. IV
Účinnost novely se navrhuje ke dni účinnosti
původního zákona.